VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Bossing v práci všeobecné sestry

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Bossing v práci všeobecné sestry Bakalářská práce Autor: Monika Bohuslavová Vedoucí práce: Mgr. Petra Vršecká Jihlava 2014

2 1

3 Anotace bakalářské práce Anotace Výzkumná práce se zaměřuje na problematiku bossingu v práci všeobecné sestry. Hlavně na četnost, zkušenosti sester, a zda je u některých sester větší riziko vzniku bossingu. Teoretická část se zpočátku zaměřuje celkově na mezilidské konflikty a spolupráci ve zdravotnickém týmu. Dále se práce zaměřuje na samotnou problematiku bossingu a všechny jeho aspekty. Patří sem příčiny, projevy, aktéři, fáze, následky, řešení a prevence šikany na pracovišti. Výzkumná část se zaměřuje na znalost pojmu a projevů bossingu. Dále na zkušenosti s šikanou na pracovišti a hlavně na řešení situace. Z výsledků také bude vyplývat, zda okolnosti jako vzdělání a pracoviště zvyšují riziko vzniku bossingu. Jako výzkumnou metodu jsem použila dotazník obsahující 14 otázek. Dotazníky jsem distribuovala v ambulantních a lůžkových zařízeních ve svém nejbližším okolí. Klíčová slova: bossing, mezilidské vztahy, spolupráce, tým. Annotation Research work is focussing on problems of bossing in work of general nurse. Mainly on frequency, experiences of nurses, and if is in some nurses larger risk of emergence of bossing. Theoretical part is generaly focussing on interpersonal conflicts and cooperation in medical team at first. This work is also focussing on own problems of bossing and all its aspects. It includes causes, symptoms, actors, phases, consequences, solution and prevention of bullying on workplace. Research part is focussing on knowledge of the therm and symptoms of bossing. Next on experiences with bullying on workplace and mailny on soluition of situation. From 2

4 the results will ensue if circumstances like education and workplace increase the risk of emergence of bossing. Like a research method I use questionnaire which contain fourteen questions. I distribute the questionnaires in ambulances and inpatient wals in my nearest surroundings. Key words: bossing, interpersonal relationships, cooperation, team. 3

5 Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Petře Vršecké za pomoc při zpracování mé bakalářské práce a její cenné rady. Dále bych chtěla poděkovat všem sestrám, které se mého výzkumu zúčastnily a ochotně vyplnily dotazníky. Uvědomuji si, že v pracovním procesu není moc času vyplňovat dotazníky. Avšak tímto mi sestry pomohly přiblížit se ke dni, kdy se do pracovního procesu zařadím také. V Jihlavě dne

6 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do její skutečné výše) z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis 5

7 Obsah Anotace bakalářské práce... 1 Poděkování... 4 Prohlášení... 5 Obsah Úvod Cíl výzkumu Hypotézy Teoretická část Sociální psychologie Mezilidské konflikty Agrese Šikana Konflikty na pracovišti a ve zdravotnictví Zdravotnický tým, týmová práce Problémy mezi kolegy Bossing Nejčastější příčiny Projevy Aktéři Fáze Následky Prevence Řešení Praktická část Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Průběh výzkumu Zpracování získaných dat Výsledky výzkumu Diskuze

8 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Závěr Seznam literatury Seznam tabulek a grafů Seznam příloh

9 Kdo první zvedne ruku k ráně, přiznává, že mu došly idee. Theodore Roosevelt 8

10 1 Úvod Šikana se ve společnosti objevuje už dlouhé generace. Dnes již máme k dispozici široké rozdělení typů šikany podle toho, jakým způsobem je oběť šikanovaná nebo jaký projev převládá. Šikanu nalezneme na celém světě a ve všech oborech. Primárně se však moje práce zaměřuje na šikanu ze strany nadřízeného v práci všeobecné sestry. Podle zpráv v České republice převládá hlavně šikana mezi dětmi na základní škole. Nebo je této problematice alespoň věnováno nejvíce pozornosti. Podle mého názoru je to způsobeno tím, že do šikany dětí mohou dospělí zasahovat jako ti, kteří mají moc a mohou situaci vyřešit. Avšak když dojde na řešení šikany mezi dospělými, už není nikdo, kdo by situaci mohl vyřešit tím, že jeho slovo má větší váhu, jako je to u šikany mezi dětmi. Následkem toho dochází mezi dospělými k jakési tabuizaci tohoto problému. Nikdy není pro šikanované dítě jednoduché za někým přijít a svěřit se. Natož pro dospělého člověka, který by přece měl zvládat své problémy řešit sám. Celkově je podle mých zkušeností problémem říci si ve společnosti o pomoc. Dospělí se tváří, že šikanu je jednoduché vyřešit a že by si takové chování nikdy nenechali líbit. Když ale opravdu dojde na situaci, kterou je třeba řešit, málokdo ví, jak se zachovat. Ve většině případu se šikana neřeší, jen se jí nečinně přihlíží. Z tohoto důvodu jsem si vybrala bossing v práci všeobecné sestry jako téma své bakalářské práce. Nejen, že bych v budoucnu ráda pracovala ve zdravotnictví, ale také proto, že člověk nikdy neví, kdy nebo jestli se s takovou situací během života setká. Ono samotné řešení této problematiky není příjemné, ale lepší než zavírat před ní oči, je vědět, kam se obrátit a jak se zachovat, aby byl problém úspěšně vyřešen. Během svého života jsem se s šikanou setkala již několikrát a vím, že vyřešit situaci je opravdu náročné. Bossing je téma, které se zabývá oblastí, která nás v životě všechny čeká. A tou je pracovní proces. Práce zabírá většinu našeho života, je tedy důležité, abychom byli připraveni. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřena na mezilidské konflikty, agresi a šikanu mezi lidmi. Dále se zabývá zdravotnickým 9

11 týmem, spoluprací v týmu a také osobnostními předpoklady všeobecné sestry. Následuje oddíl, který se věnuje výhradně problematice bossingu. Vysvětluje, co vůbec pojem znamená, proč vzniká a jak se projevuje. Důležitou součástí jsou i aktéři, a to oběť a agresor. Každý z nich má své předpoklady. Dále popisuji fáze a následky bossingu. A nakonec to nejdůležitější - prevence a řešení bossingu. V praktické části se budu zabývat vyhodnocením výzkumného šetření. Účelem je nejen zjistit znalost pojmu mezi zdravotníky, ale i vlastní zkušenosti a možná řešení problematiky. Další poznatky, které bych chtěla zjistit, uvádím v cílech bakalářské práce. Doufám, že moje práce přispěje k efektivnějšímu řešení a prevenci bossingu. 10

12 1.1 Cíl výzkumu Cíle Zjistit, zda jsou všeobecné sestry informovány o bossingu. Zjistit, v jaké míře se s bossingem všeobecné sestry setkávají. Zjistit, zda je bossing častějším jevem u všeobecných sester s určitým specifikem (vzdělání, pracoviště). Zjistit, zda sestry vědí, jak se zachovat, když se stanou svědkem, nebo obětí bossingu. 11

13 1.2 Hypotézy 1. Hypotéza Předpokládám, že více než 90 % všeobecných sester zná pojem bossing, ví, jak se projevuje a jaké má následky. 2. Hypotéza Předpokládám, že alespoň 50 % všeobecných sester se během své praxe s bossingem setkalo. 3. Hypotéza Domnívám se, že bossing více ohrožuje všeobecné sestry s vyšším vzděláním. 4. Hypotéza Domnívám se, že bossing více ohrožuje všeobecné sestry pracující v lůžkových zařízeních. 5. Hypotéza Předpokládám, že všeobecné sestry ví, jak se v situaci zachovat. 12

14 2 Teoretická část 2.1 Sociální psychologie Problematika bossingu spadá do oblasti sociální psychologie. Tento obor se zabývá tím, jak nás společnost a mezilidské vztahy ovlivňují v procesu socializace. Socializace je přeměna jedince ve společenskou bytost vlivem sociálního prostředí. Zaměřuje se na způsoby, jak si člověk vytváří vztahy s okolím, jaký je charakter těchto vztahů a jaký důsledek má interakce mezi lidmi. Dále jak nás ovlivňuje okolí a jak na nás působí názory a chování druhých lidí. (Kelnarová, 2010) Proces socializace probíhá během celého našeho života. Začíná v rodině, která nás po celý život ovlivňuje asi v největší míře. Pokračuje v mateřské školce, škole, práci, zájmových činnostech a všech ostatních oblastech, kde člověk tráví více času. (Kelnarová, 2010) Je to aktivní proces, který u každého jedince probíhá individuálně. Jaké rysy si má jedinec během socializace převzít, závisí na prioritách společnosti, ve které se pohybuje. (Kelnarová, 2010) Protože každý z nás vyrůstá v odlišné společnosti, mohou mezi jedinci vznikat konflikty. V oblasti socializace jsou to například šikana, agrese, bossing. 2.2 Mezilidské konflikty Konflikty ve společnosti jsou dnes běžným jevem. Pohybujeme se v rámci malých nepodstatných potyček, přes ty, co nás velmi ovlivňují až po největší konflikty - války, při kterých zemřeli lidé. S konflikty se setkáváme denně. V práci, v osobním životě, mezi sousedy. Mezi lidmi s odlišnými hodnotami, postoji, názory, očekáváními, hodnotami, cíly. Je to specifický typ frustrace. (Melenec, 2010) Pracovní konflikty nás ovšem ovlivňují hodně, neboť v práci trávíme každý den mnoho času. V práci jsme v kontaktu s lidmi, tudíž jsou konflikty častějším jevem. (Kouradová, 2008) 13

15 Konflikt může být důsledkem stresu, což je reakce organismu na zátěž, stav nadměrného ohrožení a zatížení. Nebo také deprivace, která nastává, je-li některá z významných potřeb neuspokojována v dostatečné míře přiměřeným způsobem po určitou dlouhou dobu. (Vágnerová, 2002) Každý člověk vyznává jiné priority a při společenském vývoji jej ovlivňovaly jiné zásady. Rozdíly v názorech jsou běžné, a aby zbytečně nevznikaly konflikty, je důležitý přístup jedince. (Fehlau, 2002) Konflikty můžeme rozdělit na intrapersonální, interpersonální a skupinové. Intrapersonální konflikty se dějí uvnitř člověka. Musím se rozhodnout mezi dvěma pro mě stejně důležitými hodnotami. Ovlivňují vnímání, prožívání, jednání. Řešení takového konfliktu je nechat vyhrát pozitiva. Problém ovšem nastává, pokud intrapersonální konflikty přenáším do interpersonálních konfliktů. (Melenec, 2010) Je to takový boj sám se sebou. Interpersonální konflikty probíhají mezi dvěma jedinci. Vznikají jako důsledek snahy řešit intrapersonální konflikty. Nejčastějším typem je verbální konflikt - hádka, která může přejít i ve fyzický konflikt. V průběhu konfliktu se může původní problém vytratit. Tím mizí i možnost konflikty vyřešit. (Melenec, 2010) A skupinové konflikty probíhají v rámci celé skupiny. Roli hrají specifické problémy ve skupině. (Melenec, 2010) Mezi nejčastější příčiny konfliktů patří rozdíly ve vnímání problémů, rozdíly v motivech a cílech, neslučitelnost rolí, zápas o uznání a zdroje, obtížné mezilidské vztahy, důležité události, závist a neschopnost respektovat názor ostatních. Dále věk, pohlaví a jedinečnost osobnosti. (Fehlau, 2002) V žádném světě není možné žít bez konfliktů, ale aby se život zjednodušil, stačí začít ostatní respektovat. To je věc, která se v dnešní době zanedbává. Dnes je klasický přístup: kritika se zveličuje, pochvaly se neřeknou, dobře provedená práce se bere jako samozřejmost a není třeba ji chválit. Toto se bohužel děje v rodině, v zaměstnání a v dalších oblastech společenského života. (Kopřiva, 2006) V celé společnosti se uznává určitá hierarchie, postavení ve společnosti. Starší má přednost před mladším, žena před mužem a nadřízený nad podřízeným. Jako lidé jsme 14

16 si však všichni rovni. Důležité je, aby všichni členové společnosti byli ochotni akceptovat a uznávat rozdíly mezi lidmi. Hierarchie nám zajišťuje fungování ve společnosti bez zbytečné agrese. (Beňo, 2003) Agrese Agrese se projevuje v souvislosti s působením hormonu testosteronu. Na první pohled by se zdálo, že je to tedy záležitost hlavně mužů. Ale opak je pravdou, mnoho žen se dnes ztotožňuje s rolí agresora. Příčiny agrese mohou být: vztek, hněv, frustrace, ochrana potomstva, ochrana svého postavení ve společnosti, odmítnutí v minulosti, porucha sebeúcty a sebedůvěry nebo naučená forma chování (TV, rodiče, média). (Venglářová, 2011) Nejčastěji jsou vystaveni nováčci v kolektivu a odlišní lidé. Odlišní vzděláním, vzhledem, náboženstvím, pohlavím, kulturou. V podstatě vším, co je v dané zemi normou. Dále to může být největší nepřítel nebo ten, který nesouhlasí. U nováčka to může být nepřijetím řádu nebo pravidel skupiny. (Venglářová, 2011) Cílem agrese je poškození, zastrašení, zajištění společenských výhod pro agresora. Ve společnosti se bere poškození druhé osoby jako porušení morálních norem. (Smejkalová, 2011) Druhy agrese: - instrumentální - prostředek dosažení cíle, předem připravený plán - emocionální - negativní emoce, hněv - vědomě kontrolovaná - aktér ví o riziku a řeší důsledky - impulzivní - spontánní výbuch negativních emocí a následné motorické reakce (Melenec, 2010) Fáze agresivního chování: - eskalační - jednání jde z normy, reakce jsou nepřiměřené, není promyšlené chování 15

17 - krizová - fyzické, citové a psychické vzrušení, porucha ovládání, krůček k napadení - uklidnění - zmírnění vzteku, raději by na to zapomněl - post - krizová deprese - pocity viny, zoufalé omluvy (Smejkalová, 2011) Šikana Když se řekne šikana, většina lidí si představí ubližování a ponižování. V dnešní době se o ní hodně mluví v souvislosti se školou. Šikana zahrnuje fyzické násilí, odebírání věcí, peněz, ponižování a další. Je založena na jednoduché bázi. (Beňo, 2003) Šikanu považujeme za nemocné chování, je následkem poruchy vztahů ve skupině lidí. Pokud se s ní jednou člověk setká a nezakročí, může ho doprovázet po celý jeho život. (Kolář, 2001) Šikana je celospolečenský problém, který se může objevit ve všech povoláních. Veřejně se o ní mluví v souvislosti s šikanou mezi dětmi. O šikaně mezi dospělými se moc nemluví. (Kynclová, 2012) Bossing je forma šikany, kdy agresorem je nadřízený a obětí je podřízený. Je to psychoteror na pracovišti a aktéři hledají rafinovanější způsoby, jak se projevovat. (Beňo, 2003) Obdobou bossingu je mobbing - horizontální šikana. Probíhá tedy mezi kolegy. Další formou šikany je stalking. Je to obtěžování nebo pronásledování jedince různými způsoby. Telefonicky, osobně a mnohdy i veřejně. Dalším typem je chairing, což je forma nefér útoků na úrovni vedoucích. Takzvaný boj o křeslo. Staffing jsou útoky proti jedinci ve vedení, kdy je cílem jeho podřízených ho zničit. Defaming/shaming je pomlouvání a znevažování. Jsou to útoky na pověst jedince nebo skupiny/firmy. Může se projevovat zpochybňováním kvality výrobků a služeb. Další se nazývá dissen, kdy je jedinec ve skupině označen jako černý Petr nebo obětní beránek. (Beňo, 2003) 16

18 2.3 Konflikty na pracovišti a ve zdravotnictví Aby jedinec v zaměstnání odvedl dobrou práci, potřebuje k tomu vhodné pracovní podmínky a také bezpečí. Za těchto podmínek zaměstnanec podává větší a kvalitnější výkony. Bezpečí je tedy zájmem jak zaměstnance, tak hlavně zaměstnavatele, který je za atmosféru na pracovišti zodpovědný. (Beňo, 2003) Každé pracovní prostředí je specifické jak zaměřením práce, tak sestavou pracovního týmu. Práce ve zdravotnictví má také svá specifika. Je to velmi náročné zaměstnání, které sebou nese hodně psychické i fyzické zátěže. Na sestry číhá spousta rizik spojených s výkonem povolání. Jedním z nich je pracovní prostředí. Tvoří ho lidé jako my, ale také lidé nemocní, kteří vyhledali lékařskou pomoc. Dále nás ovlivňuje postoj celé společnosti k povolání sester. Jedni uznávají náročnost povolání a druzí naopak práci sester znehodnocují a ponižují. (Venglářová, 2011) Důležitou věcí jsou osobnostní předpoklady pro práci v pomáhající profesi. Než jedinec začne pracovat v pomáhající profesi, měl by znát sám sebe. Měl by si uvědomovat své vlastnosti, schopnosti, nedostatky a pocity. Je to neustálý proces. V této práci se člověk setká s různými situacemi a měl by být připravený a schopný na ně adekvátně reagovat. Sestry by se měly vyvarovat dodržování hesel z minulosti, jako jsou například být tu vždy pro druhé, nejprve ostatní, potom ty, nesmíš na sobě nechat nic znát a starosti z domova nech za dveřmi. Samozřejmě, že by se sestra při výkonu svého povolání neměla nechat unášet soukromými problémy, ale zase se nemůže proměnit v bezcitného robota. (Venglářová, 2011) Dalším podstatným aspektem jsou dovednosti a schopnosti. Mezi ně patří sociální percepce, což je schopnost vnímání druhých lidí. Jde o vhodný přístup vnímání emocí a nálady druhých, ale i talent, praxe a ostražitost. Dále se sem řadí přívětivost, komunikativnost, otevřenost a umění naslouchat. Velmi důležitá je potom schopnost práce v týmu a řešení konfliktů - schopnost uznání kompromisu. (Venglářová, 2011) Na druhou stranu zde máme vlastnosti, které mohou práci zdravotníka ztěžovat. Patří mezi ně pevná vůle, odhodlanost, perfekcionalismus, workoholismus, přecitlivělost, přehnaná empatie, snížené sebevědomí, značná cílevědomost, nadměrná zodpovědnost, sklony k soběstačnosti, soutěživost, odpor k pravidlům a potřeba uznání a úspěchu. 17

19 Ač bych to sama nečekala, řadí se k těmto vlastnostem i pevná vůle a příliš velká odhodlanost. Takoví lidé se neradi vzdávají a mají problém s přiznáním vlastní chyby. Tím pádem vznikají konflikty. Dále je to perfekcionalismus. Ve snaze udělat to nejlepší si jedinec nastaví laťku vysoko a stejné výkony potom čeká od ostatních. Zase zde máme situaci, která může vyústit v konflikt. Následuje workoholismus, tito lidé neumí odpočívat a následkem únavy mohou udělat chyby, které mohou mít vážné následky. Dále je to přecitlivělost. Jedinec se nedokáže přenést přes problém, který je již vyřešený a neustále se k němu vrací. Přehnaná empatie značí nadměrné prožívání stavu pacientů. Takový zdravotník si nosí svoji práci domů. Snížené sebevědomí může zdravotníky ovlivňovat tak, že jim vše trvá dvojnásobně dlouhou dobu jako ostatním, protože po sobě neustále něco kontrolují. Cílevědomost drží zdravotníky v řádu, nesnesou nepořádek ani rozruch. Mají velmi vysoké cíle a přepínají své síly. U nadměrné zodpovědnosti se jedinec může obávat chyb. Sklony k soběstačnosti jsou velmi časté. Mnoho lidí má problém fungovat v týmu. Raději si vše udělají sami, dělají dokonce i práci druhých. Problémy s týmovou spoluprací mají i lidé příliš soutěživí. Chtějí být vždy nejlepší, a tudíž nejsou příliš oblíbeni. Další skupina je ta, která má odpor k pravidlům. Chtějí volnost a možnost improvizovat a nedodržují standarty. Poslední jsou ti, kteří žijí z úspěchu a uznání. Cítí se nejistě, proto ho potřebují, aby mohli fungovat. (Venglářová, 2011) Konflikt je každý spor, který může vést k diskuzi nebo nápadům, může mít pozitivní nebo negativní dopad. Ty dlouhodobé konflikty jsou neproduktivní a zhoršují vztahy mezi lidmi. Často jsou důsledkem špatného managementu. 18

20 2.3.1 Zdravotnický tým, týmová práce Týmová práce spočívá v tom, že tým má společný cíl, měla by probíhat jasná komunikace a pozitivní přístup. V každém týmu také funguje hierarchie. Pokud je tým ucelený, spolupráce může fungovat správně. Pokud však ne, mohou vznikat konflikty. Ve zdravotnictví je cílem utvoření týmu, který budou tvořit členové na různých stupních vedení i vzdělání. (Venglářová, 2011) Pokud chceme vytvořit dobře fungující tým je dobrá komunikace základem. Pokud spolu členové v týmu komunikují a předávají si potřebné informace, práce by měla probíhat bez chyb. Dnes se bohužel komunikace přesouvá do elektronické podoby, ale osobní kontakt je stále nenahraditelný. Důležitá je ochota komunikovat a nalézt v týmu nejvhodnější způsob, aby nedocházelo k chybám. (Venglářová, 2011) Nejčastější problémy v komunikaci jsou následující: předávání neúplných nebo zastaralých informací, nepřehledné informace, nefunkční předávání informací, absence zpětné vazby, kdy není ověřeno pochopení a porozumění, narušené vztahy a pohodlnost. (Venglářová, 2011) Vliv má i role v týmu, jak se každý jednotlivec dokáže se svojí přidělenou rolí ztotožnit. Role se má slučovat s dovednostmi a schopnostmi, a pokud jednotlivec dobře nezná sám sebe, může mít pocit, že mu bylo ukřivděno, a svoji roli v týmu nebude respektovat. Další vliv mají dovednosti pro funkci týmu. Jsou to odborné vědomosti, schopnost řešit problémy (rozhodovat o dalším postupu, manažerské problémy) a péče o interpersonální vztahy (komunikace a prostor pro dotazy). Každý správný vedoucí týmu by tyto dovednosti měl ovládat. Měl by mít pochopení pro ostatní čeleny týmu. Nenadržovat, neponižovat a být spravedlivý. (Venglářová, 2011) Dále by měl konflikty řešit ihned v počátku a zajistit správnou organizaci chodu oddělení. (Potácelová, 2010) V práci sestry je důležitý i vztah s lékařem. Je totiž velmi častým jevem, že lékař považuje sestru za svou podřízenou a v této situaci mohou vznikat také konflikty. Pokud není atmosféra důvěry a prostor pro diskuzi. Dále je důležitý vztah sestry s pacientem. Velmi často sestra zasahuje do pacientovy intimní zóny. (Potácelová, 2010) Snadným řešením je naučit se asertivní chování a respektu soukromí a ostatních lidí. 19

21 2.3.2 Problémy mezi kolegy V práci všeobecné sestry je nejen důležité dobře vycházet s pacienty, ale také s ostatním personálem. Ať už to jsou sestry kolegyně, sanitáři, vedoucí sestra nebo lékaři, jsou to lidé, se kterými se sestra potkává každý den na pracovišti. Je tedy velmi důležité, aby vztahy na pracovišti byly vyjasněné a atmosféra byla přátelská. Přece jen ve zdravotnictví může mít každé pochybení daleko horší důsledky než v jiném povolání. Jde zde o lidský život. Konflikty mohou vznikat v důsledku příliš vysokých nároků, ovlivněním osobním životem, pracovními nebo osobními neúspěchy. (Venglářová, 2011) Nejde jen o to, jaká je vedoucí, bavíme se totiž o bossingu, ale jde i o to, jaké jsou kolegyně. Jestli, když se stanu obětí šikany, budou schopny mi pomoci. Typy kolegyň můžeme rozdělit. Prvním typem je člověk příliš přecitlivělý, který má velmi silné emotivní reakce na vše, co se kolem něj děje. Takový pracovník se nehodí do akutní péče a i po malé kritice se hroutí. Dalším typem je chronický stěžovatel. Tento člověk upozorňuje na problémy, které ostatní většinou přehlížejí. Následuje typ agresivní. Tito lidé se často objevují ve vedení a mají potřebu uznání. Vybírají si spolupracovníky. Manipulátor je osoba, která je přesvědčena, že normálním způsobem nelze dosáhnout svého. Mají nižší sebevědomí a neznají kompromis. Pravdou je, že v práci sestry se někdy manipulace hodí, a to v případě edukace pacienta. Ambivalentní osobnost je nestálý člověk, který střídá postoje a nálady. Většinou se tímto způsobem projevují osobní problémy. Posledním typem je člověk apatický. Je to snílek, samotář, příliš se neprojevuje a nechá si hodně věcí líbit. (Venglářová, 2011) 2.4 Bossing Tento pojem znamená šikanu ze strany nadřízeného, teror na pracovišti, systematické pronásledování zaměstnance. Většinou s cílem, aby jedinec opustil zaměstnání. Dalším cílem může být úmyslné a záměrné poškození oběti, a tím i organizace. (Venglářová, 2011). Je to projev negativního chování mezi dospělými lidmi vázaný na pracoviště. (Kouradová, 2009) Dlouhodobý psychický nátlak působí vážné změny psychického i fyzického stavu oběti. 20

22 Šéf je šéf a má svoje možnosti a pravomoci, jak podřízeným znepříjemnit práci. V této problematice je velmi obtížné dosáhnout spravedlnosti. (Novák, 2010) Šikana nadřízeného může být považována za porušování základních lidských práv a svobod a za porušení firemní kultury. Řešení je bohužel někdy obtížné, neboť se mnoho lidí bojí zakročit, aby se negativní pozornost neobrátila na ně. (Venglářová, 2011) Bossing je velmi úzce spjat s mobbingem, což je šikana ze strany kolegů. Mnohdy se může stát, že situace začíná mobbingem a postupně přejde k bossingu. (Beňo, 2003) Často je obrazem samotného nadřízeného. Vzniká většinou tehdy, když má nadřízený osobní problém (strach ze ztráty moci, autority, kompetencí, financí). (Fehlau, 2002) Bossing není výjimečným dějem, objevuje se všude ve světě, v malých i ve velkých firmách, v politice, ve válce. Spočívá ve vydírání, manipulaci a snaze jen o vlastní prospěch. (Wolfart, 1995) Demonstruje převahu jednoho člověka nad druhým. Jelikož je práce naším zdrojem financí, náplní času, možností realizace a dalším, je třeba, abychom se v pracovním prostředí cítili dobře a pohodlně. (Kynclová, 2012) Nejčastější příčiny Příčiny vzniku jsou velmi individuální. Pomsta, strach z udání z nekalé nebo nemorální činnosti, obava z konkurence, obava ze schopností zaměstnance (následná náhrada nadřízeného). Neznalost, alibismus, nedůvěra, strategie nadřazenosti, odpovědnost za vedení oddělení, neochota vést dialog, očekávané výsledky. (Beňo, 2003) Mezi nejčastější příčiny patří nedostatečná kvalifikace, nízká schopnost vypořádat se s konflikty, permanentní tlak na zvýšení výkonů a snížení nákladů, firemní kultura s nízkou úrovní etiky, nedostatky ve vnitropodnikových strukturách, strach ze ztráty zaměstnání, konkurence, závist, destruktivní zacházení s chybami či omyly a nakonec osobnost oběti a pachatele. (Beňo, 2003) Další příčinou může být stres, vznikající z vysoké pracovní zátěže. Dále je zde neustálá nutnost dalšího vzdělávání a neustále vyvíjejícího se oboru zdravotnictví - ošetřovatelství. Neschopnost držet krok s vývojem. Každodenní styk s umírajícími a trpícími, nevyléčitelně nemocnými. Každé oddělení má svoje specifika a na každém 21

23 spočívá jinak obtížná práce. Kupodivu na odděleních s horší prací jsou většinou kolektivy stmelené a naopak na odděleních s jednodušší prací vznikají konflikty častěji. (Venglářová, 2011) Příčinou může být frustrace, nuda, tlak okolí, obavy z konkurence, zloba, závist, intolerance. (Fehlau, 2002) Ohrožení sociálního postavení, ohrožení pracovního postavení, funkce, svobody, snížené sebevědomí. (Wágnerová, 2007) Strach z konkurence, ze schopného pracovníka, ze ztráty kontroly nad podřízeným. Vedoucí preventivně nastoluje atmosféru strachu a teroru. Tlak ze strany nadřízených nadřízeného, v tomto případě ventiluje svoje problémy na podřízené. (Kouradová, 2007) Příčinou tedy může být hněv na samotnou organizaci, touha po moci, pocit křivdy a nedocenění. Dnešní společnost je orientovaná na materiální oblasti. Touha po kariéře, uznání, penězích žene lidi kupředu. Spouštěčem může být tedy tlak na zvýšení výkonu, snížení nákladů, hrozba propuštění. Antipatie, závist, konkurence, kompenzace pocitů méněcennosti, neúspěchy doma a v osobním životě, špatně nastavená firemní kultura, nízká úroveň etiky na pracovišti, nesprávný styl řízení, nedostatečná kvalifikace vedení. Neslučitelnost potřeb, motivů, cílů a hodnot. (Kouradová, 2009) Dalším ovlivňujícím faktorem je osobnost samotného jedince, ať již aktéra nebo oběti. Záleží na charakteru, osobnosti, vlastnostech nervové soustavy, výchově. Dále na fyzickém a psychickém stavu, uspokojování biologických potřeb (jídlo, spánek, sex). Dalšími jsou pocity jako vina, strach, bolest. (Melenec, 2010) Dále jsou zde vnější faktory. Samotná rozdílnost lidí, subjektivní hodnocení situace, nežádoucí aktuální situace (např. ztráta partnera) a kulturní a společenské vlivy (pohlaví, postavení, titul). (Melenec, 2010) Konkrétně u sester to může být i například kritika od pacienta, obětování se práci a následné nedocenění. Sestry tím ztrácejí svůj osobní život, situaci řeší chováním v práci: minimalizace času stráveného u pacienta, osvojení si nepatřičného chování. (Potácelová, 2010) 22

24 2.4.2 Projevy Projevy mohou být různé. Mohou být slovní, mimoslovní, psychické, fyzické sociální a zaměřené na pracovní nebo soukromou oblast. (Venglářová, 2011) Aby šikana mohla být klasifikována jako bossing, musí mít určitou pravidelnost. A charakteristická je nerovnost sil. Mezi slovní projevy řadíme zesměšňování, zlehčování, skákání do řeči, indiskrétnost, odposlechy, čtení korespondence, manipulaci se slovní komunikací a pomluvy. Dále zatajování informací a útoky na možnost vyjádřit se. Nadávky, kritiku, ústní a písemné výhružky až teror po telefonu a vyhrožování (například snížením platu). Dále imitaci a napodobování, vtipy na adresu oběti a napadání politického nebo náboženského přesvědčení oběti. (Kubíčková, 2010) Projevy mimoslovní mohou být ignorace, pohrdání, různá gesta, ztráta výsledků práce, smazání dat, izolace, kanadské žertíky. Oběť nedostává pozvánky na neformální akce a jsou jí zatajovány důležité informace. Pracovní místo oběti může být přesunuto daleko od ostatních, nebo do nevyhovujících podmínek. (Kubíčková, 2010) Fyzické projevy jsou v bossingu spíše výjimečné, ale objevit se mohou také. Například bouchání do stolu, ničení osobních věcí, strkání, šlapání na nohy a dokonce i pronásledování. Většinou se využívá mírnějšího násilí, jen aby si jedinec zapamatoval, kde je jeho místo. (Beňo, 2003) Sociální projevy jsou poškození pověsti, úcty a vážnosti, útoky na osobní život, zdraví, sociální vztahy (manipulace s lidmi), kritika osobních záležitostí a poznámky na důstojnost, neustálé kontroly a zpochybňování psychického stavu oběti. (Kubíčková, 2010) Projevy zaměřené na práci: nesmyslné úkoly, kontrola času příchodu a odchodu do práce, času přestávky a omezení vybírání dovolené. Oběť dostává nejhorší práci a má za ni stejné ohodnocení jako ostatní, kteří mají přidělenou lehčí práci. Nucení vykonávat podřadnou práci, zadávání úkolů, které jsou pod nebo nad úroveň znalostí pracovníka. Přidělování stále nových nebo naopak žádných pracovních úkolů. Kontrola vykonané práce, zpochybňování rozhodnutí a schopností. Vymýšlení úkolů, jejichž smysl není jasný. Malé nebo naopak přehnané požadavky. (Kouradová, 2009) 23

25 Oběť pod nátlakem většinou dlouho nevydrží a začne na sebe sama upozorňovat. Objeví se zvýšená nemocnost, snížení pracovního výkonu a stížnosti, ať od pacientů tak od kolegyň. (Vágnerová, 2002) Oběť se začne vyhýbat práci, dává takzvanou vnitřní výpověď. Takovou specifickou problematikou v šikaně je sexuální obtěžování. Je to zvláštní forma bossingu. Projevuje se nevyžádaným chováním sexuální povahy směřované od nadřízeného. Motivem bývá demonstrace převahy. Typické znaky jsou: oběť si takové chování nepřeje, aktér obtěžování přesahuje společností povolené hranice, urážení, ponížení, oběť se obává následků. Většinou se odehrává za zavřenými dveřmi, pro oběť je tedy velmi obtížné o problému promluvit. Oběť je často zesměšněna a může se to otočit proti ní. (Venglářová, 2011) Neverbální projevy jsou vtipy se sexuálním podtextem, narážky na soukromí, erotické obrázky, maily, telefonáty. (Venglářová, 2011) Fyzické projevy: vynucené milostné vztahy, pokus o znásilnění. Ve zdravotnickém zařízení je velmi snadné překročit hranice, hlavně kvůli třísměnnému provozu v zařízení. Častou obětí jsou ženy do 30 - ti let, typicky v kolektivech s převahou jednoho pohlaví. Aktér je většinou dominantní osoba a má určité představy o právech mužů a postavení žen ve společnosti. Následky jsou většinou velmi nepříjemné. Oběť je znevážena, ztrapněna, má strach a je na ni vyvíjen tlak ze všech stran, ze strany aktéra a také ze strany partnera (žárlivost). (Venglářová, 2011) Rozdílem mezi bossingem a sexuálním obtěžováním je, že v případě sexuálního obtěžování nepřibývá pachatelů. Nejhorší situací je, když v sobě oběť najde dostatek sil a odvahy a o obtěžování promluví a okolí jí nevěří a zpochybňuje ji Aktéři Když se děje bossing, je třeba minimálně dvou lidí. Agresora a oběti. Obětí i agresorů může být libovolný počet. Ve zdravotnictví mohou být agresory ti, kteří se považují za ty, kterým leží na srdci blaho oddělení a kvalita odvedené práce. To na první pohled působí pozitivně, ale oni toho dosahují cestou eliminace jedinců, kteří nejednají podle jejich představ. Mnoho agresorů si ani neuvědomuje, že překračují hranice. Příliš se soustředí na chyby ostatních nebo je v atmosféře vleklý neřešený konflikt. Charakter 24

26 agresora bossingu: manipulátor, vzbuzuje pocit viny, přehrává odpovědnost na druhé, časté změny názorů, kritika, zbytečné konflikty, využívání ostatních. (Venglářová, 2011) Manipulátor navozuje pocity viny u ostatních lidí, přenáší odpovědnost, zpochybňuje kvality, schopnosti a názory, využívá ostatních, vyhrožuje, lže, popírá fakta, nerespektuje práva. (Wágnerová, 2007) Aktér má problémy respektovat názory druhých, potřebuje pocit vlastní důležitosti, je soutěživý, ctižádostivý, nespokojený s vlastním životem, ovládá manipulaci, nemá pevné morální zásady. (Kubíčková, 2010) Typy agresorů: - Primitivní - brutální- je to typ, od kterého se takové chování dá očekávat, dává vše jasně najevo. - Slušní jedinci - kteří nemají problémy s okolím, dokážou jednat velmi impulsivně, vzhledem k tomu, že se jindy chovají slušně, se jejich šikana zlehčuje. - Oblíbení kolegové - od nich to nečekáme, jsou nejzákeřnější, je to těžko odhalitelné. (Kouradová, 2009) Obětí se často stávají lidé, kteří se něčím liší od ostatních. Mohou to být pozitivní vlastnosti jako vysoká pracovní angažovanost a negativní vlastnosti jako nekomunikovativnost. Konec konců příčinou může být i vzhled, vzdělání nebo státní příslušnost. Málokdy je však vina na straně oběti, jak se často tvrdí. Většinou je to tak, že člověk je v nevhodnou dobu na nesprávném místě. (Venglářová, 2011) Těžko se definuje, může jí být kdokoliv. To, zda se pracovník stane obětí, záleží na jeho sebevědomí, schopnosti řešit konflikty, vyrovnávání a zvládání stresu, osobním zázemí, existenčním zajištění, kvalifikaci a ceně na trhu práce. (Kouradová, 2009) Typy pachatelů Pachatel bossingu může mít různé motivy. Prvním typem je klasický bosser. Využívá svoji moc a velmi rád ukazuje, kdo je tady pánem. Projevuje se to zneužíváním a nepřiměřeným úkolováním. 25

27 Druhý je závistivec. Své útoky směřuje na jedince, kteří mají vlastnosti, které on sám postrádá. Projevuje se hlavně posměšky, znevažováním a ponižováním. Třetím typem je zbabělec. To je typ člověka, který má velmi nízké sebevědomí, bojí se změn a vyhýbá se osobním kontaktům a osobnímu řešení problémů a konfliktů. Jeho taktika spočívá v intrikování a potom z povzdálí sleduje, jak za něj ostatní provedou špinavou práci. Další je škodolibec. Tato osoba nemá ráda, když se nic neděje. Ráda sleduje reakce a chování ostatních. Baví ho šikana a intriky. Na rozdíl od zbabělce to dělá osobně. Tradicionalista je typický ochránce tradičních hodnot. Za každou cenu se je snaží ochránit a útočí na všechny, kdo by je chtěl porušovat nebo měnit. Toto je ve zdravotnictví poměrně problém, neboť obor se neustále vyvíjí a provází ho neustále změny. Posledním typem je ušlechtilý pomocník. Je to člověk, který rád poučuje ostatní, všechno ví a také rád ovládá ostatní. (Beňo, 2003) Typy šéfů Nadřízené, nebo chceme li šéfy můžeme dělit do několika podskupin dle toho, jak se navenek projevují, a to například takto: Vyžírka - zajímají ho jen peníze a moc. V jeho zájmu není osud a budoucnost podřízeného. Úzkostně depresivní - má problémy s kreativitou a motivací. Egocentrický narcis - zakomplexovaný, vyhledává obdivovatele mezi neúspěšnými kolegy. Hysterik - má velký problém vyjít se stejně postavenými a opačným pohlavím. Je náladový a neumí sám sebe ovládat. Mistr paniky - znejisťovač, podnikový terorista, odsouvá rozhodnutí a neřeší úkoly. Paranoik - podezírá a vyhrožuje. Poháněč otroků - manipulátor. 26

28 Náruživec - nezná volno, práce je pro něj droga. Tyran - lstivý, cholerik. Obsedant - pedant, organizátor. (Wolfart, 1995) Fáze Vždy, když se na pracovišti objeví bossing, probíhá různě. Existuje však určitý model, podle kterého většinou probíhá. Tento model má 4 fáze. První jsou opakující se konflikty, obzvláště jsou-li namířené na jednu osobu. V této fázi lze problémy dobře řešit. Zasáhnout, zajímat se o pohodovou atmosféru na pracovišti. Pokud se konflikty neřeší, roste negativní klima a je zaděláno na bossing. (Venglářová, 2011) Druhou fází je počátek psychického tlaku. V této fázi zákeřnost aktéra spočívá v nenápadnosti. V počátku je šikana skrytá, aby se popřípadě dala jinak vysvětlit. Projevuje se odmítáním spolupráce, ignorací, zatajováním informací, pomluvami, osočováním, podsouváním nevděčných činností, ojediněle se může objevit fyzické napadání. Tyto projevy se liší v závislosti na pohlaví aktéra. Pokud je bosserem žena, projevuje se pomluvami, posměšky, narážkami a přerušováním. Muži se projevují ignorací, upozorňováním na slabé stránky, výhružkami a dalšími. (Venglářová, 2011) Ve třetí fázi se šikana stává věcí veřejnou. Útoky jsou patrné a častější. Cílem je většinou odchod jedince ze zaměstnání. Vlivem psychického nátlaku začne oběť dělat chyby při práci. Klesá pracovní výkon, objevují se známky stresu a zvyšuje se nemocnost. Čtvrtá fáze je většinou fáze konečná. Je to řešení problému, ať už jakýmkoliv způsobem. Velmi častým řešením je odchod do jiného zaměstnání, protože účinné pomoci se jedinci dostane výjimečně. (Venglářová, 2011) Následky Následky bossingu mohou být vážné a výrazně ovlivňují další život jedince. Mohou být psychické nebo zdravotní. Mezi psychické se řadí snížení sebevědomí, poruchy soustředění, zvýšená dráždivost, úzkost, deprese až posttraumatické poruchy. Pokud oběť nemá oporu v rodině 27

29 a partnerovi, je to pro ni daleko těžší. Pokud oběť nezvládá situaci v práci a doma, může bossing vyústit až k problémům v rodině a důsledkem může být rozchod, nebo rozvod. Zdravotní důsledky mohou být snížená imunita, kardiovaskulární onemocnění (hypertenze), dýchací obtíže nebo onemocnění gastrointestinálního traktu (žaludeční vředy, průjem, zácpa, zvracení), svalové křeče nebo panické návaly strachu. Mohou se objevit poruchy spánku, poruchy příjmu potravy a dokonce i alkoholismus. (Novák, 1994) Bossing má také dlouhodobý vliv na soukromý život. Jako vyhýbání se kontaktů s cizími lidmi nebo problémy v rodině, rozvod, problémy při výchově dětí. V nejkrajnějším případě může nastat sebevražda. (Venglářová, 2011) Finanční důsledky má bossing také. Z dlouhodobého hlediska se ignorování problému nevyplácí. Pokud se spor dostane až k soudu, jsou na místě velké náklady na soudní řízení. Může být dokonce poškozena pověst organizace, sníží se konkurenceschopnost a firma může přijít o kvalifikované pracovníky. Nehledě na nekvalitně prováděnou práci a případnou ztrátu zaměstnání. To jsou zase finanční důsledky pro oběť. (Beňo, 2003) Pokud nepřichází řešení, rozšiřuje se okruh šikanovaných pracovníků, což celkově negativně působí na celý kolektiv a odváděnou práci. Takové postupy mohou vést ke krachu celého podniku. Pokud se bossing začne řešit, ale nedotáhne se do konce, je zde riziko opakovaného vzniku, kdy přijde na řadu pomsta za problémy. (Beňo, 2003) Pokud problém není řešen, může se u pracovníka vyvinout syndrom vyhoření. Tím jsou ohroženi hlavně ti zodpovědní, poctiví a ematičtí pracovníci. Jejich problémem je, že se nedokážou od pacientů oprostit v osobním životě. Dalším faktorem je nesplnění očekávání v práci. (Potácelová, 2010) 2.5 Prevence Všeobecně vzato prevence začíná dávno předtím, než se vůbec objeví jakékoliv náznaky. Prevence by měla zajímat hlavně nadřízeného, protože je na něm, jaká atmosféra bude na pracovišti vládnout. A proč? Jak již bylo řečeno, atmosféra na pracovišti je jedním ukazatelem výkonnosti celého pracovního týmu. Pokud budou na pracovišti konflikty, bude i pracovní nasazení a výsledek odvedené práce trpět. 28

30 Další, co by se mělo pohlídat, je pracovní zátěž na jedince, sounáležitost a spolupráce v týmu. Každý pracovník by měl znát své hranice a neměl by je překračovat. Velmi důležité je také podvědomí o problematice. Aby byli pracovníci proškoleni a dokázali včas rozpoznat bossing. Aby věděli, na koho se mají obrátit kvůli řešení problému. Aby, když tato situace nastane, věděli, že je zde někdo kvalifikovaný, kdo jim s řešením situace pomůže, aby nemuseli opouštět pracoviště. Dále spolupráce s právním oddělením firmy apod. (Fehlau, 2002) V rámci prevence by se měly zkoumat i schopnosti vedoucích. Aby to nebyly typy lidí, kteří šikanu na pracovišti přehlíží nebo tolerují, nedej bože podporují. (Beňo, 2003) Prevencí je dbát o své zaměstnance a neupírat se jen na cíle. K šikaně lze velmi snadno sklouznout. V prevenci hraje roli i rodinné zázemí oběti, zda je mu rodina oporou. Je všeobecně známo, že vrcholoví manažeři jsou závislí na podpoře rodiny, bez ní by svoji práci nezvládli. (Beňo, 2003) Každé pracoviště by mělo mít zásady práce, které by se měly dodržovat. Zásady jsou: jasná formulace informací, ověřovat si porozumění, co je psáno, to je dáno, dvojitá kontrola při práci, spolupráce a možnost spolurozhodování, možnost diskuze a možnost vyjádření nesouhlasu. Dále by mělo být jasně stanoveno, jaké chování se toleruje a jaké ne. (Novák, 1994) Na většině pracovišť se o problému nemluví, společnost se tváří, jako by problém neexistoval. Důležité je tedy školení zaměstnanců, veřejně se proti šikaně v práci hlásit, zajištění optimálního klimatu, aby pracovníci i nadřízení měli podvědomí o tom, že kdo přihlíží, je spolupachatel, uvědomit si svoji cenu na trhu práce a zajistit si dobré rodinné zázemí. Další možnosti jsou stanovení firemních zásad, nebrat šikanu jako tabu, přímo ukázat že tady je to nepřípustné, krizové centrum v práci, kolektivní smlouva o nešikanování. (Melenec, 2010) 29

31 2.6 Řešení Možností řešení je mnoho, ale ne vždy je výsledek dobrý. Možnosti jsou: zůstat a přizpůsobit se, odejít ze zaměstnání, ozvat se, nenechat si nic líbit, stěžovat si. Najít spojence - v práci, rodině, institucích, svépomocných skupinách, právním oddělení. (Beňo, 2003) Zaměstnavatel by měl pracovníkům zajistit školení, aby měli podvědomí o problematice a možnostech řešení, kam se obrátit. Pokud chce oběť řešit problém, musí si ujasnit cíl, kterého chce dosáhnout. Strategii, kterou chce vést, prioritu v řešení - slušné odstupné, nové zaměstnání. Pokud se jedinec rozhodne pro boj, musí počítat s dlouhodobým úsilím, soudními spory a případnou finanční škodou. (Beňo, 2003) Řešení musí probíhat s chladnou hlavou, oběť by měla umět oddělit rozum od emocí a měla by dokázat po celou dobu řešení udržet svůj postoj. Jakmile je problém vyřešen, oběť ani agresor se k němu nemá vracet. (Fehlau, 2002) Aby řešení problému bylo úspěšné, je třeba se na něj řádně připravit. Prostudovat si všechny dokumenty, zákoník práce, pracovní smlouvu a pracovní a provozní řád. Dále je při řešení důležitá efektivní komunikace a asertivita. Postup je tedy najít si spojence, informovat se a nedat se. (Beňo, 2003) Spojencem může být samotná instituce, personální oddělení, odborné organizace, praktický lékař, psycholog, právní zástupce nebo svépomocné skupiny. (Fehlau, 2002) Oběť by si měla uvědomit svá slabá místa, na která lze útočit, změnit své chování, zapojit své sociální okolí, nebojovat sám, promluvit si s aktérem bez svědků, myslet pozitivně, sebevědomě vystupovat, neodhalovat svá slabá místa, udělat si vlastní názor, nepomlouvat a dodržovat skupinové normy. Doporučené je udržet se na profesionální úrovni a nesnižovat se na úroveň aktéra. A důležité je shromažďovat všechny důkazy. (Melenec, 2010) Řešení: - Pacifikace agresora - stanovit jasná pravidla práce v kolektivu, osobní rozhovor, přeřazení do jiné kanceláře, jiná pozice, propuštění, trestní oznámení. 30

32 - Pomoc oběti - řešit situaci s celým kolektivem, personalisté, firemní psycholog, odchod není řešením - hra na agresora pokračuje. - Zpříjemnění pracovního prostředí- pojmenování problému, atmosféra v práci, začlenění. (Kouradová, 2009) V dnešní době není tak snadné sehnat novou práci, mnoho lidí tedy v práci zůstane i přes tento problém. Většina rodin má hypotéku, úvěr nebo nějaký dluh, je docela velký problém odejít ze zaměstnání kvůli bossingu. Neřešené konflikty mohou mít destruktivní dopady na psychiku a prohlubují nepřátelství. Jak by tedy měl vypadat management řešení konfliktu. Prvním stupněm je mírová koexistence, kdy probíhá analýza informací, výměna názorů a cílem je urovnání sporu. Dalším je kompromis, kdy nevyhrává ani neprohrává ani jedna strana. Podstatou je, že každá strana sporu v něčem ustoupí. Poslední je řešení problému. Jakýmkoliv, kreativním způsobem, které by mělo mít pozitivní účinek - změna k lepšímu. Bohužel se někdy stane, že nastane i změna k horšímu. (Armstrong, 1995) V případě, že se pracovník rozhodne opustit pracoviště, jsou zde 3 možná řešení. Prvním je výpověď zaměstnance, kdy k ní byl v podstatě dotlačen a v tomto případě lze šikanu zapřít. Druhým je dohoda, to je z těchto tří asi nejlepší řešení. Posledním je výpověď zaměstnavatele. (Kouradová, 2009) Nezaměstnanost je velký společenský problém, je silně stresující. Ztrátou zaměstnání se člověk dostává mimo společenskou normu. Politika České republiky nezaměstnanost toleruje, je zde hodně nezaměstnaných a mají možnost podpory. Reakcemi na nezaměstnanost jsou psychické důsledky (motivace - peníze, aktivita, seberealizace), sociální důsledky (samostatnost a nezávislost), ekonomické důsledky (chudoba), zdravotní důsledky (psychosomatické obtíže), změna sociální role, sociální hierarchie, sociálního statusu, omezení sociálních kontaktů. (Vágnerová, 2002) 31

33 3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro svoji práci jsem jako výzkumnou metodu zvolila dotazník. Jelikož bylo třeba získat velké množství informací, byl dotazník nejlepší volbou. Dotazník umožňuje sběr velkého množství informací pomocí série otázek. Výsledky získané z dotazníkového šetření se také lépe zpracovávají a vyplývají z nich jasné závěry. Dalším důvodem pro výběr dotazníku byl vzorek respondentů, kterými byly všeobecné sestry z lůžkových oddělení a ambulancí. Práce sester je časově náročná, tudíž zvolenou metodou jsem si zajistila, že vyplnit dotazník nebude pro sestry příliš časově náročné a potřebné informace od nich získám. Před samotným výzkumem jsem provedla pilotní studii na vzorku deseti studentek oboru všeobecná sestra. Otázky byly pochopeny správně a odpovědi byly srozumitelné a použitelné ke zpracování výsledků. Na základě toho jsem pokročila k samotnému výzkumu. Dotazník (příloha č. 1) je anonymní, respondenti odpovídají písemně na mnou připravené formuláře a získané výsledky jsou určeny pouze ke zpracování mé bakalářské práce. Dotazník obsahuje 13 otázek. Jejich rozdělení je následující: - Otázky uzavřené: 1, 2, 3, 6, 9 - Otázky polouzavřené: 8, 13 - Otázky otevřené: 4, 5, 11, 12, 14 - Otázky výčtové: 7, 10 První tři otázky slouží hlavně ke statistickému zpracování výsledků. Otázka číslo 3 se přímo vztahuje k hypotéze číslo 3. Otázka číslo 4 slouží k celostnímu náhledu na problematiku. Otázka číslo 5 slouží ke zjištění, zda je problematika častější v lůžkových zařízeních nebo ambulancích a vztahuje se k hypotéze číslo 4. Otázky číslo 6-8 se zabývají samotnou znalostí problematiky bossingu a vztahují se k hypotéze číslo 1. Otázka číslo 9 dělí respondenty na ty, kteří se s bossingem setkali a ty, kteří ne. 32

34 Vztahuje se k hypotéze číslo 2. Otázky číslo slouží ke zjištění, jak se respondenti zachovali při řešení situace nebo jak by se zachovali, kdyby se do takové situace dostali. Otázky se vztahují k hypotéze číslo 5. OTÁZKY Otázka č. 1 Pohlaví: Muž Žena Otázka slouží výhradě ke statistickému zpracování údajů. Mým předpokladem je, že většinu respondentů budou tvořit ženy. Pohybujeme se v oblasti zdravotnictví a tam všeobecně pracuje více žen. Otázka č. 2 Věk: Do 30-ti let let let 51 a více let Otázka také slouží ke statistickému zpracování. Dotazníky jsem distribuovala v různých zařízeních, očekávám tedy, že respondenti obsáhnou všechny věkové kategorie. Problematika bossingu totiž není věkově omezena. Není zaměřena jen na mladé a začínající sestry, ale může postihnout i zkušené sestry s dlouholetou praxí. Otázka č. 3 Vzdělání: Střední s maturitou VOŠ VŠ Otázka slouží k určení hypotézy číslo 3, zda jsou obětí spíše sestry s nižším nebo s vyšším vzděláním. Nebo zda toto měřítko při vzniku bossingu není podstatné. 33

35 Otázka č. 4 Počet let praxe: Otázka slouží jednak k statistickým údajům, že dotazníky nebyly distribuovány jen nováčkům nebo naopak sestrám s dlouholetou praxí. Také má otázka ukázat, že bossing si nevybírá podle počtu let praxe v oboru. Otázka č. 5 Na jakém oddělení pracujete? (specifikujte, zda jde o ambulanci nebo nemocniční oddělení) Otázka má za úkol odlišit sestry z ambulancí a lůžkových zařízení. Následující otázky mi pomohou určit, zda je bossing častější v lůžkových zařízeních nebo v ambulancích. Otázka se vztahuje k hypotéze číslo 4. Každé zařízení má svá pro a proti. V lůžkových zařízeních pracuje tým zdravotníků, je tedy nutné, aby byl zdravotník schopen týmové spolupráce. Čím více lidí na oddělení, tím větší riziko vzniku konfliktů a následně bossingu. Naopak v ambulanci většinou pracuje jedna sestra a lékař. Zde může být vztah a spolupráce poklidnější. Avšak pokud vznikne problém a dojde k šikaně, vše se děje za zavřenými dveřmi a tato situace se potom velmi špatně řeší. Otázka č. 6 Pokuste se vysvětlit, co znamená pojem bossing? Šikana ze strany partnera Šikana ze strany zaměstnavatele Šikana ze strany dětí Číslo šest je pouze nutnou kontrolní otázkou, zda sestry ví, o jaké problematice budou následující otázky. V dnešní době si myslím, že by tato problematika měla být srozumitelná všem sestrám. U starších ročníků bych pochopila neznalost pojmu, jelikož pochází původně z anglického názvu, který byl počeštěn. 34