_Sarkisian :04 Stránka 66. Donatus o komedii

Transkript

1 _Sarkisian :04 Stránka 66 Donatus o komedii O Aeliu Donatovi je dnes známo pouze to, Ïe byl uãitelem sv. Jeron ma. Vedle Diomeda a Euanthia 1 je tfietím a nejmlad ím z gramatikû Ïijících ve 4. stol. po Kr., ktefií do sv ch spisû zafiadili také oddíl vûnovan dramatu a divadlu. Tvofií v ak mezi nimi v nûkolika ohledech v jimku. Jeho Gramatika zûstala po cel stfiedovûk uïívanou uãebnicí latiny, byla totiï velmi dûkladnû propracovaná a na svou dobu neobyãejnû pfiehledná. Toto úsilí o uspofiádanost a pfiehlednost se projevuje i v dal í Donatovû tvorbû, coï jsou pfiedev ím Komentáfie k Terentiovi. Právû Komentáfie vydûlily Donata z velké skupiny ostatních fiímsk ch gramatikû. Tento text udrïoval ve stfiedovûku alespoà minimální povûdomí o antickém divadle, aãkoliv rukopisy, jeï kolovaly do 15. století, byly znaãnû po kozené a vzácné. Od r se ale vliv KomentáfiÛ zaãal projevovat i v dramatické praxi. Jedná se pfiitom o velmi problematick spis, zfiejmû smûs informací ze star ích pojednání i krat ích zmínek o Terentiovi, lingvistick ch pojednání a poznámek z vlastní ãetby Terentia (pûvodnû v ech esti komedií, dnes chybí ãást vûnovaná Sebetrapiãi). Ze zpûsobu, jak m Donatus o komediích hovofií, je jasné, Ïe jej zajímají pfiedev ím jako lingvistick materiál. Analyzuje je pfiedev ím po stránce jazykovûdné, uvádí a vysvûtluje neobvyklé obraty, gramatické tvary, etymologii slov a nesrozumitelné lexikum. Úvodní ãást rozboru kaïdé hry vûnuje synopsi dûje a historick m údajûm o kaïdé hfie (kdy a kde byla hrána, následují jména hercû a hudebníkû, zmínka o úspûchu). Naprosto chybí pojednání o divadelní praxi a posouzení divadelní kvality hry, z ãehoï je zfiejmé, Ïe jiï z vlastní zku enosti takové divadlo nezná a zku enost má pouze s mimem. Pfiitom je souãástí kaïdého úvodu hodnocení, na mnoha místech jeho hry chválí a upozoràuje na jejich komick efekt. Text O komedii byl koncipován jako úvodní ãást jeho rozsáhl ch KomentáfiÛ k Terentiovi. Vûnuje se jen jednomu Ïánru, ale úvodem Donatus v souladu s tradicí popisuje vznik a rané stadium divadla, jeho historickou funkci apod. Uvádí pfiitom ãasto informace, které lze najít i u Euanthia a Diomeda. Aby dodal svému spisu na dûvûryhodnosti a prezentoval se jako vzdûlaná autorita, cituje z autorû zlaté doby fiímské literatury Cicerona a Horatia. Jakmile tímto dlouh m úryvkem z Horatia kter m vyfie í i pfiechod z archaick ch dob do dob rozkvûtu divadla v ímû Donatus ukonãí historick úvod, zamûfií jiï pozornost k Ïánrové klasifikaci divadla a poté k samotné komedii. Jako typick antick gramatik projevuje potfiebu v e rozãlenit do kategorií a skupin, tfiídí tedy i dramatické Ïánry. KdyÏ se krátce zmíní o tragédii (a vyãlení speciální fiímsk podïánr, kter m je praetexta), sefiadí vedle sebe palliatu, togatu a popfi. tabernarii dnes vidûné jako poddruhy fiímského Ïánru komedie, a atellanu, rhintónskou hru i mimus, kter zvlá È odli uje od planipedie. Tento jeho zpûsob Ïánrového ãlenûní, ãi spí- e sblíïení ÏánrÛ neodpovídá sice bûïnému modernímu pohledu na antické drama, Donatus ale vystihl nûco, k ãemu se dne ní badatelé dopracovávají teprve v posledních desetiletích: hranice komediálních ÏánrÛ jsou velmi nezfietelné a tyto Ïánry vykazují mnohem více závazn ch znakû spoleãn ch neïli odli n ch. Podobají se jeden druhému jak námûtovû, tak i postavami a v razov mi prostfiedky. JelikoÏ se ãasto uchylují i k pouïití ãásteãné ãi úplné improvizace, jsou vnímány jako zároveà konstantní i promûnlivé. Provést pevnou hranici proto není moïné. Donatus se nejprve vyrovnává s planipedií. Z urãitého dûvodu ji neztotoïàuje s mimem, tento termín patrnû zûstává vyhrazen fieck m námûtûm. ímské prostfiedí v ak zpodobuje planipedia, jak mimodûk dokládá jeho zmínka o patrov ch domech, tedy typicky fiímské reálii. Dále se jiï Donatus vûnuje v hradnû komedii a v této oblasti klasifikuje prakticky v ecky detaily, jimï se jako gramatik mûïe vûnovat: od klasifikace názvû, která je pro dne ního ãtenáfie jiï stûïí pochopitelná zejména v rozli ení podle dûje a situace po zájem o správné pofiadí jména autora a názvu hry. Pozornost budí ve spise také rozãlenûní komedie podle zpûsobu rozvíjení zápletky na prolog, protasis, epitasis a katastrofé. Toto dûlení je známo pouze z Euanthia, ale z Ïádného ranûj ího zachovaného spisu. Zcela evidentnû se nejedná o pûvodní Euanthiovu my - lenku. Jde spí e o vzdálen ohlas helénistick ch uãencû, ktefií se jako první vûnovali úvahám o literatufie a literárním textu. Tfietí ãást Donatova textu se vûnuje divadelní praxi a je z dne - ního pohledu stejnû pfiínosná jako i problematická. Objevuje se v ní mnoho pfiekvapiv ch informací, jeï ale nelze ovûfiit, napfi. problematiku kost mu a masek. 2 Neãekan je také údaj o dvou prvních hercích, ktefií pouïili na scénû masku, protoïe tato jména nejsou známa odjinud neïli od Donata. Dal í drobnou otázkou je DonatÛv v bûr slavností, pfii nichï se divadlo provozovalo. Zdá se nahodil, je pravdûpodobné, Ïe jen opsal tfii známé názvy svátkû ze star í literatury. Ve 4. stol. se sice postupnû zmen uje v znam pûvodnû velk ch státních slavností, ale mezi poslední velkolepé svátky patfiily podle dnes znám ch pramenû právû ludi Megalenses a ludi Apollinares. Teprve na konci 4. stol. poãínají represe vedoucí k ru ení pohansk ch chrámû v hranicích mûst, a tedy pfieru ení kultu pohansk ch bohû, k jejichï poctû se tyto a jiné slavnosti konaly. PfiibliÏnou strukturu úvodu ke kaïdému Donatovu komentáfii Terentiovy komedie je moïné posoudit na ukázce z textu o hfie Kle tûnec. Podle Donata to byl TerentiÛv nejúspû nûj í kus, a proto je 66

2 _Sarkisian :04 Stránka 67 i úvodní komentáfi velmi podrobn. Jsou zde obsazeny v ecky pfiihrádky, do kter ch Donatus vpisoval úvodem ke kaïdé hfie faktické informace, neïli pfiistoupil k rozboru samotného textu komedie. Ne ve v ech pfiípadech informace získal, nûkdy urãité údaje chybí. Komentáfi ke Kle tûnci ale mûïe slouïit jako pfiíklad, z nûjï lze vyãíst, jak formuláfi Donatus vyplàoval a jaké otázky povaïoval za dûleïité. Také zde je patrné Donatovo úsilí tfiídit a urãovat, aãkoli je obãas ponûkud nucené. Po charakteristice kompozice a v voje zápletky dostává se ãtenáfii dûleïit ch sdûlení o prvním provedení, v pfiípadû Eunucha i o cenû, za niï byla nakonec hra koupena. Závûrem se lze doãíst o tom, jak mi kvalitami hra vyniká proã ji studovat a co tím v Donatovû dobû jiï pouze ãtenáfi, nikoli divák, získá. Donatovo rozsáhlé dílo o Terentiovû tvorbû se dne nímu ãtenáfii mûïe zdát rozvleklé, suchopárné a v nûkter ch pasáïích ponûkud strojené. Dnes jiï jsou k dispozici mnohem dûkladnûj í informace o charakteru fiímské komedie a mnohdy Donatov m údajûm odporují. Jeho pfiínos je ale pfiesto nedoceniteln : bez jeho KomentáfiÛ by vypadalo jinak divadlo humanistické Itálie, ale tato odli nost by samozfiejmû mûla vliv na komediální tvorbu celé Evropy i v dobách pozdûj ích. Drama a divadlo, jak je známe dnes, nese tedy Donatovy stopy, i kdyï jsou zdánlivû nepatrné. Alena Sarkissian Poznámky 1) âesky Diomedes: O dramatickém básnictví. Pfiel. D. âadková. Divadelní revue 2008, ã. 3, s ; Euanthius: O dramatu neboli o komedii. Pfiel. E. Stehlíková. Divadelní revue 1993, ã. 4, s ) Podrobné je kromû tohoto spisu je tû Pollukovo Onomasticon IV, , kde se o divadle, jeho terminologii a v znamech podrobnû pojednává. V Onomasticon IV, je popisován téï vzhled komick ch kost mû a v ãásti IV, vzhled masek, o kter ch Donatus takfika nepí e. AELIUS DONATUS: O komedii 1 Komedie je hra obsahující rûzné zvyklosti a vá nû v Ïivotû vefiejném i soukromém, která nás uãí, co je v Ïivotû uïiteãné a ãemu je naopak tfieba se vyhnout. ekové ji definují takto: komedie je zobrazení soukrom ch pfiíbûhû, které neobsahuje nebezpeãí. Cicero fiíká, Ïe komedie je napodobení Ïivota, zrcadlo zvyku a obraz pravdy. 2 Slovo komedie vzniklo ze starého obyãeje: kdysi totiï ekové tyto básnû provádûly na venkovû, podobnû jako v Itálii pfii Kompitálsk ch hrách. 3 Poté byly k tûmto recitacím pfiidány hudební v stupy, díky nimï se lid v divadle zdrïel, kdyï se mûnila scéna. Název pochází od fieckého kómé, 4 tj. od zpûsobu Ïivota lidí, ktefií se sv m nevelk m majetkem Ïijí na venkovû a ne v královsk ch palácích jako tragické postavy. Komedie se skládá z ãinû a fieãi, protoïe báseà je sloïena tak, aby napodobila Ïivot a mravy. Není známo, kdo z ekû vymyslel komedii jako první, u ímanû je to v ak jisté: komedii, tragédii i togatu vynalezl Livius Andronicus. 5 Cicero správnû fiíká, Ïe komedie je zrcadlo v edního Ïivota. NeboÈ stejnû jako kdyï se díváme do zrcadla a snadno v nûm zachytíme pravdivé obrysy vûcí, tak i pfii ãtení komedie si v imneme, Ïe je nápodobou Ïivota a zvykû. Komedie vznikla v cizinû, v prostfiedí cizích mravû. KdyÏ totiï AthéÀané chránili attickou ctnost a chtûli upozornit na ty, ktefií patnû Ïili, tak se ochotnû z celého kraje sbíhali do vsí a na rozcestí, kde vefiejnû rozhla ovali prohfie ky jednotliv ch lidí. Odtud pochází název komedie. Na zaãátku se tyto hry konaly na rozko n ch loukách. Nechybûly ani odmûny, které povzbuzovaly autory k je tû lep ímu psaní. Av ak i herci dostávali dary, aby se snaïili zdokonalit svûj ohebn hlas k je tû vût ímu pûvabu a lahodnosti. Jako dar jim dávali kozla, protoïe pr toto zvífie kodí vinné révû. Odtud, tj. od slova kozel (fiecky tragos), také vzniklo slovo tragédie. Nûktefií jsou v ak spí e toho názoru, Ïe slovo tragédie vzniklo z tekutého olejného kalu (amurca). 6 ProtoÏe se tyto hry pofiádaly pfii slavnostech na poãest boha Dion sa, i sami autofii komedií a tragédií ho zaãali uctívat jako mocné boïstvo. Proto se zfiejmû zaãaly hry pfiedvádût na vefiejnosti tak, aby bylo zfiejmé, Ïe se jejich prostfiednictvím vzdává Dion sovi chvála a slaví se jeho proslulé skutky. Tak se pomalu ífiila sláva tohoto umûní. Thespis jako první hry zapsal a uvedl ve v eobecnou známost. Pak následoval Aischylos, kter vydal své hry podle pfiíkladu svého pfiedchûdce. Horatius o nich fiíká v Umûní básnickém toto: Pr Thespis to byl, kdo s tragédií dal novinku scénû, to on pr po kraji jezdil se svou károu a hrami, v nichï zpûváci-herci si sedlinou z vín vïdy líãili tváfie. Pak pfii el Aischylos a zavedl majestát roucha a masku, z pár trámkû dal zfiídit konstrukci scény a vzne enou fieã a kothurnû 7 vysok krok vnutil herci. Staré komedie pak nastal ãas, mnoha velk ch dûl. Leã volnost se postupnû zvrhla v bezuzdnou zvûli, fiíkající si o pfiítrï: ta pfii la a nato se postupnû odmlãel sbor, zbaven práva beztrestnû kodit. Na v ech polích svûj um na i básníci zmûfiili. VÛbec nejvût í zásluhou bylo, Ïe sebrali odvahu uhnout z kolejí fieck ch Múz a opûvat domácí látky v komick ch kusech a tragédiích dle fiímského vzoru. 8 67

3 _Sarkisian :04 Stránka 68 Hra je obecné pojmenování. Jsou dva druhy her: tragédie a komedie. Pokud má tragédie fiímsk dûj, fiíká se jí praetexta. Komedie má v ak vícero podob: palliata, 9 togata, 10 tabernaria, 11 atellana, 12 mimus, rhintonská komedie 13 a planipedia. Planipedia se tak naz vá kvûli dûji v nízkém stylu a kvûli lacinému obleãení hercû, ktefií se na scénû nebo na vyv eném stupínku nehonosí kothurny ani nemají komické pantofle, ale chodí na scénû bosi (tj. plano pede). Nebo se tak naz vá proto, Ïe nepojednává o záleïitostech lidí, ktefií bydlí ve vûïích a horních patrech domû, ale o tûch, jeï Ïijí na chudém a prostém místû. Poprvé pr hráli v maskách komedii Cincius Faliscus, tragédii Minucius Prothymus. 14 Tituly v ech komedií se odvozují celkem od ãtyfi vûcí: na základû jména, místa, dûje a situace. Podle jména jsou pojmenovány napfi. Formio, Tchynû, 15 Curculio a Epidicus, 16 podle místa Dívka z Andru, 17 Leukadka 18 a Obyvatelka Brundisia, 19 podle dûje Kle tûnec, 20 Oslovská komedie a Zajatci, 21 a podle situace Spolu umírající, 22 Zloãin 23 a Sebetrapiã. 24 Jsou tfii formy komedie: 1) palliata, v níï herci mají fieck odûv; 2) togata, která k pfiíslu né podobû postavy vyïaduje je tû togu a kterou nûktefií naz vají tabernaria a 3) atellana, sloïená z ÏertÛ a pr mû, která má pouze pûvab starobylosti. Komedie se dûlí na ãtyfii ãásti: prolog, protasis, epitasis a katastrofé. Prolog je první fieã, tj. fieã pfiedcházející samotnou hru, podle fieckého prótos logos. Jsou ãtyfii druhy prologû: 1) systatikos neboli doporuãující, v nûmï se básník nebo hra vychvaluje; 2) epitimétikos neboli apelativní, v nûmï se buì kritizují protivníci, nebo se dûkuje publiku; 3) dramatick neboli dûjov, kde se vypráví dûj hry; a 4) smí en, kter obsahuje v echny pfiedchozí. Nûktefií v ak rozli ují pouze prolog a prologium, pfiiãemï v prologu se básník omlouvá nebo vychvaluje, v prologiu se mluví pouze o dûji. Protasis je první dûj hry, v kterém se vyjeví ãást dûje, ale ãást je je tû zamlãena, aby se diváci udrïeli v napûtí. Epitasis je rozvoj zápletky a má b t proveden s pûvabem. Katastrofé je vyvrcholení dûje, kter uï smûfiuje k závûru. 25 V nûkter ch hrách se klade titul hry pfied jménem autora, v jin ch opaãnû stará praxe dokazuje, Ïe se to dûlá rûznû. KdyÏ dfiíve nûktefií básníci provozovali své hry, vyhla ovali název hry pfied jménem autora, aby nûkoho neodradila závist od psaní. KdyÏ se v ak autofii stali znám mi, protoïe jejich díla byla ãasto hrána, naopak se oznamovalo nejdfiíve jméno básníka, aby jejich hry pfiipoutaly vût í pozornost. 26 Je známo, Ïe komedie jsou psány proto, aby se uvádûly pfii rûzn ch hrách. Jsou ãtyfii druhy her, které pofiádají kurul tí édilové 27 pro vefiejnost: tzv. ludi Megalenses, zasvûcené velk m bohûm ( ekové jim fiíkají megaloi); pohfiební hry, ustanovené proto, aby pfiitáhly lid, kdyï je pfiipraven pohfiební prûvod na poãest patricije. Dále jsou ludi plebei, pofiádané ke zdaru lidu, a ludi Apollinares, zasvûcené Apollónovi. Na scénû vût inou stojí dva oltáfie: vpravo oltáfi Dion sovi a vlevo oltáfi toho boha, na jehoï poãest se hry konají. Proto se také fiíká v Terentiovû Dívce z Andru: Zde z oltáfie si vezmi ratolest. 28 KdyÏ je na scénû Odysseus, má vïdy na hlavû plstûn klobouk. Buì je to proto, Ïe kdyï pfiedstíral ílenství, tak chodil zahalen, aby ho nepoznali a neodvedli ho do války, anebo Ïe mûl takzvanû pod ãepicí, tedy byl vybaven a vyzbrojen v jimeãnou chytrostí, díky níï velmi pomohl sv m druhûm. Jeho dûmysl totiï spoãíval ve schopnosti podvádût. Nûktefií badatelé v ak pfiipomínají, Ïe obyvatelé Ithaky nosili plstûn klobouk, stejnû jako obyvatelé Lokridy. 29 Postavy Achilla a Neoptolema mají královskou korunu, aãkoli tito hrdinové nikdy nedrïeli královské Ïezlo. ZdÛvodÀuje se to tím, Ïe se ti dva nikdy nepfiidali k váleãné pfiísaze ostatních fieck ch mladíkû, ktefií vedli válku s Trójany, a nikdy nebyli pod vedením Agamemnóna. Komiãtí starci mají na sobû bíl at, protoïe at této barvy je pr nejstarobylej í, mladíci nosí rûznobarevné obleãení. Komiãtí otroci jsou obleãeni do krátkého plá tû buì proto, aby se naznaãila jejich chudoba, nebo aby byli pfii hraní obratnûj í. Postavy parazitû pfiicházejí na scénu v nafiaseném fieckém plá ti. Vesel ãlovûk má bílé obleãení, smutn chatrné, boháã purpurové a chudák má dûrav odûv. Voják má purpurov vojensk plá È, dívka cizozemské aty. Kuplífi nosí rûzné barvy, hetéra Ïlutou kvûli zi tnosti. at s vleãkou neboli syrmata se naz vá podle toho, Ïe se látka vleãe za sebou. Vymysleli ho Ionové, ktefií si libují v pfiepychu. KdyÏ ho má na sobû truchlící postava, znamená to, Ïe kvûli smutku nedbá o svûj zevnûj ek. Pfied scénou visí jako opona vy ívan koberec, tzv. aulaeum. Tato pestrá ozdoba byla dovezena do íma z bohatého pergamského království. Pozdûji se místo ní zaãala pouïívat men í opona, tzv. siparium. To je divadelní závûs, kter m se oddûluje scéna a publikum, kdyï se mûní dûjství. 30 Dialogy (diverbia) fiíkají herci. Ke zpívan m ãástem (cantica) skládá hudbu zku en hudebník a nikoli básník. V jednom cantiku se nezpívá v echno na stejn nápûv, ale melodie se ãasto mûní. O tom svûdãí poznámky ke komediím, kde jsou napsána tfii ãísla. Ta totiï znamenají, Ïe se v cantiku zpívá na tfii rûzné melodie. Jméno autora hudby je napsáno na zaãátku hry za jménem spisovatele a herce. Písnû byly doprovázeny flétnami. KdyÏ je lidé usly eli, mnozí uï pfiedem vûdûli, jak kus budou herci hrát, totiï je tû dfiíve, neï byl vûbec divákûm ohlá en titul. Hudebníci hráli buì na stejn ch flétnách (tj. buì na lev ch, nebo na prav ch), anebo na rozdíln ch flétnách. 31 Pravé flétny ohla ovaly sv m hlubok m tónem váïnou hru, levé flétny zase naznaãovaly sv m lehk m a vysok m zvukem Ïertovnou komedii. Pokud je psáno, Ïe se hraje na pravé i na levé flétnû, znamená to, Ïe v kuse budou Ïerty smí ené s váïností. 68

4 _Sarkisian :04 Stránka 69 Donatus: Komentáfi k Terentiovu Kle tûnci (Úvod) 32 I. * Tato stará Menandrova palliata je pojmenována podstatn m jménem muïského rodu Kle tûnec. Autor ji tak nazval podle ãinu mladíka, kter se vydával za kle tûnce, aby se dostal k hetéfie. * Proto je z velké ãásti motoria, tj. dynamická. 33 * Hlavní roli v této komedii má postava otroka Parmenona, hned po nûm je Chaerea a jako tfietí Phaedria. * Prolog komedie je velice prudk, protoïe ãiní v tky protivníkûm, vyhroïuje jim do budoucna, obïalovává je z nespravedlnosti, které se vûãi Terentiovi dopustili, a nakonec básníka vá nivû a s velk m zaujetím obhajuje. * Protasis, epitasis a katastrofé jsou zde tak vyváïené, Ïe nikdo nemûïe fiíci, Ïe ho Terentius nechal usnout. * Dûlení na dûjství je zde ponûkud sloïité a kdo není dost pouãen, nerozezná je od sebe snadno. Ná básník chtûl totiï udrïet pozornost divákû, aby napûtím ani ned chali, a tak zámûrnû udûlal z pûti dûjství jakoby jedno. Nechtûl, aby se diváci nudili nebo aby poznali, jak se dûj bude dál vyvíjet, protoïe by mohli odejít dfiív, neï se zvedne opona. 34 * Tato komedie byla hrána na ludi Megalenses péãí kurulsk ch édilû L. Postumia a L. Cornelia. Hlavní postavy hráli L. Minucius Prothymus a L. Ambivius Turpio. Flaccus, ClaudiÛv syn, hrál na flétny pravé i levé, protoïe je zde mnoho ÏertÛ smí en ch s váïností. * Hra mûla takov úspûch a vzbudila takov potlesk a nad ení, Ïe byla hned prodána a znovu se hrála, a to za takovou cenu jako Ïádná jiná hra pfiedtím: za 8000 sesterciû, 35 jak praví básníci. * Dialogy (diverbia) jsou zde ãasté a cantica se vût inou zpívají na rûzné melodie. * Tato hra nepotfiebuje Ïádn kompars (tj. protatikon prosópon 36 ), ale vystaãí si se sv mi postavami. * Tato Terentiova komedie je zábavná sv mi vtipy a pouãná zobrazením patn ch vlastností lidí, které kritizuje o nûco sïíravûji neï v ostatních komediích. Ukazuje zvlá tû tfii zpûsoby chování: mûstské mravy, mravy parazitû a mravy vojákû. * Komedie byla uvedena jako Terentiova tfietí hra a byla nazvána TerentiÛv Kle tûnec, protoïe básník byl tehdy uï proslul a sv mi v tvory dosti znám lidu. 37 * Tato latinská komedie byla napsána podle dvou fieck ch. Terentius ji totiï sloïil z Menandrova Kle tûnce a Patolízala. Také mu bylo vyt káno, Ïe pr mnoho vûcí pfiejal z mnoh ch latinsk ch básníkû coï v echno v prologu odmítá a obhajuje se. II. Obsah Kle tûnce Kdysi byla z Attiky unesena jedna dívka a byla odvezena na Rhodos. Tam ji dostala od svého pfiítele matka hetéry Thaidy a dívka byla vychována spolu s Thaidou jako její sestra. Ale Thais pak opustila Rhodos i matku a odjela s milencem do Athén. Po jeho smrti se stala jeho dûdiãkou a brzy se do ní velmi zamiloval voják Thraso. KdyÏ zemfiela Thaidina matka, odplul voják na Rhodos. Tam si v iml, Ïe dûdicové zemfielé matky nabízejí v e zmínûnou dívku na prodej. AniÏ by nûco o tûchto záleïitostech vûdûl, koupil ji a odvezl s tím, Ïe ji daruje Thaidû. KdyÏ k ní v ak pfii el a na el u milenky soka Phaedriu, kter si za jeho nepfiítomnosti hetéru získal, prohlásil, Ïe slíbenou dívku nevydá, dokud Thais nevyïene jeho rivala z domu. Ona tedy vyhnala Phaedriu, i kdyï ho milovala, proto- Ïe tolik touïila získat zpût dívku, která byla attickou obãankou a kterou odmaliãka mûla ráda jako sestru. Phaedria se nejprve rozhnûval, ale pak si ho Thais usmífiila. Uznal, Ïe je to rozumné, dobrovolnû uvolnil místo vojákovi a ode el na dva dny na venkov. Ale aby jeho sok voják nezískal pfievahu sv mi dary, nafiídil pfii odchodu Parmenonovi, aby jeho jménem odvedl k milence kle tûnce a sluïku jako dar. Av ak mladík Chaerea, PhaedriÛv bratr, spatfiil pfiedtím onu dívku na ulici a vzplál k ní láskou. Jeho prudká vá eà mu poradila, aby se sám dal odvést k Thaidû a vydával se za toho kle tûnce. Pak vyuïil pfiíleïitosti a dívku znásilnil. Brzy se v ak zjistilo, Ïe je to vzne ená obãanka, a Chaerea ji dostal za manïelku. Nakonec parazit zafiídil, Ïe Phaedria a voják se staly ze sokû pfiáteli a bez hádek se dohodli, Ïe se o spoleãnou milenku podûlí. PfieloÏila Daniela âadková Poznámky 1) PfieloÏeno z vyd. Aelii Donati quod fertur Commenti Terenti, vol. I. Rec. P. Wessner. Lipsiae, Teubner 1902, s , De comoedia. 2) Donatus zfiejmû cituje ze 4. knihy Ciceronova spisu O republice, která se nám zachovala pouze fragmentárnû (Cicero. O republice, IV, 11). 3) Kompitalie byly roãní slavnosti konané na poãest LarÛ na rozcestích, kde byla místa jejich kultu. 4) Existují dvû hlavní teorie vzniku slova komedie: jedna ji dává do souvislosti s vesnicí, tj. kómé, druhá se slovem kómos, coï byl rozjafien prûvod k poctû bohû, v kterém se pilo, tanãilo a zpívalo. Byl spojován hlavnû s kultem Dion sa jako boha plodnosti. Jeho úãastníci zpívali bujné falické písnû a zfiejmû byly jeho souãástí i jakési improvizované scénky. 5) Livius Andronicus (kol. 284-kol. 204 pfi. Kr) byl ek, kter se jako otrok dostal do íma a pozdûji byl propu tûn. Do latiny pfieloïil Homérovu Odysseiu. R. 240 pfi. Kr. sloïil pro ludi Romani první latinskou komedii a tragédii. Z jeho díla se dochovalo 9 titulû tragédií a 3 tituly komedií, z nichï známe 40 ver Û. 6) Jedna teorie odvozuje vznik slova tragédie od kozla (fiec. tragos), pfiiãemï není jasné, zda byl kozel odmûnou za vítûzství, ãi se kolem nûj tanãilo, nebo zda chór tvofiili muïi obleãení do kozlích kûïí. Druhá hypotéza je od vinné usazeniny ãili kvasnic (fiec. tryga), kter mi si herci 69

5 _Sarkisian :04 Stránka 70 pfied vynálezem masky malovali obliãej. Souvislost s olejem je zde proto pfiekvapivá a nejasná. 7) Horatius pfiipisuje Aischylovi vynález kothurnû zcela anachronicky a mylnû. Ve skuteãnosti se obuv na vysoké pode vi pouïívala aï v helénismu a zvlá tû pak v fiímském divadle. 8) Q. Horatius Flaccus: De arte poetica O umûní básnickém. Pfiel. D. Svobodová. Praha, Academia 2002, s (vv ). 9) ímská komedie z fieckého prostfiedí (nazvaná podle fieckého plá tû lat. pallium), navazující tematicky na novou attickou komedii. Jejími nejznámûj ími pfiedstaviteli je Plautus (kol. 251-kol. 184 pfi. Kr.) a Terentius (kol. 195-po 159 po Kr.). 10) Komedie situovaná do fiímského prostfiedí, zachovaly se pouze zlomky. 11) Podobnû jako togata komedie situovaná do fiímského prostfiedí, o níï nemáme jasnou pfiedstavu (tematiku snad ãerpala ze Ïivota niï ích vrstev). 12) PÛvodnû improvizovaná komedie OskÛ, nazvaná podle oského mûsta Atelly. V ímû zdomácnûla a byla podobnû jako v ecku satyrské drama provozována jako dohra k tragédiím. 13) Hry nazvané podle Rhintóna z Tarentu nebo ze Syrakús (3. stol. pfi. Kr.), kter dal literární podobu flyacké fra ce neboli komedii flyakû. Ta se specializovala na parodie znám ch tragédií. 14) Pokud by zde Donatus podal dûvûryhodnou informaci (coï nelze ovûfiit), mohli bychom se na základû urãit ch detailû (napfi. cognomen Faliscus) alespoà domnívat, Ïe masky se zaãaly pouïívat nûkdy na konci 2. stol. pfi. Kr. nebo na poãátku 1. stol. pfi. Kr. Jiné prameny nám neumoïàují poãátky uïívání masky datovat. Z toho dûvodu také na jin ch místech tohoto textu pfiekládáme latinské slovo persona, která má v znam maska i postava, jako postava. 15) Terentiovy komedie. 16) Plautovy komedie. 17) Terentiova komedie. 18) Zfiejmû název komedie básníka Turpilia, Terentiova souãasníka. 19) Komedie neznámého autora. 20) Terentiova komedie. 21) Plautovy komedie. 22) Název nedochované Plautovy komedie. 23) Název Afraniovy hry. Afranius (narozen kol. 150 pfi. Kr.) byl fiímsk dramatik a nejv znamnûj í autor togaty. 24) Terentiova komedie. 25) Stejnû dûlí hry Euanthius, c. d., s. 80. Donatus pouïívá v samotném Komentáfii kromû tohoto dûlení hry podle logiky a v voje dûje je tû ãistû technické dûlení na pût dûjství. Srov. Donatus, úvod ke Komentáfii Dívky z Andru: V latinsk ch hrách je obtíïné rozeznat rozdûlení na jednotlivé akty. [...] Je tfieba si peãlivû v ímat, kdy je scéna prázdná a kdy z ní v echny postavy ode ly, takïe mûïe nastoupit chór nebo flétnista. (Donatus, c. d., vol. II, s ) 26) Srov. dále DonatÛv Komentáfi ke Kle tûnci. 27) Kurul tí édilové byli v ímû úfiedníci, ktefií mûli na starosti mimo pofiádání her a slavností je tû zásobování mûsta, policejní dozor aj. 28) Terentius: Dívka z Andru IV, 3, ) Lokris je krajina ve stfiedním ecku, Ithaka je OdysseÛv rodn ostrov. 30) V fiímském divadle bylo aulaeum opona, která se na rozdíl od dne ních opon nevytahovala pfii zaãátku hry vzhûru, ale naopak se spou tûla pod scénu a na konci se zase vytahovala nahoru. Naproti tomu siparium se jako závûs odhrnoval na stranu. Dne ní mínûní odborníkû není s Donatem zcela zajedno. Podle nûkter ch bylo siparium spí e závûs oddûlující scénu od zákulisí. 31) Flétnista pouïíval dvû flétny souãasnû. Srov. M. K. âern : Hudba antick ch kultur. Praha, Academia ) PfieloÏeno z vyd. Aelii Donati quod fertur Commenti Terenti, vol. II. Rec. P. Wessner. Lipsiae, Teubner 1905, s , Eunuchus, Praefatio I. a II. 33) Srov. Euanthius: Existují tfii druhy komedií motoriae (dynamické), statariae (statické) a mixtae (smí ené). Dynamické komedie jsou plné událostí, statické jsou mnohem klidnûj í a smí ené tûïí z obou typû. (Euanthius, c. d., s. 80) 34) O uïití opony v fiímském divadle viz pozn ) 8000 sesterciû byla dosti vysoká ãástka, která zhruba odpovídala cenû velmi vzdûlaného otroka. Dûlník si vydûlal za den asi 4 sestercie. 36) Srov. Euanthius: Terentius naproti tomu [...] ãasto uïívá protatika prosópa, to jest postavy, které s dûjem nesouvisejí, aby jejich uvedením dosáhl snadnûj ího otevfiení dûje. (Euanthius, c. d., s. 79) 37) Srov. DonatÛv úvod ke komentáfii k BratrÛm: Tato komedie pr byla hrána z Terentiov ch her jako druhá, je tû kdyï jeho jméno nebylo známé, a proto ji ohla ovali jako Bratfii od Terentia a ne Terentiovi Bratfii, protoïe spí e tehdy doporuãil titul hry básníka neï jméno básníka jeho hru. (Donatus, c. d., vol. I, s. 5) 70