OSOBNÍ ZPRÁVY. Pavel Jerie edesátilet

Transkript

1 OSOBNÍ ZPRÁVY Pavel Jerie edesátilet V maximálním pracovním vytíïení novû zastávanou funkcí, pfii níï souãasnû zvládá vûnovat se osobnû obnovû na ich nejv znamnûj ích památek, dosáhl edesáti let Pavel Jerie, generální fieditel Národního památkového ústavu a pfiedev ím ná dnes asi nejv konnûj í praktick památkáfi a metodik památkové obnovy. Pavel Jerie patfií k lidem, ktefií dlouho, o to v ak intenzivnûji odbornû dozrávají. Jeho volba vûnovat se celoïivotnû praktické obnovû a restaurování památek a historick ch mûst byla jak pro nûho, tak pro dotãené památky nespornû mimofiádnû Èastná. Tak jako tolika odborníkûm pracujícím v památkové péãi nedávala v ak jubilantovi nikdy pfiíleïitost k získávání akademick ch titulû a poct. Pfiesto, jak uvidíme, za Pavlem Jeriem jiï dnes leïí v na em oboru dílo, jeï vykonal málokter z jeho vrstevníkû. Jubilant pochází z rodiny v razn ch osobností z oblasti techniky, medicíny, humanitních vûd i architektury. Kdo ze strojafiû by si s vdûãností nepfiipomínal badatelsk a pedagogick pfiínos jeho otce, profesora Jana Jerieho, syna proslulého praïského porodníka a gynekologa Josefa Jerieho. Druh m jeho dûdem byl páteãník a pfiítel prezidentû Masaryka a Bene e profesor J. B. Kozák, vynikající ãesk filozof a historik. Pavel Jerie ãasto vzpomíná i na rozhovory s prastr cem, architektem Bohumírem Kozákem, kter byl velkou tvûrãí osobností a zároveà pokorn m znalcem historické architektury a letit m, dodnes vzpomínan m pfiedsedou Klubu Za starou Prahu. Vysoké nároky, které rodinné prostfiedí na Pavla Jerieho kladlo, vedly k tomu, Ïe se po dvouletém, prûmûrnû úspû ném, nicménû pro budoucí odbornou dráhu velmi uïiteãném studiu architektury na âvut rozhodl zamûnit pfiedmût studia a studovat dûjiny umûní jiï dálkovou formou pfii zamûstnání. V prosinci roku 1968 nastoupil do tehdej ího Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody v Praze a právû v té dobû jsem ho poznal. Vysokého, velmi pohledného a pfiitom skromného ãlovûka, dokonale spoleãensky vystupujícího. Oba jsme se od píky seznamovali s nelehkou prací památkáfie tím, Ïe jsme praktikovali ve v ech oddûleních ústavu. Pfies tíïivou dobu zaãínající normalizace to bylo intelektuálnû nesmírnû Ïivé a inspirující prostfiedí. editelem ústavu byl tehdy dr. Vladimír Novotn, oportunní komunista a ve vztahu k podfiízen m velmi autoritativní, aï diktátorsk typ. ZároveÀ to v ak byl ãlovûk nespornû velké inteligence a vzdûlání (Ïák Vojtûcha Birnbauma a letit asistent Vincence Kramáfie), kter, pokud vidûl schopnosti a iniciativu, mlad m pracovníkûm velmi pfiál. VyÏadoval ov em stálé roz ifiování znalostí, pracovitost a odpovûdnost. SlouÏit pod dr. Novotn m nebylo snadné. Ve sporn ch pfiípadech a zápasech o zachování památek, do nichï jsme záhy byli naplno vrïeni, vystupoval vïdy v roli advocata diaboli. KaÏdou kauzu jsme pfied ním museli dokázat v estrannû zdûvodnit, coï bylo ãasto tûï í neï obhájit památku pfied technokratick m úfiedníkem ãi necitliv m architektem. Bylo to nejednou frustrující, pro budoucnost to v ak byla v borná kola v preciznosti odborné argumentace i v potfiebné diplomacii. V ústavu mûl Jerie moïnost poznat v znamné osobnosti tehdej í ãeské památkové péãe, jak mi byli Václav Mencl, Jakub Pavel, Josef Hobzek, Jaroslav Herout, Hugo Rokyta, Eva amánková ãi Jaroslav Wagner, a ãerpat z jejich rad a zku eností. Jeho vztah k historick m divadlûm podnítil básník a historik umûní Antonín BartÛ ek a díky rodinnému pfiátelství mu byl sv mi obrovsk mi znalostmi, Ïivotní moudrostí a praktick mi zku enostmi otevfien Dobroslav Líbal, nejv raznûj í vûdecká osobnost tehdej ího Státního ústavu pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû (SÚRPMO). Pfiím mi uãiteli se mu v ústavu stali o nûco star í kolegové Ale Vo ahlík a zejména Jaroslav SvatoÀ. Ten Jerieho zasvûtil do metod komplexního stavebnû-historického prûzkumu památek Pavel Jerie s ním jiï jako spoluautor zpracoval zejména rozsáhl prûzkum celého bloku pfii Dolním námûstí ve Znojmû a podílel se na jeho úkolech pfii vyhodnocování celé fiady dal ích historick ch jader mûst. Jubilant se Svatonûm absolvoval desítky sluïebních cest po celé republice, které byly ãasto spojeny s vyãerpávajícími jednáními s tehdej ími arogantními komunistick mi funkcionáfii. V tûchto jednáních i v úloze metodického konzultanta, a pozdûji vedoucího konkrétních renovaãních památkov ch akcí se Pavel Jerie více neï kdo jin z jeho vrstevníkû mimofiádnû osvûdãoval. Typick m se pro nûj stalo spojení dokonalé odborné pfiípravy fie eného pfiípadu s charakterním, pevn m vystupováním, nepostrádajícím pfiirozenou autoritu i schopnost diplomacie. Ze studií na âvut si odnesl dovednost ãíst projektovou dokumentaci a z rozsáhlého svépomocného rodinného stavûní navíc i vycviãenou obdivuhodnou manuální zruãnost a ovládání témûfi v ech stavebních fiemesel. Nepoznal jsem terénního památkáfie, kter by dokázal tak imponovat tehdy velmi zpupn m stavbafiûm tím, Ïe se od nich nikdy nenechal opít rohlíkem. VyÏadovala-li to situace, dovedl vzít zednickou lïíci do ruky a svou pfiedstavu provedení díla jim názornû ukázat. V ichni úãastníci obnovy zároveà instinktivnû cítili, Ïe tento památkáfi má nejen znalosti a iroké praktické zku enosti, ale i zvlá tní múzick cit. Obnovovací práce, které vedl, dokázal neomylnû usmûrnit k vûrohodnému a zároveà i esteticky pûsobivému v sledku. Od roku 1975 jsem byl po dlouhou dobu Jeriov m pfiím m vedoucím. Lépe neï kdo jin proto mohu svûdãit o jeho tehdej ím pfiímo raketovém odborném rûstu v památkové praxi. Vûdûl jsem, Ïe se na jeho schopnosti, pracovitost a upfiímn zápal pro vûc mohu vïdy absolutnû spolehnout. Spolupracoval na pfiípravû vyhlá ení mûstsk ch památkov ch rezervací v Prachaticích, v Tfieboni a Josefovû a samostatnû 1 Pavel Jerie, generální fieditel Národního památkového ústavu, na jednání fieditelû evropsk ch památkov ch institucí, kvûten (Foto J. Slavíãek) pfiipravil rezervaci v Terezínû. Pavel Jerie ode mne pfievzal metodické vedení tehdej í nejprestiïnûj í památkové akce obnovy a modernizace Národního divadla (ukonãeno 1983) a postupnû se ochotnû a obûtavû ujal odborné gesce za dal í akce a úkoly mimofiádného v znamu. Od sklonku 70. let 20. století se podílel na tehdy probíhajících obnovách zámkû v mûstsk ch památkov ch rezervacích v Telãi, âeském Krumlovû a Jindfiichovû Hradci a domû v tûchto i dal ích mûstsk ch památkov ch rezervacích, napfiíklad ve Slavonicích, Prachaticích a Praze. Své zku enosti z obnovy historické budovy Národního divadla vzápûtí uplatnil pfii vysoce citlivé, na svou dobu obzvlá È kultivovanû provedené obnovû Stavovského divadla a s ním funkãnû propojeného Kolovratského paláce. Obdivuhodnou energii vloïil do generální obnovy praïského Rudolfina. Pavel Jerie si vïdy dokázal získat respekt obnovu projektujících architektû (u Národního divadla to byl Zdenûk Vávra, u Stavovského projektanti tehdej ího Krajského projektového úfiadu v ãele se Svatoplukem Zemanem a Ivanem Skálou), pfiímého a technického investora i dodavatelû. Vzájemná tolerance nejednou pfie la do trvalého pfiátelství. O své koncepci dûsledné rehabilitace Zítkovy dispozice Rudolfina dokázal pfiesvûdãit âeskou filharmonii a soustfiedûn m úsilím s pomocí kolegû, zejména Vûry Müllerové, ji uhájil proti tvûrãím ambicím i tak silné osobnosti (navíc s v raznou tehdej í politickou podporou), jakou byl architekt Karel Prager. AngaÏovanost v tolika mimofiádnû v znamn ch renovaãních akcích mu nechávala jen minimum ãasu na jeho dálkové vysoko kolské studium. Pfied absolvováním mu v ak byl uãinûn rázn konec; zasáhl neãekan úder tehdej ích totálnû demoralizovan ch politick ch pomûrû. Spolu s Jeriem jsme byli náhle z ústavu odvezeni a vysl cháni tehdej í Státní bezpeãností. Chtûli od nás získat údaje o protistátní ãinnosti na eho kolegy a otcovského pfiítele Hugo Rokyty, kterého sledovali. Pfies nátlak, sliby a v hruïky jsme oba spolu- OSOBNÍ ZPRÁVY 485

2 práci kategoricky odmítli. V mém pfiípadû s následkem pozdûj ího suspendování a doãasného (do roku 1989) zmrazení sluïebního postupu, u Pavla Jerieho v ak s daleko citelnûj í ranou. Bylo mu zmafieno ukonãení toliker m úsilím a obûèmi vykoupeného dálkového studia. Pavel Jerie nikdy neusiloval o kariéru, vedoucí funkce a pocty. Motivací jeho velkého pracovního nasazení byl vïdy hlubok vztah k památkám a radost z jejich dobfie provedené obnovy. To se nemûnilo ani po pádu komunismu. Jubilant, v té dobû vedoucí oddûlení architektonick ch památek, se na nové situaci podílel pfiedev ím neuvûfiiteln m roz ífiením jiï tak vysokého poãtu renovaãních akcí, které metodicky vedl. Dokonãovány byly obnovy Stavovského divadla a Rudolfina a novû pfiibyly obnovy fiady národních kulturních památek hradû a zámkû (napfiíklad Velké Losiny, KromûfiíÏ, RoÏmberk, Zákupy, Námû È nad Oslavou), celého exteriéru Vla ského dvora v Kutné Hofie ãi letohrádku Hvûzda, chrámu a rezidence na Petrovû v Brnû a Nostického paláce v Praze. Je nezbytné zmínit i prosazení zmûny pfiístupu k rekonstrukci p charu na hradû vihov a zahájení postupné citlivé opravy fasád tohoto hradu. O jubilantovû velkém, moïno fiíci mezinárodním úspûchu pfii obnovû a instalaci v roce 2000 vefiejnosti otevfiené Müllerovy vily v Praze od Adolfa Loose svûdãí pfiedev ím sama pfiíkladnû konzervovaná památka, potû í v ak i nad ené ohlasy fiady zahraniãních odborníkû, ktefií ji nav tívili. Z pouhého v ãtu je zfiejmé, Ïe se jmenované památkové akce t kaly toho nejcennûj ího, co ná bohat fond architektonick ch a v tvarn ch památek sk tá. Jejich vzorná obnova pod Jerieho svûdomit m dohledem neprobíhala vïdy bez konfliktû. Vzpomínám si na vysilující zápasy, které musel svést o pojetí obnovy Obecního domu v Praze a jeho interiérû. Jeho nehynoucí zásluhou je, Ïe skvûle rehabilitovaná stavba zûstala autentick m autorsk m dílem Antonína Bal ánka a Osvalda Polívky a nebyla remodelována v zájmu k Ïeného fiktivního spoluautorství projektantû obnovy. V roce 1997 vyvstala odchodem Jaroslava Svatonû do dûchodu akutní potfieba obsadit funkci odborného námûstka fieditele Státního ústavu památkové péãe. S Jeriem jsem tenkrát musel svést tuh boj, neï jsem ho pfiesvûdãil, Ïe je naprosto nejpovolanûj- ím kandidátem, a neï s velk mi v hradami nabízenou funkci pfiijal. Osvûdãil se v ak jako schopn organizátor a pfiísloveãnû spolehlivá osobnost i v této nároãné úloze, a to aniï by omezil své angaïmá v terénní praxi. Naopak, pfiibyly akce celoevropského v znamu, k nimï patfií obnovy barokního divadla i takzvaného Hrádku a prûãelí Horního hradu na zámku v âeském Krumlovû, restaurování poutního kostela sv. Jana Nepomuckého ve Îìáru nad Sázavou ãi jiï nûkolik let probíhající obnova chrámu sv. Barbory v Kutné Hofie. Jerie se aktivnû pfiipojil k novému trendu ãeské památkové péãe, kter v projekãní praxi prûkopnicky prosazoval projektant fiady jím sledovan ch akcí a ná spoleãn pfiítel Václav Girsa: citlivá konzervace nedotknutelné originální hmotné substance obnovované stavby vãetnû v ech relevantních fiemesln ch detailû a doplàkû se v této metodû snoubí s neménû citliv m a pfiimûfienû rozli iteln m doplnûním chybûjících ãástí v zájmu syntetického vidûní a respektování v tvarného celku památky. ZpÛsob, pfii nûmï je na v jimeãnou architektonickou památku nazíráno jako na v tvarné dílo, které vyïaduje stejn etick i estetick pfiístup, jak se u sochafiství a malby stal hlavním principem ãeské restaurátorské koly. V tomto duchu Girsa a Jerie vedli a dodnes vedou stavebnû-restaurátorské práce na zámcích ve Fr dlantu a âeském Krumlovû ãi na hradû vihov. Tyto principy navíc vtûlili, za úãasti Josefa Holeãka a Dagmar Michoinové, do metodické publikace zásadního v znamu: Pfiedprojektová pfiíprava a projektová dokumentace procesu péãe o stavební památky (NPÚ, Praha 2004). Vysoké odborné i etické standardy Jerie uplatàoval také jako ãlen fiady odborn ch grémií, jak mi jsou ãi byly Vûdecká rada Národního památkového ústavu, územní památkové rady pracovi È v Praze, âesk ch Budûjovicích, Ostravû ãi Plzni nebo Poradní sbor primátora Prahy J. Kasla a Sbor expertû pfii Magistrátu hlavního mûsta Prahy. Odborná erudice a irok pfiehled z nûj uãinily Ïádaného prûvodce na odborn ch zahraniãních zájezdech pofiádan ch SdruÏením historick ch sídel âech, Moravy a Slezska. Pfies své mimofiádné pracovní vytíïení si Jerie jako vedoucí vïdy na el ãas, aby novû pfiijíman m pracovníkûm splácel to, co od zku enûj ích kolegû tak dychtivû pfiijímal ve sv ch uãednick ch letech. Ve Státním ústavu památkové péãe tak postupnû sv m pfiíkladem usmûràoval terénní práci skupiny odborníkû, za které se ani v mezinárodním mûfiítku nemusíme stydût. Jen pfiehnaná skromnost a ne zcela brilantní jazyková vybavenost bránily, aby velké praktické úspûchy ãeské památkové péãe, na nichï mûl lví podíl, více propagoval v zahraniãí. Pavel Jerie se stejnou loajalitou a svûdomitostí, s jakou tak dlouho pomáhal v fiízení organizace mnû, pomáhal po vzniku Národního památkového ústavu i jeho prvním generálním fieditelûm, Karlu Kalvodovi a Jifiímu Kotalíkovi. Pochopitelnû pak i Ale ovi KrejãÛ, s nímï ho pojilo letité pfiátelství a spolupráce na vybran ch akcích v jihoãeském regionu. SvÛj charakter osvûdãil i v pro Národní památkov ústav kritickém roce 2006, kdy po mém odvolání, opût s velk m váháním a na mé naléhání, pfiijal a dokázal si aniï by se kompromitoval udrïet funkci odborného námûstka generálního fieditele. Jako imponující osobnost, respektovaná na imi partnery i naprostou vût inou památkáfiû, pfiedchozí krizí vzájemnû znesváfien ch, byl Pavel Jerie pfied rokem jmenován generálním fieditelem Národního památkového ústavu. Tímto jmenováním nastala pro jubilanta nespornû nejtûï í éra jeho odborné Ïivotní dráhy. V nejvy í funkci stateãnû pûsobí v dobû, která v dosavadní krátké historii Národního památkového ústavu, av ak i v dlouhé a moïno fiíci slavné historii ãeské památkové péãe patfií k nejtûï ím a nejsloïitûj ím. Na závûr tûchto vzpomínek a rekapitulací bych proto jubilantovi jménem v ech jeho pfiátel a kolegû, zároveà v ak i v imaginárním zastoupení celé té neuvûfiitelnû rozsáhlé plejády památek, za které tak obûtavû bojoval, chránil je a vzornû konzervoval, rád z celého srdce podûkoval za velké celoïivotní dílo. ZároveÀ chci jemu, a tím i na emu dnes tûïce zkou- enému oboru popfiát do dal ích let je tû mnoho energie, odborné kvalifikace, diplomatického umu, ãestnosti a neohroïenosti. Ad multos Annos! Josef TULC K sedmdesát m narozeninám architekta Waltera Kramera 1 Obr. 1. Architekt Walter Kramer. (Foto archiv autora) V leto ním roce se doïil sedmdesátin jeden z pfiedních evropsk ch památkov ch pracovníkû, nizozemsk architekt Walter Kramer (narozen ), kter cel svûj Ïivot zasvûtil obnovû památek. Jeho rozsáhlou ãinnost je moïné rozdûlit do tfií oblastí na památkovou (odbornou, organizaãní a osvûtovou), rekonstrukãnû-projekãní a publikaãní. Po roce 1945 nebyla situace mnoh ch památkov ch objektû v Nizozemí pfiíznivá ve 2. svûtové válce jich byla zejména na jihu zemû fiada po kozena. V roce 1961 byl pfiijat zákon o památkové péãi, k nûmuï byl v roce 1988 zpracován dodatek, a v letech byl proveden soupis památek. V souãasné dobû je v Nizozemí památkovû chránûno cca nemovit ch objektû. Památkov fond je tedy velmi poãetn, ale i ãasovû a druhovû rozmanit od památek pravûk ch a starofiímsk ch pfies stavby stfiedovûké a novovûké k hodnotn m objektûm moderní architektury (podle památkového zákona se k prohlá ení za památku vyïaduje stáfií minimálnû padesát let). Stále více se sleduje stavební stav památek a pfii promûnách subvenãní politiky se v koncepci památkové péãe pfiechází od údrïby k péãi preventivní. Ostraha památek (Monumentenwacht) se stala základem nového památkového sm lení. 486 OSOBNÍ ZPRÁVY

3 V dobû po vydání památkového zákona a provedení evidence památek v zemi vstoupil do oboru mlad architekt Walter Kramer. Je tû pfiedtím, po studiu architektury v Amsterodamu, krátce pracoval u jednoho z dánsk ch architektû v Kodani. Pak se stal referentem nizozemského Státního ústavu památkové péãe (Rijksdienst voor de Monumentenzorg) v Amsterodamu, kde mûl na starost odbornou agendu pro jednu z nizozemsk ch provincií. Roku 1976 pfie el do projekãní praxe pro památky, pro níï vybudoval ve mûstû Amersfoort architektonické stfiedisko. Je tû v dobû své pûsobnosti v památkovém ústavu, v roce 1973, inicioval zaloïení jiï zmínûné Ostrahy památek, pûvodnû soukromé organizace, která se pozdûji zmûnila a roz ífiila v celonárodní instituci ãinnou ve v ech dvanácti nizozemsk ch provinciích. âleny organizace jsou zku ení odborníci, disponující inspekãním autobusem a sledující stavební stav památek i zpûsob jejich vyuïívání. Nûkteré stavby provûfiují jedenkrát ãi dvakrát roãnû, obytné objekty tfiikrát. O inspekãních akcích sepisují hlá ení, ale men í závady jsou hned odstraàovány. Tak bylo v minul ch letech provedeno mnoho tisíc prohlídek. Tato forma inspekce má velk ohlas i v jin ch zemích. Architekt Kramer byl dlouho pfiedsedou Ostrahy památek, nyní je pfiedsedou ãestn m. 1 V roce 1979 se Walter Kramer stal jedním ze zakladatelû národního ãasopisu Památky (Monumenten) vûnovaného kulturnímu dûdictví v leto ním roce vychází jiï 28. roãník, v nûmï publikoval mnoho pfiíspûvkû. V roce 1988 zaloïil Walter Kramer Národní restaurátorské centrum (National Restauratic Centrum) slo- Ïené ze specializovan ch odborníkû fie ících ãetné problémy památkové péãe (od prûzkumû barevnosti prûãelí pfies fie ení kostelních oken, restaurování tapiserií aï po technické úkoly ve stavebních pracích). Jako sídlo tohoto centra byla v roce 1989 rekonstruována barokní synagoga z roku 1766 v Amsterodamu. Dnes je Národní restaurátorské centrum velkou organizací sdruïující tfiicet pût stavebních závodû se skoro tisícem specialistû. Walter Kramer byl pût let jejím pfiedsedou. Hlavní Kramerova ãinnost v ak tkví v projekãní pfiípravû obnovy památek. Sám restauroval mnoho kostelû, zámkû, mû Èansk ch domû a dal ích památek. Vzhledem k mimofiádné úrovni jeho projektû, dûkladnû zpracovan ch do v ech podrobností, a vysoce kvalitní realizaci byly a jsou W. Kramerovi svûfiovány nejv znamnûj í úkoly. Pfiipomíná se jich nûkolik, zvlá tû z poslední doby. Walterovi Kramerovi byla svûfiena i obnova památky poniãené za 2. svûtové války Castel Nederhemert, situovan mezi dvûma fiekami, roku 1944 vyhofiel a nadlouho zûstal ruinou. K jeho záchranû vznikla v roce 1961 nadace, která v roce 1966 zajistila provizorní zastfie ení. Dlouho se diskutovalo, zda má zûstat zfiíceninou, ãi je moïné pfiistoupit k restaurování. V znamné dochované ãásti památky (fragmentárnû zachovaná obytná vûï z doby kolem roku 1250, pozoruhodn klenut sklep, schodi tû s Ïebrov mi klenbami a podobnû) rozhodly pro její restaurování. Realizace podle návrhu architekta W. Kramera byla pfii dlouhodobém provlhání stavebních konstrukcí velmi nároãná zaãala v záfií 2001 a skonãila v ãervenci Po roce 1990 byly podle Kramerov ch návrhû restaurovány nûkteré prvofiadé památky v Amsterodamu. Jednou z nich je brána sv. Antonise, naz vaná také Mûstská váha (Sint Antonispoort; Waag). Amsterodam byl aï do roku 1480 opevnûn jen valy, ale v roce 1481 se rozhodlo o v stavbû dokonalej í mûstské fortifikace. Z tohoto opevnûní se zachovaly jen ãásti, k nimï patfií pozdnû gotická brána sv. Antonise chránící Staré Mûsto na v chodní stranû, dokonãená v roce V polovinû 16. století zdokonalil mûstské opevnûní v blízkosti brány architekt Allessandro Pasqualini ( ). Na pfielomu 16. a 17. století se Amsterodam prudce rozvíjel, jeho jádro se velmi zvût ilo a brána ztratila pûvodní fortifikaãní smysl. Byla proto v roce 1617 pfiestavûna na váhu a v rozlehlé stavbû byla umístûna fiada cechû obuvníci, kováfii, zedníci, malífii, ranhojiãové. S tím také souvisela její v zdoba cechovními znaky. Dobu pfiestavby dokládají i zajímavé architektonické ãlánky (napfiíklad edikula s toãen mi dfiíky sloupû). Restaurování brány podle návrhu architekta Kramera probûhlo v letech ; byly pfii nûm téï odkryty navazující zbytky hradeb. V pfiízemí objektu se dnes nachází restaurace, v patrech jsou kanceláfie. V roce 1992 se pfiistoupilo také k obnovû velkého luteránského Severního kostela (Noorderkerk), vystavûného v letech podle návrhu architekta Hendricka de Keysera ( ) v severozápadní ãásti mûsta. To jiï byl Amsterodam rozlehl m mûstem a duchovní Ïivot jeho protestantsk ch obyvatel mûly zaji Èovat velké chrámy, jiï nezasvûcené svat m, ale oznaãené podle polohy (kostely Severní, JiÏní, Západní). Pozoruhodn Severní kostel je fie en jako centrála s pûdorysem propojujícím fieck kfiíï s okto- Obr. 2. Amsterodam (Nizozemí), synagoga rekonstruovaná pro Národní restaurátorské centrum. (Foto Karel Kibic) Obr. 3. Castel Nederhemert (Nizozemí), poniãen po provizorním zastfie ení. (Foto archiv autora) Obr. 4. Castel Nederhemert (Nizozemí), po rekonstrukci. (Foto archiv autora) Obr. 5. Amsterodam (Nizozemí), brána sv. Antonise (ãi váha). (Foto archiv autora) Obr. 6. Amsterodam (Nizozemí), brána sv. Antonise, edikula s toãen mi dfiíky sloupû. (Foto archiv autora) Poznámky 1 Také v na í republice existuje památková inspekce, ta se v ak od Ostrahy památek znaãnû li í. Autor ãlánku vzpomíná na inspekci v 60. letech 20. století v Praze následovnû: Po dokonãení soupisu památek poskytl fieditel PraÏského stfiediska státní památkové péãe a ochrany pfiírody Zdislav Bufiíval kaïd t den jedno odpoledne sluïební auto skupinû architektû k provûfiení stavebního stavu památek v okrajov ch ãtvrtích Prahy OSOBNÍ ZPRÁVY 487

4 7 8 Obr. 7. Amsterodam (Nizozemí), Severní kostel na rytinû z roku (Pfievzato z publikace W. Karmer: De Noorderkerk in Amsterdam, Amsterdam 1998) Obr. 8. Amsterodam (Nizozemí), obnoven interiér Severního kostela s barokními varhanami. (Pfievzato z publikace W. Karmer: De Noorderkerk in Amsterdam, Amsterdam 1998) Obr. 9. Amsterodam (Nizozemí), Západní kostel s vûïí pfied obnovou. (Foto archiv autora) Obr. 10. Císafiská koruna Rudolfa II. z roku (Foto archiv autora) Obr. 11. Amsterodam (Nizozemí), západní vûï Západního kostela po rekonstrukci. (Foto archiv autora) Obr. 12. Amsterodam (Nizozemí), rekonstruovaná kopie císafiské koruny na vrcholu západní vûïe Západního kostela. (Foto archiv autora) gonem. PÛdorys fieckého kfiíïe je schématem star m, ranûj ím pfiíkladem oktogonu byl protestantsk kostel ve Willemstadu z let Severní kostel v Amsterodamu byl pak sám vzorem pro Velk kostel v Maasluisu ( ) a Severní kostel v Groningenu ( ). V duchu protestantsk ch regulí je v dispozici amsterodamského chrámu zdûraznûna kazatelna, situovaná v pfiíãné ose, na jejímï druhém konci jsou umístûny varhany. Kfiídla jsou architektonicky akcentována polo títy. V prûniku hfiebenû valbov ch stfiech je situována víïka s hodinami. Konstrukãnû doplàují obvodové stûny kamenné ãlánky s navázáním dfievûn ch kleneb a krovu. Stfiední ãást je zaklenuta kfiíïovou klenbou s Ïebry, do stran se na ni napojují klenby valené s pasy. Îebra doplàuje obklad, v echny klenby jsou omítnuty. ZpÛsob restaurování kostela navrïen architektem Kramerem probíhal podle osvûdãeného postupu: zamûfiení stavby, prûzkumy archeologick, historick, ikonografick a stavební, odstrojení, návrh, statické zabezpeãení, realizace obnovy. Restaurováno bylo cihelné zdivo, kamenné ãlánky (napfiíklad okenní kruïby), náhrobní desky, fresková v zdoba, mobiliáfi, varhany, zvonkohra, novû bylo fie- eno i osvûtlení. Dal í prvofiadou amsterodamskou stavbou, jejíï obnovou byl W. Kramer povûfien, byla slavná Berlageho burza. Amsterodam byl na konci renesance svûtov m obchodním centrem, a tak zde vznikl nov stavební druh pro penûïní smûny burza. Starou burzu navrhl opût architekt Hendrick de Keyser ( ), její v stavba zaãala v roce Je to budova ikonograficky dobfie dokumentovaná ãtyfikfiídlá jednopatrová stavba, sedlovû zastfie ená, s vik fii, na jiïní stranû s vûïí. Uvnitfi bylo velké arkádové nádvofií. Novou burzu navrhl v znamn architekt Hendrick Petrus Berlage ( ) v modernistickém stylu se stfiízliv mi secesními prvky. Byla postavena v letech opût jako ãtyfikfiídlá podélná stavba se dvûma hlavními vnitfiními prostory velk m sálem a rozlehlou halou, zastfie enou ocelovou konstrukcí. Po stu letech byla jiï naléhavá její celková rekonstrukce, která se realizovala v letech OSOBNÍ ZPRÁVY

5 V poslední dobû renovoval architekt Walter Kramer v Amsterodamu takzvanou Západní vûï. Je to souãást Západního kostela (Westerkerk), trojlodní baziliky se dvûma pfiíãn mi, ale do stran nepfiedstupujícími lodûmi na západû se vstupní vûïí. Autorem tohoto velkého kostela i jeho vûïe je opût Hendrick de Keyser. Chrám byl postaven v letech , vûï vznikla v letech Od konce 18. století je vûï majetkovû oddûlena od kostela vûï patfií obci, kostel církvi. Takové vlastnictví bylo a dosud nûkdy existuje i u nás (napfiíklad u kostelû V ech svat ch v Litomûfiicích, sv. Petra a Pavla v Mûlníku a v âáslavi, sv. Martina v Tfiebíãi), ale v Nizozemí k tomu do lo dodateãnû a ve vût inû pfiípadû v období francouzské okupace, , ze strategick ch dûvodû. Západní vûï v Amsterodamu, po hfieben stfiechy cihelná a dále kamenná, je pozoruhodná z nûkolika hledisek. Patfií k nejv znamnûj ím vûïím mûsta, je jeho nejvy í dominantou (88 m) a je vybavena zvonkohrou od Francoise Hemonyho z roku 1658; tehdej í poãet tfiiceti pûti zvonkû byl v roce 1959 zvût en na ãtyfiicet sedm. Je tû zajímavûj í je její ukonãení velikou kopií císafiské koruny Rudolfa II., ze stran úhlopfiíãnû podpíranou vztyãen mi volutami. Rudolfovu korunu zhotovil roku 1602 nizozemsk zlatník Jan Vermeyen. Ve spojitosti s ní je tfieba zab vat se dvûma otázkami: proã byla vûïní báà nahrazena symbolem koruny a proã je to zrovna císafiská koruna vládce sídlícího v Praze. K první otázce je tfieba pfiipomenout, Ïe se v znamní architekti ãasto snaïili nahradit bûïné a jiï otfielé formy nov m fie ením. U vûïí a jejich bání se to projevovalo pfiedev ím v novém tvarování, ale nûkdy i v zásadních promûnách. Napfiíklad vídeàskému chrámu sv. Karla Boromejského nahradil J. B. Fischer z Erlachu bánû postranních vûïí títy a podobnû uãinil i G. B. Alliprandi u radnice v Chebu (realizována byla jen její jiïní ãást s jednou vûïí). Objevilo se i ukonãení vûïe sochou napfiíklad sochou Spravedlnosti u Martinelliho radnice v Uherském Brodû (zde ale na nízké helmici). Motiv koruny byl uplatàován spí e u kopulí zmiàme papeïskou tiáru u Borrominiho kaple Sant Ivo alla Sapienza v ímû ãi u Santiniho kopule kladrubského chrámu. U vûïí je tento motiv v jimeãn a zpravidla jen stylizovan u Borrominiho kostela Sant Andrea delle Fratte v ímû a Pöppelmannovy Korunní brány Zwingeru v DráÏìanech (zde se opakuje téï na báni). V raznû star í Západní vûï v Amsterodamu je v ak oproti v em pfiedchozím pfiípadûm ukonãena propracovanou kopií konkrétní koruny. Druhou otázkou je, proã byla zvolena právû císafiská koruna Rudolfova. Zde je tfieba pfiipomenout, Ïe symbol koruny má v Amsterodamu v znamné místo. Král Maxmilián I., zároveà regent Nizozemí a od roku 1493 císafi, doplnil v roce 1489 svou korunou mûstsk znak. Rudolfovu císafiskou korunu dal jeho nástupce císafi Matyá v roce 1615 ãásteãnû upravit (její pûvodní stav zaznamenal v roce 1610 dánsk rytec David Hartmann). V této pozmûnûné podobû byla koruna pfiedlohou pro ukonãení vûïe Západního kostela, mûla poukázat na tehdej í v znam Amsterodamu jako svûtového mûsta. Pfii restaurování západní vûïe vûnoval Walter Kramer velkou pozornost mimo jiné barevnosti vycházel z Keyserov ch barev na kopii koruny, ale i z originálu císafiské koruny. Kopie Rudolfovy koruny se objevuje na kostele je tû jednou, a to jako reliéf ve ãtvrtém patfie vûïe. I zde byla obnovena barevnost stejnû jako u nároïních váz a ciferníkû hodin v dal ím patfie. Poslední, ale neménû závaïnou aktivitou architekta Waltera Kramera je publikaãní ãinnost. ZmiÀme se tedy alespoà o jeho knihách. V roce 1973 napsal publikaci o svém oblíbeném malífii Albertu Carelu Willinkovi. V znamné stavby, které W. Kramer rekonstruoval, zpracoval také kniïnû: De Noorderkerk in Amsterodam, 1990; De Beurs van Berlage, 2003; Kasteel Nederhemert, 2003; De Westertoren, Jsou v nich vïdy popsány dûjiny dané stavby, zafiazení do v voje nizozemské architektury s analogiemi obdobn ch budov, v sledky stavebnû-historického prûzkumu a postup pfii obnovû v e s bohatou ikonografickou, fotografickou i plánovou dokumentací. Architekt Walter Kramer má také blízk vztah k na- í památkové péãi. V roce 1970 pobyl v ãesk ch zemích na mûsíãní památkáfiské stáïi, zaji tûné kulturní dohodou s Ministerstvem kultury âr, a v Nizozemí pak uvefiejnil ãlánky o mûstsk ch rezervacích u nás. Do ãasopisu Památková péãe naopak napsal ãlánek Historick Amsterodam, kter vy el je tû pfied jeho stáïí, v roce Karel KIBIC Zemfiel Heinz Leitner ( ) Ráno v pondûlí se z dráïìanské nemocnice rozlétla do svûta smutná zpráva. Zemfiel Heinz Leitner vynikající restaurátor, skvûl odborník, nezapomenuteln pedagog, opravdov pfiítel. Bylo mu padesát ãtyfii let. Heinz Leitner (cel m jménem Heinrich Christian Leitner) získal praktické vzdûlání v oblasti restaurování nástûnné malby v 70. letech 20. století v Salcburku a Perugii, v ICCROMu (pod vedením L. a P. Moraov ch) a pozdûji absolvoval obor konzervování nástûnné malby v Courtauld Institute of Art na lond nské univerzitû. Od 80. let pûsobil ve svobodném povolání jako restaurátor v rodném Rakousku, kde úzce spolupracoval se Spolkov m památkov m úfiadem ve Vídni, ICCROM a Opificio delle Pietre Dure v Itálii. Roku 1999, po dvouletém pûsobení na Vysoké kole v Hildesheimu, se stal profesorem a vedoucím oboru restaurování nástûnné malby a povrchû architektury na Vysoké kole v tvarn ch umûní v DráÏìanech. Souãasnû pûsobil jako lektor v ICCROM, na Institutu klasické archeologie vídeàské univerzity, v oboru konzervování a restaurování na Vy í odborné kole v Bernu a jako lektor a ãlen zku ební komise v Courtauld Institute of Art v Lond nû. Heinz Leitner. (Foto archiv autorû) Heinz Leitner miloval nade v e svoje povolání a miloval lidi. To se promítlo do jeho základní Ïivotní filozofie, kterou byla v mûna informací a sdruïování lidí z rûzn ch oborû, jakoï i vzájemné sbliïování zejména mlad ch lidí z rûzn ch koutû svûta. Byl nesmírnû aktivní na mezinárodním poli, o ãemï svûdãí celá fiada domácích i zahraniãních projektû, rozsáhl ch a komplikovan ch restaurátorsk ch akcí, v rámci kter ch se snaïil vedle tradiãních metod pouïívat i inovativní postupy, a tak posunovat obor restaurování kupfiedu. Velkou pozornost vûnoval základnímu v zkumu a interdisciplinárnímu rozvoji restaurátorsk ch metod a postupû je autorem mnoha ãlánkû a vûdeck ch publikací t kajících se pfiedev ím otázek dokumentace nástûnn ch maleb, zachování exteriérov ch maleb, otázek odborného profilu restaurátora a ãetn ch publikací zab vajících se konkrétními restaurátorsk mi projekty. V posledních letech se aktivnû podílel na formování v voje v uky restaurování nejen v nûmecky mluvících zemích, ale i na dal ích místech Evropy. Je velmi tûïké psát o smrti v znamné osobnosti, navíc dobrého pfiítele. Byl to ãlovûk s velk m srdcem, do posledních chvil Ïivota nabit pozitivní energií, kter mûl nesmírnû rád lidi kolem sebe a oni mûli rádi jeho. Byl oblíben mezi kolegy, populární mezi studenty a kaïdé restaurátorské akci vtiskl i nezapomenuteln lidsk rozmûr. Heinz Leitner patfií nespornû k nejv raznûj ím osobnostem restaurování posledních desetiletí. V prûbûhu svého Ïivota vychoval a ovlivnil celou fiadu (nejen) mlad ch lidí. Mnozí, ktefií mûli tu moïnost s ním spolupracovat, pokraãují nyní v jeho práci a rozvíjení jeho my lenek. Av ak Heinz Leitner byl jen jeden a sotva se v blízké budoucnosti najde nûkdo, kdo mezeru vzniklou jeho odchodem vyplní. Tatjana a Karol BAYEROVI OSOBNÍ ZPRÁVY 489

6 NedoÏité jubileum architekta a památkáfie Bfietislava torma V roce 2007, pfiesnû dne 21. ãervna, si pfiíznivci památek a kvalitní architektury pfiipomínali rovn ch sto let, které uplynuly od narození architekta, památkáfie a umûlce Bfietislava torma. K tomuto v roãí zafiazujeme krátkou vzpomínku od dr. Vlastimila Vintera, jenï mûl moïnost B. torma poznat osobnû. Národní památkov ústav navíc pfiipravuje druhé, doplnûné vydání tormovy publikace vûnované praktickému v konu památkové péãe: Základy péãe o stavební památky. Vzpomínka na architekta Bfietislava torma S jeho jménem jsem se setkal poprvé jiï na poãátku 2. svûtové války v Nové Pace, kam jsme se pfiestûhovali z Liberce po nûmeckém záboru Sudet. Dokonãoval jsem tehdy stfiedo kolská studia a jako sbûratele kniïních znaãek mne svou originalitou a estetickou hodnotou upoutaly jeho heraldické a figurální kresby vynikající u lechtilou linií. PoÏádal jsem ho o vytvofiení osobního znaku a zároveà o exlibris s naznaãením, Ïe jsem byl skaut. Poslal mi je v roce 1941 vyti tûné s kresbou heraldické lilie, odli ené pro mne dvûma lipov mi lístky. Pozdûji mi s obdobn m motivem navrhl peãetítko a figurální exlibris s motivem na kfiestní jméno mého otce. KdyÏ v nakladatelství Vy ehrad vy la roku 1939 Kniha kreseb Bfietislava torma, obdivovali jsme s velk m nad ením v celé skupince KrouÏku mlad ch pfiátel umûní, kter jsme pozdûji spoleãnû s grafikem Karlem tikou v Nové Pace zaloïili, jedineãné tormovo umûní. KdyÏ jsem se po válce roku 1949 Ïenil, byl Bfietislav torm autorem mého svatebního dárku manïelce. Kolekce postupnû rostoucího poãtu tormov ch exlibris a jin ch tiskov ch prací, napfiíklad ve vydávan ch heraldick ch roãenkách, byla spolu s tvorbou písmafie a typografa Oldfiicha Menharta, s nímï mne pojilo blízké pfiátelství, hlavním cílem mého sbûratelského zájmu, pokud mi to po válce je tû umoïàoval ãas. O pûsobení architekta Bfietislava torma v oblasti památkové péãe jsem se dozvûdûl záhy po osvobození roku 1945 kdyï jsem v Liberci jako povûfienec Státního památkového úfiadu a správce Severoãeského muzea pfii el do kontaktu s kulturním odborem Zemského národního v boru v Praze. Tam byl tehdy zamûstnán dr. Zdenûk M. Zenger, kter se jako jeden z nejbliï ích tormov ch pfiátel ve sv ch vlastních kresbách a heraldice stal osobit m zpûsobem následovníkem jeho pfiíkladu. Mimo jiné ilustroval Slovník památkové péãe (1962) O. J. BlaÏíãka a kol. i svoji kníïku o heraldice (1971) a zapojil se rovnûï do ediãní ãinnosti o kulturních památkách. Ihned poté, co byl zfiejmû z iniciativy dr. ZdeÀka Wirtha vypracován a schválen zákon ã. 137/1946 Sb., o Národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku, stal se architekt Bfietislav torm jako zástupce Ministerstva techniky pfiímo ãlenem ãeské Národní kulturní komise, pozdûji jejího v konného aparátu v rámci Ministerstva kolství, vûd a umûní, kter pfie el do tehdy zfiízené Státní památkové správy, v níï byly zároveà spojeny dfiívûj í instituce Státní památkov úfiad a Státní fotomûfiick ústav. Bfietislav torm se od poãátku staral o hrady a zámky, postupnû podle zákona prohla ované za státní kulturní majetek, urãen pro svoje historické a umûlecké hodnoty v hradnû ke kulturnû v chovn m úãelûm. Jedním z prvních opatfiení, která zafiídil, byl pokyn vykopat u tûchto objektû jámy a uloïit v nich dostateãné mnoïství ha eného vápna, aby byl k dispozici kvalitní materiál na potfiebné budoucí opravy. Po stránce architektonické peãoval o uchování objektû v dobrém stavu a byl v úzkém styku s kastelány i oblastními inspektory, ktefií na správu tûchto objektû dohlíïeli. Otázky zámeckého mobiliáfie, umûleck ch sbírek a jejich instalace pro zpfiístupnûní mûla v referátu dr. Ema Charvátová, pozdûji téï doc. dr. Oldfiich J. BlaÏíãek. Mezitím po znovuotevfiení Univerzity Karlovy roku 1945 studenti dûjin umûní v semináfii doc. dr. Václava Mencla provádûli pfiímo v terénu odbornû fundovan prûzkum historick ch jader fiady na ich stfiedovûk ch mûst, jehoï v sledky se staly podkladem pro usnesení vlády z roku 1949, kter m byly zaji Èovány kaïdoroãní vysoké finanãní prostfiedky pro velkorysou obnovu tûchto urbanistick ch komplexû jako mûstsk ch památkov ch rezervací. Na tûchto akcích se úspû nû a zásluïnû podíleli zku ení odborníci, pûsobící jiï pfied válkou ve Státním památkovém úfiadu, jako byl dûstojn a vûdecky precizní dr. Ing. Josef ebek, znám mimo jiné památkovou obnovou gotického kostela a klá tera ve Zlaté Korunû, nebo v estrannû vzdûlan a ãinorod dr. Viktor Kotrba (publikoval fiadu vûdeck ch prací napfiíklad o Svatováclavské kapli na PraÏském hradû nebo o architektu barokní gotiky, G. Santinim-Aichlovi). Vedle nich se rovnûï uplatnili nûktefií pracovníci mladé generace, napfiíklad dr. Jaroslav Wagner ãi dr. Jifií Kostka, autor knihy Mûstské památkové rezervace (1955). Statut památkov ch rezervací byl pak legislativnû upraven v zákonû ã. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, a jiï do této doby bylo tímto zpûsobem chránûno a o etfiováno na dvacet památkov ch center na ich mûst a za kulturní památky prohlá eno pfies ãtyfiicet hradû a zámkû takzvané I. kategorie. S orgány státní památkové péãe pfiitom úzce spolupracoval Státní ústav pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû (SÚRPMO), zaloïen jako specializovaná projektová organizace roku 1954 z pfiedchozího rekonstrukãního takzvaného R-ateliéru pfii praïském Stavoprojektu (od 1949). editelem SÚRPMO byl Ing. arch. Vilém Lorenc, mimo jiné autor velké kniïní monografie o Novém Mûstû praïském (1973), a vedoucím analytick ch prûzkumû rovnûï velmi znám odborník a památkáfi, umûleck historik dr. Dobroslav Líbal. V sledky státní památkové péãe v âeskoslovensku se staly znám mi i v zahraniãí a získávaly mezinárodní uznání. Osobnû je pfiijeli shlédnout nejvy í pfiedstavitelé státní památkové péãe Francie i generální konzervátor památek ze védska. Do pfiímého kontaktu s architektem Bfietislavem tormem a jeho pûsobením v oblasti památkové péãe jsem pfiicházel a mohl je sledovat v prûbûhu své více neï desetileté ãinnosti ve vedoucích a odborn ch funkcích, které jsem od bfiezna 1953 zastával v ústfiedních památkov ch orgánech. Zatímco dfiíve zmínûní dr. Ing. ebek a dr. Kotrba pfii své památkáfiské praxi vycházeli z konzervaãního pfiístupu dle teorie Rieglovy a doc. Mencl (od nûhoï jsme se jiï na kole napfiíklad dozvûdûli, Ïe presbytáfi dále nedostavûného praïského kostela Panny Marie SnûÏné je po katedrále ve francouzském Vézelay nej tíhlej í gotickou stavbou v pomûru v ky klenby k ífice pûdorysu) uplatàoval své ob írné a zevrubné znalosti morfologie a dûjin architektury, zejména stfiedovûké, Bfietislav torm jako tvûrãí umûlec se pfiiklánûl k celostní v tvarnû-estetické metodû, kterou formuloval dr. Václav Wagner v knize Umûlecké dílo minulosti a jeho ochrana (1946). Pfii obnovû hradu vihov na Klatovsku tak byly restaurovány zachované ãásti stavby a podle tormova návrhu rekonstruovány interiéry, pobofiená kruhová ba ta a do velkého sálu jiïního paláce byl pfiíhodnû a funkãnû umístûn vyfiezávan a malovan renesanãní strop, pocházející pûvodnû ze zámku v Dobrovici u Mladé Boleslavi a od roku 1866 uskladnûn v s pce zámku Bûlá pod Bezdûzem (i takové jsou nûkdy osudy kulturních památek). Obnova vihova probíhala v letech V jednání byl Bfietislav torm vïdy konstruktivní a pfiím, mûl dobromyslnou povahu a také smysl pro humor. Mnohostrannost jeho tvûrãí aktivity dokládají i jeho práce literární, napfiíklad kníïka s pfiíbûhem romantického ladûní Soví hrad (1943). Obsáhlé a v znamné tormovo dílo na poli uchování, obnovy a spoleãenského uplatnûní na eho památkového bohatství i v oblasti umûlecké tvorby, zejména v tvarné, zûstane trvale podstatn m pfiínosem ãeské národní kultufie. Vlastimil VINTER 490 OSOBNÍ ZPRÁVY

7 INFORMACE Ke dvaceti letûm Washingtonské charty, dosud stále nejlep ímu dokumentu ICOMOS k ochranû historick ch mûstsk ch celkû V roce 2007 je tomu jiï dvacet let, kdy byla pfiijata Washingtonská charta, jeden z nejdûleïitûj ích metodick ch dokumentû v historii ICOMOS. Stalo se tak po více neï dvaceti letech od zaloïení této organizace (1965). 1 PfiipomeÀme si krátce nûkteré souvislosti. Mezinárodní pfiíprava charty probíhala v období, kdy v tehdej ím âeskoslovensku obor památkové péãe jiï nûkolik desetiletí (od 50. let 20. století) chránil fiadu historick ch jader mûst formou památkové rezervace. Ing. arch. Ale Vo ahlík, CSc., navíc koordinoval a metodicky fiídil skupinu specialistû na ochranu historick ch mûst celého tehdej ího v chodního bloku. 2 Vteoretické rovinû jsme byli pfiipraveni na pfiijetí nového zákona, kter pfiinesl kategorii památkov ch zón, pro nûï byly v té dobû jiï zpracovány mnohé v nosy vycházející z odborné kategorizace historick ch mûst. Tu provedli na pfielomu 70. a 80. let 20. století na podkladû systematického vûdeckého v zkumu pracovníci tehdej ího Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody (SÚPPOP) Ing. arch. Karel Kibic, DrSc., a Ing. arch. Ale Vo ahlík, CSc. 3 âeská památková péãe tehdy (v rámci moïností) jiï ovlivàovala a konzultovala stavební dûní v nûkter ch sídlech, jeï byla k ochranû vytipována, nikoli v ak zatím vyhlá ena za chránûná území. Nemûlo by se zapomenout na skuteãnost, Ïe na formulaci Washingtonské charty se podílel právû Ing. arch. Vo ahlík, a to korespondenãnû. 4 Dokument díky jeho aktivnímu zapojení obsahoval fiadu principû u nás jiï prosazovan ch a aplikovan ch. 5 MoÏná právû proto nebylo pfiijetí charty u nás povaïováno za pfielomov mezník v péãi o historická sídla a její obsah tehdy pravdûpodobnû ani nebyl docenûn. Na rozdíl od fiady zemí, kde do té doby komplexní pohled na urbanistické celky chybûl nebo nebyl zákonem podloïen, byla v âeskoslovensku ochrana historick ch mûst pevnû zavedenou praxí oboru, podporovanou mimo jiné tradicí Klubu Za starou Prahu prohloubenou jiï v meziváleãném období a od 50. let stabilizovanou i systematickou metodickou i praktickou ãinností Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody a ateliérem stavebnû-historick ch prûzkumû v SÚRPMO. Navíc mezi Západem a V chodem stále existovala informaãní bariéra. Lze proto jen tûïko spekulovat, zda pfiijetí Washingtonské charty jako potvrzení mezinárodnû uznávané cesty péãe o historické prostfiedí, napomohlo v na ich podmínkách rychlej ímu postupu pfii vyhla ování dal- ích chránûn ch sídel, zejména mûst, formou památkov ch zón. Je to spí e historická shoda: po schválení nového ãeského památkového zákona, platného od , bylo moïno vyhlásit dlouhodobû na základû Kibicovy a Vo ahlíkovy Koncepce památkové 1 Autorem fotografií je Karel Kuãa. Obr. 1. LuÏe (okres Chrudim), málo známé sídlo ve v chodních âechách, které dlouhodobû usilovalo o obnovení svého mûstského statutu. Mûstská památková zóna (metodicky vycházející z historick ch skuteãností) zde byla vyhlá ena jiï v roce 1990, mûstsk status obnoven v roce ochrany historick ch mûst v âeské socialistické republice 6 pfiipravované památkové zóny. Po spoleãensk ch zmûnách v roce 1989, které vût- inu spoleãnosti naladily optimisticky aï romanticky, se nûjak ãas zdálo, Ïe se snaha o uchování cenného kulturního dûdictví a harmonického obrazu sídel stane obecnû sdílen m postojem. Nûkolik vln hromadného doplàování mozaiky chránûn ch sídel na mapû âeské republiky pfiineslo v znamné posílení oboru památkové péãe jako celku. Od poãtu 35 památkov ch rezervací na poãátku roku 1988 jsme dospûli k témûfi 567 chránûn m mûstûm a vesnicím (z toho je 294 mûstsk ch památkov ch rezervací a zón). 7 Po letech nerovného postavení (zejména 70. a 80. léta 20. století), kdy se na uzákonûní plo né ochrany historick ch sídel stále ãekalo a pozice památkáfie ve vztahu ke zpracovatelûm územních plánû byla velmi slabá, se tedy s nov m zákonem památkové péãi dostalo moïnosti posuzovat v chránûn ch sídlech témûfi v echno. Skokov nárûst s tím spojené agendy v ak nebyl doprovázen skokov m nárûstem poãtu pracovníkû, ktefií by mohli tuto spoleãensky i diplomaticky sloïitou ãinnost fie it s dostatkem ãasu pro trpûlivé vysvûtlování dûvodû regulace, ãi dokonce restrikce v sídlech, kde na to dosud lidé nebyli zvyklí a kde vyhlá ení nepfiedcházela ani je nedoprovázela informaãní kampaà. Právû zavedení nov ch pravidel pro stavební obnovu v dobû, kdy se mnohé domy v men ích mûstech buì restituovaly, ãi privatizovaly, postavila památkáfie do tûïké role nositele neãekaného a nevítaného státního dohledu nad novû získan m majetkem, jehoï vlastníci si od tohoto nového ãi staronového vlastnictví slibovali naopak svobodu a volnost pfii opravû a zpûsobu vyuïití. Aãkoliv grafické pfiílohy v nosû rezervací a hlavnû vyhlá ek o památkov ch zónách obsahovaly a stále obsahují vyznaãené stavby, které by mûly b t prohlá eny za kulturní památku, v praxi toto odborné vyhodnocení naplnûno nebylo. Nedo lo totiï k tak masivnímu roz ifiování chránûného památkového fondu, jak mnozí oãekávali. Naopak, vleklé pfiípravy nového zákona Poznámky 1 Tomuto v roãí byl vûnován napfiíklad ãlánek Vlastimila VINTRA: âtyfiicet let od zaloïení ICOMOS, in: Zprávy památkové péãe 65, 2005, ã. 5, s Jeho mimofiádné zaujetí pro toto téma pfiineslo zejména v 80. letech 20. století fiadu publikací k tématu ochrany sídel. Bohatou publikaãní ãinnost Ing. arch. Vo ahlíka uvádí Josef tulc v ãlánku k jeho pfiedãasnému úmrtí: Za architektem Ale em Vo ahlíkem, in: Zprávy památkové péãe 61, 2001, ã. 5, s V znamn m aktem bylo Usnesení vlády ã. 25/1973, o koncepci dal ího rozvoje státní památkové péãe a kategorizaci kulturních památek. V usnesení bylo ministrûm kultury ve spolupráci s ministrem v stavby a techniky a s radami tehdej ích krajsk ch národních v borû uloïeno rozli ovat pfiístupy k hodnocení památkového fondu a historick ch sídel a pfiijmout opatfiení k regulaci investiãní v stavby z hlediska koncepce státní památkové péãe. Na základû tohoto usnesení byli památkáfii postupnû pfiiz váni ke konzultacím územních plánû, jejich úspû nost v ak ve skuteãnosti závisela na tom, jak se s pfiíslu n m projektantem a politickou reprezentací dokázali dohodnout. Podrobnûji o genezi vyhla ování památkov ch rezervací viz Ivo HLOBIL: Teorie mûstsk ch památkov ch rezervací, Umûnovûdné studie VI, Praha KdyÏ v ak potom probíhalo závûreãné zasedání ICOMOS za oceánem, kde byl dokument slavnostnû pfiedstaven a schválen, jel podle tehdy bûïné praxe do Washingtonu fieditel tehdej ího Ústfiedí státní památkové péãe Ing. Ladislav Antony, nikoli Ing. arch. Ale Vo ahlík, CSc. 5 âteme-li si Washingtonskou chartu a porovnáváme-li ji s v nosy na ich star ích rezervací, nalézáme dost spoleãného. 6 Koncepce byla schválena vládou âsr v roce Poslední mûstská památková rezervace byla vyhlá ena roku 1989, mûstské památkové zóny 1992, 1995, 2003, krajinné památkové zóny 1992, 1996 a 2002 a v neposlední fiadû vesnické památkové rezervace a zóny 1995 a INFORMACE 491

8 2 3 po roce 1989, v jedné z jehoï verzí bylo napfiíklad i zavedení metodicky nové kategorie památek místního v znamu, nahrávaly vyãkávání. Znûní zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, navíc zásadnûj í rozli ování pfii posuzování zámûrû pro kulturní památky a ostatní nemovitosti v chránûn ch územích nevyïadovalo. 8 Spoleãensk v voj se navíc brzy zaãal ubírat odli - n m smûrem, neï byly pûvodní idealistické pfiedpoklady. Hned od prvních mûsícû ve svobodnûj ím svûtû byly ãeská vefiejnost a stavební trh atakovány náporem stavebních materiálû, u nás do konce 80. let 20. století prakticky neznám ch a nedostupn ch (a jinde moïná uï i ménû prodejn ch), a vzory nov ch staveb v eho druhu. âeská republika a její obyvatelé, touïící ãasto po rychlém vyrovnávání se Ïivotní úrovní i stylem západní Evropû, se pfieorientovali na rychl efekt v opravách a na stavbu typov ch montovan ch objektû obytn ch i uïitkov ch, obchodních, skladovacích. Ve zrychleném a netrpûlivém svûtû se poïadavek na tradiãní materiály, dûraz na detail a peãlivost jevily jako nemoderní a obtûïující. Je bezpochyby koda, Ïe existence Washingtonské charty nebyla oborem památkové péãe alespoà od poãátku 90. let 20. století v raznûji zdûrazàována. Její pfieklad byl zásluhou architekta Vo ahlíka sice hned v roce 1987 publikován v novinách, pro dokument takového v znamu to v ak bylo samozfiejmû málo. A název Washingtonská v roce 1987 bezpochyby nemotivoval tehdej í média k ir í propagaci. Péãí Národního komitétu ICOMOS byla sice charta opakovanû souãástí publikací upozoràujících na mezinárodní dokumenty vûnované ochranû historick ch mûst, 9 mal náklad a moïnosti distribuce tûchto publikací v ak neumoïnily její ir í znalost ani v rámci oboru. Morální poselství Washingtonské charty mûlo a má pro památkovou péãi velk v znam i v diskusích o tom, Ïe památkov zákon pfiijat v roce 1987 je reliktem komunistického my lení a fiízení i neúmûrné ingerence státu do Ïivota obãanû. Charta, jako dokument pfiijat v témï roce mezinárodním v borem ICOMOS na Západû, metodicky blízk principûm památkového urbanismu uplatàovan m v na í republice pfii ochranû historick ch sídel, je dûleïit m dokladem toho, Ïe územní ochrana sídel je moderním pojetím péãe o historické urbánní prostfiedí a ve vyspûl ch státech uznávan m zpûsobem uchování této sloïky kulturního dûdictví. Zvy ující se sebevûdomí nové generace projektantû a samosprávy schvalující územnû plánovací dokumentaci vedou, hlavnû v nûkolika posledních letech, k tlaku na uvolnûní památkové ochrany v historick ch jádrech mûst. Znalost Washingtonské charty by proto mûla b t zcela základním pfiedpokladem práce památkáfiû i zdrojem kvalifikované argumentace proti ãasté demagogii. Ale jak je aktuální v voj? Na Washingtonskou chartu se ponûkud pozapomnûlo, a to i v mezinárodním mûfiítku (na rozdíl napfiíklad od Benátské charty, která je ãasto citována v metodick ch ãláncích nebo diskusích). Z právního hlediska nemá sice charta jako deklarativní dokument takovou váhu jako tfieba Úmluva o ochranû architektonického dûdictví Evropy, která je souãástí na- eho právního fiádu, z hlediska metodick ch dokumentû v ak stále patfií k tomu nejlep ímu, co je k dispozici. V návaznosti na zrychlující se v voj mûst a fiadu fie- en ch rozvojov ch projektû v nejcennûj ích historick ch mûstech v zahraniãí do lo nedávno ke zformulování dokumentu s názvem VídeÀské memorandum. 10 MoÏná právû nedostateãná kontinuita povûdomí o metodick ch nástrojích vedla k tomu, Ïe základem textu, jenï by byl prohlouben o komentáfie ke vztahu historické a soudobé architektury, se nestala Washingtonská charta, ale vznikl text zcela nov. Jeho smyslem, deklarovan m v úvodních odstavcích, je zejména obhájit právo soudobé moderní architektury jako svébytné historické vrstvy na vstup do prostfiedí svûtov ch kulturních památek. Tento dokument byl (bez ir ího mezinárodního projednání alespoà na pûdû ICOMOS) pfiijat ve Vídni na konferenci pofiádné vídeàsk m magistrátem, a je tû neï bylo moïno jej korektnû studovat a pfiípadnû komentovat, byl po pouh ch dvou mûsících (!) pfiedloïen i zasedání V boru svûtového dûdictví na jeho 29. zasedání v jihoafrickém Durbanu. Na zasedání zab vajícím se fiadou konfliktû svûtov ch památek s moderní architekturou se mohlo zdát, Ïe svûtové spoleãenství získává dokument, kter vyfie í souïití historické a soudobé architektury v chránûn ch celcích. Pfii pozdûj ím podrobném studiu VídeÀského memoranda se v ak ukázalo, Ïe fiada formulací je nejednoznaãn ch, aï zavádûjících. Z hlediska praxe památkové péãe zavedené v na í republice lze zodpovûdnû fiíci, Ïe pfiistoupení na aplikaci VídeÀského memoranda by bylo jasn m krokem zpût. Tento dokument usiluje o zrovnoprávnûní soudobé architektury a neobsahuje ani poïadavek, aby tato soudobá architektura byla kvalitní, ani její bliï í definici. Obsahuje Obr. 2. Fr dlant (okres Liberec), mûsto známé spí e díky zámku má historické jádro právem chránûné jako památkovou zónu. Obr. 3. Mikulov (okres Znojmo), jeden z nejkrásnûj ích pfiíkladû vztahu sídla a okolní krajiny, bezpochyby v bornû naplàující i mezinárodní pojem dochovaná historická sídelní krajina (historic urban landscape). Obr. 4. Telã (okres Jihlava), dlouhodobá památková ochrana historického jádra byla pfiedpokladem uchování urbanistick ch kvalit mûsta, jeï byly uznány i zápisem na Seznam svûtového kulturního dûdictví. naopak napfiíklad aï nenávistné komentáfie k pfiípadné kontextuální architektufie, v zásadû toleruje (bez upfiesnûní) zásahy do stfie ní krajiny a podobnû. Na zasedání V boru svûtového dûdictví ve mûstû Christchurch na Novém Zélandu v roce 2007 byl odkaz na implementaci VídeÀského memoranda dokonce zaãlenûn do fiady konceptû rozhodnutí V boru. Zde se pfiece jen ukázala odvaha pfiítomn ch odborníkû na historick urbanismus oznaãit dokument za nezral a nevhodn pro ablonovitou aplikaci, zejména v zemích stfiední a v chodní Evropy. I sám prezident ICOMOS prof. Michal Petzet si posteskl: K ãemu nám bylo dob- Poznámky 8 Odst pûvodního znûní zákona ã. 20/1987 Sb. aï do novely ã. 186/2006 Sb. dokonce teoreticky umoï- Àoval komentovat rûzné detaily na stavbách stojících v ochrann ch pásmech vãetnû interiérû. 9 Ochrana historick ch mûst v evropském a svûtovém kontextu (1990, sto kusû; roz ífiená verze 1993, tisíc kusû), Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochranû kulturního dûdictví (2001; 500 kusû). 10 Pln název zní Vienna Memorandum on World Heritage and Contemporary Architecture Managing the Historic Urban Landscape. O jeho charakteru viz téï Vûra KUâOVÁ: Informace o regionální konferenci UNESCO k otázkám péãe o historická mûsta zapsaná na Seznamu svûtového dûdictví, in: Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 3, s Ve dvou vydáních dokumentû ãeského v boru ICOMOS, viz pozn. 9. Ukazuje se v ak, Ïe pfieklad pofiízen bezprostfiednû po pfiijetí charty, navíc z francouz tiny, nebyl v nûkter ch formulacích dost pfiesn. Dílãí korekce pojmosloví pokládáme za dûleïité. 492 INFORMACE

9 4 ré VídeÀské memorandum, kdyï máme mnohem lep í dokument, a to Washingtonskou chartu? Dovolme si proto u pfiíleïitosti dvacátého v roãí od jejího pfiijetí Washingtonskou chartu v ãe tinû opût publikovat, poprvé v tomto ãasopise. Do ãe tiny byla sice pfieloïena bezprostfiednû po pfiijetí (a krátce nato i zvefiejnûna), 11 ale v leto ním roce byl pofiízen nov a pfiesnûj í pfieklad z angliãtiny, kter odráïí i zku enosti z mezinárodní komunikace se zahraniãními kolegy specialisty na historick urbanismus a historickou krajinu. V dobû hledání spoleãensky pfiijatelné míry intervencí na eho oboru právû v chránûn ch sídlech mûïe b t jednoduchost principû tohoto dokumentu v mnohém inspirativní. Vûra KUâOVÁ CHARTA pro péãi o historická mûsta a mûstské celky Washingtonská charta pfiijatá na zasedání Valného shromáïdûní ICOMOS ve Washingtonu D. C. v fiíjnu 1987 Preambule a definice V echna mûstská spoleãenství, aè se vyvíjela postupnû v prûbûhu vûkû, ãi byla zámûrnû vytvofiena, jsou v razem rozmanitosti lidské spoleãnosti v jejím historickém v voji. Tato charta se t ká historick ch mûstsk ch celkû, velk ch i mal ch, vãetnû historick ch center a ãtvrtí a vãetnû jejich pfiírodního i ãlovûkem vytvofieného prostfiedí. Kromû toho, Ïe jsou dokladem historie, ztûles- Àují tyto celky hodnoty tradiãních mûstsk ch kultur. V souãasné dobû jsou mnohé z nich ohroïeny, fyzicky chátrají, mnohé jsou po kozeny a nûkteré i zniãeny v dûsledku urbánního rozvoje, kter v ude na svûtû s sebou pfiiná í industrializace. Za této dramatické situace, která ãasto vede k nevratn m kulturním, spoleãensk m i hospodáfisk m ztrátám, povaïuje Mezinárodní rada pro památky a sídla (ICOMOS) za nutné vypracovat mezinárodní chartu pro historická mûsta a mûstské soubory, která doplní Mezinárodní chartu o zachování a restaurování památek a sídel, obvykle zkrácenû naz vanou Benátská charta. Text nové charty definuje principy, cíle a metody potfiebné pro záchranu historick ch mûst a mûstsk ch celkû. Kromû toho má charta také pomoci v tûchto oblastech zajistit soulad soukromého a spoleãenského Ïivota a podpofiit záchranu tûch kulturních statkû, které, jakkoli skromné v mûfiítku, tvofií pamûè lidstva. Jak se uvádí v Doporuãení UNESCO t kajícím se ochrany historick ch souborû a jejich úlohy v souãasném Ïivotû (Var ava Nairobi, 1976) a v dal ích mezinárodních dokumentech, rozumí se pod pojmem péãe o historická mûsta a mûstské celky pfiijímání opatfiení, jaká jsou nutná k ochranû, konzervaci a obnovû mûst a mûstsk ch souborû, k jejich rozvoji a harmonickému pfiizpûsobení se souãasnému Ïivotu. Principy a cíle 1. Aby byla co nejefektivnûj í, musí se péãe o historická mûsta a mûstské celky stát integrální souãástí komplexní politiky ekonomického a sociálního rozvoje a sloïkou mûstského i územního plánování v ech stupàû. 2. Ke kvalitám, které je tfieba zachovat, patfií historick charakter mûsta nebo mûstského celku a v echny hmotné i duchovní prvky, jeï tento charakter vyjadfiují, zejména: a) mûstská pûdorysná struktura daná uspofiádáním parcel a ulic; b) vztahy mezi budovami, zelen mi plochami a nezastavûn mi prostranstvími; c) vnitfiní i vnûj í vzhled budov dan jejich mûfiítkem, rozmûry, stylem, konstrukcí, materiály, barvou a v zdobou; d) vztahy mezi mûstem nebo mûstsk m celkem a jeho okolním prostfiedím pfiírodním i vytvofien m ãlovûkem; e) rozmanité funkce, kter ch mûsto nebo mûstsk celek nabyly bûhem ãasu. KaÏdé ohroïení tûchto kvalit znamená oslabení autentiãnosti historického mûsta nebo mûstského celku. 3. Pro úspû nost konzervaãního programu je nezbytné, aby se na nûm podíleli obyvatelé daného mûsta ãi mûstského souboru, jejichï zapojení je tfieba podpofiit. Právû jejich zájmu se péãe o historická mûsta i mûstské celky nejvíce t ká. 4. Péãe o historická mûsta nebo mûstské celky vyïaduje uváïlivost, systematick pfiístup a ukáznûnost. Je tfieba se vyvarovat ablonovitosti, protoïe kaïd jednoznaãn pfiípad pfiiná í jiné konkrétní problémy. Metody a nástroje 5. Plánování péãe o historická mûsta a mûstské celky by mûly pfiedcházet multidisciplinární studie. Plány péãe a konzervace musí fie it v echny související aspekty archeologické, historické, architektonické, technické, sociologické i ekonomické. Jednoznaãnû by se mûly stanovit základní cíle plánu péãe a stejnû jasnû je tfieba formulovat i právní, správní a finanãní opatfiení pro dosaïení tûchto cílû. Plán péãe by mûl b t zamûfien na zaji tûní harmonického vztahu mezi historick mi mûstsk mi soubory a mûstem jako celkem. Plán péãe by mûl stanovit, které budovy je tfieba zachovat, které se mají zachovat za urãit ch podmínek a které lze za zcela v jimeãn ch okolností nahradit jin mi. Pfied kaïd m zásahem je tfieba peãlivû zdokumentovat podmínky existující v daném areálu. Plán péãe by mûl mít podporu obyvatel historického území. 6. Do doby, neï je plán péãe pfiijat, by se ve keré nezbytné akce památkové obnovy mûly fiídit zásadami a cíli této Charty a Benátské charty. 7. PrÛbûÏná údrïba má zásadní v znam pro efektivní péãi o historická mûsta nebo mûstské soubory. 8. Nové funkce a ãinnosti musí b t sluãitelné s charakterem historického mûsta nebo mûstského souboru. Adaptace tûchto celkû pro poïadavky souãasného Ïivota vyïaduje peãliv postup pfii instalaci a úpravách mûstské infrastruktury a sluïeb. 9. Jedním ze základních cílû péãe by mûlo b t zlep ování kvality bydlení. 10. Pokud je nezbytné postavit nové budovy nebo adaptovat existující stavby, musí b t respektovány stávající prostorové pomûry, zejména pfiíslu né mûfiítko a velikost parcel. Není nutné bránit zavádûní souãasn ch prvkû, jsou-li v souladu s okolím. Harmonické zaãlenûní soudob ch prvkû mûïe pfiispût k obohacení celku. 11. Znalosti o dûjinách historického mûsta nebo mûstského souboru by mohly b t roz ífieny archeologick m v zkumem a patfiiãn m uchováním archeologick ch nálezû. 12. Provoz uvnitfi historického mûsta nebo mûstského souboru se musí kontrolovat a parkovací plochy se musí naplánovat tak, aby neniãily historickou strukturu a její prostfiedí. 13. JestliÏe se v územním nebo regionálním plánu poãítá s v stavbou v znamn ch silnic ãi dálnic, nesmí taková stavba proniknout do historického mûsta nebo mûstského souboru, ale mohla by zlep it pfiístup k nim. INFORMACE 493

10 14. Historická místa je tfieba chránit proti pfiírodním katastrofám a obtíïím, jak mi jsou zneãi tûní a vibrace. Je to nutné jak pro ochranu kulturního dûdictví, tak pro zaji tûní bezpeãnosti a pohody obyvatel. Pro pfiípad pfiírodních kalamit v eho druhu je tfieba historické mûsto nebo mûstsk soubor zabezpeãit preventivními i nápravn mi opatfieními, ve kter ch se pfiihlíïí ke specifickému charakteru dotãen ch statkû. 15. Na podporu úãasti a zapojení obãanû je tfieba vypracovat v eobecn informaãní program, kter by mûl oslovit v echny obyvatele mûsta, poãínaje dûtmi ve kolním vûku. 16. Pro v echny profese související s péãí o kulturní dûdictví je tfieba zajistit specializovaná kolení. Pfieklad Translingua, odborná korekce Josef tulc a Vûra Kuãová, srpen fiíjen Pfiíbûh restaurování svûtelského oltáfie z Adamova Obr Mikulov (okres Bfieclav), zámek, oltáfi Nanebevzetí Panny Marie, , fragmenty díla pfiedstavené na v stavû Pfiíbûh restaurování svûtelského oltáfie z Adamova. (Foto Miroslav Zavadil, 2007) Na poãátku tfietího tisíciletí, zdá se, se v ãesk ch zemích stále více prosazuje trend pofiádat v souvislosti s opravami v znamn ch umûleck ch dûl na eho památkového fondu samostatné v stavy, které zprostfiedkovávají iroké vefiejnosti informace o prûbûhu a v sledcích restaurování tûchto artefaktû. Situace se v ak mûní nejen z hlediska kvantitativního. Je moïné fiíci, Ïe zmûny se t kají také charakteru tûchto v stav. To, co bylo dfiíve moïné vidût jen na restaurátorsk ch v stavách pofiádan ch centrálními institucemi vût inou pouze jako doprovodná souãást napfiíklad monografické v stavy díla v znamného umûlce, se stává samostatn m pfiedmûtem vystavování. V tvarná hodnota starého umûleckého díla je v tomto pfiípadû souãástí ir ího spektra jím prezentovan ch v znamû. Dan artefakt se tak více propojuje se Ïivotem souãasníkû. Za charakteristické pfiedstavitele tûchto v stavních aktivit je moïné povaïovat olomoucké restaurátorské v stavy pofiádané vût inou Muzeem umûní ve spolupráci s Arcidiecézním muzeem v Olomouci. První z nich byla v roce 2001 v stava vûnovaná celkovému restaurování olomouckého ãestného sloupu Nejsvûtûj í Trojice, ale také jeho zapsání do Seznamu svûtového kulturního dûdictví UNESCO. Následovala v stava Náhrobek olomouckého biskupa Leopolda Egkha z chrámu sv. Mofiice v KromûfiíÏi. Restaurování Tfietí byla v stava s názvem Oltáfi Nejsvûtûj í Trojice z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Uniãovû. Restaurování a ãtvrtou, zatím poslední v Olomouci, v stava Koãár olomouckého biskupa Ferdinanda Julia Troyera. Restaurování , která se konala ve dnech 19. fiíjna aï 30. prosince Podobn charakter mûla v stava Restaurování dvou gotick ch soch svûtic z fasády katedrálního kostela sv. Petra a Pavla vbrnû, uspofiádaná roku 2005 brnûnsk m územním odborn m pracovi tûm Národního památkového ústavu. Zatím poslední z v znamn ch moravsk ch restaurátorsk ch v stav byla vûnována restaurování svûtelského oltáfie z Adamova u Brna. V stava probíhala na zámku v Mikulovû od 15. ãervence 2006 do konce srpna Pod zá titou radního Jihomoravského kraje pro kulturu a památkovou péãi Ing. Jana Letochy ji uspofiádala firma S:LUKAS, s. r. o., z Brna, která restaurování oltáfie zaji Èovala, ve spolupráci s Regionálním muzeem v Mikulovû, jeï umoïnilo vystavení fiezeb v muzejních prostorách mikulovského zámku. Díky spolupráci tûchto subjektû a restaurátorû (akad. mal. a rest. Zlatica Dobo ová, MgA. Jáchym Krejãa, MgA. Jakub Hamsík), ktefií vlastní restaurování citlivû realizovali, se podafiilo naplnit koncept pro tento druh v stavy zatím ojedinûl : náv tûvníkovi bylo umoïnûno poznat zblízka stav jednotliv ch ãástí pfied restaurováním i po provedení restaurátorského zásahu. Obecnû by bylo moïné fiíci, Ïe se nejedná o Ïádnou novinku, vïdyè pfiedstavit divákovi, jak restaurování pomohlo zachránit hodnoty památky, je vlastnû smyslem v ech restaurátorsk ch v stav. V pfiípadû mikulovské v stavy v ak lo o jedineãn zpûsob prezentování restaurovaného a nerestaurovaného. Vût inou se k tomuto úãelu pouïívá fotografická dokumentace doplnûná vysvûtlujícím textem. Mnohdy je sice na v stavû pfiedstaven restaurovan originál, ale jeho stav pfied opravou je zachycen pouze zprostfiedkovanû na nûjakém obrazovém médiu. Na v stavû v Mikulovû v ak byly vedle sebe v reálu, pfiímo ve v stavních místnostech, pfiedstaveny dosud nerestaurované ãásti oltáfie a jeho ãásti jiï restaurované. Divákovo vnímání tak mohlo b t bezprostfiední. Tím byla umocnûna hodnota umûleckého proïitku z virtuóznû provedeného pozdnû gotického sochafiského díla a pfiiblíïena nároãnost jeho citlivé opravy. ProtoÏe na zaãátku v stavy byly prezentovány pouze nerestaurované dfievofiezby, postupnû odváïené do ateliérû restaurátorû, aby se o etfiené vrátily zpût do v stavních prostor, je moïné hovofiit o pfiíbûhu restaurování, kter mûl svûj vlastní pohyb v ãase. Vedle jedineãné moïnosti porovnání stavu originálû byl samozfiejmou souãástí v stavy v bûr z materiálû vznikl ch jako v sledek restaurátorsk ch prûzkumû a dokumentace jednotliv ch fází celého procesu. Uspofiádání v stavy pfiedcházelo dlouhodobé kontinuální sledování klimatick ch podmínek, v nichï se oltáfi nacházel v adamovském kostele a v proponovan ch v stavních prostorách na zámku v Mikulovû. K pfievozu z Adamova do Mikulova do lo aï po vyhodnocení v sledkû mûfiení, jeï prokázalo podobné charakteristiky podmínek obou prostor. Restaurování svûtelského oltáfie, které se vãetnû pfiípravn ch fází a v stavy uskuteãnilo v letech , nebylo prvním restaurátorsk m krokem, jenï ovlivnil jeho stav a podobu. Bûhem své existence byl oltáfi nûkolikrát pfiemísèován, upravován a opravován. Pfiehled tûchto zásahû byl rovnûï souãástí v stavy a je z nûj patrné, Ïe oltáfi byl od poloviny 19. století vïdy zhruba v rozmezí tfií aï pûti desítek let opakovanû opravován-restaurován. Souãasné restaurování nebude tedy zfiejmû poslední. Je ov em potfieba provádût pravidelné prohlídky jeho stavu, aby mohly b t pfiípadné degradace rozpoznány a eliminovány jiï v poãátcích a nedocházelo tak k situacím, kdy se o restaurování zaãne uvaïovat aï v okamïiku, kdy ãást tohoto jedineãného pozdnû stfiedovûkého sochafiského díla odpadne. To se ale nakonec t ká v ech památek. 1 Vratislav NEJEDL Poznámky 1 Umûleckohistorickému poznání a problematice restaurování svûtelského oltáfie z Adamova u Brna bylo vûnováno i mezinárodní sympozium Svûtelsk oltáfi v kontextu pozdnû gotického umûní stfiední Evropy konané ve dnech ãervna 2007 v Mikulovû. Na webov ch stránkách NPÚ a v pfiedchozím ãísle Zpráv památkové péãe (strana ) o nûm referovala Lucie Ernstová. 494 INFORMACE

11 Poznámka k novodob m náhrobkûm v severov chodních âechách Záchrana star ch umûleckohistoricky cenn ch náhrobkû nebo mnohdy uï jen záchrana jejich zbytkû se stala naléhav m tématem památkové péãe teprve v nedávn ch letech. Kromû v eobecnû znám ch okolností novûj í hromadné devastace pohfiebi È mají na vzniku této situace svûj podíl mezery nûkdej ích soupisov ch aktivit i zanedbání v zkumu kdysi poãetn ch objektû. Nedávná publikace k tûmto artefaktûm v ãesk ch zemích z období od pozdního 18. aï do raného 19. století poukázala na dosud netu ené umûlecké kvality náhrobkû i na jejich souãasn stav a stupeà ohroïení. 1 Prav m rájem dal ího v zkumu se stává fiada oblastí nûkdej ích Sudet. Zejména severní Sudety sv m materiálním bohatstvím i kulturní vyspûlostí tvofií specifick celek, pfiekraãující historicky promûnlivá úfiední ãlenûní. V umûní náhrobku pfiedstavují silnou kapitolu mimo jiné díky tomu, Ïe se v nich prolínaly aktivity umûleck ch center Prahy a DráÏìan. Autofii tohoto pfiíspûvku jiï pfiinesli nûkteré nové poznatky ohlednû kulturnû- i umûleckohistorické problematiky náhrobkû z této oblasti: t kají se jejich provozu i autorsk ch urãení. 2 Historické rozloïení sil i souãasn stav poznání mû- Ïe charakterizovat pfiíklad âeské Lípy. Zde vycházelo jedno ze sudetsk ch periodik, umûleckohistoricky zdánlivû okrajové, av ak obsahující cenné odkazy na ãinnost pfiedních umûleck ch rodin PrachnerÛ, PettrichÛ, MaxÛ i fiady mlad ích umûlcû. 3 K hybatelûm Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Klubs patfiil Franz Hantschel, vedle jin ch autor záznamû o ãeskolipsk ch náhrobcích, postupnû k nepoznání pfieoran ch dûjinami. 4 UÏ Hantschel mohl jen konstatovat, Ïe na nov mûstsk hfibitov zfiízen roku 1885 byly pfieneseny nûkteré star í náhrobky ze zru eného hfibitova u kostela sv. KfiíÏe. O tfiech z tûchto náhrobkû psal jako o dílech Václava Prachnera. U prvního z nich, nyní jiï nezvûstného 5 a vûnovaného Ïenû lékárníka Nentwicha AlÏbûtû ( 1813), zaznamenal Hantschel Prachnerovu signaturu na podstavci. Náhrobek byl podle jeho popisu opatfien truchlícím géniem se zhá enou pochodní. Druh a tfietí z náhrobkû mûly autorství Prachnera odpovídat typovû i pouïit m materiálem a byly urãeny ãlenûm v znaãné ãeskolipské rodiny Graf, nejspí textilním továrníkûm Franzovi ( 1808) a Josefovi ( 1811). Hantschel psal tedy o dvou náhrobcích pro Grafovy, coï se upfiesàuje nov m archivním bádáním a studiem pozûstalostního spisu Franze, nejspí e Josefova kmotra. Není zde Ïádná zmínka o Prachnerovi, zato v ak o sumû 475 zlat ch, v slovnû spojené s Franti kem Xaverem Ledererem, a to velmi nezvykle objednavatel nedluïil tomuto sochafii, ale naopak. 6 Jeden z náhrobkû pro Grafovy, pokládan ch Hantschelem za Prachnerovo dílo, mûl sestávat z obelisku s reliéfnû zpodoben m dítûtem a podstavce zdobeného plaãkou se zhá enou pochodní v levici (Josef). Na druhém plaãka objímala náhrobek a tfiímala vûnec, 1 2 rovnûï v levé ruce (Franz). První z tûchto popisû nevyhovuje typick m prachneriánûm, druh odpovídá na hfibitovû dosud zachovanému (byè po kozenému) 7 náhrobku (obr. 1) i typovû Ledererov m pracím. Profesní atributy kromû kotvy (caduceus) a knihy v tympanonu na podstavci, kam je tento sochafi ãasto umisèoval, nevyluãují adresování náhrobku Franzi Grafovi. Zesnul tedy snad jeden z dluïn ch náhrobkû mínil pro sebe, coï bylo v té dobû ãasté. I po jeho smrti mûla dílna F. X. Lederera ( 1811) ãas náhrobek dokonãit, nebo jej uskuteãnil nûkdo mimo dílnu podle uï existujícího návrhu. Hantschelovo nûkdej í pfiipsání nejstar ích novodob ch náhrobkû v âeské Lípû Václavu Prachnerovi odpovídalo poãátkûm docenûní vyspûlého klasicistního sochafiství. Opíralo se ostatnû o dodávky Prachnerovy dílny do severních âech. Nedávno námi publikovan pfiípad objednávek z Vrchlabí lze doplnit o dal í pûsobení této dílny. Jde hlavnû o zakázky rodiny Kostial, jejíï hlavou byl Johann, obchodník s pfiízí ( 1814). Ve Vrchlabí kromû dvou autorsky nesporn ch náhrobkû k Prachnerovi typem poukazuje i náhrobek s géniem truchlícím pro dnes uï neurãitelnou osobu ze zmínûné rodiny, jenï byl odkryt pfii probíhající revitalizaci tamního mûstského hfibitova. Adresáty obou v e zmínûn ch náhrobkû tedy zûstává obtíïné urãit a to i poté, co se v pozûstalosti hlavy rodiny dodateãnû na la zmínka o zaplacení 385 zlat ch Prachnerovi za jeho náhrobek a náhrobek jeho zetû. 8 Prachnerovy jiï publikované náhrobky ve Vrchlabí zpodobàují Psyché a postavu, kterou lze oznaãit za génia slávy a smrti (s vûncem a pochodní); o umûlcovû autoritû svûdãí mimo jiné to, Ïe je tû v polovinû 19. století jiãínsk náhrobek Jana ubrta od Jana Suchardy kombinuje právû obû jeho oblíbené náhrobní figurace. Na druhé stranû je pochopiteln nedostatek povûdomí o zakázkách pfiedních praïsk ch sochafiû je tû star í generace vãetnû F. X. Lederera, jemuï je aï nyní vûnována patfiiãná soustavnûj í pozornost. 9 Obr. 1. âeská Lípa, b val hfibitov u sv. KfiíÏe, náhrobek Franze Grafa ( 1808), F. X. Lederer (okruh). (Foto V. Horák) Obr. 2. Broumov (okres Tachov), mûstsk hfibitov, náhrobek Johanna Konrada Lüssnera ( 1805), F. X. Lederer(?). (Foto V. Horák) Poznámky 1 Roman PRAHL a kol.: Umûní náhrobku v ãesk ch zemích , Praha Václav HORÁK, Roman PRAHL: K sochafisk m náhrobkûm severov chodních âech na poãátku 19. století, in: Umûní 54, 2006, s Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Klubs, vybavené pro star í ãísla dokonal mi rejstfiíky, byly zdá se pfiehlédnuty autory pozdûj ích ãeskoslovensk ch soupisû památek. Srov. Franz HANTSCHEL: Haupt-Register für die Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions- Klubs, Jahrgang I bis XXV, Erster Teil: Sach-Register 1 173, Zweiter Teil: Personenregister 1 195, Leipa Toto periodikum, které redigoval mimo jiné architekt Friedrich Münzberger, obsahuje i vût í ãlánek o Ferdinandu Pettrichovi od malífie a badatele Rudolfa Müllera (1889). 4 Franz HANTSCHEL: Kunstdenkmäler auf den Friedhöfen Leipa s, in: Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Klubs 6, 1883, s. 6 13; Franz HANTSCHEL: Leipa s Sehenswürdigkeiten, in: Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions-Klubs 24, 1901, s Náhrobek pfiemístûn na nov hfibitov pfiipomíná literatura je tû mnohem pozdûji: Bohumil KINSK : âeskolipské památky, in: Bezdûz 4, 1933, s Státní okresní archiv âeská Lípa, Archiv mûsta âeská Lípa, kart. 573, inv. ã (pozûstalost Franz Graf). 7 Postavu s ulomen m loktem, ãástí vûnce, nosem a dal- ími po kozeními vyobrazujeme pro ãitelnost s virtuálními doplàky vyznaãen mi svûtlej ími ãástmi (horní INFORMACE 495

12 Právû k tomuto sochafii se asi váïe jedna z nejzajímavûj ích poloïek ve skupinû náhrobkû dobfie dochovan ch ve star í ãásti hfibitova v Broumovû (obr. 2). Ledererovi byla nedávno na základû formálního rozboru pfiipsána také jiná ze tfií tamních nejstar ích figurálních prací. Vyobrazené dílo adresované Johannu Konrádu Lüssnerovi ( 1805), podle pozûstalostních archiválií obchodníkovi s plátnem pocházejícímu z Mikulá ovic, dali zhotovit jeho bratr a nezletilá sestra, jiï zastupoval Nikolaus Römisch. 10 iroce rozvûtvená rodina RömischÛ sice ãastûji objednávala u sask ch PettrichÛ (v Mikulá ovicích existuje dokonce jeden náhrobek s dochovanou Pettrichovou signaturou) a broumovské dílo se také formálnû ponûkud vymyká z repertoáru dosud známého pod titulem Lederer, je v ak opatfieno nápisem (signaturou) téhoï znûní, provedenou kapitálou, tedy v podobû známé z náhrobku rodiny Kose na praïsk ch Ol anech. âastûj í neï pfiípady dochované signatury u díla odporujícího dosavadní pfiedstavû o umûlcovû tvorbû jsou naopak ztráty nûkdej ích signatur u náhrobkû, u nichï docházelo ke zchátrání spodních ãástí. Podrobnûj í archivní doklady k náhrobkûm z této doby jsou zatím ojedinûlé a také o nákladech a ostatních stránkách funerálního sochafiství existují jen kusé zprávy. Vzhledem k tomu jsou i takové dílãí údaje jako ty z pozûstalostí Franze Grafa ãi Johanna Kostiala velmi cenné, a to i kdyï je nelze pevnû spojit se zachovan m dílem, a nevedou tedy k jednoznaãnému urãení jeho tvûrce ãi adresáta. Star í náhrobky se bûïnû pouïívaly druhotnû a tím ãasto pfiicházely o pûvodní nápisy. Proto také fotografická i epigrafická dokumentace tûchto náhrobkû z novodob ch hfibitovû a ostatní záznamy vãetnû v sledkû prûzkumû archiválií a regionální literatury, shromaïìované nyní zejména v oddûlení movitostí ústfiedního pracovi tû NPÚ, mají svûj nezadateln v znam. I kdyï nejde vïdy o jednoznaãná zji tûní, dávají pfiesto oporu pro zhodnocení i záchranu nûkter ch objektû z této krajnû ohroïené vrstvy kulturního dûdictví. Václav HORÁK, Roman PRAHL Poznámky nástavec náhrobku snad kfiíï zde není rekonstruován). 8 Státní okresní archiv Trutnov, Archiv mûsta Vrchlabí, kn. 128, inv. ã. 137 (Johann Kostial a Johann Pohl). 9 Srov. Petr ÁMAL: Pozapomenut Franti ek Xaver Lederer, in: Umûní 52, 2004, s Státní okresní archiv Náchod, Archiv mûsta Broumov, kart. 10 (pozûstalosti a dûdictví ). Projekt Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v âechách získal zvlá tní ocenûní Evropské unie Na zaãátku leto ního roku 2007 se v rámci Ceny Evropské unie za kulturní dûdictví Europa Nostra Awards 2006 v bor Heritage Awards rozhodl udûlit zvlá tní ocenûní projektu Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v âechách jako uznání za cenn pfiíspûvek pro konzervaci a obnovu kulturního dûdictví. Rád bych Vám sdûlil, Ïe Vá projekt patfiil k tûm, které, aãkoli nebyly vybrány k udûlení hlavní ceny, byly v borem hodnoceny nejv e. Je nám líto, Ïe je hlavní cenu moïné udûlit jen omezenému poãtu aktivit, protoïe pfiínos, jejï projekt zfietelnû znamená pro oblast konzervování a péãe o kulturní dûdictví, je vskutku v jimeãn, 1 konstatoval ve svém dopise PhDr. Vratislavu Nejedlému, CSc., prof. arch. Giani Perbellini, pfiedseda odborné komise. Projekt je jedin m v âeské republice, kterému se dostalo tak vysokého uznání za vûdeck pfiínos v oblasti památkové péãe. Pfii této pfiíleïitosti je tedy jistû vhodné na e ãtenáfie blíïe seznámit s jeho obsahem a mimofiádn m v znamem. Europa Nostra, celoevropská federace pro kulturní dûdictví zaloïená v roce 1963, sdruïuje pfies dvû stû neziskov ch organizací pûsobících v Evropû v oblasti záchrany a péãe o kulturní dûdictví. Spolupracuje s institucemi EU, Radou Evropy a UNESCO. Europa Nostra zviditelàuje kulturní dûdictví i jeho pfiínosy a podporuje národní a mezinárodní kampanû zamûfiené na záchranu ohroïeného evropského dûdictví. Jejím cílem je na evropské úrovni podporovat a propagovat vysoké standardy kvality na poli ochrany památek, architektury, mûstského i venkovského plánování a hájit vyváïenost a udrïitelnost rozvoje mûstského, venkovského, stavebního a pfiírodního prostfiedí. V rámci svého programu kaïdoroãnû vyhla uje soutûï za úãelem rozpoznávání nejlep ích ãinností v péãi o dûdictví na evropské úrovni. Vybírá projekty, které nezávislá mezinárodní porota odbornû vyhodnocuje. Za v znamné poãiny, pfiíkladnou ãi inspirativní péãi a záchranu pfiedních kulturních památek pak udûluje ceny. 2 Je tedy zfiejmé, Ïe se jedná o ocenûní velice prestiïní a zaslouïí si na i pozornost a uznání, jakoï i v ichni, ktefií je získali. Projekt byl organizaãnû a odbornû zaji tûn pracovníky ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu v Praze ve spolupráci s experty z jin ch institucí. Kolektiv fie itelû pracoval pod vedením PhDr. Vratislava Nejedlého, CSc., na eho pfiedního odborníka na problematiku restaurování kamenosochafisk ch v tvarn ch dûl a hlavního fie itele ãi spolufie itele je tû dvou domácích a dvou zahraniãních grantov ch projektû. Dal ími fie iteli projektu Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v âechách jsou PhDr. Pavel Zahradník, Ing. Ivana Maxová, PhDr. Viktor Kovafiík, Jan Lebeda, BcA. Zdenka Lebedová a jiní v znamní odborníci. Ocenûn projekt si klade za cíl soustfieìování umûleckohistorick ch, historick ch, pfiírodovûdn ch, restaurátorsk ch a vizuálních informací o mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupech a pilífiích v ãesk ch zemích. V sledky práce mají slouïit k roz ífiení kvantity a zlep ení kvality poznatkû v uveden ch oblastech a rovnûï jako podklad pro odpovídající, systematickou péãi o tuto jedineãnou kategorii kamenosochafisk ch památek. V projektu se poãítá pfiedev ím s pracemi soupisov mi, prûzkumn mi a dokumentaãními, na jejichï podkladû by vznikl pokud moïno ucelen soubor informací o daném druhu kamenosochafisk ch památek (samozfiejmû vïdy v urãitém regionu a k urãitému datu). V rámci projektu jsou proto shromaïìovány a vyhodnocovány údaje uvádûné ve star í literatufie a archivních písemn ch i obrazov ch pramenech. V ideálním pfiípadû se podafií získat dostatek informací o tom, jak zkouman monument vznikal, z jak ch materiálû byl vytvofien, kdo byl jeho pofiizovatelem, kdo autorem, jaké byly náklady spojené se zhotovením a jak pûvodnû vypadal. V pfiípadû, Ïe se dochovaly, jsou shromáïdûny také informace o dal ích osudech památky v prûbûhu její existence aï do souãasnosti. Pozornost se pfii tom zamûfiuje, pokud to prameny dovolí, pfiedev ím na zmûny v tvarné podoby statuí a zji Èování materiálû pouïívan ch k opravám. SoubûÏnû s archivním bádáním probíhá terénní prûzkum a fotografická dokumentace jednotliv ch sloupû a pilífiû. Nedílnou souãástí prûzkumu mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupû a pilífiû u nás jsou orientaãní pfiírodovûdné, respektive chemicko-technologické prûzkumy stavu materiálû, z nichï jsou vytvofieny. Poznámky 1 Volnû pfieloïeno z dopisu prof. arch. Gianiho Perbelliniho ze dne , kter obdrïel spolu s ãestn m uznáním PhDr. Vratislav Nejedl, CSc. 2 Dagmar MARTINCOVÁ: Soubor stfiedovûk ch deskov ch maleb Mistra Theodorika z kaple sv. KfiíÏe na Karl tejnû získal ocenûní Evropské unie, in: Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 2, s INFORMACE

13 Získané umûleckohistorické, historické, pfiírodovûdné i identifikaãní informace jsou v souãasnosti prûbûïnû ukládány do digitální databáze (k 15. záfií 2006 obsahují základní údaje o 1359 mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupech a pilífiích, které existují nebo existovaly na na em území). V sledky fie ení tohoto projektu jsou urãeny pro irokou skupinu uïivatelû. MÛÏe jít o profesionální pracovníky rûzn ch úrovní systému památkové péãe v âeské republice, restaurátory kamenosochafisk ch v tvarn ch dûl, studenty stfiedních a vysok ch kol, zájemce o Ïivotní prostfiedí i památky obecnû. Pfiedev ím jsou v ak publikované informace urãeny pro místní samosprávy a obyvatele lokalit, na jejichï území se tyto v znamné památky nacházejí. Mohou totiï s jejich pomocí jednodu e porovnávat své sloupy a pilífie s tûmi mnohdy znaãnû vzdálen mi (jak v ãase, tak místû). Tímto zpûsobem se vytváfií a posiluje potenciál kvalifikovaného rozhodování o na em národním kulturním dûdictví. 3 V sledky tohoto grantového projektu, jako jednoho z mála u nás, vycházejí od roku 1997 v kniïní podobû. Vydává je Národní památkov ústav v nakladatelství Jalna. V edici dosud vy ly Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie pro okresy Svitavy, Ústí nad Orlicí, Rychnov nad KnûÏnou, Náchod, Hradec Králové, Pardubice a Chrudim a pro kraje Libereck, Karlovarsk a Vysoãina. Lucie ERNSTOVÁ Poznámky 3 Informace byly získány z Îádosti o poskytnutí finanãního pfiíspûvku na vydání publikace Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v Jihoãeském kraji vypracované Ing. Ivanou Maxovou a PhDr. Vratislavem Nejedl m, CSc. Kresby Václava Kohouta (Muzeum Chodska v DomaÏlicích) Václav Kohout ( ) patfiil k nejv raznûj ím autorûm dokumentace lidového chodského domu. Dokumentaãní práci se vûnoval jiï od druhé poloviny 30. let 20. století, kdy postupnû vytváfiel obsáhlou kolekci akvarelû, kreseb, fotografií a zamûfiení, které pfiedstavují v raznou platformu pro studium chodského domu v znamné lokální formy domu jihozápadních âech. Václav Kohout pûsobil jako stavební technik v rodn ch DomaÏlicích, pozdûji vyuãoval i na zdej í prûmyslové kole stavební. Inspiraãním zdrojem se staly V. Kohoutovi dílo a osoba Jana Paroubka ( ), malífie, grafika a fieditele nûkolika kol v DomaÏlicích, jehoï akvarely zachycující starou zástavbu Bezdûkova a okrajov ch ãástí DomaÏlic jsou rovnûï zastoupeny ve sbírkách Muzea Chodska. Václav Kohout vynikal smyslem pro realistické zobrazení sledovan ch lidov ch staveb i pro precizní zachycení konstrukãních detailû. Do- 1 kumentace V. Kohouta vychází z jeho vlastních terénních národopisn ch i stavebnû-historick ch prûzkumû. Václav Kohout byl také autorem fiady písemn ch materiálû (studií, v nichï prezentoval poznatky ze sv ch v zkumû), které jsou v rukopisné podobû rovnûï uloïeny v Muzeu Chodska. Patfií k nim napfiíklad V voj lidového domu a kultura bydlení ChodÛ v dávné minulosti (z roku 1953) nebo pojednání o v voji ãerné kuchynû (1949) ãi v roce 1953 zpracované Vzpomínky ãtyfiiadevadesátiletého zedníka Josefa Bene e z Chodska, okres DomaÏlice, narozeného roku Kromû národopisného regionu samotného Chodska zaznamenal ve své práci i lidovou architekturu Po umaví (dokumentoval obce okresû DomaÏlice a Klatovy). Nejv raznûji se V. Kohout zamûfiil na dokumentaci v voje topeni tû a ãern ch kuchyní, které pfiedstavují z hlediska interiéru lidového obydlí prioritní problematiku. Autor v ak ve sledovaném regionu napfiíklad nakreslil i rouben patrov p char u usedlosti ãp. 20 v obci Újezd, okres DomaÏlice. Zajímav m objektem zachycen m V. Kohoutem je rovnûï rouben pfiízemní dûm v Paseãnici, kryt indelem, kter má na hfiebenu stfiechy na sloupech umístûnou zvoniãku krytou indelovou kuïelovou stfií kou. U usedlosti ãp. 40 ve Staré Paseãnici (okres DomaÏlice) zdokumentoval autor mohutnou zdûnou bránu. Hodnotnou klenutou zdûnou bránu s dvûma pûlkulat mi nikami po stranách a brankou zaznamenal V. Kohout také u usedlosti ãp. 36 v obci StráÏ (okres DomaÏlice). V jiï uvedené obci Stará Paseãnice autor zachytil i rouben omítnut dûm, kryt je tû slámou. Dal í zajímavé jevy lidového stavitelství Chodska a Po umaví maloval Václav Kohout napfiíklad v obcích Díly a Pocinovice (okres DomaÏlice) nebo v Bezpravovicích (okres Klatovy). Lubomír PROCHÁZKA Literatura: PROCHÁZKA, Lubomír, HOBL, Dalibor: Kresebná dokumentace k lidové architektufie DomaÏlicka ve fondech Muzea Chodska, in: Sborník Muzea Chodska, DomaÏlice VA EKA, Josef: Lidová architektura Chodska v obrazech a dokumentaci architekta Václava Kohouta, in: âesk lid 67, VA EKA, Josef: Za Václavem Kohoutem, in: Minulostí Západoãeského kraje 16, Obr. 1. Václav Kohout, chalupa U NûmcÛ ãp. 6 v Lu- Ïanicích (okres DomaÏlice), kresba (Muzeum Chodska v DomaÏlicích) Obr. 2. Václav Kohout, chalupa v Klíãovû (okres DomaÏlice). (Muzeum Chodska v DomaÏlicích) Obr. 3. Václav Kohout, pûdorys chalupy U HelerÛ ãp. 47 v Pocinovicích (okres DomaÏlice), kresba (Muzeum Chodska v DomaÏlicích) INFORMACE 497

14 âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností oznámení âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností, v souãasné dobû vycházející pod názvem Muzejní a vlastivûdná práce âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností ve 115. roãníku, pfiedstavuje tradiãní, mezinárodnû cenûné a svou orientací na historickou vlastivûdu nezastupitelné recenzované periodikum. Souãasná spolupráce mezi Spoleãností pfiátel staroïitností a Národním muzeem pfii jeho vydávání je následkem administrativního zásahu tehdej í státní moci z roku 1962, kdy bylo vydávání ãasopisu pfievedeno na Národní muzeum. Po návratu do Spoleãnosti pfiátel staroïitností v roce 1990 byla vzhledem k reáln m moïnostem financování ze strany Ministerstva kultury âr respektována potfieba ãasopis i nadále vydávat ve spolupráci s Národním muzeem, coï se pak k oboustranné spokojenosti dûlo. V souãasné dobû v ak jak Národní muzeum, tak Ministerstvo kultury âr v raznû zmûnily svûj názor a pfiejí si, aby vydávání tohoto periodika skonãilo. Národní muzeum je míní nahradit vlastní novou publikací, která by dle jeho pfiedstav mûla b t aktuálním, Ïiv m, v hradnû muzejním diskusním fórem. V bor Spoleãnosti pfiátel staroïitností pochopitelnû i s ohledem na nezastupitelnost a renomé ãasopisu, kter je napfiíklad na pûdû organizace Europa Nostra chápán jako obdivovaná souãást evropského rodinného stfiíbra na poli odborn ch periodik vydávan ch obãansk mi sdruïeními, stejnû jako na zavazující, více neï stoletou tradici shledává pfiedstavu zániku ãasopisu vydáním 115. roãníku zcela nepfiijatelnou. Dovoluje si proto za této situace sdûlit, Ïe ãasopis bude péãí Spoleãnosti vycházet i nadále, a to v prakticky nezmûnûné podobû a obsahu, z jeho názvu pouze zmizí v roce 1962 vnucená Muzejní a vlastivûdná práce. Vzhledem k nelehkému úkolu, kter tím Spoleãnosti nastává, budeme zavázáni za jakoukoliv formu podpory a pomoci. Pro ãleny Spoleãnosti se pfiedplatné ãasopisu stane, stejnû jako tomu bylo do roku 1962, od roku 2008 souãástí ãlensk ch pfiíspûvkû. Ostatní zájemce a abonenty, zejména ty, ktefií ãasopis doposud odebírali jin m zpûsobem, prosíme touto cestou, protoïe periodikum bude od 116. roãníku distribuováno Spoleãností, aby své objednávky nadále adresovali na adresu: Jitka MatûjÛ, Host nská 13, Praha 10, tel.: , mateju@sfingakrizovka.cz. Autory Ïádáme, aby se s rukopisy nadále obraceli na v konnou redaktorku (táï adresa) nebo na starostu Spoleãnosti prof. PhDr. Tomá e Durdíka, DrSc., Archeologick ústav AV âr Praha, v. v. i., Letenská 4, Praha 1, tel.: , durdik@arup.cas.cz Dûkujeme za pochopení a doufáme, Ïe se nám i s pomocí co nej ir í ãtenáfiské obce podafií âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností jako orgán historické vlastivûdy a interdisicplinární fórum historick ch vûd zachovat. V bor SPS SEMINÁ E KONFERENCE AKCE K problematice obsahu vzdûlávání ve vysoko kolském pfiedmûtu památková péãe (2. pracovní setkání vyuãujících a garantû pfiedmûtu památková péãe na vysok ch kolách v âr) Cílem schûzek vyuãujících a garantû pfiedmûtu památková péãe na na ich vysok ch kolách je vzájemné informování, neformální diskuse a snad i rozpracování problémû spojen ch s vymezenou ãástí vysoko kolského vzdûlávání. Snahou je rovnûï vytvofiení platformy pfiekonávající stávající stav znaãné izolovanosti dotãené v uky. 1 Druhá schûzka se uskuteãnila na Fakultû architektury âvut 21. ãervna 2007 ve spolupráci s vedoucím Ústavu památkové péãe a renovací zmínûné fakulty prof. Fantou. Z mnoha potfiebn ch a aktuálních diskusních témat byla vybrána problematika obsahu vzdûlávání v pfiedmûtu památková péãe, tedy to, co studenty vyuãujeme. Byla vytvofiena diskusní sekce webové stránky ( kde byly pfiedem zvefiejnûny pracovní podklady pro diskusi, zadání dílãích pracovních úkolû a program, následnû pak v tah z diskuse a struãné hodnocení setkání. Vzhledem k hlavnímu tématu, které úzce souvisí s definováním praktické památkové péãe jako v chozího oboru pro vymezení vzdûlávacího obsahu, byli vedle zhruba ãtyfiiceti vyuãujících pozváni i dal í zástupci z praxe. Základní diskusní program, kter je uïit i jako osnova ãlánku, byl vymezen následovnû (viz tabulku): Vzdûlávací obsah jako kategorie Vzdûlávací obsah je základním prostfiedkem naplàování vzdûlávacích cílû. MÛÏeme jej formulovat jako uãivo ãinnosti (praktické i intelektuální) probíhající v urãit ch ãasov ch obdobích a uzpûsobené znalostem a dovednostem studentû, v nûmï se odráïejí i oãekávané v stupy (dílãí kompetence). Vzdûlávací obsah má mnoho souvislostí s dal ími souãástmi didaktického systému, z nichï nejpodstatnûj í jsou studijní obor, kurikulum, typ vzdûlávacího programu, studijní plán, ale také formy a dal í prostfiedky vzdûlávání, jako jsou uãební texty a podobnû. Vzdûlávací obsah: vzdûlávací obsah jako kategorie v chozí matefisk obor památková péãe (vymezení její teoretické i praktické báze) vzdûlávací cíle transformace teoretick ch poznatkû i praktick ch ãinností a Ïádoucích hodnotov ch postojû památkové péãe do vzdûlání strukturování vzdûlávacího obsahu, obsahov standard Vymezení teoretické i praktické báze památkové péãe jako v chozího matefiského oboru Jedná se o nezbytn pfiedpoklad fie ení základního úkolu jak a z ãeho vymezit vzdûlávací obsahy. Památkovou péãi povaïujeme za specializovan emancipovan obor s vlastní praxí i teorií, i kdyï v eobecnû jako samostatn vûdní obor vnímána není. Do jisté míry bychom ji mohli povaïovat za obor profesní, coï ov em komplikuje v znamn podíl dal ích profesních oborû na realizaci památkové péãe. Nejobecnûji bychom tedy pro potfieby vzdûlávání mohli mluvit o památkové péãi jako o oboru institucionalizované spoleãenské praxe. Struktura poznatkû a ãinností jmenovaného oboru je v ak mimofiádnû rûznorodá, a tudíï umoïàující pouze rámcové vymezení základních, problémov ch oblastíblokû. ZávaÏn m problémem je, Ïe u nás nemáme k dispozici dostateãné teoretické ãi vûdecké vymezení této problematiky (absence sebereflexe, v zkumû, analytick ch i syntetick ch hodnocení, teoretické rozpracování metodologie a tak dále) a zároveà nelze pfiímo pouïít nûjak zahraniãní model kvûli odli nosti a nepfienosnosti kulturního kontextu. Vymezení dané problematiky je proto tfieba teprve utváfiet, coï nutnû vyïaduje intenzivní spolupráci s odborníky z praxe. Specifikem v definování matefiského oboru památkové péãe je jeho multi- i interdisciplinarita, dynamika promûny oboru v závislosti na v voji spoleãnosti a také nebezpeãí zprostfiedkovaného akademického pohledu na praxi. Diskuse v e uvedené hodnocení potvrdila. Bylo zmínûno, Ïe za této situace vzniká mnohem vût í nárok na jednotlivé pfiedná ející a zároveà jejich odpovûdnost za formulování pfiedmûtu památkové péãe i po obsahové stránce. BohuÏel následkem je zamûàování komplexní problematiky nûkter mi z nich za dílãí témata, nebo dokonce pouze pfiíbuzné obory (dûjiny oboru, projektování obnov historick ch staveb, historické konstrukce a podobnû). Pouze naznaãena, av ak nezodpovûzena zûstala otázka, zda by oborov m základem pro utváfiení pfiedmûtu nemûla b t péãe o kulturní dûdictví ( ir í oblast neï péãe o památky). Vzdûlávací cíle V chodiskem formulace cílû ve vzdûlávání je poznání z oblasti teorie vzdûlávání (projektování, didaktiky), praktického oboru a dal ího kontextu (od potfieb spoleãnosti aï po pfiedpoklady studentû). 2 Vzhledem k absenci studijního oboru památkové péãe u nás je zohlednûní pfiedpokladû studentû 498 INFORMACE SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

15 formulování cílû (a potaïmo vzdûlávacích obsahû) pro vzdûlávání v památkové péãi na vysok ch kolách vesmûs determinováno konkrétní formou a rozsahem pfiedmûtu v rámci studijního plánu, popfiípadû konkrétními aplikacemi v rámci studijního oboru (napfiíklad památková péãe pro restaurátory a tak dále). Naznaãená problematika zûstala v diskusi bohuïel témûfi bez reakce, vyjma nûkolika zjednodu en ch tvrzení, Ïe jde jiï o jakési katulkování a nadbyteãnou vûc. Za v jimeãnou lze povaïovat my lenku, Ïe na fakultû vzdûlávající pfiedev ím v tvorbû by k cílûm mûla patfiit i v chova k názorové pluralitû jako základu respektu k hodnotám kulturního dûdictví. Transformace teoretick ch a praktick ch ãinností i Ïádoucích postojû památkové péãe do vzdûlávání Vzdûlávací obsah pfiedmûtu ãi oboru není prostou redukcí problematiky matefiského oboru, ale souãástí ir ího komunikaãního nûkolikaetapového procesu zprostfiedkování poznání v oboru didaktické transformace vûdního ãi praktického pfiedmûtu (v sledky, metody, hodnoty) od jeho tvûrcû ãi pfiedstavitelû aï k jeho uïivatelûm. Jde o úkol oborové didaktiky, 3 která u nás není pro památkovou péãi vûbec vypracována. Na její specifiãnost bude mít vliv mimo jiné zmínûná multia interdisciplinarita praktického oboru, jeho spoleãenské nedocenûní i nejasnost urãení role památkáfie (kdo je odborník a podobnû). Jak se dalo oãekávat, bylo dané, pomûrnû komplikované pedagogické téma pro zúãastnûné nepostihnutelné. Podobné to bohuïel bylo i s dal í pfiedloïenou související problematikou zohledàováním pfiedpokladû studentû ve vzdûlávacím obsahu. Jde pfiitom o jedno z aktuálnû zesilujících kritérií nebo pfiímo zdroj vymezení a strukturování vzdûlávacích obsahû. 4 Strukturování vzdûlávacího obsahu a obsahov standard Strukturováním rozumíme uspofiádání do modulu, tedy do kurzû-pfiedmûtû (s ohledem na cíle, studijní program, studijní obor, studijní plán, formy a metody v uky, definování uãebních úloh, volitelnosti, schopností studentû a tak dále). Strukturování vzdûlávacího obsahu problematiky památkové péãe je specifické opût s ohledem na multi- i interdisciplinární charakter oboru a podíl souvisejících pfiedmûtû. Pfiedev ím je ale nároãné zpracováváním mimofiádného rozsahu a komplexnosti oboru jako celku. Jeho komplexnost a rozsáhlost svádí k obecnosti aï schematiãnosti sdûlovaného obsahu, nedostateãnému prostoru pro dokládání pfiíklady a podobnû. Základem vzdûlávacího obsahu komplexního pfiedmûtu je sdílen obsahov standard (kmenové uãivo standard památkáfiské doktríny ). Snaz í je jej vymezit v oblasti teorie (v chodiska zafiazení do ir ího spoleãensko-kulturního kontextu, dûjiny památkové péãe, metodologie, terminologie, systematika /organizace a institucionalizace/, legislativa, management a ekonomika, struktura památkového fondu, mezinárodní stav oboru) neï v praktick ch aplikacích. Nezfiídka upfiednostàované téma dûjin památkové péãe má sice právem zvlá tní pozici ve vzdûlávacím obsahu vzhledem ke klíãovému faktoru vnímání historie dûjinnosti, pro podstatu oboru, nicménû by mûlo b t interpretováno jako v voj v chodisek utváfiení vztahu spoleãnosti k památkové ãásti kulturního dûdictví. Standard vzdûlávacího obsahu pfiedmûtu památkové péãe je problematikou mnohem více svázanou se znalostí její praxe, a proto bylo v aktivnûj í debatû vcelku dosaïeno porozumûní problému, i kdyï docházelo k dílãím omylûm, napfiíklad nerozli ení od standardu celého pfiedmûtu (tedy vãetnû cílû ãi forem). Dílãí diskuse se vedla o zpûsobu, jak dosáhnout shody o standardu, nane tûstí mnohem ménû o tom, jaká problematika do obsahového standardu patfií. Nûkolikrát v ak byly vyjádfieny obavy, zda by konkrétní koly dnes vûbec pfiedpokládaného obsahu dosáhly (natoï modifikovaného nadstandardu). Z hlediska hodnocení v sledkû schûzky by vzhledem k nevelké úãasti bylo neadekvátní ãinit podstatnûj í závûry, nicménû i s ohledem na první setkání lze konstatovat nûkteré postfiehy. 5 Klíãov m a opakujícím se problémem je pfievaïující nedostateãná znalost alespoà základních postupû utváfiení (plánování, organizování i hodnocení) vysoko kolské v uky i pedagogick ch postupû (terminologie, metodologick ch postupû a souvislostí a tak dále). Na schûzce se to projevilo napfiíklad zmínûnou malou schopností odli it v obsahov ch otázkách oblast praxe oboru a jeho vyuãování. Jako neadekvátní je tfieba hodnotit zpûsob, jak m nûktefií diskutující chápou hledání metodick ch fie- ení. Mnozí k nim pfiistupují jako k fie ením akademick m (teoretick m), a tedy neuïiteãn m. Byl dokonce vysloven názor, Ïe jde o nûco, co vzniká a mû- Ïe vznikat dodateãnû, jen jako jakási reflexe ãi deskripce. Ve skuteãnosti se v ak nejedná o nepraktické fie ení, ale o fie ení na ponûkud odli né úrovni. Má v ak smysl plánu, vstupního zámûru a logicky vyu- Ïívá abstraktnûj ího, obecnû metodického a systematického uvaïování vãetnû jazyka (formulování cílû, úkolû, obsahû, forem a dal ích nástrojû ãi hodnocení). Bez jasné formulace metodického fie ení není moïné mluvit o systematiãnosti a komplexnosti. ZároveÀ bez systematického plánu, pojmenování pfiedpokladû a metod nemûïeme smysluplnû hodnotit v sledky. Kladnû se projevují odborné znalosti vyuãujících z praxe památkové péãe (my leno aktivních pracovníkû Národního památkového ústavu 11 ze 40 identifikovan ch) a jejich jasnûj í pfiedstava o kontextu oboru jako celku. 6 Nejvíce se u nich uplatàuje v razná zaujatost problematikou oboru a pfiedev ím aktivní kladn hodnotov postoj vûãi kulturnímu dûdictví. Nikdo z nich nepochybuje o zásadním v znamu v chovy ke zmínûn m hodnotám. Naopak ryze akademiãtí pracovníci dokáïí do pfiedmûtu památkové péãe vná- et pohled ze sv ch oborû (napfiíklad fie ení turismu) a rozhodnû nevystupují vûãi praktickému oboru se snahou o separaci, natoï opozici. Poznámky 1 První schûzka probûhla v ãervnu 2006 pod patronací âeského komitétu ICOMOS. Více viz a V. JESENSK : SchÛzka vyuãujících a garantû pfiedmûtu památková péãe na vysok ch kolách v âr, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 6, s (publikováno vãetnû pfiehledu v uky a vyuãujících pfiedmûtu památkové péãe na V v âr). Organizátorem schûzek je autor tohoto textu. 2 Ve formulaci cílû se operacionalizují oãekávané v sledky (v kony) dosahované Ïáky, formuluje se tedy zámûr i úãel v uky a zároveà její v stup. BlíÏe viz P. BYâOVSK, J. KOTÁSEK: Nová teorie klasifikování kognitivních cílû ve vzdûlávání: revize Bloomovy taxonomie, in: Pedagogika, 2004, ã. 3, s. 34. Z hlediska rozvoje osobnosti studenta lze cíle ve vzdûlávání klasifikovat jako kognitivní (poznávací), afektivní (emocionální, postojové, v chovné) a psychomotorické (v cvikové). Z hlediska aplikaãních úrovní mû- Ïeme cíle dûlit na cíle vzdûlávání (dlouhodobé oã nám jde ve vysoko kolském vzdûlávání v památkové péãi), cíle vzdûlávací (oã nám jde u absolventa studijního oboru), cíle v ukové (ãeho má b t dosaïeno u absolventa pfiedmûtu ãi pfiedná ky). Viz J. VA UTOVÁ: Strategie v uky ve vysoko kolském vzdûlávání, Praha 2002, s Shrnutím vzdûlávacích cílû i cílû (nárokû) aktuálního stavu konkrétního praktického oboru ãi vûdy a obecnû spoleãnosti a jedince vûãi studijnímu oboru, respektive studijnímu programu, je vytvofien profil absolventa (viz J. PRÒCHA, E. WALTEROVÁ, J. MARE : Pedagogick slovník, Praha 1995, s. 170). Pfiíklad vyuïití Bloomovy revidované taxonomie cílû viz P. BYâOVSK, J. KOTÁSEK, cit. v e, s ; D. HUDECOVÁ: Revize Bloomovy taxonomie edukaãních cílû, in: Pedagogika, 2004, ã. 3, s Pro formulaci kognitivních vzdûlávacích cílû zpracoval autor podklady schûzky viz 3 J. BROCKMEYEROVÁ-FENCLOVÁ, V. âapek, J. KOTÁ- SEK: Oborové didaktiky jako samostatné vûdecké disciplíny, in: Pedagogika, 2000, ã. 1, s Nejde jen o pfiizpûsobení aktuálním znalostem a dovednostem studentû, ale i sledování jejich ir ích v chodisek i konkrétních aktivit (motivace a pfiístupy k uãení kognitivní styly, techniky zapamatování, zodpovûdnost, zpûtná vazba, organizace ãasu, zaji Èování materiálû a tak dále), viz J. VA UTOVÁ, cit. v pozn. 2, s Pfiedpokladem Ïádoucího zohlednûní je systematické poznání pfiedstav a pfiedpokladû studentû (napfiíklad i z hodnocení studentû a naopak jejich zpûtného hodnocení v uky a vyuãujících). 5 Je tfieba zdûraznit, Ïe se jedná v pfievaze o subjektivní náhled autora. Organizace i v sledky schûzky byly nicménû pfiedem i následnû konzultovány s odbornicí na vysoko kolskou pedagogiku doc. Va utovou z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. 6 Na rozdíl od kmenov ch vysoko kolsk ch pedagogû pro nû památková péãe není jen oborem akademick m, pfiedev ím proto, Ïe obor není takto etablován. K etablování památkové péãe uznané za emancipovan profesionální obor jako vzdûlávací i v zkumn pfiedmût na vysok ch kolách viz téï srpen SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 499

16 Samostatnou kapitolou nejen hodnocen ch schûzek jsou komunikaãní schopnosti vedení strukturované diskuse. Snahou o pfiekonání mnoh ch z vysloven ch námitek byly napfiíklad organizátorem pfiipravené vstupní vysvûtlující a motivaãní podklady na webové stránce. I pfies mnohé nejistoty v probíhající diskusi potvrdili úãastníci dva jasné zámûry: 1. Vypracovat apelativní dopis dûkanûm v ech dotãen ch fakult se Ïádostí o zvy ování kvality a rozsahu v uky památkové péãe na jejich kolách. (Tento dopis byl rozeslán 7 a registrujeme nûkolik pozitivních odpovûdí.) 2. Pokraãovat v organizování schûzek. V rámci shrnutí úlohy vyuãujícího památkové péãe a nárokû na nûj z hlediska vzdûlávacího obsahu je moïné mluvit o vût í mífie odpovûdnosti za formulování problematiky praktického matefiského oboru jako prvotního podkladu. Následnû lze odvodit vy í nároky na praktickou zku enost z oboru (vazba na praxi, terénní památkovou péãi), ale i na ir í teoretické znalosti. ZároveÀ je tfieba uplatàovat dostateãné metakognitivní dovednosti (vãetnû sebereflexe) a schopnosti interdisciplinárního uvaïování a fie ení. Pfii vytváfiení a uplatàování ve ker ch didaktick ch nástrojû ve vzdûlávání v památkové péãi, tedy i ve vzdûlávacím obsahu, je tfieba aktivnû prezentovat hodnotové a etické postoje, které jsou pozitivní vûãi kulturnímu dûdictví. V znamu propracování vzdûlávacího obsahu uplatnûného ve v uce památkové péãe je si vûdoma jak profesionální, tak i ir í vefiejnost. Vysoko kolské vzdûlávání je tedy souãástí utváfiení praktického oboru, oborového v zkumu i utváfiení spoleãenské prestiïe. Vít JESENSK Poznámky 7 Viz Semináfi Vesnická architektura první poloviny 20. století Pro mnohé pfiíznivce lidové architektury se stalo jiï tradicí rezervovat si v diáfii nûkolik dní v druhé polovinû záfií pro kaïdoroãní semináfie vûnované problematice lidového stavitelství. Ohlédneme-li se do historie, zjistíme, Ïe první z nich se konaly jiï pfied rokem Pak byla kontinuita na nûkolik let pfieru ena, ale od roku 1994 se na pfiedchozí akce, zejména díky práci památkáfiû z oddûlení krajiny, vesnick ch sídel a lidové architektury ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu, podafiilo velmi dobfie navázat. Semináfie jsou putovní, konají se kaïd rok v jiné lokalitû na í republiky a spolu s místem se mûní i jejich urãující téma. Pfii jeho v bûru je tfieba zohlednit tfii základní faktory aktuálnost problematiky, nalezení vhodné oblasti, která se váïe ke zvolenému tématu, a zaji tûní kvalitních spolupofiadatelû, jimiï b vají zpravidla pfií- 1 3 slu né územní odborné pracovi tû NPÚ, krajsk úfiad, pfiípadnû místní muzeum a podobnû. Pro dokreslení charakteristiky semináfiû lze uvést zamûfiení nûkolika posledních: 2001 Broumov, Ochrana a regenerace vesnick ch sídel v chránûn ch územích; 2002 RoÏnov pod Radho tûm, Dfievûné stavby; 2003 Îelezn Brod, Pfiímûstské enklávy s pûvodní zástavbou lidového charakteru; 2004 Prachatice, Historické hospodáfiské stavby venkova; 2005 atov, Vliv vinafiství, chmelafiství a sadafiství na charakter vesnick ch sídel a lidov ch staveb; 2006 Jiãín, Stfiechy a stfie ní krajina. Z uvedeného v ãtu je patrné, Ïe semináfie jsou pfiipravovány pfiedev ím s ohledem na moïnost uplatnûní prezentovan ch zku- eností a v sledkû v zkumu v badatelské i památkáfiské praxi, coï b vá vïdy podpofieno tematickou celodenní exkurzí po venkovsk ch sídlech, pfii níï mohou úãastníci semináfie mnohé novû získané poznatky rovnou pouïít a ovûfiit. Velk m pfiínosem tûchto akcí je také pravidelné vydávání sborníku pfiíspûvkû, na jehoï jeden v tisk mají v ichni úãastníci v rámci konferenãního (pfiíjemnû nízkého!) poplatku nárok zdarma. Není divu, Ïe zájemcû o semináfi pfiib vá a poãet úãastníku kaïdoroãnû roste. Leto ní roãník byl zamûfien na venkovskou architekturu první poloviny 20. století, její v zkum, dokumentaci a ochranu. Semináfi se konal ve dnech na Hané, v obci Kokory u Olomouce a na jeho uskuteãnûní mají kromû ústfiedního pracovi tû NPÚ zásluhu zejména pracovníci památkového ústavu v Olomouci a Olomouck kraj, kter jej finanãnû podpofiil. Akce byla rozdûlena podle jiï tradiãního modelu do tfií dnû první a tfietí byly jednací a druh vûnován exkurzi. Zúãastnilo se cca sto padesát osob, z nichï vût ina rozhodnû nepfiijela poprvé. Téma bylo voleno s ohledem na fakt, Ïe za vrchol v voje lidové architektury v její tradiãní podobû je ãasto povaïováno období konce 19. století. Z toho dûvo- 2 4 Obr. 1. Pfiíkazy (okres Olomouc), dûm ãp. 26 nacházející se v obci, která je z hlediska lidové architektury velmi hodnotná. Patfií k vesnick m památkov m rezervacím a nachází se zde i skanzen. (Foto L. Ernstová, 2007) Obr. 2. Palonín (okres umperk), tento pozoruhodn rodinn domek pfiipomíná z dálky spí e chaloupku z pohádky, av ak s drastickou úpravou oken. (Foto L. Ernstová, 2007) Obr. 3. Stfiemeníãko (okres Olomouc), pravoslavn chrám sv. Václava, 1936, stavitel archimendrita Andrej Vsevolod Kolomack. Souãástí exkurze byla i náv tûva nûkolika pravoslavn ch kostelû. (Foto L. Ernstová, 2007) Obr. 4. Kokory (okres Pfierov), veãerní prohlídka vesnice vedená místním panem kronikáfiem dokazuje, Ïe úãast na semináfii byla opravdu hojná. Na snímku je patrná typická okapová orientace zástavby, která stále dodrïuje pûvodní uliãní ãáru i parcelaci, nicménû ve 20. století se objevilo i nûkolik spí e negativních zásahû napfiíklad tvrdé bfiízolitové omítky nebo nejnovûji chodníky z betonové zámkové dlaïby. (Foto L. Ernstová, 2007) du neb vají její promûny ve století 20. jiï tak peãlivû sledovány. Ov em právû v první polovinû minulého století se venkov v ãesk ch zemích razantnû zmûnil, zejména v dûsledku rozvoje prûmyslu, dopravy i související modernizace nárokû na Ïivotní úroveà a bydlení. To v e se zobrazilo v urbanismu vesnick ch sídel, do nichï zaãaly ve velké mífie vstupovat mûstské architektonické vzory (jak slohové secese, historismus, tak typové vily ), nové, ale ne vïdy úplnû vhodné materiály (bfiízolit) a také v mífie dfiíve neb valé osobnosti jednotliv ch architektû. S polovinou století a koncem 2. svûtové války tak mûïeme v pozitivním i negativním smyslu mluvit o zcela nové tváfii na eho venkova, které ov em byla dosud vûnována jen okrajová pozornost, co se t ãe dokumentace, srovnávacích studií a publikované odborné literatury, 500 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

17 zejména v porovnání se stavem vûdeckého v zkumu orientovaného na období do roku Na semináfii vystoupilo na dvû desítky pfiedná ejících z celé republiky i Slovenska a zamûfiení jejich referátû bylo velice pestré. První jednací den byl vûnován typick m projevûm venkovské architektury ve sledovaném období na Moravû, PlzeÀsku, Îehu icku, Kolínsku, Uherskohradi Èsku, v jihozápadních âechách a na horním ari i. Z toho byl zajímav zejména poslední pfiíspûvek, jehoï autor dokládal zmûny v pojetí lidové architektury na zmûnách spoleãensk ch (zanikající a jiné novû vznikající potfieby domácností). Odpoledne byly pfiedná ky proloïeny krátkou prohlídkou vesnice Kokory s místním kronikáfiem. Druh jednací den byla na pofiadu exkurze po okolních obcích, zpravidla venkovsk ch památkov ch zónách. V nejzajímavûj ích objektech byla dohodnuta moïnost náv tûvy interiérû. Postupnû byly nav tíveny vesnice Tr ice, Rataje, Pfiíkazy, Chudobín, Odrlice, Palonín, Lo tice, Stfiemeníãko, Javofiíãko, Seniãka. Z hlediska v voje lidové architektury v první polovinû 20. století byla velice zajímavá obec Javofiíãko, jeï byla 5. kvûtna 1945 bohuïel drasticky vypálena nacisty, ale bezprostfiednû po válce byla ãást vesniãky díky mezinárodní pomoci i pfiispûní místních obyvatel znovu postavena, vlastnû na zeleném drnu. O to sympatiãtûji se nám z dne ního pohledu jeví snaha architekta M. Putny navrhnout nové domy s ohledem na tradiãní projevy venkovského stavitelství vãetnû hospodáfiského zázemí. Celá novû navrïená ãást (jedná se o deset domû) stojí dodnes v naprosto autentické podobû a místní obyvatelé se velice snaïí zachovat a udrïet její ráz. Jeden ze starousedlíkû úãastníkûm semináfie zapûjãil dochované projekty, takïe bylo moïné pûvodní a dne ní stav porovnat a ovûfiit si, Ïe od roku 1948, kdy byla nová v stavba dokonãena, se opravdu nezmûnilo takfika nic. Pro mnohé ãeské i moravské vesnice by mohl b t pfiístup lidí z Javofiíãka ke sv m domovûm a jejich historickému a kulturnímu v voji velk m vzorem. Tfietí den semináfie byl cele vûnován zb vajícím referátûm. Zaznûly mimo jiné pfiíspûvky k úloze soukrom ch majitelû v udrïování lidové architektury, srovnání venkovské v stavby první poloviny 20. století na jiïní Moravû se situací v centrálním Polsku a referát o v voji familiantsk ch vesnic na Pfierovsku od raného novovûku aï k jejich souãasnému stavu. Za zamy lení stojí fakt, Ïe ani jedna z tohoto typu vesnic není dosud plo - nû památkovû chránûna. Velice pfiínosné byly dvû krátké pfiedná ky o vyuïívání fondû Etnografického ústavu Akademie vûd âr první se t kala kresebné, fotografické a písemné dokumentace vesnického stavitelství na Olomoucku a druhá regionální architektonické soutûïe uspofiádané ministerstvem kolství roku 1942 na vytvofiení typov ch domû pro ãeské historické vesnice. Na základû prezentovan ch soutûïních projektû se mohli úãastníci semináfie pfiesvûdãit, Ïe architekti je tû tûsnû pfied polovinou 20. století velmi respektovali specifické rysy dan ch oblastí a obcí a prioritou jim kromû vytvofiení nového, fieknûme na tehdej í dobu moderního typizovaného bydlení bylo jednoznaãnû i zachování stávajících urbanistick ch vztahû a proporcí dan ch sídel. Ve keré prezentované typy domû se dají z dne ního pohledu oznaãit za kontextuální novostavby. OrganizátorÛm i pfiedná ejícím se myslím leto ním semináfiem podafiilo poukázat na jednu z ménû prozkouman ch historick ch v vojov ch etap na í lidové architektury, ov em etapu velice dûleïitou, protoïe s jejími dûsledky se v ichni odborníci i ir í vefiejnost se zájmem o venkovské stavitelství a urbanismus dodnes hojnû setkávají. Nyní se mûïeme tû it na vydání sborníku, v nûmï budou zastoupeny i nûkteré ohlá ené, ale nepfiednesené pfiíspûvky, a na oznámení místa a tématu semináfie pro rok Krist na LEDEREROVÁ KOLAJOVÁ 4. bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2007 Postfiehy ze 4. bienále Industriální stopy konaného v Praze, Kladnû, Ostravû, Liberci a Libereckém kraji. Poslední dobou sledujeme zv en zájem vefiejnosti o industriální památky. MÛÏe k tomu pfiispívat konání rûzn ch akcí, bûhem nichï jsou náv tûvníci seznamováni s prostory tohoto charakteru a s jejich technick m vybavením. âasto se tak dûje prostfiednictvím kulturního záïitku. Jak pfiekvapivé je nûkdy zji tûní, Ïe stará kanalizaãní ãistírna disponuje akustikou srovnatelnou s pravou koncertní síní! ZásluÏnou ãinnost na tomto poli vyvíjí V zkumné centrum prûmyslového dûdictví pfii âeském vysokém uãení technickém v Praze, které letos v rámci oslav 300 let âvut úspû nû uspofiádalo v pofiadí jiï ãtvrté bienále Industriální stopy, konané ve dnech záfií 2007 (fiada akcí probíhala uï pfied tímto datem). Na pfiípravách se dále podíleli Kolegium pro technické památky âkait & âssi ve spolupráci s âesk m národním komitétem ICOMOS, Akademií múzick ch umûní v Praze, Národním památkov m ústavem a Národním technick m muzeem a samozfiejmû mûsta, v nichï bienále probíhalo. Tûch letos bylo nûkolik kromû Prahy také statutární mûsta Kladno, Liberec (vãetnû Libereckého kraje) a Ostrava. Akce byla podporována Visegrádsk m fondem, generálním partnerem se stala spoleãnost Vítkovice, a. s., partnerem Metrostav, a. s. Uznání si zaslouïí i organizátor, spoleãnost SMART Communication, s. r. o., marketing, media & promotion. Doprovodn ch akcí bylo opravdu mnoho a nebylo v silách jednotlivce (ani úãelem), aby zájemce stihl nav tívit v echny. V úter 18. záfií se konala vernisáï v stavy studentsk ch projektû, t kajících se alternativního vyuïití technick ch památek v Osadní ulici v Hole- ovicích v b valé továrnû naz vané M Factory, kde se dfiíve vyrábûla unka. V souãasnosti probíhá rekonstrukce budovy a jiï se r suje její dal í vyuïití. Následující vernisáï z téhoï dne, tentokrát na Staromûstské radnici v Praze, pfiedstavila v stavu Tváfi prûmyslové doby unikátní fotografie znázoràující prûmyslové promûny mûsta. Expozice bude otevfiena aï do 4. listopadu. âerpá ze vzácn ch sbírek Národního technického muzea a pfiedstavuje díla takov ch osobností, jako byli napfiíklad Jan Langhans, Franti ek Drtikol, Rudolf Bruner-Dvofiák a jiní. Velmi pfiíjemn m zakonãením dne byl veãerní koncert Videoart kontra klasika, uskuteãnûn v Ekotechnickém muzeu v Praze 6-Bubenãi. Komorní orchestr Berg zahrál váïnou hudbu i melodie evokující industriální tematiku, coï je tû umocàovalo promítání na plátnû v pozadí. Mohu fiíci, Ïe tato kombinace hudby a obrazu pro mne byla opravdu nev edním kulturním záïitkem. V rámci bienále se v Ekotechnickém muzeu v Praze- -Bubenãi (stará kanalizaãní ãistírna) uskuteãnila 19. a 20. záfií mezioborová konference PrÛmyslové dûdictví kulturním potenciálem udrïitelného rozvoje. Název vystihuje hlavní téma: záchrana industriálních památek, jejich konverze a druhotné vyuïití. Setkali se zde architekti, stavební inïen fii, památkáfii, sociologové, umûlci a dal í odbornící z Kanady, Maìarska, Nûmecka, panûlska, Turecka, Velké Británie i odjinud. Úvodního slova se ujal PhDr. Benjamin Fragner, fieditel V zkumného centra prûmyslového dûdictví, kter zdûraznil historickou tradici ãesk ch zemí jakoïto dílny rakousko-uherské monarchie. ProtoÏe velkou ãást pfiíspûvkû tvofiily pfiedná ky zahraniãních odborníkû zcela namátkou pfiipomeàme Sira Neila Cossonse a Keitha Falconera z Velké Británie, oba pfiedstavitele prûmyslové archeologie z v znamné organizace English Heritage pfiímo se zde nabízelo srovnání se situací ve svûtû. PfiestoÏe napfiíklad v b val ch prûmyslov ch ãtvrtích v Hole ovicích, Karlínû nebo Libni jiï úspû nû probíhají nûkteré projekty, je u nás tato problematika ve srovnání se západními zemûmi je tû spí- e nedocenûna. Axel Föhl z Památkového ústavu ve Frankfurtu nad Mohanem zase demonstroval na ikonografii prûmyslového dûdictví, jak uïiteãné je umût vyãíst z fasád budov informace tfieba o fiemeslech, která se za jejich zdmi provozovala. Po celou dobu konference probíhal simultánní pfieklad z ãe tiny do angliãtiny (nebo naopak). Na závûr dne se konal spoleãensk veãer, pfii kterém se zamûstnanci Ekotechnického muzea postarali o jedineãné zpestfiení tím, Ïe uvedli do chodu dva parní stroje, které zde v minulosti za provozu ãistírny slouïily. Souãástí programu byla moïnost prohlédnout si areál muzea vãetnû pûvodních podzemních prostor, jejichï autorem je William Heerlein Lindley. Druh konferenãní den byla pro zájemce pfiipravena odpolední exkurze autobusy do Kladna, kterou lze shrnout nûkolika slovy, snad v stiïn mi: pfiekvapení (kdyï se nás na místû ujaly dvû skupinky patfiiãnû obleãen ch divadelních ochotníkû, ktefií nás vtipnou formou provedli po kladensk ch památkách), pouãení a kultura (prohlídka dolu Mayrau, v nûmï se mimo jiné konají umûlecké workshopy, a poslech koncertu smí eného sboru pfiímo v areálu), ale i patné zprávy kdyï jsme se pfii náv tûvû dolu Kübeck dozvûdûli, Ïe pûvodní tûïní stroj byl z dolu pfied nûkolika lety ukraden. V Kladnû byl také pfiedstaven projekt Industriální cesty ãesk m stfiedozápadem (k nûmuï vy ly speciální turistické mapy). SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 501

18 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 1 2 Autorkou v ech fotografií je E.. Dvofiáková. Obr. 1. Ostrava-Svinov, úãastníci exkurze pfied odjezdem parním vláãkem po technick ch památkách Ostravy po pfiíjezdu Pendolina, dne Obr. 2. Ostrava-Michálkovice, úãastníci exkurze v dole Michal v fietízkov ch atnách pfii kfitu knihy Industrial Comlexes in Ostrava. Obr. 3. Ostrava-Petfikovice, dûl Anselm dfiíve Eduard Urx, druhé nejvût í hornické muzeum v âr, zde probûhlo oficiální ukonãení celého Bienále. V pátek 21. záfií jsme nav tívili Liberecko kraj s bohatou textilní tradicí. Po pfiádelnû bavlny Johanna Liebiga v Îelezném Brodû mne zaujala pfiádelna Johanna Priebsche dûdicové, zvaná pro svou vnûj í podobu Klá ter. Nachází se ve SmrÏovce a ãeká, podobnû jako pfiedchozí zmínûn objekt, na své dal í vyuïití. V samotném Liberci jsme samozfiejmû nemohli vynechat rychlou prohlídku zábavního centra Babylon, dfiíve mechanické tkalcovny Neumann & Bürren, z níï nyní bohuïel zûstaly zachovány jen nosné konstrukce. Nutno podotknout, Ïe pro nûkteré z nás to byl nadmíru siln záïitek, kvûli nûmuï jsme si ani nemohli vychutnat pfiipraven obûd. Babylon je opravdu záfin m pfiíkladem pfiestavby a záchrany kulturního dûdictví: troufám si tvrdit, Ïe podobnû nevkusná záleïitost se jen tak nevidí. Pfii spoleãenském veãeru v Chrastavû probûhl ve strojovnû b valé barevny Feigl & Widrich kromû hudební performance také kfiest knihy Industriál libereckého kraje (hlavními autory jsou L. Beran a V. Valcháfiová), která je prûvodcem po technick ch stavbách a architektufie. Dnes se v b valé barevnû tkají pod ívkoviny a vycpávky. Oddûlená budova elektrárny je ve vlastnictví soukromé osoby a pfiipravuje se její nové vyuïití. Víkend byl ve znamení exkurze do Ostravy. Jízda vlakem Pendolino, v jehoï jídelním voze probûhla komorní konference, jiï sama o sobû navodila atmosféru prûmyslového mûsta. KdyÏ jsme pak z hlavního nádraïí v Ostravû pokraãovali parním vlakem pfiímo k dolu Michal, na kaïdého z nás musela z tûchto kontrastû d chnout nostalgie. DÛl Michal spolu s Hornic- 3 k m muzeem OKD na Landeku jsou podle mého názoru v born mi pfiíklady vyuïití industriálního potenciálu aè uï je to takzvan model posledního pracovního dne, uplatnûn v prvním jmenovaném dole, nebo ífieji propojen oddechov komplex nabízející i sportovní vyïití, jak je tomu na Landeku. Vrcholem byly samozfiejmû Vítkovice a jejich Dolní oblast, která je národní kulturní památkou uvaïuje se o spolupráci s univerzitou, ãímï by vznikl kampus, jehoï pfiirozenou souãástí by se staly tûïní vûïe a vysoké pece. Pfiímo v areálu u dmychadel pak zaãal spoleãensk veãer promítáním dokumentu o Ostravû z cyklu umná mûsta, kter vystfiídala hudební produkce. Bûhem bienále byly slavnostnû pokfitûny také knihy Technické památky v Ostravû (M. Matûj, A. Borovcová, R. Zdafiilová, H. Paclová a sponzofii), Vítkovice Industria (M. Polá ek, R. Polá ek, J. Machotková), jedny z fiady publikací vydan ch k této pfiíleïitosti. Celá akce se vyznaãovala promy lenou organizací (od programu pfies dopravu a obãerstvení aï po ubytování), kdy o úãastníky bylo dobfie postaráno a ãas byl pfiimûfienû rozdûlen nejen na vzdûlávání, ale i na odpoãinek pfii kulturních vystoupeních a na diskuze s ostatními. Domnívám se, Ïe bienále splnilo svûj úãel a dostálo svému názvu zanechalo po sobû snad v kaïdém úãastníkovi nûjakou stopu a dalo mu námûty k pfiem - lení do budoucna. Jedním z cílû bylo, aby technické památky vstoupily do povûdomí lidí a ti aby je jen nemíjeli jako nepfiitaïlivé chátrající objekty, ale hledali v nich to zajímavé a dovedli ocenit jejich potenciál. Asi není pfiehnané tvrzení, Ïe bez osobního nasazení Ing. arch. Evy Dvofiákové, PhDr. Benjamina Fragnera a Ing. Svatopluka Zídka by se leto ní roãník neuskuteãnil. Nezb vá proto neï pevnû doufat, Ïe ten dal í bude mít stejn úspûch a pozitivní ohlasy, jako tomu bylo letos, a hlavnû pfiispûje ke konkrétnímu zájmu o revitalizaci nebo konverzi industriálních objektû. Alena VRBOVÁ Rádi bychom tímto podûkovali vedení Hornického muzea a zejména panu fiediteli Fojtíkovi. Stavba 2007/4 Herbert GUZIK: Jifií Kroha od avantgardy k sorele. A zpátky, s Recenze monografie vydané u pfiíleïitosti v stavy v Muzeu mûsta Brna. Vyjádfiení UIA k mezinárodní architektonické soutû- Ïi na návrh nové budovy Národní knihovny âr, s. 18. Aktualita publikuje prohlá ení UIA o tom, Ïe shledala jednání poroty objektivním a spravedliv m a pfiipojuje informaci, Ïe Kaplického knihovna získala jednu z hlavních cen na Letní v stavû Královské akademie umûní. E-GATE, s Autorská zpráva (4a architekti Jan Schindler, Petr Ek tein) o novostavbû kanceláfisko-obchodního objektu na Evropské tfiídû v Praze 6 s fotografiemi a plány. Podnikatelské inovaãní centrum Zlín, s Autorská zpráva (Pavel Mudfiík, Pavel Míãek) s fotografiemi a plány o rekonstrukci v robní budovy ã. 23 v areálu BaÈov ch závodû. UAX Bernartice, s Autorská zpráva (Kamil Mrva) s fotografiemi a plány o pfiístavbû a stavebních úpravách pûvodní administrativní budovy z 80. let 20. století v areálu b valého zemûdûlského druïstva. Poradenské centrum âeské spofiitelny v Karviné, s Autorská zpráva (Tomá Adámek) s fotografiemi a plány o novostavbû v bezprostfiední blízkosti Námûstí TGM v Karviné. Oprava a nástavba budovy âesk ch drah, s Rekonstrukce a nástavba dráïní stavby z konce 19. století v Praze na ÎiÏkovû s cílem modernizace a roz ífiení kanceláfisk ch prostor. Autorská zpráva (Luká JeÏek, ateliér KAVA, spol. s. r. o.) s fotografiemi a plány. Rekonstrukce a dostavba památkovû chránûného objektu, Praha, s DÛm U Mejtsk ch v ulici V Jircháfiích v Praze 1 vznikl slouãením dvou star ích domû v souvislosti s barokní pfiestavbou. Jeho rekonstrukce se snaïila o rehabilitaci domu, uïitná plocha je nav ena vyuïitím podkroví a vestavbou ãitelnû soudobé prosklené konferenãní místnosti. Autorská zpráva (ATX Realizace staveb, s. r. o.) s fotografiemi a plány. DÛm U Zlatého Andûla, s Rekonstrukce památkovû chránûného klasicistního domu v Celetné ulici v Praze na hotel. Nejzásadnûj í stavební úpravou je obnovení prûchodu mezi ulicemi Králodvorská a Templová a zastropení dvorû na úrovni prvního nadzemního podlaïí. Autorská zpráva (TaK_Tich & Koláfiová, s. r. o.) s fotografiemi a plány. DÛm U tfií ãápû na Malé Stranû v Praze, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány (AI-DESIGN, s. r. o., Petr Vágner, tûpán Mal ) o rekonstrukci his- 502 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò

19 torického domu. Historické konstrukce byly zachovány, opraveny a v maximální mífie prezentovány. Nové lehké prvky interiéru vãetnû úpravy z Vald tejnské hospody v pfiízemí byly do stavby vloïeny jako samostatné nábytkové celky nezávislé na nábytkov ch konstrukcích. Vnitfiní dvûr byl zastfie en prosklenou konstrukcí s vlo- Ïen m prosklen m atypick m v tahem. Polyfunkãní dûm River Diamond, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány ( afer Hájek Architekti, s. r. o.). DÛm na Rohanském nábfieïí v Karlínû v tûsné blízkosti fieky pfiedstavuje pokus o vytvofiení souãasného modelu praïského nábfieïního rezidenãního bloku. Lávka pro pû í pfies Ocelkovu ulici v Praze 14-âern most, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány (Vladimír tulc, Jan Vrana). Vnitroblok Radho Èská, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány (Eva Vízková, Jan âerven ) o architektonick ch a parkov ch úpravách vnitrobloku v Praze 3. Rekonstrukce rodinného domu v Praze 6, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány (Atelier K2, Jifií Poláãek, Václav karda). DÛm z pfielomu 50. a 60. let 20. století byl pfiestavûn pro moderní bydlení pfii zachování pûvodního charakteru a minimalizaci nároãn ch stavebních zásahû. Rekonstrukce stodoly na rodinn dûm, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány (Pavla Bure- ová). PÛvodní hospodáfisk objekt v Ruzyni byl ponechán v co nejcelistvûj í hmotû, aby byla zachována jeho prostorová velkorysost. Rostislav VÁCHA: Sverre Fehn polemizuje s materialismem, s StaÈ o teoretick ch textech norského architekta, jeï se toãí kolem tfií témat: konstrukce jako základ architektury, úvahy o pfiirozeném svûtle a jeho regionálních rozdílech a koneãnû pfiem lení o tom, jakou roli hraje v architektufie pfiedstava posmrtného Ïivota. Následují ukázky Fehnov ch textû: Primitivní architektura v Maroku, rozhovor s M. R. Norriovou O racionalismu duchovního obsahu a ãlánek o muzeu Tanec kolem mrtv ch vûcí. Era /4 âíslo s podtitulem Národ sobû je vûnováno na im i zahraniãním stavbám pro národní kulturní instituce. Bouda III. a IV. pro Národní divadlo, s. 8. Zpráva o provizorních budovách pro letní pfiedstavení netradiãních forem v letech Rekonstrukce Národního muzea a pfiipojení budovy b valého Federálního shromáïdûní, s. 8. Historická budova bude v maximální mífie uvolnûna pro expoziãní v stavní ãinnost, mûlo by dojít k vloïení patra, zastfie ení obou vnitfiních atrií a k zpfiístupnûní kupole s v hledem na Prahu. Budovy Federálního shromáïdûní budou vedle v stav vyuïity pro doprovodné programy a pro pracovi tû muzea. Maria TOPOLâANSKÁ: (1981) : Slovenské národné divadlo v Bratislave, s. 8. Zpráva o dokonãení vleklé dostavby divadla a jejích peripetiích. Autory jsou M. Kus, P. PaÀák a P. Bauer. Zdenûk FRÁNEK: Moravské kartografické centrum, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány o dostavbû zámku ve Velk ch Opatovicích. Po letech dokonãená stavba víceúãelového sálu v místû vyhofielého sídla na nádvofií zámku zámûrnû vná í ruch do ospalé kompozice areálu. Na zprávu navazuje krátká recenze Marka TùPÁNA: Fránkovy Opatovice. Národní galerie v Praze: Rekonstrukce Schwarzenberského paláce, s Autorská zpráva (S. Hladník, T. antav, B. Svátková; vstupní objekt J. L. Mateo) s fotografiemi a plány. Cílem rekonstrukce bylo rehabilitovat jednu z nejv znamnûj ích renesanãních památek v âechách a poskytnout dûstojné a atraktivní prostory pro mimofiádnû hodnotné exponáty renesanãního a barokního umûní. Dan DORELL, Lina GHOTMEGOVÁ, Tsuyoshi TANE: Estonské národní muzeum, s Po osamostatnûní roku 1991 a vstupu do Evropské unie v roce 2004 se Estonsko snaïí znovu najít národní identitu. Muzeum se v místû svého vzniku v Raadi pot ká s velmi citliv m krajinn m prvkem, leti tûm z doby sovûtské okupace, které je spojeno s bolestn mi vzpomínkami. Negativní symbolika leti tû by mûla prostfiednictvím muzea získat nov v znam. Autorská zpráva s vizualizacemi a plány. Christian KEREZ: Muzeum moderního umûní ve Var- avû, s Muzeum na Place Defilad, které se stane souãástí nového kulturního centra Var avy, pfiedstavuje protipól stávající ohromné budovû Paláce vûdy a kultury z 50. let 20. století. Autorská zpráva s vizualizacemi a plány. Jan KAPLICK / Future Systems: Nová budova Národní knihovny âeské republiky, s Autorská zpráva s vizualizacemi a plány. Progresivní technologická fie ení zabalená do blobu v barvû zvûtralého ampaàského zvítûzila v nejvût í mezinárodní architektonické soutûïi ãeské historie. Následují dvû recenze Deyan SUDJIC: Éterick monument a polemická od Radka MARTI EKA: Cokoli. Národní technická knihovna, s Autorská zpráva (R. Brychta, A. Halífi, V. Králíãek, P. Le ek / Projektil architekti) s vizualizacemi a plány. estipodlaïní budova knihovny v areálu vysok ch kol v Praze-Dejvicích s vefiejnû pfiístupn m parterem a ústfiedním atriem vzniká podle vítûzného projektu z architektonické soutûïe z roku Národní technické muzeum: Rekonstrukce budovy. Návrh nov ch expozic, s Autorská zpráva s vizualizacemi a plány. Cílem rekonstrukce (Zdenûk Îilka) je obnovit pûvodní prostorov koncept vestibulu a centrálních foyerû s navazujícími v stavními sály a vytvofiit v nich expozice odpovídající souãasn m poïadavkûm a moïnostem. Následují zprávy o jednotliv ch expozicích Kry tof ULC, Jan KLEMPÍ / Atelier: Expozice polygrafie; David VÁVRA, Radovan LIPUS: Expozice architektury, stavitelství a designu; Marcela STEINBACHOVÁ / Skupina: Soudobá interaktivní expozice dopravní haly vãetnû fie ení hlavní dvorany. Tomá ANTAV, Tomá EDINA, BoÏena SVÁTKO- VÁ: Národní muzeum Národní památník na Vítkovû: rekonstrukce objektu, s Autorská zpráva s vizualizacemi a plány. Hlavním zámûrem rekonstrukce je zpfiístupnit objekt a novû zfiízené expozice t kající se samotné budovy a novodob ch ãesk ch dûjin. Navazuje zpráva Expozice KfiiÏovatky ãeské státnosti od architektonické kanceláfie Transat architekti. Senát âeské republiky, s Projekty studentû ateliéru Aleny rámkové na Fakultû architektury âvut v Praze Petra Teje a Evy Caskové. Hotel Metropol na Národní tfiídû, s Hotel s celosklenûnou fasádou a v suvn mi mark zami vznikl pfiestavbou b valé administrativní budovy Sportturistu z let Autory jsou M. Chalupa,. Chalupa, T. Havlíãek, M. Rusina / Chalupa architekti / d u m architekti. Obrazová reportáï. Deyan SUDJIC: Posedlost velkolep mi stavbami. Jak bohatí a mocní utváfiejí svût, s âlánek pfieloïen z knihy The Edifice Complex upozoràuje na úzk vztah mezi architekturou a mocí. Dûlá nám problémy porozumût ir ím politick m dimenzím budov, tedy proã existují, spí e neï jak vznikly. Architektura je prostfiedkem vyjádfiení osobního ega, stvrzení identity, vytváfiení ikon jako nové image mûst. Muzea ãi galerie pfiedstavují v tomto prostfiedí nejohroïenûj í typ budov, protoïe je nejsnadnûj í si s nimi hrát. Skuteãn problém nastává v pfiípadû vefiejné knihovny ãi obytn ch budov. Deyan SUDJIC, Charles JENCKS: MÛÏeme je tû vûfiit v ikonické budovy?, s Pfieklad korespondenãní diskuse o tom, zda je tû Ïijeme ve vûku ikonick ch budov, nebo zda jsou stavby jako Fosterova Okurka v Lond nû ãi Gehryho Guggenheimovo muzeum v Bilbau jen pfiíklady politické a architektonické namy lenosti. Ladislav KESSNER: Promûny ãesk ch národních kulturních institucí: realita, nebo pfiání?, s Mediálnû sledované projekty, jak mi je novostavba Národní knihovny nebo rekonstrukce Národního muzea, zakr vají podle autora skuteãnost, Ïe národní kulturní instituce a jejich vztah ke státu dosud nepro ly Ïádnou zásadní systémovou zmûnou. Základním pfiedpokladem realizace potfiebn ch zmûn ve statutárnûprávním uspofiádání, financování a fiízení, které by jim umoïnily fungovat na úrovni jejich zahraniãních protûj- kû, je promûna postojû politick ch elit. Yvette VA OURKOVÁ: Národní architektura dnes, s DÛstojná forma zastupování státu je podle autorky nahrazena architekturou omezující se na prezentaci státu a národa. Spoleãn m cílem je obstát na trhu a jedinou vizí se stal materiální prospûch. Martin STRAKO : Reprezentace architekturou v ãesk ch zemích 20. století, s Historick pohled na v voj architektury ãesk ch státních ãi národních institucí: internacionální novorenesanci, folklórní inspirace, moderní klasicismus, funkcionalismus, stalinsk historismus, neoavantgardu. Situace po roce 1989 zûstává podle autora zatím bez bliï í charakteristiky. Pokud se má u nás rozvíjet Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 503

20 architektonická kultura, je to také úloha státu, jenï by mûl mít kvalitní byrokracii i kvalitní tváfi. Petr JELÍNEK: Politika architektury âeské republiky, s Na jafie tohoto roku byl pfiedstavenstvem âeské komory architektû schválen návrh dokumentu s názvem Program politiky architektury âeské republiky. Jedná se o dlouhotrvající zámûr a proces smûfiující k rozvoji kvalitního a harmonického Ïivotního prostfiedí obãanû âeské republiky. Dokument byl následnû pfiedán pfiíslu n m ministrûm za úãelem meziresortního projednání a schválení dokumentu vládou âeské republiky coby vládního programu v oblasti architektury. Architektura ãesk ch národních kulturních institucí, s Anketa. Vlastimil JeÏek, Milan KníÏák, Horymír Kubíãek, Martin Svoboda a Ivo Velí ek odpovídají na otázky: jak napomáhá souãasná architektura aktualizaci institucí, které vedou; jaká je jejich zku enost se zadáváním architektonick ch zakázek; zda státní rozpoãet pamatuje dostateãnû na v daje spojené s pofiádáním architektonick ch zakázek a jak mají názor na politiku architektury pfiipravovanou âeskou komorou architektû. Z deníku paralelního cestovatele, ãást ãtvrtá, s Architektonick komiks o tom, jak se Praha, koncipovaná po válce jako mûsto-zahrada s koncentrací ve keré státní správy do tfií vûïí v místû Starého Mûsta, postupnû zmûnila v mûsto-dïungli. Administrativní budova E-Gate, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány (Jan Schindler, Petr Eckstein / 4a architekti) o novostavbû moderní administrativní budovy na Evropské ulici v praïsk ch Dejvicích, která doplàuje blok okolní zástavby a vytváfií pomyslnou bránu do Vítûzného námûstí. Umûní 2007/4 (pfievzato z webov ch stránek na nové adrese: http: // Ole W. FISCHER: Objected into the Void. Notes on the Polemics of Adolf Loos against Henry van de Velde: a Cultural-Psychological Analysis of Modernity. Námitky do prázdna. Poznámky k polemice Adolfa Loose s Henrym van de Veldem: kulturnû-psychologická anal za modernosti, s Zastánci modernismu pfiijímali jak Adolfa Loose, tak i Henryho van de Veldeho jako postavy zaujímající otcovské postavení díky jejich proslul m teoretick m úvahám o umûní, architektufie a kultufie obklopující jejich architektonickou praxi, která se roze la s akademick m historismem a eklekticismem pozdního 19. století. Rostislav VÁCHA: Surrealism and Czech Functionalism. Surrealismus a ãesk funkcionalismus, s Dûjinám surrealismu a funkcionalismu se uï vûnovalo mnoho badatelû. Málo v ak zatím víme o vzájemném vztahu obou tûchto -ismû. V ãasopise jsou dále mimo jiné tyto recenze: Jeffrey HAMBURGER: Jifií Fajt (ed.), Karl IV. Kaiser von Gottes Gnaden: Kunst und Repräsentation des Hauses Luxemburg , s Peter KNÜVENER: Maria Deiters, Kunst um 1400 im Erzstift Magdeburg. Studien zur Rekonstruktion eines verlorenen Zentrums, s Blanka KYNâLOVÁ Muzejní a vlastivûdná práce âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností 45/115, ã. 1. Recenzovan ãasopis pro historickou vlastivûdu a muzejnictví. Vydává Národní muzeum v Praze ve spolupráci se Spoleãností pfiátel staroïitností. Praha ISSN , 64 stran s obrázky. Rubrika âlánky Petr BALCÁREK: Byzantské aspekty svatováclavské koruny. Pfiíspûvek k ikonografii, symbolice a problematice pûvodu stfiedovûké kameje Byzantine Features of St. Wenceslas s Crown, s Autor se zab vá stylistickou a ikonografickou anal zou byzantského kfiíïku vyrobeného z cejlonského safíru, osazeného na vrcholu kamar ve svatováclavské korunû, novû datovaného do století. Dle autora jde o produkt postikonoklastické komnenovské a makedonské ikonografie vyroben císafisk mi dílnami na v robu kamejí v Konstantinopoli. Do âech se dostal jako dar císafie Manuela Komnena Vladislavovi II. roku Autor se zab vá i aspekty pouïití tohoto enkolpia ve svatováclavské korunû Karlem IV. Pavel ROUS, Oldfiich MÁLEK: Nález lidsk ch kostí ve zdivu hradu Ronov u Pfiibyslavi The Deposit of Human Remnants on the Ronov Castle, s Do sekundárnû vzniklé dutiny v základu obvodové zdi hradu Ronov byly v neanatomické poloze v nejasné dobû uloïeny kosterní pozûstatky mladého muïe. Autofii jsou si vûdomi obtíïnosti interpretace tohoto nálezu a jejich úvahy se ubírají nejspí e smûrem ke stavební obûtinû, k níï byly vyuïity kosti z náhodnû snad bûhem stavby hradu objeveného hrobu. Rubrika Odborná sdûlení Jan ËOVÍâEK: Kliment âermák, Spoleãnost pfiátel staroïitností ãesk ch a Budeã, s V znamn ãáslavsk muzejník a archeolog Kliment âermák pûsobil v 80. letech 19. století jako konzultant aktivit Muzejního odboru âtenáfiského spolku Kaplífi v Kolãi, kter se stal v roce 1889 ãlenem Spoleãnosti pfiátel staroïitností. Rubrika Teze pfiedná ek SPS Jan MA ÍK: Libické hradi tû a archeologie, s Hradi tû v Libici nad Cidlinou náleïí mezi nejlépe prozkoumaná ranû stfiedovûká centra v evropském kontextu. Autor prezentuje projekt Archeologické mapy Libice, kter vytváfií jednotn systém evidence v ech archeologick ch v zkumû v prostoru libické aglomerace, dále revizi chronologie, v sledky studia Libice i jejího Ïivotního prostfiedí a studium problematiky sídli È a pohfiebi È v libické aglomeraci. âíslo dále obsahuje rubriky Ze Ïivota SPS, v níï je zafiazena v roãní zpráva za rok 2006, Muzejní a vlastivûdná ãinnost (referát o v stavû Veduty evropsk ch historick ch mûst v âeské Skalici) a Literatura (referát o knize Die-Kramolin-Saga, vûnované dvûma ãesk m barokním malífiûm, vydané ve Vídni). Tomá DURDÍK RESUMÉ Zusammenfassung Zwischen Exponat und Requisite, zwischen Bildung und Business... oder Wie bewältigt man in Ehren die Ansprüche der Erlebnistouristik? Katefiina BEâKOVÁ Die Verwalter und Betreiber von Expositionen auf Burgen und Schlössern suchen auf verschiedenste Weisen den wachsenden Besucherwünschen nachzukommen, die gern bei der Besichtigung ungewohnte Events und Life-Vorführungen sehen. Hits sind fabulierte Theaterszenen, von Schauspielern unmittelbar in den besichtigten Räumen vorgeführt, Nachtaktionen mit Gespenstern usw. Sehr häufig kommt es im Bestreben, die Besucherzahlen in die Höhe zu treiben, zu schaustellerischen Praktiken, die hart an der Grenze des guten Geschmacks vorbeischrammen (z. B. die Multimedia-Schau des peinlichen Halsgerichts mit Folterkammer in Aktion auf Burg Loket). Das von den Attributen der heutigen medienbeherrschten Welt getragene Phänomen ist der Wunsch der Touristen nach Nervenkitzel und Gefühlserlebnissen. Da historische Bauwerke in ihrer akademischen Präsentationsweise so etwas nicht hinlänglich bieten können, geraten sie in der Konkurrenz mit einer reißerischen Präsentation von Geschichte, die dabei zu Imitationen, Repliken und Requisiten greift, ins Hintertreffen. Es wäre jedoch verkehrt, diesem Trend kopflos zu folgen, insbesondere auf den staatliche Burgen und Schlössern, die vom Nationalinstitut für Denkmalpflege betrieben werden. Möglichkeiten zur Belebung des Angebots bestehen in einer hochwertigen szenografischen Installation, ebenfalls in Begleitprogrammen auf dem Burggelände (Jahrmärkte, Musik-, Theater- und Kunstvorstellungen, historisches Schaufechten), doch sollten diese stets ein angemessenes Niveau haben und der Würde des historischen Ortes gerecht werden. Erfolg und Qualität des Angebots sind nicht unmittelbar anhand der Besucherzahl und Kasseneinnahmen messbar. Die an die Adresse des Nationalinstituts für Denkmalpflege laut werdenden Vorwürfe, es sei unfähig, Kulturbusiness zu machen sieht die Verfasserin eher als positiven Kommentar und Garantie, dass staatliche Burgen und Schlösser nicht einfach als Schauplatz zum Herausschinden schneller Kronen (oder Euros) missbraucht werden. Denkmalgerechte Installationen in Innenräumen Kvûta K ÍÎOVÁ Für die Konzipierung neuer denkmalgerechter Inneninstallationen auf Burgen und Schlössern ist in erster Linie eine gründliche Kenntnis der kunsthistorischen Qualität des jeweiligen Objekts unerlässlich. Ein unersetzliches Material stellen die archivierten Inventare und Übersichten aus der Konfiskationszeit nach 1945 dar. Auch heute kann man anhand dieser Unterlagen ursprüngliche historische Sammlungen, die in der Ver- 504 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò RESUMÉ