4 Afs 214/ Ú etnictví jako podklad pro výpo et da ové povinnosti. ROZSUDEK Nejvyššího správního soudu ze dne

Transkript

1 4 Afs 214/ Ú etnictví jako podklad pro výpo et da ové povinnosti ROZSUDEK Nejvyššího správního soudu ze dne Související legislativa R: 23 odst. 2 písm. a), odst. 10 zákona. 586/1992 Sb. Související judikatura R: 1 Afs 11/ Dan - da z p íjm 1 As 7/ Posuzování kasa ní stížnosti 52 Af 19/ Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne Ads 58/ ízení p ed soudem: nep ezkoumatelnost soudního rozhodnutí Právní v ta: Z hlediska zdan ní podle zákona o daních z p íjm je irelevantní, zda da ový subjekt uzav el smlouvu o p j ce dle ob anského zákoníku, nebo smlouvu o úv ru, p ípadn jinou smlouvu podle soukromého práva. Podstatným totiž je, jak se tato skute nost - uzav ení soukromoprávní smlouvy - promítla do jeho ú etnictví, resp. do jeho da ové povinnosti podle da ových p edpis. Ú etní záznamy samy o sob jist nemohou být titulem pro vznik závazku. Vedle toho je však také nutné zohlednit 23 odst. 10 zákona o daních z p íjm, podle kterého se pro zjišt ní základu dan vychází z ú etnictví da ového subjektu. Nejvyšší správní soud rozhodl v senát složeném z p edsedkyn JUDr. Dagmar Nygrínové a soudc JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Aleše Rozto ila v právní v ci žalobkyn : DOCHEMA s.r.o., se sídlem Olomoucká 349/67, Moravská T ebová, zast. JUDr. Ing. Janem Vermouskem, advokátem, se sídlem Míru 809/10, Moravská T ebová, proti žalovanému: Odvolací finan ní editelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v ízení o kasa ní stížnosti žalobkyn proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobo ka v Pardubicích ze dne ,. j. 52 Af 19/ , takto: I. Kasa ní stížnost se zamítá. II. Žádný z ú astník ízení nemá právo na náhradu náklad ízení.

2 Od vodn ní: I. P edcházející ízení a obsah kasa ní stížnosti [1] Rozhodnutím ze dne ,. j. 7032/14/ (dále jen "napadené rozhodnutí"), žalovaný zamítl odvolání žalobkyn a potvrdil rozhodnutí Finan ního ú adu pro Pardubický kraj, územní pracovišt v Moravské T ebové ze dne ,. j /13/ , kterým byla podle zákona. 586/1992 Sb., o daních z p íjm, ve zn ní pozd jších p edpis (dále jen " zákon o daních z p íjm "), žalobkyni dom ena da vyšší o ástku K za zda ovací období od do a sou asn byla žalobkyni uložena povinnost uhradit penále z dom ené dan ve výši K. K dom ení dan došlo na základ zprávy o da ové kontrole, p i emž odvolání sm uje pouze proti kontrolnímu zjišt ní uvedenému pod bodem. 2 zprávy. Správce dan zjistil, že žalobkyn m la ke dni pohledávky za t emi spole níky v celkové výši K (ú et "Ostatní pohledávky za spole níky") a ke dni již ve výši K, p i emž žalobkyn p edložila t i smlouvy o p j ce uzav ené s jejími spole níky, kte í jsou zárove i jejími jednateli. Žalovaný podrobn popsal právní úpravu regulující smlouvu o p j ce a smlouvu o úv ru, v etn ustanovení 196a obchodního zákoníku, z toho d vodu, že smlouvy byly uzav eny mezi spole ností a jejími jednateli-spole níky. Vysv tlil, že výše úroku (úrokové sazby) by vždy m la být v cen obvyklé, p i emž úroky jsou zdanitelným výnosem spole nosti, o kterém spole nost povinn ú tuje, i když úroky dosud nebyly p ijaty, tj. uhrazeny spole níkem. Pokud by úrok nebyl sjednán na úrovni ceny obvyklé, byl by správce dan oprávn n postupovat dle 23 odst. 7 zákona o daních p íjm a mohl by zvýšit základ dan. V l. II p edm tných smluv byl stanoven úrok ve výši 1,3% s tím, že ten bude vy íslen v posledním roce umo ení p j ky, se splatností do t í m síc od tohoto vy íslení. P i kontrole rozvahových ú t však správce dan zjistil, že žalobkyn v pr b hu zda ovacího období na p echodný ú et 385-"P íjmy p íštích období" ani na jiný ú et vyhrazený pro pohledávky neú tovala ve prosp ch výnos o žádném ú etním p ípadu-tzn. ani o nevyú tovaných úrocích z výše uvedených p j ek. Žalovaný nezjistil, že by správce dan postupoval v rozporu s právními p edpisy, jak namítala žalobkyn, nebo dostate n uvedl všechny rozhodné skute nosti a popsal p íslušné právní záv ry. Žalovaný p itom souhlasil se žalobkyní, že se jednalo o smlouvy o p j ce, nikoli o smlouvy o úv ru. K nov stanovené výši úrok dle ústního dodatku ze dne správce dan správn uvedl, že da ová kontrola se týkala zda ovacího období roku 2009, p i emž k uzav ení ústního dodatku došlo až v roce 2011, žalobkyn proto m la ve zda ovacím roce vycházet z tehdy dostupných informací a m la ú tovat o úrokovém výnosu v sazb 1,3%. Žalovaný dále podrobn citoval právní úpravu regulující ú tování a dosp l k záv ru, že i když v daném p ípad nedošlo k p íjmu žalobkyn, bylo nutné daný výnos zachytit v jejím ú etnictví b žného ú etního období.

3 Nezpochybnil p itom, že p edm tné smlouvy o p j ce byly uzav eny mezi soukromoprávními subjekty, na druhou stranu však žalobkyn m la respektovat p íslušnou ve ejnoprávní úpravu a m la o úrocích z p j ky, by nep ijatých, ú tovat ve prosp ch výnos, tj. konkrétn na ú et asového rozlišení 385-"P íjmy p íštích období" i jiný ú et pohledávek na stranu "Má dáti" a souvztažn na stranu "Dal" p íslušného výnosového ú tu ú tové skupiny 66-"Finan ní výnosy". Námitka faktického uhrazení t chto úrok v posledním roce umo ení p j ky je nep ípadná. Žalovaný pak podrobn zrekapituloval zp sob výpo tu úrok za zda ovací období roku [2] Žalobkyn se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou ze dne , v níž uvedla, že žalovaný porušil ustanovení 85 zákona. 280/2009 Sb., da ový ád, ve zn ní pozd jších p edpis (dále jen "da ový ád"), nebo nezjistil všechny okolnosti rozhodné pro správné zjišt ní a stanovení dan. Žalobkyn poukázala na to, že uzav ela smlouvy o p j ce dle ob anského zákoníku, podle kterých úroky z této p j ky budou dlužníky uhrazeny až po splacení p j ené ástky. Podle jejího názoru mají být úroky ú továny do výnos v období, s nímž asov a v cn souvisejí, tedy v posledním roce umo ení p j ky. Nejednalo se tedy o smlouvu o úv ru, kdy by úroky byly povinn splatné koncem každého kalendá ního roku. P edm tné smlouvy nadto vznikly mezi osobami soukromého práva, tudíž do nich nemá pravomoc orgán ve ejné moci zasahovat, p i emž se dovolávala rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 1/2010. Žalobkyn proto navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a v c vrátil žalovanému k dalšímu ízení. [3] Žalovaný se k žalob vyjád il podáním ze dne , ve kterém uvedl, že žalobkyn pouze rekapituluje námitky uplatn né již v pr b hu da ového ízení, s nimiž se ádn vypo ádal v od vodn ní napadeného rozhodnutí, na které pro stru nost odkazoval. Popsal, že správce dan zahájil u žalobkyn da ovou kontrolu, b hem níž zjistil, že žalobkyn m la pohledávky za t emi svými spole níky/jednateli na základ smluv o p j ce z , o nichž však ádn ve svém ú etnictví neú tovala, protože nezahrnula do da ových výnos rozhodného zda ovacího období nevyú tované (nevyfakturované) úroky z p j ek. Správce dan p itom nerozporoval skute nost, že se jedná o smlouvy o p j ce a nevytýkal žalobkyni, že by jednala v rozporu se smluvní volností, pouze požadoval, aby rovn ž splnila své p íslušné povinnosti plynoucí z finan ního práva. Tvrdil, že žalobkyn p i uzavírání p edm tných smluv m la rovn ž splnit povinnosti plynoucí z ustanovení 196a odst. 1 obchodního zákoníku a že úroky jsou zdanitelným výnosem spole nosti, o kterých m la žalobkyn povinn ú tovat, a to i když nebyly dosud p ijaty, tj. uhrazeny spole níky. Žalobkyn však tyto úrok žádným zp sobem nezaú tovala. Ze spisové materiálu žalovanému vyplývá, že v okamžiku, kdy m la žalobkyn ú tovat o nep ijatých úrocích, znala všechny rozhodné skute nosti pro jejich správné zaú tování. S ohledem na zákon o daních z p íjm a zákon o ú etnictví žalovaný dovozoval, že správce dan v p edm tné v ci postupoval správn. Považoval za vedlejší, že smlouvy o p j ce byly uzav eny podle ob anského zákoníku, nebo za rozhodné vyhodnotil to, že žalobkyn úroky správn v p íslušném zda ovacím období neú tovala, a to i když fakticky nebyly ješt zaplaceny, nebo se jednalo o zdanitelný výnos.

4 Argumentaci žalobkyn ohledn porušení 85 da ového ádu proto žalovaný nepovažoval za d vodnou. Odkaz žalobkyn na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 1/2010 není na míst, nebo ten se týká zcela jiné problematiky, protože v dané v ci je výklad relevantních ustanovení právních p edpis jasný a nezpochybnitelný. Žalovaný proto navrhoval, aby soud žalobu jako ned vodnou zamítl. [4] Krajský soud v Hradci Králové-pobo ka v Pardubicích rozsudkem ze dne ,. j. 52 Af 19/ , žalobu jako ned vodnou zamítl. Ztotožnil se p itom s argumentací žalovaného, že nebyl porušen 85 da ového ádu. Žalobkyn jako spole nost s ru ením omezeným je podnikající právnickou osobou, na níž se vztahuje ást druhá zákona o daních z p íjm. Skutkovou situaci vyhodnotil tak, že v cn šlo o pln ní za aditelné do zda ovacího období roku 2009, protože se v každém jednotlivém p ípad t í spole ník žalobkyn jednalo o úrok ze zcela konkrétní p j ky (3 písemné smlouvy o p j ce ze dne ), a to v konkrétní výši 1,3 % ro n z ástek uvedených ve smlouvách o p j ce. Byla rovn ž spln na podmínka asového za azení, protože úrok p irostl k hodnot jednotlivých pohledávek žalobkyn za jejími spole níky uplynutím zda ovacího období roku 2009, nikoliv až nabytím splatnosti. Hodnota pohledávky žalobkyn se tedy reáln zvýšila o p irostlé úroky, by dosud nebyly splatné. Za podstatné shledal to, že postup pro stanovení jejich výše byl jasný, a proto byla i jejich výše z ejmá na konci ú etního období. Podle soudu tak šlo o pojmové rozlišení právní teorie, když právní závazek uhradit úrok vznikl pln ním ze smlouvy o p j ce (jeho výše se zvyšuje plynutím asu, lze jej však bezchybn spo ítat k danému okamžiku), zatímco p ípadná vymahatelnost úroku je vázána na marné uplynutí doby jeho splatnosti (pohledávka se stává "dosp lou"). Soud proto uzav el, že již pro zda ovací období roku 2009 bylo možno vyslovit asovou souvislost výnosového úroku v ásti týkající se roku 2009 ze sjednaných p j ek. Jelikož je právní úprava daní z p íjm právnických osob navázána na vedení ú etnictví podle zákona o ú etnictví, pak platí, že pokud m l být výnosový úrok vykázán v ú etnictví žalobkyn za ú etní období roku 2009 (ve výsledku hospoda ení), pak musel být zahrnut do základu dan z p íjm za zda ovací období roku Finan ní orgány proto podle záv ru krajského soudu postupovaly v dané v ci v souladu se zákonem. Odkaz žalobkyn na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 1/2010 není p ípadný, nebo v posuzovaném p ípad se nejedná o presumovanou nesrozumitelnost i nejasnost, která by vedla ve svém d sledku ke dv ma rovnocenn p esv d ivým výklad m, k emuž se vyjád il Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku. Splatnost pohledávky (zde výnosového úroku) je totiž vlastností pohledávky, nikoliv právní skute ností podmi ující její vznik. Krajský soud jako nep ípadnou vyhodnotil též námitku žalobkyn, že stát zasáhl nep ípustn do vztahu mezi žalobkyní a jejími spole níky, nebo stát

5 pouze na základ zákona provedl zdan ní, a to v souladu s ust. l. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. [5] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobo ka v Pardubicích ze dne ,. j. 52 Af 19/ , podala žalobkyn (dále jen "st žovatel") kasa ní stížnost ze dne Tvrdila, že v roce 2004 p j ila svým t em spole ník m peníze na základ smlouvy o p j ce, která byla uzav ena podle 657 zákona. 40/1964 Sb., ob anský zákoník, ve zn ní pozd jších p edpis (dále jen "ob anský zákoník"), p i emž byly dohodnuty úroky z této p j ky tak, že ty jsou splatné v posledním roce umo ení této p j ky. Smlouvy nebyly uzav eny dle obchodního zákoníku, kde by úroky ze smlouvy o úv ru byly splatné koncem každého kalendá ního roku. Tuto skute nost žalovaný ani krajský soud nevzal v úvahu. Soud pouze p evzal veškeré úvahy žalovaného, a navíc jen ty, které byly v její neprosp ch, aniž by se vypo ádal s jejími námitkami uplatn nými jak v da ovém, tak i žalobním ízení a aniž by správn aplikoval p íslušná ustanovení právního p edpisu. St žovatelka proto navrhovala, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a v c mu vrátil k dalšímu ízení. [6] Žalovaný ve svém vyjád ení ke kasa ní stížnosti ze dne uvedl, že se s argumentací st žovatelky neztotož uje, p i emž odkázal ohledn popisu skutkového a právního stavu na od vodn ní napadeného rozhodnutí. Trval na tom, že institut smluvní volnosti nelze zam ovat i nad azovat nad povinnosti p ímo plynoucí st žovatelce z jiných právních p edpis. Správce dan p itom zjistil, že st žovatelka ádn neú tovala ve prosp ch výnos o úrocích z výše uvedených p j ek, a ji to p íslušná ustanovení zákona ukládají, p i emž žalovaný byl p esv d en, že byly spln ny všechny podmínky pro zaú tování t chto výnos. A koli st žovatelka tvrdí, že p edm tné smlouvy byly uzav eny dle ob anského zákoníku, p ehlíží, že asov a v cn úroky souvisely s poskytnutými p j kami v tom daném zda ovacím období, a proto je m la st žovatelka zaú tovat. Pokud tak nepostupovala, správce dan ji správn dom il p íslušnou da. Z toho žalovanému plyne, že nikoli samotné smlouvy o p j ce, ale porušení povinností plynoucích st žovatelce z ve ejnoprávních p edpis vedlo ke zvýšení její da ové povinnosti. Žalovaný proto navrhoval, aby Nejvyšší správní soud kasa ní stížnost zamítl jako ned vodnou. II. Posouzení kasa ní stížnosti [7] St žovatelka je osobou oprávn nou k podání kasa ní stížnosti, nebo byla ú astníkem ízení, z n hož napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Královépobo ka v Pardubicích vzešel (ustanovení 102 zákona. 150/2002 Sb., soudní ád správní, ve zn ní pozd jších p edpis (dále jen "s.. s.")), kasa ní stížnost je v asná (ustanovení 106 odst. 2 s.. s.) a p ípustná, nebo nejsou napln ny d vody zakládající její nep ípustnost podle ustanovení 104 s.. s.

6 [8] Nejvyšší správní soud p ezkoumal d vodnost kasa ní stížnosti v souladu s ustanovením 109 odst. 3 a 4 s.. s., v mezích jejího rozsahu a uplatn ného d vodu. Neshledal p itom vady podle 109 odst. 4 s.. s., k nimž by musel p ihlédnout z ú ední povinnosti. [9] St žovatelka ve své kasa ní stížnosti výslovn neuvedla d vody podání kasa ní stížnosti, avšak z jejího obsahu je zjevné, že se dovolává d vod podle ustanovení 103 odst. 1 písm. a) a d) s.. s (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu. j. 1 As 7/ ze dne ; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na Podle ustanovení 103 odst. 1 písm. a) s.. s. lze kasa ní stížnost podat z d vodu tvrzené "nezákonnosti spo ívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v p edcházejícím ízení." Nesprávné posouzení právní otázky v p edcházejícím ízení spo ívá v tom, že na správn zjišt ný skutkový stav byl krajským soudem aplikován nesprávný právní názor. Podle písm. d) téhož ustanovení lze kasa ní stížnost podat z d vodu tvrzené "nep ezkoumatelnosti spo ívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku d vod rozhodnutí, pop ípad v jiné vad ízení p ed soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o v ci samé." [10] Po p ezkoumání kasa ní stížnosti dosp l Nejvyšší správní soud k záv ru, že kasa ní stížnost není d vodná. [11] K otázce st žovatelkou namítané nep ezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost i nedostatek d vod rozhodnutí se vyjád il Nejvyšší správní soud, nap. ve svém rozsudku ze dne ,. j. 2 Ads 58/ (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na takto: "Za nesrozumitelné lze obecn považovat takové soudní rozhodnutí, jehož výrok je vnit n rozporný, kdy nelze zjistit, zda soud žalobu zamítl nebo o ní odmítl rozhodnout, p ípady, kdy nelze seznat co je výrok a co od vodn ní, dále rozhodnutí, z n hož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem, rozhodnutí s nevhodnou formulací výroku, která má za následek, že rozhodnutí nikoho nezavazuje apod. Nedostatkem d vod pak nelze rozum t díl í nedostatky od vodn ní soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek d vod skutkových. Skutkovými d vody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nep ezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjišt ní, která utvá ejí rozhodovací d vody, typicky tedy tam, kde soud op el rozhodovací d vody o skute nosti v ízení nezjiš ované, p ípadn zjišt né v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není z ejmé, zda v bec n jaké d kazy v ízení byly provedeny." [12] V p ípad napadeného rozsudku se krajský soud nedopustil výše uvedené nesrozumitelnosti v podob vnit ní rozpornosti výroku, nerozlišení výroku a od vodn ní, nezjistitelnosti jeho adresát i nevhodné formulace, protože napadený rozsudek jasn a p ehledn obsahuje všechny zákonem p edepsané náležitosti. Ostatn samotná st žovatelka jeho obsahu porozum la, pouze s jeho záv ry nesouhlasí.

7 [13] Napadený rozsudek dle názoru Nejvyššího správního soudu netrpí ani nedostatkem d vod, nebo Krajský soud v Hradci Králové-pobo ka v Pardubicích se v od vodn ní tohoto rozsudku vyjád il ádn ke všem žalobním bod m, p i emž jasn a stru n vyložil, pro napadené rozhodnutí považoval za zákonné. Krajský soud v rozsudku vyjád il sv j právní názor ohledn d vodnosti žaloby, z faktu, že v rozporu s p esv d ením st žovatelky posoudil napadené rozhodnutí žalovaného jako správné, ješt nevyplývá, že by byl rozsudek nep ezkoumatelný. Námitku st žovatelky, že se krajský soud nevypo ádal s její žalobní argumentací, nepovažuje Nejvyšší správní soud za d vodnou, nebo žádné takové pochybení nezjistil; samotná st žovatelka v tomto sm ru ni eho konkrétního nenamítá. Krajský soud z eteln a jasn své úvahy v napadeném rozsudku uvedl; skute nost, že je st žovatelka považuje ze svého subjektivního pohledu za nedostate né a nesprávné, protože se neshodují s jejím právním názorem, nedokládá, že je rozsudek krajského soudu nep ezkoumatelný. [14] K meritu v ci Nejvyšší správní soud uvádí následující. Podle 23 odst. 2 písm. a) zákona o daních z p íjm "Pro zjišt ní základu dan se vychází a) z výsledku hospoda ení (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních ú etních standard, u poplatník, kte í vedou ú etnictví. Poplatník, který sestavuje ú etní záv rku podle Mezinárodních ú etních standard upravených právem Evropských spole enství, pro ú ely tohoto zákona použije ke zjišt ní výsledku hospoda ení a pro stanovení dalších údaj rozhodných pro stanovení základu dan zvláštní právní p edpis. P i stanovení základu dan se nep ihlíží k zápis m v knihách podrozvahových ú t, není-li v tomto zákon stanoveno jinak. Pro zjišt ní základu dan ve ejné obchodní spole nosti a komanditní spole nosti se vychází z výsledku hospoda ení upraveného o p evod podíl na výsledku hospoda ení spole ník m ve ejné obchodní spole nosti nebo komplementá m komanditní spole nosti." Podle ustanovení 23 odst. 10 zákona o daních z p íjm "pro zjišt ní základu dan se vychází z ú etnictví vedeného podle zvláštního p edpisu, pokud zvláštní p edpis nebo tento zákon nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení da ové povinnosti jiným zp sobem." Uvedeným zvláštním p edpisem je p itom zákon o ú etnictví. [15] St žovatelka v kasa ní stížnosti namítá pouze to, že p j ila svým t em spole ník m finan ní prost edky na základ smlouvy o p j ce uzav ené podle ob anského zákoníku z roku 1964, p i emž byly dohodnuty úroky z této p j ky tak, že jsou splatné v posledním roce umo ení této p j ky a tomuto asovému období by m lo být p izp sobeno též ú tování p j ky. [16] Nejvyšší správní soud je p esv d en, že je z hlediska zdan ní podle zákona o daních z p íjm irelevantní, zda st žovatelka uzav ela smlouvu o p j ce dle ob anského zákoníku, nebo smlouvu o úv ru, p ípadn jinou smlouvu podle soukromého práva. Podstatným totiž je, jak se tato skute nost-uzav ení soukromoprávní smlouvy-promítla do jejího ú etnictví, resp.

8 do její da ové povinnosti podle da ových p edpis. Nejvyšší správní soud k této problematice v rozsudku ze dne ,. j. 1 Afs 11/ , uvedl, že "zdejší soud samoz ejm akceptuje názor uvedený i ve své d ív jší judikatu e (rozsudek. j. 5 Afs 16/2012-7), že ú etní záznamy samy o sob nemohou být titulem pro vznik závazku. Vedle toho je však také nutné zohlednit 23 odst. 10 zákona o daních z p íjm, podle kterého se pro zjišt ní základu dan vychází z ú etnictví da ového subjektu." [17] Nejvyšší správní soud p itom poukazuje na to, že mezi ú astníky není fakticky spor o soukromoprávním režimu p edm tných smluv a o tom, že se jednalo o smlouvy o p j ce dle ob anského zákoníku-srov. od vodn ní napadeného rozhodnutí žalovaného. Poukazuje-li st žovatelka na to, že smlouva o úv ru má odlišnou právní úpravu úrok dle 497 a násl. obchodního zákoníku, je nutné k tomu uvést, že i tato právní úprava je p evážn dispozitivní a že není vylou eno, aby byla uzav ena smlouva o úv ru, kdy by úroky nebyly splatné koncem každého kalendá ního roku, ale teprve až se splatností samotné jistiny, tj. "v posledním roce umo ení p j ky". [18] Argumentace st žovatelky se tedy zcela míjí s obsahem napadeného rozhodnutí a napadeného rozsudku, tedy s posouzením otázky, jak m la st žovatelka v souladu se zákonem o daních z p íjm a v souladu se zákonem o ú etnictví ú tovat ve zda ovacím roce 2009 o skute nosti, že svým spole ník m/jednatel m poskytla pen žní prost edky na základ smluv o p j ce ze dne (by st žovatelka v kasa ní stížnosti nov tvrdí, že se jednalo o smlouvy z roku 2004), p i emž byl dohodnut i p íslušný úrok za každý rok trvání smlouvy, ovšem se splatností úroku až v dob splatnosti samotné jistiny. S ohledem na to, že Nejvyšší správní soud je vázán rozsahem a d vody kasa ní stížnosti, nem že se t mito souvislostmi, tedy posouzením v ci s ohledem na ve ejnoprávní p edpisy, fakticky zabývat. [19] Nejvyšší správní soud jen nad rámec pot ebného zd vodn ní dodává, že se ztotož uje se záv ry krajského soudu v napadaném rozsudku, že v projednávané v ci v cn šlo o pln ní za aditelné do zda ovacího období roku 2009, protože se v každém jednotlivém p ípad t í spole ník st žovatelky jednalo o úrok ze zcela konkrétní p j ky (3 písemné smlouvy o p j ce ze dne ), a to v konkrétní výši 1,3 % ro n z ástek uvedených ve smlouvách o p j ce. Byla rovn ž spln na podmínka asového za azení, protože úrok p irostl k hodnot jednotlivých pohledávek st žovatelky za jejími spole níky uplynutím zda ovacího období roku 2009, nikoliv až nabytím splatnosti. Hodnota pohledávky st žovatelky se tedy reáln zvýšila o p irostlé úroky, by dosud nebyly splatné. Za podstatné shledal to, že postup pro stanovení jejich výše byl jasný, a proto byla i jejich výše z ejmá na konci ú etního období. Podle Nejvyššího správního soudu tedy šlo o pojmové rozlišení právní teorie, když právní závazek uhradit úrok vznikl pln ním ze smlouvy o p j ce (jeho výše se zvyšuje plynutím asu, lze je však bezchybn spo ítat k danému okamžiku), zatímco p ípadná vymahatelnost úroku je vázána na marné uplynutí doby jeho splatnosti (pohledávka se stává "dosp lou"). Nejvyšší správní soud se ztotož uje se záv rem krajského soudu, že již pro zda ovací období roku 2009 bylo možno vyslovit asovou souvislost výnosového úroku v ásti týkající se roku 2009 ze sjednaných p j ek.

9 Jelikož je právní úprava daní z p íjm právnických osob navázána na vedení ú etnictví, pak platí, že pokud m l být výnosový úrok vykázán v ú etnictví st žovatelky za ú etní období roku 2009, pak musel být zahrnut do základu dan z p íjm za zda ovací období roku 2009.] III. Záv r a rozhodnutí o nákladech ízení [20] Na základ výše uvedených d vod dosp l Nejvyšší správní soud po p ezkoumání napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobo ka v Pardubicích k záv ru, že nebyly napln ny tvrzené d vody podání kasa ní stížnosti podle 103 odst. 1 písm. a) a d) s.. s., za použití ustanovení 109 odst. 3 a 4 s.. s. Kasa ní stížnost proto není d vodná a Nejvyšší správní soud ji podle 110 odst. 1 poslední v ty s.. s. zamítl. [21] O nákladech ízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením 60 odst. 1 a 7 s.. s. ve spojení s ustanovením 120 s.. s. St žovatelka nebyla ve v ci procesn úsp šná, proto nárok na náhradu náklad ízení nemá; žalovanému dle obsahu soudního spisu žádné náklady nad rámec jeho b žné ú ední innosti nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud právo na náhradu náklad ízení nep iznal. Pou ení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prost edky p ípustné.