DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE PSANÉ VZPOMÍNKOU

Transkript

1 DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE PSANÉ VZPOMÍNKOU Redakce ãasopisu Zprávy památkové péãe splácí publikováním tfií následujících textû, vûnovan ch osobnosti prof. Oldfiicha Stefana, velk dluh. Dva první ãlánky, autorû K. Kibice a J. Stefanové, totiï vznikly jako ohlas na udûlení Státní ceny za památkovou péãi O. Stefanovi jiï v roce 2002, ale organizaãním nedopatfiením dosud nebyly publikovány. Tfietí ãlánek J. Vokouna byl napsán jako doplnûk prvních dvou zjara leto ního roku. Vûfiíme, Ïe tato trojice textû nebude jen nostalgickou vzpomínkou pro pamûtníky vzácné Stefanovy osobnosti, ale téï pfiekvapiv m, neãekanû dramatick m a emotivním záïitkem pro kaïdého, kdo prahne po informacích, které z archivních dokumentû vyãíst nelze. Ke státní cenû za památkovou péãi prof. Oldfiichu Stefanovi Oldfiich Stefan se narodil 4. prosince 1900 v Praze. Studoval po 1. svûtové válce na Vysoké kole architektury a pozemního stavitelství âvut a na Filozofické fakultû UK v Praze, kde byl jeho oblíben m profesorem Vojtûch Birnbaum. JiÏ od roku 1923 byl asistentem na Vysoké kole architektury a pozemního stavitelství a od roku 1924 se dostával témûfi kaïdoroãnû na stipendijní pobyty do Itálie, kde pozdûji pracoval v âeskoslovenském historickém ústavu v ímû. Také se v ak úãastnil do roku 1938 zájezdû do Francie, Belgie, Rakouska, Nûmecka a Jugoslávie. Hlub í poznání zahraniãní architektury pfiispûlo k vût ímu vyjasnûní vnitfiních souvislostí s na í historickou architekturou, pfiedev ím renesanãní a barokní. Své v znamné odborné poznatky Oldfiich Stefan záhy publikoval. JiÏ v roce 1926 pfiekvapil v Památkách archeologick ch sv mi zásadními pfiíspûvky k dûjinám ãeské barokní architektury ve dvou statích Skupina fiímského smûru. G. B. Matthaei a O slohové podstatû staveb centrálních u K. I. Dientzenhofera (Památky archeologické XXXV, , s. 79n., 468n.). Stylov rozbor tu jako architekt prohloubil také prostorov mi anal zami. Ve Sborníku k 70. narozeninám Karla B. Mádla publikoval staè ternberská kaple ve Smifiicích a její v znam v dûjinách ãeské barokní architektury, Praha 1929, s. 128n. V témïe roce byl jmenován docentem na V APS v Praze. I nadále vûnoval pozornost zejména na í barokní architektufie, jak svûdãí studie Pozadí praïského baroku v Knize o Praze III., Praha 1932, s. 54n., nebo ãlánek Das Hochbarock in der Architektur Böhmens und Mährens. Giovanni Santini Aichel v Prager Rundschau 6, Praha 1936, s. 127n. V roce 1936 také zpracoval heslo Dientzenhofer v Ottovû slovníku nauãném, 2. vydání. Mezitím byl Oldfiich Stefan jmenován v roce 1935 profesorem V APS v Praze. NáplÀ v uky a pojetí pfiedmûtu V voj architektury se jeho zásluhou zásadnû zmûnily proti dfiívûj ímu stavu. V témïe roce vy la rozsáhlá reprezentaãní kniha PraÏské kostely, Praha 1936, v níï pojednal z hlediska historického, architektonického i umûleckého o jednotliv ch sakrálních stavbách na eho hlavního mûsta od doby románské aï po první polovinu 20. století. Hlubok zájem o barokní architekturu u O. Stefana pfietrvával, jak svûdãí jeho úãast na velkolepé v stavû PraÏské baroko, pofiádané Umûleckou besedou v roce Ve II. ãásti katalogu k této v stavû zpracoval staè Architektura. Ve stejném roce vznikla staè O architektonickém útvaru vald tejnské loggie v Praze, uvefiejnûná v ãasopise Umûní XI, Praha 1938, s. 319n. Obdivuhodn nástup i pracovní v sledky mladého vûdce a pedagoga prof. Oldfiicha Stefana pfieru ila nacistická okupace státu a uzavfiení vysok ch kol v roce Následovalo druhé, obtíïné, ale také v znamné tvûrãí období Stefanovy ãinnosti. O. Stefan nyní nemohl pedagogicky pûsobit, realizoval se v ak ve v zkumu a úpravách prvofiad ch historick ch areálû. K rehabilitaci zru eného AneÏského klá tera v Praze vznikla jiï v roce 1892 Jednota pro obnovu klá tera blahoslavené AneÏky s ãásteãnou realizací návrhu prof. O. Cechnera, ale celkov zámûr se neuskuteãnil. Od roku 1940 vedl prof. O. Stefan v AneÏském klá tefie prûzkumy a zabezpeãovací práce kostelû a budov. Podle jeho návrhu byla v roce 1942 postavena nová sakristie situovaná na místû pûvodní. Pozdûji napsal o klá - teru publikaci Klá ter blahoslavené AneÏky a dílo jeho obnovy, Jednota pro obnovení klá tera bl. AneÏky, Praha Ohlasem jeho prûzkumné ãinnosti je staè Nové poznatky o tzv. Pfiemyslovském oblouku v praïském klá tefie blahoslavené AneÏky, uvefiejnûná jako pfiíspûvek ve sborníku k 60. narozeninám Antonína Matûjãka Cestami umûní, Praha 1949, s. 90n. Podobnû se O. Stefan za války zab val i klá terem Sázavsk m, jemuï vûnoval publikaci Klá ter sázavsk, poklady národního umûní, Praha 1940, a ve spolupráci s V. Reme ovou a V. Va icou vydal dal í publikaci Sázava, slovansk klá ter sv. Prokopa, Praha Jinou prací v té dobû byl architektonick prûzkum a historické mûfiení mûsta Turnova. Z teoretick ch studií z doby 2. svûtové války pochází drobná, ale zásadní práce Sloh a architektura, Praha Tak se v té dobû stal prof. O. Stefan vedle historika architektury také prûzkumníkem a památkáfiem. Kromû rekonstrukãních prací nelze opomenout Stefanovu architektonickou tvorbu pfied rokem 1939, za války i po roce Sám nebo ve spolupráci se zúãastnil rûzn ch soutûïí, z nichï byly ocenûny nebo odmûnûny návrhy na budovu Slováckého muzea v Uherském Hradi ti, na kostely ve Vr ovicích a v Olomouci-Hejãínû a památník Slezského odboje na Ostré HÛrce. Obnova âeskoslovenské republiky a znovuotevfiení vysok ch kol v roce 1945 vytvofiily nové podmínky ve Stefanovû tfietím tvûrãím období. Profesor Stefan znovu pfiedná el dûjiny architektury na V APS v Praze, kde se stal vedoucím ústavu a nedlouho poté také dûkanem. Souãasnû byl i profesorem na Akademii v - Prof. Oldfiich Stefan (Foto rodinn archiv) tvarn ch umûní. Pod jeho vedením vydal Spolek posluchaãû architektury v Praze skripta V voj architektury ve starovûku, kde se na jednotliv ch ãástech podíleli tehdej í asistenti Karel Hanu, Bohuslav Syrov a Miroslav Koreck. Na konci války v roce 1945 byl tûïce poniãen Emauzsk klá ter a prof. O. Stefan byl v roce 1947 povûfien umûleck m vedením jeho rekonstrukce. Ve spolupráci se statikem prof. B. Hacarem byly tehdy nahrazeny zãásti strïené gotické klenby trojlodní haly betonov mi skofiepinami s Ïebry. K v tvarn m otázkám patfiilo nové zastfie ení chrámu a pfiedev ím obnova západního dvojvûïového prûãelí. Sedlovou stfiechu kostela oïivil O. Stefan tíhlou sanktusníkovou vûïiãkou. U poniãen ch západních vûïí dospûl v zájmu jejich zv raznûní poté, co byla pûvodní nízká zástavba pfied nimi nahrazena monumentálními administrativními budovami, k fie ení se zv ením zdiva hranolov ch vûïí a sníïením jehlancov ch stfiech s diagonálnû naklonûn mi nároïními víïkami. V západním prûãelí chrámu, pojatém v proporcích zlatého fiezu, se mûla prodlouïit horní okna vûïí i okno stfiední lodi. Návrh bohuïel nebyl realizován a na fie ení západního prûãelí byla pozdûji vypsána architektonická soutûï. Únor 1948 ztíïil Stefanovu situaci na kole a pfiispûl k jeho velk m zdravotním potíïím. Novému reïimu bylo cizí jiné filozofické zaloïení profesora Stefana. Pfies tyto nepfiíznivé podmínky O. Stefan dále vûdecky pracoval. Vydal dvû kniïní publikace Mluva praïské architektury s kresbami Bohumíra Kozáka, Praha 1956, 2. vydání 1960, a spolu s Josefem K. íhou knihu Praha vãerej ka a zítfika, Praha Cenné jsou jeho teoretické studie K otázkám klenby kostela sv. Mikulá e v Praze III., Umûní 2, Praha 1954, s. 259n.; Plastick princip v ãeské architektufie barokní na poãátku 18. vûku, Umûní 7, Praha 1959, s. 1n.; Barokní princip v ãeské architektufie 17. a 18. století, Umûní 7, Praha 1959, s. 305n.; K poãátkûm klasicismu v renesanãní architektufie âech, SPFFBU 10, F 5, Praha 1961, s. 238n.; K dûjezpytn m otázkám na í renesanãní architektury, Umûní 12, Praha 1964, s. 428n. Od roku 1952 se prof. Stefan spolu s nûkter mi posluchaãi podílel na v zkumu na í historické architektury, a to renesanãní a barokní. V roce 1950 byl v duchu své doby vyhlá en veliká - sk úkol obnovy tfiiceti nejv znamnûj ích historick ch DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE PSANÉ VZPOMÍNKOU 265

2 mûst v âeskoslovenské republice, prohlá en ch za mûstské památkové rezervace, v desetiletí K tomu byl vytvofien specializovan projektov ústav Státní ústav pro rekonstrukce historick ch mûst a objektû v Praze. Úkol byl sice krásn, ale ve stanovené dobû nerealizovateln ãas rychle bûïel a stav mûstsk ch objektû se stále radikálnû hor il. Proto se povûfiení pracovníci úkolu obrátili také na prof. Stefana s Ïádostí o spolupráci na obnovû Chebu, které se zprvu bránil. Pozdûji ho v ak jeho velk zájem o uchování v znamn ch památek pfiivedl k souhlasu a zaãal na zamûfiení a v zkumu v historickém jádfie Chebu spolupracovat. Obnova mûsta v ak byla v závûreãné fázi citelnû postiïena hromadn m upu tûním od památkové ochrany u devadesáti objektû, pfiiãemï vedoucí pracovníci rekonstrukce byli postaveni pfied soud. Patfiil k nim také prof. Stefan, odsouzen pûvodnû k pûtiletému Ïaláfii. Po zru ení rozsudku nedo- lo k obnovû jeho pedagogické ãinnosti na Fakultû architektury, ale v roce 1964 byl pfiefiazen na Akademii v tvarn ch umûní. V uvolnûn ch podmínkách konce 60. let a na základû ocenûní sv ch mimofiádn ch zásluh dostal ád práce, ov em ru né události po únoru 1948 v raznû naru ily jeho zdraví. Oldfiich Stefan zemfiel 5. kvûtna Udûlení státní ceny in memoriam za památkovou péãi a rok 2002 má ukázat, Ïe prof. Stefan nebyl jen prvofiad m historikem architektury a pedagogem, ale také mimofiádnû v znamn m památkáfiem, v nûmï se v echny sloïky jeho zamûfiení nerozluãnû spojovaly. Karel KIBIC Profesor Oldfiich Stefan ve vzpomínkách dcery Tyto vzpomínky byly napsány po smrti mého otce, tedy pfied mnoha lety v dobû, kdy jsem naprosto nemohla poãítat s tím, Ïe by nûkdy mohly b t uvefiejnûny. Tragicky zmafien ch ÏivotÛ byly tehdy statisíce, chtûla jsem v ak zachytit neuvûfiitelnou absurditu a nesmyslnost, s níï totalitní reïim a jeho kolaboranti mohli niãit lidské i vûdecké osudy lidí, ktefií nikdy s politikou nemûli nic spoleãného. To byl i pfiípad mého otce. Oldfiich Stefan se narodil ve staropraïské rodinû. Tvrdilo se, Ïe rodová linie StefanÛ je odvozená od malífiû StefanÛ-StevensÛ ze Steinfelsu. ZaÏil v eobecnou bídu za první svûtové války, byl u odvodu, aãkoliv mu je tû nebylo osmnáct let, ale pro patn fyzick stav sám do války jiï ne el. Brzy po válce mu zemfiel otec a v je tû nevyrovnan ch pomûrech jeho matka Ïila z nejnuznûj í penze. Jako nadûjn student v ak dostával stipendia a v roce 1924 se poprvé dostal do Itálie, kam pak témûfi kaïdoroãnû jezdil na studijní a pracovní pobyty. Od roku 1923 pûsobil jako asistent, v roce 1929 se stal docentem tehdy také dosáhl prvních vûdeck ch úspûchû sv mi pracemi o baroku. Studoval souãasnû architekturu na âvut a dûjiny umûní na Karlovû univerzitû u profesora Birnbauma, jehoï si ze sv ch uãitelû váïil nejvíce. V té dobû si ho jako mladého historika architektury vybral prof. Bedfiich Hrozn a nabídl mu, aby ho doprovázel pfii jeho v zkumech v Malé Asii. Otec si v ak jiï vyvolil jinou dráhu a nabídku odmítl. Na âvut, kde zaãal pfiedná et, se snaïil vybudovat nov systém kolení v oboru teorie a dûjin architektury. Pfiedtím vyuãující pfiedná eli o jednotliv ch slohov ch obdobích a k nim protoïe to bylo finanãnû v hodnûj í poïadovali také projekt. To znamená, Ïe se napfiíklad musely projektovat gotické mlékárny, kvûli ãemuï, jak sám kdysi prohlásil, utekl z této koly pozdûj í divadelní v tvarník prof. Franti ek Tröster. Otec se snaïil o vytvofiení nového zpûsobu v uky pro specializované zájemce, kde anachronick projekt odpadl, jednotlivá architektonická údobí navazovala v rámci celku na sebe a byl roz ífien teoretick základ. Vybudoval tak Ústav dûjin a teorie architektury. Sám shánûl co nej ir í dokumentaãní materiály, literaturu, fotografoval a uãil fotografovat architekturu profesionální fotografy jako Illka a Paula ãi Sudka, své Ïáky a dal í. Nikdy také ne el do praxe, jak bylo tehdy zvykem. Architekt, kter tfieba jen krátk ãas pracoval v nûjaké projekãní kanceláfii a pak pfii el na kolu pfiedná et, nesmûl mít jiï niï í plat, neï mûl jinde. Proto si témûfi kaïd tuto praxi odbyl. Otec mûl dlouhá léta nejniï í plat ze v ech, je tû i po válce, kdy uï byl sluïebním seniorem. Vûnoval se v hradnû teorii a zvlá È se specializoval na údobí renesance a baroka. Jezdil témûfi kaïd rok do Itálie, kde tehdy existoval âeskoslovensk historick ústav, kter za sv ch pobytû fiídil, a ve sv ch pracích prokazoval pfiímé italské vlivy na ãeskou architekturu (bez nûmeckého prostfiednictví) a originální pfiínos ãeského baroka. Byl rovnûï ãinn v Umûlecké besedû, Klubu v tvarn ch umûlcû a podobnû. Vyvrcholením jeho práce v Umûlecké besedû se stala v stava âeské baroko, uspofiádaná v roce 1938, jejímï byl hlavním tvûrcem a organizátorem spoleãnû s dr. Karlem ourkem. Psal také do rûzn ch zahraniãních italsk ch a nûmeck ch odborn ch publikací a encyklopedií. Zdálo se tedy, Ïe Ïivot vûdce a kolitele, kter si vyvolil a jemuï vûnoval v echny síly i v echen ãas, se bude pfiirozenû rozvíjet a úspû nû dotváfiet v dokonãené dílo. Pfii el v ak Mnichov, kter rodiãe zaïili s brutální Mussoliniho fieãí v Itálii, a pak válka. Vysoké koly byly zavfieny a otec, jenï se v roce 1935 stal profesorem, byl dán na tzv. dovolenou s ãekateln m. Nebylo mu v ak je tû ani ãtyfiicet let, takïe tato penze byla mizivá a celou válku jsme Ïili v naprosté bídû. Nûmci sice otci nabízeli vysoké místo v tehdej ím památkovém úfiadu, ale on to pokládal za kolaboraci a odmítl jakékoli zamûstnání, pfii kterém by musel b t s Nûmci ve stálém styku. Îil pouze z pfiíleïitostn ch prací, jako byl architektonick prûzkum a historické mûfiení Turnovska nebo v zkumy Sázavského klá tera. V roce 1940 pfiijal ov em zcela bezplatnû vedení záchrany a obnovy klá tera blahoslavené AneÏky v Praze, které pak provádûl pfies dvacet let. Kdyby nedo lo k odstranûní R. Heydricha, asi by otec okupaci nepfieïil, neboè Heydrich ve svém plánovitém vyvraïìování ãeské inteligence pr poãítal i s vysoko kolsk mi profesory. Po válce nûkdo informovan fiekl otci i pfiesné ãíslo cely, která pro nûho mûla b t pfiichystána. Po skonãení okupace zaãaly trimestry bez prázdnin, v nichï se profesofii snaïili vynahradit studentûm to, oã je pfiipravilo zavfiení vysok ch kol. Otec se v té dobû pokou el znovu dát dohromady v e, co bylo rozbito, rozkradeno a zniãeno. V roce 1948 k tomu pfiibylo nucení do dal ích ãinností politick ch. Otci bylo nabízeno jedno z vedoucích míst v Katolické akci, ale on odmítl. V roce 1950 dostal po pfiepracování první tûïk infarkt. Zanechal tehdy pfiedná ení na Akademii v tvarn ch umûní, kde také pûsobil, a zûstal jen na âvut. Politické pomûry se v ak stále pfiiostfiovaly, nastoupilo mnoho nov ch pedagogû bez fiádné kvalifikace, opírajících se pouze o svou politickou pfiíslu nost. Pfiedváleãn ch profesorû ub valo, vût inou byli zámûrnû likvidováni. Studenti totiï dovedli rozeznat skuteãné vûdce od oportunistick ch fieãníkû a dávali to najevo. Na likvidaci byla celkem jednoduchá metoda na star ího a vût inou ne zcela zdravého ãlovûka se pfii povinné schûzi spustil sprost, zcela perfidní útok, vystupàovan rádoby politick m a stranick m zastra ováním. Nûkolik star ích profesorû po takové schûzi do pár hodin nebo dnû onemocnûlo i zemfielo. âlovûk, kter se tehdy z politick ch dûvodû stal na fakultû architektury dûkanem, se tak zbavoval v ech kvalitnûj- ích lidí. V první polovinû 50. let za otcem zaãali chodit zástupci Státního ústavu pro rekonstrukce památkov ch mûst a objektû a pfiesvûdãovat ho, aby se ujal záchrany mûsta Chebu. Toto mûsto za války nebylo zniãeno. Po válce v ak bylo odsunuto mnoho NûmcÛ. Pfii li noví osídlenci, ktefií dostali témûfi prázdné mûsto k naprosté dispozici a zaãali v nûm hospodafiit po svém. Pro nûkteré to znamenalo vlézt do domu, udûlat si na podlaze ohníãek, spálit v e, co bylo ze dfieva parkety, trámy, schodi tû a dal í zafiízení, a pak jít o dûm dále. Pfiedcházející vyplundrovan dûm b val nûkdy je tû pouïíván jako latrína. Po nûkolika letech takového zacházení se domy zaãaly hroutit a z mûsta zbyla ruina naplnûná fekáliemi. Tehdy v Západním Nûmecku vznikl poprask, jak se u nás zachází s památkami, Ïe po zniãení Mnichova a Norimberku zûstal Cheb jako jedin zachoval pfiíklad falce a teì bude zniãen i on bez války. Podobná situace panovala i v jin ch pohraniãních historick ch mûstech, a proto bylo v roce 1950 prohlá eno 30 mûst âsr (z toho 22 v ãesk ch zemích) za mûstské památkové rezervace se zámûrem jejich celkové rekonstrukce v desetiletí Stavební stav památkovû prvofiadého Chebu byl nejhor í, a proto mûla zaãít obnova právû v nûm. Ze záchrany Chebu se najednou stal státní úkol, preferovaná, okamïitû nutná práce. MÛj otec jako jedin u nás pfiedná el také obnovu a záchranu stavebních památek. Proto se na nûho stále znovu obraceli s neodbytn mi Ïádostmi, aby se Chebu ujal. Otec byl jiï v té dobû tûïce nemocn, byl by chtûl radûji dávat dohromady dávno pfiipravené publikace, ale nakonec se dal z ãistû vlasteneck ch dûvodû pfiesvûdãit. Cítil, Ïe je tfieba zachránit na tomto poli ãest âeskoslovenska, a sám chtûl navíc dokázat, Ïe Cheb zdaleka nebyl jen ãistû nûmecké mûsto, neboè je tu silnû zastoupen i ãesk Ïivel. Ujal se tedy vedení 266 DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE PSANÉ VZPOMÍNKOU

3 architektonického prûzkumu pfiesného zamûfiení v ech historick ch domû a prostorû, sám psal stavební rozbory, tj. posuzoval, co pochází z kterého období a roku, co je architektonicky cenné a musí se v kaïdém pfiípadû zachovat, co je pozdûj í pfiestavba nebo pfiístavba, co je moïné v rámci historické rekonstrukce odstranit. Byla to hrozná práce, protoïe bylo nutné se doslova brodit ve fekáliích, mûfiicí pásma rezivûla, stalo se i nûkolik tûïk ch úrazû, protoïe pfii vstupu zvlá tû do vy ích pater zdemolovan ch domû lo o Ïivot stropy (podfiezané) se propadaly a podobnû. Za ãas v ak poprask v Západním Nûmecku ustal a i u nás se najednou pfiestalo hledût na záchranu Chebu jako na státní úkol. Znamenalo to, Ïe do celé práce zaãali vrtat rûzní neodborníci s touhou objevit, Ïe nûkdo si zde moc vydûlal. Mezitím mûl otec na kole peklo. Dûkan jeho osobní nepfiítel, protoïe se otec kdysi nevyjádfiil dost pochvalnû o jeho návrhu na obnovu Staromûstské radnice se ho neustále snaïil svou oblíbenou metodou likvidovat, ve v em ho poniïovat a zastra ovat. Otcova celoïivotní práce souvisela s Itálií, ov em doplnit si své materiály nikdy nesmûl. Ve keré cesty do ciziny mu byly zakázány, i kdyï ho chtûla vyslat Akademie vûd nebo ho ze zahraniãí zvali na kongresy. Vedení âvut ho nepustilo, a to nejen na Západ. V roce 1959 si chtûl zaplatit zájezd s âedokem, aby se podíval na nové v kopy v Budínû, související s na í jagellonskou architekturou, ale ani to nesmûl. V echny dopisy, které mu pfii ly z ciziny na adresu koly, se ztratily. V 50. letech se nesmûlo psát o baroku, protoïe ho Zdenûk Nejedl oznaãil za dobu temna, a kaïd, kdo se tímto obdobím zab val, byl neuvûdomûl zpáteãník. Otec mûl jiï nûkolik infarktû, ale stále je tû, pfies v echny útoky ze stranick ch pozic, nebyl likvidován. U pfiíle- Ïitosti jeho edesát ch narozenin mu tedy dûkan místo blahopfiání fiekl, Ïe na jeho místo bude vypsán konkurz a Ïe si o tom nepfieje Ïádnou diskusi. (Vysoko kol tí profesofii pracovali nejménû do sedmdesáti nebo déle.) Na la se v ak je tû lep í pfiíleïitost, jak otce odstranit. Byla to doba, kdy velká ãást architektû pro la vûzením pokud nemûli hodnû silné politické postavení a konexe. I v oficiálních kruzích se tomu fiíkalo voln odstfiel architektû. Bylo velmi v hodné nechat udûlat práci a pak za ni autora je tû zavfiít. Ve vûznici na Pankráci totiï existoval projekãní ústav, lidovû zvan basoprojekt, v nûmï uvûznûní architekti pracovali ãtrnáct hodin dennû bezplatnû (museli si vydûlávat na velmi vysokou pobytovou penzi a stravu v kriminále). Îádn architekt si nemohl b t jist, co mu pfiinese zítfiek. JiÏ pfiedtím, neï otce zavfieli, se po Praze prosl chalo, Ïe je ve vûzení, a lidé nám posílali soustrastné dopisy. Také k nám pfii la manïelka jednoho architekta, která právû nav tívila svého muïe na Pankráci, a ptala se, co je s otcem. Matka fiekla, Ïe nic, a ona nám sdûlila, Ïe jí právû manïel ve vûzení fiekl, Ïe se tam povídá, Ïe v basoprojektu potfiebují památkáfie, a tak tam má pfiijít profesor Stefan. BohuÏel jsme si nedovedli pfiedstavit, co to v echno znamená. Kolem Chebu se v ak jiï, tu ím potfietí, zaãala stahovat soudní mraãna a tentokrát do procesu zapletli i skupinu historického mûfiení. Otec byl nûkolikrát uji - tûn, Ïe jemu nic nehrozí, ale pak se v dubnu 1961 dostavilo nûkolik muïû a chtûli, aby jim jen nûco malého ujasnil. KdyÏ ho odvedli, sdûlili nám, Ïe je zatãen, a prohledali byt. Nyní nastalo období beze zpráv, protoïe v tehdej ím ãeskoslovenském soudním fiízení mûl sice obvinûn povinnost vzít si advokáta, ale toho do vûzení nepustili. V nûkolikamûsíãní vy etfiovací vazbû si vy etfiovatelé se zatãen m dûlali, co se jim zachtûlo, a snaïili se z nûho dostat v emi prostfiedky taková sdûlení, jaká potfiebovali. Teprve kdyï bylo toto období uzavfieno a vy etfiovatelé mûli v e, ãeho mohli dosáhnout, v rukou, teprve pak mohl k zatãenému advokát. V tomto pfiípadû byli v ichni obïalovaní z Prahy a rovnûï ve kerá tzv. trestná ãinnost se odehrávala v Praze. Proto advokáti Ïádali, aby se líãení konalo v Praze. Jejich Ïádost v ak byla zamítnuta bez udání dûvodu. Potom Ïádali, aby alespoà písemné materiály z vy etfiování byly zaslány do Prahy, aby si je mohli prostudovat. Znovu zamítnuto bez udání dûvodu. Kromû toho tento vysoce legální soud zamítl pfiedem bez udání dûvodû pfiítomnost v ech znalcû v obhajobû, stejnû jako ve ker dûkazní materiál obhajoby. Advokáti, kromû jednoho ex offo, byli z Prahy. Kde jinde by je také rodiny, bydlící v Praze, shánûly. Museli si tedy pfii svém pracovním zatíïení dûlat v lety do Chebu a tam narychlo alespoà prohlédnout soudní materiály, samozfiejmû za patfiiãnû zv ené náklady. ProtoÏe soud byl rozhodnut dávno pfiedem, mûli advokáti jakoïto státní zamûstnanci samozfiejmû strach z pfiípadn ch odvetn ch opatfiení, kdyby projevili pfiíli mnoho obranné aktivity. Povinnost si je vzít byla tedy pouze dal ím vydíráním rodin zatãen ch. Sami nás ostatnû upozoràovali, Ïe se je tû nestalo, aby jednotlivec vyhrál spor, kdyï ho Ïaluje stát nebo státní socialistická organizace. To v e se nedûlo v dobû stalinského teroru, ale v roce 1961, kdy se jiï dávno hlásalo, Ïe jde o politiku uvolnûní a demokracie. Pfiedsedou soudu byl estadvacetilet kádr, kter právû dálkovû dokonãil studia. Ze esti obïalovan ch byli tfii doktofii práv a pokud nûco vypovídali, jiï to pfiesnû právnicky formulovali. Pfiedseda si v ak diktoval do protokolu, co chtûl, a protoïe nemûl Ïádné odborné znalosti, vycházely z toho nûkdy naprosté nesmysly. KdyÏ se v ak obvinûn pokusil bránit a protestoval: PromiÀte, pane pfiedsedo, ale já to fiíkal jinak, onen mladík vïdy pouze odsekl: Co jsem fiek, to jsem fiek. Trpûl zfiejmû komplexem ménûcennosti, stejnû jako prokurátor, také bez vzdûlání. Na druhé stranû se ocitlo est obïalovan ch s akademick mi tituly, mezi nimi fieditel SÚRPMO dr. Vilém Lorenc, jeho ekonomick námûstek dr. Josef Sommer, vysoko kolsk profesor mûj otec, ministersk rada a hlavní zmocnûnec ministerstva pro obnovu Chebu, dr. Josef Po mourn. Jednalo se tedy o pfiíklad procesu, v nûmï mají b t zástupci inteligence sraïeni na kolena. A také byl v atmosféfie pokofiování, zastra ování a nátlaku veden. Vûznice byla situována nûkde poblíï Chebu a obïalovaní byli k soudu dováïeni jako gangstefii v autobuse, kter byl rozdûlen na plechované budky, v nichï vïdy sedûl jeden obvinûn, bez jakéhokoliv v hledu ven nebo dovnitfi. Do budovy soudu je vodili po jednom, vïdy v doprovodu hlídaãû, a i na lavicích pro ob- Ïalované byli rozsazeni tak, Ïe vïdy mezi nimi sedûl uniformovan stráïce. KdyÏ se chtûli hlásit o slovo, hlídaãi je mlátili pfies ruce, aby uï toho nechali. (To v e jsem vidûla a sly ela osobnû, ani slovo není vymy lené nebo pfiehnané.) Pokud se jim náhodou podafiilo ke slovu pfiihlásit, odbyl je pfiedseda slovy: Co zase máte, dyè uï jste dneska jednou mluvil. Velmi ãasto je k tomu ani nepfiipustil, aãkoliv se snaïili bránit s poukázáním na skuteãnost, Ïe pfied ãasem byla fieã o nûãem zcela jiném a oni by chtûli mluvit k vûcem, o kter ch se jedná teì. Celá obïaloba byla zaloïena na obvinûní dvou prûmyslovákû z Plznû, ktefií sami museli po konkrétním dotazu pfiipustit, Ïe nemají sebemen í znalosti z oboru historie nebo historie památek. Ti si vzali Jednotn ceník pro obytnou v stavbu a s ním v ruce kontrolovali historická mûfiení. krtli v e, co v ceníku nena li, tudíï jim pfiipadalo zbyteãné napfiíklad mûfiení kaïdého patra zvlá t, pûd, stfie ních nadhledû, zahrad, valû a dal ích prostor. Na základû toho jim vy la ohromná pfiefakturace. Obrana, Ïe u stfiedovûk ch, renesanãních a barokních domû b vá kaïdé patro jiné, Ïe dvory a zahrady patfií k historickému prostoru, Ïe lomené, stupàovité, nûkolikapatrové stfiechy nelze pfiesnû zachytit jin m zpûsobem neï dokonal m mûfiením interiérû pûd se stfie ními nadhledy, to v e bylo ihned zamítnuto. Skuteãní znalci z oboru historie architektury a památek nebyli k soudu pfiipu tûni. Jako znalci figurovali pouze oni dva prûmyslováci, a to jako hlavní dûkaz obïaloby. K tomu je tû musím dodat vysvûtlení pracovníci sami nepodávali jedin úãet. Úãty byly vypracovány v âeském fondu v tvarn ch umûní a procházely kontrolou tfií socialistick ch státních organizací SÚRPMO, památkov m ústavem a ministerstvem kultury. Fond mûl na tuto ãinnost kolené pracovníky i právní odbor a také si strhával urãitou ãástku z kaïdé faktury, kterou vyhotovil. To v e bylo pfied soudem nezvratnû prokázáno. Kromû toho, kdyï otec po dlouhém pfiemlouvání pfiistoupil na tuto práci, vymínil si pfiímo do pracovní smlouvy uvést, Ïe je teoretick odborník a nesmí b t zatûïován Ïádn mi úãetními a hospodáfisk mi vûcmi. Soud pak prohlásil smlouvu za neplatnou, protoïe otec pr nemûl Ïádné právo klást si podmínky. Pfiedtím ov em tuto smlouvu schválilo a podepsalo nûkolik socialistick ch organizací a nikdo z jejich placen ch právníkû na nic takového neupozornil. OtcÛv osud by se moïná vyvíjel jinak, kdyby se za nûho postavila kola. Ale patrnû právû na âvut dostali vy etfiovatelé pobídku, aby se do nûho pustili a zniãili ho. Dûkan ihned osobnû napsal hrozn politick posudek, o nûmï advokáti prohlásili, Ïe je tû pfied nûkolika lety by jen ten samotn staãil na ibenici. Pfiipravoval se monstrproces ífiily se povûsti, Ïe pr se bude odehrávat v hlavní hale kodovky, aby dûlnická tfiída vidûla, co je inteligence zaã, ale k tomu pfies v echnu snahu a prostfiedky vy etfiovatelû nedo lo. KdyÏ jsme se s matkou o posudku dozvûdûly, shánûly jsme v rûzn ch jin ch organizacích dal í objek- DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE PSANÉ VZPOMÍNKOU 267

4 tivní posudky. Dostaly jsme je od Akademie v tvarn ch umûní, Svazu architektû, Svazu v tvarn ch umûlcû, Umûlecké besedy (ten podepsalo nûkolik desítek národních a zaslouïil ch umûlcû v ichni dostupní ãlenové), fieditele Národního muzea celkem est dal- ích posudkû. U soudu se v ak vïdy pfiedãítal s patfiiãnou emfází jen ten jedin z âvut a pak bylo fieãeno, Ïe dále pfii ly posudky odtud a odtud, ov em ty se jiï neãetly. U v ech tûchto dal ích posudkû bylo vïdy uvedeno:...schváleno na schûzi ROH, schváleno na valném shromáïdûní ãlenû a podobnû, kdeïto dûkan posudek napsal ãistû za svou osobu a schválit jej nikomu nedal. Soud se konal v ãervnu Byli pfiítomni soudci z lidu, ktefií o vûci nevûdûli nic, a kdyï se chtûli uplatnit, docházelo k rozhovorûm, ze soudcû si na jeden pfiesnû vzpomínám. Jeden z nich, kter také chtûl nûco fiíci, se na otce obofiil: A vy jste nám tu nezbofiili ani jednu pinavou zeì! Otec: Proboha, my jsme sem právû pfii li zachraàovat zniãené památky a ne bofiit. Soudce: DyÈ ty nov paneláky jsou stejnû patn. Otec: My s v stavbou nemáme absolutnû nic spoleãného, my jsme jenom dûlali podklady pro to, aby se mohlo zaãít s rekonstrukcí historick ch staveb. Atd., atd. JiÏ zmínûní znalci z prûmyslové koly rovnûï prohlásili, Ïe ty stavební rozbory jsou opsané z nûjak ch knih. KdyÏ je tedy otec Ïádal, aby mu jedinou takovou knihu ukázali, fiekli, Ïe oni je neznají. A dal í pfiíklad poctivé práce znalcû: V momentû, kdy se jednalo o jiï zmínûn ch krtnut ch stfie ních nadhledech, obvinûní se snaïili hájit tím, Ïe jsou nezbytnû nutné, a chtûli to na materiálu dokázat. Otec tedy Ïádal, aè mu pfiedloïí stfie ní nadhled, oni mu v ak stále strkali do ruky nûjak jin kus papíru. Otec fiekl, Ïe tohle pfiece Ïádn stfie ní nadhled není a aè mu ukáïí v echen materiál, aby si mohl nûkter z mnoha stfie ních nadhledû sám vybrat a pfiedvést. Na to znalci odpovûdûli, Ïe je tam jen to, co vidí, a Ïe ostatní materiál nechali doma! K otfiesn m scénám docházelo i pfii jednání s prokurátorem. Otec byl vysok a hezk a pfies v echna tr znûní stále je tû vypadal pohlednû. Prokurátor pûsobil jako jeho pfiesn opak, a snad právû proto se snaïil otce poniïovat a obãas na nûho pfiímo vyskakoval. Do- lo tak ke scénû, v níï prokurátor jako pfiíklad patného úmyslu a podvodû uvádûl otcûv dopis, v nûmï Ïádal komisi Fondu, která vykonanou práci jednou za ãas schvalovala, aby mu vïdy byl její pfiíchod oznámen nûkolik dní pfiedem. Otec odpovûdûl, Ïe to pfiece bylo samozfiejmé a nutné, protoïe práce se dûlala v nûkolika rûzn ch ateliérech a pro komisi se musela snést na jedno místo, aby se mohla prezentovat pohromadû. Prokurátor zase úplnû vyskoãil a zaãal fivát: No vidíte, prezentovat, sám to fiíkáte! Otec absolutnû nechápal, oã prokurátorovi jde, a tak jen opakoval, Ïe jistû komise nemohla chodit po nûkolika rûzn ch pracovi tích, a proto jí byl jiï udûlan materiál prezentován vïdy na jednom místû. Prokurátor ov em stále fival a vyskakoval a otec nevûdûl proã. Teprve za hodnou dobu se ukázalo, Ïe prokurátor si pfiedstavuje, Ïe slovo prezentovat oznaãuje dávání prezentû. A podobn ch zcela fra kovit ch scén kdyby nebyly tak tragické pro jednu stranu bylo bezpoãet. Pfies v echny snahy musel i takto veden soud uznat, Ïe otec dostal honoráfi pfiimûfien jeho práci (bylo to cca , Kãs za osm let, tedy nûco pfies 4000, Kãs roãnû, asi 350, Kãs mûsíãnû). Pfiesto v ak byl odsouzen na pût let za rozkrádání, z nûhoï ale ani podle soudu nemûl vûbec Ïádn prospûch. Jako zvlá tnost si estadvacetilet pfiedseda vymyslel dal í trest ztrátu obãansk ch práv je tû o rok del í, na est let. V ichni se tedy odvolali a dal í soud probûhl v srpnu v Plzni. I zde se opakovalo nesmyslné ikanování. Obvinûné pfiivezl k soudu samotn fieditel vûznice na Borech. Do sínû byly dva vchody a rodinní pfiíslu níci samozfiejmû stáli poblíï toho, kter m mûli obïalovaní projít, protoïe je dlouhou dobu nevidûli a chtûli je alespoà pohledem povzbudit. Velitel brunátn, nafivan, pfiekrmen chlap dokonal obraz sadistického vrahouna hned zaãal fivát: V ichni k druhému vchodu! Nebo vás dám vyhodit! V ichni se tedy rezignovanû odebrali k druh m dvefiím. SíÀ samotná mûla asi patnáct aï dvacet fiad. Jakmile se ve lo, rodiny si chtûly sednout co nejblíïe. Velitel ale hned zase zafival: V ichni do poslední fiady! Bylo nutné se okamïitû podrobit. Proã to v echno jen a jen pokofiování a radost z vlastní zlovûle. O pfiestávkách museli obïalovaní stát u zdi, vïdy s jedním dozorcem mezi kaïd m. Vidûla jsem jednou na dálku, jak se chtûl otec jen pohnout k oknu a trochu se nadechnout ãerstvého vzduchu, ale hned mu v tom zabránili. Jednomu z obvinûn ch pfiijel témûfi devadesátilet dûdeãek, a kdyï vidûl, Ïe vnuk samozfiejmû s dozorcem el na klozet, pokusil se jít za ním. Jen fiekl: Babiãka tû pozdravuje... a stráïn ho okamïitû pfiímo vykopl. Nebo chtûl o pfiestávce jít k obvinûnému jeho advokát, ale dozorce ani to nedovolil. Advokát se tedy obrátil na pfiedsedu soudu, Ïe pfiece na celém svûtû mûïe advokát mluvit se sv m klientem, av ak pfiedseda odpovûdûl, Ïe on neví, a u toho zûstalo. Jedin rozdíl u druhé instance byl ten, Ïe se zde podafiilo prosadit povolání skuteãn ch znalcû z Akademie vûd a památkového ústavu. Ti prohlásili posudek prûmyslovákû za nesmysln a v slovnû uvedli, Ïe mûfiení krtnut ch prostorû je u historick ch staveb nezbytné. KdyÏ napfiíklad do lo k fieãi o zahradách, prohlásili, Ïe v historickém prostoru má zahrada vlastnosti interiéru. Prokurátor na to zaãal vyskakovat a kfiiãet, Ïe pfiece interiér je nûco, co musí mít stfiechu, naãeï mu znalec z Akademie vûd, prof. Jaromír Neumann, odsekl, Ïe jemu nemusí vysvûtlovat, co je interiér. Do lo tedy k rozporu mezi znalci, a soud byl proto na t den pfieru en. Rozpor se pak vyfie il tak, Ïe znalci z Akademie vûd a památkového ústavu jiï nebyli pozváni. PrÛmyslováci znovu pfieãetli svûj stejn posudek a tím soud skonãil. Aby se v ak hra neochudila, je tû poslední den t rali obvinûné v slechem skoro do jedenácti hodin v noci, i kdyï jeden z advokátû náhodou zahlédl v kanceláfii pfiedsedy soudu cyklostylovan rozsudek jiï v sedm hodin ráno. Otec byl tentokrát odsouzen na ãtyfii roky a co se t ká obãansk ch práv, sám pfiedseda soudu prohlásil, Ïe pro jejich ztrátu, pfiesahující trest, není Ïádná zákonná podstata. Advokáti, ktefií nejdfiíve po v slechu skuteãn ch znalcû fiíkali, Ïe obvinûní budou muset b t do druhého dne na svobodû, se shodli po skonãení soudu v tom, Ïe samo sníïení trestu je v tomto státû a v dané dobû dûkazem neviny obïalovan ch. Po necelém pûlroce nám byla povolena první náv tûva otce. Jely jsme tedy s matkou na Bory a na krátkou chvíli samozfiejmû pod pfiísn m dozorem otce uvidûly. Nûkolik vûcí pûsobilo otfiesnû. Náv tûvní místnost byla totiï vybavena dûtskou houpaãkou ve tvaru kaãenky asi aby, kdyï dítûti zavfiou otce ãi matku a ono je jednou za mnoho mûsícû vidí, se mohlo pfiitom alespoà houpat. A na zdi visel vzor pfiíkladného dopisu, jak se má psát. Pamatuji si ho dodnes: Mil Pepo, pí i ti jen krátce, abych nezatûïovala cenzuru. Peníze jsem dostala, koupila jsem Mafience aty. Pozdravuje tû maminka. Doufám, Ïe se dobfie chová, abys nebyl kázeàsky trestán. Líbá tû tvoje Marie. Oba tyto doklady nejvy í lidskosti skuteãnû zapûsobily nezahladiteln m dojmem. Díky v teãnému rozfie ení rozporû mezi znalci se celá záleïitost dostala k Nejvy ímu soudu jako stíïnost pro poru ení zákona, a kdyï byla pfiijata, obïalovaní byli okamïitû propu tûni. Otec byl ve vûzení skoro tfii ãtvrtû roku. Zdálo se to jako v hra, ov em zdravotnû byl otec vyfiízen. Z jeho vzpomínek na pobyt na Krimu (jak se tehdy fiíkalo vûzení) uvádím jen nûkolik. Ve vûzeàsk ch místnostech bylo nacpáno co nejvíce lidí. Spali na slamnících na zemi, vïdy tfii lidé na dvou slamnících, takïe ten, kdo pfii- el naposled, se témûfi nevyspal, protoïe musel leïet na mezefie (od té doby se otec vïdy musel smát, kdyï vidûl ve filmech nacistická vûzení ãi koncentrák). Pfies den se slamníky opfiely o zeì, aby se lidé mohli trochu pohybovat. Otec za ãas pro svûj zdravotní stav dostal lékafiské povolení, Ïe si smí odpoledne na chvíli lehnout (v místnosti rozloïením slamníku ov em ubral znaãnou ãást plochy v em ostatním). Pfiitom jednomu dozorci stálo zato ho hlídat a bouchnout, kdykoliv by zavfiel oãi, protoïe mûl dovoleno si lehnout, ale ne spát. Dostal od lékafie také srdeãní léky. A tu si sadistick dozorce vzpomnûl, Ïe má sníst celou lahviãku nitroglycerínu, Ïe pr kdyï má pfiedepsané léky, tak je má vzít v echny najednou. A samozfiejmû byl stále mezi zloãinci nejhor ího druhu vrahy, násilníky, lupiãi. V echno to, i kdyï s tûïce po kozen m zdravím, pfieïil. A snad, kdyby se mohl dát hned zase do své obvyklé profesorské práce a pfiedná ení, snad by se znovu dostal do vyjet ch kolejí a pomohlo by mu to. Pro dûkana Fakulty architektury se ov em jednalo o prestiïní záleïitost. OkamÏitû, jak byl otec zatãen, mu kola poslala rozvázání pracovního pomûru pro ztrátu dûvûry. Po protestu musela poãkat alespoà do odsouzení, ale otec v povûì stejnû nikdy nedostal do ruky, a pfiíjem tedy nepotvrdil. KdyÏ odsouzení padlo, coï otec také okamïitû kole oznámil, stalo se rozvázání pracovního pomûru bezdûvodn m. Ale kola nebrala Ïádné otcovy dopisy na vûdomí, zástupci vedení se tváfiili, jakoby o nich nic nevûdûli, a pozdûji, kdyï se otec s âvut zaãal soudit, dokonce prohla ovali, Ïe od 268 DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE PSANÉ VZPOMÍNKOU

5 nûho vûbec nic nedostali. Otec mûl sice v echno doloïeno kopiemi a doporuãen mi listy, ale stanovisko âvut se nezmûnilo. TakÏe kromû zniãeného zdraví absolvoval otec je tû dal í nervovû velmi vyãerpávající zápasy, kdyï se pokou el prosadit svá práva. Musel neustále vyvracet lïi, psát a osobnû chodit po nejrûznûj ích instancích. Otec byl vûdec teoretik, absolutnû neschopn praktické obrany. Chebsk proces byl prestiïní záleïitost, a tak se po skonãení trestního fiízení celá vûc táhla je tû dále civilnû. Jeden soud obïalobu zamítl, obïaloba se odvolala, dal í soud ji zase vrátil prvnímu k novému projednání toto pinkání sem a tam se mohlo opakovat do nekoneãna. TakÏe otec mûl aï do konce Ïivota nejménû jeden soud roãnû, coï mu ke zdraví také nepfiispívalo. V roce 1964 byl otec pfiefiazen na Akademii v tvarn ch umûní a jeho proces s âvut pfiedán revizní komisi ministerstva kolství, která ho nechala leïet pût, est nebo je tû více let (pfii pfiísn ch papírov ch nafiízeních o lhûtách k vyfiizování pfiípadû), a objevil se znovu aï po jeho smrti, v dobû normalizace, kdy bylo opût v e ztraceno a rozhodnuto pfiedem. Otec sám se jiï nikdy zdravotnû nevzpamatoval. Mohl sice pfiedná et, ale mûl stálé potíïe. Poslední ãas svého Ïivota strávil v nemocnici, odkud ho pro nedostatek místa a pfiednostní umístûní mlad ích nemocn ch pfievezli do léãebny na venkov, kde v ak Ïádné léãení neprobíhalo. LeÏelo tam dvacet pacientû na jednom pokoji, rehabilitace Ïádná a druhé patro bez v tahu, takïe ani neexistovala moïnost jít na vzduch. SnaÏily jsme se otce dostat zpût do Prahy, ale marnû, takïe nakonec matka podepsala revers. Dva dny pfied tím, neï jsme ho mûly odvézt, , otec zemfiel na poslední infarkt. Tûsnû pfied smrtí (byla to je tû doba, kdy se provádûly rehabilitace první pûle roku 1969) dostal jako na odpu tûní ád práce, ale v niãem mu to jiï nepomohlo. Musím tedy stále mít pfied oãima pfiíklad ãlovûka, kter pouze chtûl co nejlépe dûlat svou práci, slouïit této zemi svou vûdeckou a odbornou kvalifikací, ale ani to mu nebylo umoïnûno. P. S. Otcovo dílo mûlo skuteãnû zl osud. Poprvé bylo ztraceno, a jak se on domníval, zniãeno v roce 1939, kdy Nûmci zavfieli ãeské vysoké koly. Teprve nedávno jsem se pfii pfiedná ce prof. Martina Kubelíka z Vídnû dozvûdûla, Ïe vydrancování bylo cílevûdomé a Ïe nûmeãtí badatelé o baroku ve sv ch publikacích pouïívali otcovy plány a mûfiení. K nûmu se ov em pováleãná zahraniãní literatura nedostala, tudíï o tom nic nevûdûl. Podruhé pfii el o v e, co mûl na fakultû, v roce 1961 po zatãení. Nikdy nic ze sv ch vûcí, o které mnohokrát Ïádal, nedostal zpût. Jako pfiíklad za mnohé snad do sbûru byl dán nebo jinak zniãen mimo jiné i vzácn soubor fotografií z v stavy âeské baroko, kter otci za jeho práci vûnovala Umûlecká beseda. Je tû za svého Ïivota otec vûnoval vût inu své vûdecké pozûstalosti do Národního technického muzea. Tyto vûci byly uloïeny v Invalidovnû a nevím, zda se z nich po povodni v roce 2002 podafiilo nûco zachránit. Jana STEFANOVÁ Dûjiny architektury ochrana památek svûdomí architekta Vzpomínky na poslední léta profesora Oldfiicha Stefana na Fakultû architektury âvut I. ZaÏil jsem profesora Oldfiicha Stefana v posledním období jeho pedagogického pûsobení na Fakultû architektury a pozemního stavitelství âvut v Praze, kde jsem studoval architekturu v esti semestrech (podzim 1955 jaro 1961). První dva semestry základy architektonického navrhování a ve druhém semestru k tomu je tû dûjiny architektury antické (jaro 1956). V této dobû jsme s profesorem Stefanem, vedoucím katedry, pfii li osobnû jen málo do styku. Dal í ãtyfii semestry (podzim 1956 jaro 1958) tfietí a ãtvrt rok studia uãil a zkou el stfiedovûk, renesanci a barok. To byla doba intenzivních proïitkû pfiedná ek i zkou ek profesor Stefan je vedl stále je tû jako grandseigneur. âtvrt rok studia (podzim 1958 jaro 1959) jiï v pfiedná kách z historie pokraãovali jiní. Tehdy jsem jako pomocná vûdecká síla poãínal chápat tragiku situace. V pátém roce pfiedná el na podzim 1959 teorii ochrany památek. V lednu 1960 nás jiï nezkou el. II. Pamatuji se dobfie na první pfiedná ku z dûjin architektury. Architektura kfiesèanské antiky. Profesor Stefan mluví ti e, jakoby pro sebe, ale s jistotou rozsévaãe z evangelia (kdo má u i, poslouchej). Monotónnû, zdánlivû bez emocí ale to jen zdánlivû. Pojednou je 24. záfií brzy odpoledne pronikne do místnosti jihozápadní slunce na pofiadu je právû Ravenna t Ï tich, nezv en hlas proná í: teì bych si pfiál, abychom se v ichni mohli pfiesunout tfieba do San Apollinare in Classe, kde právû sluneãní svûtlo, procházející alabastrov mi okny, jimi tlumeno, dává jeho mozaikám ono kouzlo Improvizace byly v kaïdé pfiedná ce. Nenápadné, ale pozornému posluchaãi neunikly, naopak, oãekával je a tû il se na nû. Pfiedná ky byly urãeny budoucím architektûm. Proto takov dûraz na poznání, porozumûní, pochopení. A samozfiejmû technika, typologie, osvûtlení, akustika... Variace kfiesèanské antiky v jednotliv ch oblastech tehdej ího kfiesèanského svûta, stavebníci. Románská úcta ke hmotû v rûzném pojetí kol. Následující gotick zápas s hmotou aï k tehdej ím mezním moïnostem jejího ovládnutí. Aristotelsk prostor stfiedovûku. PfieÏívání antiky. Renesanãní radost z objevu, dobrodruïství z naplàování fiádu, rohy palácov ch dvorû, poslední slovo absolutního, prázdného prostoru v Todi. Barok, cesty k nûmu, návrat aristotelského my lení v novém hávu... A skripta. Pfiedev ím tabulky s bohatstvím aplikací architektonick ch fiádû antick ch i renesanãních, pûdorysû i detailû stfiedovûk ch. Textová ãást existovala jen pro stfiedovûk. patn papír i tisk, ale pro bohaté tabulky a text to úhona nebyla. HÛfie dopadly fotografie, ov em i ty byly nakonec ãitelné kdoï ví, byla-li jejich hor í kvalita vûbec újmou. Zdánlivá monotónnost nebyla jen pózou grandseigneura. Profesor Stefan nebyl od zaãátku 2. svûtové války ve své milované Itálii! Bolest dnes tûïko pfiedstavitelná. Ani my jsme nemohli plnû chápat ona nad ená, ti e proná ená, nostalgická extempore. Neznali jsme jiné zemû. Ale vzbuzená touha mnohé neopustila. Mezi válkami pob val v Itálii kaïd rok. Objevitelskou, vzru enou atmosféru prvních v prav mládí evokují krásné Kalistovy vzpomínky na nûkteré momenty ze spoleãn ch cest v jeho Italském skicáfii. Kniha obsahuje kromû úvodu devût kapitol, datovan ch lety Na prvních dvou stránkách kapitoly dantovsky nazvané Básníkova nová cesta do pekel (1925), kdy zam lená cesta obou mlad ch pfiátel (je tfieba si pfiedstavit mohutného Stefana a drobného Kalistu) do Viterba skonãí v Orvietu, jsou líãeny pfiekáïky, stavûjící se do cesty pûvodnímu úmyslu. Ukazují také dychtivost mladého badatele v podmínkách, které dne ní svût uï nezná. Nejprve zaspání obou pfiátel vlivem fiímského horka v pozdním ãervenci. A potom zbûsilá cesta k dal ímu vlaku s dvojím zdrïením: Kdesi na Piazza del Popolo vzpomnûl si Stefan, Ïe nemá ani jediné desky do fotoaparátu... Jedeme dál. Nov úraz! Stefan si zase vzpomnûl, Ïe má rozbité mléãné sklo v aparátu... Vlak opût zme kán (o pûl minuty), zvoleno jiné spojení s pfiestupem, na pfiestupní stanici nové zme kání vlivem jiïní pohody pod nádraïní pergolou... Chtûl bych se nejspí e vrátit. Stefan je v ak vytrval ve své tvrdohlavosti... Nové návrhy, Foligno, Loretu, Kalista odmítá. Stefanovo gesto pfiesto nab vá na dûraznosti. Dívá se do mapy s obliãejem, na nûmï je vidût, jak rozprchává se zvolna tfiepivá mrzutost, která jej vrásãila je tû pfied chvílí a náhle se rozhoduje: do Orvieta! Dal í stránky jsou jiï jako ostatnû celá kníïka velk m vyabstrahovan m duchovním dobrodruïstvím, v kapitole orvietské s kalistovsky sugestivním líãením dramatiky posledního soudu a jeho v tvarn ch podání. III. Podzim 1958 jaro 1959, to byl tfietí rok studia. Architekturu 19. a 20. století nám jiï nepfiedná el profesor Stefan, ale prof. Star. AÏ na podzim, , jsme se znovu doãkali. První pfiedná ka o ochranû památek. Nejprve retrospektiva minul ch ãtyfi semestrû pfiedná ek z v voje architektury. Nyní pfiichází nové tûïi tû: pfiím styk s historickou stavbou. Prof. Stefan znovu pfiipomíná tfii stránky: uïitkovost konstrukci a hmotu kompozici, které nejen souvisejí, ale jsou promnuty. V rûzné dobû mají jinou vztaïnost, lze mluvit o rûzném nasycení roztoku (to jsou pro prof. Stefana typické, sugestivní a souãasnû trefné i pfiesné formulace). A nyní vûc základní: pojem památky vûbec a stavební památky zvlá tû i promûny názorû na v e uvedené. Mnoho hledisek a metod v kladu, profesor Stefan navrhuje pro úvod do problematiky sledovat kapitoly má- DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE PSANÉ VZPOMÍNKOU 269

6 lo známé kníïky vydané roku 1920 a psané jiï pfied válkou se slovy tro ku apo tolská vûc jedná se o dílo Je ka Hofmana Ochrana památek. Druhá pfiedná ka Proã právû tuto kníïku? Snad by se dalo fiíci: interpretuje Riegla, je ale Ïivá, tfieba sem tam naivní, ale nikdy ne suchá. Projdûme se její první kapitolou Co jest památkou. Pak udûláme ãáru a fiekneme si, co nám mûïe fiíci dnes. To, Ïe prof. Stefan zvolil jako úvod do ochrany památek citace z první kapitoly knihy a vyplnil jimi s komentáfii celé dvû pfiedná ky, bylo geniálním pedagogick m ãinem. První kapitola je rozdûlena do ãtyfi ãástí. První její ãást poãíná od Adama. Metodická a zároveà plná sugestivních obrazû: Pojem památky. Památkou naz vám kaïdou vûc, jeï pfiipomíná nám minulost. To se mûïe díti rozmanitû. Památkou mûïe tudíï b ti kaïdá vûc: úlomek stfiely, jeï hrozila nás usmrtiti; uschl kvût stromu, pod nímï zaïili jsme chvíle tûstí; lastura koupená kdys pfii pobytu u mofie; architektura, jíï objevil umûlec nov smysl v tvarn ch forem... Pfiedev ím je památkou v nej ir ím smyslu pomník... Pojmov m obsahem jsou pomníku nejbliï í takové památky, k nimï upjata je urãitá událost... Památka dále pfiipomíná nejen jedineãné, mimofiádné události, jeï jen jednou se udály a zasáhly osudovû do ãlovûkova Ïivota, n brï typické... NeÏ památkou jsou nám mnohdy i vûci..., pfii nichï uvûdomujeme si jich pomûr k minulosti zcela v eobecnû, pfii nichï událostí, k níï se víïí, jest vlastnû minulost o sobû, co protiklad pfiítomnosti... V obecném smyslu mûïe b t tudíï památkou kaïdá vûc vûbec... památku ale nelze zúplna vyloïiti znaky a vlastnostmi samotné fyzické vûci, která za památku jest povaïována, n brï jest potfiebí pojem vykládati pomûrem, kter je mezi ãlovûkem a vûcí památkou. JsouÈ památkami dokonce i názvy vûcí... Následuje dvoustranné, Ïivé plaidoyer pro místní názvy: Na jezerkách,... V hájku,... Kus lesa jmenuje se Na zabitém a pfiipomíná se tak po staletí, ãím kdysi bylo tu obyvatelstvo vyru eno... Dobr název je dûkazem bliï ího, dûvûrného styku ãlovûka s vûcí... moderní názvy ulic slouïí uctívání osob, jejichï jména tak zev edàují... Zatím nebyla je tû fieã o ochranû. AÏ nyní: Ochrana památek úkolem ethick m Gebrauchswert Jest to mûfiítko nejprost í..." A dále stejnû ohnivû jako v ãásti první. Klidnou, jakoby neosobní dikcí cituje profesor Stefan celé pasá- Ïe, prokládá such mi komentáfii nezapomenuteln úãinek. Navracet úctu k práci, jíï vznikla pyramida lidské kultury, vychovávat pietu ke v emu, co bylo vytvofieno napûtím sil tûlesn ch i duchov ch, odnauãit dom livosti, která pokládá pfiítomnost v na í omezenosti za vrchol posavadního v voje, vzbudit vûdomí pomûru ãlovûka ke v emu jeho okolí, probudit v nûm porozumûní pro stopy minul ch kultur, vzpomínku na práci a úsilí pfiedkû, solidaritu druïné pospolné práce, jeï klene mosty pfies tisíciletí... ukázat ãlovûku souvislost jeho Ïivota s Ïivotem pfiírody... vyvésti jej z barbarství, jeï jeví se niãením v tvorû lidské práce a ru ením pfiirozené harmonie, která tkví v kaïdém poctivém díle lidském i ve ve kerém díle pfiírody toè úkolem ochrany památek a pfiírody, jeï obû jsou dvûma toliko vûtvemi jedné mravní ideje. A dále v obdobném duchu: Ochrana památek úkolem esthetick m..., úkolem vûdeck m... Pomûr ochrany památek k modernímu Ïivotu. Teprve nyní, po dlouhém ko atém úvodu, kter jsme sledovali témûfi s napûtím, pfiichází v klad Rieglovy systematiky, Max Dvofiák, anal za ãi syntéza, purismus... A praxe konstrukce, technika, hmoty i metody dokumentace. IV. Na závûr, v poslední pfiedná ce, rekapitulace v e bude jednou památkou. To architekta zavazuje. Profesor Stefan navazuje na ony plamenné v zvy o etice ochrany památek osobním extempore. Víte, oni avantgardní architekti dûlali jistû v elijaké kousky... Épatez le bourgeois... Ale vût inou nechybûlo svûdomí architekta. Profesor Stefan se dále pojmem svûdomí nezab val. Ani se tomu nikdo nedivil. Akceptování hranic bylo je tû samozfiejmé. Svûdomí dnes? V dne ní pluralitní, amorální dobû? MoÏná, Ïe by pfiece jen stálo za to navázat na ono extempore, nechat se jím inspirovat a zkusit aplikovat nûco z kfiesèanské morálky, ale tak, aby to i moderní ãlovûk mohl strávit. Vynechat z obou pfiikázání, z nichï se kfiesèanská morálka odvíjí, to první (vyz vající k lásce k Bohu) a vycházet ze druhého (o lásce k bliïnímu). ídit se systémem hlavních hfiíchû, kde bychom slovo hfiích nahradili pojmem lidské selhání. V chozím selháním by zûstala p cha (1) hrdost, která se vymkla kontrole. P chou se ctnost etrnosti zvrhává v lakomství (2), ctnost pasivního nazírání mûïe snadno pfierûst v lenost (7). Zdravé srovnávání se zvrhá v závist (4), zdravá nespokojenost se sebou ústí v hnûv (6) a obojí mûïe vést k umínûnému a vzdorovitému prosazování. ZneuÏitím se plodivá síla stává smilstvem (3), velkorysost nestfiídmostí (5). Hra oním extempore inspirovaná by mohla pokraãovat dále. Sestavit zpovûdní zrcadlo pro architekty. Conscientia baculum architecturae. V dne ní bezslohové dobû snad opravdová pomoc. V. Troufám si domnívat se, Ïe onûch est semestrû dalo kaïdému z nás mnoho i tûm, kdoï vlastnû tfieba ani pfiíli nechtûli. Pfiedná ky z historie byly jakoby pfiesnû ity na architekty. V voj prezentovan jako sled mûnících se pfiístupû k vûci, a to jak architekta, tak stavebníka. TûÏi - tû osudov ch okamïikû v voje. Pfii zkou kách se Ïádá pochopení bez nûho ani kreslífiská zruãnost budoucího v znamného grafika nic nezmûïe upfiímná zvídavost zachrání mnohé. patné následky má jen nezájem a neúcta. Nikdo ale nepropadne. Pfiedná ky ochrany památek, po dvousemestrové césufie, mohly tak padnout na úrodnou pûdu. Èastná volba metodického a souãasnû nad eneckého, archaicky formulovaného chtûlo by se fiíci traktátu Je ka Hofmana jako úvodu do celé problematiky. Peãetí se stal návrat k hlavní my lence v poslední pfiedná ce (asi poslední Stefanovû pfiedná ce na kole vûbec): v e je památkou a v e bude jednou památkou svûdomí architekta (chtûlo by se dodat svûdomí stavebníka, svûdomí v ech). Tûchto pár vzpomínek na poslední pedagogická léta profesora Stefana má jen trochu doplnit dojemné vzpomínky jeho dcery. Jeho vûdecké dílo je odborné vefiejnosti známo. ZásluÏn m krokem k poznání celé osobnosti se stalo vydání Sborníku pfiíspûvkû k uctûní památky 25. v roãí úmrtí profesora Stefana, prosloven ch na slavnostním setkání 21. prosince 1994, redigovaného prof. Ing. arch. Milanem Pavlíkem. Jaroslav VOKOUN JUBILEUM Spiritus movens ãeské památkové péãe K sedmdesát m narozeninám Jaroslava Svatonû V leto ním roce se doïívá sedmdesáti let ná mil kolega a pro mnohé z nás uãitel a mnohalet pfiítel Jaroslav SvatoÀ. Sedmdesátka ho zastihuje v plném pracovním elánu, du evní kreativitû a dynamismu, kter byl a je pro jeho osobnost tolik typick. Málokter z památkáfiû na í generace tak v raznû ovlivnil a posunul vpfied ná obor jako právû on. Jaroslav SvatoÀ je rodák z v chodoãesk ch Smifiic. Pocházel z Ïivnostnické rodiny a poãátky své odborné dráhy rozhodnû nemûl snadné. Po nelehk ch peripetiích, k nimï se fiadí napfiíklad úspû né talentové zkou - ky, ale v sledné nepfiijetí na Vysokou kolu umûleckoprûmyslovou, byl pfiijat do studia dûjin umûní na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Studia úspû nû ukonãil obhajobou diplomní práce o ãeském malífii Antonínu Dvofiákovi ( ) a v roce 1959 získal tehdy zaveden titul promovan historik. Pro Svatonû je charakteristická vûrnost a loajálnost vûãi lidem, kter m vdûãil za své vzdûlání a odborn rûst. S velkou úctou vïdy vzpomínal na své uãitele, k nimiï patfiily velké osobnosti ãesk ch dûjin umûní a archeologie Jan Kvût, Jaroslav Pe ina, Jan Filip, Jaromír Neumann a Viktor Kotrba. Mlad absolvent nemûl moïnost v bûru zamûstnání podle své diplomní specializace, a proto pfiijal místo v tehdy po vydání prvního ãeského památkového zákona ã. 22 z roku 270 DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE PSANÉ VZPOMÍNKOU JUBILEUM

7 Jaroslav SvatoÀ (Foto Gabriela âapková) 1958 novû zaloïeném Státním ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody. Zde mûl moïnost seznámit se nejprve s útvarem evidence a dokumentace, poznat soupisovou práci, tvofiící se tehdej í státní seznamy kulturních památek. Navázal celoïivotní spolupráci s vynikajícími odborníky, jako byli Jaroslav Wagner, Jaroslav Herout, renomovan geometr Miloslav Jifiinec i skvûlí profesionální fotografové Vladimír Hyhlík ãi âestmír íla. SvatoÀ se od nich nauãil dûkladnû zkoumat a dokumentovat památky, coï byla nedocenitelná zku enost i pro práci v odboru péãe o památky, kam pfie el v roce Zde nastalo první velké období SvatoÀova tvûrãího pfiínosu pro rozvoj ãeské památkové péãe. Jako skvûlou pfiíleïitost a zároveà velkou ãest dodnes vidí, Ïe se stal spolu s Pavlem Korãákem, Mariánem Farkou, Jifiím Kostkou a Jaroslavem Wagnerem ãlenem fie itelského t mu Václava Mencla, pod jehoï vedením objeli témûfi celé tehdej í âeskoslovensko a poãetn m souborem snímkû i polních náãrtû mapovali dochované historické omítky. V sledkem byla Menclova skvûlá, dodnes nepfiekonaná kniha V tvarn v voj stfiedovûk ch omítek (Orbis, Praha 1968). Na osobnost Václava Mencla jako pedagoga, nesmírnû kreativního vûdce i v estrannû imponujícího ãlovûka SvatoÀ dodnes s vdûãností vzpomíná. V polovinû 60. let se SvatoÀ s obrovsk m elánem zapojil i do úkolu patfiícího na nûkolik desetiletí k hlavnímu poslání tehdej ího SÚPPOP. Jednalo se o vytvofiení zcela nové metodiky revidování dosud narychlo vyhlá en ch a nové vyhlá ení dal ích vybran ch jader historick ch mûst památkov mi rezervacemi. Byla to vysoce tvûrãí, vpravdû pion rská práce kolektivu nad en ch památkáfiû veden ch SvatoÀov m star ím kolegou a celoïivotním pfiítelem Pavlem Korãákem. S vûdomím v znamu úkolu mu konzultaãní pomoc s ochotou poskytovali oba na i tehdej í nejv znamnûj í znalci mûst, Václav Mencl a Dobroslav Líbal. V Líbalovi pak SvatoÀ na el celoïivotního rádce, ãastého spolupracovníka a vlídného uãitele. Korãákova metodika urbanistického hodnocení a práce novû v SÚPPOP vytvofieného oddûlení historického urbanismu, jehoï ãleny se stali i Ale Vo ahlík a Karel Kibic, pfiinesla v sledky trvalé hodnoty. Je to soubor pûvodnû tfiiceti pûti, dnes jiï ãtyfiiceti mûstsk ch památkov ch rezervací vyhlá en ch formou, která co do komplexnosti a odborné úrovnû hodnocení nemûla a asi dodnes nemá v Evropû srovnatelnou obdobu. Jaroslav SvatoÀ má na tomto mimofiádném v konu ãeské památkové péãe velk osobní podíl. Jak úãastí na tvorbû a odzkou ení zvolené formy rezervaãních v nosû, tak sv mi rozsáhl mi prûzkumy a autorstvím v nosû pro Pelhfiimov, Kutnou Horu, Tábor, TfieboÀ, Mikulov a Znojmo. Právû v této dobû velkého tvofiivého úsilí, do nûhoï se promítaly i nad ení a nadûje politické liberalizace sklonku 60. let, vstoupili do SÚPPOP mimo pfiedãasnû tragicky zemfielého Petra Tamchyny i mladí adepti památkáfiské fiehole Ivan Muchka, Josef tulc a o málo pozdûji Pavel Jerie. V ichni, zejména v ak Pavel a já vdûãíme SvatoÀovi za trpûlivé a zároveà osobnû nesmírnû angaïované odborné vedení bûhem na ich zaãátkû. Jaroslav jako by nám tím vrchovatû vracel to, co jako vdûãn Ïák získal od sv ch uãitelû. Sám na poãátku 70. let proïíval tûïké chvíle. Jako stoupenec dubãekovského reformního hnutí, kter vydáváním letákû protestoval proti vstupu sovûtsk ch vojsk na na e území, byl vy krtnut z KSâ. To tehdy znamenalo konec sluïebního postupu a trvalou hrozbu ztráty milované práce. Je obdivuhodné, Ïe nezatrpkl a nerezignoval. A to ani pozdûji, v situacích, kdy vedoucími funkcemi, které by mu právem pfiíslu ely, byli povûfiováni jeho mlad í kolegové, vlastnû jeho Ïáci. Rozsah odborné agendy, kterou SvatoÀ v oddûlení historického urbanismu zaji Èoval (celkem mûl gesci za 10 rezervací), byl enormní. Tím spí e, Ïe svou úlohu nikdy nebral formálnû. Svûfiené rezervace vïdy osobnû nav tûvoval, neúnavnû jednal s tehdej ími funkcionáfii, pfiesvûdãoval, apeloval a stateãnû hájil i zdánlivû ztracené, politicky odepsané památky. Prosazoval vïdy dûlnou spolupráci se SÚRPMO a získávané poznatky popularizoval pfiedná kami na ãetn ch semináfiích a odborn ch konferencích, vãetnû dnes jiï legendárního mezinárodního sympozia Nov Ïivot v historick ch sídlech, konaného pod hlaviãkou ICOMOS v Praze a Bratislavû v roce Bylo proto pro nûho okující zmûnou, kdyï byl roku 1976 náhle vytrïen z agend, v nichï dosahoval takov ch úspûchû. Ze dne na den byl povûfien nov m, pro nûho zatím zcela neznám m úkolem, o nûmï v ak vûdûl, Ïe je zásadního v znamu: promyslet metody v zkumu, sestavit kvalifikovan t m ze v ech tehdej ích krajsk ch stfiedisek SPPOP a zahájit práce na celostátní Prognóze rozvoje oboru památkové péãe do roku 2000 (pozdûji prodlouïeno do roku 2010). Úkolem jej osobnû povûfiil tehdej í vysoce vzdûlan, zároveà v ak velmi autoritativní fieditel ústavu Vladimír Novotn. Pfiiznám se, Ïe jsem pfii této volbû asistoval mimo jiné i tím, Ïe jsem jako tehdej í SvatoÀÛv vedoucí musel zajistit velmi nelehké pokrytí jeho rozsáhlé dosavadní odborné agendy jin mi, zdaleka ne tak zku en mi pracovníky. Pfies konflikt (za celou dobu na í spolupráce vlastnû jedin váïn ), kter jsem s jubilantem mûl, kdyï jsem mu byl nucen odejmout gesci za jeho milovaná mûsta, jsem pfiesvûdãen, Ïe tehdej í volba byla správná a ku prospûchu celého na eho oboru. Nikdo z nás by tehdy nebyl schopen, tak jako to zvládl SvatoÀ, vystudovat intenzivní kurs systémového fie ení komplexních úloh, dát obfií práci na úkolu pevnou osnovu a fiád, mít Èastnou ruku pfii volbû ãlenû prognostického t mu a v sledky jeho ãinnosti s tak obrovsk m pracovním nasazením redigovat a syntetizovat. Jaroslav mûl vïdy talent nadchnout lidi pro t movou práci, pfiesvûdãivû zdûvodnit její smysl a sv m pfiíkladem dostat z kolektivu maximální v kon. Svatonûm a jím vedenou skupinou zpracovaná Prognóza, do níï zahrnul vãetnû mapov ch pfiíloh fiadu vynikajících charakteristik hodnot i územního rozloïení památkového fondu âeské republiky od externû spolupracujícího Dobroslava Líbala, je dokumentem trvalé hodnoty. Aã ne vïdy adekvátnû v 80. letech tehdej í decizní sférou vyuïita, dala svou objektivitou a hloubkou pohledu oboru památkové péãe nesmírnû spolehlivou údajovou a koncepãní základnu. Z ní pak ná obor mohl následnû ãerpat v rozhodujících chvílích politick ch, ekonomick ch a spoleãensk ch pfiemûn, které následovaly po revoluci v roce Pro sebeuvûdomování i pro externí prezentaci oboru památkové péãe mûlo vedle Prognózy zásadní v znam rozvíjení teoretického my lení a specializované vûdecké práce. I v této oblasti mûl Jaroslav SvatoÀ iniciativní roli, kdyï v 80. letech mohl koneãnû opût vést samostatné oddûlení rozvoje památkové péãe, které vytvofiil. Energicky zabezpeãoval organizaãní pfiedpoklady a kontakty pro v znamnou funkci tehdej ího SÚPPOP jako vedoucího pracovi tû vûdeckotechnického rozvoje s meziodvûtvovou pûsobností. Získal tak nesmírnû cenné zku enosti i pfiátelství fiady osobností vûdeckého v zkumu, jejichï spolupráci s oborem památkové péãe zaji Èoval. Svého spoluïáka Václava Pilze povûfiil organizováním nesmírnû inspirativních semináfiû k historii, teorii a metodologii oboru a publikováním jejich referátû v celooborovém Bulletinu VP VTR. Jaroslav SvatoÀ se sobû vlastní skromností odmítl po revoluci funkci fieditele ústavu nabídnutou mu v roce 1990 obãansk m fórem SÚPPOP. I tak se stal hybn m motorem formování programu a porevoluãních jednání v ech památkov ch pracovi È, která vyústila v celostátní konferenci na RoztûÏi. Iniciaãní roli ãlovûka vybaveného obrovsk mi zku enostmi, Ïivotní moudrostí i imponující vitalitou a elánem zastával po celá 90. léta, kdy zastával nároãnou funkci odborného námûstka fieditele SÚPP. Pomohl uskuteãnit spoleãensky i lidsky delikátní, nicménû spravedlivé a pfiátelské odlouãení ochrany pfiírody od památkové péãe a plnû se zapojil, ve spolupráci se zesnul m Jifiím Hudeãkem, do nelehkého procesu zaãleàování památkového fondu i oboru památkové péãe do nov ch podmínek obnovené demokracie a trïní ekonomiky. Pfiedvídavû tehdy varoval pfied pfiekotn m zru ením Státních restaurátorsk ch ateliérû a osobnû se zasadil alespoà o to, Ïe jejich pro cel obor nesmírnû potfiebná technologická laboratofi pfie la zpût pod SÚPP. Je skuteãnû tûïké vybírat, hodnotit a pfiipomínat nejzávaïnûj í SvatoÀovy v zkumné, koncepãní a prognostické práce a nedospût do ífie, která by z tohoto struãného pfiehledu neúnosnû vyboãila. Stranou pone- JUBILEUM 271

8 chávám jeho iniciaãní úlohu v poãátcích zavádûní digitalizace do oborové evidence a dokumentace, jeho intenzivní spolupráci s organizacemi cestovního ruchu, tvorbu map kulturních památek a jeho velkou práci popularizaãní a pfiedná kovou. Trval byl jeho zájem o získávání mlad ch spolupracovníkû, jimï vïdy obûtavû pomáhal v odborném rûstu. KdyÏ Jaroslav SvatoÀ v roce 1997 pfiedal funkci námûstka fieditele SÚPP svému mlad ímu kolegovi a Ïáku Pavlu Jeriemu a odcházel do dûchodu, pfiislíbil, Ïe kdykoliv bude jeho práce zapotfiebí, ochotnû ji pro svûj obor vykoná. Tento slib dodnes obûtavû a se sv m pfiísloveãn m pracovním úsilím a systematiãností plní. Jak vïdy brilantnû zpracovan mi tematick mi studiemi, tak velmi Ïádanou prací ve vûdeck ch komisích, které usmûràují, zvaïují priority a hodnotí vûdu a v zkum v oboru památkové péãe. Milému jubilantovi pfieji jménem iroké obce jeho spolupracovníkû, vdûãn ch ÏákÛ a pfiátel, aby si je tû dlouho uchoval svou duchovní svûïest, tvofiivost, energii a schopnost nadchnout se pro dobrou vûc. Touto cestou to pfieji i oboru, kterému s láskou vûnoval cel svûj Ïivot. Ad multos annos! Josef TULC Jaroslav SvatoÀ, prom. hist. v bûrová bibliografie 1959 Antonín Dvofiák ( ) portrétní a Ïánrová tvorba, diplomová práce, katedra dûjin umûní, FF UK, Praha 1959, 192 s., 90 foto. Litomy lsk malífi Antonín Dvofiák ( ), in: Vlastivûdn sborník Pardubick kraj, Krajsk dûm osvûty, Pardubice 1959, s Kulturní památky v okolí Bezdûzu, in: Bezdûz, státní hrad a památky v okolí, STN, Praha 1961, s V. MENCL, spolupráce M. FARKA, P. KORâÁK, J. KOST- KA, J. SVATO : V zkum stfiedovûk ch omítek, strojopis, SÚPPOP, Praha 1962, 180 s P. KORâÁK, J. SVATO, Z. BEN OVÁ: Zpráva o prûzkumu historického jádra mûsta Kutné Hory, strojopis, SÚPPOP, Praha 1964, 48 s., plán v mûfiítku 1 : 720 se zákresem sklepû domû P. KORâÁK, J. SVATO : Kutná Hora, návrh na úpravu v nosu M K o památkové rezervaci, SÚPPOP (ãj /65), Praha 1965, 65 s., plán v mûfiítku 1 : TíÏ: Tábor, návrh na úpravu v nosu M K o památkové rezervaci, SÚPPOP (ãj. 5390/65), Praha 1965, 19 s., plán v mûfiítku 1 : Pelhfiimov, návrh v nosu ministra kultury âsr o prohlá ení historického jádra mûsta památkovou rezervací, SÚPPOP (ãj. 4869/67), Praha 1967, 14 s., plán v mûfiítku 1 : 1000, pfiílohy 36 s., publikováno in: Vûstník M a MK âsr, se it 10, Kutná Hora, SSPPOP Stfiedoãeského kraje, Stfiedoãeské tiskárny n. p., Praha 1967, 60 s J. SVATO, Z. TREJN, J. STÖCKL: Studie k historickému v voji staré osady Brodu a domû ãp. 34 a 35 na Smetanovû námûstí v Havlíãkovû Brodû, strojopis, SÚPPOP, Praha, 33 s., 3 plánky v mûfiítku 1 : 50. V. MENCL (na prûzkumech spolupracovali M. FARKA, P. KORâÁK, J. KOSTKA, J. SVATO, J. WAGNER): V tvarn v voj stfiedovûk ch omítek, Orbis, Praha 1968, 84 s., 60 obr Kutná Hora, âedok, Praha 1969, 5 s. J. SVATO, J. STÖCKL: Mûstská památková rezervace Tábor a její stavebnû technick stav, in: Sborník Tábor kolokvium ãervna 1969, SÚPPOP a MNV v Tábofie, 1969, s J. SVATO a kol.: Znojmo, blok 29, stavebnû historick prûzkum domû a poïadavky památkové péãe na regeneraci bloku, strojopis, SÚPPOP (ãj. 6317/69), Praha 1969, 70 s., 3 plánky v mûfiítku 1 : 500, 54 plánkû v mûfiítku 1 : 200. J. SVATO, spolupráce P. KORâÁK, E. POLÁ KOVÁ, Z. TREJN, A. VO AHLÍK: Znojmo, návrh v nosu ministra kultury âsr o prohlá ení historického jádra mûsta památkovou rezervací, SÚPPOP (ãj. 4804/69), Praha 1969, 95 s., plán v mûfiítku 1 : 1000, publ. in: Vûstník M a MK âsr, se it 7, J. SVATO, P. TAMCHYNA: Tábor, národní kulturní památka (plán a prûvodce historick m jádrem mûsta Tábora), 1. vyd. Jiskra, Tábor 1970, 2. vyd. Muzeum husitského revoluãního hnutí v Tábofie, Tábor TfieboÀ, návrh v nosu ministra kultury âsr o prohlá- ení historického jádra mûsta památkovou rezervací, SÚPPOP (ãj. 7203/71), Praha 1971, 28 s., plán v mûfiítku 1 : 1000, publ. in: Vûstník M a MK âsr, se it 1, J. SVATO, Z. TREJN, J. VILDT: Praga Bohemiae Metropolis historické dominanty mûsta, praïské paláce a jejich hlavní stavebníci (ilustrovaná mapa), Na e vojsko, Praha, 1. vyd. 1972, 2. vyd Stavebnûhistorick prûzkum a dokumentace kostela sv. Jana Kfititele v Liptovském Jánu na Slovensku, strojopis, S PSOP v Banské Bystrici, 1972, 66 s., 9 tab., 111 fotografií. J. SVATO, O. SVOBODOVÁ, J. VILDT: Samye vaïnye kremli i zamki v âechoslovakii, The Most Important Castles and Mansions in Czechoslovakia, Die wichtigsten Burgen und Schlösser in der Tschechoslowakei (ilustrovaná mapa), âesk v bor pro cestovní ruch, Mladá Fronta, Praha J. NOVÁK, J. SVATO, J. VILDT: Bratislava Slovaciae Metropolis historické dominanty mesta, bratislavské paláce a ich hlavní stavebníci (ilustrovaná mapa), Na e vojsko, Praha D. ANTO OVÁ, J. SVATO, J. VILDT: JiÏní Morava nejv znamnûj í kulturní památky (ilustrovaná mapa), Na- e vojsko, Praha J. HOLLER, J. SVATO, J. VILDT: âeskoslovensko (ilustrovaná mapa turistick ch atraktivit, vyd. v 16 jazykov ch mutacích), Vládní v bor pro cestovní ruch âsr, Merkur, Praha J. HOLLER, J. SVATO, J. VILDT: Lidová kultura v âeskoslovensku (ilustrovaná mapa), Vládní v bor pro cestovní ruch âsr, Merkur, Praha, 1. vyd. 1974, 2. vyd K. KIBIC, J. SVATO, A. VO AHLÍK, J. WAGNER: PamûÈ mûst mûstské památkové rezervace v ãesk ch zemích (Kutná Hora, s ; Mikulov, s ; Pelhfiimov, s ; Tábor, s ; TfieboÀ, s ; Znojmo, s ), Odeon, Praha, 1. vyd. 1975, 2. vyd. 1981, 409 s. J. HOLLER, J. SVATO, J. VILDT: Kraj Póºnocnomorawski Czechoslowacja (ilustrovaná mapa turistick ch atraktivit), Komise cestovního ruchu Severomoravského KNV v Ostravû, Merkur, Praha 1975, 2. vyd. ãesky, J. SVATO : Mikulov, návrh v nosu ministra kultury âsr o prohlá ení historického jádra mûsta památkovou rezervací, SÚPPOP, Praha 1976, 39 s., plán v mûfiítku 1 : 1000, publ. in: Vûstník M a MK âsr, se it 5, O. JANKOVEC, J. MINDL, J. SVATO a kol.: Koncepce regenerace a záchrany historického jádra mûsta Tábora, , MNV v Tábofie, Tábor 1976, 115 s., 50 tab., 44 foto. O. JANKOVEC, J. SVATO : Koncepce regenerace a záchrany historického jádra mûsta Tábora, , in: V stavba a architektura, pfiíloha 6/76, MVT âsr, 1976, s Komplexní regenerace národní kulturní památky a mûstské památkové rezervace Tábor, in: ICOMOS BULLETIN ã. 4, âssr, âtk Made in Publicity, Praha 1976, s J. HOLLER, J. SVATO, J. VILDT: Der Bezirk Westböhmen Die Tschechoslowakei (ilustrovaná mapa), Vládní v bor pro cestovní ruch âsr, Merkur, Praha J. SVATO, J. a M. ECHTLOVI: Tábor národní kulturní památka, vyd. odbory cestovního ruchu a kultury ONV v Tábofie, 1977, 26 s., 54 obr M. ZAPLETAL, J. SVATO : Deset let v Ïivotû mûsta (krátk film o regeneraci historického jádra mûsta Tábora), Ministerstvo kultury âsr, Krátk film Praha, Praha P. KORâÁK, J. SVATO, D. AJNER, M. a J. ECHTLOVI: Tábor národní kulturní památka, Panorama, Praha 1979, 192 s., 140 obr. 272 JUBILEUM

9 J. SVATO a kol.: Prognóza rozvoje oboru památkové péãe do roku 2000 (v stup v zkumného úkolu SPZV VII-5-8/2-3), SÚPPOP, Praha 1979, 1. ãást 121 s., 2. ãást 81 s J. SVATO a kol.: Prognóza péãe o památkov fond âsr ve vztahu k tvorbû a ochranû Ïivotního prostfiedí, SÚPPOP, Praha 1980, 1. ãást 57 s., 2. ãást 26 s., 3 tab., 11 mapek. Prognóza vybran ch smûrû vûdeckotechnického rozvoje oboru památkové péãe do roku 2000, SÚPPOP, Praha 1980, 1. ãást 108 s., 2. ãást 6 s., 2 tab Pfiíspûvek k poznání stavebního v voje historického jádra mûsta Tábora, in: Sborník Tábor 15 let obnovy národní kulturní památky, MNV Tábor, 1981, s M. ZAPLETAL, J. SVATO : Minulost navrácená Ïivotu (audiovizuální program o regeneraci historického jádra mûsta Tábora), Ministerstvo kultury âsr, Krátk film Praha, Praha J. SVATO, J. VILDT: Burgen und Schlösser der Tschechoslowakei, Castles and Mansions in Czechoslovakia (ilustrovaná mapa), Vládní v bor pro cestovní ruch, Merkur, Praha J. SVATO a kol.: Zabezpeãení funkce vedoucího pracovi tû vûdeckotechnického rozvoje s meziodvûtvovou pûsobností, organizaãní studie, SÚPPOP, Praha 1982, 70 s., 12 tab. Dlouhodob vliv vnûj ích faktorû na uchování a vyuïívání památkového fondu v území âsr, in: Problémy rozvoje a fiízení odvûtví reprodukce ãlovûka, VPE PF UJEP BRNO A DT âsvts âeské Budûjovice, Tábor 1982, s K problematice prognózování rozvoje státní památkové péãe v âsr, in: Koordinaãní zpravodaj VPE PF UJEP, Brno 1982, s J. SVATO a kol.: Rozvoj státní památkové péãe, teoreticko-metodologická studie (v stup v zkumného úkolu SPEV /04/1), SÚPPOP, Praha 1983, 1. ãást 143 s., 2. ãást 88 s. a 6 tab Prostorová identifikace fondu nemovit ch památek v âeské republice, in: Památky a pfiíroda 9, 1984, s J. SVATO a kol.: Rozvoj státní památkové péãe prognóza do roku 2000 (závûreãné v stupy v zkumného úkolu SPEV /04/1), SÚPPOP, Praha 1985, 12 ãástí 1242 s., atlas územních prûmûtû 35 map krajû âsr v mûfiítku 1 : a 3 mapy âsr v mûfiítku 1 : , 7 svazkû tabulek 772 s. (Identifikaci památkového fondu na území krajû âsr provedl D. LÍBAL a kol. v 7 mapách krajû âsr v mûfiítku 1 : , 3 mapách âsr v mûfiítku 1 : a 7 svazcích tabulek 772 s., SÚRPMO, Praha 1985) Prognózování v oboru památkové péãe a problémy jeho údajové základny, in: Bulletin sekce památkové péãe VP VTR SÚPPOP, 3, Praha 1986, s Perspektivní práce státní památkové péãe ve vztahu ke Koncepci urbanizace âsr a jejich moïné vyuïití úãastníky v stavby v rámci procesu regenerace, pfiestavby a modernizace centrálních zón mûst, in: Sborník Regenerace, pfiestavba a modernizace centrálních zón mûst, âsvts KIU Hradec Králové, 1986, kap. 8, s Zpracování územních prûmûtû památkového fondu v âsr, in: Sborník V voj, ekonomika a fiízení odvûtví rozvoje ãlovûka, DÛm techniky âsvts Brno, 1986, 8 s Rozvíjení prognostické ãinnosti státní památkové péãe v konfrontaci územních prûmûtû památkového fondu a koncepcí urbanizace âsr, in: sborník Regenerace, pfiestavba a modernizace centrálních zón, âsvts, KIU Hradec Králové, 1988, kap. 8, s Státní památková péãe jako dílãí spoleãensk systém, in: Bulletin sekce památkové péãe VP VTR SÚPPOP, 5, Praha 1988, s J. HOLLER, J. SVATO, J. VILDT: Tschechoslowakische Heilbäder, Czechoslovak Spas (ilustrovaná mapa lázní a kulturních památek), Balnea, Merkur, Praha J. SVATO, M. LAZÁK, J. ZEMÁNKOVÁ, J. ADAMCZYK, L. VENY a kol.: Konfrontace památkového fondu s územnû technick mi podmínkami âsr (v stupy v zkumného úkolu SPEV /07-3), SÚPPOP, TERPLAN, KUS, Praha 1989, urbanistické pasporty památkovû v znamn ch sídel, soubor 278 prûsvitek zákl. map v mûfiítku 1 : , metodika 15 s., syntéza 7 sv. 275 s. J. SVATO a kol.: Prognóza rozvoje státní památkové péãe do roku 2000 (2010), in: Rozvoj odvûtví kultury, sv. 5, ÚVK a SÚPPOP, Praha 1989, 367 s., 10 tab J. SVATO a kol.: Návrh institucionálního, legislativního a ekonomického uspofiádání státní památkové péãe v âr v nov ch spoleãensk ch podmínkách (v stup v zkumného úkolu SPEV /07-6), SÚPPOP, Praha 1990, 54 s J. SVATO a kol.: Tábor, mûstská památková rezervace, Mûstsk úfiad v Tábofie, ARS.MONUMENT, Tábor 1992, 80 s. J. SVATO a kol.: Zpfiístupnûné hrady a zámky a dal í vybrané památky v âeské republice (katalog v 6 jazykov ch mutacích), SÚPP ve spolupráci s Památkov mi ústavy âr, UNIPUBLIC, Praha 1992, 72 s., 131 obr J. SVATO a kol.: Kulturní památky hledají vhodné vyuïití pro zlep ení sluïeb cestovního ruchu (katalog), SÚPP, Marcom, Praha 1993, 20 s., 30 obr J. SVATO, J. VILDT: Tschechische Republik Denkmalskarte, Czech Republic Map of sights (ilustrovaná mapa), âeská centrála cestovního ruchu, Marcom, Praha J. SVATO, A. SISEL, J. VILDT: Prag Spaziergange in Prag, Prague Walking in Prague (ilustrovaná mapa), Artep, Praha J. SVATO a kol.: Zpracování komplexní anal zy úãinnosti systému památkové péãe (v stupy v zkumného úkolu SÚPP, IB (96-14), SÚPP, Praha 1996, 84 s., 40 pfiíloh J. SVATO, J. TULC, J. VILDT: Tschechische Republik Städtische Denkmalschutzgebiete, Czech Republic Heritage Reserve Towns (ilustrovaná mapa), âeská centrála cestovního ruchu, Santyx A. Sisel, Praha J. SVATO, M. KIBICOVÁ, J. VILDT: Kultur- und Landskarte Tschechische Republik, Map of Landmarks Czech Republic (ilustrovaná mapa), âeská centrála cestovního ruchu, Santyx A. Sisel, Praha, 1. vyd. 1999, 2. vyd J. SVATO, R. SUK, D. LÍBAL, L. BEâVÁ, J. URBAN: Zhodnocení a interpretace v stupû v zkumu a v voje prostorové identifikace památkového fondu âsr ( ) pro jejich intenzivnûj í vyuïití v oblastech památkové péãe a cestovního ruchu, v stup programového projektu MK âr (PK99P04OP055), SÚPP, Praha 1999, 332 s., CD ROM J. SVATO a kol.: Srovnávací re er e k problematice cestovního ruchu a kulturního dûdictví, MMR âr, Praha 2000, 6 dílû, 768 s., CD ROM. D. SEDLÁKOVÁ, J. SVATO a kol.: Struktura provádûcího plánu odbornû metodického fiízení organizací státní památkové péãe v âeské republice do roku 2005 a Anal za souboru agend a ãinností památkové péãe v âeské republice, SÚPP, 2000, 410 s., 40 tab J. SVATO, D. LÍBAL: Prostorová identifikace vybran ch informací o kulturním dûdictví âeské republiky, MMR âr, Praha 2001, 7 map v mûfiítku 1 : , CD ROM K. KUâA, V. KUâOVÁ, R. SUK, J. SVATO, J. VILDT: Folksarchitektur und Folklorefeste Tschechien, Folk Architecture and Folklore Celebrations Czechia (ilustrovaná mapa), âeská centrála cestovního ruchu, Caterynas, s. r. o. A. Sisel, Praha Prostorová identifikace ohroïen ch a nevyuïit ch památek ve vazbû na vybrané ãásti nemovitého památkového fondu a cyklostezky na území krajû âr (dílãí v stup v zkumného úkolu IB (98-13), J. URBAN: Památky a cestovní ruch), NPÚ ÚP v Praze, 2004, 14 prûsvitek a 14 základních map krajû âr v mûfiítku 1 : , text 49 s. Zpracoval J. SVATO JUBILEUM 273

10 Malá pfiipomínka v znamného ãeského památkáfie dvû v roãí Bfietislava torma TûÏisko památkáfiovy práce je v terénu. Ve kerá pfiíprava teoretická, uãenost, umûní i zku enost mají jen tehdy smysl, slouïí-li památkám v terénu. Jen odtud lze ãerpat dal í poznatky pro teoretické úvahy, jen v pfiímém styku s památkami si uchovávají reáln smysl dûjiny umûní a jen tak se obãerstvují mnohé obory umûlecké práce. Pouãení o zapomenut ch hmotách, konstrukcích a zpûsobech opracování pomáhají zdokonalit fiemeslnou i prûmyslovou v robu. (Bfietislav TORM: Základy péãe o stavební památky, Praha 1965, s. 10.) Pfied 45 lety, 11. února 1960, zemfiel Ing. arch. Bfietislav torm, památkov architekt, jehoï jméno by nemûlo upadnout v zapomenutí. ZaslouÏil se v dobû pováleãné, jeï operovala se zcela jin mi prioritami, o citlivou obnovu fiady v znamn ch památek (jmenujme zámek v Bechyni, Blatné, Hor ovském T nû, hrady Kost ãi vihov, ale i obnovu Sychrova, vyhofielého zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou nebo barevnou úpravu vnûj ího plá tû zámku v Roudnici nad Labem) i o teoretické základy obnovy památek. Narodil se v evniãovû 21. ãervna 1907, vystudoval rakovnickou reálku a v letech architekturu na praïské technice. Za první republiky pracoval jako architekt ve státní sluïbû vãetnû Slovenska; po tvûrãí stránce se vûnoval spí e (podle nynûj ího názvosloví) designu, zejména pfiedmûtû z u lechtil ch materiálû, urãen ch ãasto pro bohosluïebné úãely. O intenzivním zájmu o heraldiku svûdãí jeho publikace Znaky a znamení stavu knûïského v âechách, na Moravû a ve Slezsku (1928), bibliofilní Bájeãná zvífiata, obludy a nestvûry (1935), Úvod do heraldiky (1940) i podíl na vydávání Erbovních kníïek po polovinû 30. let. Navrhoval sakrální stavby, vûnoval se grafické úpravû knih, ilustraci a grafickému designu. Vyzdobil sakristii kostela sv. Markéty ve Strakonicích. V roce 1931 vydal v Ar e (XIX) román, redigoval noviny nakladatele Kuncífie, v roce 1937 vystavoval své kresby v Praze, za války v Rakovníku. Po pfiekonání tûïk ch zdravotních problémû a po pûsobení na ministerstvu stavebnictví se v roce 1946 stal ãlenem Správního v boru hradu Karl tejna, aby v této ãinnosti propadl zájmu o památkovou péãi. Jako odborník Národní kulturní komise a místopfiedseda jejího meziministerského odboru byl povûfien vybudováním technické kanceláfie pro stavební zaji tûní nejv znamnûj ích státních hradû a zámkû v souvislosti s jejich pfiizpûsobením náv tûvnickému provozu. Roku 1952 pûsobil na ministerstvu kolství, po organizaãních zmûnách památkové péãe pracoval v letech ve státní památkové správû, po zaloïení Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody se stal jeho pfiedním odborníkem. Za svého pûsobení v památkové péãi se vûnoval hlavnû rekonstrukci vybran ch památek, zestátnûn ch podle zákona ã. 137/1946 Sb. a svûfien ch do správy Národní kulturní komisi (do roku 1953) a jejím nástupnick m organizacím. Navzdory organizaãním zmûnám v této oblasti torm u svého úkolu setrval aï do pfiedãasného konce Ïivota. Ve své práci vycházel z poïadavku, aby památka nezûstala izolována, ale byla zapojena do bûïného Ïivota a slouïila k uïitku a prospûchu v em. Za jeho pûsobení se stal v chodiskem plánû obnovy dûkladn prûzkum a anal za v ech ãástí památky, jeï se opíraly o precizní zamûfiení. Jeho metodologick m v chodiskem byla snaha o ucelen dojem z památky, v nûmï by ov em nemûly b t zastfieny novû vnesené prvky (tento zámûr snad byl nejlépe dotaïen na hradû Kosti, jehoï nûkdej í expozici stfiedovûkého umûní severov chodních âech má fiada lidí v pamûti). V kaïdém pfiípadû byly jeho práce prosty puristick ch snah i fale ného romantického historismu. Jeho doplàky, jako na jiïní ba tû vnitfiního opevnûní na vihovû, neru í, ale pfii dûkladné prohlídce jsou ãitelné. Bfietislav torm za svého pûsobení v památkové péãi rovnûï publikoval v odborném tisku. Ve Zprávách památkové péãe se ve sv ch pfiíspûvcích od poãátku 50. let 20. století vûnoval teoretické i praktické stránce obnovy stavebních památek, jimiï se právû zab val. Za pomoci intenzivního studia dokázal vycházet z pozice praktického pracovníka památkové péãe a dobrat se obecn ch otázek a teoretick ch závûrû. O jeho pfiíspûvky byl zájem i v zahraniãí, jmenovitû v Maìarsku. Pro ãasopis Müemlék Védelem pfiipravil po úspû ném pfiíspûvku o obnovû Kosti a vihova (1958) studii o poãátcích romantické novogotiky v âechách (1959), av ak k jejímu dal ímu rozvedení a pfiípadnému oti tûní jiï nemohlo kvûli úmrtí autora dojít. SvÛj teoretick odkaz i praktické zku enosti shrnul Bfietislav torm pfied sv m odchodem do nevelké bro- Ïury Základy péãe o stavební památky, vydané v roce 1965, tedy aï pût let po autorovû úmrtí. Na cca 85 stranách textu s nepfiíli rozsáhlou obrazovou pfiílohou najde ãtenáfi souhrn poznatkû o základech stavební techniky, fiemeslech, jeï stavbu vytváfiejí i dotváfiejí, o nûkter ch závadách a nevhodn ch postupech. Na konci jsou fotograficky pfiipomenuty nûkteré památky, o jejichï obnovu se torm zaslouïil. Myslím, Ïe se tehdy podafiilo vytvofiit dûstojn pendant ke Katechismu památkové péãe Maxe Dvofiáka v oblasti praktické obnovy památek a Ïe by vûru stálo za to, uvaïovat ke 100. v roãí narození autora o dûstojné reedici se zasvûcenou studií o Ïivotû, díle a odkazu Bfietislava torma. Jindfiich NOLL INFORMACE Hfibitovní kaple sv. Michala archandûla v Bechyni V odborné literatufie o ãeském baroku byla tato kaple jiï opakovanû probírána jako jeden z nejranûj ích pfiíkladû prûnikové architektury, tfiebaïe ne v radikální podobû. V této souvislosti byla zmiàována jako ilustrace dobového v voje architektury v na em prostfiedí. Asi vûbec poprvé je kaple uvedena v drobné broïurce Bechynû, 1 s vysvûtlením, Ïe se jedná o pfiíklad ranû barokní stavby rotundového typu v âechách z let Zde je také poprvé publikována hypotéza o moïném autorství stavitele Antonia Alfieriho z blízkého T na nad Vltavou, kde stavûl silnici, kostel sv. Víta a moïná i arcibiskupsk palác. Mûl b t autorem i augustiniánského kostela v Tábofie. Kapli pak znovu zmínil V. Mencl v ãlánku Smysl ãeské barokní architektury, 2 ov em pouze velmi struãnû. Podrobnûji pak V. NaÀková v kapitole o ranû barokní architektufie v âechách v kolektivní práci Dûjiny ãeského v tvarného umûní. 3 Naposledy se zfiejmû kaple objevila, tfiebaïe okrajovû, v syntetické práci tfií autorû o zámku vtróji uprahy. 4 Pavel Zahradník totiï v archivu praïského arcibiskupství objevil pozoruhodn údaj, Ïe stavba této zajímavé kaple vycházela z modelu, kter si mladí bratfii ternberkové (Václav Vojtûch, Jan Norbert a Ignác Karel) pfiivezli z kavalírské cesty pfiímo z Itálie (odkaz na pramen tamtéï). Je tedy jasné, Ïe projektantem byl nûjak pravdûpodobnû v znamn architekt z Itálie, nûkdy v první polovinû 60. let 17. století, nejpravdûpodobnûji v letech Do té doby pfiedpokládan stavitel kaple, Antonio Alfieri, kter v daném ãase stavûl v blízkém T nû nad Vltavou a Tábofie, by tak byl jiï jen pfiípadn m provádûjícím stavitelem bechyàské hfibitovní kaple, pokud se vûbec stavby zúãastnil. 6 Podle dochovan ch zbytkû úãtû vztahujících se ke stavbû této kaple 7 se k vystavení chrámu sv. Michala na pfiedmûstí mûsta Bechynû sváïel stavební materiál a pfiipravovalo a nakupovalo stavební náfiadí na podzim roku Stavební práce probíhaly pravdûpodobnû aï od jara Zedníky na stavbû fiídil jist pan Kofiínek, bez uvedení kfiestního jména, nejspí e místní polír (totoïn s kamenick m mistrem Janem Kofiínkem, kter vedl ãetu kameníkû zpracovávající kámen v lomu u Tismic na ãernokosteleckém panství v roce 1680 pro stavbu zámku v Tróji u Prahy?). 8 Zachovaná tenká sloïka úãtû zahrnuje jen první rok práce, od sv. Havla (16. fiíjna) 1666 do sv. Havla 1667, a bohuïel nikde blíïe ãinnosti nespecifikuje. Pro následující roky se svûdectví o pracích probíhajících na stavbû nedochovala, aï na jednu rozsáhlej í zmínku uvedenou v soukromém dopise hrabûti Janu Norbertovi ternberkovi, vlastníku bechyàského panství, z roku JUBILEUM INFORMACE

11 1 2 3 Je to vlastnû volná pfiíloha, latinsky psaná, zaloïená v latinsky psaném dopise jistého Georga Hoheneggera, datovaného v Chebu 18. ãervna Rukopis pfiílohy je ale naprosto odli n od vlastního dopisu, a prozrazuje tak, Ïe ji zfiejmû nepsala táï osoba jako dopis, k nûmuï byla pfiiloïena. Uvedena je na zaãátku iniciálami P. S., post scriptum, tedy jako dou ka na konci. List v podstatû oznamuje, Ïe pan nejvy í purkrabí (Václav Vojtûch fií sk hrabû ze ternberka) nevûfií jiï zmínûnému Kofiínkovi a pochybuje o jeho zdárném provedení díla, uï proto, Ïe místo stavby je bahnité a podmáãené, takïe se bojí, Ïe co se dnes postaví, zítra spadne, a tím vznikne velká koda. Pisatel uvedl, Ïe architekt nomine Ursinum (Giovanni Domenico Orsi de Orsini) slíbil provést obû kaple (souãasnû se stavûla i kaple pfii klá tefie minoritû v Bechyni) za 5000 zlat ch, kromû kamenické práce. AÏ fieãen architekt ve keré dílo podle svého zpûsobu pfievezme, nebude pak dûvod k dal ím starostem. Text je pomûrnû dlouh a nároãn a vypl vá z nûho, Ïe uvedené informace pisateli dou ky sdûlila paní hrabûnka, pravdûpodobnû Ludmila Benigna, matka v dopise zmiàovaného hrabûte Václava Vojtûcha i bechyàského Jana Norberta. 9 V roce 1672 se mûly stavût obû vûïiãky v prûãelí. V témï roce mûl b t podle informace z jednoho listu hrabûte Jana Norberta (VídeÀ 1675) kostel dostavûn. V roce 1676 byl jiï zafiizován oltáfii, stejnû jako dal í tehdy dokonãená kaple v klá tefie minoritû v Bechyni (dopis téhoï autora z Prahy s datem ). 10 V korespondenci hrabûte Jana Norberta není nikde zmínka o Kofiínkovi ani o jin ch osobách kolem stavby, vesmûs jen o finanãních nárocích, které pfiesáhly pûvodnû slibovanou sumu 5000 zlat ch. MÛÏeme se tedy s vysokou pravdûpodobností domnívat, Ïe realizaci stavby pfievzal v roce 1670 G. D. Orsi. Bylo to je tû pomûrnû dlouho pfied jeho dal ím pracovním nasazením ve sluïbách ternberkû, konkrétnû pfied projektováním a vymûfiením zámku v Tróji u Prahy pro hrabûte Václava Vojtûcha ze ternberka v roce Orsi pak prakticky jistû na stavbu obou kaplí v Bechyni dosadil nûjakého svého políra a pravdûpodobnû stavbu dovedl i ke zdárnému dokonãení v roce Anga- Ïování stavitele A. Alfieriho se tu zatím nijak neprokázalo. Kapli mûïeme chápat jako syntézu návrhu nûkterého z v znamnûj ích architektû Itálie první poloviny 60. let 17. století (nejspí e z let ) a raného baroka severoitalského raïení, obvyklého v tehdej- ích âechách. O kterého projektanta se mohlo jednat, zûstane asi je tû nûjak ãas nejasné. Tato krátká studie si také neklade za cíl urãit pfiesnûj í atribuci projektu, spí e chce otevfiít problém a inspirovat následné pokusy o detailnûj í formálnû srovnávací anal zu. Jen opravdu velmi rámcovû je moïno konstatovat, Ïe v prostorové kompozici je, tfiebaïe nesmûle, uïito vlastnû poprvé v ãesk ch zemích prostorového prûniku v pfiipojení pomûrnû mûlkého, pûdorysnû témûfi pûlkruhového knûïi tû k centrálnímu kruhovému prostoru a na protilehlé stranû podobného, ale podstatnû mûlãího prostoru nad kûrem. Typologicky jde o prûnik berniniovského typu, uplatnûn ov em mnohem markantnûji a v podstatnû vût ích rozmûrech tfieba v Berniniho chrámu S. Andrea al Quirinale v ímû. Jako tam, i tady je pas na styku kleneb obou dílãích prostorû vyklánûn z vût ího dovnitfi men ího z dílãích prostorû. PrÛnik je zde v ak jen málo dramatick. Pfiipojení obou sakristií k bokûm knûïi tû jiï kvûli jejich podstatnû niï ím klenbám nelze chápat jako prûniky, i kdyï dynamick pûdorys obou sakristií s prostorem centrálním vytváfií v raznû dynamickou vnitfiní, ale i vnûj í skladbu. U takového pûdorysu nelze ani pfiedem úplnû vylouãit jako ikonografick zámûr moïnou symboliku, vztahující se k nûjakému atributu svûtce, jemuï byla kaple zasvûcena (schematická podoba barokní pfiilby s chocholem?). Nûkteré motivy na vnûj- ku stavby jsou pro tehdej í domácí tvorbu netypické. To je nejmarkantnûji patrné u znaãnû dynamické lucerny nad centrálním prostorem. Lucerna je navíc nápadná mimofiádnû v razn mi a hustû fiazen mi volutami, coï by mohlo b t inspirováno tvorbou z oblasti Benátek. Podobnû i termální okno v obou bocích centrálního prostoru; to byl ov em jiï tehdy motiv i v ãeském prostfiedí pfiíli obecn, vyskytující se pomûrnû ãasto i ve stavbách právû zmínûného Orsiho. V ãeském prostfiedí se také bûïnû objevovalo schéma dvouvûïového prûãelí se títem mezi vûïemi, které je na kapli rovnûï uplatnûno, tfiebaïe v men ích rozmûrech a zfiejmû i proporcionálnû trochu odli nû, hlavnû kvûli pomûrnû drobn m vûïím. Detaily jsou (aï na v jimku dynamické lucerny a moïná je tû tvar stfiech) tvrdû tektonické a typologicky srovnatelné s podobn mi detaily soudobé tvorby v âechách, vãetnû pro prûãelí stavby témûfi charakteristického v razného pásování boãních pilífiû i obdélného títu zavr eného trojúheln m frontonem. Lze s velkou pravdûpodobností pfiedpokládat, Ïe Orsi pokud skuteãnû tuto kapli od roku Poznámky 1 D. MENCLOVÁ, V. V. TECH: Bechynû, státní zámek a mûsto, Praha 1953, s V. MENCL: Smysl ãeské barokní architektury, in: Umûní XXI, 1973, s. 206n. 3 V. NA KOVÁ: Architektura 17. století v âechách, in: Dûjiny ãeského v tvarného umûní II/1, Praha 1989, s P. PREISS, M. HORYNA, P. ZAHRADNÍK: Zámek Trója u Prahy, Praha TamtéÏ, s TamtéÏ, s SOA TfieboÀ, poboãka JindfiichÛv Hradec, Vs Bechynû, Sedláãkova manipulace B, sign. V/3/13. 8 P. PREISS, M. HORYNA, P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 4, s Státní oblastní archiv (SOA) TfieboÀ, poboãka JindfiichÛv Hradec, Rodinn archiv (RA) Paar, kart SOA TfieboÀ, poboãka JindfiichÛv Hradec, Vs Bechynû, Sedláãkova manipulace B, sign. V/3/ P. PREISS, M. HORYNA, P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 4, s. 92; P. PREISS, M. HORYNA, P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 4, s V. NA KOVÁ, cit. v pozn. 3. Obr. 1. Bechynû (okres Tábor), hfibitovní kaple sv. Michala archandûla, ãelní pohled. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 2. Bechynû (okres Tábor), hfibitovní kaple sv. Michala archandûla, boãní pohled. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 3. Bechynû (okres Tábor), pûdorys hfibitovní kaple sv. Michala archandûla. (Pfievzato z V. NaÀková, cit. v pozn. 3) INFORMACE 275

12 realizoval si fiadu detailû dotvofiil ãi pfietvofiil podle vlastního vkusu, jak to ostatnû pfii podobn ch realizacích ideálních projektû b valo bûïné. Tento zatím skuteãnû jen základní srovnávací rozbor kaple potvrdil a ãásteãnû konkretizoval star í názory uvedené v odborné literatufie. 12 Autor ãlánku navíc zjistil (kromû hrubého vymezení nûkter ch základních etap stavby), kdo byl velice pravdûpodobnû provádûjícím stavitelem kaple. Mûl by jím od roku 1670 b t G. D. Orsi. U tak v vojovû závaïné stavby by jistû bylo vhodné a pfiínosné provést v budoucnu podrobn formálnû srovnávací rozbor, na základû nûhoï by mohl b t urãen okruh nûkterého z architektû Itálie 17. století, nebo alespoà pfiíslu nost k tvorbû jednoho z tvûrãích center tehdej í Itálie. Vratislav RY AV Kresby Jana Kfititele Hájka (Státní oblastní archiv v Litomûfiicích Státní okresní archiv v Semilech) Odborná vefiejnost je z vût í ãásti pfiesvûdãena, Ïe vût ina souborû národopisné dokumentární kresby je uloïena ve sbírkách vlastivûdn ch nebo specializovan ch muzeí. Nûkolik kresebn ch souborû, které je moïno vyuïít ke studiu regionálních forem lidového domu v ãesk ch zemích, je v ak téï souãástí archivních fondû. Patfií k nim rovnûï Státní okresní archiv v Semilech, kter v osobním fondu Jana Kfititele Hájka uchovává cennou kresebnou dokumentaci ke studiu lidového stavitelství Jablonecka, Semilska a Turnovska. P. Jan Kfititel Hájek ( ) pûsobil jako dûkan v Jeni ovicích u Turnova (okres Jablonec nad Nisou). Stal se rovnûï zakládajícím (podobnû jako akademick malífi Jan Prousek) a posléze ãestn m ãlenem Muzejního spolku pro Turnov a okolí. Hájek se zaãal o studium lidového umûní a architektury zajímat zfiejmû jiï od 90. let 19. století (tedy je tû pfied Národopisnou v stavou ãeskoslovanskou), o ãemï svûdãí fotografie památek âeského ráje pofiízené autorem v letech , uloïené rovnûï v semilském okresním archivu. Hájkovy kresby byly v podstatû zamûfiením vesnick ch staveb v pfiesnû daném mûfiítku (1 : 5 ãi 1 : 10), které autor zpracovával zfiejmû na základû podrobn ch skic proveden ch v terénu. Hájkova dokumentace zahrnuje ãást území Libereckého kraje (konkrétnû okresy Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily). Jde o doklady k v voji regionální architektonické formy severoãeského lidového domu a jeho lokální formy pojizerského lidového domu. Hodnotu témûfi stavebnû-technické dokumentace J. K. Hájka umocàuje skuteãnost, Ïe autor dokumentoval v terénu jiï dnes obtíïnû zachytitelné projevy lidového stavitelství, zejména detaily konstrukce a v zdoby lomenic pfiedev ím pojizerského domu. Patfií k nim bezesporu lomenice domu ãp. 5 v SestroÀovicích (okres Jablonec nad Nisou), kde je místo stfiedního pásu títová pavláãka, která lícuje se títem a je uprostfied opatfiena profilovan m sloupkem. Podobn typ lomenice (ale se títovou pavláãkou bez stfiedního sloupku) zachytil autor u blíïe neurãené usedlosti ve Îìárku (okres Liberec). RovnûÏ v Roudném (okres Jablonec nad Nisou) zaznamenal J. K. Hájek zajímavou lomenici s bohatû profilovan mi li tami, oddûlujícími vertikálnû ãást títu ze svisle kladen ch prken a ãást z prken kladen ch ve smûru sklonu stfiechy. Z dal ích lokalit, kde autor dokumentoval zajímavû ãlenûné lomenice lidov ch obydlí, je moïné jmenovat napfiíklad Jeni ovice a Mal Rohozec (okres Semily). Kromû hodnotné dokumentace ke studiu konstrukce, ãlenûní a v zdoby lomenic pfiiná í Hájkova dokumentace i doklady k v zdobû dal ích architektonick ch ãástí a konstrukãních prvkû lidov ch staveb ve sledovaném regionu. Jde zejména o zdobená prkna pavlaãí obytn ch i hospodáfisk ch staveb (napfiíklad v Pacefiicích, okres Liberec, v Roudném a ve Fr d tejnû, okres Jablonec nad Nisou) a o profilované sloupky podstávky (autor je zdokumentoval napfiíklad v Dalimûfiicích, okres Semily, a v Roudném). K cenn m dokladûm v voje lidového stavitelství dokumentovaného regionu patfií bezesporu ztvárnûní nadpraïí oken bohatû zdoben ch vlnovkami a oblouãky (naz van ch zde tzv. obálky) v Malém Rohozci, Roudném, v b valé osadû Teplicích, Jeni ovicích a ve Îìárku. DÛleÏitou souãást Hájkova dokumentaãního souboru tvofií rovnûï kresby detailû lidového nábytku, napfiíklad selsk ch stolû uïívan ch ve svûtnicích zemûdûlsk ch usedlostí (ve statku ãp. 1 v Malém Rohozci) nebo vyfiezávan ch opûradel Ïidlí (zachycen ch v Dalimûfiicích a Mokfiinách, okres Semily, a dále v Jeni ovicích, Závodãí, Ondfiíkovicích a ve Fr d tejnû). Hájkova dokumentace vyniká precizností, maximální snahou o dokumentárnû vûrné zachycení detailû sledovan ch jevû lidového stavitelství a jeho kresby lze bezesporu pfiirovnat k dílu vynikajícího autora národopisné vûdecké kresby Josefa V. Scheybala. Lubomír PROCHÁZKA Literatura: PROCHÁZKA, Lubomír: Kresby lidové architektury J. K. Hájka v Okresním archivu v Semilech, in: Z âeského ráje a Podkrkono í, sv. 10, 1997, s Soupis zdokumentovan ch lokalit: okres Jablonec nad Nisou Fr d tejn, Jeni ovice, Ondfiíkovice, Roudn, SestroÀovice, Závodãí okres Liberec Pacefiice, Îìárek okres Semily Dalimûfiice, Mal Rohozec, Mokfiiny Obr. 1. Kresba lomenice z Malého Rohozce. (SOkA v Semilech) Obr. 2. Ukázka dokumentace k okenním obálkám v jeni- ovické farnosti. (SOkA v Semilech) Obr. 3. Dokumentace spodních li t lomenic v jeni ovické farnosti. (SOkA v Semilech) INFORMACE

13 2 1 SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Ohlédnutí za soutûïí o nejlep í fasádu Herbol Historic Pád Ïelezné opony v roce 1989 pfiinesl i do stavebnictví do té doby netu ené moïnosti. Nové materiály a progresivní technologie zaplavily trh. Záhy se v ak zaãalo ukazovat, Ïe ne v echny nabízené materiály v krásn ch obalech mají optimální kvalitu. Tvrd tlak na co nejniï í cenu vedl stále ãastûji k preferenci levn ch produktû ãi k obcházení pfiedepsan ch pracovních postupû. V sledkem pak nejednou b valo rozãarování investora nad popraskan mi omítkami, vybledlou fasádou, loupajícími se nátûry oken ãi opr- en mi a zãernal mi dfievûn mi obklady tfieba jiï po první zimû. Za této situace se rozhodla firma H-Color, s. r. o., v znamn dodavatel barev uïívan ch pro úãely památkové obnovy, uvést do Ïivota soutûï o nejzajímavûj í historickou fasádu star í padesáti let renovovanou barvami Herbol. Hlavní my lenka, kterou se tato soutûï od prvopoãátku odli ovala od ostatních, se skr vala ve známém rozporu názorû zainteresovan ch stran na zpûsob obnovy historické památky, respektive fasády. Zatímco architekt se snaïí vnést do stavby svûj v razn rukopis, barevnost a kontrast, památkáfi trvá pfiedev ím na maximálním zachování pûvodního vzhledu, na autenticitû pouïit ch materiálû a pracovních postupû. Proti tûmto dvûma ãasto rozdíln m názorûm stojí mnohdy je tû dodavatel, snaïící se nabídkou optimálních materiálû a technologií zajistit co nejdel í bezúdrïbovou Ïivotnost fasády. Zásadní my lenka nové soutûïe tedy znûla: Ideálnû obnovená historická fasáda bude ta, kterou ve shodû ocení architekt, památkáfi i technolog. Takové je tfieba poskytnout co nejvût í publicitu, protoïe je onou hledanou kvalitou. V estiãlenné porotû se shodn mi pravomocemi proto zasedli: za architekty Ing. arch. antav (Projektov ateliér Praha) a Ing. arch. Osiãka (Block Studio Vsetín), za památkáfie Ing. arch. efcû (NPÚ Praha) a Ing. arch. Wewiora (NPÚ Brno) a za technology Ing. Heidingsfeld (V CHT Praha) a Ing. âech (H-Color, s. r. o.). Úkolem kaïdého z porotcû bylo urãit z pfiihlá en ch staveb desítku nejzajímavûj ích, obodovat ji a ke tfiem prvním místûm poskytnout struãné písemné zdûvodnûní. V sledné pofiadí soutûïe potom stanovil bodov souãet celé poroty. Vzhledem k rostoucímu poãtu zúãastnûn ch staveb je v souãasnosti v 1. kole vybráno tfiicet staveb, reprezentativních z hlediska slohû, funkce i regionálního rozvrstvení. Materiály dokumentující obnovu fasád tûchto staveb jsou poté pfiedloïeny porotû k finálnímu rozhodování. PfiestoÏe dosavadní ãtyfii roãníky soutûïe pfiedstavují dosti krátkou dobu pro celkové hodnocení, urãité trendy se jiï zfietelnû r sují: 1) Vítûzí pouze komplexnû opravená fasáda; tedy vãetnû obnovy nátûrû oken, vstupních dvefií, klempífisk ch prvkû. Záfiící fasáda s oloupan mi okny u poroty neuspûje. 2) V povrchové úpravû pfievaïují minerální nátûry. Dosud zvítûzila dvakrát vápenná fasáda, dvakrát silikátová. Do první pûtice se pouze v 15 % pfiípadû dostal jin typ nátûru, vïdy s odkazem na specifické vlastnosti podkladu. 3) Mediální prezentace nezaruãuje úspûch. S v jimkou 2. roãníku zvítûzily vïdy stavby spí e nenápadné, zato v ak s unikátním technick m fie ením (2001 a 2003), ãi s velmi dobrou dokumentací celé rekonstrukce (2004). Mediálnû známé akce vesmûs neuspûly buì pro pfiíli nou modernizaci (praïské stavby Corso Karlín ãi Hole ovick pivovar), nebo pro nedostateãnou prezentaci pfiihla ovatelem (Mû Èanská beseda PlzeÀ). 4) Dominantní postavení praïsk ch památek. Praha jako tisícileté centrum ãeského státu zrcadlí dodnes bohatství zemû. Koncentrace stavebních památek na nepatrné plo e je obrovská. Navzdory velmi zajímav m stavbám z celé republiky dávali i morav tí porotci své hlasy pfieváïnû praïsk m palácûm, které tak v kaïdém roãníku obsadily vïdy minimálnû první dvû místa. Podívejme se nyní na nejzajímavûj í fasády uplynul ch ãtyfi let. 3 Vítûz roku 2001 (obr. 4) Thunovsk palác v Praze (v souãasnosti Velvyslanectví Velké Británie) byl kolem roku 1980 od pfiízemí aï po stfiechu natfien trojitou vrstvou asfaltové penetrace a poté vrchní disperzní fasádní barvou. Z hodnocení porotcû: Tento neprody n pancífi, pûsobící zvlá tû v pfiízemí tûïké vlhkostní problémy, ve vy ích patrech naopak praskající, byl na kompletních 5000 m 2 odstranûn a nahrazen vápen- Obr. 1. Sídlo Vojtûcha Lanny. (Autorem fotografií je Michal âech) Obr. 2. Praha 1, Staré Mûsto, Skofiepka, mû Èansk dûm od Antonína Wiehla. Obr. 3. Praha 1, Nové Mûsto, Václavské námûstí, neorenesanãní palác, pûvodnû sídlo Poji Èovny Generali z roku Obr. 4. Praha 1, Malá Strana, Thunovská ulice, obnova fasády Thunovského paláce. 4 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 277

14 n m systémem Herbol-Mineralfarbe. Pfii tomto sejmutí byla nejen novû restaurována kompletní tuková a sochafiská v zdoba, ale byly objeveny i dílãí fragmenty renesanãních sgrafit. Z pohledu nápravy star ch kod i pouïití optimálních technologick ch postupû náleïí objektu ãelní postavení. (Ing. âech) Sídlo v znamného ãeského prûmyslníka 19. století Vojtûcha Lanny (obr. 1) zaujalo porotu pfiedev ím sv m vzhledem: Vynikající barevn soulad dvou odstínû cihlové a lomené edé, kdy záleïí na jejich velmi pfiesném vyváïení. Zejména u eklektick ch staveb ze druhé poloviny 19. století dochází v posledních letech k zásadním prohfie kûm v barevném provedení, a to jak ve vlastní tektonice, tak i ve v bûru odstínû. Zde stojí za pozornost i kvalita provedení tukov ch prvkû. Palác pûsobí velmi u lechtil m dojmem. (Ing. arch. efcû) Rok 2002 bylo moïno v soutûïi nazvat rokem novorenesanãního architekta Antonína Wiehla. S v razn m náskokem a tfiemi prvními místy zvítûzil mû Èansk dûm v Praze 1, ve Skofiepce (obr. 2) pfied znám m Muzeem Bedfiicha Smetany na vltavském nábfieïí od téhoï autora. K vítûzné stavbû napsal Ing. Heidingsfeld: Objekt je ukázkou vynikající fiemeslné úrovnû na ich pfiedkû. Hodnotím zejména péãi jak provádûcí firmy, tak i restaurátorû, se kterou byla tato, z technického hlediska velmi komplikovaná fasáda opravena. Tûsnû za stupni vítûzû skonãil na etapy rekonstruovan areál klá tera v Broumovû (obr. 5). K pouïitému odstínu vápenné barvy poznamenal Ing. arch. efcû: Rozhodující je kvalita barevného odstínu ãervené barvy (tzv. ãeské baroko ), která má vynikající vzhled (potvrzeno i Ing. arch. Solafiem). Tato barokní ãervená ve správné tonalitû se ve firemních vzornících témûfi nevyskytuje, její míchání na stavbû je mimofiádnû obtíïné, a pfiitom i malá odchylka od správného tónu velmi kazí celkov vzhled objektu. Doporuãoval bych zafiazení této barvy do nûkterého ze standardních vzorníkû fasádních barev. V roce 2003 zvítûzil zatím s nejvy ím bodov m ziskem (126 bodû ze 180 moïn ch, 3 x první, 1 x druh, 1 x tfietí) stfiídm funkcionalistick dûm architekta Roitha na vltavském nábfieïí (obr. 6). Porotu zaujala jak nevtíravá barevnost, tak i precizní obnova v ech materiálû na domû (hrubé tuky, cihly, teraco, fládrované dfievûné Ïaluzie a vstupní dvefie). Dle Ing. arch. Wewiory je to: Brilantnû zvládnutá fasáda, jejíï repase a sladûní je velmi nároãné a ne vïdy se zdafií. Celkov dojem je velmi vyváïen. Za Roithov m domem se umístilo o 200 let star í barokní Velvyslanectví fiádu maltézsk ch rytífiû (obr. 7) na praïské Malé Stranû. V souvislosti s tímto roãníkem v ak nelze nezmínit je tû jednu fasádu nádhern neorenesanãní palác uprostfied Václavského námûstí v Praze, pûvodnû sídlo Poji Èovny Generali z roku 1895, s bohatou sochafiskou v zdobou, v souãasnosti zahraniãním investorem pfiestavovan na luxusní hotel. Rekonstrukce fasády, tukû a soch probíhala za trvalého dozoru praïsk ch památkáfiû, v sledek byl skuteãnû jedineãn pfiesto fasáda v hodnocení propadla. Proã, shrnul za ostatní lapidárnû Ing. arch. efcû: Z hodnocení jsem zámûrnû vyfiadil objekt Václavské námûstí 19 s ohledem na zásadní znehodnocení velkoplo nou reklamou a zjevné pohrdání prostfiedím hlavního mûstského bulváru. Aby ov em nedo lo k m lce plachty zakr valy nejkrásnûj í partie paláce legálnû, s povolením Magistrátu hlavního mûsta Prahy (obr. 3). Pro poslední, právû uplynul roãník 2004 byla charakteristická obrovská vyrovnanost. Pestrá nabídka hradû, kostelû, palácû i ãinïovních domû zpûsobila, Ïe kaïd ze esti porotcû ocenil na 1. místû jin objekt. Celkovû tûsnû zvítûzil ãinïovní dûm ze Smíchova (obr. 8) s preciznû restaurovan mi sgrafity pfied novobarokním objektem ze Staromûstského námûstí (obr. 9) a zajímavû barevnû pojat m domem z Karlína s bohatou figurální v zdobou (obr. 10). Naopak jasn favorit soutûïe nádherná fasáda Mû Èanské besedy v Plzni neuspûl, neboè stavbyvedoucí nedodal Ïádné podklady o prûbûhu oprav. Co popfiát závûrem soutûïi do nadcházejícího 5. roãníku? V rozhovoru to volnû vyjádfiil jeden z porotcû Ing. arch. antav : Aby ve stavebnictví bylo dost financí na rekonstrukce památek, aby firmy odvádûly kvalitní práci a aby ocenûné stavby dostávaly co nej ir í mediální podporu. K tomu poslednímu by mûla pfiispût i dne ní retrospektiva. Michal âech Obr. 5. Broumov (okres Náchod), rekonstruovan areál klá tera. Obr. 6. Praha 2, funkcionalistick dûm architekta Roitha na vltavském nábfieïí. Obr. 7. Praha 1, Malá Strana, Velvyslanectví fiádu maltézsk ch rytífiû. Obr. 8. Praha 5, Smíchov, ãinïovní dûm. Obr. 9. Praha 1, Staré Mûsto, Staromûstské námûstí, novobarokní objekt. Obr. 10. Praha 8, Karlín, dûm s bohatou figurální v zdobou. 278 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

15 Mezinárodní konference European Trade in Painters Materials to 1700 Ve dnech probûhla na pûdû National Gallery, London a Courtauld Institute of Art v Lond nû mezinárodní konference na téma Evropsk obchod s malífisk mi potfiebami do roku PfiibliÏnû 200 úãastníkû konference z celého svûta si vyslechlo 20 pfiíspûvkû konzervátorû, historikû a pfiírodovûdcû z oboru restaurování a konzervování. Pfiíspûvky byly vesmûs v sledkem nûkolikalet ch bádání v archivech, v sledkem rûzn ch v zkumn ch projektû nebo struãn m shrnutím disertaãních prací. Zájem o konferenci byl obrovsk (poãet úãastníkû byl omezen prostorovou kapacitou pfiedná kového sálu v Courtauld Institute). Upoutávky na konferenci slibovaly odpovûdi na otázky typu: Kde kupovali malífii potfiebn materiál? Odkud malífisk materiál pocházel? Jak fungoval obchodní mechanismus, kudy vedly hlavní obchodní cesty a kde byla v znamná obchodní centra? Tato a mnohá dal í témata byla pfiedmûtem dvoudenního programu, kter nebyl tematicky ãlenûn a kter pfiedstavoval smr È informací, ãísel a dat, jeï je jen velice obtíïné shrnout do struãného pfiehledu. Trasy obchodních cest byly hlavním tématem dvou pfiíspûvkû (P. Spufford, University of Cambridge; W. Childs, University of Leeds). Byla v nich popsána dûleïitost stfiedomofiské oblasti s vûdãí úlohou Benátek jako obchodního centra v ãasovém horizontu od 12. do 14. století. Otevfiení obchodních námofiních cest mezi Atlantikem, Stfiedozemním a Baltsk m mofiem znamenalo rozkvût a prosperitu obchodu na lokální, regionální a mezinárodní úrovni. Od 15. století upadá dûleïitost Benátek do té míry, Ïe je centrum obchodu zcela ovládnuto mûstem Antverpy, které je od 16. století jedním z nejdûleïitûj ích obchodních míst Evropy. Archivní prameny z tohoto období dokládají jména a záznamy obchodníkû s malífisk mi potfiebami v Antverpách, ktefií byli v té dobû oznaãováni jako kupci s barvami marchant de couleurs (F. Vermeylen, University of Antwerp). Ve stejném období, tedy v letech , byla jedním z nejdûleïitûj ích center svûtového umûní Florencie, kde kvetl ãil obchod s pigmenty (pfieváïnû importovan mi), florentsk m pergamenem a lístkov m zlatem (produkce domácích zlatotepcû battiloro); pfiehled a v voj cen pigmentû a zlata ve Florencii z tohoto období byl rovnûï zkoumán (S. Kubersky-Pirreda, The Medici Archive Project, Florence; A. Melograni, Ministero per i Beni Culturali, Rome). Ve 13. století nemûly malífiské potfieby pro obchodníky zásadní v znam a nepfiedstavovaly ani samostatnou obchodní komoditu. Obvykle byly zahrnuty mezi kofiení, takïe vedle cukru, koriandru, skofiice a podobnû se vyskytuje indigo, draãí krev, lapis lazuli. Pozdûji malífiské materiály nacházíme mezi léky a lékárnick mi potfiebami. V 15. století jsou v Benátkách, jako v zatím jediném mûstû, ãinní specializovaní prodejci malífisk ch potfieb, tzv. vendecolori, zatímco v jin ch italsk ch a evropsk ch mûstech byly tyto potfieby v prodeji v lékárnách. I pfies existenci lékáren mnozí malífii pfiicházejí nakupovat zboïí pfiímo do Benátek otázkou zûstává proã? Byly tam pigmenty jinde nedostupné, nebo pigmenty lep í kvality, nebo speciální barevné odstíny? (L. C. Matthew, Union College, Schenectady; B. H. Berrie, National Gallery of Art, Washington). Prezentovány byly v sledky studia archivních pramenû, obchodní korespondence a úãetních knih toskánského kupce Francesca di Marco Datini ( ) (J. A. DeLancey, Truman State University), benátského vendecolori Jacopa de Benedetti (R. Krischel, Wallraf Richartz Museum, Cologne) a obchodních manuskriptû z Dolního Por ní a Vestfálska (D. Oltrogge, Fachhochschule Cologne). V Lond nû byly v 16. století malífiské potfieby bûïnû k dostání v lékárnách (J. Kirby, National Gallery, London), v Nûmecku v obchodech s potravinami (Würtzkrämer) a v lékárnách u drogistû (Materialisten). V Nûmecku existoval od 13. století pevn písemn ceník zboïí, tzv. Taxae (A. Burmester, Doerner Institut, Münich; U. Haller, Hochschule für Bildende Kunst, Dresden; Ch. Krekel, Akademie der Bildende Künste, Stuttgart) studiem ceníkû se nyní zab vá Münchner Taxenprojekt (viz V znamn m nûmeck m obchodním centrem bylo Lipsko, kde nakupoval i dvorní malífi saského kurfifita Lucas Cranach star í (G. Heydenreich, Restaurierungszentrum, Düsseldorf). U. Haller, Dresden, objasnila úkoly tzv. administrátora malby (Administrator of Painting) Wolfa Pronnera pûsobícího na dvofie vévody Wilhelma V. v letech U. Plahter, University of Oslo, zamûfiila svûj pfiíspûvek na stfiedovûk obchod s malífisk mi potfiebami v Norsku, jakoï i na skuteãnost, Ïe z prûzkumû polychromií z norsk ch objektû století vypl vá, Ïe v echny pouïité pigmenty byly do Norska dováïeny. I. Tyers, University of Sheffield, pfiedstavil v sledky datování dfieva pomocí dendrochronologie, které dokládají, Ïe vût ina dubov ch desek pro obrazy byla do Anglie v letech importována z v chodního pobfieïí Baltického mofie. Prezentovány byly závûry studia lond nského obchodu se lnem v letech (M. Hayward, University of Southampton), studie o v znamu smaltu na malífiské paletû a obchodní komoditû v Anglii (N. Costaras, V&A Museum, London). Pfiínosn byl pfiíspûvek o zásobování materiálem urãen m pro v robu italsk ch tapet v období renesance (L. Molà, University of Warwick). V rûzn ch pfiíspûvcích bylo pfiipomenuto i nûkolik ménû znám ch, nebo zcela zapomenut ch pigmentû: Kessel Praun (kettlerbrown) smûs ãern ch a ãerven ch oxidû mûdi pro barvení skla a glazur, Schiefergrın zelen mûìnat pigment pfiírodního pûvodu, Kesselbraun hnûd oxid Ïeleza a ãern pigment tryginon (wine-lees black, Frankfurt black), kter byl získáván spalováním kalu vznikajícího pfii v robû vína (A. Stijnman, Instituut Collectie Netherland, Amsterdam). Konferenci uzavfiela Catherine Reynolds (konzultantka manuskriptû, Christies, Lond n). Zhodnotila pfiíspûvky, které byly na vysoké úrovni a pfiedstavily interdisciplinární v zkum v tak iroké oblasti, jakou je v skyt, pouïití, obchod a distribuce malífisk ch materiálû v historickém i ekonomickém kontextu. Poukázala i na skuteãnost, Ïe mnoho otázek zûstává nezodpovûzeno, a naopak pfii pokraãujících v zkumech vyvstávají otázky nové. V budoucnu bude proto nezbytné uspofiádat dal í konferenci na dané téma, kterou budou jistû v ichni netrpûlivû oãekávat. Sborník konference bude publikován v Archetype Publications, London. Tatjana BAYEROVÁ Konference Obnova památek 2005 okna a dvefie Studio Axis uspofiádalo pod zá titou ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu, âeského národního komitétu ICOMOS a Fakulty architektury âvut jiï pát roãník konference Obnova památek, kter byl tentokrát vûnován problematice péãe o v plàové prvky. Konference se konala v úter 22. bfiezna v pfiedná kovém sále Masarykovy koleje v Praze. Druh den se zájemci mûli moïnost zúãastnit doprovodn ch exkurzí do pavilonu moderní architektury na V stavi ti a historické ãistírny odpadních vod v Bubenãi. Pfiedná ky: Josef tulc: úvodní slovo, Jifií kabrada: Poznámky k souãasné problematice péãe o historická okna a dvefie, Milo Solafi: Obnova v plàov ch prvkû historick ch staveb, Václav Hájek: MoÏnosti splnûní souãasn ch normov ch poïadavkû, Alfréd Schubert: Ochrana dochovan ch star ích oken jejich identifikace, prûzkum, dokumentace a opravy, ZdeÀka Bláhová: Slohové promûny kování oken a dvefií historick ch staveb v Olomouci, Václav Girsa: Zku enosti z realizací, Pavel Jerie: Zku enosti z realizací, Karel Ksandr: Obnova oken objektu ã. 21 ve Zlínû, Irena Kuãerová: Nátûry oken historie a souãasnost, Dagmar Michoinová: Nûkolik poznámek ke konzervaci povrchu kovov ch ãástí historick ch oken a dvefií, Petr vamberg: Záchrana a náhrada historick ch okenních skel. Pfiíspûvky jsou publikovány ve sborníku a na internetov ch stránkách studia AXIS. Konference zdûraznila dûleïitost historického originálu. Památkovû cenné jsou pfiitom nejen prvky umûleckého fiemesla, ale i bûïná produkce 19. a první poloviny 20. století. Doba sta let je hranicí, za níï by jiï v echny prvky mûly b t povaïovány za vzácné, a tedy ochrany hodné. Zdánlivû bûïné dvefie a okna tohoto období mají navíc z dne ního pohledu i nezanedbatelnou v tvarnou kvalitu. Pfiipomenuta byla potfieba ochrany v plní otvorû lidové architektury a hospodáfisky uïívan ch prostor. Tyto nejprost í památky jsou ohroïeny zánikem prostfiedí, pro které jsou charakteristické, a také tím, Ïe podstatnou ãást vefiejnosti nenapadne, Ïe by mohly mít nûjakou hodnotu. Prioritním SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 279

16 úkolem památkové péãe je zachování kaïdého jednotlivého historického prvku, i kdyby to byla jediná okenní tabulka z ruãnû taïeného skla. Preferovat je proto potfieba lokální opravy a dílãí náhrady doïil ch ãástí prvkû pfied celkov mi v mûnami. Sjednocování oken a dvefií nebo rekonstrukce star ího stavu za cenu zniãení existujících historick ch originálû není pfiijatelné. V této souvislosti byla konstatována hodnota pfiedsazen ch v kladcû a okenních rámû s ven otvírav mi kfiídly, které byly v minulosti ãasto obûèmi památkového purismu. Pokud chceme vûdût, zda oprava nûjaké historické stavby byla citlivá, ãi nikoliv, staãí se obvykle podívat, kolik star ch oken a dvefií zûstalo zachováno, a budeme mít pomûrnû pfiesnou pfiedstavu. Doc. kabrada v této souvislosti pfiipomenul velmi nepfiíjemnou skuteãnost, Ïe problém necitlivé likvidace dochovan ch historick ch prvkû se t ká i památek ve správû Národního památkového ústavu. Oprávnûná byla i jeho v tka, Ïe nejsou zfiizovány depozitáfie, kam by bylo moïno ukládat odstrojené v plàové prvky, aby nekonãily na skládce. V diskusi zaznûlo, Ïe dûleïit m pfiedpokladem péãe o památky je vzdûlání. V této souvislosti padl poïadavek navázání kontaktu s vysok mi kolami, protoïe absolventi stavebnû zamûfien ch oborû nejsou pfiipravováni na specifika péãe o historickou architekturu. I kdyï pfiedná kov sál byl více ménû zaplnûn, pfiece by si taková akce zasluhovala vy í úãast profesionálních pracovníkû památkové péãe a také vût í pozornost projektantû a stavebních firem. Informace o tom, co a proã odpovídá souãasnému stavu poznání oboru památkové péãe, je dûleïitá pro v echny profesní skupiny, které se na obnovû historick ch staveb podílejí. TakÏe skonãeme upoutávkou na pfií tí roãník. Ten se bude konat v bfieznu 2006 opût v Masarykovû koleji a bude vûnován barevnosti (v tvarnému fie ení) fasád. Milo SOLA Mizí du e na ich mûst? aneb Novostavby, rekonstrukce a regulace v PraÏské památkové rezervaci Dne uspofiádalo obãanské sdruïení Agora Central Europe ve spolupráci s Lidov mi novinami v kinû Per t n dal í ze série vefiejn ch debat. Základním tématem tentokrát byla souãasná situace a budoucnost PraÏské památkové rezervace i jin ch historick ch sídel. Jako hosté vystoupili pánové Jan Bürgermeister (námûstek praïského primátora), Jakub Cigler (architekt), Jan KnûÏínek (fieditel praïského památkového odboru) a Josef tulc (hlavní konzervátor Národního památkového úfiadu). Pofiad byl hojnû nav tíven, aãkoli pfiedev ím odbornou vefiejností pfievaïovali památkáfii (aè jiï zástupci odborné ãi v konné sloïky státní památkové péãe) a architekti. Snad také proto byla debata velmi Ïivá, emotivní a místy mírnû jiskfiivá. Urãená doba uplynula velice rychle a myslím, Ïe jsem nebyla sama, kdo po dvou hodinách s pfiekvapením zjistil, Ïe je nutné skonãit, aãkoli by bylo je tû dlouho o ãem hovofiit. Zpracovat shrnutí z podobn ch programû, v nichï se Ïivelnû stfiídají mluvãí i témata, reakce i otevírání nov ch okruhû problémû, není jednoduché. Osobnû v ak povaïuji takovéto akce za pfiínosné, a proto se v následujícím textu pokusím alespoà o postiïení hlavních bodû a názorov ch okruhû, které na Per t nû zaznûly. ZároveÀ se omlouvám autorûm jednotliv ch diskusních vstupû, Ïe neuvádím jejich jména. Není smyslem tohoto textu popisovat, co kdo fiekl, ale spí e shrnout pfiínos celé diskuse do jakéhosi resumé, které by mohlo b t vyuïitelné pro ãtenáfie na eho ãasopisu. Úvodem byla v em ãtyfiem hostûm poloïena stejná otázka co pro nû znamená pojem du e mûsta. Podstatu moïná nejlépe vystihl dr. tulc, kter onu du i mûsta spojil s jeho obyvateli, jejich vztahem k prostfiedí, v nûmï Ïijí, a s jejich migrací. Zúãastnûní se dále vyjadfiovali zejména k následujícím vûcem a jevûm: 1. diskusní blok Jakou Prahu chceme mít? Du e mûsta ãi mûstské ãásti (pfiedev ím historického jádra) roste a mizí v závislosti na poãtu turistû a developersk ch podnikû v nebytové sféfie. Oba jevy totiï vytlaãují bûïné obyvatelstvo, pod jejich náporem ãitelnost du e mûsta mizí. Genius loci sídla tkví v jeho rozmanitosti, z ãehoï vypl vá, Ïe tento pojem nelze omezovat jen na historické centrum, a tudíï také není moïné vztahovat památkovou ochranu pouze k této ãásti mûst. Historické centrum památkovû chránûného mûsta nelze zakonzervovat, ale jeho revitalizace by mûla mít velmi jasná a jednoznaãná pravidla, která ov em v drtivé vût inû pfiíkladû ãesk ch mûst chybí. Zaznûlo i podivení, jak je moïné, Ïe se novináfii tak málo zab vají aktuálními problémy typu kauza brutální rekonstrukce budovy b val ch kasáren Jifiího z Podûbrad na námûstí Republiky, coï je klasick pfiíklad, kdy proti sobû stojí námitky památkáfiû (argument pfiivedení nové dopravy do centra Revoluãní tfiída se sice stane pû í zónou, ale o to víc posílí doprava v okolních úzk ch uliãkách; otázka nenávratného zniãení jedné z nejv znamnûj- ích a nejrozsáhlej ích archeologick ch lokalit ve stfiední Evropû, podkopání centra kvûli v stavbû podzemních garáïí se stovkami stání, kompletní zniãení architektonicky cenn ch interiérû s ponecháním pouze prûãelní fasády) a zámûry magistrátu (do centra patfií nová obchodní centra, do podzemních garáïí údajnû zmizí auta z ulic). Otázka kodifikované regulace stavební ãinnosti v památkovû chránûn ch sídlech. Ani u tohoto bodu zpravidla názory nevyboãily ze souãasného trendu. Vût- ina architektû by se ráda fiídila v hradnû sv m citem a nebála se radikálních zásahû do historické urbanistické struktury, zatímco pfieváïná vût ina pracovníkû odborné sféry památkové péãe se tohoto pfiístupu obává. Jak jiï v podobn ch názorov ch v mûnách b vá zvykem, opût do lo i na argument typu: kdyby existovala památková péãe v dobû baroka, nikdy by K. I. Dientzenhofer nemohl postavit malostransk kostel sv. Mikulá- e. Takováto úderná, nicménû zkratkovitá a velmi zavádûjící vyjádfiení rádi pouïívají pfiíznivci co nejménû regulované stavební ãinnosti v historick ch sídlech, je ov em nutné uvést je na pravou míru. V dobû, kdy vznikala zmínûná stavba, ale i staletí pfiedtím i potom v Praze regulace v stavby existovaly. To znamená, Ïe kvalitní dílo mohlo b t zbudováno v souladu s nimi. 2. diskusní blok Jakou Prahu máme? Po padesáti letech stagnace kvalitní a individuální stavební tvorby nastala na poãátku 90. let 20. století obrovská stavitelská exploze, která stále trvá a samozfiejmû se historick m sídlûm nevyh bá. Jaká je situace po zhruba patnácti letech jejího trvání? V odpovûdích na tuto otázku opût mûïeme vysledovat urãité základní názorové linie. Hodnû tvûrãích architektû má je tû v souãasné dobû pocit, Ïe v historick ch lokalitách Prahy stále nedo lo k dorovnání oné padesátileté stagnace, Ïe je nutné ji je tû více oïivovat, pfiizpûsobovat modernímu zpûsobu Ïivota, aè jiï novou v stavbou ãi pfiestavbami. Tento názor je samozfiejmû vehementnû podporován developery a také mnoha zástupci vedení mûsta. Na druhé stranû ov em stojí oprávnûná obava, Ïe vztah developerû k mûstu je ryze komerãní (pouze zahalovan do argumentû o usnadnûní souãasného Ïivota v centru) a jejich investiãní apetit daleko vût í, neï je historické sídlo schopné bez zniãení vstfiebat. Zástavbu nelze zahu Èovat do nekoneãna. editel památkového odboru magistrátu uvedl, Ïe za velkou vadu na kráse mûsta povaïuje velkoformátové reklamy. To je sice z pohledového hlediska oprávnûné, ov em tento problém je velmi snadno odstraniteln, zatímco zásahy do urbanistické struktury reverzibilní neb vají, tudíï jsou pro historická sídla hrozbou mnohem hor í. Na tûstí si tento rozdíl uvûdomují nejen památkáfii, ale podle reakcí publika i zástupci ir í vefiejnosti. Debata se stoãila také na problém dopravy v Praze, kde jistû jeden z nejhor ích prohfie kû pfiedstavuje vedení magistrály skrze centrum, ov em v celkovém mûfiítku je pravdûpodobnû vût ím ne tûstím vnitfiní automobilová doprava, ne tranzitní. Z pléna zaznûla pfiipomínka, Ïe by mûla pfiijít doba, kdy se jiï nebude historické mûsto pfiizpûsobovat lidem, ale naopak lidé jemu. 3. diskusní blok Kdo (za) co mûïe Souãasn právní systém t kající se v stavby v historick ch sídlech je administrativnû velmi nepfiehledn a komplikovan. Nedafií se zabezpeãit rovnováhu mezi ochranou a rozvojem mûsta, a to ani legislativnû, ani v komunikaci zúãastnûn ch stran. Velkou pfiekáïkou je také dvojkolejnost odborné a v konné ãásti památkové péãe, pfiiãemï v praxi velmi ãasto nejsou vûbec respektována a zohledàována odborná stanoviska NPÚ bohuïel to souãasná situace umoïàuje. Prokazatelnû existují velké rozdíly v posuzování a povolování nov ch stavebních projektû (není takzva- 280 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

17 nû mûfieno stejn m metrem), coï v urãité ãásti investorû vzbuzuje pocit, Ïe mohou cokoli, ov em jejich dal í ãást vãetnû vefiejnosti tento pfiístup demoralizuje. Situaci neprospívá ani fakt, Ïe pokud investor nesplní podmínky stanovené památkovou péãí, ãekají ho jen velmi malé, pfiípadnû Ïádné postihy. PodnûtÛ, názorû a pfiíspûvkû zaznûlo samozfiejmû mnohem více neï ty, které jsou prezentovány v e, ov em hlavní smûry diskuse byly myslím pfiipomenuty. Na závûr lze uvést reakci J. T. Kotalíka na otázku, co mûïe stávající situaci historick ch sídel zlep it. Jeho odpovûì znûla: Profesionalita, odpovûdnost, komunikace. Krist na KOLAJOVÁ 6. roãník konference Dûjiny staveb Neãtiny Klub Augusta Sedláãka ve spolupráci se SdruÏením pro stavebnû historick prûzkum a dal ími partnersk mi institucemi uspofiádal ve dnech dubna 2005 na zámku v Neãtinách jiï est roãník konference Dûjiny staveb. V prvních dvou dnech odeznûlo v sekcích hrady, historické konstrukce, metodika SHP a rûzné, metody mûfiení, mûsta, lidová architektura a církevní stavby celkem 59 pfiíspûvkû. Referáty jsou doprovázeny panelovou diskusí. Pfiedná kovou ãást zakonãila prohlídka zámku v BezdruÏicích a spoleãná veãefie ve sklepích pivovaru v Chodové Plané. Tfietí den byl tradiãnû vûnován exkurzím po památkách regionu. Pfiínos setkání velmi hezky vystihla ve své závûreãné fieãi Milena Hauserová, kdyï fiekla, Ïe smyslem konference je ukázat v oboru to nejlep í s cílem, aby pozitivní pfiíklady byly následovány. Pfiíspûvky jsou publikovány ve sborníku, kter je pfiipraven vïdy k následujícímu roãníku. To znamená, Ïe letos byl v Neãtinách k dostání sborník z konference Dûjiny staveb Sborník leto ních pfiíspûvkû vyjde v pfií tím roce. Konference má vysokou odbornou úroveà, scházejí se na ní piãkoví pracovníci oboru, doprovází ji hodnotn sborník a je vedena zcela profesionálním zpûsobem. To je potfieba ocenit o to více, Ïe ji pofiádá obãanské sdruïení. Za v echny, kdo se na organizaci konference podíleli a pfiispûli k jejímu úspûchu, jmenujme alespoà Petra Mikotu s rodinou, Evu Kamenickou a Lindu Foster. Dûkujeme. Vedle prezentace v sledkû práce zku en ch odborníkû na konferenci odeznûly i pfiíspûvky mlad ch autorû, které byly vesmûs zajímavé a jsou velk m pfiíslibem pro budoucnost. Za v echny pfiipomeàme v born pfiíspûvek Zuzany Pe kové nazvan Identifikace vymûfiovacích soustav vrcholnû stfiedovûk ch vesnic na Rakovnicku. Jin m pozitivním aspektem programu byla pozornost vûnovaná nejnovûj ím technologiím a jejich vyuïití pfii dokumentování historick ch staveb. Jedná se zejména o nové systémy zamûfiování a o poãítaãové modelování a animace. V této souvislosti je také vhodné konstatovat, Ïe jak vypl vá z fiady pfiíspûvkû, dendrochronologické datování pfiestává b t exkluzivní záleïitostí vyhrazenou nejcennûj ím památkám, ale stále více se stává standardní souãástí i bûïn ch prûzkumû. Jan Pe ta prezentoval zásluïnou inventarizaci historick ch mostû na okrese Kolín. Jan Anderle sklidil pfiízniv ohlas nejen sv m zasvûcen m v kladem o v robû piva, ale i pfiíslibem, Ïe pro technické a hospodáfiské stavby bude v pfií tím roãníku zfiízena samostatná sekce. Konference tak reflektuje obecnû zv en zájem o tento typ památek. K tomu, aby její pohled na dûjiny staveb byl úplnû komplexní, jí tak uï chybí pouze zájem o poznání moderní architektury. Není to ov em cenzurou, ale tím, Ïe mezi zúãastniv ími se badateli dominuje zájem o star í období. Smutn m poselstvím konference je skuteãnost, Ïe fiada prezentovan ch prací se t kala chátrajících nebo zanikajících památek. Milo SOLA Semináfi STOP Barevné úpravy kamene památkov ch objektû Spoleãnost pro technologie ochrany památek STOP uspofiádala 14. dubna 2005 v Národním muzeu v Praze odborn semináfi nazvan Barevné úpravy kamene památkov ch objektû. Byl to jiï tfietí semináfi vûnovan krycím povrchov m úpravám kamenn ch soch a ãástí staveb. V roce 1999 bylo tématem O etfiení kamene v památkové péãi a v roce 2004 Barevnost kamene a kamenn ch prvkû fasád. Z hlediska souãasného stavu poznání není pochyb o tom, Ïe se bûïné druhy kamene, jako je pískovec a opuka, aï do sklonku 19. století pouïívaly pro své technické vlastnosti, nikoliv pro svûj vzhled. Povrch stavebních konstrukcí zhotoven ch z kamene i kamenn ch soch byl pfiekryt omítkou nebo krycím nátûrem a pohledovû se neuplat- Àoval. Nepoãetné v jimky potvrzují pravidlo. Pfiedchozí setkání toto poznání dokladovala a nastolila otázku, co v echno druhotné odkrytí povrchu kamene s sebou pfiiná í. Tématem semináfie Barevné úpravy kamene památkov ch objektû byly pfiedpoklady, za kter ch je rekonstrukce zaniklé nebo pouze torzálnû dochované barevné úpravy povrchu kamene Ïádoucí, vhodná, ãi naopak nemyslitelná. Pfiedná ející: Milo Solafi, Jifií Ka e, Petr Kotlík, Vratislav Nejedl, Ivana Maxová, Jifií Îivn, Zdenûk Vácha a Jan Bárta. Pfiíspûvky jsou publikovány ve sborníku. My lenky: Povrchové úpravy kamene byly velmi rozliãné. Barevn m nátûrûm a pokovení pfiedcházela úprava povrchu vyrovnávací vrstvou. S v jimkou stfiedovûk ch profilovan ch ãlánkû, které byly obvykle natírány pfiímo na kámen, v pozdûj ích obdobích pfievaïuje u architektonick ch prvkû omítání povrchu kamene. Omítky mûly rûznou sílu a nejrûznûj í úpravu, pohledov mi omítkami poãínaje pfies nátûry na rûzné materiálové bázi aï po lazurování a mramorování. V závûrech semináfie bylo konstatováno, Ïe restaurátorské a laboratorní prûzkumy, pokud se vûbec povrchov mi úpravami kamene zab vají, se obvykle spokojí pouze s v ãtem a posloupností barevn ch vrstev. ZpÛsob provedení, uïité materiály, technologie i Ïivotnost takov ch historick ch úprav zatím stojí zcela stranou pozornosti. To je potfieba zmûnit. Je zfiejmé, Ïe problematika povrchov ch úprav solitérních soch a ãástí staveb vãetnû architektonické plastiky se objektivnû li í a je vhodné se jí zab vat oddûlenû. Tato skuteãnost se odrazila v referátech mimo jiné tím, Ïe pfiedná ející ohla ovali, zda mají na mysli solitérní plastiku, nebo stavby. Pfii zvaïování pfiípadné rekonstrukce povrchové úpravy kamenn ch soch a ãástí staveb zhotoven ch z kamene je vhodné vycházet z dochovaného stavu. Pro zváïení optimálního zpûsobu obnovy a zpûsobu pohledové prezentace je dûleïitá nejen individuální hodnota toho kterého prvku ãi sochy, ale i souvislost, ve které se nalézá, a úãel, kter má plnit. Otázka správného vyhodnocení kulturnûhistorické hodnoty pohledového uplatnûní povrchu kamene je pfiitom klíãová. Rekonstrukce omítek a nátûrû na povrchu kamene je v památkové péãi tématem, na které jsou mezi odborníky vyhranûné a diametrálnû odli né pohledy. O konsenzu zatím nemûïe b t fieã. Nicménû se zaãínají r sovat dvû teze. Solitérní plastiky získaly obna- Ïením povrchu novou v tvarnou identitu. Jak upozornil Vratislav Nejedl, je v pfiípadû nûkter ch soch doba existence s pohledov m uplatnûním kamene srovnatelná, ãi dokonce del í neï barevné období. Koneãnû pfiíkladû, kdy se barevnost dochovala v rozsahu, kter umoïàuje vûrohodnou rekonstrukci, je velmi málo. Z tohoto vypl vá, Ïe rekonstrukce pûvodní barevnosti, nebo lépe fieãeno pûvodní úpravy povrchu, bude v pfiípadû solitérních plastik zcela v jimeãná. Na rozdíl od solitérní plastiky by ãásti staveb zhotovené z kamene vãetnû architektonické plastiky mûly sdílet aktuální úpravu fasády ãi interiéru. Platí to i pro pfiípady, kdy dochovan stav s pohledov m uplatnûním povrchu kamene je hodnotn. Hodnota totiï nebude spoãívat v pohledovém uplatnûní povrchu kamene, ale v celkové úpravû fasády ãi interiéru, k níï patfií i pohledové uplatnûní kamene. To je velk rozdíl. Je-li hodnotou celková úprava fasády, je tfieba zachovat nejen obnaïen povrch kamene, ale i odpovídající úpravu omítek a barevnost. Konstatuji-li, Ïe je vhodné zachovat dochovanou redakci fasády z pfielomu 19. a 20. století, je zfiejmé, Ïe nemohu na omítkách rekonstruovat barokní barevnost, a podobnû. Stejnû tak je zfiejmé, Ïe je-li hodnotou patina dochovaného stavu, pak je potfieba hledat takové fie ení obnovy, které tuto hodnotu zachová u celé stavby. Pokud kámen nechám a omítky natfiu, nedosáhnu zachování patiny, ale nepfiíjemného kontrastu mezi nov m a neopraven m. Uplynulá desetiletí byla ve znamení návratû ke star- í barevnosti fasád, tedy k fie ení, pro jehoï v tvarnou SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 281

18 podstatu je pohledové uplatnûní povrchu kamene závadou. Rekonstrukcemi historické barevnosti fasád v raznû ubylo pfiíkladû kvalitních architektonick ch úprav se zakomponováním pohledového uplatnûní povrchu kamene z konce 19. a první poloviny 20. století, tedy právû tûch pfiípadû, které by pro svoji kulturnûhistorickou hodnotu mûly b t zachovány. Tam, kde tato úprava jiï byla znehodnocena nátûrem omítek, je vhodné kámen opût pohledovû sjednotit s celkem. Úkolem do budoucna je tedy prohloubit poznání materiálov ch a technologick ch fie ení minulosti, shromaïìovat a vyhodnocovat zku enosti z realizací a pokraãovat v diskusi o tom, co je v souvislosti s povrchem kamene v na em architektonickém dûdictví hodnotou. Milo SOLA âas, kter se hroutí do vûãnosti architekt a grafik Bfietislav torm Bfietislav torm ( ) byl pozoruhodná osobnost se irok m zábûrem svého Ïivotního díla. Zab val se architekturou, památkovou péãí, heraldikou, typografií, kresbou a grafikou, je také autorem nûkolika pozoruhodn ch novel, rozsáhlá byla jeho ãinnost publicistická. Pfiispíval do ãasopisû Rozmach, Archa, Akord, Na hlubinu, ád, Vy ehrad, redigoval Kuncífiovy noviny, úzce spolupracoval s jeho nakladatelstvím, v tvarnû doprovodil a graficky upravil témûfi dvû stû knih pfieváïnû duchovního zamûfiení. Byl mu blízk okruh spisovatelû kolem Josefa Floriana a Staré í e, spolupracoval s Jakubem Demlem i Jaroslavem Durychem. V znamné jsou jeho teoretické práce vûnované sakrálnímu umûní, architektufie a liturgickému prostoru. V pováleãném období Bfietislav torm obrátil svou pozornost pfiedev ím k památkové péãi, podílel se na rekonstrukci hradû (mimo jiné Kost, vihov, Buchlov, Kfiivoklát, Karl tejn), zámkû (Bechynû, Hor- ovsk T n, Chlumec nad Cidlinou) a úpravách parteru zámeck ch zahrad (Jaromûfiice nad Rokytnou, Jemni - tû, Veltrusy). Pfiispíval do ãasopisu Zprávy památkové péãe, napsal pfiíruãku Základy péãe o stavební památky, která v ak byla vydána aï v roce Sv m zaloïením byl torm pfiedev ím architekt, smûfiující k pevnému vnitfinímu fiádu pravého stavitelství. Smysl pro umûfienost a hluboce proïit dar kfies- Èanské víry se projevoval jiï od konce 20. let 20. století v básních a recenzích, v novelách i drobn ch prózách, v polemice s modernismem, v ãernobílé kresbû a grafice, v heraldické kresbû, v architektonick ch návrzích a realizacích i v uïitém umûní. Pfiáteli a teoretiky byl naz ván posledním gotick m rytífiem, sám sebe v biograficky ladûn ch prózách charakterizuje jako vyslance ãtrnáctého vûku, herolta a poutníka. Stfiedovûk pro nûj nebyl neoromantickou kulisou, ale posledním obdobím, ve kterém se spojoval fiád duchovní s fiádem umûlecké tvorby. Na pamûè této v znamné osobnosti se zástupci Centrální katolické knihovny KTF UK s pfiispûním Mûstské ãásti Praha 6 rozhodli uspofiádat v stavu nazvanou âas, kter se hroutí do vûãnosti architekt a grafik Bfietislav torm, která byla zahájena ve stfiedu 22. ãervna v budovû Arcibiskupského semináfie v Praze 6-Dejvicích, Thákurova 3. Expozice je pfiístupná dennû od 9 do 18 hodin a potrvá celé léto, aï do 25. záfií Jarmila TOGROVÁ-DOLEÎALOVÁ RECENZE BIBLIOGRAFIE Publikace Nálezy z hradû pfiechodného typu (Hlavaãov, Angerbach, Tachov) Tomá DURDÍK: Nálezy z hradû pfiechodného typu (Hlavaãov, Angerbach, Tachov), Funde der Burgen des Übergangstyps (Hlavaãov, Angerbach, Tachov), Castellologica Bohemica, Fontes I, Archeologick ústav AV âr a Spoleãnost pfiátel staroïitností ve spolupráci s Muzeem T. G. M. Rakovník a za podpory ARCHAIA Praha, o. p. s., a ARCHAIA, o. s., nakladatelství UNI- CORNS, Praha ISBN ARÚ ; ISBN SPS X., 339 stran. Mimofiádn m a vítan m poãinem na poli castellologického bádání v âechách je zaloïení novû koncipované fiady jiï etablovaného sborníku Castellologica Bohemica s názvem Castellologica Bohemica Fontes. Doc. PhDr. Tomá Durdík, DrSc., ãeln stfiedoevropsk pfiedstavitel bádání o hradech v âechách a v Evropû, v prvním svazku pfiedkládá iroké badatelské vefiejnosti movité archeologické nálezy ze tfií hradû pfiechodného typu, a to z hradû Hlavaãov (okres Rakovník), Angerbach (u KoÏlan, okres PlzeÀ-sever) a Tachov (okres Tachov). Hrady pfiechodného typu byly rozpoznány teprve archeologick m v zkumem posledního dvacetiletí 20. století. SvÛj podíl na jejich zji tûní má i dlouhodobé teoretické studium a praktick archeologick v zkum autora publikace, docenta T. Durdíka. Hrady pfiechodného typu stojí na rozhraní mezi ranû stfiedovûk mi hradi ti a vrcholnû stfiedovûk mi hrady, pfiiãemï se u nich setkáváme s prvky typick mi pro obû skupiny. Charakteristick m znakem je valové opevnûní, kterému v ak schází vnitfiní zpevàující konstrukce. Tvofií je prost násyp opatfien ãelnou kamennou plentou. Stejnû, nebo jen prost m roubením ãi vysvahováním byla upravena i zadní strana valu. Hrad Hlavaãov byl vybudován na poãátku 13. století na ostroïnû tvofiené terciérními písky. Pfiíãinou jeho zániku po polovinû 13. století byl poïár, po kterém jiï hrad nebyl obnoven. Nedostatek stavebního kamene v okolí místa, na kterém Hlavaãov stál, mimofiádnû ovlivnil jeho v slednou stavební podobu (mimo jiné i vyuïití písku a malty pfii zbudování valového opevnûní, pouïití dfieva, dováïené opuky a cihel pfii stavbû budov). Mûl za následek i to, Ïe po zániku hrad postupnû ztrácel své zdûné ãásti, byl rozebírán a zbavován kamene, kter byl v okolí vyuïíván jako levn stavební materiál. V první ãásti kapitoly vûnované hradu Hlavaãov jsou pfiedloïeny nálezy (celkem 107 kusû) ze sbûrû v roce 1973 a star í známé nálezy z období pfied rokem 1973, nálezy V. A. J. Fridricha z let 1953 a 1955 a nálezy z roku Kapitolu doplàují tabulky I V s typáfiem profilû keramick ch nádob a pouïit ch v zdob a s v bûrem kreseb nálezû. Ve druhé kapitole katalogu jsou pfiedloïeny nemovité archeologické nálezy získané autorem publikace jiï v prûbûhu archeologického v zkumu hradu Hlavaãov v roce 1974, jakoï i novû identifikované star í nálezy. Celkov poãet popsan ch nálezû je 1855 kusû. V rámci soupisu nebyly pfiedloïeny a popsány pravûké nálezy a osteologické nálezy. Kapitolu otevírá grafick pfiehled zkouman ch ploch hradu. Za ním následuje vlastní katalog nálezû ze sondy I (jáma 1, jáma 4, vrstva 5, vrstva 8, povrch vrstvy 11, vrstva 13), ze sondy II (vrstva 4, vrstva 4 od pásu destrukce po svahu), ze sondy III (objekt 1, jáma 5, jáma 30, jáma 43, vrstva 3, vrstva 5, vrstva 9, vrstva 10, jáma 11, jáma 47), ze sondy IV (vrstva 2, vrstva 4), ze sondy V (povrch vrstvy 1, vrstva 4), ze sondy VI (povrch vrstvy 5, vrstva 7), ze sondy VII (vrstva 4, vrstva 5, destrukce, vrstva 6) a ze sondy VIII (tûleso valu). V první ãásti katalogu je pfiedloïena keramika a její zlomky, ve druhé ãásti Ïelezné pfiedmûty a ostatní nálezy. Závûr patfií nálezûm z hradu Hlavaãov uchovan m ve Fürstenberské sbírce hradu Kfiivoklát a ve sbírce Okresního muzea Rakovník. Nálezy jsou pfiedstaveny na tabulkách I XXVI. V první ãásti je pfiedloïen typáfi okrajû, den a v zdob keramick ch nádob, za nimi následují vyobrazení v bûru nálezû z keramiky, kovû a dal ích materiálû. Nejrozsáhlej í ãást publikace patfií nálezûm z hradu Angerbach. Jedním z dûleïit ch v sledkû archeologického v zkumu v roce 1975 je datování jeho vzniku do poloviny 13. století a jeho zániku v první polovinû 14. století. K opu tûní hradu, pfiedstavujícího bezvû- Ïovou variantu hradu pfiechodného typu, vedly problémy spojené s údrïbou jeho staticky komplikovan ch konstrukcí vyïadujících soustavnou, prûbûïnou, pfiitom v ak znaãnû nároãnou péãi. V první ãásti kapitoly vûnované hradu Angerbach jsou v poãtu 136 kusû pfiedstaveny archeologické nálezy získané sbûrem v roce Typáfi okrajû, profilû den a v zdob keramick ch nádob, jakoï i v bûr kreseb nálezû je na tabulkách I-III. Ve druhé ãásti kapitoly jsou popsány nálezy získané v prûbûhu v zkumu J. Hynka z Mûstského muzea v KoÏlanech, celkem 333 nálezû z keramiky a kovû. Tabulky I X pfiibliïují opût typáfi okrajû, den a v zdob keramick ch nádob a v bûr kreseb nálezû. Tfietí, nejrozsáhlej í ãást kata- 282 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE RECENZE, BIBLIOGRAFIE

19 logu nálezû z hradu Angerbach patfií nálezûm získan m v roce 1975, v prûbûhu archeologického v zkumu, kter vedl autor publikace. Do katalogu nebyly zafiazeny osteologické nálezy a nález jedné mince. Kapitolu otevírá opût grafick pfiehled zkouman ch ploch hradu. Za ním následuje vlastní katalog 4197 popsan ch archeologick ch nálezû, nejdfiíve keramiky, po ní nálezû ze Ïeleza získan ch ze sondy I (vrstva 2, vrstva 3, vrstva 6, jáma 5), ze sondy Ia (vrstva 4, vrstva 5, vrstva 7, vrstva 8, jáma 1 /pravûk/, jáma 2, profily), ze sondy II (vrstva 2, dno polozemnice), ze sondy III (vrstva 2, vrstva 3, vrstva 4, vrstva 6, Ïlab 1, jáma 9), ze sondy IV (vrstvy 1 8, rozhraní vrstev 7 a 8, jáma 10, jáma 13, jáma 14, jáma 15, jáma 22, jáma 24, profily), ze sondy V (vrstva 1 a vrstva 6). Dodatkem jsou nálezy získané pfied prvním valem a ze severní hrany pfiedního hradu. Katalog doplàují tabulky I XLVI, v úvodu typáfi okrajû, den a v zdoby keramick ch nádob, následnû v bûr kreseb získan ch nálezû. Tfietím hradem pfiechodného typu, jehoï popsané nálezy se dostávají odborné vefiejnosti do rukou, je hrad Tachov. Ten byl vybudován v první polovinû 13. století na hradi ti pfiestavûném kníïetem Sobûslavem v první polovinû 12. století. Upravován byl za Pfiemysla Otakara II. Po poïáru v roce 1536 do lo k pfiestavbû na renesanãní zámek. V rámci pfiestavby po roce 1774 byla zbofiena velká vûï a fiada dal ích stfiedovûk ch objektû. V 70. a v 80. letech 20. století byl zpustl zámek obnoven a pfii té pfiíleïitosti zde autor publikace provedl záchrann archeologick v zkum. V první ãásti katalogu je popsáno celkem 335 nálezû získan ch v prûbûhu záchranného archeologického v zkumu v letech Ani v tomto pfiípadû nejsou jeho souãástí osteologické nálezy. Kapitolu otevírá i tentokrát grafick pfiehled zkouman ch ploch hradu. Za ním následuje popis nálezû z keramiky, kovû, kostí a perleti z profilu A (vrstva 2), profilu B (vrstva 5), z prostoru nového sklepa, z profilu D (vrstva 3), ze sondy I (vrstva 7, vrstva 5, z vrstev 5 7 /nálezy byly smíchány pfii recentních prûkopech/) a z v plnû hlízové vûïe (nálezy vybral P. ebesta). Tabulky I X nesou obvyklé typáfie a v bûr kresebnû dokumentovan ch nálezû. Druhá ãást pfiibliïuje 986 nálezû z keramiky, kovû, kamene a dal ích materiálû získan ch v prûbûhu záchranného archeologického v zkumu v roce Po pfiehledu rozloïení jednotliv ch sond na plo e hradu následuje popis nálezû, které byly vyzdviïeny ze sondy II (jáma 1 /vrstva 11/, vrstva 1, vrstva 2, vrstva 4, vrstva 5, vrstva 6, vrstva 8, rozhraní vrstev 8 a 9, jáma 4), ze sondy III (vrstva 1, vrstva 2, vrstva mezi vrstvou 2 a vrstvou cihel), z klenebního zásypu a ze achtice 102 s bahenními sedimenty a organick mi zbytky, ze achtice 203 (vrstva 13) a ze achtice 105 (vrstva 3). Tabulky I XXXI obsahují nejdfiíve typáfie, za nimi pak následuje v bûr popsan ch nálezû. Závûr publikace patfií nûmeckému shrnutí a soupisu pouïité literatury a pramenû nálezov ch zpráv autora a dal ích odborníkû z fiad archeologû, numismatikû a zoologû. Publikace docenta T. Durdíka pfiibliïuje odborné vefiejnosti celkem 8052 nálezû z keramiky, kovû, kostí a dal ích materiálû. Je to ve ker materiál, kter se autorovi ze tfií hradû pfiechodného typu Hlavaãov, Angerbach a Tachov podafiilo shromáïdit. Kromû nálezû ze 70. let 20. století zde byl registrován i ve ker materiál ze star ích sbûrû, v kopû a materiál získan náhodnû. Ve snaze vyhnout se zdlouhavému popisu vloïil autor jednotlivé nálezy do tabulek a popisy jednotliv ch kusû realizoval pomocí pouïit ch logick ch zkratek rozdûlen ch do tfií skupin kategorie (H hrnec, DÎ dïbán, ZV zvonek a dal í), popis (O okraj, PL plá È, DN dno a dal í) a technologické údaje (OP oxidaãní v pal, OB obtáãeno, TÎ taïeno a dal í) vysvûtlen ch na záloïkách obálky. âísla typová odpovídají jednotnému typáfii uïívanému autorem k deskripci stfiedovûké keramiky. âísla na tabulkách vlevo jsou ãísla pofiadová, vpravo pak ãísla typová (v typáfii), nebo ãísla obrázku na tabulce. VloÏení vysvûtlivek pouïit ch zkratek (v ãeském a nûmeckém jazyce) právû na záloïku obálky knihy ulehãuje práci v em, ktefií s ní budou zajisté rádi pracovat. Po otevfiení obálky je má ãesk nebo nûmeck badatel na oãích, aniï by se k nim musel slo- Ïitû dostávat jejich opûtovn m vyhledáváním v textu. Jednotlivé nálezy opatfiené ãíslem je moïné právû pomocí tohoto ãísla dohledat na obrazov ch a fotografick ch tabulkách, které v ak, jak bylo fieãeno, zachycují pouze v bûr tûch charakteristick ch. Publikace kompletního katalogu movit ch archeologick ch nálezû z hradû Hlavaãov, Angerbach a Tachov je mimofiádn m poãinem. Dokazuje mimo jiné i to, Ïe si její autor plnû uvûdomuje nutnost postupné publikace v ech nálezû, které v prûbûhu sv ch v zkumû ãesk ch hradû získal. Jistû jinak oprávnûná kritika volající po pfiedloïení v ech nálezû v ak v pfiípadû docenta Durdíka nebyla a není na místû, jak ukazuje i první svazek edice Castellologica Bohemica Fontes. Kvalitû publikace nemûïe u kodit ani drobná chybiãka pfiehození sondy V a sondy IV v popisu nálezû z kovû a dal ích materiálû hradu Hlavaãov na s. 58. Povzbudivû zní pfiíslib komplexní, ucelené monografie Hrady pfiechodného typu v âechách, ve které bude pfiedloïen rozbor nálezû pfiedloïen ch v recenzované publikaci, jejich datace a podrobné vyhodnocení. Budou zde téï pojednány nálezové okolnosti a souvislosti jednotliv ch souborû, stejnû jako dûkladná a precizní kritika jejich vypovídacích schopností. Vzhledem k tomu, Ïe i recenzovaná publikace Nálezy z hradû pfiechodného typu (Hlavaãov, Angerbach, Tachov) je jedním z v sledkû fie ení grantového projektu GA AV âr A Hrady pfiechodného typu v âechách, je jisté, Ïe se slibovaná monografie objeví na badatelsk ch stolech a v knihovnách archeologick ch ústavû a muzeí, a to jiï v pomûrnû krátkém ãase. A úplnû na závûr nové fiadû Castellologica Bohemica Fontes zb vá popfiát, aby se na jejích stránkách objevovaly jenom ty nejkvalitnûj í práce vzbuzující kladnou odezvu u iroké vrstvy badatelské vefiejnosti. Milan JANâO Publikace Komitét 1866, Péãe o váleãné památky v bûhu staletí Kolektiv autorû: Komitét 1866, Péãe o váleãné památky v bûhu staletí, Hradec Králové U pfiíleïitosti 115. v roãí zaloïení Komitétu pro udr- Ïování památek z války roku 1866 byla vydána sliãná reprezentativní publikace, shrnující na sv ch stránkách dûjiny prusko-rakouské války roku 1866 na ãesk ch, moravsk ch a slovensk ch boji tích, památky upomínající na tuto válku v jednotliv ch boji tích, dûjiny Komitétu i dne ní vyuïití areálû boji È v âechách a na Moravû. Válka v roce 1866 byla posledním váleãn m stfietnutím, jehoï rozhodující bitva se udála na území nynûj- ího ãeského státu. Bitva u Hradce Králové (pfiedev ím v nûmeck ch pramenech zvaná podle Sadové) byla v poãtu nasazen ch vojákû druhou nejvût í v Evropû v 19. století, pfiedãila ji pouze bitva národû u Lipska. Na v ech ãesk ch a moravsk ch boji tích vzniklo do poãátku 20. století mnoïství pomníkû a památníkû, pfiipomínajících hromadné i jednotlivé hroby padl ch, zúãastûné jednotky i osoby a události. Krajina boji È tak získala unikátní funerální charakter, vïdyè na nejvût ím z nich, královéhradeckém, je dnes evidováno více neï ãtyfii sta pomníkû. Tento poãet je unikátní nejen v evropském, ale i ve svûtovém mûfiítku. Komitét pro udrïování památek z války roku 1866 byl zaloïen v roce 1888 jako lokální spolek pro ochranu památek na královéhradeckém boji ti. Nejstar í spolek tohoto zamûfiení v ak vznikl jiï v roce 1867 v Trutnovû, dal í zahájily ãinnost v roce 1889 v Jiãínû, 1891 v Náchodû, 1892 ve Dvofie Králové nad Labem, 1893 v Mnichovû Hradi ti a 1893 v Liberci. Roku 1892 vznikl Ústfiední spolek pro udrïování váleãn ch památek z roku 1866 v âechách. Po roce 1918 ústfiední spolek zanikl, ãinnost místních spolkû v ak pokraãovala aï do 2. svûtové války, po níï obnovil svou ãinnost pouze královéhradeck, zru en v roce Od roku 1954 spolek stfiídavû vyvíjel ãinnost pod rûzn mi názvy a zfiizovateli (mimo jiné v roce 1973 pod Krajsk m stfiediskem státní památkové péãe a ochrany pfiírody v Pardubicích) pfies zákazy politick ch orgánû, aï byla jeho ãinnost v roce 1984 násilnû ukonãena Státní bezpeãností a krajskou prokuraturou. Formální zru ení ale nikdy nezabránilo ãlenûm spolku v dokumentaci a záchranû nemovit ch i movit ch památek, a tak jiï v roce 1986 byla ãinnost spolku obnovena pod dohledem Krajského muzea v Hradci Králové. Do roku 1989 spolek pro el celkem deseti zmûnami názvu a zfiizovatelû. Plné obnovení ãinnosti spolku bylo pfiipravováno jiï v závûru roku 1989 a 31. bfiezna 1990 se se la valná hromada obnoveného Komitétu pro udr- Ïování památek z války roku Spolek postupnû zahájil akce smûfiující k záchranû jednotliv ch pomníkû i areálû hfibitovû na v ech boji tích, od roku 1990 se podílí na vzpomínkov ch akcích pofiádan ch k v roãí války roku 1866 a vydává vlastní ãasopis (od roku 1992 pod názvem Bellum 1866). Do oprav pomníkû RECENZE, BIBLIOGRAFIE 283

20 a hfibitovû se postupnû podafiilo zapojit pfiíslu né obecní, mûstské a okresní úfiady a po správních zmûnách i novû vznikl Krajsk úfiad v Hradci Králové. Charakteristiku období po roce 1990 kromû údrïby a obnovy vût iny pomníkû urãuje i závratné mnoïství krádeïí ãi vandalsk ch útokû na jednotlivé památky a posléze i Komitétem provádûné sná ení ozdobn ch prvkû a plastik a jejich náhrada kopiemi z materiálû, které nebudou lákat zlodûje a po pfiípadném zniãení vandaly je bude moïné snadno nahradit. Architektonicky a sochafisky nejv znamnûj í pomníky jsou zapsány v Ústfiedním seznamu nemovit ch kulturních památek. Území boji tû u Hradce Králové je od roku 1996 chránûno jako památková zóna, pfiesto by pfies nû mûla podle schváleného územního plánu vést rychlostní komunikace R 35. V souãasné dobû má Komitét na sto ãlenû a spolupracuje s mnoha úfiady, jednotlivci i obãansk mi sdruïeními a iniciativami. Graficky nápadité zpracování publikace je podtrïeno vysok m mnoïstvím kvalitnû reprodukovan ch historick ch rytin, pohlednic a fotografií (vût inou dosud nepublikovan ch) i srovnávacími zábûry ze souãasnosti a dokumentárními snímky z dne ní ãinnosti Komitétu. Publikace velice Èastnû propojuje základní pouãení o válce roku 1866, o následn ch dûjinách jednotliv ch boji È a péãi o památky i dne ní stav a v hledy této péãe. Nechybí ani informace o muzejních expozicích a nauãn ch stezkách tematicky spojen ch s válkou roku Jifií SLAVÍK Publikace Josefovská kanalizace Radko Tásler a kol.: Josefovská kanalizace, Svoboda nad Úpou 2003, 24 s., obr. Souãasnému zájmu vefiejnosti o tajná místa nejrûznûj ích staveb vãetnû jejich technického zázemí vycházejí vstfiíc správy zpfiístupnûn ch památkov ch objektû (hradû, zámkû, klá terû) a do prohlídkov ch tras zafiazují koupelny, kuchynû, láznû ãi v tahy. Zájem vefiejnosti o technické památky a funkãní prûmyslové objekty samozfiejmû zahrnuje i nejrûznûj í v robny a zafiízení technického charakteru od vodních ml nû pfies továrny aï po atomové elektrárny. Jistû si kaïd vzpomene na nûjakou exkurzi, kterou absolvoval v prûbûhu sv ch kolních let. Trojãlenn kolektiv autorû veden speleologem RNDr. Radko Táslerem pfiibliïuje vefiejnosti v útlé bro- Ïufie ti tûné na kfiídû místa obzvlá tû tajemná kanalizaci horní ãásti pevnosti Josefov, zaloïené v roce 1780 a vystavûné bûhem následujících necel ch deseti let podle projektu francouzsk ch pevnostních in- Ïen rû. Jedenáct krátk ch kapitol obsahuje struãnou historii pevnosti i kanalizace, funkci a podobu celého systému, domovních stok, kanalizaãních komor a achet. Ukazuje i dne ní závady na kanalizaci a seznamuje s funkcí mûstské ãistírny odpadních vod, na niï je kanalizace od roku 1997 pfiipojena. BroÏuru zdobí kvalitní barevné fotografie i instruktivní v kres zástavby horní pevnosti a prûbûhu hlavních a uliãních stok. Unikátní systém odkanalizování takzvané horní pevnosti patfií pravdûpodobnû mezi první systémy tohoto úãelu u nás. Technicky se jedná o jednotnou kanalizaci s prûplachov m systémem. JiÏ pfii stavbû pevnosti byly zfiízeny ãtyfii hlavní stoky, smûfiující pfiibliïnû od jihu k severu a ústící otevfien mi pfiíkopy do fieky Metuje. Hlavní stoky byly stavûny jako prûchozí s dláïdûn m Ïlábkem v podlaze a cihelnou klenbou nad stûnami. âást stok byla hloubena z povrchu, zbytek byl vylámán hornick m zpûsobem, nûkteré úseky v pevné skále nebyly obezdívány. Stejn charakter, a kupodivu i profily má naprostá vût ina uliãních a domovních stok. Autofii vûnují pozornost stavebnímu provedení ústí svisl ch kanalizaãních pfiívodû, vyrovnávacím komorám a fiadû dal ích detailû. Vût inu dne ních problémû, jimiï tato unikátní soustava trpí, zpûsobilo dlouhodobé trestuhodné zanedbání údrïby v poslední tfietinû 20. století a nepouãené zásahy (zejména zaúsèování nov ch pfiípojek stoky nejjednodu - ím zpûsobem prolámáním klenby nebo stûny bez ohledu na její stav, bez zaãi tûní a odklizení vylámaného materiálu). Následky bezohledného vyuïívání kanalizace se projevily aï pfii rozsáhlej í havárii v roce Tato havárie se na tûstí nedotkla zastavûného území. Její likvidací byla povûfiena albefiická poboãka âeské speleologické spoleãnosti, která se od té doby vûnuje josefovské kanalizaci soustavnû. Likvidace následkû havárie se stala podnûtem pro prûzkum, dokumentaci a následnou sanaci po kozen ch a destrukcí hrozících úsekû. Do konce roku 2002 byly zaji tûny hlavní stoky a fiada uliãních a domovních pfiípojek. koda jen, Ïe technick popis nevychází z dûvûrné znalosti funkce a v voje jednotliv ch vojensk ch i civilních objektû a originální plánové dokumentace pevnosti. adu zdánliv ch problémû a otázek by tak bylo moïné vysvûtlit, nebo alespoà pfiiblíïit jejich vysvûtlení. Napfiíklad zdánlivû nelogická zalomení stok pod brány jsou v sledkem potfieby proplachovat komory pod záchody umístûn mi vedle bran. Obdobnû velká komora pod dvojit mi kasárnami XI (ãp. 36) byla pûvodnû projektována a postavena tak, aby vyhovovala provozu pevnostního pivovaru, a byla dodateãnû zmen ena po pfiemístûní jeho provozu do civilního objektu v sousedství poãátkem druhé tfietiny 19. století. Vejãité stoky v ulici Z. Nûmeãka nemohly vzniknout pfied demolicí Jaromûfiské brány a opevnûní v jejím pfiedpolí. Milovníci pevnosti budou postrádat pouãení o odvodnûní podzemí vnû hlavního pfiíkopu pevnosti stfieleck ch a envelopních galerií a spojovacích chodeb a pouãení o odvodnûní fortifikace v labském pfiedmostí, v tzv. Korunních hradbách. Tam vedla stfiedem pfiíkopu klasická otevfiená odvodàovací struïka (kyneta). Pozornost by zaslouïilo i vysvûtlení funkce dvou v chodnûj ích hlavních stok v pfiípadû napu tûní inundaãní kotliny vodou. Kanalizaãní soustavou obdobnou josefovské byla zfiejmû vybavena i terezínská pevnost, na rozdíl od o nûco star ích pevností Olomouc a Hradec Králové, kde vojen tí inïen fii fie ili pouze odvodnûní fortifikace a inundaci jejího pfiedpolí. V Hradci Králové tak napfiíklad bylo zakázáno napojovat mûstské kanalizaãní stoky na fortifikaãní kynety, procházející na vnitfiní stranû pevnostního valu. Královéhradecké kynety byly po zru ení pevnosti zaklenuty a poslouïily jako pátefi dodnes existující kanalizaãní soustavy. V minul ch letech byly bohuïel cihelné stûny a klenby opatfieny torkretov mi nástfiiky. BroÏura o josefovské kanalizaci pfiiná í fiadu zásadních informací o dûleïité inïen rské stavbû z konce 18. století. Obdobné informace o soudob ch srovnateln ch stavbách zatím bohuïel postrádáme, a tak nelze neï konstatovat, Ïe Josefov a zfiejmû i Terezín byla u nás první úplnû a modernû odkanalizovaná mûsta. V Táslerovû publikaci se ãtenáfii dostává do rukou základní pouãení o jedné z ãástí sloïitého technického díla, jímï celá josefovská pevnost byla a dodnes je. Jifií SLAVÍK Publikace Lidové stavitelství na Vysokom tsku Radim URBÁNEK: Dfievo, hlína, opuka. Lidové stavitelství na Vysokom tsku, Regionální muzeum, Vysoké M to 2004, 114 stran, mapy, situaãní v kresy a stavební zamûfiení v textu. Odborn ch regionálních publikací, které sledují v voj lidového stavitelství urãitého regionu (v podstatû formou vyãerpávajícího monografického zpracování), vy lo v posledních letech velice málo. Patfií k nim bezesporu v e uvedená práce Radima Urbánka, odborného pracovníka Regionálního muzea ve Vysokém M tû, které také tuto publikaci vydalo. Autor zde shrnul pfiedev ím poznatky z terénního v zkumu lidového stavitelství i z bádání ve státních archivech i archivech a dokumentaãních sbírkách dal ích odborn ch ãi vûdeck ch institucí. R. Urbánek vyuïívá rovnûï poznatkû z dal ích oborû, které se v zkumu lidového stavitelství dot kají napfiíklad z dendrochronologie, stavebnû-historick ch prûzkumû, památkové péãe. Autor se vûnoval v zkumu lidového stavitelství jiï pfii své pûsobnosti na Okresním úfiadû v Ústí nad Orlicí, navíc tento obor studoval na FF UK v Praze. Kniha je pojímána, dle mého názoru, spí e z pozic památkové péãe a dûjin architektury, pfiece jen chybí ãetnûj í zastoupení metod etnologického studia (odraz sociálnû-profesní struktury obyvatel vesnic ve vesnické stavební kultufie, ovlivàování projevû lidové architektury zpûsobem hospodafiení ãi obïivy obyvatel regionu). Autor zfiejmû cílenû opomenul otázky bydlení jednotliv ch sociálních vrstev obyvatelstva; domnívám se, Ïe z dûvodu svého badatelského zamûfiení, kde se tûmto problémov m okruhûm prakticky nevûnoval. Jinak publikace splàuje v echny nároky kladené na souãasnou podobu monografického zpracování lidového stavitelství regionu 284 RECENZE, BIBLIOGRAFIE