ČESKÝ CHALUPÁŘ ZAHRADNÍ ARCHITEKT POUŽÍVÁ KAMENY ČESKÁ CHALUPA S VUNÍ INDIE 24 MODERNÍ REMOSKA 28 POJIŠTĚNÍ NEMOVITOSTI KÁ VA S Ú SMĚVEM

Transkript

1 internetový občasník nejen pro chataře a chalupáře ČESKÝ 2016 CHALUPÁŘ 12 ZAHRADNÍ ARCHITEKT POUŽÍVÁ KAMENY KÁ VA S Ú SMĚVEM ČESKÁ CHALUPA S VUNÍ INDIE 24 MODERNÍ REMOSKA 28 POJIŠTĚNÍ NEMOVITOSTI... ZDARMA českýchalupář.cz portál o chataření a chalupaření ceskychalupar@volny.cz

2 Ahoj naši milí chataři a chalupáři, v letošním roce to vypadá na krásné jaro, tak jsme zapnuli forsáž a společnými silami připravili toto jarní číslo. Trochu jsme posílili náš realizační tým a věříme, že se tato skutečnost odrazí na celkovém vzhledu časopisu a konec konců i portálu. Dáme hlavy dohromady a zkusíme připravit nějaké novinky. Užijte si v klidu a pohodě toto číslo a pokud bude příznivá situace, uvažujeme v letošním roce o účasti našeho portáli na podzimní Zahradě Čech, opět se zajímavými produkty, letos ve znamení úspor nejen pro Vaší chalupu, ale i třeba pro rodinný domek. Vše je ale ještě v přípravě, takže uvidíme. Zatím se na Vás budeme těšit. Zároveň Vám přejeme bezvadné léto a pohodu na Vašich chalupách. Michal Novotný grafik a šéfredaktor V TOMTO ČÍSLE NAJDETE ZAHRADNÍ ARCHITEKT POUŽÍVÁ KAMENY ČESKÁ CHALUPA S VUNÍ INDIE 24 MODERNÍ REMOSKA 26 KÁ VA S Ú SMĚVEM 28 POJIŠTĚNÍ NEMOVITOSTI... Kdyby jste nevěděli, co je na fotografii, tak je to makrofotografie rozkvetlého leknínu.

3 NA CHATĚ A CHALIPĚ JE VŽDY SO DĚLAT

4 SUCHÁ KAMENNÁ ZÍDKA Každý chalupář nebo chatař si chced vybudovat příjemné místo u svého objektu, které mu bude sloužit pro odpočinek,okrasu nebo zpevní terénní nerovnost. K tomu to účelu mu múže sloužit stavba suché zídky. Ta může být zabudována např. do svahu, čímž plní opěrnou a vyrovnávací funkci. Suchou zídku však také můžeme vystavět i v otevřeném prostoru, kde nám bude sloužit i k ohrazení určitého vybraného prostoru a jeho zkultivování. Kameny na zídku bychom měli použít ty, které se vyskytují v okolí Vaší nemovitosti. Je to přirozenější a vizuálně tak nenarušujeme prostředí. Aby byla postavená zídka stabilní, musí být půda pod jejími základy pevná. Když tedy začneme navážet čerstvou zeminu, musíme ji před započetím stavby udusat tak, aby si později nesedala. Stavíme-li zídku proti svahu, můžeme vysypat štěrkem i prostor mezi svahem a budoucí zídkou. Základy kopeme ve sklonu cca 15 až 20 % proti svahu, aby zídka dobře držela a také kvalitně plnila svoji podpěrnou funkci vybrané části svahu. Cca u 1 m šířky zdi počítáme, že bude na straně svahu posazena o 15 až 20 cm hlouběji. Pro vysokou zídku je třeba vybudovat betonové mrazuvzdorné základy, a to do hloubky až 80 cm. Při hloubení nezapomeňte na dodržení minimálně desetiprocentního sklonu ke svahu. Pro první vrstvu zídky použijeme velké, ploché kameny, které dobře zapadnou do štěrkového lůžka. Každá další vrstva by měla být svázána kameny, kterým říkáme vazáky. Ty provážou a zpevní vrstvu kamenů pod nimi. Pokládáme je tak, aby ležely na celé ploše zdi a také zezadu zasahovaly do země. Aby byla zídka pevná a vydržela řadu let, musí do sebe jednotlivé kameny dobře zapadat. K jejich opracování budeme potřebovat např. perlík, paličku a špičatý nebo plochý sekáč. Prostory mezi jednotlivými vrstvami, tj. horizontální i vertikální, vyplníme zeminou nebo jílem. Tak bude zeď pevnější a protékající dešťová voda ji nebude vyplavovat. Ve škvírách se budou usazovat a růst rostliny, které pro ozdobu zasadíme. Pokud chceme nechat osázení zcela na přírodě,tak počkejte, až se ve škvírách rostliny samy rozrostou. Při půdorysu a velikosti vč.umístění zídky je jen na Vás jak se rozhodnete a jakou představu si zvolíte. Zídku či její bezprostřední okolí pak můžete doplnit např. lavičkou, květináči nebo dalšími nápady. OPĚRNÉ ZDI Bydlet nebo užívat svoji chalupu s nezajištěným svahem v zádech, kde hrozí sesuv půdy není příjemné a ani bezpečné. Zpevnění je pak jediným řešením, jak případné možné katastrofě zabránit. K tomu slouží stavby opěrných stěn např. z betonových tvárnic a tvarovek. Tato řešení jsou nejen dlouhodobě funkční, bezpečná ale i velice estetická. Opěrná stěna s ocelovou výztuží Při výstavbě opěrné zdi z dutých tvarovek je zcela nezbytné dodržet správný technologický postup a tím zabránit nejen narušení stability a nosnosti zdi, ale i pozdějšímu možnému znehodnocení povrchu stěny promáčením vodou. Proto musí být stavební konstrukce provedena tak, aby nebylo možné hromadění vody za zdí a její trvalé pronikání přes zeď. To je důvodem proč v úrovni základů opatřit zeď drenáží pro odvod vody. Zásyp za zdí musí být až k drenáži vodopropustný k čemu nejlépe poslouží hrubé kamenivo a poté je dobré zasypaný povrch zakrýt nopovou fólií. Takové stavební provedení by mělo být naprostou samozřejmostí, protože u chybně provedené opěrné zdi je pak tvorba vápenných výkvětů trvalým problémem. Tomu lze následně zabránit pouze dodatečným odkopáním zásypu a provedením výše uvedených stavebních úprav. Vzhledem k velkému zatížení zdi zeminou se před započetím stavby doporučuje vypracovat statický posudek. 04

5 SKALKY Nejvhodnější je poloha na východní straně zahrady. Rostliny tak budou dostávat především dopolední slunce. Přes poledne uvítají pravé skalničky stín vržený domem či stromem, a to zvláště v létě. Nad skalkou musí být vždy otevřené nebe. Nikdy ji nebudujte pod stromy, zvláště ne listnatými, či v jejich nejbližším okolí. Na toto pravidlo si vzpomenete každý podzim při jejím čištění. Zásadně nepoužívejte směs různých druhů kamenů. Nejčastěji je na skalku používán kámen, který se vyskytuje v blízkém či širším okolí zahrady. Často se však vyplatí přivézt si kámen z větší dálky, zato krásný a vhodný pro rostliny. Hezkým materiálem je vápenec (omezuje však pěstování některých druhů rostlin), s ním příbuzný travertin a tuf (naprosto nedostatkový kámen u nás, obvykle v chráněných lokalitách), pěkný je pískovec, opuka, hrubozrnná žula či granodiorit, krásná je břidlice a z hloubky vytěžená břidla. Naprosto se nehodí kameny výrazně oblé až kulaté, jako například velké křemeny a oblázky z pískoven, břehů řek či potoků. Postavení skalky musí být citlivé, je třeba snažit se dodržovat směr vrstev kamenů podle jejich štěpení, rovnat je tak, aby na sebe opticky navazovaly a nebyly jednotlivými body na skalce. Jen celistvý dojem je příznivý. Měl by to být výtvor jakoby přenesený z kousku horské přírody. Jsou však zahrady, kde takováto přírodní vrstevnatá skalka se nehodí. Tady přichází ke slovu především tzv. suchá zídka či záhon se sutí. Kámen na skalce plní dvě funkce. Estetickou, aby skalka vypadala přirozeně a nenuceně a druhou důležitější má pro rostliny. Většina skalniček potřebuje více chladu ke kořenům a stálé jemné vlhko. Kámen zapuštěný do země tuto funkci dobře plní. Navíc některým rostlinám vytváří krátkodobé i dlouhodobé přistínění i ochranu před větrem. Skalka s naskládanými kameny bez ladu a systému nevypadá dobře. Snažte se držet směr vrstev a podle toho i s kameny pracujte. Zkušený skalničkář vám potvrdí, že jeden kámen se vezme do ruky i několikrát, několikrát se převrátí a zkouší pohledem odkud je nejhezčí, než pro něj naleznete to pravé místo. Ověřte si to i vy. Na horách rostou skalničky na různých místech, často dosti odlišných. Proto nelze vše sázet do jednotné zeminy. Je užitečné vědět odkud rostlina pochází, kde roste v přírodě. To je základ úspěchu pěstování. Jiné nároky má rostlina ze spár skal, jiné ze sutí, zcela jiné z horských lučin a stepí. Proto má skalničkář v zásobě vždy základní materiály, z nichž připravuje půdní substráty. Např. Listovka kvalitní humózní zemina, obvykle z kompostu nebo nabraná pod korunami vzrostlých buků, dubů, lip a podobně. Drnovka pěkná zemina, která je mělko pod trávníkem, proto nejlépe ji získáte při vytřepávání zeminy z drnů trávy. Snazší je nasbírat si na louce hromádky krtin, které po sobě na trávě zanechal krtek. Rašelina je vynikající materiál, který bude brzy nedostatkový, neboť ložiska začínají být vytěžená. Rašelina výborně vylehčuje a provzdušňuje půdu a dokáže v ní udržet přiměřenou vlhkost. Pozor ale, nesmí přeschnout, pak vodu téměř nepřijímá. Štěrk materiál pro skalničkáře základní a nezbytný. Dává se téměř do všech půdních směsí mimo rostlin vřesovištních. Samozřejmě je nejlepší mít štěrk z téhož materiálu jako je skalka. Lze použít i lomový, ale ne na zásyp rostlin na skalce. Lomový štěrk by měl mít tu nejjemnější frakci do 1 cm velikosti. Písek je materiál univerzální, kterým nelze nic zkazit a přitom vylehčí a provzdušní směs a ještě udrží vlhkost v přiměřené míře. Vhodnější je písek říční než kopaný a je třeba přes síto z něj odstranit všechny kameny a kamínky tak, aby zůstala zrna maximálně velikosti rýže. Písek se používá do všech směsí, je "prokysličovadlem" půdy a zadrží jen tolik vody, kolik je třeba. Ostatní voda proteče dál. Jíl je nejdiskutovanějším materiálem mezi skalničkáři. Někde mají mazlavý, jinde sympaticky rozpadavý. Takže můžete-li si vybrat, tak raději ten druhý. Jíl se přidává do směsí pro rostliny vyžadující těžší půdu. Špatně se s ním pracuje a tak je dobré ho usušit a nadrtit na granule, které se pak přidávají do polosuché směsi. Materiály je dobré uskladňovat v kbelíkách, bedničkách nebo polyetylénových pytlích. Tak je máte kdykoliv po ruce na 05

6 míchání směsí: lehká humózní směs pro suchomilné rostliny = 1 díl listovky, 2 díly štěrku, 1 díl písku univerzální směs pro většinu alpínek = 1 drnovka, 1 listovka, 2 štěrk, 1 rašelina, 1 písek těžší směs (např. pro rod Primula,Gentiana) = 1 drnovka, 1 štěrk, 1 písek, 1 jíl Pokud vytváříte skalku na rovné zahradě, musíte (odplevelit!) odkopat horních 20 cm zeminy, kterou lze použít za základ "kopečku" a po vytvarování profilu skalky celou plochu posypat alespoň 5 10 cm vrstvou štěrku. Pak navážet univerzální směs a do ní klást kameny. Před použitím tuto směs naplňte do většího květináče či kontejneru a zalijte PALISÁ DY Palisády rozšiřují nabídku o rozměrově menší prvky pro vytváření obrub, záhonů, lemů a menších stěn, které jsou většinou určeny k oddělení okrasné zeleně od pochůzných ploch ve stejné rovině nebo v různých výškách. Umožňují vytvářet pravoúhlé půdorysné tvary. Z palisád lze zbudovat libovolně tvarované obruby - kruhy, elipsy, oblouky, vlnovky aj. Také výška obruby se může průběžně měnit podle charakteru terénu. Palisády se vyrábí z vibrolisovaného betonu s hladkým povrchem a fazetou v přírodním, okrovém nebo červeném odstínu. Pro výstavbu okrasných lemů, zpevnění mírných svahů nebo k vytvoření okrasné či protihlukové stěny v zahradách slouží betonové tvárnice. Navzdory standardním vlastnostem vibrolisovaného betonového prefabrikátu však slouží pouze okrasnému účelu, ale nelze je použít ke stavbě nosné opěrné zdi. Stěna z betonových tvárnic může být kolmá nebo zpevňovat mírný svah do sklonu cca 60, a to vodorovně i svisle. Hotová stěna se obvykle osází vhodnými trvalkami a okrasnými dřevinami, které svými kořeny chrání místo proti přirozené erozi půdy. Stavbu vyšší jak 1,2 m je nutno konzultovat se statikem s ohledem na typ zeminy a další okolnosti daného místa. Při stavbě z palisádových prvků platí několik zásadních kroků, které stejně jako u prefabrikátů pro opěrné zdi, brání pozdějšímu výskytu vápenných výkvětů, růstu mechů nebo znečištění zeminou. Všechny palisády se kladou těsně vedle sebe (nebo za sebou) do betonového lože. Při zabudování je nutné kontrolovat svislost každé palisády. Z důvodu odformování při výrobě má každá palisáda kónicitu v rozsahu 3 až 12 mm v závislosti na zvolené výšce výrobku. Proto je nutné před zatvrdnutím betonového základu fixovat svislost palisád u vrcholu dřevěným nebo plastovým distančníkem (např. obkladačským klínkem. Doporučuje se také nepodceňovat funkci nopové fólie za předpokladu, že palisády byť i jen částečně, budou z jedné strany zasypány zeminou nebo budou zabudovány v místě se zvýšenou vlhkostí. Vždy je dobré se poradit s někým, kdo již má s takovouto stavbou zkušenost.vyvarujete se tak toho,že neodhadnete své znalosti a při prvním dešti nebo po oblevě se Vám opěrná zeď zdeformuje či v horším případě zcela zbortí. ZAHRADNÍ PERGOLA Snad každý chatař či chalupář si chce časem vybudovat klidné místo pro odpočinek a na posazení s rodinou nebo přáteli. Dříve nebo později začne uvažovat o stavbě pergoly, která je poměrně snadným projektem a lze ji postavit svépomocí. Zde můžeme umístit stůl a židle, lavice. Můžeme pod ní také situovat zahradní krb. Můžeme pergolu zastřešit a nebát se tak nepřízně počasí. Pergoly mohou být malé i velké, jednoduché i složité, masivní i odlehčené konstrukce. Často u nich končí zahradní chodník, může jimi však i procházet. Patří mezi významné zahradní prvky. Tím citlivěji je třeba hledat místo, kam je postavit. A postaveny musí být také dobře. Výběr vhodného místa pro pergolu Jakýkoli zahradní prvek může vypadat rušivě a násilně, pokud ho umístíme na nevhodné místo. V otevřené zahradě ale i jako součásti stěny objektu si proto musíme dát pozor, kam pergolu postavíme. Připomeňme si nejdůležitější principy stavby: 06

7 Pergola se obvykle staví tak, aby nás přilákala do zajímavého zákoutí zahrady nebo jí chceme dotvořit charakter objektu. Umístění stavby by nám mělo nabídnout jiný zajímavý pohled na zahradní přírodu nebo nás zvát do prostoru, který je výjimečný třeba svým účelem je zde zahradní krb apod. Pravoúhlé konstrukce prodlužují pohled a rámují jednotlivé výhledy, zakřivený tvar spíše stavbu důmyslně skryje v zeleni. Pergola dobře porostlá rostlinami, třeba převislými růžemi, působí vzdušně, barevně. Pergola bez popinavých rostlin vynikne jako dřevěná stavba, pěkně postavená ozdobí zahradu podobně jako sochy v parku. Pergola přiléhající ke zdi se stává elegantním přechodem z vnitřního prostoru do vnějšího, zvlášť pokud je v harmonii se stylem domu. Pergola může také stínit terasu a vytvořit tak intimní prostor k venkovnímu posezení i prostor pro společné stolování. Z jakého materiálu stavíme Ke stavbě velké, pevné, samostatně stojící pergoly lze použít cihlové nebo kamenné sloupy, aby dobře udržely těžké dřevěné překladové trámy. Střední a menší stavby se hodí stavět ze dřevěných sloupků, trámků a nosníků (vazníků). Dobré je používat týž druh dřeva. Z jehličnanů se hodí víc borovice a modřín než smrk. Hrubě tesané hranoly jsou dobrou volbou k selskému stavení a do venkovských zahrad. Do lesního prostředí můžeme použít i kulaté kmeny, dokonce s kůrou. Důležité je ovšem dřevo správně ošetřit a důkladně namořit. MOBILNÍ DOMY Jsou tzv. potencionální chataři, kteří např. vlastní pozemek či zahradu a uvažují o stavbě vlastní chaty. Pro ně je výborným řešením tzv. mobilní dům. Je to hotový a zařízený dům, který na stabilním místě nabízí veškerý komfort klasického domu. Může být i rekreační chatou. Tímto způsobem ho využívají zejména Nizozemci. Ale tzv. mobilheim a mobilhome najdeme i v Německu, ve Švédsku, v Anglii a USA, kde jsou na okrajích měst tradiční stanoviště s pevnými přípojkami. Češi využívají mobilní domy nejčastěji k rekreaci, ale také v záplavových oblastech. Cena za starší mobilní dům z bazaru dovezeného z ciziny se pohybuje kolem cca Kč. V takových případech však nakupujte pozorně, protože použitý výrobek už může mít své nešvary. Mnoho švédských či anglických mobilních domů se používá v přímořských oblastech, takže podvozek často bývá zkorodovaný. Jeho výměna a případné dodatečné zateplení domu je pak komplikované a prodraží se. Problémy mohou být i s rozvody a připojením na topení. Existují však čeští výrobci mobilních domů, kteří vyrábějí jak typové domy, tak i ty na zakázku a jsou schopni je dovézt na místo určení v ceně zhruba od Kč. Záleží na rozměrech domu, počtu místností, vybavení, atd. Pořídit si ho můžeme i na hypotéku a pojistit ho. Samotný dům je možné posunovat o několik stovek metrů, pokud ho chceme převézt dál, potřebujeme traktor nebo tahač se speciálním návěsem. Sezónní mobilní dům váží kolem dvou tun, celoroční až osm tun. Na vlastním pozemku K umístění mobilního domu potřebujeme vlastní pozemek. Na připravené inženýrské sítě připojíme dům raději pohyblivými nebo pevnými přívody, což trvá jen několik hodin. Přívod elektřiny (220 V) zajistí standardní zásuvky. Vodu přivádíme hadicí nebo pevným přívodem, odpad odvodem do kanalizace nebo do nádrže připevněné k podlaze mobilního domku. Plyn čerpáme buď ze země, nebo z propanbutanové lahve. Připojení nebývá součástí dodávky, obvykle si ho zákazník zajišťuje a platí sám. Na přípojky elektřiny a vody musíme mít povolení příslušných úřadů. Konstrukce Nosný rám domu bývá z ocele, na něm je připevněna dřevěná konstrukce podlahy, stěn a střechy. Opláštění tvoří ve většině případů téměř bezúdržbové hliníkové 07

8 profilované panely. V konstrukci je izolace a potřebné rozvody. Tloušťka zdiva je stejná jako u klasických staveb, kolem 45 cm. Některé mobilní domy se vyrábějí jako nízkoenergetické dřevostavby. Rozhodně v nich ani v našich klimatických podmínkách v zimě nezmrzneme. Střechy jsou dimenzované na zatížení sněhem ve vysokohorských oblastech. Pokrývá je hliníkový nebo pozinkovaný plech, šindel, domy mají také okapy. Životnost domku se počítá na třicet let. Osazení domu Mobilní domy jsou většinou vybavené manipulačním rámem z oceli, vlastní nápravou a ojí. V každém rohu domu jsou aretační nohy, na které se stavba usadí. Jsou schopny vyrovnat nerovnosti pozemku až do výšky půl metru. Dům se z nákladního vozu spouští po sjezdech, opatrně díky navijáku vozu a vlastní nápravě domu. Mobilní domy se usazují buď z pojezdu, nebo jeřábem. Doprava mobilních domů probíhá na valnících těžkých aut. Nebo se také dům může vyložit za pomoci jeřábu. Dům se poté uchycuje manipulačními pásy a rozpěrami. Jako podklad pro instalaci domu se používají Dost místa pro rodinu Mobilní domy sloužící jako rekreační chatka mají rozměr kolem 9x3 m, výjimkou ale není ani 150 m2. Výška se pohybuje mezi dvěma až třemi metry, dům může mít také patro. Na zakázku lze zkonstruovat v podstatě cokoli. Domy se totiž skládají z tzv. modulů, dva umístěné vedle sebe nebo do tvaru písmene L. Ze tří modulů jsou pak postaveny do tvaru písmene U či Z. Mobilní chata s verandou Mobilní chata Mobilní domy bývají vybaveny plnohodnotnou kuchyní a často i krbovými kamny. Podlahy bývají izolované polystyrenem, v oknech najdeme izolační dvojskla. Standardem jsou WC, sprchový kout nebo koupelna, pračka, lednice, řada domů je klimatizovaných. Samozřejmě vždy záleží na požadavcích a cenových možnostech zákazníka. Mobilní dům na klíč např. rekreační chata má plastová okna i vstupní dveře. Střešní krytina je ze šindele. Cena je cca Kč. betonové patky, zátěžové dlaždice z betonu nebo dřevěné fošny. Mobilní domy a zákon Obecně je lepší před samotným umístěním zjistit stanovisko příslušného stavebního úřadu a zároveň se připravit na zcela rozdílné postoje. Poté se uvidí, jak dál postupovat. Z praxe je známo, že ohlášení mobilního domku bylo použito v následujících variantách: stavba dočasná (bez expirace), výrobek, plnící funkci stavby, stavba k rekreaci, stavba k bydlení. V prvních dvou případech stačí jednoduchý nákres včetně pohledů, anebo prohlášení o shodě. U zbývajících variant je třeba přiložit projektovou dokumentaci včetně dalších dokumentů, které bude stavební úřad požadovat (požárně-technické řešení stavby, radonový průzkum, průkaz energetické náročnosti budovy - vztahuje se na domky, jejichž plocha přesahuje 50 m2 atd.). Výrobce mobilního domu v těchto případech musí dodržet příslušné požadavky pro stavby (vyhláška č. 268/2009 Sb.). Výjimkou není ani rozhodnutí o tom, že mobilní domek (pokud splňuje určité parametry) není v režimu stavebního zákona. Pokud si tedy chcete postavit chatu a případně si vyřešit za rozumné peníze i trvalé bydlení, zde se Vám skýtá zajímavá možnost jak mobilním domem vše rychle a pohodlně vyřešit. 08

9 JARNÍ PRÁCE NA ZAHRÁDCE KVĚTEN V průběhu května odkvétají okrasné keře kvetoucí na loňských výhoncích. Keře po odkvětu je vhodné seříznout na dvě až tři očka. Pokud jsme do poloviny května nevysadili jehličnany, rododendrony nebo stálezelené dřeviny s balem, musíme počkat až do srpna. Pokud se chceme dočkat bohatých květů šeříku i příští rok, odstřihneme po odkvětu suchá květenství. V květnu začínáme stříhat všechny listnaté a jehličnaté dřeviny, které chceme tvarovat. Pěnišníkům (rododendronům) zajistíme dostatek vláhy. Po odkvětu ihned vylamujeme tvořící se semeníky Po odkvětu broskvoní jim zkracujeme letorosty, ponecháme pouze dva až tři pupeny. Jahody zbavíme plevele, dobře okopeme, zalijeme a pohnojíme. Jakmile začnou jahody kvést, omezíme okopávku. Jahodníky v květnu ošetřujeme proti plísni šedé. Provedeme také kontrolu v porostech rybízu a angreštu. V druhé polovině května vysazujeme na stanoviště rajčata, papriky, okurky, lilky, patisony, cukety a melouny. V květnu také vyvazujte skleníková rajčata a okurky, z okurek odstraňujeme samčí květy. Během května začínáme sklízet rannou zeleninu, především hlávkový salát, špenát, ředkvičky. Co nejdříve zasaďte cibuli sazečku. Rané a pozdní odrůdy brambor zahrňte zeminou, hrozí-li mrazy, chraňte také listy. Koncem května začínáme s výsevem dvouletek pro podzimní výsadbu. Použijeme především karafiáty, náprstníky, astry, pomněnky a macešky (violky). V květnu odebírejte bazální řízky trvalek, jako jsou například vlčí boby a stračky, ještě předtím, než si tyto záhonové rostliny vytvoří duté nebo dužnaté stonky. Poté by se již nedali řízkovat. Ke chryzantémám zapíchněte opěrné tyčky a rostliny jimi podepřete (z vyjímkou kompaktních a zakrslých chryzantém). V květnu zaštipujeme velkokvěté, paprsčité a velké výstavní chryzantémy. Na jaře kvetoucí plaménky (clematisy) po odkvětu seřízněte. Vyštípněte růstové vrcholky keříčkových fuksií, dokud jsou rostliny ještě malé. Od dubna do května můžeme vysadit do zahrady cibuloviny kvetoucí v létě. Uskladněné hlízy mečíků, frézií, letních hyacintů, acidantery a lilií vyneseme ze zimního úkrytu a překontrolujeme, zda jim zima příliš neublížila. Plesnivé, shnilé či suché cibulky odstraníme a případně koupíme nové. Právě nyní je správný čas pro předpěstování pažitky v truhlících za oknem, fóliovnících nebo sklenících. Časně zjara přirychlená pažitka je významná pro obsah biologicky cenných látek Na terasy, balkóny a do zahrad vracíme rostliny pěstované v nádobách. Otužujte záhonové rostliny a vysazujte je ven na místo. Pravidelně sledujte předpověď počasí, a pokud jsou hlášeny mrazy, buďte připraveni na nutnost poskytnout rostlinám dočasnou ochranu. Nezapomeňte si vypracovat rozvrh pravidelného pletí a kontroly škůdců a chorob. Přesvědčte se zda má skleník správné větrání i zastínění, aby se nepřehřál. Začneme také s péčí o trávník. Koncem měsíce posečte trávník, ve kterém jsou zplanělé cibuloviny. Čepele sekačky nastavte na vysoko. Kontrolujte výskyt chorob a škůdců, zejména slimáků a hlemýžďů. Pravidelně sekáme a posekanou trávu ihned odstraníme. Odumřelé části rostlin, zbytky pokosené trávy, plevel a mech časem utvoří v trávníku nepropustnou vrstvu - travní plsť. Jako blokující vrstva brání pronikání vody a výměně plynů. 09

10 JARNÍ PRÁCE NA ZAHRÁDCE ČERVEN V červnu kvete velké množství okrasných dřevin, trvalky, cibuloviny, dvouletky a konečně i letničky. Pro toto období jsou charakteristické kvetoucí pěnišníky (rododendrony), pustoryly (bílý jasmín), růže, kosatce, pivoňky nebo petúnie. Vedle těchto rostlin kvetou dále například máky, hrachory, fialy, kopretiny, lobelky, iberky, begonie a nejranější lilie. Okrasným keřům pravidelně upravujeme jejich tvar. Častěji řežeme i čerstvě vysazené opadavé živé ploty, kterým tak vytvoříme podmínky k bohatému zahušťování. Pokud v živém plotu hnízdí ptáci, počkáme s prvním řezem na jejich vylétnutí. Na přelomu jara a léta je vhodné období k množení listnatých okrasných dřevin pomocí vrcholových řízků. Polodřevnaté konce letošních výhonů, které ustřihneme zhruba na 9 cm, namočíme do růstového stimulátoru a poté zapíchneme na zastíněné, ale teplé místo do půdy smíchané s pískem. Trávník bychom měli v tomto období pravidelně sekat a kropit (za suchých dní). Na začátku měsíce zelený koberec přihnojíme a pomocí pesticidů likvidujeme dvouděložné plevely. Pokud si na zahradě nepěstujeme trávník, ale udržujeme ji jako přirozeně kvetoucí louku, v první polovině měsíce, kdy už je většina lučních rostlin po odkvětu, děláme první senoseč. Vhodnou alternativou k tradiční kose je v těchto případech bubnová sekačka, která si dokáže poradit se vzrostlou trávou a současně umožní rostlinám přirozeně vysemenit. ostatních stromů opadává na přelomu jara a léta velké množství nedozrálých plodů, které bychom neměli na zemi nechávat, aby se nám v zahradě nešířili škůdci a choroby. Pro dosažení kvalitní úrody je vhodná i ruční probírka plodů. Také v tomto měsíci bychom měli upravovat tvar koruny a zahuštění nových letorostů. Bujně rostoucí stromy sestříháme, abychom zpomalili jejich růst. Také bychom měli zkontrolovat naše úspěchy ve štěpování a roubování a měli bychom povolit úvazek. To bychom měli provést především u mladých roubovaných stromů, které přirůstají nejrychleji. Rybíz a angrešt množíme patnáct centimetrů dlouhými zelenými řízky. Ty ponoříme do růstového stimulátoru a zapíchneme je do půdy na světlé místo. V červnu sklízíme saláty, mrkve, ředkve, vodnici, loňský pór, kadeřávek a rané zelí. Můžeme již také sklízet brambory a rajčata ve sklenících. V první polovině měsíce sklízíme rebarboru, v druhé pak koření a bylinky, které sušíme na tmavém, dobře větraném a suchém místě. Na nové vzniklé volné záhony můžeme začít ihned vysévat keříčkové fazole, ledový salát, ozimý pór, pozdější mrkve, čekanku salátovou hlávkovou a dřeňový hrách. V chladnějších oblastech můžeme vysévat rajčata, okurky i papriky. V teplejších naopak vysazujeme předpěstovaný lilek, vodní meloun a další teplomilné druhy. Zálivkou s přidanými hnojivy kropíme pozdní košťáloviny a plodovou zeleninu. Zálivku neprovádíme na listy, ale ke kořenům. Vodu nestříkáme, protože bychom tím navíc přispěli k pukání plodů a vzniku houbových onemocnění. V červnu dozrává první ovoce. Zejména po teplém jaru můžeme již v červnu sklízet třešně, jahody, maliny nebo rybízy. Pod rostliny jahodníků nastýláme piliny, trávu nebo slámu, abychom je ochránili před kontaktem s vlhkou půdou a předešli tak plísňovým chorobám. Ze 10

11 CHORVATSKO stany a chatky v kempu cestovní agentura janata

12 ZAHRADNÍ ARCHITEK Každý majitel objektu si přeje mít krásnou zahradu. Pokud něco přímo nepěstuje, tak uvažuje především o zahradě okrasné. Do takové zahrady se hodí kameny různých druhů a velikostí. Kameny na nás mohou zpočátku působit velmi chladně, obyčejně, nezajímavě. Ale první pohled bývá zpravidla klamný. Kámen se totiž může stát jak přirozenou součástí, tak netradiční ozdobou naší zahrady. Stačí si vybavit třeba kamenitou skalku, stinná zákoutí s kamennou zídkou nebo nádoby z kamene osázené barevně kvetoucími květinami. Ano, kámen má v dnešní zahradní architektuře velmi bohaté uplatnění. Může si tak dle svých představ upravit netradiční zahradu s kameny a z kamenů. A pokud by té kamenné krásy na Vás bylo přece jen moc, můžete si kámen vybrat třeba jen jako jeden z dekoračních prvků. Stačí například kamenná nádoba s bonsají, kterou můžeme umístit například na venkovní terase. Chceme-li si například vybudovat zahradu, v níž bude kámen dominantním prvkem, měli by jste se držet několika zásad. Celá koncepce zahrady totiž musí být v souladu s okolní přírodou, aby Vaše "dílo" nepůsobilo přinejmenším nepřirozeně. Doporučujeme Vám si předem nakreslit např. malý plánek nebo můžete i improvizovat. Při samotné realizaci Vašich představ se totiž může měnit počet kamenů, jejich výška a tvar. Co se týká výběru kamenů, můžeme, což je nejjednodušší a přirozené, použít kameny z blízkého okolí. Doprava kamenů ze vzdáleného okolí se Vám může prodražit, ale také je to řešení. Máme-li kameny, pak už nastává příjemnější fáze, pustit se směle do realizace našeho plánu. Dnes již nabízí zajímavé a zvláštní kameny i řada větších zahradnictví. Nejprve ale zahajte terénní úpravy. Při nich jsou osadíte především velké kameny, vyhloubíte třeba i zahradní jezírko, nebo naopak vytvoříte terénní valy. Vzhledem k tomu, že většinou chcete, aby Vaše zahrada byla atraktivní a zajímavá i v zimních měsících, k osázení do Vašeho "kamenného ráje" použijte raději stálozelené dřeviny. Není pak vůbec špatné doplnit je i opadavými listnatými keři, stromky se zajímavou barvou listů, nebo trvalkami. 12

13 T POUŽÍVÁ KAMENY Zahrada s dominantními kameny není náročná na údržbu. Zvláště když použijeme na vrchní úpravu všech osazovaných ploch například mulčovací kůru, štěrk, kačírek nebo drobné oblázky. Plevelu se zde také nebude tolik dařit. A pokud jde o vysázené dřeviny, ty upravujte řezem a vyštipováním. A co všechno tedy může na Vašem větším, či menším pozemku z kamene být? Například tzv. suchý potok, v němž leží kameny vyskládané tak, aby navozovaly pocit tekoucí vody. Z kamene může být chodník, cestička i schodiště. Kamennou zídku můžete zajímavě osázet netřesky a karafiáty. Ty se ostatně hodí i do kamenitých nádob, koryt nebo na zahradní skalku, jejíž základ je rovněž z "obyčejného" kamene. Můžete postavit zajímavé kamenné skulptury, velké solitéry nebo menhiry. Je vhodné používat např. pouze jeden druh kamenů, nebo alespoň kameny jedné barvy a struktury. I když i tady záleží na vkusu a představivosti každého z Vás. Všem se nemusí líbit jen to jedno řešení. Kameny, kamínky a chodníky Kameny v zahradách vytvářejí stezky, chodníky, jezírka, ale např. i suchá vodní koryta. Jejich usazení pak může evokovat symboliku jako např. želva v zahradě = dlouhověkost a zdraví. Různé druhy kamenů a nášlapů v cestách slouží ke směrování vašich kroků, udávají jim rytmus, nebo slouží jako nástupní kámen k přivítání návštěvy před vstupem do domu, nebo altánu apod. Suchá koryta řek bez použití vody dodají zahradě dojem vodoteče v zahradě. Kámen, jako takový, je velmi oblíbený materiál a dotváří charakter zahrady. Nebojte se použít i netradiční rozměry nebo netradiční druh kamene, protože tím vytváříte osobitou tvář zahrady a hlavně, dáváte tím najevo, že nejste konvenční člověk. Vaši návštěvníci ocení strukturu, tvar i barvu Vámi vyrobené cesty nebo chodníčku. Gabionové zdi Zkuste při stavbě opěrné či jiné zdi na své chalupě či chatě zvolit zajímavé technické a velice účelné i estetické řešení. Zkuste si postavit gabionovou zeď. Vypadá naprosto skvěle. Gabiony jsou 13

14 drátokamenné, příp. drátoštěrkové prvky, které se používají k přenosu zemních tlaků. Využívají se ve stavebnictví v mnoha oblastech - od běžných zdí až po architektonické stavby, jako např. opevnění při stabilizaci břehů vodních toků. Výhodami gabionových konstrukcí jsou díky metodě technologického postupu zejména technická variabilita, stabilita a také vynikající zvukový útlum. Montáž lze provádět i v zimním období, neboť probíhá pouze suchou cestou. Díky možnosti nechat gabiony prorůst zelení se po čase stávají i přirozenou a ekologickou součástí terénu. Vzhledem k použití materiálu /kamene/ je možné i rychlé odstranění stavby a zpětné využití již použitého materiálu. přenosu zemních tlaků. Využívají se ve stavebnictví v mnoha oblastech - od běžných zdí až po architektonické stavby, jako např. opevnění při stabilizaci břehů vodních toků. Výhodami gabionových konstrukcí jsou díky metodě technologického postupu zejména technická variabilita, stabilita a také vynikající zvukový útlum. Montáž lze provádět i v zimním období, neboť probíhá pouze suchou cestou. Díky možnosti nechat gabiony prorůst zelení se po čase stávají i přirozenou a ekologickou součástí terénu. Vzhledem k použití materiálu /kamene/ je možné i rychlé odstranění stavby a zpětné využití již použitého materiálu. Použití gabionů: Gabionové zdi slouží jako plná náhrada např. klasické zdi vyrobené litím betonu či vyzděním betonových tvárnic. Mohou se také provést formou gabionového obkladu stávající zdi. Výhodou gabionu je atraktivní vzhled výsledné stavby a velmi čistá instalace. Zároveň přísné normy při jeho výrobě a výběru použitého materiálu zaručují vysokou pevnost a dlouhodobou odolnost. Díky tomu, že samotné gabionové koše jsou v naprosté většině případů vyráběny na zakázku, mohou zdi nabývat požadovaných tvarů a zahrnovat například brány, vjezdy či potřebné výklenky. Zároveň si ale zachovávají přírodní vzhled a nevyžadují speciální údržbu, takže mohou na vaší zahradě či stavbě sloužit dlouhá léta. Zajímavé jsou i estetické parametry. Vzhledem k tomu, že jde o strukturu plněnou přírodním kamenem, používá se všude tam, kde z různých důvodů není 14

15 vhodné instalovat pevnou betonovou či zděnou zeď nebo jiné zpevnění svahu. Zároveň dovoluje prorůstání vegetace a zachycení náletových dřevin, čímž se může stát po určité době integrální součástí svahu i okolní přírody Stavba gabionových zdí Gabionové zdi se sestavují zásadně z prázdných gabionových košů. Manipulace s plnými, více než např.600 kilogramovými bloky by byla nejen obtížná, ale také zbytečně drahá. Proto je gabionová zeď uložena na betonový nebo štěrkový základ a následně skládána od spodních pater k vyšším. Základní vykopaný rigol kopíruje rozměry koše a měl by být nejméně 30cm hluboký. Při plnění gabionů kamenivem je nutné pečlivě vybírat pohledové kameny, které se stanou fazónou budoucí zdi. Ne každý kámen se k tomuto účelu svým vzhledem hodí a tak jsou do pohledové stěny gabionové zdi vybírány rovné a barevně vyvážené kameny, jejichž účelem je vytvářet příjemný kontrast s pozinkovanou konstrukcí samotných košů. Nejprve plníme pohledové strany a potom vyplňujeme vnitřek koše. Je také dobré připevnit na dobu plnění podél koše z obou stran např. lešenářskou trubku aby se nám koš nebortil. To po dokončení plnění opět odstraníme. Stejně, jako se staví běžná zeď z cihel, je sestavována z jednotlivých bloků také zeď gabionová. Pouze s tím rozdílem, že jsou postupně kladeny a vyplňovány prázdné koše na koše již dříve naplněné a uzavřené. Uzavírání gabionových košů je náročnější manuální činnost, která spočívá v ručním vyvazování drátěných spojek do otevřené části gabionového koše. Součástí vyvazování, které probíhá ještě před samotným plněním košů, je také pevnostní spojení jednotlivých košů do zdi. Gabionová zeď by pravděpodobně stála i vlastní vahou (vždyť na dolní koše tlačí tuny materálu z košů ve vyšších řadách), ale kvůli zajištění pevnosti zdi a zejména k získání dostatečné odolnosti zemním tlakům je třeba koše spojovat v řadách nad sebou i vedle sebe. Stavbu gabionové zdi bez kvalitního a odborného projektu lze doporučit pouze tehdy, pokud jde o kratší a nižší zídku. U větších projektů je však nezbytné počítat se zákonnými požadavky, které klade na stavebníka platná legislativa. 15

16 ČESKÁ CHALUPA S VUNÍ INDIE Indická kuchyně je kuchyně různých etnik a náboženských skupin, žijících na území Indie. K jejím typickým rysům patří hojné používání koření, převaha vegetariánských pokrmů, hlavními surovinami jsou rýže, obilniny, luštěniny, mléčné výrobky (jogurty, máslo ghí), zelenina a koření. Indie je velká země a mezi kuchařskými zvyklostmi v jednotlivých regionech jsou značné rozdíly. Proto je těžké indickou kuchyni charakterizovat jako celek. Regionální kuchyně se od sebe odlišují používanými surovinami, přísadami i způsobem přípravy. Ve střední a západní Indii se jí placky, luštěniny, zelenina, ovoce, mléčné výrobky, případně ryby, skopové, kozí nebo drůbeží maso, které jedí hlavně muslimové. V Kašmíru a podhimálajské oblasti jsou v oblibě sýry, sušené ovoce, plněné taštičky a luštěniny, ve východní Indii se jí hodně ryb, plodů moře, drůbeže, ovoce a rýže. Pro jižní Indii jsou charakteristické sladkosti, ovoce, hojné používání kokosu, rýže a brambor či batátů. Jihoindické pokrmy jsou zpravidla silně kořeněné a pálivé. Zatímco v severní a střední Indii se jí hlavní jídlo kolem poledne nebo po poledni, v jižní Indii až večer, po setmění. Nejčastější úpravou pokrmů v indické kuchyni je pomalé vaření nebo dušení na mírném ohni. Oblíbené je rovněž smažení na pánvi, grilování nebo pečení, k němuž slouží hliněná pec tandúr. Maso, zelenina i ostatní přísady se většinou upravují pokrájené na kostky či plátky, méně často v celku. Základní informace o kari, aneb co jste třeba nevěděli Pod pojmem kari (také karí, či anglicky curry) se rozumí směs koření a také pokrm. Kari je svým původem tamilské označení pokrmu, připomínajícího ragú, tedy kousky masa, ryby nebo zeleniny v omáčce. V tomto významu je pojem dnes rozšířen po celé Indii. Během koloniální nadvlády však Britové začali tento pojem používat pro koření, které se pro přípravu těchto pokrmů používá; když se toto koření (jichž existuje nespočet druhů) dostalo do Evropy, zůstalo toto nesprávné označení. V Indii samotné (a v celé jihovýchodní Asii) se dodnes pod tímto pojmem rozumí jen pokrm, koření se říká masálá (jako kari je vyráběno výlučně pro export). Pokrm kari je jistým druhem ragú (známé i z němčiny jako Eintopf), tedy různé druhy na malé kousky nakrájeného masa, ryby nebo zeleniny, podávané v (většinou relativně) husté omáčce; jako příloha slouží rýže nebo indický chléb. 16

17 Koření, které se pro přípravu těchto pokrmů používá, tedy masala (v Evropě známé jako kari), je rozdílné nejen od oblasti k oblasti, ale i od města k městu; je možno ho koupit připravené v obchodě (jako prášek nebo ve formě pasty), v mnoha případech si ho každá rodina míchá sama. Masálá na severu Indie je většinou jemnější nežli pikantní až velmi ostré druhy v jižní Indii. Složení kořenící směsi se může velmi odlišovat. K nejčastějším komponentám patří kurkuma, pepř, chilli, kardamom, koriandr, zázvor, římský kmín, muškát, skořice a další. VÝROBA SÝRU PANEER NA CHALUPĚ Sýr vyrobený v domácích podmínkách za použití plnotučného mléka a srážecího činidla. Nejdříve ingredience: 1 litr plnotučného mléka (osobně bych se porozhlédl po mléku přímo z farmy nebo z automatu, těm krabicovým moc nevěřím, i když mají označení jako například celské lahodné, apod. Zda se paneer povede nebo ne, závisí především na kvalitě mléka. Vůbec nemusí být bio, ale důležité je, aby mléko bylo tučné. Mléko které chcete použít na výrobu paneeru musí mít alespoň 3,5 % tuku. Z běžných mlék, dosahovala nejlepších výsledků Madeta ale pokud k vám zajíždí někdo s mlékem z farmy, uděláte nejlépe) 4-5 lžic sitronové šťávy (lze nahradit 2-3 lžícím octa. Viděl jsem i recepty, kde byl citron nebo ocet nahrazen tučným přírodním bílým jogurtem, cca 300g) Připravte si: vhodnou nádobu ve které budete mléko vařit, cedník, jemné plátýnko a můžeme se pustit do práce... 17

18 Výrobní postup: 1 Připravte si vhodnou nádobu, ve které budete mléko vařit. Nádoba musí být dostatečně velká, aby v ní mohlo mléko vzkypět, ale nepřeteklo. 2. Když se mléko začne vařit, vmíchjte do něj 2 lžíce citronové šťávy. Téměř okamžitě se začne oddělovat syrovátka a sýrová hmota. Postupně vlijte i zbytek citronové šťávy. 3. Hrnec odstavte z plotny. 4. Po úplném oddělení paneeru a syrovátky přelejte obsah přes plátýnko, kterým jste vystlali cedník. Asi půl minuty hmotu sýra bez srovátky proplachujte pod studenou vodou, abyste se zbavili zbytku vysráženého činidla, tedy citronové šťávy. Zbavíte tím sýr přebytečné kyselosti. 5. Vzniklý sýr nechte v plátýnku vykapat, případně obsah zatižte, aby jste získali tuhý sýr. 6. Vložte do shladničky a nechte nejlépe 24 hodin odpočívat. Skladování paneeru: Dmácí sýr můžete uchovat čerstvý až dva týdny. Paneer nakrájejte na plátky a vložte do misky se studenou vodou. Sýr musí být zcela ponořený. Každý den vyměňte vodu v misce za čerstvou. Paneer můžete také nakrájet na porce a zmrazit. Tipy a triky: 1. Činidlo, tedy citronovou šťávu jze nahradit 150 ml jogurtu nebo také 300 ml kyselé syrovátky. V některých zdrojíxh se to uvádí, ale nikde jsem to neviděl. 2. Když máme paneer zbavený syrovátky, tak ho před zatížením můžete ochutit čerstvými bylinkami. 3. Potřebujete-li měkký sýr, utáhněte jednoduše okolo paneeru plátýnko a vodu vymačkejte. 4. Když vyjmete sýr z ledničky, je také možné ho na hvíli vložit do misky s teplou vodou. Cýr by měl být zcela ponořen. A na konec: Originální indický paneer je mírmě slaný, ale nemám to ověřeno. Až si vychytáte výrobu, experimentujte. PŘÍPRAVA KARI NA CHALUPĚ Tradiční směs Smíchejte: 4 díly kmínu, kurkumy a anýzu 2 díly zázvoru, černého a kayenského pepře 1 díl kardamonu, fenyklu, papriky a muškátového oříšku ½ dílu koriandru, hřebíčku, semen hořčice a máku. Postup přípravy: Všechno koření jemně rozlučeme nebo umeleme, smísíme. Uchováváme v tmavé, vzduchotěsné nádobě. Garam Masala: Smícháme: 20 g kardamonu 20 g skořice 7 g kuminu 3 špetky prášku muškátového oříšku Postup přípravy: Rozemeleme první čtyři ingredience na jemný prášek. Pak přidáme muškátový oříšek. Smícháme a skladujeme ve vzduchotěsné skleničce A teď bychom si mohli něco uvařit, co říkáte? 10 18

19 KANADSKÉ BORŮ VKY, KAMČATSKÉ BORŮ VKY, OSTRUŽINÍKY, MALINÍKY, KEŘOVÉ ANGREŠTY, RAKYTNÍKY, MIŠPULE, KDOULONĚ, JOSTY, KUSTOVNICE, MUCHOVNÍKY EZS, s.r.o. (zahradnictví pod hradem Střekovem) Litoměřická Ú stí nad Labem - Střekov

20 JARNÍ VAŘENÍ NA CHALUPĚ

21 PANEER TIKKA MASALA Suroviny na marinádu: 3 lžíce pořádného bílého jogurtu 1/4 lžičky garam masala 1/4 lžičky pískavice 1 lžička chilli (podle vaší chuti si upravte) 1 lžička česnekovo-zázvorové pasty (velmi na jemno nastrouhané) sůl 1/4 lžičky šťávy z citronu Sýr Paneer nakrájený na kostičky, cca 250 g Suroviny na omáčku: 2 středně velké červené cibuleokechovka loupaných rajčat máslo ½ lžičky římského kmínu 1 bobkový list 1lžička česnekovo-zázvorové pasty ½ lžičky chilli koření 1 lžička mletého koriandru 1/4 lžičky mleté kurkumy 1/4 lžičky garam masala 150 ml vody 1 a ½ lžíce sladké smetany 1/4 lžičky pískavice koriandrová nať Postup: V misce smícháme vše na marinádu, přidáme paneer nakrájený na kostky a dobře promícháme. Dáme na půl hodiny do ledničky marinovat. Rozehřejte troubu na 180 a vložíme plech s alobalem, kterýpotřeme olejem, můžeme ho dát více. Paneer naskládáme do jedné vrstvy a grilujeme asi 15 minut z jedné strany, pak poobracíme a grilujeme do zlatova. Cibuli a rajčata rozmixujeme na pyré. V hrnci rozehřejeme lžíci másla a opečeme na něm římský kmín a bobkový list. Přidáme česnekovozázvorovou pastu, sůl a cibulorajčatové pyré. Promícháme a na středně silném plameni necháme provařovat asi 15 minut. Zmírníme oheň a přidáme chilli, mletý koriandr, gram masalu, kurkumu a pískavici. Necháme restovat asi 3 minuty. Přilijeme vodu a směs přivedeme k varu. Přidáme paneer, promícháme a zakryté vaříme asi tři minuty. Přidáme smetanu, necháme projít varem a odstavíme. Necháme asi 15 minut zakryté odležet. KUŘECÍ VARIANTA TIKKA MASALA A pokud máte chuť na masovou variantu, místo paneeru připravte stejným způsobem kuřecí nebo vepřové maso. MATAR PANEER Severoindický recept, který je levný, chutný a velmi oblíbený. Připravte si: paneer nakrájený na kostky 1 plchovka hrášku 2 střední cibule nebo šalotky 1 plechovka drcených rajčat (vaříte-li v sezóně, použijte čerstvá, cca 3 ks, které spařte a oloupejte) čerstvý zázvor, kousek 1 lžička kurkumy chilli, dle požadované ostrosti oled sůl Postup: Paneer nakrájíme na kostičky cca 3x3 cm a osmažíme v rozpáleném oleji. Dáme stranou a v témže oleji zpěníme na drobno nakrájenou cibulku, přidáme zázvor, chilli a po chvíli hrášek s oloupanými nakrájenými rajskými, kurkumu a sůl. Dusíme pod pokličkou. Na závěr vložíme osmažený paneer a prohřejeme. PALAK PANEER Připravte si: 600 g sýra paneer velký svazek čerstvého špenátu 1 velká cibule 2-3 stroužky česneku 5 cm. čerstvého zázvoru 10 cm. celé skořice 250 ml. zakysané smetany 2 lžíce oleje ( či jiného tuku na smaženií chilli mletý koriandr mletý římský kmín cukr, sůl, pepř dle chuti Sýr nakrájíme na větší kostky a na lžíci tuku opečeme tak, aby 21

22 22 měldozlatova opečené hrany. Špenát omyjeme, spaříme a posekáme, jak jsme zvyklí. Rozmixujeme tak, aby vzniklo hladké pyré. Na duhé pánvi necháme na zbytku tuku zesklovatět drobně nakrájenou cibuli, přidáme česnek a skořici, asi 1/4 lžičky mletého koriandru a římského kmínu. Směs pražíme, ale opatrně, aby nezhořkla a přidáme opečený sýr a špenátové pyré. Vaříme asi 10 minut. Přidáme drobet cukru, osolíme a opepříme dle chuti. Přidáme chilli, pokud chceme a zalejeme kysanou smetanou. A opět toto jídlo můžeme připravit i s masem, kdy paneer nahradíme kuřecím masem nebo pečenou rybou. Jako příloha je vhodná rýže basmati. INDICKÁ KARI VEJCE Potřebujeme: 6 natvrdo uvařených vajec rozdělených na polovinu Na omáčku: 1 žlice rostlinného oleje 1 najemno nakrájená větší cibule 1 utřený stroužek česneku 1 lžička najemno nasekaného čerstvého zázvoru 1 lžička mletého římského kmínu 1 lžička mletého koriandru ½ lžičky mletého chilli 1 lžička mleté kurkumy 400 g sterilovaných rajčat zbavených zrníček a namačkaných 125 ml kokosového mléka čerstvě namletý černý pepř Postup: Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Příprava omáčky : Na pánvi rozehřejeme olej, přidáme cibuli, česnek a zázvor a na mírném ohni podusíme asi 5 minut dokud cibule nezměkne. Přidáme římský kmín, koriandr, mleté chilli a kurkumu, povaříme ještě asi 2 minuty. Přidáme rajčata a kokosové mléko, přivedeme do varu, zmírníme teplotu a pozvolna vaříme asi 15 minut, dokud omáčka nezhoustne. Podle chuti přikořeníme černým pepřem. Do mělkého pekáče naskládejte vejce a po lžičkách zalijte omáčkou. Přikryjeme a v předehřáté troubě pečeme asi 20 minut až se jídlo pořádně propeče. GHEE Ghee je pro indickou kuchyni nepostradatelný, stejně tak jako pro arabskou či vegetariánskou. Podle dietologů je prospěšný zdraví Potřebujeme: 3 kg kvalitního másla Jak dlouho trvá příprava: 4 hodiny Postup: Ghee je jednoduché na zhotovení, ale náročné časově a pozornosti. Dá se velice snadno při nepozorností úplně zničit! Do nejlépe nerez hrnce dáme 3 kg másla a na středním ohni necháme rozpustit a bez zakrývání vaříme dokud nepění. V tomto momentě snížíme plamen na minimum a postupně odstraňujeme pěnu a sražené kousky bilkovin. Osobně v polovině udaného času tj. 2 hodinách, proces zastavují a máslo přes jemné plátynko přecedím do jiného hrnce. Usedlinu ponechávám pro ochucení zeleniny či polévek. Druhý den v procesu pokračuji, ale na velmi mírném ohni a ještě pokud se vytváří pěna, tuto odstraňuji. Po dosažení času přípravy, tedy asi 2 hodinách, máslo-ghí dostává typickou jemnou vůni a barvu - jemné nažloutlé naprosto transparentní tekutiny. Vše přecedím a nalejí do předem vydezinfikovaných a osušených uzaviratelných sklenic a ponechám ztuhnout do druhého dne. Ukládat je možné na temném chladném a suchém místě, kde vydrží bez problémů rok. Pokud to necháme v chladničce vydrží ještě déle. Poznámka: Pozor když připravujete čerstvou zeleninu volte hlubší nádobu, neboť ghee má tendenci prudce po přidání zeleniny pěnit a z kastrolu přetéct. Ze 3 kg másla obdržíte cca 2,4 kg ghee. Samozřejmě že můžete udělat menší množství, ale pod kilo bych to nepřipravoval. Na jedno kilo počítejte cca 40 minut tepelného zpracování. A nyní zpátky na českou chalupu...

23 CHALUPÁ ŘSKÝ PEKÁ ČEK Potřebujeme: 1 kg vepřového plecka (libového bůčku) 2 klobásy (myslivecká, aj.) 2 cibule 4 stroužky česneku 1 cuketu, 1 červenou a žlutou papriku 4 rajčata grilovací koření, drcený kmín, sůl. Postup: Maso nakrájíme na kostky, osolíme a osmahneme na rozpáleném sádle. Přidáme na kolečka nakrájenou klobásu, cibuli a plátky česneku. Podlijeme vodou a asi 1 hodinu pečeme v troubě. K měkkému masu přidáme nakrájenou zeleninu, ochutíme grilovacím kořením, kmínem a zasypeme 100 g strouhaného sýra. Dopékáme, až se sýr roztaví. Podáváme s chlebem. CHALUPÁ ŘSKÝ BORŠČ Potřebujete: 200 g paprikové klobásy, 100 g uzené slaniny, 200 g brambor, 100 g cibule, 100 g rajčat, 100 g červené řepy, 100 g kysaného zelí, 100 g kořenové zeleniny, 150 g bílého jogurtu, bobkový list, nové koření, sůl. Postup: Slaninu nakrájenou na kostičky osmahneme společně s cibulí. Přidáme na kolečka nakrájenou klobásu, zeleninu, několik bobkových listů a nové koření. Zalijeme 2 litry vody, osolíme a uvaříme doměkka. Ochutíme, mírně osladíme a na talíři zahustíme lžící jogurtu. Podáváme s tmavým pečivem. RESTOVANÁ SYBA S PIKANTNÍ OMÁ ČKOU Suroviny: 4-6 porcí ryby, olivový nebo rostlinný olej Na omáčku: 1-2 stroužky česneku 4-5 ančoviček v olivovém oleji (nebo sardinky) sherry lístky tymiánu kousek másla Postup: Na pánev dáme obyčejný olivový olej. Musíme ho pořádně rozpálit, aby se na rybě rychle udělala rychle křupavá kůrčička. Vezmeme nejlépe filet s čerstvé ryby a položíme ho na pánev kůžičku dolů, krátce restujeme a obrátíme. Netrvá to dlouho. Příprava omáčky: Nejdříve nastrouháme do pánve s výpekem po rybě trochu česneku a vložíme do ní i několik ančoviček. Raději neříkejme, že v omáčce jsou ančovičky. Hodně lidí má vůči ančovičkám předsudky a jsou přesvědčeni, že jim nechutnají. Když ale nevědí, že v omáčce jsou, tak jim velice chutná. Přidáme i kapičku olivového oleje, ve kterých byly rybičky naložené. Děláme je asi minutku a snažíme se je rozmačkat, až udělají krásnou sametovou omáčku. Přidáme trochu sherry, trochu ho odpaříme až vznikne sirupovitá omáčka. Necháme ji chvilku povařit a ještě přidáme několik lístku tymiánu. Posledním krokem je už jen zmírnění ohně a přidání kousků másla, které v omáčce rozmícháme. Máslo ji lehce zahustí a dodá ten správný lesk. PEČENÉ KUŘE S TYMIÁ NEM Potřebujete: nové brambory červená paprika červená cibule 8 stroužků česneku olivový olej tymián Postup: Když musíme něco vařit pro dva lidi a nemáme energii na něco kulinářského, zachrání nás jídlo z jednoho pekáče. Máme k dispozici dvě porce kuřete a nové rozčtvrcené brambory, kterými obložíme kousky kuřete na pekáči. Nejlepší je nakrájet všechno na stejné kousky, protože to můžeme péci všechno najednou. 23

24 Přidáme červenou papriku bez semínek nakrájenou po délce. Rozpůlíme jednu červenou cibuli a pak ještě obě půlky tj. na čtyři díly; loupáním se nezabýváme. Můžeme přidat další přísady. Jestliže jsme vegetariáni, mohli bychom tam přidat místo masa feta sýr nebo kozí sýr. Ještě přidáme osm stroužků česneku a necháme je ve slupce, protože se tak ve slupce vydusí a budou pak krásně sladké. Na to nalijeme olivový olej - nemusí být panenský - a celé to posypeme tymiánem, neboť ke kuřeti i zelenině se dobře hodí. A teď to dáme na hodinu péci do trouby. K tomu můžeme podávat salát, ale není to nutné, protože tohle jídlo si vystačí samo. A zatím, co se peče my nemusíme dělat nic, což jistě uvítáme. Na stůl to budeme podávat, tak jak to je v pekáči. ZTRACENÁ KUŘECÍ JÁ TRA Potřebujeme: 150 g kuřecích jater, 6 rohlíků, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 3 vejce, 2 dl mléka, petrželka, pepř, sůl. Postup: Pokrájené rohlíky zalijeme horkým mlékem a přikryjeme. Játra, cibuli, česnek pomeleme, přidáme k rohlíkům spolu se žloutky. Osolíme, opepříme, promícháme a zlehka vmícháme ušlehaný sníh z bílků, nasekanou petrželku. Zapékací misku vymažeme tukem, vysypeme strouhankou, rozetřeme polovinu směsi. Poklademe vejci uvařenými natvrdo a zakryjeme zbytkem směsi. Pokapeme máslem a upečeme. FAZOLE S UZE ÝM KOLENEM Potřebujete: 1 uzené koleno, 1 velkou plechovku červených fazolí, 1 cibuli, 2 lžíce hladké mouky, 3 dl mléka, ocet, cukr, sůl. Postup: Na tuku orestujeme nakrájenou cibuli doměkka, zaprášíme moukou a vymícháme jíšku. Zalijeme mlékem a prochladlým vývarem z uvařeného kolena. Přidáme fazole z konzervy (nebo předem namočené a uvařené), provaříme. Okyselíme, osolíme a osladíme podle chuti. Obrané maso z kolena dáme do omáčky, prohřejeme. Nejlépe chutná s čerstvým chlebem. A něco zdravého nakonec: SMOOTHIE Z ČERVENÉ ŘEPY Potřebujeme: 1 malou červenou řepu ½ anánu 3 cm strouhaného zázvoru minerálku na dolití Postup: Červenou řepu, banán i zázvor oloupeme, nakrájíme na menší kousky a společně s vodou vložíme do mixéru, kde vše pořádně rozmixujeme. Mixujte trochu déle, než jste běžně zvyklí, protože řepa i zázvor jsou poměrně tvrdé a chvíli trvá, než je smoothie maker pořádně zpracuje. ZELENÉ SMOOTHIE S JARNÍM ŠPENÁ TEM Potřebujeme: hrst baby špenátu 1 banán 1 pomeranč nebo kiwi slunečnicová semínka Postup: Špenát opláchneme pod teplou tekoucí vodou a vložíme do smoothie makeru. Dál přidáme banán a pomeranč (je možné jej zaměnit za kiwi). Dolijeme vodou a přisypeme sluečnicová semínka. Vše rozmixujeme do hladka. SMOOTHIE MIXÉR NA PŘÏPRAVU Smoothie mixér na ovoce, neboli smoothie maker je v podstatě jediná věc, kterou budete potřebovat pro přípravu smoothies. Oproti tyčovému mixéru má tu bezvadnou výhodu, že všechny ingredience jednoduše vložíte do nádoby, zašroubujete víko a můžete začít mixovat. Potom si koktejl můžete vypít nebo vzít s sebou do práce nebo na tůru. 24