VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE DIPLOMOVÁ PRÁCE 2009 MONIKA VANŢUROVÁ

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Hlavní specializace: Mezinárodní politika a diplomacie Vliv politické a bezpečnostní situace na cestovní ruch Izraele (Diplomová práce) Autor: Vedoucí diplomové práce: Bc. Monika Vanţurová Ing. Zbyněk Dubský, Ph.D

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe diplomovou práci na téma Vliv politické a bezpečnostní situace na cestovní ruch Izraele jsem vypracovala samostatně. Pouţitou literaturu a další podkladové materiály uvádím v přehledu literatury. V Praze dne 14. prosince

4 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce panu Ing. Zbyňku Dubskému, Ph.D. za nápady a doporučení k vypracování a své tetě Anně Kutové za přínosné diskuse nad tématem a pomoc při hledání materiálů k práci

5 Obsah Obsah Seznam zkratek Úvod Vymezení bezpečnostních pojmů s aplikací na Izrael Definice základních pojmů z teorie bezpečnosti Hlavní hrozby pro bezpečnost Izraele Cestovní ruch jako aspekt mezinárodních vztahů Definice a podmínky rozvoje cestovního ruchu Ekonomická dimenze cestovního ruchu Politická dimenze cestovního ruchu Vztah mezi bezpečností a cestovním ruchem Teoretické koncepty vztahu bezpečnosti a cestovního ruchu Motivy útoků na turisty a cestovní ruch Dopady bezpečnostní nestability na cestovní ruch Reakce zainteresovaných stran na bezpečnostní krize Charakteristika cestovního ruchu Izraele a regionu Blízký východ Blízký východ a jeho postavení v mezinárodním cestovním ruchu Izraelský cestovní ruch Vývoj cestovního ruchu Izraele do roku Hlavní hrozby pro bezpečnost Izraele a jejich vliv na cestovní ruch Období Šestidenní války a důsledky pro cestovní ruch Jomkipurská krize a následující vývoj Bezpečnostní situace během 80. let Válka v Zálivu a mírový proces Vývoj v Izraeli po roce

6 6 Bezpečnostní situace v Izraeli a dopad na cestovní ruch v kontextu blízkovýchodního regionu Cestovní ruch mezi Izraelem a sousedními státy Vliv bezpečnostní situace v Izraeli na cestovní ruch okolních států Závěr Seznam literatury Seznam grafů Přílohy

7 Seznam zkratek CBS CR ESCWA HDP HIIK OOP OSN RAF UNESCO UNWTO USA USD WTTC Israel Central Bureau of Statistics cestovní ruch Economic and Social Commission for Western Asia hrubý domácí produkt Heidelberg Institute for International Conflict Research Organizace pro osvobození Palestiny Organizace spojených národů Rote Armee Fraktion (Frakce Rudé armády) Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu World Tourism Organisation (Světová organizace cestovního ruchu) Spojené státy americké americký dolar World Travel & Tourism Council - 7 -

8 Úvod Bezpečnost je povaţována za základní podmínku, bez níţ by rozvoj cestovního ruchu nebyl vůbec moţný 1. Z řady příkladů je zřejmé, ţe války, terorismus, politické nepokoje apod. poznamenají negativně vývoj cestovního ruchu v dané destinaci. Většina turistů a návštěvníků si bude zřejmě přát strávit dovolenou bez obav o svůj majetek či ţivot, proto si raději vybere destinaci, kde podobné riziko nehrozí, a omezí poptávku po, z jejich pohledu nebezpečné, zemi. Někdy tento pokles zájmu můţe být dočasný, jindy se můţe jednat o dlouhodobou krizi. Izrael je ekonomicky vyspělý demokratický stát, doslova oplývající různými kulturně-historickými a přírodními atraktivitami cestovního ruchu, má tedy všechny předpoklady stát se významnou destinací na mapě mezinárodního cestovního ruchu. Jeho skutečné postavení však tomuto potenciálu neodpovídá. To, ţe do země jezdí málo turistů, je přičítáno právě špatné bezpečnostní situaci. Ţidovský stát má u turistů dlouhodobou reputaci nebezpečné země vzhledem k šest desetiletí trvajícímu řetězci násilí a konfliktů majícímu své kořeny v arabsko-izraelském, resp. palestinskoizraelském nepřátelství. Cílem této práce je zhodnotit vliv bezpečnostní a politické situace v Izraeli na příjezdový cestovní ruch země. Vychází přitom z hypotézy, ţe bezpečnost silně ovlivňuje vývoj příjezdového cestovního ruchu Izraele. Vzájemný vztah je zkoumán z pohledu zásadních událostí ovlivňujících bezpečnost Izraele v časovém úseku od konce 60. let aţ po současnost a jejich odrazu v cestovním ruchu země. Práce můţe být chápána i jako analýza dalšího dopadu arabsko-izraelského soupeření. Rozsáhlé časové období bylo zvoleno z důvodu jednoznačného potvrzení vzájemného vztahu, který by v kratším časovém intervalu mohl být zpochybnitelný z důvodu většího vlivu jiných faktorů. Druhým důvodem byla také skutečnost, ţe podobné téma nebylo dosud v České republice předmětem odborného zájmu, šlo tedy i o jakési celkové shrnutí, které můţe být v dalším výzkum doplněno a rozšířeno. S tím souvisí i záběr teoretické a praktické analýzy, která se snaţí postihnout, i vzhledem k rozsahu práce, skutečně základní aspekty vztahu bezpečnosti a cestovního ruchu, coţ můţe být opět v dalším výzkumu rozšířeno a prohloubeno. V případě historických událostí, jeţ působily na bezpečnost Izraele a měly mít vliv na jeho cestovní ruch, byly popsány ty, z mého pohledu, nejpodstatnější, které mohl 1 INDROVÁ, Jarmila a kol.: Mezinárodní cestovní ruch. Praha: Oeconomica, 2007, str

9 potenciální turista zaznamenat např. v mediálním zpravodajství a které mohly pravděpodobně ovlivnit jeho rozhodnutí cestovat do země. Úvodní dvě kapitoly slouţí jako teoreticko-metodologický podklad pro další analýzu. Jsou nutným teoretickým vstupem, kdy je potřeba definovat základní bezpečnostní pojmy a pojmy z oblasti cestovního ruchu. První kapitola se zaměřuje na představení bezpečnostních pojmů na základě vybraných odborných publikací a jejich aplikaci na Izrael. Kapitola zvláště analyzuje dva pojmy, válku a terorismus, které mají podstatný význam pro bezpečnost Izraele a které jsou v tamní realitě navíc vzájemně propojené. Druhá kapitola se snaţí o základní vymezení cestovního ruchu a jeho postavení v mezinárodních vztazích jako jejich důleţitého aspektu. Cestovní ruch je v prvé řadě ekonomická aktivita, nicméně tato kapitola se pokouší zhodnotit také politický význam cestovního ruchu. Třetí kapitola je v zásadě syntézou obou předchozích. Bezpečnost a cestovní ruch jsou zde dány do vzájemného vztahu, z čehoţ jsou následně vyvozovány důsledky pro cestovní ruch. S pomocí vybrané odborné literatury jsou nejprve vymezeny hlavní teoretické koncepty, které se snaţí tento vztah zachytit. Dále jsou charakterizovány důvody, proč se cestovní ruch stává obětí bezpečnostní nestability, z čehoţ pro něj, resp. pro jeho vývoj vyplývají konkrétní následky. Jako poslední jsou shrnuty reakce zainteresovaných stran v cestovním ruchu na vzniklé bezpečnostní krize. Ve čtvrté kapitole je charakterizován izraelský, resp. blízkovýchodní cestovní ruch z hlediska výkonu, ekonomického významu, hlavních turistických segmentů, atraktivit cestovního ruchu apod. Výše uvedené charakteristiky mají význam pro vysvětlení reakcí izraelského příjezdového cestovního ruchu na bezpečnostní krize. Pátá kapitola se věnuje představení hlavních bezpečnostních hrozeb, kterým Izrael čelil v průběhu let , a jejich aplikaci na vývoj tamního příjezdového cestovního ruchu. Zmíněné události a reakce turismu na ně jsou členěny podle jednotlivých desetiletích, protoţe je tak lépe patrný určitý střídající se cyklus propadu a zotavení se cestovního ruchu. Poslední kapitola se zabývá vlivem bezpečnostní situace v Izraeli na cestovní ruch v kontextu blízkovýchodního regionu, konkrétně zemí, se kterými ţidovský stát sousedí. Kapitola se nejprve zabývá otázkou, jakým způsobem byl ovlivněn rozvoj - 9 -

10 cestovního ruchu mezi zmíněnými zeměmi, a následně analyzuje, zda se izraelská bezpečnostní situace projevila v příjezdovém cestovním ruchu jednotlivých zemí. Z hlediska sledovaného tématu bylo zjištěno, ţe vztahu mezi politickou a bezpečnostní situací a cestovním ruchem se věnuje mnoţství zahraniční literatury. Jako první ucelená publikace věnovaná tomuto tématu byl v roce 1996 vydán sborník Tourism, Crime and International Security Issues od editorů Abrahama Pizama a Yoela Mansfelda, z kterého z velké části těţí i tato práce. Řada studií se stejnou tématikou byla zveřejněna i v různých odborných periodikách nejčastěji zaměřených na cestovní ruch, jako např. Journal of Travel Research, Annals of Tourism Research, Tourism Economics. Jak uţ bylo dříve konstatováno, v českém prostředí zatím tématu propojení bezpečnosti a cestovního ruchu větší pozornost věnována nebyla. Pokud se jedná o domácí literaturu, jsou zde k dispozici práce ze dvou oblastí, bezpečnosti a cestovního ruchu. Různé bezpečnostní studie, které jsou vyuţívány i v této práci, pocházejí od autorů Eichlera, Waisové apod. Z oblasti cestovního ruchu bohuţel příliš kvalitních a obsáhlých publikací zatím vydáno nebylo. Jako hlavní zdroj informací proto slouţí skripta Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. U nás dostupné publikace, jeţ se věnují Izraeli, jsou buď historického rázu, tj. popisují dějiny země, nebo se jedná o cestopisy. Tato práce hojně čerpala z děl M. Gilberta, H. Sachara, M. Pojara a M. Čejky, jeţ se všechny zabývají historickým vývojem Izraele. V práci rovněţ mohla být reflektována i vlastní zkušenost autorky ze studijně zaměřeného pobytu v Izraeli, popř. názorů osob, se kterými se setkala, coţ bylo i inspirací k jejímu napsání

11 1 Vymezení bezpečnostních pojmů s aplikací na Izrael 1.1 Definice základních pojmů z teorie bezpečnosti Práce zkoumá spojitost mezi bezpečností a cestovním ruchem, proto by mělo být na prvním místě řečeno, co si pod pojmem bezpečnost představit. Na pojem bezpečnost panuje řada různých pohledů, a tudíţ existuje i řada různých definic 1. Bezpečnost lze vymezit dvěma způsoby negativně a pozitivně. Při negativním vymezení se za bezpečnost povaţuje nepřítomnost či neexistence hrozeb. Na základě pozitivního vymezení je bezpečný ten subjekt, který je mimo dosah přímých a naléhavých hrozeb, nebo který je před moţnými hrozbami spolehlivě chráněn 2. Následující definice bezpečnosti spojuje obě tyto její roviny. Bezpečnost je podle ní stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby pro objekt (zpravidla národní státy) a jeho zájmy a tento objekt je k eliminaci stávajících i potenciálních hrozeb efektivně vybaven a ochoten při ní spolupracovat. 3 Bezpečnost je vţdy vztaţena k nějakému subjektu (referenční objekt bezpečnosti). Můţe jím být jednotlivec, stát, případně mezinárodní společenství, jejichţ bezpečnost má být chráněna. S tím souvisí i její relativnost. Bezpečnost nemůţe být nikdy absolutní, ale je přímo úměrná vnějším hrozbám nebo podstupovaným rizikům 4. Z toho důvodu bývá bezpečnost rozlišována na objektivní nebo subjektivní. V prvním případě, hovoříme-li o státu, hodnoty, které sdílí společnost, nejsou vystaveny ţádné přímé hrozbě. Subjektivní bezpečnost naopak označuje pocit strachu, ţe by tyto sdílené hodnoty mohly být předmětem útoku 5. Objekt přitom můţe být vystaven hrozbám jak zvenčí, tak zevnitř, proto se bezpečnost také vymezuje jako vnitřní, jde-li o existenci, potlačování a eliminaci hrozeb, které pochází zevnitř objektu, a vnější, jde-li o existenci, potlačování a eliminaci hrozeb, které mají svůj původ vně objektu 6. 1 EICHLER, J.: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace, Praha: Portál, 2009, str EICHLER, J.: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace, Praha: Portál, 2009, str MAREŠ, Miroslav: Bezpečnost. In Česká bezpečnostní terminologie: Výklad základních pojmů, Brno: MU, 2002, str EICHLER, J.: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace, Praha: Portál, 2009, str tamtéţ 6 MAREŠ, Miroslav: Bezpečnost. In Česká bezpečnostní terminologie: Výklad základních pojmů, Brno: MU, 2002, str

12 Avšak zatím nebylo řečeno, co jsou to vlastně hrozby? Hrozba je charakterizována jako vnější fenomén, nezávisle existující, který můţe nebo chce poškodit nějakou konkrétní hodnotu, přičemţ závaţnost hrozby je úměrná povaze hodnoty 7. Ohroţení a hrozba jsou povaţovány za synonyma. Spolu s pojmem hrozba se pouţívá i pojem riziko. To má na rozdíl od hrozby subjektivní charakter. Představuje určitou pravděpodobnost, ţe dojde ke škodlivé události či ztrátě, jeţ postihne určité cíle 8. Riziko bývá i kvantifikovatelné. Hrozby je moţné dále konkretizovat. Z geopolitického hlediska mohou být přímé, bezprostřední, a nepřímé. Z časového hlediska naléhavé nebo latentní. Dělí se i podle různých dimenzí bezpečnosti na vojenské, politické, ekonomické, ekologické, sociální a kulturní. Podle původce hrozby jsou záměrné nebo nezáměrné (většinou se jedná o přírodní jevy) 9. Bezpečnost byla tradičně chápána ve vztahu k státu, jehoţ bezpečnost byla ohroţována vojenskou silou jiného státu a zajišťována vlastní vojenskou silou. Skončení studené války však přineslo pokles napětí ve vojenské sféře, zároveň na významu získali nadnárodní aktéři ohroţující bezpečnost (terorismus, organizovaný zločin) a globalizace začala smazávat hranice mezi vnitřním a vnějším prostředím. Došlo proto k přehodnocování stávajícího pohledu na bezpečnost a do popředí se dostává nevojenský rozměr bezpečnosti obsahující politickou, ekonomickou, ekologickou a sociální dimenzi a s tím spojené výše uvedené hrozby. Interakce procesů a vztahů ve sféře vojenské a nevojenské bezpečnosti vytváří bezpečnostní situaci. Ta představuje souhrn vztahů politického, kulturně-sociálního, ekonomického, vojenského a ekologického prostředí jako celku 10, na který mají vliv jak vnitrostátní, tak mezinárodní bezpečnostní poměry vycházející z aktivit zahraniční politiky, ekonomického rozvoje státu, sociální stability, rozvoje demokracie a respektování lidských práv a ze smluvních závazků států 11. Izrael v průběhu své historie byl a stále je konfrontován s bezpečnostními hrozbami pocházejícími jak zevnitř státu, tak zvenčí, kdy se jedná zejména hrozby vojenského a politického charakteru, zahrnující ozbrojené agrese, regionální konflikty 7 ZEMAN, Petr: Hrozba a riziko. In Česká bezpečnostní terminologie: Výklad základních pojmů, Brno: MU, 2002, str tamtéţ 9 EICHLER, J.: Jak vyhodnocovat bezpečnostní hrozby a rizika dnešního světa. Obrana a strategie, 2004, roč. 4, č. 2, str HLAVÁČ, Ivo: Bezpečnostní situace. In Česká bezpečnostní terminologie: výklad vybraných pojmů. Brno: MU, 2002, str tamtéţ

13 a terorismus. Jsou to hrozby záměrné, přímé i nepřímé a většinou naléhavé. Válka a terorismus jsou zde navzájem provázané a mají společné východisko, arabskoizraelské, resp. palestinsko-izraelské soupeření. 1.2 Hlavní hrozby pro bezpečnost Izraele Válka a ozbrojený konflikt Konflikt je obvykle chápán jako trvale přítomný a opakující se stav mezinárodních vztahů, jehoţ povaha můţe být v závislosti na mnoha okolnostech násilná i nenásilná a který je explicitně a/nebo implicitně přítomen ve všech interakcích, které v mezinárodním prostředí probíhají 12. Wallensteen definuje konflikt jako společenskou situaci, kdy minimálně dva aktéři (strany) usilují v tomtéţ okamţiku získat dostupné omezené zdroje 13. V případě konfliktu v mezinárodních vztazích je alespoň jeden z těchto aktérů stát 14. Na základě aktérů konfliktu, způsobu, jakým jednají, a podle zájmů, které takto prosazují, lze konflikty specifikovat podle umístění v mezinárodním systému (systémové, mezinárodní a vnitrostátní konflikty), uţitých prostředků (násilné a nenásilné konflikty) a příčin (mocenské, ideologické, ekonomické aj. konflikty) 15. Systémové konflikty ovlivňují podstatu celého mezinárodního systému a jeho fungování. Příkladem mohou být obě světové války či konflikt mezi Východem a Západem. Mezinárodní konflikty probíhají mezi jednotkami mezinárodního systému, jimiţ mohou být státy i další aktéři mezinárodního systému. Vnitrostátní konflikty probíhají uvnitř jednotek mezinárodního systému. Mezi ně jsou řazeny války o nezávislost, občanské války a autonomistické konflikty 16. Je však poměrně časté, ţe vnitrostátní konflikt získá mezinárodní dimenzi, a to zejména v důsledku diplomatické, vojenské nebo jiné pomoci dalších států, rozšíření se do jiných zemí, případně intervencí států regionu či mezinárodního společenství PŠEJA, Pavel: Konflikt. In Česká bezpečnostní terminologie: výklad vybraných pojmů. Brno: MU, 2002, str WALLENSTEEN, P: Understanding Conflict Resolution. War Peace and the Global Systém. London: Sage Publications Ltd., 2002, str WAISOVÁ, Š: Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2005, str WAISOVÁ, Š: Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2005, str WAISOVÁ, Š: Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2005, str tamtéţ

14 Heidelberský ústav pro výzkum mezinárodních konfliktů (HIIK) 18 vymezuje celkem pět úrovní konfliktu podle jejich intenzity. Nejniţší úrovní jsou latentní a manifestační konflikt, které mají nenásilnou povahu. Další úrovní konfliktu je krize, charakteristická občasným pouţitím násilí jednou stranou. Následující váţná krize se jiţ vyznačuje opakovaným organizovaným násilím. Nejvyšším stupněm konfliktu je válka. Eichler definuje válku jako přímé, somativní násilí mezi státy 19. Např. Krejčí vymezuje válku obšírněji jako organizované násilí mezi ozbrojenými sociálními skupinami, jehoţ cílem je buď fyzické zničení protivníka, nebo podlomení jeho vůle obhajovat své původní zájmy 20. Násilné konflikty je moţné vymezit i podle počtu obětí. Za válku je povaţováno takové ozbrojené násilí, při kterém zahyne nejméně tisíc lidí za rok 21. Při menším počtu obětí se pouţívá termín ozbrojený konflikt. Války lze třídit podle různých kritérií. Podle Eichlera 22 se dělí na mezistátní nebo probíhající uvnitř státu (občanské), podle převaţujícího motivu (kvůli hranicím, politickým cílům, ekonomickým, etnickým, náboţenským a ideologickým důvodům) či podle intenzity na války hegemonické (globální), totální o omezené. V případě Izraele se také objevuje pojem opotřebovávací válka. Cílem takovéhoto konfliktu je postupné vyčerpávání ekonomických, vojenských, psychologických a morálních sil protivníka 23. Často kladenou otázkou je, proč válečné konflikty vůbec vznikají, co je jejich příčinou. Během staletí se vyvinula řada teorií, které se na tuto otázku snaţí odpovědět. Např. Kříţ vymezuje tři velké teoretické okruhy, které se zabývají příčinami válek 24. První okruh teorií (psychologické teorie, sociální darwinismus, teorie o demografické podmíněnosti válek aj.) vidí příčiny konfliktů v biologickopsychologické podstatě individua, resp. ve faktorech jako vůle k moci, primární ţivotní potřeby, agresivní pudy a vášně. Druhý teoretický okruh hledá příčiny v sociálních strukturách společnosti a v rozdělení společnosti nebo lidstva na několik nepřátelských skupin dle různých kritérií (rasy, třídy atd.). Třetí skupina teorií nalézá příčiny ve struktuře systému mezinárodních vztahů. Do této kategorie patří zejména 18 HIIK: Conflict Barometer 2008, dostupný z www: 19 EICHLER, J.: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace, Praha: Portál, 2009, str KREJČÍ, O.: Mezinárodní politika. Praha: Ekopress, 2007, str KREJČÍ, O.: Mezinárodní politika. Praha: Ekopress, 2007, str EICHLER, J.: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Praha: Portál, 2009, str EICHLER, J.: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Praha: Portál, 2009, str KŘÍŢ, Z.: Příčiny vzniku válek v teorii mezinárodních vztahů. Vojenské rozhledy, 2001, č

15 teorie uvaţující o vzniku válek na základě sociálně-ekonomické nerovnosti mezi různými regiony světa a i různé geopolitické teorie. Za více méně samostatný okruh Kříţ povaţuje náboţensko-teologické koncepce válek povaţující za hlavní příčinu válek boţí vůli a jeho záměr. Od konce 60. let minulého století byl Izrael přímo zapojen do nejméně pěti válečných konfliktů, oficiálně uznaných izraelskou stranou 25. Konkrétně se jednalo o Šestidenní válku (1967), opotřebovací válku ( ), jomkipurskou válku (1973), první (1982) a druhou (2006) válku v Libanonu. Vyvstává zde však otázka, zda skutečně lze všechny uvedené konflikty povaţovat za válku. Tradičnímu chápání války jako konfliktu mezi státy (viz např. Eichlerova definice) nevyhovují obě taţení Izraele do Libanonu. Izrael sice válčil na území Libanonu, ale ne proti němu a jeho protivníkem navíc nebyl stát, nýbrţ nestátní skupina (OOP či hnutí Hizballáh). Po skončení libanonského taţení v roce 2006 se v Izraeli rozvinula debata, jak tento konflikt vůbec pojmenovat, kdyţ se nejednalo o válku v tradičním smyslu proti státu nebo národu 26. Aţ po nátlaku veřejnosti vzhledem k vysokému počtu obětí bylo přijato oficiální označení druhá válka v Libanonu. Výše zmíněné konflikty je moţné řadit mezi omezené vzhledem k jejich regionálnosti, resp. lokálnosti u posledních dvou jmenovaných, a omezeným politickým cílům. U Šestidenní, opotřebovávací a jomkipurské války lze rovněţ říci, ţe se jednalo o války mezistátní, ve kterých soupeři Izraele byli jeho sousedé Egypt, Sýrie a Jordánsko podporované dalšími arabskými státy. Za jejich vznikem stál komplex pohnutek, jako spory o území a zdroje, případně etnické či ideologické důvody. Konflikty však neprobíhají jenom vně Izraele, ale také uvnitř státu. Konflikt v rámci Izraele má podobu občanské války mezi Izraelci a Palestinci 27. Za jejím vznikem stály mocensko-politické a teritoriální příčiny odvíjející se od poţadavku na změnu rozdělení moci ve státě v důsledku proměny demografického poměru mezi Ţidy a Palestinci a od zabrání území, na který si činí nárok palestinští Arabové. Čas od času tento vleklý konflikt eskaluje aţ ve váţnou krizi jako v případě první a druhé intifády 28, představující lidové povstání Palestinců proti Izraeli, či vojenské operace např. RÁKOS, Tomáš: Izrael účtuje s válkou. Už dostala jméno ( ). Dostupné z www: 27 WAISOVÁ, Š: Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2005, str První intifáda začala r. 1987, jako konec se obvykle uvádí r Druhá intifáda probíhá od září

16 proti hnutí Hamas v Gaze (Operace lité olovo) probíhající na přelomu roku 2008 a 2009, kdy se obě strany opakovaně uchylují k organizovanému násilí. Současným rysem vzájemného konfliktu je terorismus na obou stranách. Izrael je zároveň příkladem země, jejíţ vnitrostátní konflikt získal mezinárodní rozměr. Ať uţ kvůli problému palestinských uprchlíků, tak angaţování se dalších aktérů (obě supervelmoci během studené války, OSN, v současnosti třeba Evropská unie) nebo kvůli vojenským střetům s okolními arabskými státy Terorismus Na rozdíl od válek a ozbrojených konfliktů je terorismus zaloţen na uplatňování nepřímé strategie 29, která se vyhýbá čelnímu střetu a spoléhá na zákeřnost a moment překvapení. Terorismus rozhodně není vynálezem této doby, jeho praktiky lidstvo znalo a pouţívalo v podstatě po celé své dějiny, i kdyţ se jeho aspekty a definice různily. O moderním terorismu v dnešní podobě však můţeme hovořit aţ po skončení druhé světové války. Ta nastolila takové podmínky, které umoţnily jeho vznik. Zaprvé se objevil názor, ţe civilisté mohou být legitimním cílem násilí a teroru, a zadruhé válka otevřela dveře pro nacionalistické, resp. komunistické revoluce 30. Terorismus se pak stal jednou z obvyklých metod pouţívaných v národněosvobozeneckých hnutích. Postupem času však teroristům přestalo jít pouze o změny ve vnitřní politice napadených států, cílem se také stalo vynucování změn v jejich politice zahraniční 31. Terorismus tak dostal mezinárodní podobu. Hlavním impulsem pro tento vývoj byl právě arabsko-izraelský konflikt. Další mezník ve vývoji terorismu nastal po 11. září 2001, po kterém hovoříme o globálním terorismu 32. O tom, co pokládat za terorismus, nepanuje shoda, na toto téma existuje opět celá řada názorů a definic. Navíc oficiální pojetí terorismu často nebývá neměnné, ale můţe se přizpůsobovat potřebám a okolnostem. Nejobecněji se za terorismus povaţuje systematické uţívání fyzického násilí, a to převáţně vůči civilistům 33. Za jakýsi konsensus po letech vědeckých diskusí by mohla být povaţována tato definice terorismu z roku 1988: Terorismus je metoda vzbuzování strachu prostřednictvím 29 EICHLER, J.: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Praha: Portál, 2009, str Kolektiv autorů: Encyklopedie světový terorismus. Praha: Svojtka&Co., 2001, str EICHLER, J.: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Praha: Portál, 2009, str tamtéţ 33 KREJČÍ, O.: Mezinárodní politika. Praha: Ekopress, 2007, str

17 opakovaných násilných aktů, vykonávaných tajnými nebo polotajnými jednotlivci, skupinami či státními orgány z idiosynkratických, kriminálních nebo politických důvodů, přičemž na rozdíl od atentátů nejsou přímé oběti násilí pravým terčem teroru. Okamžité lidské oběti násilných aktů jsou obvykle buď vybrány náhodně (příležitostné terče) z cílové veřejnosti, nebo záměrně (reprezentativní neboli symbolický) terč a slouží k předání zprávy. Komunikační procesy mezi teroristy (organizací), (ohroženou) obětí a hlavním terčem, založené na násilí a šíření strachu, jsou využívány k manipulaci hlavního terče (veřejnosti) tím, že se z nich stávají terče teroru, požadavků nebo upoutání pozornosti v závislosti na tom, zda jde o zastrašování, násilné donucování nebo šíření propagandy. 34 To, ţe se nemusí jednat vţdy o jednoznačné vymezení, dokládá i příklad Izraele. Palestinské útoky na izraelské vojenské a policejní jednotky na okupovaných územích mohou být hodnoceny jako specifická forma asymetrické války spíše neţ jako terorismus, i kdyţ jsou podporovány organizacemi povaţovanými za teroristické 35. Takové pojetí ovšem Izrael odmítá. Za oběti terorismu jsou kromě civilistů povaţováni rovněţ unešení, zranění a zabití příslušníci ozbrojených sil na okupovaných územích 36. V případě útoků na izraelské civilisty na území Izraele by však neměly být pochyby o tom, ţe jde o terorismus. Na základě prosazované ideologie, programových cílů, oblasti působení, případně historického původu teroristické skupiny lze vymezit přibliţně čtyři hlavní kategorie terorismu 37 : nacionalistický, revoluční, náboţenský a pravicový. V případě Blízkého východu lze říci, ţe hlavními motivace teroristických činů zde vychází z kombinace nacionalismu a náboţenství. Charakteristickým rysem nacionalistického terorismu je nenávist vůči vládnoucímu reţimu, přičemţ teroristé, prohlašující se za představitele národa, usilují o jeho svrţení prostřednictvím vyvolání paniky, nahánění hrůzy a zastrašování nejširší veřejnosti 38. Náboţenský extremista chce zase svým činem splnit boţí vůli a přiblíţit lidstvo spáse. Teroristé k dosaţení svých záměrů pouţívají různé metody. Od pumových atentátů, přes únosy lidí a letadel, po řízené střely apod. Jako vysoce účinná metoda se ukázaly být sebevraţedné atentáty. Ty jsou zejména spojovány s muslimským světem, 34 Kolektiv autorů: Encyklopedie světový terorismus. Praha: Svojtka&Co., 2001, str EICHLER, J: Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Praha: Portál, 2009, str srov. Kolektiv autorů: Encyklopedie světový terorismus, str. 184 a KREJČÍ, O.: Mezinárodní politika, str Kolektiv autorů: Encyklopedie světový terorismus. Praha: Svojtka&Co., 2001, str

18 ale nemusí to být pravidlo. Na Blízkém východě se objevují jiţ v 70. letech minulého století, i kdyţ spíše sporadicky. Organizace Hizballáh a Islámský dţihád je začnou pouţívat ve větší míře aţ po izraelské invazi do Libanonu v roce Hamás pak po odmítnutí mírové dohody mezi Izraelem a OOP v roce Izraelská kontrarozvědka Šin Bet zveřejňuje statistiky a trendy palestinského terorismu. Za teroristické útoky povaţuje celou řadu aktivit, jakými jsou vrhání Molotovových koktejlů, bodání, přejetí autem, mučení, házení granáty, únosy, protitankové střely, vrhání kamenů, minometná palba, raketová palba, sebevraţedné útoky, výbuch auta naplněného výbušninou, infiltrace, pokládání výbušných náloţí nebo napadení 40. Celkem takových útoků bylo od konce září 2000 do září roku 2009 zaznamenáno zhruba 35 tisíc 41. V letech 2000 aţ 2008 si vyţádaly tyto útoky něco přes tisíc sto obětí (vojáků a civilistů) a 7740 zraněných. Během stejného období bylo provedeno 146 sebevraţedných atentátů, při kterých zahynulo 211 lidí 42. Poznamenejme však, ţe terorismus v Izraeli není pouze výsadou Palestinců, ale podílejí se na něm i samotní Ţidé. Hlavní motivace teroristických činů bývá přitom spojována většinou s náboţenstvím. Jigal Amir provedl atentát na premiéra Rabina ve jménu Tóry a izraelského lidu 43. Na oficiálním americkém seznamu teroristických organizací se ocitla např. ilegální strana Kahane Chaj!, zaloţená na ţidovském rasismu a prosazující násilný transfer Arabů z Izraele a ţidovskou teokracii Kolektiv autorů: Encyklopedie světový terorismus. Praha: Svojtka&Co., 2001, str Israeli Security Agency: 2007 Summary Data and Trends in Palestinian Terror, [cit ] dostupné z www: 41 odhad podle údajů Israeli Security Agency 42 Israeli Security Agency: 2008 Summary Data and Trends in Palestinian Terror, [cit ] dostupné z www: 43 ČEJKA, M.: Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. Brno: CSS, 2005, str ČEJKA, M.: Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. Brno: CSS, 2005, str

19 2 Cestovní ruch jako aspekt mezinárodních vztahů 2.1 Definice a podmínky rozvoje cestovního ruchu Definovat cestovní ruch přesně a jednoduše vzhledem k jeho komplexnosti a provázanosti s různými disciplínami a obory není moţné. Existuje řada definic zdůrazňující však pouze určitou oblast cestovního ruchu. Nicméně shodnou se alespoň na určitých charakteristikách 1 : jedná se o dočasný pohyb mimo místo trvalého bydliště, charakter cesty a pobytu je nevýdělečný, potřeby účastníků cestovního ruchu jsou uspokojovány zejména prostřednictvím sluţeb. Světové organizace cestovního ruchu vzhledem k těmto nejasnostem, které ztěţují především statistická sledování, usilovala o sjednocení základních pojmů souvisejících s cestovním ruchem a vytvořila následujícídefinici: cestovní ruch je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší než je stanovena 2, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. 3 Rozvoj cestovního ruchu, účast obyvatelstva na něm a výběr destinace ovlivňuje řada faktorů 4. Tzv. globální faktory ovlivňují rozvoj cestovního ruchu obecně, přičemţ mezi ně patří faktory demografické (růst počtu obyvatel, změny ve struktuře obyvatel, náboţenství aj.), ekonomické (úroveň vyspělosti ekonomiky, stupeň vyspělosti infrastruktury, výše disponibilních příjmů obyvatel aj.), politické (stabilita země a její legislativa), technologické (modernizace materiálně-technické základny, vyuţívání informačních a rezervačních technologií, doprava) a ekologické (můţe působit zároveň jako bariéra i jako atraktivita cestovního ruchu). Účast obyvatelstva na cestovním ruchu ovlivňují jednak faktory uvedené výše, tak vlastní preference, představy a očekávání jednotlivce. Při výběru destinace se řídí svými motivy (např. fyzické, kulturní, osobní rozvoj), úrovní materiálně technické základny v zemi, dostupností destinace, relativními ţivotními náklady v dané destinaci, vlivem propagace destinace a na základě referencí, vlastních zkušeností, náročnosti cestovatele apod. 1 INDROVÁ, Jarmila a kol.: Cestovní ruch: základy. Praha: Oeconomica, 2007, str. 11; INDROVÁ, Jarmila a kol.: Mezinárodní cestovní ruch: vybrané kapitoly. Praha: Oeconomica, 2007, str. 7 2 U mezinárodního cestovního ruchu je to doba kratší neţ jeden rok. 3 cit. podle INDROVA, Jarmila a kol.: Cestovní ruch: základy. Praha: Oeconomica, 2007, str INDROVÁ, Jarmila a kol.: Mezinárodní cestovní ruch: vybrané kapitoly. Praha: Oeconomica, 2007, str

20 2.2 Ekonomická dimenze cestovního ruchu Cestovní ruch se stal od 50. let 20. století nedílnou součástí spotřeby, přinejmenším obyvatel vyspělého světa. Od té doby zaţívá prudký rozmach, coţ dokládá značný nárůst světových turistických příjezdů z 25 milionů v roce 1950 na téměř 40 krát vyšší číslo milionů v roce V roce 2020 se celosvětově odhaduje aţ 1,6 miliardy turistů 5. Cestovní ruch není pouze fenoménem spotřeby, ale čím dál více se akcentuje jeho význam jednak jako oblasti podnikatelských příleţitostí, a to nejen pro podnikatele v oboru, ale pro řadu navazujících odvětví, a zároveň jeho potenciál pro rozvoj regionů, národních ekonomik i ekonomiky světové. Příjmy z mezinárodního cestovního ruchu v roce 2008 dosahovaly 944 miliard USD, coţ reprezentuje asi třetinu světových exportů sluţeb. Jeho přínos k tvorbě světového HDP se odhaduje asi na 5 % a podíl na světové zaměstnanosti na 6 aţ 7 % (přímé i nepřímé) 6. Cestovní ruch tak vstupuje do mezinárodních vztahů, konkrétně jako součást mezinárodního obchodu se sluţbami, méně hmatatelně, ale o nic s menším významem, jako prostředek neformálního poznávání jiných zemí a kultur, prohlubování mezinárodní spolupráce apod. 2.3 Politická dimenze cestovního ruchu Cestovní ruch je však stejně tak aspektem zahraniční politiky, jako je to komerční aktivita, přičemţ globální infrastruktura cestovního ruchu v dnešní době tvoří důleţitou součást mezinárodních vztahů 7. Politická stabilita je ústřední podmínkou cestovního ruchu. Politická stabilita však není důleţitá pouze pro rozvoj infrastruktury potřebné pro cestovní ruch, ale také kvůli hlavní roli, kterou hrají představy a dojmy v marketingu a propagaci cestovního ruchu 8. Vláda, média a to, jak turisté vnímají destinaci, mají zásadní význam pro formování politické charakteristiky destinace a vytváření jejího turistického image 9. Vlády mohou významně ovlivňovat vnímání potenciálních destinací prostřednictvím své zahraniční politiky. Cestovní ruch proto bývá přirovnáván 5 UNWTO: Tourism Highlights, 2009 Edition. Dostupné z www: 6 tamtéţ 7 HALL, C. M.: Tourism and Politics: policy, power, and place. Chichester: John Wiley&Sons, 1994, str HALL, C. M.: Tourism and Politics: policy, power, and place. Chichester: John Wiley&Sons, 1994, str HALL, O SULLIVAN: Tourism, political stability and violence. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str

21 k diplomatickým vztahům 10. Důkazem pozitivních politických vztahů můţe být povzbuzování cestování mezi národy, naopak toky turistů mohou být přerušeny, pokud jsou tyto vztahy špatné. Politika mezinárodního cestovního ruchu je vlastně úzce spojena s cíly zahraniční politiky 11. Vládní politika má schopnost řídit toky turistů a ovlivňovat návštěvnost prostřednictvím formulování národní pozice vůči současným nebo potenciálním turistickým destinacím. Nicméně za element, který bude mít největší vliv na tvorbu image destinace ve zdrojových regionech, jsou označována média 12. Média a v menší míře vlády působí jako jakýsi filtr mezi destinací a zdrojovým regionem, který některé události nebo otázky zdůrazní, ale jiné ignoruje. Média většinou nejsou pasivními předkladateli toho, co se děje nebo stalo, ale samy si vybírají určité vylíčení a interpretaci místa a událostí z řady moţných jiných vypodobnění z hlediska času, obsahu a obrazu 13. Média bývají také spojována s eskalací mezinárodního terorismu. Poskytují totiţ teroristům okamţitý přístup ke globálnímu publiku. Média poslouţila palestinským teroristům, aby upozornili svět na svoji otázku. Poprvé na sebe strhli pozornost světové veřejnosti v případě útoku na izraelské sportovce na olympijských hrách v Mnichově v roce Tehdy jejich čin sledovalo 800 milionů diváků na celém světě 14. Na druhou stranu podobné, z pohledu cestovního ruchu významné události, jakými jsou právě olympijské hry, mohou být zároveň vyuţity státem pro prezentování určitého image, témat a hodnot hostitelského společenství nebo národa. Americká autorka Linda K. Richterová 15 se na cestovní ruch dívá prostřednictvím politických věd. Na příkladu Izraele uvádí, proč se z cestovního ruchu můţe stát atraktivní politická oblast. Cestovní ruch v prvé řadě působí jako stimul imigrace do země. Vzhledem k neklidné historii ţidovského státu, bylo důleţité přilákat mladé a nadšené imigranty, kteří by se zde usadili. Potřebám mladých cestovatelů byla přizpůsobena i turistická 10 RICHTER, L. K.: Tourism politics and political science: A case of not so benign neglect. Annals of Tourism Research, 1983, roč. 10, č. 3, str HALL, O SULLIVAN: Tourism, political stability and violence. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str tamtéţ 13 tamtéţ 14 SÖNMEZ, S., GRAEFE, A.: Influence of Terrorism Risk on Foreign Tourism Decision. Annals of Tourism Research, 1998, roč. 25, č. 1, str RICHTER, L. K.: Tourism politics and political science: A case of not so benign neglect. Annals of Tourism Research, 1983, roč. 10, č. 3, str

22 infrastruktura. Taková strategie se ukázala být úspěšná, protoţe jen během 70. let přes 10 % všech zahraničních návštěvníků Izraele se rozhodlo v zemi zůstat. Cestovní ruch dále povzbuzuje domácí morálku. To, ţe turismus existuje, potvrzuje legitimitu národa a posiluje víru v jeho vnitřní bezpečnost. Přítomnost cizinců navíc zaručuje, ţe se občané v zemi nebudou cítit jako v pevnosti. A konečně turisté pomáhají drţet při ţivotě kulturní zařízení, která zmírňují drsnou politickou realitu, ale která by se neuţivila z čistě domácí klientely. Cestovní ruch hraje důleţitou roli při poskytování finanční a vojenské pomoci. Podle Richterové měl být důleţitým faktorem v poskytování vojenské pomoci Izraeli ze strany USA. Podle ní je pomoc spíše přidělována národům s vysokými turistickými příjezdy ve srovnání s ostatními národy podobné velikosti a politické důleţitosti. Navíc cestovní ruch bylo první odvětví, které ignorovalo arabský bojkot Izraele. Konečně je cestovní ruch vnímán jako politický most mezi národy. Izraelský turismus je silně etnicky zaloţený, účast na něm proto vyjadřuje podporu ţidovskému národu. Izrael a Egypt vyuţily cestovní ruch také jako způsob podpoření souhlasu s některými kontroverzními aspekty dohod z Camp Davidu. Izraelcům byla zachována moţnost dál cestovat do oblíbených letovisek na jiţním Sinaji, aby se tamní veřejné mínění lépe smířilo se ztrátou tohoto území. Myšlenka, ţe cestovní ruch přispívá k mírovému souţití mezi národy, je často zmiňovaná a obhajují se jí přínosy cestovního ruchu pro světové společenství. Existují dokonce empirické studie, které se ji snaţily prověřit. Paradoxně dospěly k názoru, ţe turismus můţe naopak za určitých podmínek způsobit negativní změnu v postoji a vyústit aţ ve zhoršení vztahů 16. Studie z roku 1990 sledovala, jak se změní postoj Izraelců k Egypťanům poté, co absolvují týdenní autobusový zájezd do Egypta. 82 ţidovských turistů bylo následně zpovídáno formou dotazníkového šetření. Většina svůj názor na Egypťany a jejich instituce nezměnila. Pouze 18 % svůj názor změnilo na základě uskutečněné cesty, ale jen jeden účastník pozitivním směrem. Zhoršilo se vnímání egyptských politických názorů a institucí a zvýšil se negativní názor na roli egyptské vlády starající se o blahobyt svých občanů, stabilitu a zdraví egyptské ekonomiky a egyptské úrovně modernizace. Turistický záţitek tedy nevedl ke statisticky významnému poklesu vnímaných rozdílů mezi Izraelci a Egypťany. Dotazovaní Izraelci navíc Egypt vnímali ještě podřadněji vzhledem k Izraeli neţ dříve. 16 PIZAM, A: Does tourism promote peace and understanding between unfriendly nations? In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str

23 Závěr, který z tohoto výzkumu vyplynul, dokládá, ţe cestovní ruch nemusí automaticky vést ke změně negativního postoje mezi národy, navíc ne všechny jeho formy jsou pro to vhodné. Aby se tak stalo, musí být splněny určité podmínky. Především by mělo jít o vyváţený turistický záţitek na obou stranách, který zdůrazní všechny aspekty společnosti v hostitelské zemi a při kterém bude moţné poznat z blízka a důvěrně obyvatele dané destinace PIZAM, Abraham: Does tourism promote peace and understanding between unfriendly nations? In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str

24 3 Vztah mezi bezpečností a cestovním ruchem Zkoumání vztahu bezpečnostních otázek a cestovního ruchu z vědeckého pohledu je relativně mladá disciplína. Do centra zájmu se toto téma v akademických diskusích dostalo aţ v polovině 80. let minulého století, kdy vrcholila aktivita mezinárodního terorismu, kterým byly zasaţeny některé země západní Evropy a Středomoří. Další impuls do debaty o následcích bezpečnostních problémů pro mezinárodní cestovní ruch přinesla válka v Zálivu v roce Kromě publikování řady teoretických a empirických studií a knih se od poloviny 90. let také konalo několik vědeckých konferencí zabývajících se tímto tématem 1. Autoři ve svých pracích zkoumají zejména vztah mezi terorismem a cestovním ruchem, ekonomické dopady terorismu, implikace pro marketing cestovního ruchu a dopady politické nestability a válek na cestovní ruch Teoretické koncepty vztahu bezpečnosti a cestovního ruchu Z pohledu teorie se v průběhu let vyprofilovaly tři hlavní koncepty zabývající se vztahem mezi bezpečností a cestovním ruchem 3 : Koncepty související s povahou bezpečnostních krizí ve vztahu k cestovnímu ruchu, přičemţ zkoumanými proměnnými jsou typy bezpečnostních krizí, jejich četnost a závaţnost, motivy, cíle a lokace. Koncepty reflektující dopady bezpečnostních krizí. Zkoumané proměnné mají poskytnout obrázek o jejich dopadech na destinaci samotnou, na chování turistů a průmyslu cestovního ruchu, na vlády hostitelských zemí a zdrojových trhů a o dopadech na chování médií. Koncepty zabývající se reakcí všech zainteresovaných stran na krize v cestovním ruchu, které se zaměřují na zkoumání chování destinace, tvorbu image a vnímání destinace, krizový management a metody zotavení. 1 První taková konference byla pořádáná Mid Sweden University v Östersundu, Švédsko, v roce pod názvem Talk at the Top: International Conference on Tourism Security and Risk. 2 SÖNMEZ, S., GRAEFE, A.: Influence of Terrorism Risk on Foreign Tourism Decision. Annals of Tourism Research, 1998, roč. 25, č. 1, str PIZAM, A., MANSFELD, Y.: Toward a Theory of Tourism Security. In Tourism, security, and safety: from theory to practice, Burlington: Elsevier Butterworth-Heinemann, 2006, str

25 V literatuře jsou zmiňovány především čtyři moţné bezpečnostní hrozby 4, které mohou poškodit cestovní ruch. Jsou jimi kriminalita, terorismus, válka a občanský, případně politický nepokoj. Tato práce bude zkoumat vliv posledních tří jmenovaných bezpečnostních hrozeb. Jakým způsobem ovlivňují výše zmíněné incidenty cestovní ruch, se dá shrnout do těchto bodů: 1. Ohroţují ţivot a majetek jednotlivce (turisty). Nestabilní bezpečnostní situace představuje sama o sobě ohroţení pro turisty, turista se však sám můţe stát cílem útoku. 2. Působí na vytvoření image nebezpečné destinace, coţ můţe vést k poškození turismu dané lokality, případně celkové prosperity oblasti. 3. Obvykle způsobí poškození infrastruktury a zařízení cestovního ruchu. Někdy dochází i k poškození nebo zničení atraktivit cestovního ruchu (přírodních i kulturně-historických). Příkladem můţe být zničení soch Buddhů v bamjánském údolí Afghánistánu radikály z Tálibánu nebo poničení starověkého města Babylonu během probíhající války v Iráku. Paradoxní je, ţe časem se války nebo místa teroristických útoků samy mohou stát turistickou atrakcí, ať uţ se jedná o návštěvy bývalých bojišť, památníků věnovaným těmto událostem apod., nebo dokonce o snahu vidět válku a její následky na vlastní oči Motivy útoků na turisty a cestovní ruch Války, různá povstání a politické nepokoje mohou sice zproblematizovat rozvoj cestovního ruchu nebo atraktivitu destinace, ale nemusí samy o sobě znamenat přímé ohroţení pro turisty. Záleţí totiţ na tom, jestli jsou turisté a cestovní ruch přímými nebo nepřímými oběťmi politické nestability 6. Pokud se cestovatelé stávají cíleně objektem např. teroristických činů, příčiny toho mohou být různé. Útoky na turisty obvykle souvisí s ideologickými, taktickými a strategickými cíly 7, které teroristé chtějí dosáhnout obecně, jako získání publicity, 4 PIZAM, A., MANSFELD, Y.: Toward a Theory of Tourism Security. In Tourism, security, and safety: from theory to practice, Burlington: Elsevier Butterworth-Heinemann, 2006, str MIHALIČ, Tanja: Tourism and Warfare: the case of Slovenia. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str HALL, O SULLIVAN: Tourism, political stability and violence. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str HALL, C. M.: Tourism and Politics: policy, power, and place. Chichester: John Wiley&Sons, 1994, str

26 zdiskreditováni vlády, zastrašení opozice, poškození ekonomiky země atd. Je více neţ jisté, ţe jakékoliv napadení turistů bude mezinárodně zviditelněno. Organizované skupiny turistů jsou navíc většinou snadný terč a teroristé se mohou mezi ně lehce dostat 8. Jiné vysvětlení útoků na účastníky cestovního ruchu argumentuje tím, ţe turisté jsou vnímáni jako vyslanci své země, symbolizující nepřátelskou vládu 9. Jako příklad se uvádí únos výletní lodi Achille Lauro v roce 1985, při kterém palestinští teroristé zabili jediného cestujícího, Američana ţidovského původu, coţ zřejmě nebyla náhoda. Pokud se totiţ turista stane obětí takového činu, situace se okamţitě zveličí médii a politickému konfliktu mezi teroristy a vládnoucím reţimem se dostane mnohem větší mezinárodní pozornosti. Země, ze které turista pocházel, se stane účastníkem konfliktu a následné zapojení dalších zemí znásobí tlak na vládu, na kterou teroristé mířili 10. Některé další studie vysvětlují vztah cestovního ruchu a terorismu ze socioekonomického a kulturního pohledu 11. Cestovní ruch můţe symbolizovat společensko-ekonomické a politické elity, vůči kterým se teroristé vymezují. Cestovní ruch se můţe stát zdrojem násilí, pokud je obviňován místními obyvateli z vytěţování a ničení původní kultury. Vzájemné tření bývá také povaţováno za výsledek střetu kultur nebo hodnot. Cestovní ruch proto můţe být v konečném důsledku jak vzkazem, tak prostředkem komunikace teroristů 12. Můţe být původcem násilí z různých politických, náboţenských, socioekonomických a kulturních příčin a zároveň můţe slouţit jako účinný nástroj pro doručování vzkazů ideologické či politické opozice. V případě Izraele lze však konstatovat, ţe místní cestovní ruch se nestal primárním cílem politických protestů, povstání ani teroristické aktivity a ve skutečnosti se návštěvníci země nestávají ani objektem, ani obětí podobných událostí. Je pravda, ţe někteří turisté byli postiţeni některým druhem násilí, ale od začátku 70. let byl první turista zabit při nepokojích aţ v roce SÖNMEZ, S. F.: Tourism, terrorism and political instability. Annals of Tourism Research, 1998, roč. 25, č. 2, str RICHTER, L. K.: Tourism politics and political science: A case of not so benign neglect. Annals of Tourism Research, 1983, roč. 10, č. 3, str tamtéţ 11 SÖNMEZ, S. F.: Tourism, terrorism and political instability. Annals of Tourism Research, 1998, roč. 25, č. 2, str tamtéţ 13 BEIRMAN, D.: Marketing of tourism destinations during a prolonged crisis: Israel and the Middle East. Journal of Vacation Marketing, 2002, roč. 8, č. 2, str

27 3.3 Dopady bezpečnostní nestability na cestovní ruch Rozsah poškození poptávky cestovního ruchu Bezpečnostní hrozby mají různé dopady na poptávku cestovního ruchu, jejichţ rozsah závisí zejména na dvou faktorech závaţnosti události a její frekvence. Je zřejmé, ţe incidenty spojené se ztrátou ţivota a zraněním budou mít silnější dopad na poptávku neţ činy způsobující pouze ztrátu majetku 14. Ze studie zkoumající vliv terorismu na izraelský turismus 15 vyplynulo, ţe nejdůleţitějším faktorem, který ovlivňuje tamní příjezdový cestovní ruch, je ale vysoká četnost teroristických útoků spíše neţ jejich závaţnost. Pokud se teroristické akty objevují s vysokou frekvencí a v pravidelných intervalech, poptávka cestovního ruchu konstantně klesá, coţ je způsobeno především značnou mediální pozorností věnovanou těmto incidentům 16. Průmysl cestovního ruchu je nicméně povaţován za velmi přizpůsobivý 17 a ve většině případů se postiţené destinace dokáţou rychle vzpamatovat z devastujících následků války i teroristických útoků, pokud se tyto události neopakují v krátkých intervalech, jak bylo výše konstatováno. Studie zkoumající účinek některých teroristických útoků na poptávku cestovního ruchu 18 zjistila, ţe téměř čtyři pětiny těchto útoků způsobilo významný pokles poptávky, který trval jeden aţ šest měsíců s tím, ţe v polovině případů došlo k zotavení poptávky uţ do tří měsíců i méně. Relativně rychlá obnova fungování cestovního ruchu je přisuzována zejména destinacím, stávajícím i novým, které představují jedinečné a vysoce atraktivní produkty cestovního ruchu a po kterých existuje silná poptávka 19. Podobný vývoj lze vysledovat i v Izraeli. Nicméně výsledný efekt nestabilní bezpečnostní situace je závislý i na dalších faktorech. Často záleţí na daném trţním segmentu 20. Předpokládá se, ţe niţší ochotu měnit své plány mají lidé v případě obchodních cest a cest za příbuznými a přáteli, 14 PIZAM, A., SMITH, G.: Tourism and terrorism: a quantitative analysis of major terrorst acts and their impact on tourism destinations. Tourism Economics, 2000, roč. 6, č 2, str PIZAM, A., FLEISCHER, A: Severity versus Frequency of Acts of Terrorism: Which Has a Larger Impact on Tourism Demand? Journal of Travel Research, 2002, roč. 40, č 3, str PIZAM, A., MANSFELD, Y.: Toward a Theory of Tourism Security. In Tourism, security, and safety: from theory to practice, Burlington: Elsevier Butterworth-Heinemann, 2006, str HALL, C. M.: Tourism and Politics: policy, power and place. Chichester: John Wiley&Sons, 1994, str PIZAM, A., SMITH, G.: Tourism and terrorism: a quantitative analysis of major terrorist acts and their impact on tourism destinations. Tourism Economics, 2000, roč. 6, č. 2, str MANSFELD, Y.: Cycles of War, Terror, and Peace: Determinants and Management of Crisis and Recovery of the Israeli Tourism Industry. Journal of Travel Research, 1999, roč. 38, č. 1, str WALL, G.: Terrorism and Tourism: an overview and Irish example. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str

28 větší variabilita se vyskytuje naopak u cest na dovolenou. Význam má také období v průběhu roku, kdy se násilné akty objeví. Dopady jsou různé na začátku roku, v mimosezóně, před hlavní turistikou sezónou nebo během vrcholu sezóny, kdy můţe být obtíţné měnit plány a rezervace Konkrétní důsledky politické nestability pro cestovní ruch Následky politické nestability na cestovní ruch se mohou projevit různými způsoby. Mohou působit přímo nebo nepřímo, být krátkodobé nebo dlouhodobé, mohou se objevit nejen v bezprostředním místě násilí, ale i daleko za jeho hranicemi a většinou postihují jak turisty, tak celý cestovní ruch v destinaci. Je pravděpodobné, ţe se v první řadě zhorší vnímání destinace mezi turisty, kteří mohou z tohoto důvodu omezit svoji poptávku po ní. Pokles v turistických příjezdech můţe způsobit poškození místní ekonomiky a zaměstnanosti a vést ke ztrátě ekonomických výhod plynoucích z cestovního ruchu vůbec. Bude omezen další rozvoj cestovního ruchu z důvodů poklesu domácích a zahraničních investic do infrastruktury cestovního ruchu a zvyšování nákladů na pojištění takových investic, coţ se můţe projevit jako dlouhodobý problém. Investoři totiţ na rozdíl od turistů nemají tak krátkou paměť 22 a pečlivě zvaţují své aktivity v nestabilním prostředí. Autoři jako bezprostřední dopady teroristických činů uvádějí pokles turistické aktivity v destinaci (rušení rezervací, niţší počet nových rezervací apod.) a přesměrování toku turistů do jiných (bezpečnějších) lokalit 23. Mezinárodní cestovní ruch je vysoce konkurenční prostředí a potencionální cestovatelé si mohou vybírat z celé řady jiných potenciálních destinací. Dopady se ovšem nemusí vyhnout ani domácímu cestovnímu ruchu. Obyvatelé postiţeného území mohou při svých cestách upřednostňovat zahraniční destinace před domácími nebo si vybrat pro svou dovolenou jinou domácí lokalitu. Následky politických nepokojů a válek na cestovní ruch se mohou projevit i v regionálním rozměru. Např. válce v Zálivu byly přičítány poklesy v návštěvnosti v řadě východoasijských zemí kvůli panujícímu přesvědčení turistů z Japonska a Severní Ameriky, ţe je obecně nebezpečné cestovat přes moře kvůli moţnosti 21 BAR-ON, R. R.: Measuring the effects on tourism of violence and of promotion following violent acts. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str WALL, G.: Terrorism and Tourism: an overview and Irish example. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str tamtéţ

29 teroristického útoku 24. Jiné destinace naopak mohou ze stejné situace těţit. Např. v době konfliktu v bývalé Jugoslávii ztratily místní atraktivity přitaţlivost pro mezinárodní turisty, z čehoţ prosperovaly Řecko, Kypr, Turecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko. Během teroristických útoků na turisty v Egyptě na počátku 90. let z vyššího přílivu návštěvníků získaly zase Izrael, Kypr, Turecko a Jordánsko Reakce zainteresovaných stran na bezpečnostní krize Za zainteresované strany reagující na bezpečnostní krize v cestovním ruchu můţeme povaţovat cestovatele, vlády postiţených zemí a vlády zdrojových zemí, průmysl cestovního ruchu a média jako hlavní zdroj informací o bezpečnostní krizi. Cestovatelé jistě budou zvaţovat svoji osobní bezpečnost. Je pravděpodobné, ţe většina z nich bude hledat bezpečné destinace a snaţit se vyhnout těm, které jsou zasaţeny nějakým druhem násilí. Kaţdý cestovatel má však vlastní práh rizika, které je ochoten podstoupit. Jeho vnímání rizika nicméně ovlivňují i další faktory jako objektivní fakta o události, masmédia, doporučení cestovní kanceláře a osobní zdroje informací od přátel, příbuzných apod. Na základě výzkumu vztahu mezi terorismem a poptávkou cestovního ruchu bylo zjištěno, ţe terorismus nemá takový vliv na turisty z Evropy, jako na turisty ze Severní Ameriky 26. Vyplývalo to údajně z odlišné úrovně přístupu k informacím o politických událostech v Evropě a Americe, odlišné intenzity zpravodajství a z přesvědčení Američanů, ţe jsou více vystaveni teroristickým útokům neţ jiné národy Po sériích teroristických útoků v roce 1985 celkem 3 miliony Američanů mířících do Evropy zrušilo nebo změnilo své rezervace 27. Vláda hostitelské země bude během krize obvykle zvaţovat svůj budoucí postoj k sektoru cestovního ruchu, a to na základě jeho relativního významu pro ekonomiku země, potenciální další nestabilitě a poţadované úrovně angaţovanosti vlády v cestovním ruchu. Vláda se fakticky můţe rozhodnout pro dvě alternativy 28. Buď omezí svoji účast na rozvoji cestovního ruchu a jeho propagaci vzhledem k jeho 24 HALL, C. M.: Tourism and Politics: policy, power, and place. Chichester: John Wiley&Sons, 1994, str WAHAB, S.: Tourism and Terrorism: synthesis of the problem with emphasis on Egypt. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str PIZAM, A., SMITH, G.: Tourism and terrorism: a quantitative analysis of major terrorist acts and their impact on tourism destinations. Tourism Economics, 2000, roč. 6, č. 2, str WALL, G.: Terrorism and Tourism: an overview and Irish example. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str PIZAM, A., MANSFELD, Y.: Toward a Theory of Tourism Security. In Tourism, security, and safety: from theory to practice, Burlington: Elsevier Butterworth-Heinemann, 2006, str

30 zranitelnosti, nebo naopak podstatně investuje do zlepšení bezpečnostních opatření a podpory cestovního ruchu, aby soukromého sektoru pomohla překonat krizi. Jednou z moţností podpory můţe být vytvoření krizového managamentu a plánů pro takové události, které by pomohly kontrolovat image destinace, zvláště pokud se potýká s opakujícím se násilím. Mansfeld 29 doporučuje dlouhodobý proces, zahrnující monitorování minulých a současných trendů v destinaci, kooperaci a integraci všech operací, účast všech zainteresovaných stran, komplexní výměnu informací týkající se bezpečnostní situace a odpovídající rozpočet. Vycházel přitom z příkladu Izraele, jehoţ vláda však podobný postup dlouho opomíjela. Vlády zdrojových zemí poptávky cestovního ruchu většinou publikují doporučení a varování pro cesty, zejména aby se později vyhnuly nutnosti pomoci svým občanům nebo je musely evakuovat z postiţených lokalit. Izrael permanentně figuruje na podobném seznamu doporučení jak českého ministerstva zahraničí, tak např. USA. České ministerstvo hodnotí v současné době ohroţení bezpečnosti občanů za relativně nízké a nedoporučuje cestovat pouze na okupovaná území 30. Americké ministerstvo radí svým občanům, aby byli obezřetní u různých veřejných zařízení a objektů, při cestách do Jeruzaléma a neúčastnili se veřejných protestů a důrazně odrazuje od všech cest do pásma Gazy 31. Podnikatelé v cestovním ruchu se snaţí na podobné krize spojené s poklesem poptávky reagovat obvykle pomocí různých marketingových pobídek. Na výše zmíněný propad zájmu o evropské destinace v polovině 80. let reagovaly například letecké společnosti různými akcemi, jako dvě letenky za cenu jedné, půjčení vozu zdarma, hoteliéři zase sníţením sazeb o 25 aţ 50 % 32. Média reagují na bezpečnostní krizi co nejintenzivnějším pokrytím události ve svém zpravodajství, usilující zároveň o co nejţivější a nejexplicitnější informování a analýzu. Rozhodnutí cestovatelů mohou ovlivnit i vlastní snahou o zhodnocení rizika pro cesty do postiţených destinací. 29 MANSFELD, Y.: Cycles of War, Terror, and Peace: Determinants and Management of Crisis and Recovery of the Israeli Tourism Industry. Journal of Travel Research, 1999, roč. 38, č. 1, str Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Aktuální doporučení a varování. [Cit ] Dostupné na www: 31 U.S. Department of State: Travel Warning. [Cit ] Dostupné na www: 32 WALL, G.: Terrorism and Tourism: an overview and Irish example. In Tourism, Crime and International Security Issues, Chichester: John Wiley&Sons, 1996, str

31 4 Charakteristika cestovního ruchu Izraele a regionu Blízký východ Vliv politické a bezpečnostní situace na cestovní ruch Izraele v této práci bude zkoumán od konce 60. let minulého století. Po skončení Šestidenní války (v r. 1967) izraelský cestovní ruch jednak zaznamenal prudký růst turistických příjezdů a jednak se změnila politická mapa regionu a s ní i mapa cestovního ruchu Izraele. Současně konec 60. let s sebou přinesl prudký rozvoj letecké dopravy, coţ znamenalo boom ve světovém turismu vůbec. Region Blízkého východu bude nejprve charakterizován z pohledu cestovního ruchu jako celek, jak jej vidí statistiky mezinárodních organizací. V dalším textu se však toto označení omezí pouze na země sousedící s Izraelem, tj. Egypt, Jordánsko, Libanon a Sýrii, které měly bezprostřední význam pro vytváření politické a bezpečnostní situace v Izraeli a jejichţ vlastní cestovní ruch byl touto situací poznamenán. Zmíněn bude také vývoj na územích spravovaných v současnosti Palestinskou samosprávou. 4.1 Blízký východ a jeho postavení v mezinárodním cestovním ruchu Geografické vymezení regionu Blízký východ je poněkud rozporuplné, často navíc splývá s pojmem Střední východ. V uţším pojetí se do něj zahrnují území Bahrajnu, Egypta, Íránu, Iráku, Izraele, Jemenu, Jordánska, Kataru, Kuvajtu, Libanonu, Ománu, Palestinské národní autonomie, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Sýrie a Turecka. V tom nejširším pojetí se jím rozumí region počínaje státy Maghrebu a konče Pákistánem 1. Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) se ve svých statistikách přiklání k uţšímu pojetí Blízkého východu, nicméně Izrael podobně jako Turecko povaţuje za součást Evropy a statisticky je zahrnuje do ní. Blízký východ v současnosti patří vzhledem ke svému podílu na mezinárodním cestovním ruchu k méně významným destinacím. Podle statistik UNWTO se na celkových mezinárodních turistických příjezdech podílí 6 % a na 1 ČEJKA, M.: Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. Brno: CSS, 2005 str

32 příjmech z mezinárodního cestovního ruchu 4,8 % 2. V tamním trhu cestovního ruchu však lze spatřovat určitý potenciál díky jeho prudkému růstu, který byl v průměru 10 % v období Je ovšem nutné poznamenat, ţe tyto vysoké nárůsty jsou způsobené nízkou výchozí základnou. K tomu více neţ polovina všech turistů podílejících se na příjezdech do regionu pochází právě z oblasti Blízkého východu 3. Do 70. let minulého století zde prakticky neexistovala poptávka po cestovním ruchu. Rozvoj turistické infrastruktury nastal aţ na přelomu 70. a 80. let z důvodu růstu cen ropy a snahy uspokojit poptávku mezinárodních cestovatelů, protoţe investice do cestovního ruchu slouţily jako jeden ze způsobů vyuţití bohatství pocházejícího z produkce ropy. Nicméně příjem z turismu je podstatný pouze pro některé blízkovýchodní země (např. Egypt). Pro většinu arabských zemí v regionu hlavním zdrojem bohatství zůstává prodej ropy 4. Malý význam cestovního ruchu pro řadu zemí regionu můţe také souviset s nerovnoměrnou poptávkou po místních destinacích. Egypt a Saudská Arábie se v současné době společně podílejí na téměř polovině všech turistických příjezdů do regionu, podobně je tomu u příjmů z cestovního ruchu. Kdyby se do regionu připočítal Izrael, jeho podíl na příjezdech by byl asi 4,5% a podíl na příjmech z cestovního ruchu zhruba 8% 5. Převaţujícím motivem návštěvy Blízkého východu jsou obchodní cesty, návštěvníci cestující za odpočinkem a dovolenou tvoří pouze malou část celkových příjezdů 6. Důvodem mohou být typická kulturní a náboţenská omezení, protoţe země, které přilákají největší počet mezinárodních turistů, patří mezi liberálnější v regionu, ať to jsou právě Egypt, Izrael, Bahrajn či Spojené arabské emiráty. Nic na tom nemění ani fakt, ţe je v posledních letech nejnavštěvovanější zemí regionu konzervativní Saúdská Arábie. Ta je však vyhledávaná především návštěvníky z oblasti Blízkého východu a jiných převáţně muslimských zemí 7. 2 UNWTO: Tourism Highlights, 2009 Edition. Dostupné z www: 3 UNWTO: Statistical Yearbook, 2009 Edition 4 Middle East Tourism Trends and Opportunities. London: HVS International, Podle UNWTO World Tourism Barometer, January 2009 Volume 7, Issue 1 přijelo v roce 2008 do Izraele tisíc turistů, příjem z cestovního ruchu byl v roce tis. USD. 6 Middle East Tourism Trends and Opportunities. London: HVS International, UNWTO: Statistical Yearbook, 2009 Edition

33 4.2 Izraelský cestovní ruch Postavení Izraele v mezinárodním cestovním ruchu V roce 2008 do Izraele zavítalo přes 2,5 milionů turistů, coţ jej řadí někde kolem 50. místa v návštěvnosti zemí světa 8. Nejedná se o příliš úspěšné umístění vzhledem k tomu, ţe Izrael má nejednu výhodu na globálním trhu cestovního ruchu. Jednou z nich je segment více neţ 20 milionů Ţidů ţijících po celém světě. V roce 2008 celá čtvrtina návštěvníků Izraele byla právě ţidovského původu, v roce předchozím dokonce 40 %. Nejvíce turistů Ţidů pochází z Francie (69 %), Velké Británie (51 %), Kanady (55 %) a USA (29 %) 9. Podstatný význam pro izraelský cestovní ruch mají také poutníci mířící k nejvýznamnějším místům hned tří světových náboţenství, křesťanství, islámu a judaismu, která se na území Izraele nacházejí. Pro Ţidy jsou nejdůleţitější Zeď nářků, jediný dochovaný pozůstatek biblického Chrámu, hrobka krále Davida taktéţ v Jeruzalémě, jeskyně s ostatky patriarchy Abraháma u Hebronu apod. Muslimové povaţují Jeruzalém (resp. oblast Chrámové hory) za třetí nejvýznamnější místo jejich víry po Mekce a Medíně. V místě, kde nyní stojí mešita Skalní dóm, měl totiţ prorok Mohammed vstoupit na nebesa. Nicméně i jinde v Izraeli se nacházejí pro ně důleţitá místa, např. místo bitvy u Hattínu u Galilejského jezera. Rovněţ si činí nárok na Jeskyni patriarchů u Hebronu. Pro křesťany mají zásadní význam zejména místa spjatá se ţivotem Jeţíše Krista, ať uţ jsou to místa jeho narození (Betlém) a smrti (Jeruzalém - Chrám Boţího hrobu) nebo, kde pobýval (Nazaret, Galilejské jezero). Segment poutníků by měl být poměrně stabilní vzhledem k unikátnosti svatých míst, která nemají jinde ve světě konkurenci. Navíc různé evangelikální skupiny (křesťanští sionisté) jsou ochotny přijet do Izraele za jakékoliv politické situace, aby vyjádřili svoji solidaritu s Izraelem. 8 UNWTO World Tourism Barometer, January 2009 Volume 7, Issue 1. Dostupné z www: 9 Central Bureau of Statistics: Tourism in Israel Dostupné z www:

34 Graf č. 1: Turisté podle účelu cesty, v %, r Jiný 7% Obchod a konference 12% Turistika 26% Návštěva příbuzných 17% Pouť 38% Zdroj: CBS: Tourism in Israel 2008; vlastní graf Návštěvníky přijíţdějící čistě za turistikou láká řada jak kulturně-historických, tak přírodních atraktivit. Na území Izraele se nacházejí pamětihodnosti z dob starověku, římské říše či křiţáckých výprav. Šest památek bylo zapsáno na seznam UNESCO. Turisté zde naleznou také několik národních parků, korálové útesy v Rudém moři, zvláštní klimatické podmínky u Mrtvého moře či upravené pláţe u moře Středozemního. Jejich délka však nemůţe konkurovat jiným středomořským destinacím jako Řecko. Mezi zahraničními turisty nejnavštěvovanější místa v zemi patří dlouhodobě Jeruzalém, Tel Aviv a Mrtvé moře. Spojené státy americké jsou hlavní zdrojovou zemí pro příjezdový cestovní ruch Izraele. Z pohledu kontinentů ovšem převládají návštěvníci 10 z Evropy (62% podíl). Následuje Amerika (27 %), Asie (7 %), Afrika (3 %) a Oceánie (1 %) 11. Do začátku 70. let největší počet turistů pocházel z USA, nicméně od té doby začali dominovat návštěvníci z Evropy, přičemţ v současnosti největší zastoupení mají turisté z Ruska, Francie a Velké Británie. Na rozdíl od většiny turistických destinací, které mají pouze jednu hlavní sezónu, Izrael zaţívá kromě letního vrcholu také silný turistický příliv v jarních a podzimních měsících. To souvisí zejména s načasováním hlavních křesťanských a ţidovských svátků, které lákají řadu turistů do země. V březnu a dubnu jsou to pesach a Velikonoce, v září a říjnu svátky Roš hašana, Jom kipur a sukot. 10 V návštěvnících jsou zahrnuti turisté (přenocují alespoň jednu noc) a jednodenní návštěvníci. 11 Central Bureau of Statistics: Tourism in Israel Dostupné z www:

35 Zvláštní charakteristikou příjezdového cestovního ruchu je, ţe Izrael je značně závislý na letecké dopravě. Valná většina zahraničních návštěvníků putuje do země touto cestou. V roce 2008 do Izraele přiletělo 2,1 milionů turistů 12, tedy asi čtyři pětiny z celého počtu Význam cestovního ruchu pro národní hospodářství Izraele Postavení cestovního ruchu v národním hospodářství se obvykle měří na základě podílu cestovního ruchu na tvorbě hrubého domácího produktu, podílu na exportu, zaměstnanosti a investicích 13. Výzkumem ekonomických dopadů cestovního ruchu na jednotlivé země nebo regiony se zabývá mezinárodní organizace World Travel & Tourism Council (WTTC) 14. Ta odhaduje přímý podíl cestovního ruchu na tvorbě izraelského hrubého národního produktu na 2,7 % pro rok 2008, resp. 2,4 % pro rok Nicméně jak jiţ bylo dříve poznamenáno, cestovní ruch není jednoznačně vymezeným odvětvím a jeho efekty na celé hospodářství jsou označovány jako multiplikační. Celkový přínos cestovního ruchu, tj. přímý i nepřímý, pro HDP země se proto pohybuje kolem 7 % (konkrétně 6,9 % v roce 2008, 6,3 % v 2009). Cestovní ruch patří mezi významné exportní odvětví Izraele. Na celkovém exportu zboţí a sluţeb se podle údajů WTTC podílí 7,7 %, resp. 6 % pro sledované dva roky. Následující graf č. 2 srovnává příjmy nejdůleţitějších exportních odvětví v Izraeli. 12 Central Bureau of Statistics: Tourism in Israel Dostupné z www: 13 INDROVÁ a kol.: Mezinárodní cestovní ruch: vybrané kapitoly. Praha: Oeconomica, 2007, str WTTC: Travel&Tourism Economic Impact, Israel Dostupné z www:

36 Graf č. 2: Příjmy podle exportních odvětví, v mld. USD, r , ,6 13,6 7, ,7 2 1,2 Zdroj: CBS: Tourism in Israel 2008; vlastní graf 1 CR Zemědělství Kovy, strojírenství a elektronika Hrubý příjem 0,9 Diamanty Přidaná hodnota Chemie Z uvedených údajů vyplývá, ţe cestovní ruch v Izraeli vytváří mnohem větší přidanou hodnotu (příjem-vstupy) neţ další uvedená odvětví (mimo zemědělství). Zatímco např. v odvětví zpracování diamantů přidaná hodnota tvoří 10 % příjmů, u cestovního ruchu je to více jak 70 %. Cestovní ruch je navíc hlavním zdrojem cizí měny. Co se týče trhu práce, přímo v cestovním ruchu bylo v roce 2008 vytvořeno pracovních míst, coţ představuje 3,7% podíl na celkové zaměstnanosti v zemi. Zahrne-li se sekundární zaměstnanost, tzn. v dalších navazujících odvětvích, pak cestovní ruch přispěl k vytvoření pracovních míst (8,3 % z celkové zaměstnanosti). Investice do cestovního ruchu, tedy kapitálové výdaje poskytovatelů sluţeb cestovního ruchu a vládních agentur na podporu rozvoje infrastruktury cestovního ruchu, činily 3,7 mld. USD v roce 2008, coţ představuje asi 9 % všech investic v Izraeli. 4.3 Vývoj cestovního ruchu Izraele do roku 1967 Cestovní ruch na území dnešního Státu Izrael samozřejmě existoval ještě před jeho zaloţením. Byl však značně omezován mandátní správou, která se snaţila tímto bojovat proti ţidovské imigraci. Kaţdý turista, který chtěl zemi navštívit, musel sloţit