JAPONSKÉ MEÍSTVÍ. Oldich Polreich, 3.TL. Stední škola stavební Jihlava Žižkova 20, Jihlava

Transkript

1 Stedoškolská technika 2009 Setkání a prezentace prací stedoškolských student na VUT JAPONSKÉ MEÍSTVÍ Oldich Polreich, 3.TL Stední škola stavební Jihlava Žižkova 20, Jihlava Anotace: esky: V mojí roníkové práci jsem se zabýval historií a postupy používanými v japonském meíství. Prozkoumal jsem výrobu jedné z nejvíce smrtících chladných zbraní japonské katany, od kování epele až po devaskou a oplétaskou práci na pochv. English: In my year work, I concerned in history and methods of japanese swordmanship. I recognized crafting of one of the deadliest cold weapons japanese katana, from forging of a blade to precise work of masters carpenters and woodcrafters. Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatn a použil literárních pramen a internetových stránek, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury a zdroj informací. Dále se vzdávám autorských práv na tuto dlouhodobou roníkovou práci ve prospch Stední školy stavební, Jihlava. V Havlíkov Brod dne Oldich Polreich

2 Úvod: Téma Japonské meíství jsem si vybral, protože se už se dloho zajímám o japonské mee a Japonsko obecn.vypracováním této práce jsem chtl rozšíit své dosavadní znalosti v této oblasti a naerpat nové.chtl bych se vnovat pedevším procesu kování japonského mee - Katany, nebo ten zstává i po dlouhé dob opeden mnoha mýty a nejasnostmi.dále jsem se vnoval fyzice obsažené v boji s touto zbraní. Historie samuraj Struné shrnutí vzniku samurajské tídy, její postavení v jednotlivých érách japonských djin. Ped obdobím Heian (viz. níže) mla armáda v Japonsku stejné uskupení jako ínská a vládl císa. Na zaátku období Heian byla císaská armáda pro nedostatek disciplíny a motivace rozpuštna a vlada ustanovil Shogunáty (provincie).tyto shogunáty mli vlastní samosprávu a vládli jim mocné šlechtické rody ve jménu císae, ale skutenými vládci byli oni. Kolem 11. st si velkostatkái (Daimyo) a šlechtické rody najímali soukromé strážce svého majetku, tyto ozbrojení sluhové se nazývali Saburafu (služebník pána). Doprovázeli svého pána jako tlesná stráž a plnili jeho píkazy, odmnou jim byl vtšinou pídl pdy. Z tchto služebník se pozdji staly bojovníci saburau (bushi s vyšším postavením), kteí sloužili jako císaská a šlechtická garda. Tyto šlechtické rody poté zaali mezi sebou bojovat o pdu a moc (kolem 14. st. bylo japonsko rozdleno na deset shogunátu válících mezi sebou.). V tchto obdobích válek byli samurajové velmi žádáni pro svoje umní šermu a lukostelby, mezi válkami se zdokonalovali v boji a pracovali na statcích. Zastávali roli provinních úedník, kteí vybírali dan, dohlížely na poádek, stavby a organizovali výsadbu rýže. Ve st. se zmnil životní styl samuraj. Ti nejúspšnjší svým vlivem a bohatství pedili vládnoucí šlechtu a stávali se pímými vazaly shogun. Budovaly na svých pozemcích velké opevnná sídla, kde žili s rodinami a služebníky. V tchto sídlech byly vybudovány stáje, sýpky a dílny pro emeslníky, sloužili také jako poslední útoišt pro zdejší obyvatelstvo v pípad útoku. Samurajové se stali elitními bojovníky s ddinými právy. Pesto že byli bohatší a vlivnjší než šlechticové shogunatu nepestali jim sloužit.

3 V období (Edo) shogunátu Tokugawa došlo k vyzvednutí morálních hodnot, duchovní význam samurajského mee a kodexu bushido (cesta váleníka) : 1. Nemám rodie, iním nebe a zemi svými rodii. 2. Nemám domov, iním saika tanden (oblast bicha) svým domovem. 3. Nemám zázranou sílu, iním est svou zázranou silou. 4. Nemám prostedk, iním povolnost svými prostedky. 5. Nermám magické síly, inim osobnost svou magickou silou. 6. Nemám ani život ani smrt, iním umní regulace dechu svým životem a smrtí. 7. Nemám tlo, iním stoismus svým tlem. 8. Nemám oi, iním šlehnutí blesku svýma oima. 9. Nemám uši, iním citlivost svýma ušima. 10. Nemám konetiny, iním pohotovost svými konetinami. 11. Nemám zákon, iním sebeochranu svými zákony. 12. Nemám strategii, iním sakkacu jizai (volnost k zabíjení a obnovováni ) svou strategií. 13. Nemám zámr, iním kisan (chopení se vhodné píležitosti) svým zámrem. 14. Nemám zázrak, iním správné zákony svými zázraky. 15. Nemám princip, iním rinki ohen (pizpsobení se všem okolnostem) svým principem. 16. Nemám tatiku, iním kyojitsu (faleš a upímnost) svou taktikou. 17.Nemám talent, iním toi sokumyo (pohotovost, dmysl, vynalézavost) svým talentem. 18. Nemám pátel, iním svou mysl svým pítelem. 19. Nernám nepátel, iním neobezetnost svým nepítelem. 20. Nemám brnn, iním jingi (dobroinnost a spravedlivost) svým brnním. 21. Nemám hrad, iním fudoshin (chladnokrevntost) svým hradem. 22. Nemám mee, iním mushin (necitelnost) svým meem. Pokud se Samuraj od tohoto kodexu odklonil, nebo zklamal a ztratil svého pána, byl povinnen spáchat rituální sebevraždu Seppuku (nesprávn Harakiri).V nkterých pípadech se stalo, že Samuraj toto neudlal.v tom pípad se z nj stal Ronin - Samuraj bez pána.ronin pežíval na kraji spolenosti a byl nucen bezcíln putovat krajinou Japonska.Nechal se najímat jako žoldné nebo vrah. S obdobím Meiji (Císa Mutsuhito) dochází k obnovení císaské autority za podpory západních mocností a nastává modernizování Japonska podle západního vzoru. V roce 1876 vchází v platnost Haitorei vyhláška, která zakazuje nošení mee a ruší samurajskou tídu se všemi jejími výsady. Samurajové chtli udržet nezávislost Japonska a proto vyvolávají vzpouru. Císa však jíž disponuje ohromnou armádu vyzbrojenou stelnými zbranmi a západní technologii (pušky, dla, první kulomety) kterou použije pro potlaení vzpoury. Pozdji se zbytek shogunát vzdává aby ukonil krveprolití a pedává moc císai. V roce 1877 dojde k bitv o Shiroyama, poslední bitva mezi zbylými samuraji (25 tis. muž) a císaskou armádou (300 tis. muž). Vdce povstání Saigo Takamori je smrteln zrann, nž by byl zajat í zabit nepítelem, spáchá na bojišti seppuku. Všichni ostatní samurajové jsou jsou zmasakrováni a totáln poraženi císaem kterému dosud sloužili. Do roku 1945 se ješt používal termín shizoku jako formální oznaení potomk samuraj.

4 Historická období (mengo): Yamato (-550) Asuka ( ) Nara ( ) Heian ( ) Kamakura ( ) Namboku ( ) Muromachi ( ) Momoyama ( ) Edo ( ) Meiji ( ) Taisho ( ) Showa ( ) Heisei (1989+)

5 Historie japonského mee Rok (n.l.) Éra mee Popis Styl nošení mee ped r Koto starovké mee rovné, dvoubité ínské mee (duplikáty tai-chi) staré mee první japonské zakivené mee s jedním ostím (tachi, první typy katana) - jindachi-zukuri dlouhý jap. me, nošený voln zavšený (asi v polovin stehen) šrkou na šerp (obi) ostím dol. Historická éra (mengo) Yamato (-550) Asuka ( ) Nara ( ) Heian ( ) Heian ( ) Kamakura ( ) Namboku ( ) Muromachi ( ) Momoyama ( ) Shinto Shinshinto nové mee klasický zakivený tvar jap. mee s jedním ostím (katana) nové-nové mee obnova nového mee buke-zukuri dlouhý jap. me, nošený po levé stran prostrený za šerpou (obi) ostím nahoru. Momoyama ( ) Edo ( ) Edo ( ) Meiji ( ) Gendaito Shinsakuto moderní mee západní styl (šavle) Po zrušení samurajské tídy (Haitorei vyhláška nov vyrábné mee pouze jako umlecká díla viz níže) se me i jeho nošení zmnil po vzoru šavle západní kavalérie, voln zavšený na opasku. Meiji ( ) Taisho ( ) Showa ( ) Showa ( ) Heisei (1989+) V 6. století ped n.l. si legendární císa Jimmu Tenno podrobit skoro celé Japonsko, v této dob se Japonci inspirovali ínským meem. Rané mee byli pouze duplikáty ínského mee, rovné a dvojbité. Války v období Asuka však podporovaly pokrok ve výzbroji japonských bojovník. Podle legendy byl první zakivený me s jedním ostím (pipomínající klasický japonský styl) vyroben kováem "Amakuni" kolem roku 700 n.l. souasn s prvním postupem skládání ocele. A as samuraj nastal.

6 Od 12. století bylo japonsko zužováno krvavými obanskými válkami, které trvaly skoro 5 století. Bhem této doby zažívalo Japonsko svou dobu temna, po kterou byl rozvoj a pokrok zastaven. To zmnila až válka v období Onin ( ) (Muromachi), která zpsobila pevrat a veliký rozvoj v japonské výzbroji a brnní. Mee z tohoto období jsou považovány za jedny z nejvzácnjších. I pesto se ke konci éry Muromachi dostavilo utlumení výroby me, jelikož se ke slovu pihlásil stelný prach a dla. V poátcích éry Edo byla stále výroba jap. me velice utlumená, jejich rozvoj a smoval pouze do krásných rytin a slavnostních ozdob. Po nástupu shogunátu Tokugawa ( ) došlo k omezení používání stelného prachu a nezapomenuté umní kování me opt ožilo. Ke konci tohoto období jap. me opt nabyl své tradiní kvality a jeho nošení bylo zakotveno v zákon. Tak to zstalo až do píjezdu námoního dstojníka Matthew Perryho v roce 1853 s rozkazy uzavít obchodní smlouvu s Japonskem, pedstavitelé Tokugawa odmítají ale pod hrozbou moderní drtivé vojenské síle jsou nuceni souhlasit. Jeho erné lod se poté staly v Japonsku symbole hrozivé západní technologie a kolonialismu. S obdobím Meiji nastalo modernizování Japonska podle západního vzoru. V roce 1876 vchází v platnost Haitorei vyhláška, která zakazuje nošení mee a ruší samurajskou tídu se všemi jejími výsady. Pouhé držení katany je nyní protizákonné a dochází k masivnímu odzbrojování bývalých samuraj. Stažené mee se po roztavení používali k výrob nových moderních dl (bylo roztaveno pes 100 tisíc me). Japonská armáda pijala za me šavli po vzoru západní kavalérie. V tomto období byla skoro zrušena výroba me, protože bylo povoleno vyrábt pouze mee bez ostí jako spotební zboží. Používání katany s ostím bylo povoleno pouze píslušníkm policie, kteí dohlíželi na dodržování této vyhlášky. Po druhé svtové válce (období Showa) došlo k odzbrojení i díve povolených me s ostím u píslušníku policie. Jediné mee které smli zstat byly velmi cenné historické díla, které byly umístny do museí nebo chrám. V dsledku tohoto odzbrojení bylo v roce 1958 odvezeno z Japonska americkou armádou tisíce me a jap. me bylo v Americe více než v Japonsku. Toto naízení a následné odzbrojování prakticky skoncovalo s výrobou tradiních jap. me. Nyní je katana vyrábna pouze kusov, vtšinou bez opravdu kvalitního ostí a pouze jako umlecké dílo.

7 1 shaku = 30,3 cm (sun= 0,1 bu=0,01 Délka ostí mee: (Nagasa) rin=0,001 shaku) tachi diato delší než 2 shaku (delší než katana) o dachi dlouhé tachi delší než 3 shaku ko dachi krátké tachi kratší než 2 shaku katana / uchigatana diato delší než 2 shaku wakizashi shoto delší než 1 a kratší než 2 shaku tanto, aikuchi tanto kratší než 1 shaku Tachi Pedchdce katany, v obdobích Koto až Shinto se používal jako bojový me, pedevším pi jízd na koni. Byl velmi kvalitn vyrábn a hojn zdoben. V období Shinto se jeho praktické používání omezilo, jelikož se zmnil styl boje a tento me pro jeho honosnost pevzala šlechtická tída (kuge). Na dále byl používán pouze ke slavnostním a ceremoniálním píležitostem. Tento me byl opaten dvma oky. kterými byla prostrena šrka pro pipevnní k obi, byl nošen voln zavšený v polovin stehen ostím dol. Tasen byl tkz. od zem k nebi. Katana Ke konci období Shinto se tradiním bojovým meem stala katana (délky diato), která spolen s kratším meem wakizashi tvoila soupravu koshirea. Oba tyto mee byly nošeny souasn po levé stran prostreny za šerpou (obi) a byly shodn zdobeny. Tento me byl tasen tkz. od nebe k zemi.tachi mlo vtší (hlubší) zakivení jak epele tak apu nž Katana, jejich délky byly u obou více jak 2 shaku. Strana pro signaturu (mei) na apu je vždy pední strana epele mee a proto mají tyto mee (Tachi a Katana) signaturu na opaných stranách. Rozdíl mezi Tachi a Katana se uruje hlavn podle vku, tvar epele a strana signatury (mei) na apu se v nkterých pípadech rozeznávají velice tžko, jelikož tvar epele byl shodný s Katanou a nkteí misti meíi signovali své mee na zadní stranu apu. Wakizashi Tradiní pomocný me (délky shoto) samuraje. Tento me se používal všude tam kde se nemohla použít katana pro svojí délku. Kodex také nutil bojovníky odkládat katanu pi vstupu do obydlí ale wakizashi si mohl ponechat. Tento me byl používán pi sebevražedném rituálu seppuku. Tanto Tato dýka ze záštitou (délky tanto) byla koncipována a používána jako bodná zbra. Nošená na pravé stran prostrený za šerpou (obi). Nkdy, pevážn ženami byl také používán stejn jako aikuchi pi seppuku. O dachi velmi dlouhé tachi (3-6 shaku) nošené na zádech, používaný pedevším jap. jízdou. Po roce 1615 bylo jeho praktické používání omezeno, jelikož se zmnil styl boje a teké jeho délka pesahovala povolenou délku pro nošení mee 3 shaku. Jejich hlavním úelem se stalo jejich použití jako výstavní obadního mee pro Shinto* svatin, jelikož

8 svým velkým a dsivým vzhledem byly hodny pro uctívání boh. Shinto* (Shintoismus) japonské náboženství "cesta Boh" vznikající v období Nara, které spoívá v uctívání pírody a boh. (zaniká po druhé svtové válce) Kování Katany 1.Materiály a pomcky Prvním krokem pi výrob katany je výbr dostaten vhodného materiálu.vtšina meí používá tzv. Ocel tamehagane.tento typ oceli je produkován v primitivní huti tatara za pomoci devného uhlí a satetsu -elementárního kovu který se nachází v íních korytech.devné uhlí a satetsu se zahejí na teplotu 1200 až 1500 stup po dobu 3 dní.tenhle proces je výchozím procesem pemny ocele.jsou pi nm vyhlazeny nedostatky oceli (prasklinky, bublinky apod).po schlazení je ocel rozbita na menší použitelné kousky a roztídna podle kvality a obsahu uhlíku. Obsah uhlíku mže být od 0,5% až po 1,5%.Vysoce kvalitní tamehagane je lehce rozlišitelné od nekvalitního.má jasnou stíbrnou barvu a krystalickou strukturu.obsahuje okolo 1,2% uhlíku. Ková peliv sleduje každou zásilku tamehagane a vybírá kusy s optimálním obsahem uhlíku pro každou ást epele.kawagane-tvrdá obalová ocel.shingane, mkká ocel v jádru mee.navzdory zvýšené péi sléva u hut není vtšina oceli použitelná pro žádnou ást mee.když je obsah uhlíku píliš vysoký,epel by byla kehká a nároná na zpracování.naopak pokud je obsah uhlíku píliš malý, ocel bude mkká a neudrží si ostrost.v obou pípadech bude výsledná epel nekvalitní.proto je nutné další zušlechování Oroshigane.Tím se dosáhne optimálního pomru uhlíku.když má tamahagane moc uhlíku, jsou kousíky této ocele zaháty v tatara a zárove je zespodu vhánn vzduch, který oceli prochází.proud vzduchu a teplota v tatara donutí pebytený uhlík pemnit se v oxid uhelnatý a uniknout pry.když má tamahegane mén uhlíku, jednoduše se zopakuje proces produkce s pidaným devným uhlím. Když má tamahegane správný obsah uhlíku, samotný proces kování mže zaít.tamahegane je znovu zaháto, a ukováno do podoby plát o velikosti zhruba 16 tvereních cm.tyto pláty jsou znovu rozbity, a kousky urené pro kawagane a shingane jsou vybrány.kousky jsou pak zformovány do blok o rozmrech 3x5 palc a váze okolo pti liber, nasazeny na kousek oceli se stejnými vlastnostmi na dlouhém držadlu.blok je obalen rýžovým papírem a namoen v izolujících splašcích jílu, aby si udržel bhem zahívání svj tvar.poté je umístn do výhn kde je rozehát na 1300 stup (záiv žlutá nebo bílá barva).když kov dosáhne požadované teploty, je vyjmut z výhn a kován, aby se jednotlivé pláty spojily v jeden kus.dodatené zahívání a kování je nutné, aby byl kus vytažen na dvojnásobek své pvodní délky. Polévání jílovými splašky 2.Kování (Kitae) Kawagane Shita-gitae neboli základní kování je provádno poté, co je prodloužený kus s optimálním obsahem uhlíku uznán za vhodný pro ukování tvrdého Kawagane.Proces spoívá ve sklopení epele proti sob tak, aby se vytvoily rozdílné vrstvy oceli, které jsou unikátní pro každý me.proces zaíná zahátím protáhlého kusu na teplotu vhodnou ke kování.kus je v plce své délky neustále zasahová, dokud se tém nerozdlí na dv stejné poloviny.když je jedna polovina tém oddlena, pomocí kladiva je dotluena nejdíve do pravého úhlu, nakonec ulomena a piložena proti první polovin.když jsou ob poloviny proti sob, kus je znovu prodloužen na dvojnásobek své délky.jedno peložení zabere asi

9 30 minut pesné kováské práce, a poet peložení závisí na stylu jednotlivého kováe.jak je nažhavený kov zpracováván, rychle chladne a stává se více nároným na zpracování.když má kus ervenou barvu, je znovu vložen do výhn a nahán na optimální teplotu.každé peložení vyžaduje dv nebo tí nahátí.pi nahívání dokáže vysoká teplota a bohatý písun kyslíku rychle vyvázat z oceli uhlík.aby tomu zabránil, ková musí as od asu kov vyjmout, vyválet v rýžové slám a namoit do lázn z jílových splašk.to dramaticky sníží oxigenaci a únik uhlíku z epele, ale témr polovina pvodního tamehagane je spotebována pi shita-gitae kvli opatením které mají zabránit ztrát materiálu. Ocelový prut vyprodukovaný pi shita-gitae má zpravidla rozmry 10x3/4x1,5 palce.a váží od 2 a tvrt po 3 a pl libry.i pes snahu kováe tomu zabránit, rozdlení uhlíku v prutu je nerovnomrné.to je nepípustné pro vykování super pevného kawagane.aby to opravil, ková rozdlí prut na 3 stejné kusy, naskládá je na sebe, a znovu vloží do pece.pro Katanu jsou poteba 4 kusy aby bylo možné vykovat epel.kusy jsou znovu spojeny k sob a zaíná další proces : Age-gitae - dokonování kování. Kov je znovu nkolikrát peložen až vznikne prut vážící od 2 do 3,5 liber a obsahující cca 0,7% uhlíku rovnomrn rozdleného do celé jeho délky. Dv hlavní charakteristiky Kawagane : Jitetsu (Kvalita Oceli) a Jihada (povrchová vrstva) jsou ovlivnny mnoha faktory od potu peložení, po sílu úder kladiva.kresba na epeli se proto liší podle stylu každého kováe.je to jeden ze základních znak pravosti výroby mee, a velice tím roste jeho hodnota. 2.Kování Shingane Zatímco krátké zbran jako tanto nebo wazikasi jsou asto vyrábny pouze z tvrdé kawagane ocele, dlouhé zbran jako katana mají uvnit epele jádro z mkké ocele (Shingane) s malým obsahem uhlíku.to umožuje, aby byl me ostrý a tvrdý, ale zárove velice odolný (dokonce ikdyž je poškozen).proces kování shingane je velice podobný kování kawagane. Vybráné kusy se správným obsahem uhlíku jsou pekládány, kovány kladivem, a vytvarovány do jednoho prutu.ková vtšinou zaíná s dvoulibrovým kusem tamehagane který obsahuje okolo 0,5% uhlíku.kus je pak rozžhaven a vykován do plochého prutu, velice podobného prutu kawagane.prut shingane je poté desetkrát peložen kvli dvodm jaké jsem zmínil díve.další pekládáníje nutné protože ocel velice asto obsahuje velké množství neistot, které by zabránily správnému spojení obou ástí epele dohromady.tak jako u kawangane, kvli špatným podmínkám pi kování je skoro polovina pvodního materiálu ztracena.finální shingane váží okolo pl libry a obsahuje 0,2 až 0,3% uhlíku.

10 Rzné kresby na epeli 3.Spojení Kawagane a Shingane (Tsukurikomi) Existují dv metody spojení kawangane a shingane do jednoho kusu, který má zamýšlené vlastnosti katany.pi jednoduchém pláš-jádro kování (kobuse gitae) ková rozhžaví a rozkove kus kawagane do 15 palc dlouhého plátu, který pak ohne do tvaru U.Kus shingane pak vytvaruje a vloží do kawangane.spojený kompozit je pak znovu vložen do pece a rozžhaven na teplotu 1300 stup.když je dosaženo správne teploty, kus je z pece vyjmut a kován.kawagane tak dokonale obklopí shingane a ob ásti jsou spojeny.tento proces je extrémn dležitý pro správné vykování mee.pokud nejsou ásti dokonale spojeny (jsou mezi nimi mezery) práce je bezcená.pokud kawagane neobklopuje celé shingane, práce je opt bezcenná.v obou pípadech je epel zniena a materiál použit na další práci.

11 Ilustrace 1: Spojování metodou kobuse gitae. Vpravo pržez hotovou epelí. Druhá metoda spojení kawagane a shingane je mnohem složitjší.proces je znám jako hin-sanmai-gitae.tato metoda spoívá ve vytvoení tí až ty (záleží na stylu meíe) kus kawagane, které utvoí spodní, vrchní a postranní ásti plášt a jejich naskládání okolo shingane.každý kus pak musí být peliv pipojen k shingane, což zahrnuje spojování dvou kus kovu s rzným obsahem uhlíku. Je jasné, že rozdíly v tchto metodách se musí njak podepsat na vlastnostech výsledné epele.bohužel nebyly uskutenny žádné vrohodné studie. 4.Vytvoení polotovaru (Sunobe) Když jsou kawagane a shingane spojeny, meí znovu rozžhaví kov a zane s tvoením hrubého tvaru epele.tento polotovar neboli sunobe je vytvoen tak, že meí protáhne kompozit pomocí série rozžhavování a kování.výsledný tvar je pak velice podobný konenému tvaru mee.sunobe má 90% délky mee, ale je mnohem tlustší a nemá žádné zahnutí a epel a hrot.v této ásti kování meí rozhoduje kde se bude nacházet ap epele (oblast nakago-je chránna záštitou- tsuba).nakago se vyznauje zmenšenou výškou a kruhovým otvorem pro upevnní rukojeti a opletu.dokonení polotovaru provádí meí tím, že kladivem vyrovná tloušku epele od zhora dol a od špice k apu. 5.Tvarování epele (Hisukuri) Tvarování katany zaíná vytvoením ostí ha-saki.meí nažhaví okraj polotovaru na 1100 stup a poté zane zplošovat oblast kde se má nalézat ostí.sunobe je neustále kováno, dokud není píliš chladné.pak meí kus znovu nažhaví a pokrauje dál.nažhavování je peliv kontrolováno.meí vždy rozžhaví pouze úsek asi 2 cm široký.pehátí mee by mohlo zpsobit, že úder kladivem oddlí kawagane a shingane, což by zniilo dni pelivé práce.naopak, pokud je úsek píliš chladný, úder by mohl narušit strukturu a sunobe by se rozlomilo. Hrot kissaki, oblast nad ostím shinogi a tupá ást mee mune jsou také vytvoeny pi hisukuri.meí pracuje velice rychle, aby kov pi formování nevychladl.pokud je epel vypracována správn, kov u ostí je více vytáhlý než na vrchu epele.nezkušení meíi asto produkují epele které se kroutí a ohýbají kvli nekontrolovaným úderm kladiva.misti meíi jsou po dlouhém tréninku schopni urit pesné množství a sílu úder nutných k dosažení efektu. Pesné kování velice usnaduje pozdjší úpravy jako obrušování.ikdyž sunobe te vypadá jako me, epel je poád celkem neohrabaná a tlustá. 6.Hrubé broušení a pilování (Shigae):

12 Když je kování dokoneno, musí meí pipravit sunobe na proces, který ji dá vytvrzené ostí.tento proces zaíná hrubým broušením a pilováním (Shigae).Prvn meí použije dlouhé hoblík sen, kterým odeže výstupky a nedokonalosti na povrchu kovu.poté použije pilník na vršek a epel sunobe.nakonec, hrubé broušení je provedeno brusným kamenem na celé ploše epele.když je shigae dokoneno, epel má všechny náležitosti (tvar, kivky, linie) jako hotová.jen ostí je velice hrubé, aby bylo možno provést další krok vytvrzování epele. 7.Vytvoení linie Hamon (Tsuchioki): Existuje mnoho druh oceli, každý má své specifické fyzikální a chemické vlastnosti. Vlastnosti jsou urovány mnoha faktory.u japonských epelí jde pedevším o obsah uhlíku a tepelnou historii kovu. Ostí katany (yakiba) je velice tvrdá ocel, známá jako martenzitová. Martenzitovám ocel mže být nabroušena do velké ostrosti, dobe drží své ostí, ale je asto píliš kehká aby byla zárove vhodná k odrážení ran bez jejího poškození.naopak ferritové a perlitové ocele nabízejí práv pružnost a mkkost.po staletích výzkumu nalezli japonští meíi metodu, jak vytvrdit ostí a zárove zanechat tlo mee pružné a odolné.klíovým je pro tento proces tepelné zpracování, které petvoí mkkou perlitovou ocel u ostí na tvrdou martensitovou.zóna mezi tmito dvma rozdílnými ocelemi (habuchi) je dobe vyditelná, takže meí se snaží o její zkrášlení krystalovou vrstvou.vrstva se nazývá Hamon a je to jedno z nejvtších mítek krásy epele.design a provedení Hamonu vyjaduje meív umlecký styl a individuální tvá každé epele. Pro vytvoení Hamonu, meí nejprve vytvoí tsuchioki design.tento proces zaíná nanesením jílové kaše tsuchi dori na tu ást epele, která má být tepeln ošetena.kaše obsahuje mnoho surovin, mimo jíné íní jíl pro izolaci, devné uhlí kvli kontrole teploty a drcený pískovec aby se epel nelámala.další písady jsou rzné a velice asto se jedná o výrobní tajemství meíe.kaše je edna vodou dokud nepilné na zdrsnný povrch epele.tam pak funguje jako zpomalova chladnutí a katalyzátor pro pemnu ocele.meí aplikuje kaši na ocel špachtlí v rzné tloušce.tlouška vrstvy závisí na požadavcích na uritou ást epele.ím tení vrstva bude, tím více martenzitová bude ocel pod ní.nejtení vrstva je proto používána na ocel na vlastním ostí.dále nahoru je pak vrstva tlustší.nanášení a tlouška vrstvy velice ovlivní výsledný vzhled Hamonu. Jak bylo zmínno díve, martensitová ocel je velice kehká.to znamená že mže pi namáhání prasknout a zniit tak epel.tomu musí být zabránno za každou cenu.meí proto aplikuje mnoho tenkých proužk kaše pes povrch epele, kolmo na ostí.díky tomu se vytvoí žilky paerlitové oceli (ashi) na pozadí martensitové. Tyto žilky zadrží praskliny.pokud je tedy martensitová ocel zasáhne napíklad ostí jiného mee, nepraskne celá epel, ale pouze nkolikamilimetrová ást, která je lehce opravitelná.ashi je další souást designu.styl a jeho provedení se liší me od mee.

13 8.Vytvrzení epele (Yaki-ire) Vlastní proces vytvrzení epele se nazývá Yakiire.Když kaše na povrchu epele zaschne, me je nahán do svtle ervené nebo oranžové a rychle ponoen do vody.akoliv mže budit dojem mechanické práce plné žhnoucího železa a páry, opak je pravdou.jde o vysoce sofistikovaný a kontrolovaný proces.obvykle je provádn v noci, aby mohl meí bezpen rozpoznat teplotu podle barvy a záení rozpáleného kovu.tak vyvinutý zrak je výsledkem dlouholeté praxe a zkušeností.meí také musí dobe znát materiály se kterými pracuje.navíc každý me je jiný a reaguje jinak i bhem procesu. Prvním krokem Yaki-ire je rozpálení výhn tak, aby mla stejnou teplotu ve všech jejích ástech.když je výhe pipravena, meí vloží epel do otvoru v další železné tyi a sváže je k sob koženým popruhem.epel je pak nkolikrát protažena skrz výhe.to proto aby se srovnala teplota kovu ve všech jejích ástech.po rychlé kontrole barvy kovu, který by ml být jasn ervený nebo oranžový (okolo 700C). Ponoí meí epel rychle do vody a vychladí ji tak do vytvrzeného stavu. Existuje mnoho forem a styl Yaki-ire.Nkteí meíi používají odlišnou ocel, jiné teploty a postupy.zpsob vytvrzení má mnoho vedlejších efekt na vzhledu mee a je tak dalším kritériem pro posuzování me. Po vytvrzení meí protáhne epel skrze výhe s nízkou teplotou.epel je zahátá asi na 160C a díky tomu se z ní uvolní naptí zpsobené vytvrzováním.tento proces se nazývá yaki-modoshi.asto se opakuje ješt nkolikrát.meí musí být ale velice opatrný.více opakování mže sice lépe vykreslit hamon na povrchu epele, ale také se mže stát že hamon se zamlží nebo dokonce zmizí.poslední fází procesu je odstranní jílové kaše.pokud je meí spokojen s hamonem a vytvrzením epele, nanese na povrch mee 2% roztok ethanolu.to ješt zvýrazní hamon. Tady se také pozná, zdali byl proces vytvrzení proveden správn.pokud byla epel moc horká, ocel na ostí mohla prasknout a hamon zmizet.naopak pokud byla ocel chladná, epel není vytvrzená a hamon špatn vykreslený.pokud se nco z toho stalo, meí mže nechat ocel nahát na 800 C a pomalu vychladit.poté mže opakovat celý proces od nanášení kaše a doufat v lepší výsledek. 9.Vyladní zahnutí (Sorinaoshi) Rozdíl teplot bhem Yaki-ire mže zpsobit prohnutí epele.nkdy se mže bhem chladnutí me prohnout až o 2,5 cm.meíi s tím poítají a kovají epel úmysln rovnjší.nkdy ale ani pesný odhad nepomže a nastupuje vyrovnávání epele.to se provádí nkolika údery palicí na epel.pokud je prohnutí moc velké, epel se podloží nahátým kamenem který ji donutí se roztáhnout a zaujmout mén prohnutý tvar. 10.Dokonování mee. Nyní je dokonena jedna z ástí mee epel.meí pidává na ap svj podpis, popípad vnování a ryje na epel ozdobné rytiny (Hi).Dalo by se ale íct, že tím výroba vlastního mee teprve zaíná.na dokonování se podílí mnoho zkušených

14 emeslník.erstv dokonená epel nejdíve putuje k leštii, který ji jemn nabrousí a vyleští tak, zvýrazní aby vynikly všechny vlastnosti oceli.leštní samotné trvá nkolik týdn než se mistru leštiovi povede vytvoit ostrou epel a jasná oddlení jejich ástí. epel je pak poslána k umleckému kovái, který ji opatí chrániem u apu (habaki).ten chrání epel bhem pepravy a také slouží jako ozdoba.je vyroben z kov jako m, stíbro nebo zlato.mimo to ková vyrobí dekoraní chráni rukojeti (tsuba).ten je vyroben také z mdi, oceli nebo ze zlata.asto jsou na nm vyobrazeny motivy zvíat nebo boh.nejdražší mee mají tsuby skládáné z více materiál. epel dále putuje k ezbám a oplétam. ezbá nejdíve vytvoí jednoduchou devnou rukoje a pochvu.je s ní sice možné normáln bojovat, ale tato sada (nazývaná také Shira-Zaya) slouží pouze pro bezpené transportování epele. ezbá poté pracuje na skutené pochv a rukojeti.výroba pochvy je tém stejn dležitá jako výroba epele, protože pochva dotváí me.je vyrobena pesn na míru danému mei.používá se vtšinou tvrdé devo které je lakováno, zdobeno ezbami a rytinami vyplnnými drahými kovy a kamením.rukoje je rovnž devná.uprosted se nalézá otvor pro její pipevnní k epeli.do nj se vsazuje kolíek jehož hlava je bohat zdobena.toto se mnilo v prbhu djin.od jednoduchého kolíku se tak pešlo až ke složitým umleckým plastikám (vtšinou zvíat) vyrobeným ze zlata a drahého kamení. Zatímco ezbá vyrábí pochvu, opléta pipravuje rejnoí kži nebo látku na oplet rukojeti.poté co je rukoje a pochva dokonena, me je osazen tsubou a rukoje opletena.na levnjší mee se používají látkové oplety, na dražší rejnoí kže.stávalo se ale že samuraj zvolil druh opletu podle osobních preferencí.na její konec je nasazena zdobená hlava do které se dokoní úplet. Opléta pak ješt z drahé látky vyrobí provázek kterým omotá pochvu tsn u jejího oteveného konce. Tím je dokonena kompletní sada mee Koshirea. Me putuje zpátky k meíi, který si jej zkontroluje než ho pedá zákazníkovi.obzvlášt bohatí nebo vlivní samurajove si asto obdnávali kompletní sadu me ve stejnm barevném ladní, ve kterém mli zbroj.napíklad koshirea legendárního šermíe Musasiho se skládala z dvou katan, jednoho wakizashi a tanta.vše bylo vyvedeno v rudoerných barvách, stejn jako jeho zbroj.uvádí se, že Musasi za ni zaplatil cenu odpovídající menšímu hradu. Na obrázcích dále: Katana, meí Tanbanokami Yoshimichi, 1.generace meí z Osaky, Éra Edo, rok výroby 1652, aktuální cena yen

15

16

17 Detaily epele.všimnte si linie hamon (svtlejší pruh nad ostím) ap epele.narozdíl od epele ap nesmí být nijak ištn nebo mnn, aby se nepoškodilo pvodní znamení a podpis meíe.pokud by se tak stalo, me ztrácí vtšinu své hodnoty.všimnte si dvou otvor pro upevnní rukojeti. Tsuba (záštita epele).stejn jako ap nesmí být nijak ištna.významn se podílí na cen mee.existují dokonce sbratelé, kteí se zamují pouze na tsuby.tato tsuba je pouze

18 skromn zdobena rytinami.

19 Pochva a rukoje.pouze pozlacené zdobení a jednoduchý látkový oplet svdí o tom že šlo o relativn levný me.

20 Fyzikální Vlastnosti: Výroba mee je tedy jasná, ale ta je jen jednou ástí této tém dokonalé zbran.co stojí za jejími skvlými bojovými vlastnostmi? V této kapitole se to pokusím fyzikáln objasnit. Boj s katanou: Veškeré japonské válenictví bylo postaveno na obouruních zbraních.štít jak ho známe z evropy prakticky neexistoval.pouze vyjímen se místo nj používaly želví kruníe.obyejným armádám ale vévodily devcové zbran, kopí (Yari) a epel mee na dlouhé násad (ekvivalent evropské halapartny, nazývaný naginata).na blízkou vzdálenost se pak používaly mee nebo dýky. Boj s katanou byl také založen z velké vtšiny na jejím obouruním používání.existovali sice samurajové (legendární Mijamoto Musaši) kteí používali dva mee, ale pro pehlednost budu prote pedpokládat obouruní použití.akoliv existovalo mnoho škol japonského umní mee (kenjutsu), jedno mají spolené: Základní pohyby které epel vykonává a síly které pi nm psobí.a ty jsou velice odlišné od evropských Sek zhora: U seku zhora si nejlépe vysvtlíme rozdíl mezi evropským a japonským pojetím šermu: F Toto je schéma seku evropským meem.síla F (ervená šipka) psobí dol.me tak vlastn vytváí klín.síla F se v klínu rozloží do 3 smr.síly psobící kolmo od klínu do stran jsou vtší než síla psobící dol a díky tomu dokáží roztrhnout napíklad devný špalek. F

21 Takto vypadá sek katanou.síla psobící pímo shora zstává, ale pidává se k ní ješt ezání.to je zpsobeno už zahnutím epele (i pesto že síla psobí pímo dol, epel se sklouzne a eže).z této skutenosti tží i jízdní šavle a podobné zbran.japonští misti boje ho dovedli k dokonalosti.pi vedení seku horní rukou (blíže k epeli) tlaí epel dol a vytváí tak kolmou sílu a zárove spodní rukou táhnou epel k sob.tím docílí toho, že po setkání s materiálem epel psobí jak senou, tak eznou silou. Tento princip nemá využití pro devo a jiné pevné materiály. ezání deva hladkým ostím mee nemá valný úinnek.naopak je naprosto devastující v pípad použití na lidské tlo.sená síla se vypoádá s tvrdými ástmi jako je zbroj na povrchu popípad kosti. ezná síla zase díky epeli ostré jako bitva pronikne lehce živou tkání. Závr: Se svojí prací jsem spokojen.myslím že jsem se držel daného tématu.bohužel m zaskoila ztráta vtšiny materiál (ásten vinou nedbalého zálohování).nebylo proto možné provést obsáhlejší výpoty a mení, což zpsobilo podstatné zmenšení fyzikálního zamení práce.bhem práce na tématu jsem si velice rozšíil znalosti japonských me a procesu jejich výroby zejména po technologické stránce. Zdroje: Tajemství samuraj Oscar Ratti, Adele Westbrook, vydalo nakladatelství Miroslav Sobotka 2005 Zdenk Hurník - Samurajský me