5. DEN PRO LABORATORNÍ ASPEKTY LIKVOROLOGIE A NEUROIMUNOLOGIE

Transkript

1 5. DEN PRO LABORATORNÍ ASPEKTY LIKVOROLOGIE A NEUROIMUNOLOGIE Ve dnech 8. a 9. listopadu 005 proběhl pod záštitou ředitele Nemocnice Kadaň s.r.o. MUDr. Josefa Maška další ročník odborné konference 5. den pro laboratorní aspekty likvorologie a neuroimunologie, garantovaný Českou lékařskou komorou, Komorou vysokoškolsky vzdělaných odborných pracovníků ve zdravotnictví ČR a Českou asociací sester. Na jeho organizaci se podílely oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Kadaň s.r.o., Referenční laboratoř SEKK pro likvorologii a neuroimunologii Nemocnice Na Homolce v Praze a Centrum imunologie a mikrobiologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem. Jednání se uskutečnilo v příjemném prostředí horského hotelu Nástup v Loučné pod Klínovcem v Krušných horách a poskytlo tradičně široký prostor pro hodnotnou výměnu názorů na problematiku vyšetřování mozkomíšního moku a jeho praktických dopadů mezi odborníky z různých klinických i laboratorních oborů, včetně zástupců firem, bez nichž by vývoj v oblasti likvorové diagnostiky postižení především centrálního nervového systému prakticky nebyl možný. Konference byla rozdělena do pěti částí:. Nové parametry pro likvorovou diagnostiku CNS;. Cytologická diagnostika, RS, CDT;. Neuroinfekce I; 4. Neuroinfekce II; 5. Posterová diskuse. V průběhu celé konference probíhal workshop na téma Cytologie CSF, při němž byla k dispozici rozsáhlá sbírka cytologických preparátů z vlastnictví Referenční laboratoře SEKK pro likvorologii a neuroimunologii Nemocnice Na Homolce v Praze, stejná sbírka, která již dříve byla k dispozici účastníkům 9. evropského cytologického kongresu v Praze. Kvalitní mikroskopickou techniku pro tyto potřeby poskytla firma Olympus C&S s.r.o. Náš velký dík patří všem účastníkům konference za projevený zájem o likvorologii a neuroimunologii a těm aktivním navíc za prezentaci své práce a za vyjádření řady podnětných myšlenek obohacujících tuto vědní oblast. Naše mimořádné poděkování pak patří všem sponzorským firmám bez jejichž štědrosti by nebylo možné setkání na vysoké odborné i společenské úrovni uspořádat. Jmenovitě se jedná o BioVendor-Laboratorní medicína a.s., Dade Behring Austria GmbH, Sarstedt s.r.o., Olympus C&S s.r.o., BLW s.r.o., AP Czech s.r.o., Innogenetics a Dynex Laboratories s.r.o. Se všemi tradičními účastníky našich likvorologických a neuroimunologických konferencí i s novými zájemci o tuto oblast se těšíme na sklonku letošního roku na opětovné setkání na 6. dni pro klinické a laboratorní aspekty likvorologie a neuroimunologie, organizovaném Referenční laboratoří SEKK pro likvorologii a neuroimunologii OKBHI Nemocnice Na Homolce v Praze. Za organizátory a odborné garanty akce Doc. MUDr. Pavel Adam, CSc. RNDr. Ing. Petr Kelbich MUDr. Ondřej Sobek, CSc. SOUHRNY PŘEDNÁŠEK B-TRACE PROTEIN A MOŽNOSTI JEHO STANOVENÍ NA NEFELOMETRECH FIRMY DADE BEHRING J. Čejka Dade Behring Austria GmbH Přítomnost b-trace proteinu v likvoru byla poprvé popsána v roce 960 a jako prostaglandin D-systetáza byl identifikován v roce 99. Jeho molekulová hmotnost činí 5 kd. Z více než 99% je produkován intratekálně. Na proteinech likvoru se podílí cca z %. Jak ukazuje následující tabulka koncentrací b-trace proteinu v nosním sekretu, séru a likvoru zdravých jedinců, je tento protein velmi vhodný pro identifikaci likvoru. nosní sekret: 0,,69 mg/l sérum: 0,,44 mg/l likvor:,50,60 mg/l Kromě toho má stanovení b-trace proteinu i další diagnostický význam. Zvýšené hodnoty b-trace proteinu v likvoru jsou většinou zapříčiněny sklerózou multiplex, mozkovými nádory a cerebrovaskulárním onemocněním. Jeho snížené hodnoty v likvoru pak ukazují na onemocnění bakteriální meningitidou. Zvýšené koncentrace b-trace proteinu v séru lze pozorovat při omezené glomerulární funkci ledvin. Kvantitativní stanovení b-trace proteinu firmy Dade Behring je založeno na principu imunonefelometrie se zesílenými částicemi na přístrojích BN ProSpec a BN II. b-trace protein obsažený ve vzorku aglutinuje s protilátkami proti lidskému b-trace proteinu, které jsou navázany na polystyrenových částicích, to způsobuje rozptyl dopadajícího světla. Intenzita rozptýleného světla je závislá na koncentraci b-trace proteinu ve vzorku. Vyhodnocení se provádí porovnáním se známou koncentrací ve standardu. 40

2 Latexová reagencie se sestává ze suspenze polystyrenových částic, které jsou potaženy králičími protilátkami proti lidskému b-trace proteinu. Pomocná reagencie obsahuje králičí imunglobulin v roztoku pufru. Slouží k potlačení rušivých vlivů způsobených revmatoidními faktory. Stabilita reagencií po rozpuštění je 4 týdny. Pro vlastní stanovení jsou vhodné čerstvé vzorky lidského séra, heparinizované nebo EDTA plazmy, likvoru a nosního nebo ušního sekretu. Použít lze také vzorky skladované maximálně 4 dní při teplotě + až +8 C nebo vzorky po rozmražení, které lze skladovat při teplotě -0 C až 4 měsíce. Základní rozsah měření, při naředění vzorku :00, činí 0,5 5,80 mg/l. OTORHINOLARYNGOLOGIE A LIKVOR J. Kalhous Oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem Otorhinolaryngolog se setkává s likvorem jen zřídka, obvykle v souvislosti s komplikacemi onemocnění v ORL oblasti. Jelikož trauma hlavy je doménou spíše stomatochirurgů a neurochirurgů, dochází k likvoree v ORL oblasti při zánětlivých onemocněních a při iatrogenním poranění. Rizikové výkony jsou zejména FES (functional endonasal surgery) a kofochirurgické výkony. V těchto případech se často jedná o subklinickou likvoreu a její průkaz bývá obtížný. V tomto sdělení stručně uvádíme naše zkušenosti s průkazem likvorey a krátké kazuistiky. LIKVOROVÝ TRIPLET A DALŠÍ BIOCHEMICKÉ MARKERY ALZHEIMEROVY NEMOCI A MÍRNÉHO KOGNITIVNÍHO DEFICITU M. Mazancová Neurologická klinika FN KV a. LF UK Praha Se stárnutím populace a prodlužováním délky života se stala demence na evropském kontinentu i v USA čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí. Preklinické stadium demencí, tzv. mírný kognitivní deficit (MCI), progreduje v 5% ročně do syndromu demence. Minimálně v každém druhém případě se jedná o Alzheimerovu chorobu. Přes veškeré úsilí jsme schopni klinickou diagnózu AD ve srovnání s patologickým posouzení určit nejvýše s 90% pravděpodobností. Biomarkery AD doplňují mozaiku diagnostiky onemocnění. V ideálním případě pomáhají odhadnout stupeň progrese a míru odpovědi pacienta na terapii. Pracovní skupiny odborníků posuzují u biomarkerů kromě přímého vztahu k neuronální patologii AD také spolehlivost, reprodukovatelnost, jednoduchost a nákladnost stanovení. Nezanedbatelným faktorem je zátěž vyšetření pro pacienta. Hodnotný biomarker dosahuje specificity a senzitivity minimálně 80 % prověřených v několika nezávisle a validně vedených studiích. Pátrání po vhodných biomarkerech znesnadňuje dlouhá preklinická fáze, rozdílná rychlost progrese do demence a především neobjasněná patogeneze AD. Složení likvoru nejlépe ze všech tělních tekutin odráží neuropatologické procesy odehrávající se v mozku. Z biochemických ukazatelů demence právě likvorový triplet: amyloid-beta 4 (Aß 4), celkovýtau (h-tau) a fosforylovaný-tau (P-tau), splňuje kritéria pro biomarkery AD. Ve velikém množství studií bylo prokázáno snížení Aß 4 a zvýšení h-tau a P-tau u pacientů s mírnou a středně těžkou AD ve srovnání s věkově vázanými kontrolami. Likvorový triplet je vysoce senzitivní pro odlišení časného stadia AD od normálního stárnutí, deprese či Parkinsonovy choroby, ale vykazuje jen neuspokojivou specificitu odlišení AD od dalších demencí. Povzbudivé je zjištění, že tyto změny ve složení likvoru byly zaznamenány i u pacientů s MCI, nicméně musí být doplněna sledování v longitudinálních prospektivních studiích. Vývoj nových potenciálně účinných léků či vakcinace klade vysoké nároky na přesné a časné určení AD. Většina biochemických stanovení je doposud omezena na likvor. Pátrání po periferních biomarkerech zůstává jednou z mnoha výzev ve výzkumu AD. Nové perspektivy otvírá aplikace progresivních technologií genomiky a proteomiky, které umožňují vytvářet globální charakteristiky zvolené biologické entity pomocí multiproteinového profilu. Vzniklo za podpory GAUK /005. S00 PROTEIN V DIAGNOSTICE POŠKOZENÍ CNS O. Sobek, P. Adam, L. Dubská Referenční laboratoř pro likvorologii a neuroimunologii OKBHI Nemocnice Na Homolce, Praha S00 je protein s molekulovou hmotností okolo 0,5 kda, patřící mezi regulační proteiny vážící vápník. Jeho isoforma S 00 B je specifická pro CNS (syntetizován zejm. astrocyty a oligodendrocyty). Diagnosticky se S00B využívá jako marker tkáňového poškození CNS. Elevace sérových hodnot slouží ke stanovení vaskulárního, hypoxického či traumatického poškození mozku a míchy. V likvoru je popisována elevace u zánětlivých afekcí CNS a neurodegenerativních chorob (AD, CJD). Provedli jsme pilotní studii stanovení S00B v likvoru (CSF) a séru u celkem 7 pacientů, rozdělených do nosologických skupin: neuroinfekce, roztroušená skleróza, tkáňové poškození nezánětlivé (vč. ischemie), polyradikuloneuritidy (AIDP, CIDP) a kontrolní skupina. Rozmezí S00B u kontrolní skupiny bylo v CSF 0,06 0,8 μg/l, v séru 0,007 0,08 μg/l. Signifikantně vyšších hodnot v CSF (nikoliv v séru) vykazoval S00B u pacientů s neuroinfekcí, polyradikuloneuritidami a zejména u tkáňového poškození ischemické geneze. 4

3 Pro názornost je připojena kazuistika pacienta s akutní míšní ischemií. Klíčová slova: S00B, CSF, neuroinfekce, roztroušená skleróza, tkáňové poškození, polyradikuloneuritida, míšní ischemie. PRIMARY INTRAOCULAR LYMPHOMAS P. Adam, O. Sobek Laboratory of Reference for CSF & Neuroimmunology, Homolka Hospital, Prague 5, Czech Republic Cytological proof of intraocular lymphomas is very difficult due to limited volume of samples obtained. Due to the developmental resemblance with cerebrospinal fluid, the cytological and biochemical parameters of intraocular media, i. e., vitreous humour and aqueous humour, are close to CSF and require the same style of handling of the samples. Using cytosedimentation method in sedimentation chamber, the cytological preparations were prepared and stained like CSF samples. The basic stain and Oil Red O stain were predominantly used. In patients with suspection for primary intraocular lymphomas, expressed by ophtalmologist, the positivity of malignant cells was present. All of them were classified as non-hodgkin lymphomas and the findings were photodocumented. All the samples were collected during years after introduction of routine handling protocol; and, till now, the group of positive finding belongs to the largest groups of primary intraocular lymphomas described in literature. KORELACE POČTU OLIGOKLONÁLNÍCH PÁSŮ IGG A PRŮBĚHU RS M. Vachová, J. Kotalová, S. Machalická MS centrum při neurologickém oddělení Nemocnice Teplice Úvod: Roztroušená skleróza mozkomíšní je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému. Je všeobecně považována na orgánově specifickou T-lymfocytární autoimunitu. Diagnostika onemocnění je založena na průkazu nemoci v prostoru a v čase. Klinicky tedy na průkazu atak nebo diseminace ložisek při MRI vyšetření. Etiologii onemocnění podporuje nález v mozkomíšním moku. Za pozitivní se považuje průkaz alespoň oligoklonálních IgG pásů v likvoru, které nemají korelát v séru. Tyto pásy jsou nízkoafinitní nespecifické protilátky vznikající vedlejší aktivací B-lymfocytů a jsou pozitivní u % nemocných s roztroušenou sklerózou. IgG pásy zachovávají jednotný vzorec u jednotlivých nemocných po celý život a jejich počet se mění jen velmi zřídka při agresivní imunosupresivní léčbě. Cíl: Sledovali jsme průběh nemoci u pacientů s různým počtem IgG pásů a provedli jsme korelaci s progresí nemoci, její aktivitou, formou a nálezem na MRI. Metodika: Hodnotili jsme soubor pacientů s RS, se zastoupením pohlaví ženy: mužům :, v různých stadiích nemoci s maximem (60 %) v remitentně atakovitém stadiu. Většina nemocných nebyla léčena déle než 0 let. Korelovali jsme počet oligoklonálních pásů s formou nemoci, její aktivitou v remitentně atakovitém stadiu pomocí stanovení relaps rate (počet atak za jeden rok), progresí neurologického deficitu za rok (měřeno EDSS) a s nálezem na MRI. Nálezy na MRI jsme hodnotili semikvantitativně podle počtu hyperintenzivních ložisek v TW obrazech. Výsledky: Při korelaci relaps rate s počtem oligoklonálních pásů vyšel korelační koeficient 0,04. Není zde tedy žádná závislost mezi počtem atak za rok a počtem oligoklonálních IgG pásů. Stejně tak nekoreloval nález vysokého počtu ložisek na MRI s vysokým počtem oligoklonálních pásů IgG. U korelace progrese EDSS/ rok s počtem pásů IgG vyšel korelační koeficient 0,06. Tedy opět žádná korelace mezi rychlostí nárůstu neurologického deficitu a nálezem v mozkomíšním moku. Závěr: Neprokázali jsme žádnou závislost mezi počtem oligoklonálních pásů IgG v likvoru a průběhem nemoci RS. Vysoký počet IgG pásů nemá prognostický význam pro vyšší aktivitu roztroušené sklerózy. CDT NOVÝ TEST FIRMY DADE BEHRING J. Èejka Dade Behring Austria GmbH V polovině roku 005 uvedla firma Dade Behring na trh soupravu pro stanovení CDT. Pomocí této soupravy lze provést přímé, plně automatizované stanovení CDT bez separace na kolonce metodou imunonefelometrie se zesílenými částicemi na přístrojích BN ProSpec a BN II. Celé stanovení netrvá déle než 0 minut. Současně je možné z téhož vzorku, z téže zkumavky, stanovit koncentraci transferinu a software obou přístrojů vypočte % CDT, která jsou důležitým parametrem při posuzování závislosti pacientů na konzumaci alkoholu. V principu se jedná o kompetitivní metodu stanovení. CDT obsažené ve vzorku obsadí vazebná místa na částicích reagencie č., která se sestává z polystyrenových částic s navázanou myší monoklonální protilátkou anti-cdt a zabrání či zeslabí aglutinaci reagencie č. s reagencií č., která je tvořena suspenzí polystyrenových částic s navázaným CDT. Intenzita rozptýleného optického signálu je pak tedy nepřímo úměrná koncentraci CDT ve vzorku. Její výpočet je proveden porovnáním vůči standardu o známé koncentraci. Pro stanovení jsou vhodné čerstvé vzorky lidského séra. Také lze použít vzorky skladované maximálně 7 dní při teplotě + až +8 C nebo vzorky po rozmražení, které lze skladovat při teplotě -0 C až měsíce. Pro zjištění referenčního intervalu byla v centrální Evropě provedena studie, ve které bylo měřeno 56 vzorků séra zdravých dospělých jedinců. Jednalo se o osoby, u kterých byl vyloučen příjem alkoholu. Výsledky zjištěné soupravou firmy Dade Behring se 4

4 pohybovaly v rozmezí 8, 76,0 mg/l CDT (. až 99. percentil). Hodnoty transferinu byly měřeny pomocí antiséra firmy Dade Behring. Hodnoty % CDT v této populaci se pohybovaly v rozmezí,9,47 % (. až 99. percentil). WIDE RANGE CRP R. Bullawa BLW s.r.o., Praha C-reaktivní protein (CRP) je již několik desetiletí spolehlivým markerem akutní fáze při odpovědi na zánětlivou reakci. Jeho stanovení v krvi a/nebo mozkomíšním moku se využívá i v urgentní likvorologii. Zásadní vliv na diagnostickou utilitu tohoto testu (zejména v nízkých koncentracích < 5 mg/l CRP) má analytická kvalita metody. Původní diagnostické testy pro stanovení CRP mají citlivost na hladině 5 mg/l. Použitím těchto dg. souprav lze spolehlivě kvantifikovat hladinu CRP jenom při signifikantnějším zápalu u většiny nemocných. Vývoj v technologii měření CRP za posledních několik let umožnil rutinní dostupnost souprav senzitivního CRP (hscrp, high senzitivity CRP). Tyto metody umožňují kvantifikovat CRP na hladině pod 5 mg/l. Limitujícím faktorem je omezený měřící rozsah hscrp metod (cca 0,8,0 mg/l CRP), a/nebo dostupnost metody vázané na specifický analyzátor. Provozní nevýhodou v laboratoři je pak často nutnost vedení dvou metod pro stanovení CRP v celém rozsahu hodnot. Prezentovaná metoda Wide range CRP (wrcrp, širokospektrální CRP) spojuje kvalitu hscrp metod a dynamický měřící rozsah původních metod v oblasti akutních hodnot (měřící rozsah wrcrp: 0, 0 mg/l CRP). Metoda wrcrp splňuje kritéria doporučení AHA a CDC pro přesnost (CVWithin Run < %, CVBetween Run < %). Stanovení CRP neruší: BIL < 06 μmol/l, Hb < 0 g/l, panel 7 léků (0 max. terap. dávky na hladině mg/l CRP). Metoda wrcrp poskytuje vyšší diagnostickou validitu testu CRP v oblasti senzitivních i akutních hodnot (reagenční systém standardizován ve studii CDC) a efektivně ekonomizuje náklady na diagnostiku. LIKVOROVÝ NÁLEZ U VIROVÝCH MENINGITID RŮZNÉ ETIOLOGIE M. Koudelková, V. Chmelík, E. Žampachová, P. Žampach, M. Kašparová 4 Imunologické oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. Infekční oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. Oddělení klinické mikrobiologie Nemocnice České Budějovice, a.s. 4 Oddělení klinické biochemie Nemocnice České Budějovice, a.s. V přednášce jsou shrnuty dosavadní zkušenosti, které jsme získali hodnocením proteinogramu (funkce hematoencefalické bariéry, výpočet intratekální syntézy dle Reiberova vztahu, zánětlivé markery, markery tkáňové destrukce), cytologie (kvantitativní i kvalitativní:vyhodnocení trvalého preparátu) a energetiky (výpočet koeficientu energetické bilance) u likvorů s diagnózou serózního zánětu. První část přednášky se týká typického likvorového obrazu virových meningitid, její druhá část představuje čtyři zajímavé kazuistiky pacientů s virovými neuroinfekcemi: HSV, HSV, CMV a HIV. METODICKÝ PRÍSTUP K LABORATÓRNEJ DIAGNOSTIKE INFEKCIÍ OKA VYVOLANÝCH VÍRUSOM EPSTEINA-BARROVEJ. D. Huèková, J. Predný, M. Molnárová, N. Kerekešová, K. Janèovièová, K. Kollárová HPL spol. s r.o., Mikrobiologické laboratórium, Bratislava Očná klinika NsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica Vírus Epsteina-Barrovej okrem známych foriem ochorenia (infekčná mononukleóza) vyvoláva aj menej časté prejavy infekcie, medzi ktoré patrí aj postihnutie štruktúr oka. Väčšina publikovaných prác uvádza pri klinických prejavoch EBV infekcie oka alteráciu imunitného systému postihnutých osôb (Sjogrenov syndróm a pod.) Očná forma môže prebiehať pod obrazom akútnej i chronickej EB virózy. U akútnej formy ochorenia sú často prítomné folikulárna konjunktivitída, subkonjunktiválna hemoragia, povrchová i hlboká keratitída, resp. postihnutie slznej žľazy vo forme dakryoadenitidy. U chronickej formy sa obvykle objaví obojstranná iridocyklitida, pripadne vitritída, uveitída a multifokálna chorioiditída. Laboratórna diagnostika očnej formy EB virózy sa v súčasnosti opiera o priamy dôkaz DNK EBV v očnej tekutine alebo tkanive, resp. o stanovenie vírusovej nálože. Dôkaz špecifických protilátok proti EBV v krvi, prípadne stanovenie lokálne produkovaných protilátok v oku nie je podľa najnovšie publikovaných údajov optimálnou metódou. V práci prezentujeme kazuistiku 76ročného polymorbídneho muža hospitalizovaného pre panuveitídu oboch očí, u ktorého sme laboratórne potvrdili aktívnu EBV infekciu oka. Pacient mal v anamnéze ICHS a TBC pľúc. Po prijatí na očnej klinike boli v rámci diferenciálnej diagnostiky vykonané mnohé laboratórne vyšetrenia, vyšetrenia pomocou zobrazovacích metód a klinické konzíliá. Vyšetrenia špecifických protilátok v krvi poukazovali na latentnú EBV infekciu a na latentnú toxoplazmózu. Nález protilátok proti boréliam svedčil pre anamnestické protilátky z minulosti. Bol realizovaný aj odber sklovca a prednej komorovej vody z ľavého oka za účelom dôkazu herpetických vírusov, borélií a toxoplazmy. Pri vyšetrení v zmesi prednej komorovej vody a sklovca bola detegovaná EBV DNK a neprítomnosť DNK ostatných sledovaných patogénov, tj. borélií, HSV, HSV, VZV, CMV a toxoplazmy. Počet kópíí EBV DNK na mililiter v prvom odbere bol 4,5 08 a v druhom kontrolnom 4

5 odbere po špecifickej virostatickej liečbe (Valacyklovir) bol,0 07. Laboratórne sme stanovili zníženie virusovej nálože, avšak bez klinickej odpovede. Vzhľadom na negatívny vývoj celkového zdravotného stavu pacienta bola hospitalizácia na očnej klinike ukončená a pacient bol preložený na JIS, kde sa polymorbidný stav pacienta naďalej zhoršoval a vyústil do finálneho multiorgánového zlyhania. VÝZNAM URGENTNÍHO VYŠETŘENÍ CSF PRO VČASNOU DIAGNOSTIKU NEUROINFEKCÍ P. Kelbich,, H. Machová, P. Vachata 4, M. Tomaškoviè 5, J. Pajerek 6, P. Kotalíková 7, V. Chmelíková, A. Holubková, J. Pohoøská, D. Jílek, V. Král, M. Šimeèková 8, E. Hanuljaková 9 Oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Kadaň, s.r.o. Centrum imunologie a mikrobiologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem Neurologická klinika FN KV a. LF UK Praha 4 Neurochirurgické oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem 5 Infekční oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem 6 Dětská klinika Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem 7 Dětské oddělení Nemocnice Kadaň, s.r.o. 8 Neurologie Kadaň 9 Oddělení klinické biochemie Nemocnice Most Pro včasné zahájení správné terapie neuroinfekcí je velice důležité rychlé určení charakteru probíhajícího zánětlivého procesu v CNS. K tomu přispívá zásadní měrou kvalitní a cílené urgentní vyšetření mozkomíšního moku (CSF). Zásadní požadavky na něj kladené jsou jeho všeobecná dostupnost po 4 hodin denně a rychlé získání výsledků umožňujících především základní diferenciaci probíhajícího zánětlivého procesu v CNS na serózní či purulentní. Autoři nabízejí obecně dostupné vyšetřovací schéma CSF spočívající ve stanovení proteinorachie, parametrů energetického metabolismu glukózy, tzn. glykemie, glykorachie, Qglu., laktátorachie a KEB, dále v cytologickém vyšetření CSF, ve stanovení koncentrace CRP v krvi a představují svůj pokus o multiparametrické řešení problematiky likvorové diagnostiky purulentních neuroinfekcí pomocí MPA skóre. Podle získaných výsledků těch-to vyšetření vysvětlují na modelových situacích i konkrétních případech imunologickou podstatu patologických procesů probíhajících při neuroinfekcích v CNS, jejich metabolické projevy a dopady na změny složení CSF. Dále seznamují s možností detekce eventuálních komplikací, které mohou doprovázet probíhající infekční zánětlivá onemocnění CNS a zásadním způsobem zhoršovat jejich prognózu. Jedná se zejména o vyšetření rychlých markerů destrukce tkáně CNS, tzn. katalytických aktivit LD a AST a vypočteného KTD a markerů hemoragických stavů pomocí spektrofotometrického a cytologického vyšetření CSF. OXIDATIVNÍ VZPLANUTÍ NEUTROFILŮ V MOZKOMÍŠNÍM MOKU METODICKÉ ASPEKTY A PRVNÍ ZKUŠENOSTI J. Pohoøská, P. Kelbich,, V. Král Centrum imunologie a mikrobiologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem Oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Kadaň s.r.o. Neutrofilní leukocyty představují první linii obrany vůči extracelulárním mikroorganismům. V případě purulentní neuroinfekce jsou akumulovány v mozkomíšním moku, kde dochází k oxidativnímu vzplanutí s tvorbou mikrobicidních kyslíkových radikálů a dalších produktů vedoucích k usmrcení infekčního agens. Cílem práce bylo nejprve ověřit použitelnost měření chemiluminiscenční aktivity fagocytů pro kvantitativní sledování oxidačního vzplanutí PMN v likvoru a dále pak možnost využití tohoto vyšetření v diferenciální diagnostice sekundárních neuroinfekcí, které ohrožují pacienty po neurochirurgických výkonech. Metodické aspekty práce: měření chemiluminiscenční aktivity fagocytů bylo zvoleno pro možnost sledování dynamiky tohoto procesu, pro její větší citlivost a minimální nároky na zpracování materiálu. Protože velkým problémem je malá buněčnost většiny likvorových vzorků, pozornost byla zaměřena na citlivost metody ukázalo se, že řádově již u stovek buněk lze detekovat zřetelný chemiluminiscenční signál a se zvyšujícím se počtem buněk aktivita klesá. Byla ověřena známá skutečnost, že v případě další manipulace s buňkami (centrifugace) dochází ke snižování odezvy PMN. První výsledky při sledování pacientů ukazují, že v likvorovém kompartmentu platí shodná hodnotící kritéria jako pro periferní krev, kdy zvýšená spontánní aktivita PMN svědčí pro přítomnou antigenní zátěž imunitního systému (především infekce). Zvýšené spontánní metabolické vzplanutí dobře koreluje se zápornými hodnotami koeficientu energetické bilance (KEB), které jsou považovány spolu s dalšími parametry za známku rozvoje anaerobního metabolismu v likvorovém kompartmentu jako možného důsledku zvýšené spotřeby kyslíku při oxidativním vzplanutí PMN. Naše první zkušenosti naznačují, že by se tento test mohl stát doplňkovým vyšetřením likvoru v diferenciální diagnostice neuroinfekcí. Pro potvrzení tohoto předpokladu bude nutné získat výsledky na větším souboru pacientů, kde budou zastoupeny kromě sekundárních neuroinfekcí také další diferenciálně diagnosticky důležité stavy (primární neuroinfekce, pacienti se subarchnoidálním krvácením). 44

6 POSTAVENÍ LABORANTA V PROCESU LIKVOROVÉ DIAGNOSTIKY E. Hanuljaková, P. Kelbich, Oddělení klinické biochemie Nemocnice Most Centrum imunologie a mikrobiologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem Oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Kadaň, s.r.o. Sdělení Postavení laboranta v procesu likvorové diagnostiky prezentuje možný obraz spolupráce laboratoře, provádějící základní (urgentní) vyšetření likvoru, se specializovanou likvorologickou laboratoří. Praxí laboratoře OKB v Mostě a CIM ZÚ v Ústí nad Labem byla ověřena škála analytů a výpočtů, které jsou, dle našeho soudu, optimální pro základní diagnostiku postižení CNS. Paralelně provádíme v mozkomíšním moku a séru stanovení celkové bílkoviny, příslušných markerů energetické bilance, tj. hladin glukózy, laktátu a k tomu výpočty Qglu., KEB, dále markerů destrukce tkáně CNS, tzn. katalytických aktivit LD, CK a AST a výpočet KTD. Výsledky jsou doplněny hladinou CRP v krvi, a je-li podezření na krvácení do CNS, tak také spektrofotometrickým vyšetřením likvoru. Důležité je také cytologické vyšetření CSF, a to určení buněčnosti CSF ve Fuchsově-Rosenthalově komůrce a zhotovení trvalého preparátu v základním barvení dle Pappenheima a jeho důkladný odečet. Se speciálními vyšetřeními CSF a eventuálními konzultacemi výsledků vyšetření CSF se obracíme na specializované likvorologické pracoviště Centra imunologie a mikrobiologie v Ústí nad Labem. JE LABORATORNÍ OBRAZ PURULENTNÍHO ZÁNĚTU PŘI VYŠETŘENÍ LIKVORU V SOUVISLOSTI SE SAK? H. Machová, P. Kelbich, Neurologická klinika FN KV a. LF UK Praha Centrum imunologie a mikrobiologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem Oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Kadaň s.r.o. Cílem našeho sdělení je snaha vysvětlit cytologický a biochemický obraz purulentní meningitidy, který nacházíme několik dnů po SAK (subarachnoidální krvácení) jiným patogenetickým mechanizmem než invazí bakterií na meningy. Nemocní se SAK se někdy, několik dnů po atace, kdy již dochází ke zlepšování klinického stavu zhorší ve smyslu febrilií, zvýraznění meningeálního syndromu, mají různý stupeň poruchy vědomí, může se u nich prohloubit neurologický deficit. Mají vysokou sedimentaci, leukocytózu a vysokou koncentraci CRP v krvi. Za účelem vyloučení recidivy krvácení provádíme lumbální punkci. Místo recidivy ale nacházíme několikatisícovou, převážně neutrofilní, pleiocytózu, výraznou proteinorachii a hypoglykorachii. Mikroskopický záchyt a kultivace bakterií aerobních i anaerobních je ale negativní. Klinický stav nemocného nás někdy i přes tuto negativitu nutí k nasazení antibiotik. Nabízí se proto myšlenka, zda se za tímto obrazem neskrývá jiná příčina než invaze bakterií na leptomeningy. Je proto nutné vysvětlit vysokou neutrofilní pleiocytózu a hypoglykorachii, dva hlavní atributy purulentní meningitidy jiným než infekčním mechanizmem. U nemocných se SAK dochází v cca 0 % případů ke spazmům cévním. Rozlišujeme jednak spazmy časné do 7 hod. po atace SAK, vznikající v důsledku působení katecholaminů, a dále pak spazmy pozdní, od 4. dne po atace SAK. Ty mají někdy devastující účinek v podobě vzniku i těžké ischemické léze. Mohutný vazospastický účinek má oxyhemoglobin a polypeptidy, které souvisejí s jeho degradací. Metabolity kyseliny arachidonové prokázané v likvoru mají také vazospastické působení. Spazmy jsou snadno prokazatelné transkraniální sonografií. V důsledku spazmů a následné reperfuzi dochází k nastartování zánětlivého procesu. Uvolňují se prozánětlivé cytokiny TNF-a, IL- a IFN-g. Ty indukují expresi genů příslušných endotelových buněk a leukocytů pro povrchové adhezivní molekuly. Např. adhezivní molekuly ICAM- na površích endotelií v oblasti zánětu se významně podílí na aktivním vychytávání neutrofilních granulocytů z krevního oběhu. Také dochází k aktivaci komplementu a v souvislosti s tím je významným chemotaktickým působkem pro neutrofily C5a složka komplementu. TNF-a je podnětem pro tvorbu IL-6 v neutrofilech. Ten je spolu s akcelerovanou tvorbou NO zodpovědný za jejich cytotoxické působení. Neutrofilní granulocyty dále produkují proteolytické enzymy a volné kyslíkové radikály vedoucí k lipoperoxidaci membrán, čímž sehrávají velice významnou roli při vzniku tkáňového postižení. Podstatou hypoglykorachie u purulentního zánětu je rychlá spotřeba kyslíku při oxidačním vzplanutí neutrofilních granulocytů. Ta vede k intenzívnímu rozvoji anaerobního metabolismu, který je z energetického hlediska značně neefektivní. Systém likvorového kompartmentu se tak dostává velice rychle do energetické deprese. Následkem energetické deprese a zároveň výrazně zvýšených energetických nároků systému dochází k intenzivní hyperglykolýze a tím pádem k rychlému úbytku glukózy z likvoru bez odpovídající eliminace. V další části našeho sdělení uvádíme kazuistiku nemocného s intracerebrálním hematomem a s přítomností SAK. Zprvu dobrý klinický průběh byl komplikován spazmy, prokázanými transkraniální sonografií. V likvoru v té době byla přítomna několikatisícová neutrofilní pleiocytosa, hyperproteinorachie, lehká hypoglykorachie. Purulentní neuroinfekce však byla bezpečně vyloučena. Souhrn: ) Zdá se, že pseudopurulentní nález v likvoru u nemocných po SAK lze vysvětlit i jinou než infekční etiologií. 45

7 ) V patogenezi těchto změn hrají rozhodující roli spazmy cévní. ) Spazmy cévní jsou příčinou aktivace buněčné i humorální složky imunitního systému a nastartování plnohodnotného zánětlivého procesu v CNS s odpovídajícím laboratorním obrazem likvoru. STÁLÁ PŘEKVAPENÍ V LIKVOROVÉ DIAGNOSTICE SEKUNDÁRNÍCH PURULENTNÍCH NEUROINFEKCÍ U NEUROCHIRURGICKÝCH PACIENTŮ I. ČÁST P. Vachata, P. Kelbich,, M. Sameš Neurochirurgické oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Centrum imunologie a mikrobiologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem Oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Kadaň s.r.o. V České republice existuje v současnosti 0 neurochirurgických pracovišť, na nichž je každým rokem provedeno cca operačních výkonů. V až % případů se setkáváme s komplikacemi v podobě život ohrožujících sekundárních purulentních neuroinfekcí. Základními preventivními opatřeními předcházejícími jejich vzniku jsou zajištění aseptického prostředí při provádění neurochirurgických výkonů a příslušná antibiotická profylaxe. Pro antibiotické krytí jsou používána především penicilinová antibiotika amoxicilin a klavulanát, dále cefazolin patřící mezi cefalosporiny I. generace a cefalosporin III. generace ceftriaxon. Samotná včasná diagnostika nastupujícího purulentního zánětu u neurochirurgických pacientů je velmi obtížná. Klinický i laboratorní obraz pacienta bývá alterován řadou faktorů, mezi něž patří zcela určitě profylaktická aplikace antibiotik, častá infekční komorbidita, používání implantátů, neurologická sympto-matologie související již s primárním onemocněním, krvácení do CNS, traumatické, a to mechanické či ischemické, postižení tkáně CNS. Nejčastěji probíhá zánětlivý proces v CNS subakutně či chronicky. Někdy však lze pozorovat i průběh fulminantní. Současná diagnostika infekčního zánětlivého postižení CNS u neurochirurgických pacientů se momentálně odvíjí především od společného zhodnocení klinického stavu pacienta a výsledků vyšetření příslušných bio-chemických, imunologických a mikrobiologických parametrů v likvoru, případně též v krvi. V první z našich dvou přednášek jsou prezentovány kazuistiky tří neurochirurgických pacientů. V prvním případě se jednalo o měsíční pacientku s posthemoragickým čtyřkomorovým hydrocefalem a se zavedeným V-P shuntem. Druhým pacientem byl 8letý muž s kraniocerebrálním poraněním lehkého stupně, představovaným hemoragickou kontuzí, subdurálním hematomem, subarachnoidálním krvácením a frakturou pyramidy. V třetím případě se jednalo o 6letou pacientku s obstrukčním hydrocefalem při Arnold-Chiariho malformaci typu IB a se zavedeným V-P shuntem. U všech tří pacientů došlo k rozvoji sekundární bakteriální neuroinfekce. Ve všech třech případech jsme pozorovali některé významné atypie v laboratorních obrazech vyšetřených likvorů. Jejich podrobný rozbor je obsahem druhé z našich dvou přednášek. STÁLÁ PŘEKVAPENÍ V LIKVOROVÉ DIAGNOSTICE SEKUNDÁRNÍCH PURULENTNÍCH NEUROINFEKCÍ U NEUROCHIRURGICKÝCH PACIENTŮ II. ČÁST P. Kelbich,, P. Vachata, M. Sameš, H. Machová 4, M. Tomaškoviè 5, J. Pajerek 6, V. Chmelíková, A. Holubková, J. Pohoøská, D. Jílek, V. Král Centrum imunologie a mikrobiologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem Oddělení klinické biochemie a hematologie Nemocnice Kadaň, s.r.o. Neurochirurgické oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem 4 Neurologická klinika FN KV a. LF UK Praha 5 Infekční oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem 6 Dětská klinika Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Řada především traumatických postižení centrálního nervového systému (CNS), ale také invazivní diagnostické a terapeutické zásahy do CNS představují pro organismus velice významný stresogenní faktor ovlivňující jeho řídicí systémy zajišťující homeostázu vnitřního prostředí. Vyvolaný imunitní deficit a současné porušení přirozených bariér chránících CNS před vstupem infekčních agens významně zvyšují riziko vzniku především život ohrožujících purulentních neuroinfekcí. Pro zahájení včasné a cílené léčby takto postižených pacientů je pak velice důležitá rychlá a spolehlivá detekce probíhajícího zánětu v CNS. Jelikož se v řadě případů jednoznačné klinické příznaky neuroinfekce u pacientů neprojeví vůbec nebo se vyvinou pouze částečně, či jsou zastřeny projevy souvisejícími s primárním onemocněním, traumatizujícím chirurgickým zákrokem, profylaktickou aplikací antibiotik, přítomností nepatogenní bakteriální flóry atd. je pro volbu vhodné léčebné strategie důležitá laboratorní podpora týkající se především vyšetření příslušných parametrů v mozkomíšním moku (CSF). Autoři na třech případech pacientů se sekundárními bakteriálními neuroinfekcemi a s výraznými atypiemi v laboratorních obrazech jejich CSF demonstrují obtížnost diferenciace mezi přirozeně se rozvíjející neinfekční odpovědí složek imunitního systému na porušení homeostázy prostředí CNS následkem primárního onemocnění a chirurgického zákroku a mezi reakcí organismu na přítomnost infekčního 46

8 agens. Především pak kladou důraz na nutnost komplexního vyšetřování CSF a představují své praxí ověřované a stále zdokonalované postupy při řešení této nesnadné problematiky. Zároveň se pokouší vysvětlit prapodstatu odlišností v laboratorních i klinických obrazech primárních a sekundárních bakteriálních neuroinfekcí odvíjející se již od samotného způsobu vstupu infekčního agens do organismu. V případech primárních neuroinfekcí se tak jedná o vstup infekčního agens zpravidla krevní cestou se silnou bezprostřední signalizací imunitnímu systému a naproti tomu v případech sekundárních neuroinfekcí se jedná o vstup infekčního agens přímo do imunitně privilegovaného kompartmentu CNS se značně omezenou signalizací imunitnímu systému, navíc zřejmě často inhibovanou důsledky stresu. POSTERY HLADINY INTERLEUKINU- U PACIENTŮ S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU P. Štouraè Neurologická klinika Fakultní nemocnice Brno Úvod: Interleukin- (IL-b) je polypeptid s mnoho-četnými metabolickými, endokrinními, hematologickými a imunologickými vlastnostmi. Makrofágy jsou hlavním buněčným typem produkujícím IL b v průběhu antigenní stimulace. IL b hraje významnou roli v aktivaci buněk imunitního systému tím, že stimuluje T-lymfocyty a rovněž B-lymfocyty s následnou proliferací a produkcí imunoglobulinů. Cíl: Vzhledem k imunomodulační aktivitě IL-b bylo hlavním cílem studie zjištění potenciálně rozdílných koncentrací IL-b u primárně a sekundárně chronického průběhu roztroušené sklerózy s předpokládanou odlišnou patogenezou. Metoda: Vzorky séra od 4 pacientů (n-4) s primárně progresivním průběhem roztroušené sklerózy (PP-RS) a 0 pacientů (n-0) se sekundárně progresivním průběhem (SP-RS) a 9 zdravých jedinců (n-9) byly vyšetřeny metodou ELISA. Výsledky: Průměrná koncentrace IL-b u pacientů s PP-RS byla 6, pg/ml a u pacientů se SP-RS 5.4pg/ml. Ve skupině zdravých jedinců byla koncentrace IL-b 5.00 pg/ml. Závěr: Rozdílné sérové koncentrace IL-b u pacientů s primárně a sekundárně chronicko progresivním průběhem RS podporují hypotézu o odlišné imunopatogenezi obou uvedených klinických průběhů. SENZITIVITA KOHERENCIÍ V EEG PRI DG. SM J. Džugan, M. Kolesárová, P. Èuchran, D. Fecáková NsP Štefana Kukuru Michalovce, Neurologické odd. SM vyvoláva poškodenie CNS hlavne mechanizmom úbytku myelínu a tiež stratou axónov s atrofiou CNS, úbytkom N-acetyl-aspartátu a prerušením množstva nervových vlákien najmä v zápalových léziách, ako aj iným neznámym procesom. Cieľom práce bolo zistiť schopnosť metodiky detekovať neurofyziologické zmeny v súvislosti s prítomnosťou choroby event. jej dynamiky. Opierali sme sa o naše skúsenosti, ktoré sme získali ako skúšobné pracovisko vývoja PC programov neurológie FN Bulovka Praha. EEG koherencie predstavujú normalizované skrížené výkonové spektrum určitej frekvencie dvoch signálov. Môžu byť interpretované ako vyjadrenie hodnoty funkčnej interakcie a označujú, ktoré konkrétne oblasti mozgu vzájomne súvisia alebo spoločne pracujú, pričom vysoká koherencia dvoch signálov je považovaná za dôkaz silného funkčného vzťahu dvoch mozgových oblastí. Lokálne a interhemisferálne koherencie predstavujú mieru synchronizácie medzi dvoma EEG signálmi a tým konektivitu medzi vyšetrovanými oblasťami. Hodnotenie integrity štrukturálnych spojení, hlavne objemnými zväzkami bielej hmoty umožňujú odlíšenie demencie od pseudodemencie alebo MID. Koherencie zvyšujú senzitivitu a špecificitu EEG vyšetrenia v diagnostickom procese. Vyšetrovaných pacientov sme rozdelili do dvoch súborov, prvú skupinu tvorilo 0 pacientov s dg. chronicko progresívnej formy SM, 5 mužov a 5 žien, s priemerným vekom 49 rokov, a dĺžkou trvania choroby asi 5 rokov. Druhú skupinu tvorili pacienti s dg. LIS, 5 mužov a 5 žien, s priemerným vekom 49,5 roka, všetci v stabilizovanom stave. Každý pacient mal vykonané štandartné bezpapierové EEG vyšetrenie 0 minút, natívne, RZ, HVN, HVU a AP. EEG bolo spracované PC programom WF (wave finder), záznamy boli spracované a porovnané v oboch skupinách pre jednotlivé pásma EEG (delta, théta, alfa, beta a kompl. záznam). Nálezy boli paradoxné a absolútne neočakávané, ktoré nie sú v súlade s patologicko-anatomickými zisteniami pri dg. SM. Nie zníženie, ale zvýšenie koherencií pri ochorení! Pravdepodobným vysvetlením môže byť zvýraznenie základných spojení strómy 47

9 v procese atrofie, ktoré by paradoxne mohlo byť dokumentované zvýšením koherencií pri znížení tzv. šumu v dôsledku atrofie tkaniva (Petránek). Naše výsledky neboli v korelácii s predpokladanými dopadmi ochorenia na CNS a zmien v EEG záznamoch. Nedosiahli sa relevantné očakávané výsledky pri použití metodiky, dokonca u chronicky chorých SM pacientov sme dosiahli v niektorých pásmach lepšie koherencie. Metóda si bude vyžadovať v tejto aplikácii ďalšie hľadanie neurofyziologickej korelácie. DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA NEUROBORELIÓZY A ROZTROUŠENÉ SKLERÓZY MOZKOMÍŠNÍ D. Pícha, L. Moravcová, D. Holeèková l. infekční klinika FN Bulovka. LF UK Praha Úvod: Neurologické nálezy u RS a neuroboreliózy jsou velmi podobné. Nemoci nemohou být plně odlišeny ani ostatními vyšetřovacími metodami jako je MRI, stanovení nespecifických oligoklonálních lgg protilátek nebo cytobiochemickým vyšetřením mozkomíšního moku. Léčba obou onemocnění je však zcela odlišná. Cíl: Na případu souběžně probíhající neuroboreliózy a RS je ukázáno možné zlepšení laboratorní diagnostiky. Metody: Specifické oligoklonální IgG imunoglobuliny byly detekovány isoelektrickou fokusací s následným afinitním immunoblottingem (antigen Borelia garinii). Kazuistika: Dívka ( let) byla přeložena do naší nemocnice kvůli druhému ataku rhombencefalitidy během posledních čtyř měsíců. Diagnostikována byla neuroborelióza z důvodu pozitivity specifických protilátek v mozkomíšním moku (ELISA). Na naší klinice byla diagnóza neuroboreliózy potvrzena pozitivním protilátkovým indexem mozkomíšní mok/sérum a nálezem specifické DNA v mozkomíšním moku a moči. Klinické a laboratorní nálezy byly typické pro diseminovanou encefalitidu. V mozkomíšním moku byly prokázány specifické antiboreliové oligoklonální IgG protilátky. Pacientka byla léčena intravenózně antibiotiky, ale vzhledem ke klinickému podezřeni na RS, byly současně podávány perorální dávky kortiko-steroidů (prednison). Klinický stav pacientky se zlepšil. Po 6 měsících se objevila třetí ataka encefalitidy. IgG oligoklonální protilátky byly v mozkomíšním moku nalezeny znovu, ale boreliová antigenní specifita nebyla immunoblottingem prokázána, pouze přítomnost antiboreliových protilátek v séru ukazovala na dříve proběhlou boreliózu. Po zvýšení dávek immunosupresivní léčby byl klinický stav po 6 měsících prakticky norma-lizován. Závěr: Na případu současné RS a neuroboreliózy je ukázána možnost zlepšení Laboratorní diagnostiky. Boreliová antigenní specificita oligoklonálních protilátek (a jejich pozdější vymizení) potvrzuje, že boreliová infekce se podílela na počátku onemocnění a nutná rozšířená léčba byla oprávněná. Studie byla podpořena grantem IGA NR/89 a výzkumným záměrem MSM VÝZNAM STANOVENÍ INTRATEKÁLNÍ SYNTÉZY SPECIFICKÝCH PROTILÁTEK V DIAGNOSTICE HERPETICKÝCH ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉHO SYSTÉMU J. Bednáøová, P. Štouraè Oddělení klinické mikrobiologie Fakultní nemocnice Brno Neurologická klinika Fakultní nemocnice Brno Cíl: Cílem práce bylo stanovení intratekální syntézy specifických IgG protilátek proti viru varicella zoster (VZV) u pacientů s idiopatickou parézou n. facialis a zhodnocení významu tohoto vyšetření. Metodika: Vyšetřili jsme soubor 0 pacientů (n = 0), z nichž 5 pacientů mělo diagnózu idiopatická paréza n. facialis a 5 pacientů mělo diagnózu neuroborelióza s parézou n.facialis jako součástí klinických symptomů. Specifické IgG protilátky v séru a likvoru byly stanoveny imunoenzymovou metodou pomocí soupravy firmy Human, Germany (Varicella Zoster Virus Human ELISA IgG Antibody Test) a pomocí soupravy firmy Test-Line s.r.o., Clinical Diagnostics, CZ (EIA Borrelia garinii IgG). Koncentrace albuminu a celkového IgG byly stanoveny nefelometricky. Absolutní hodnoty absorbancí sér a likvorů byly převedeny na arbitrární jednotky (AU) a hodnota protilátkového indexu byla vypočtena podle metodiky prof. Reibera. Výsledky: Intratekální syntéza specifických IgG protilátek proti viru varicella zoster byla prokázána u 0 % pacientů s idiopatickou parézou n. facialis. Hodnota protilátkového indexu se pohybovala v rozmezí,5 4,6. Všichni pacienti s idiopatickou parézou n. facialis měli negativní intratekální syntézu antiboreliových protilátek. Ve skupině pacientů s neuroborreliózou měli všichni pacienti negativní intratekální syntézu specifických protilátek proti viru varicella zoster. Závěr: Stanovení intratekální syntézy specifických protilátek u pacientů s idiopatickou parézou n. facialis umožňuje diagnostikovat skupinu pacientů s virovou etiologií onemocnění, kteří mohou být následně léčeni specifickou antivirovou terapií. LEUCÍN A JEHO VÝZNAM V REGULÁCII HLADÍN GLUTAMÁTU V CENTRÁLNOM NERVOVOM SYSTÉME POČAS MOZGOVEJ ISCHÉMIE T. Kalnovièová, P. Traubner, P. Turèáni. neurologická klinika LF UK a FN Bratislava Podľa súčasných predstáv rozvetvené aminokyseliny (RAK) majú v CNS dôležitú úlohu v regulácii hladín excitačnej aminokyseliny glutamátu. Po vychytaní cez hematoencefalickú bariéru vstupujú RAK do astrocytov, kde pôsobením mitochondriálnej 48

10 aminotransferázy rozvetvených aminokyselín vzniká glutamát a rozvetvené ketokyseliny (RKK), ktoré sa v neuróne regenerujú transaminačnou reakciou katalyzovanou cytozolovou aminotransferázou rozvetvených aminokyselín. RAK sa uvoľňujú z neurónu a vracajú sa späť do astrocytov. Pri mozgovej ischémii sa významne zvyšujú extra celulárne hladiny exitačného neurotransmitéra kyseliny glutámovej, čo je sprevádzané signifikantným poklesom extracelulárnych hladín jeho metabolitu glutamínu. V tejto súvislosti nás zaujímalo, ako sa tieto alterácie metabolického obratu glutamín/glutamát premietajú v likvorových a plazmatických hladinách rozvetvených aminokyselín. Analyzovaný súbor tvo-rilo 4 pacientov, z toho 7 s diagnózou ložisková ischémia mozgu (LIM). Vzorky likvoru boli získané lumbálnou punkciou do dvoch dní od vzniku klinickej symptomatológie. Likvorové a plazmatické hladiny RAK (leucín, izoleucín, valín), glutamátu a glutamínu boli analyzované na automatickom analyzátore aminokyselín. Výsledky analýz potvrdili, že u pacientov počas ischémie dochádza k mobilizácii energetických zdrojov organizmu, čo je sprevádzané zvýšeným vychytávaním RAK do CNS a signifikantným zvýšením ich likvorových hladín. Leucín, ktorého likvorové hladiny sa významne nezmenili, je na rozdiel od valínu a izoleucínu látkou ketogénnou a môže sa v astrocytoch okrem syntézy kyseliny glutámovej zúčastňovať na tvorbe ketolátok, energetického zdroja pre susedné neuróny. Analyzované výsledky potvrdzujú významnú úlohu RAK, hlavne leucínu v regulácii hladín hlavnej excitačnej aminokyseliny glutamátu v CNS, ako aj v prenose aminodusíka medzi astrocytmi a neurónmi. Zníženie metabolického obratu glutamín/glutamát počas ischémie pravdepodobne aktivizuje cyklus rozvetvených aminokyselín. SLEDOVANIE ČASOVÝCH ZMIEN V METABOLIZME PURÍNOVÝCH NUKLEOTIDOV U PACIENTOV S LOŽISKOVOU ISCHÉMIOU MOZGU V. Volaøíková, T. Kalnovièová, P. Traubner, P. Turèáni. neurologická klinika LF UK a FN Bratislava Mozgová ischémia je asociovaná s degradáciou adenozíntrifosfátu (ATP) a tvorbou kyslíkových radikálov. Metabolit purínových nukleotidov hypoxantín (HYP) odráža zhoršený energetický stav, kým xantín (XAN) a kyselina močová (KM) odrážajú aktivitu xantínoxidázy a následnú tvorbu voľných radikálov. V našej práci sme sa zamerali na kvantifikáciu zmien likvorových (CSL) a plazmatických hladín HYP, XAN a KM a malondialdehydu (MDA) a na hodnotenie funkcie hematoencefalickej bariéry pomocou koncentračného kvocientu albumínu (Q = CSL/plazma) u 8 pacientov s ložiskovou ischémiou mozgu (LIM) a 9 kontrolných subjektov. V snahe zistiť, ako sa menia hladiny degradačných produktov purínových nukleotidov a integrita hematoencefalickej bariéry v časovom horizonte ochorenia, rozdelili sme pacientov podľa trvania ochorenia do 5 skupín: odber likvoru do 4 hodín, do 48 hodín, po 7 dňoch, po 4 dňoch a po 0 dňoch od vzniku klinickej symptomatológie. U pacientov prvej podskupiny na rozdiel od ostatných skupín sme napriek signifikantne zvýšeným hladinám HYP, XAN a KM nezistili poruchu integrity hematoencefalickej bariéry, čo podporuje všeobecne akceptovanú predstavu o nevyhnutnosti začatia intenzívnej špecifickej farmakoterapie do až 6 hodín od vzniku ischémie. Vo všeobecnosti sa akceptuje, že energetické zlyhanie vedie k zvýšeniu likvorových hladín hypoxantínu. Po 0 dňoch od vzniku ischemickej príhody síce pretrvávajú signifikantne zvýšené hladiny KM v likvore, ale už pri normálnej hladine HYP. Energetický stav v mozgu sa normalizuje, znižuje sa degradácia purínových nukleotidov na KM a obnovuje sa integrita hematoencefalickej bariéry. Štatisticky významné rozdiely v likvorových hladinách MDA v sledovaných skupinách pacientov sme nezistili. Tento fakt poukazuje na dostatočnú antioxidačnú kapacitu mozgu u väčšiny týchto pacientov, čo pravdepodobne súvisí s medikáciou a rozsahom ischemického poškodenia. Prípadný deficit v antioxidačnej ochrane mozgu pravdepodobne supluje aj kyselina močová svojimi dokázanými antioxidačnými vlastnosťami. 49