Finanční analýza pojišťovny aplikace na jednu pojišťovnu

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Finančnictví a ekonomických disciplín Finanční analýza pojišťovny aplikace na jednu pojišťovnu Diplomová práce Autor: Bc. Petra Omarov Finance Vedoucí práce: Doc. Ing. Miroslav Flaška, CSc. Praha duben, 2014

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne Bc. Petra Omarov

3 Anotace Předmětem diplomové práce je finanční analýza České pojišťovny a.s., a to v období 2005 aţ Analýzu jsem provedla na základě dostupných informací získaných z výročních zpráv České pojišťovny. První dvě kapitoly jsou zaměřeny na teoretické aspekty finanční analýzy včetně popisu hlavních ukazatelů finanční analýzy. Ve třetí kapitole je charakterizována Česká pojišťovna jako akciová společnost. Poslední dvě kapitoly mají aplikační charakter a je v nich zpracována finanční analýza, její interpretace spolu s mými postřehy, poznatky a doporučeními. Klíčová slova: komerční pojišťovna, finanční analýza, finanční zdraví, likvidita, rentabilita, technické rezervy, zadluţenost, solventnost, ukazatel, čistý zisk Annotation The subject of this diploma work is the financial analysis of the company Česká pojišťovna a.s. in the period of time from 2005 till I have made the analysis upon available information gained from annual report of Česká pojišťovna. First two chapters are aimed on theoretical aspects of financial analysis including description of the main indicators of financial analysis. In the third chapter Česká pojišťovna is characterized as a joint stock company. Last two chapters are of application character and contain the financial analysis itself, the interpretation of it along with my remarks, findings and recommendations. Key words: commercial industry company, financial analysis, financial health, liquidity, profitability, technical provision, debt ratio, solvency, indicator, profit

4 Obsah: ÚVOD Finanční analýza, podstata, význam Vysvětlení pojmu Finanční analýza? Cíle Finanční analýzy Uţivatelé Finanční analýzy Zdroje a metody Finanční analýzy Zdroje dat pro finanční analýzu Účetní výkazy Metody finanční analýzy Elementární metody Vyšší metody finanční analýzy Klasifikace poměrových ukazatelů Ukazatele likvidity (liquidity ratios) Ukazatele rentability (profitability ratios) Ukazatele zadluţenosti (debt management) Ukazatele aktivity (asset management) Ukazatele trţní hodnoty (market value ratios) Charakteristika analyzované společnosti Charakteristika České pojišťovny Základní údaje Obory působnosti Struktura akcionářů společnosti Historie Ratingové hodnocení Celkové posouzení vybrané finanční společnosti Vertikální a horizontální analýza Analýza poměrových ukazatelů Ukazatel likvidity Ukazatel rentability Ukazatel zadluţenosti Ukazatel aktivity Ukazatel trţní hodnoty Vývojové ukazatele pouţívané zejména v pojišťovnictví Návrh na zvýšení efektivnosti fungování Závěr Seznam pouţité literatury... 78

5 Seznam tabulek Seznam grafů Seznam schémat Přílohy... 83

6 ÚVOD Pojišťovna je výrazným specifikem na poli finančního trhu. Není to dáno jen sluţbami, které poskytuje, jejím právním rámcem a strukturou podniku, ale zejména riziky, které s sebou pojišťovnictví přináší. Pokud k tomu všemu připočtete ještě současné ekonomické prostředí, v jehoţ útrobách zuří silný konkurenční boj, pak máte více neţ pádné důvody k vytvoření finanční analýzy, která je více neţ nezbytná pro kvalitní finanční řízení. Pro správné vytvoření finanční analýzy pojišťovny, zejména pak, coţ je ještě důleţitější, pro její správnou interpretaci, je nutné znát strukturu tohoto zajímavého podniku a jeho fungování a seznámení se právě s riziky, jejichţ dopady musí být minimalizovány. Cílem této práce však není vyjmenovávat čtenáři specifika pojišťoven, proto si dovoluji v této věci poukázat na svou bakalářskou práci, která nese název Investice v pojišťovnictví a byla napsána a obhájena v roce Píši v ní právě o tom, jak je pojišťovací činnost různorodá a zahrnuje poznání sloţitějších jevů a procesů. O tom, ţe bliţší zaměření na pojišťovny komerční nám představí společnost, která spravuje cizí kapitál, a to ve formě technických rezerv, který musí být dostačující zejména pro to, aby pojišťovny byly do budoucna likvidními. Finanční analýza ale neposuzuje pouze technické rezervy, nýbrţ více oblastí a to ve vzájemných souvislostech pro výslednou schopnost zhodnocení finančního zdraví pojišťovny. Tato diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole s názvem Finanční analýza, podstata a význam se snaţím, jak jiţ název napovídá, o přiblíţení analýzy jako takové. Tedy o její charakteristiku, cíle či uţivatele. Zobecním pohled na ni, aby se čtenář mohl snadněji přesunout ke kapitole druhé, která nese název Zdroje a metody Finanční analýzy. V této kapitole jsou zmíněny zdroje dat či metody a ukazatele finanční analýzy. Kapitolu uzavírá charakteristika poměrových ukazatelů, kde jsou zmíněny i moţná úskalí při provádění finanční analýzy. V rámci třetí kapitoly s názvem Charakteristika analyzované společnosti bude přiblíţena Česká pojišťovna s jejími podstatnými fakty, která provázela tuto práci od počátku do konce jako nezbytný prvek při utváření finanční analýzy a vytvoření si představy o analyzované společnosti. 8

7 Čtvrtou a poslední kapitolou je Celkové posouzení vybrané finanční společnosti kde se v souladu se stanoveným cílem práce snaţím provést finanční analýzu a interpretovat její výsledky tak, jak to nejlépe dovedu vzhledem k mým dosavadním zkušenostem a znalostem. 9

8 1. Finanční analýza, podstata, význam 1.1 Vysvětlení pojmu Finanční analýza? Finanční analýza v uţším pojetí spočívá v hodnocení stavu a minulého vývoje financí podniku na základě rozboru účetních výkazů. Jejím úkolem je osvětlit obsah účetní závěrky, zjistit souvislosti vykazovaných údajů a určit, zda je podnik spravován podle zásad zdravého a racionálního podnikání. Standardní analýza účetních výkazů zahrnuje analýzu výnosnosti, analýzu rizik ztráty, analýzu likvidity, analýzu finanční stability, analýzu finančního chování, a to z hlediska stavu v běţném roce a vývoje za uplynulý rok. Analýza účetních výkazů ústí do komplexního hodnocení financí podniku z hlediska jejích uţivatelů. Finanční analýza v širším pojetí aspiruje na předpověď budoucího vývoje podnikových financí. Navazuje na výsledky analýzy účetních výkazů a posuzuje vyhlídky podniku na pokračující a výnosnou existenci se zřetelem k jeho dosavadní výkonnosti a trţním očekáváním. Předpověď je zaloţena buďto na extrapolaci minulého vývoje financí podniku nebo na chování kapitálového trhu. 1 Tato velice zajímavě sofistikovaná definice nám neříká nic jiného, neţ ţe finanční analýza je systematickým rozborem získaných dat. Je metodou získávání souhrnných, ucelených informací o stavu a vývoji analyzované společnosti v minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti. Je metodou identifikace problému, indikátorem silných a slabých stránek společnosti a konečně metoda získání doporučení pro rozhodnutí o dalším postupu. 1.2 Cíle Finanční analýzy Cílem kaţdé finanční analýzy by mělo být poznání o finančním zdraví firmy, identifikace jiţ zmíněných slabých stránek, které představují pro společnost potenciální budoucí problém, a naopak stanovit silné stránky, na jejichţ základě by společnost mohla budovat svojí budoucí pozici na trhu. Cíle jsou sympaticky shrnuty v knize od autorů Kovanicová, Kovanic 2, a zní: 1 Grunwald, R., Holečková, J.: Finanční analýza a plánování podniku. 2. vydání. Praha : Vysoká škola ekonomická ISBN X 2 Kovanicová, D. a kol.: Finanční účetnictví: světový koncept, 4. aktualizované vydání 10

9 zhodnocení, zda a jak bylo dosaţeno hlavního finančního cíle podniku (maximalizace zisku, maximalizace hodnoty firmy apod.), porovnání výkonů daného podniku s výkony ekonomicky srovnatelných podniků, identifikace příčin konkrétních výsledků, navrţení opatření potřebných pro optimalizaci současného vyuţívání finančních zdrojů, stanovení mezí udrţitelného rozvoje podniku, připravení výchozích údajů pro finanční plány budoucího období. 1.3 Uživatelé Finanční analýzy 3 Existují různé cílové skupiny uţivatelů finanční analýzy, které se zajímají o finanční situaci podniku. Analytické postupy, pouţívaná data a z nich vyplývající závěry a jejich prezentace, jsou ovlivňovány cílem a hlediskem potřeb těchto uţivatelů. Podle cílové skupiny a podle účelu finanční analýzy je moţno vyuţívat různé zdroje informací. Důleţitým bodem pro zajištění kvalitní finanční analýzy je mimojiné i zjištění pro koho je určena a kdo ji provádí. Finanční analýzu lze rozdělit na interní a externí. Interní analýza vychází z interních údajů (např. finančního nebo manaţerského účetnictví), které jsou oproti analýze externí mnohem podrobnější. Je třeba také zmínit, ţe uţivateli finanční analýzy se rozumí: Manažeři potřebují výsledky z analýzy pro kvalitní řízení podniku, a to jednak operativní řízení, ale hlavně strategické. Vyuţívající detailní informace získané z finančního účetnictví, pomocí kterých mohou odhalovat silné a slabé stránky podniku, a přizpůsobovat podnikatelský záměr a celkové chování podniku. Znalost finanční situace podniku umoţňuje rozhodování při získávání finančních zdrojů, při investování volných peněz, při stanovení plánu pro nastávající období. Informace jsou zapotřebí nejen z krátkodobého, ale i z dlouhodobého hlediska. Je nezbytné získané informace dobře analyzovat a správně tak rozhodnout při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury, 3 Zdroje: Grunwald, R., Holečková, J.: Finanční analýza a plánování podniku. 2. vydání. Praha : Vysoká škola ekonomická ISBN X 11

10 stejně jako při výběru nejvhodnějších způsobů jejího financování. Výpočty finanční analýzy odhalují silné, ale zároveň i slabé stránky společnosti, coţ umoţňuje manaţerům přijmout vhodná opatření pro příští období a zvolit ten pravý podnikatelský záměr. Ve své činnosti také vyuţívají informace o finanční situaci ostatních podniků, zejména konkurence. Manaţeři potřebují znát ziskovost provozu, efektivnost vyuţití zdrojů, likviditu podniku a jiné proto, aby zavčas odhalili slabé stránky finančního hospodaření firmy. Pro manaţery je tak analýza východiskem pro vytvoření finanční a obchodní strategie, která by měla ovlivnit směr budoucích událostí. Investoři se nachází mezi prvními uţivateli informací obsaţených ve finančních výkazech. Jedná se o akcionáře a ostatní investory (např. společníci a majitelé), kteří, jakoţto primární uţivatelé informací z účetních výkazů firmy, sledují dvě hlediska - investiční a kontrolní. Investiční hledisko je důleţité pro rozhodnutí o budoucích investicích. Zajímá je především míra rizika a ziskovost vloţeného kapitálu, jelikoţ jsou to osoby, jeţ poskytují podniku právě kapitál.. Kontrolní hledisko je aplikováno vůči manaţerům a jejich moţné kontrole aktuálního stavu společnosti. Chtějí se ujistit, ţe je podnik stabilní a nemá problém s likviditou. Kontrolována je stabilita, likvidita podniku, disponibilní zisk (na němţ ve většině případů závisí výše dividend) a dále také to, zda podnikatelské záměry manaţerů zajišťují trvání a rozvoj podniku. Mají zájem také na zvyšování trţní hodnoty firmy a další rozvoj podniku. Jelikoţ do firmy vkládají vlastní zdroje, vyţadují pravidelné zprávy o finančním chodu podniku. Banky a jiní věřitelé, kteří mají zájem o analýzu svých klientů pro svou snahu zjistit jejich finanční stav (zejména likviditu a zadluţenost) při rozhodování podmínek poskytnutí úvěru, jeho výši a podmínkách. Hodnotí bonitu dluţníka a také realizovatelnost investičního projektu, pokud je úvěr poskytován na investiční projekt. Vyţadují po potencionálním dluţníkovi co nejvíce informací o finančním stavu. Uvěrové podmínky jsou často vázány na vybrané finanční ukazatele. Drţitelé firemních dluhopisů se zajímají o schopnost splácení závazků a ziskovost firmy. Investiční projekt je samostatně hodnocen u střednědobých a dlouhodobých úvěrů. Rozebírá se vliv podnikatelského záměru na zvýšení výroby, sníţení nákladů a efektivnost investice. Oproti tomu u krátkodobých úvěrů je důleţitá likvidita. 12

11 Obchodní partneři jedná se o dodavatele a odběratele se zájmem o zdraví podniku (moţné dopady v případě bankrotu by mohly ovlivnit obchodní řetězec).. Obchodní dodavatelé se zaměřují především na schopnost podniku hradit splatné závazky, jeho solventnost a likviditu. Odběratelé mají zájem na plnění závazků ze strany svých dodavatelů, zejména při dlouhodobějších obchodních vztazích mají strach o klidný a hladký průběh vlastní výroby. Odběratelé se zajímají o finanční situaci dodavatele hlavně při dlouhodobém obchodním vztahu. Případný neplnění závazků dodavatele můţe vyvolat potíţe i na straně odběratele. Zaměstnanci, mají na celkové finanční stabilitě podniku přirozený zájem, protoţe jim jde zejména o udrţení a zachování pracovních míst, ale také o mzdové a sociální vyhlídky do budoucna. Při stabilní finanční situaci společnosti mají zaměstnanci jistotu zaměstnání a také odměny za svoji odvedenou práci. Konkurenti se zajímají o finanční informace podobných podniků za účelem srovnání s jejich výsledky hospodaření s úmyslem být ten lepší a pro trh zajímavější přesně tak, jak tomu u konkurence bývá. Konkurenti na základě informací o cizím, nicméně podobném podniku porovnávají hospodářské výsledky, popřípadě náklady a výnosy jednotlivě. Je také třeba bráz ve zřetel, ţe zatajováním či zkreslením finančních údajů můţe podnik přijít o dobrou pověst. Ta se podepisuje na ztrátě konkurenceschopnosti v boji o potenciální investory a klienty. Stát a jeho orgány se zajímají o účetní data z mnoha důvodů. Většinou vstupující na pole se svou snahou o kontrolu účetnictví a daní. Jejich zájem je zejména o získání přehledu o finančním stavu podniků se státní zakázko, o výsledky z analýzy pro statistické účely, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, pro kontrolu daňové povinnosti či rozdělování finanční výpomoci podnikům. Burzovní makléři zaměřující se na průběţný tok finančních informací s cílem správně se rozhodnout při obchodech s cennými papíry. Analytici, daňoví poradci a jiní, kteří se zaměřují na posouzení efektivnosti a růstovém potenciálu firmy, se zabývají rozborem finančních informací hospodaření, aby odhalili 13

12 nedostatky a vznesli doporučení na zlepšení stavu podniku. Jsou také zaměřeni na posouzení efektivnosti a růstovém potenciálu firmy a na spolehlivosti potenciální kapitálové investice. Na základě informací mohou nalézt nedostatky a případně podniku nastavit podmínky, pomocí kterých dojde k nápravě těchto nedostatků. Veřejnost a také odborové svazy, novináři, či univerzity. Oni všichni jsou závislí především na informacích týkajících se středních a velkých podniků, které uvádějí své cenné papíry na burzu. 14

13 2. Zdroje a metody Finanční analýzy 2.1 Zdroje dat pro finanční analýzu Hodnocení finanční situace společnosti je velice náročné a komplikované a jak jiţ bylo naznačeno, hlavním a nejdůleţitějším zdrojem pro finanční analýzu jsou výstupy z účetnictví, a to v podobě účetních výkazů. Ke zkoumání samostatné společnosti je však nezbytné znát i ekonomické prostředí, ve kterém se nachází. Hlavním smyslem rozboru finančních dat je dospět k určitým závěrům o celkové finanční situaci. Podklady pro provedení analýzy tvoří historické výsledovky (výkazy zisku a ztrát), plánové bilance majetku, historické bilance majetku a kapitálu (rozvahy), poslední hospodářské zprávy podniku, zakládací listina a stanovy, plánové propočty tvorby a uţití finančních zdrojů (peněţní toky, cash flow), seznam (soupis) majetku, údaje o vývoji a stavu zakázek, investiční a finanční plán podniku, a kapitálu na další roky a speciální podnikové průzkumy trhu. Závěry se získávají z finanční analýzy, ke které je třeba velké mnoţství dat z různých informačních zdrojů. To, zda budou komplexní a zejména kvalitní pak rozhodne o tom, zda bude finanční analýza úspěšná či nikoli. Moţnost zkreslení a nepravdivý odraz o finančním zdraví podniku by mělo být podchyceno napříč všemi daty. Zdroje informací jsou rozdělovány podle povahy informace, kterou nesou, na zdroje finančních informací a nefinančních informací. Informace v nich obsaţené pak mohou mít povahu kvantitativní či kvalitativní. 4 Hlavním zdrojem dat pro finanční analýzu je finanční účetnictví. Jde o účetní výkazy včetně příloh, prognózy finančních analytiků, výroční zprávy, finanční statistiky, prospekty cenných papírů apod. Předepsané účetní výkazy jsou uspořádány tak, aby bez dalších početních operací dovolovaly první orientaci o finančním zdraví firmy. Z veřejně méně dostupných pak výstupy vnitropodnikového účetnictví či informace podávané manaţery podniku. Součástí účetní závěrky je rozvaha, výkaz zisku a ztrát a příloha. 4 Kovanicová D., Kovanic P.: Poklady skryté v účetnictví díl II., Finanční analýza účetních výkazů, 4. aktualizované vydání, 288 stran, Polygon, Praha 1999, ISBN X 15

14 Pod pojmem nefinanční informace je v této souvislosti myšlena taková nefinanční informace, která má nebo můţe mít finanční důsledky. Zdroje takových informací pocházejí z hospodářského a politického ţivota, z oblasti práva, vědy a techniky. Jsou jimi např. zprávy o fúzích, judikatura hospodářské povahy, mezinárodní smlouvy týkající se obchodu a cel, zprávy o vědeckých objevech nebo rozvoji komunikací Účetní výkazy V této kapitole si přiblíţíme jednotlivé účetní výkazy a popíšeme si jejich charakteristiky spolu s úskalími, která jsou s nimi spojena. Účetními výkazy jsou: rozvaha, výkaz zisku a ztráty, výkaz peněžních toků Rozvaha Rozvaha, nazývána téţ bilancí, je účetním výkazem ukazujícím souhrn stavu majetku a závazků pojišťovny (finančních zdrojů krytí majetku). Jsou zde uváděny veličiny k určitému zkoumanému období, doporučuje se však vykazovat veličiny i za předcházející období. Úkolem rozvahy obecně je zachytit k určitému okamţiku stav aktiv a pasiv pojišťovny, kdy majetek je zachycen na straně aktiv a závazky na straně pasiv. Sestavuje se většinou k poslednímu dni kaţdého roku, je však moţné ji realizovat také čtvrtletně či pololetně nebo k jakémukoli dni, který je pro pojišťovnu něčím významný. Spolu s výsledovkou a přílohou tvoří rozvaha povinnou účetní závěrku pojišťovny. Aktiva dělíme na stálá, s dobou vyuţitelnosti delší neţ jeden rok, a oběţná, která jsou vyuţitelná do jednoho roku nebo v rámci jednoho provozního cyklu. Mezi stálá aktiva bezesporu patří majetek dlouhodobý a majetek nehmotný spolu s majetkem finančním. Mezi oběţná aktiva pak zásoby, pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Finanční zdroje jsou pak děleny na zdroje cizí a vlastní. Do vlastního kapitálu Společnosti je zahrnut základní kapitál, fondy ze zisku, výsledek 5 Kovanicová D., Kovanic P.: Poklady skryté v účetnictví díl II., Finanční analýza účetních výkazů, 4. aktualizované vydání, 288 stran, Polygon, Praha 1999, ISBN X 16

15 hospodaření minulých let a běţného účetního období a kapitálové fondy. Mezi cizí zdroje jsou zahrnuty rezervy, krátkodobé a dlouhodobé závazky, běţné i dlouhodobé bankovní úvěry a krátkodobá finanční výpomoc. Nejdůleţitějšími a nejpodrobněji rozepsanými poloţkami v závěrkových účetních výkazech jsou přijaté pojistné, náklady na pojistná plnění a technické rezervy na tato pojistná plnění. Rozvaha je účetní výkaz, jehoţ struktura je závazně stanovena ministerstvem financí. Vzhledem k tomu, ţe bilance komerčních pojišťoven má formálně jinou podobu neţ je tomu u firem, jsem se rozhodla zde umístit pro celkové dotvoření představy tabulku s uspořádáním jednotlivých poloţek, které jsou stanoveny vyhláškou č. 502/2002 Sb. 6 6 Vyhláška č.502/2002 Sb., České účetní standardy pro pojišťovny 17

16 Tabulka 1 Výkaz zisku a ztráty komerčních pojišťoven AKTIVA PASIVA A Pohledávky za upsaný základní kapitál A Vlastní kapitál B Dlouhodobý nehmotný majetek A1 Základní kapitál C Finanční umístění (investice) A2 Emisní áţio C1 Pozemky a stavby A3 Ostatní kapitálové fondy C2 FU v podnikatelských seskupeních A4 Rezervní fond C3 Jiná finanční umístění A5 Fondy ze zisku C4 Depozita při aktivním zajištění A6 Nerozdělený zisk nebo ztráta minulých účetních období D FU ŢP je-li nositelem investičního rizika pojistník A7 Zisk nebo ztráta běţného účetního období E Dluţníci B Podřízená pasiva E1 Pohledávky z operací přímého pojištění C Technické rezervy E2 Pohledávky z operací zajištění C1 Hrubá výše E3 Ostatní pohledávky C2 Podíl zajištovatelů Technické rezervy ŢP je-li nositelem investičního F Ostatní aktiva D rizika pojistník F1 Dlouhodobý hmotný majetek E Ostatní rezervy F2 Bankovní účty a hotovost v pokladně F Depozita při pasivním zajištění G Přechodné účty aktiv G Věřitelé G1 Naběhlé úroky a předem placené nájemné G1 Závazky z operací přímého pojištění G2 Odloţené pořizovací náklady na pojistné smlouvy G2 Závazky z operací zajištění G3 Ostatní přechodné účty aktiv G3 Daňové závazky G4 Garanční fond kanceláře F Přechodné účty pasiv F1 Výdaje a výnosy příštích období AKTIVA CELKEM PASIVA CELKEM Zdroj: zpracováno dle VALOUCH,P. Účetnictví komerčních pojišťoven, 2003, s Obecně by rozvaha měla obsahovat informace o: 7 funkční struktuře aktiv (rozdělení aktiv na stálá a oběţná), likviditě společnosti (aktiva jsou řazena dle své likvidnosti a pohledávky a závazky jsou vykazovány podle zůstatkové nikoli sjednané doby splatnosti), finanční struktuře (informace o velikosti vlastních a cizích zdrojů), struktuře vlastních zdrojů, a to v členění na interní a externí zdroje financování. 7 Kovanicová, D.: Abeceda účetních znalostí pro každého, 14. aktualizované vydání, 444 stran, Bova Polygon, Praha 2004, ISBN

17 Dle zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb. je účetní jednotka povinna vést účetnictví tak, aby účetní závěrka podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace podniku. V zákoně, konkrétně pak v 8, nalezneme poţadavky, které zákon klade na správné vedení účetnictví. Správným vedením účetnictví zákon povaţuje takové vedení, které není v rozporu s tímto zákonem a ostatními právními předpisy a také nedochází k obcházení tohoto účelu. Následující tabulka stručně charakterizuje moţné rozpory, které s sebou přináší vykazování aktiv a pasiv v rozvaze: Tabulka 2 Rozpory při vykazování aktiv a pasiv v rozvaze Položka rozvahy Úskalí Dlouhodobá hmotná aktiva Dlouhodobá nehmotná aktiva Dlouhodobá finanční aktiva Zásoby Pohledávky rozdíl mezi jejich účetní hodnotou a jejich aktuálním oceněním některý majetek jako aktivum není uznatelný, např. finanční leasing není jednoduché je ocenit některá nehmotná aktiva jako např. marketingové výdaje nejsou jako aktiva uznatelná jaký účel plní jejich pořízení: pokud nejsou předmětem strategického zájmu, měla by se pozornost věnovat jejich likviditě změny úrovně zásob a jejich příčiny výše a struktura zásob ve vztahu k dosahovaným výkonům podniku účetní ocenění versus jejich aktuální trţní hodnota vyuţitelnost zásob v podniku, případně jejich prodejnost bonita pohledávek problém fiktivního vykazování pohledávek, 19

18 Závazky Zdroj: zpracováno podle Mařík a kol., str např. vůči dceřiným společnostem podhodnocení závazků (př. z latentních či probíhajících soudních sporů) nadhodnocení závazků Výkaz zisku a ztráty Jedná se o písemný přehled o výnosech, nákladech a především o výsledku hospodaření pojišťovny. Výkaz zisku a ztráty je účetní výkaz, který podává přehled o nákladech a výnosech na provozní, finanční a mimořádnou činnost za sledované období 8. Výkaz zisku a ztráty se také sestavuje ročně nebo opět v kratším období, stejně jako rozvaha. Výkaz zisku a ztráty pojišťovny se předkládá státnímu dozoru nad pojišťovnictvím, finančnímu úřadu a ústřednímu orgánu státní statistiky. Základní odlišnosti mezi rozvahou a výkazem zisku a ztráty jsou následující: zatímco rozvaha zachycuje aktiva a pasiva k určitému časovému okamţiku, výsledovka se vztahuje vţdy k určitému časovému intervalu, je přehledem o výsledkových operacích za tento určitý interval. 9 Definice výše nám říká, ţe výkaz zisku a ztrát zachycuje výnosy a náklady za účetní období. Tato vypovídací schopnost o tvorbě výsledku hospodaření by měla být podkladem pro kaţdou dobře zpracovanou finanční analýzu. Obsahuje totiţ skutečnosti, které umoţňují vysledovat tvorbu hospodářského výsledku, slouţí pro posouzení schopnosti podniku zhodnocovat vloţený kapitál a v neposlední řadě podává přehled o nákladech a výnosech. Pro účely finanční analýzy se u tohoto výkazu sleduje jeho struktura, respektive dynamika jednotlivých poloţek a pro hodnocení firemní ziskovosti jsou Informace z výkazu zisku a ztráty velmi významným podkladem. 8 ČERNÁ, A., DOSTÁL, J., SŮVOVÁ, H., ŠPAČEK, E., HUBÁLEK, K., Finanční analýza, 1997, s. 43, ISBN KOVANICOVÁ, D.; KOVANIC, P. Poklady skryté v účetnictví 1. díl Jak porozumět účetním výkazům. Praha: Polygon, 1997, str

19 Náklady se v podniku mohou členit podle účelu. Jedná o členění na náklady na odbytovou a výrobní činnost, na činnost hlavní či vedlejší. Členění je moţné i podle druhu a v takovém případě se jedná o osobní náklady, náklady na spotřebu energií či materiálu a sluţeb, popř. na odpisy. Tvorba zisku a ztráty spočívá v tom, ţe se nejprve vypočítá rozdíl mezi náklady a výnosy na technickém účtu k neţivotnímu pojištění, poté na technickém účtu k ţivotnímu pojištění Výkaz peněžních toků Je to právě výkaz peněţních toků, který informuje uţivatelem způsobu, jakým společnost peněţní prostředky vyprodukovala, a také o způsobu jejich vyuţití. Výkaz peněţních toků (mnohdy zmiňovaný jako výkaz cash-flow) tedy doplňuje rozvahu a výkaz zisku a ztráty. 10 Přehled o peněţních tocích je účetní výkaz, který podává přehled o příjmech a výdajích peněţních prostředků za provozní, investiční a finanční činnost za sledované období. 11 Peněţní toky se člení na: provozní činnost, investiční činnost, finanční činnost. Provozní činnost je povaţována za nejdůleţitější část z výčtu viz výše. Slouţí základnímu podnikatelskému účelu. Poukazuje na to, zda výsledek hospodaření z běţné činnosti skutečně odpovídá vydělané částce a také zda je produkce peněz ovlivněna pracovním kapitálem. Peněţní toky z provozní činnosti jsou rozdílem mezi příjmy a výdaji spojenými s běţnou činností. Odvozuje se transformací výsledku hospodaření z běţné činnosti před zdaněním úpravami o nepeněţní operace, změnu potřeby pracovního kapitálu, přijaté a zaplacené úroky, odečtení zaplacené daně z příjmů za běţnou činnost. 10 RYNEŠ, Petr. Cash flow přehled o peněžních tocích v účetní závěrce podnikatelů. Praha: TRIZONIA, 1997, str. 7. ISBN HOLEČKOVÁ, J., Finanční analýza firmy, 2008, str. 31, X 21

20 Investiční činností je vykazováno pořízení investičního majetku a struktura výdajů spojená s jeho pořízením. Je pořízením a vyřazením dlouhodobého majetku z titulu prodeje nebo také činností související s poskytováním úvěrů, půjček a výpomocí, které nejsou povaţovány za provozní činnost. Dále vykazujeme také příjmy z prodeje daného investičního majetku. V této chvíli uţ je patrná propojenost jednotlivých výkazů, přesněji výkazu cash-flow a rozvahy. Tyto peněţní toky zahrnují hlavně výdaje spojené s pořízením dlouhodobých aktiv, příjmy z prodeje dlouhodobých aktiv, půjčky a úvěry spřízněným osobám. Finanční činnost je zaměřována na vnější financování a na dlouhodobý majetek, konkrétně pak na jeho pohyb, tedy jeho přírůstky a úbytky. Vede ke změnám ve výši a struktuře vlastního kapitálu a dlouhodobých závazků. Stav peněţních prostředků a peněţních ekvivalentů na konci období se rovná součtu peněţních prostředků na začátku období a peněţních toků z výše uvedených činností. 12 Oproti účetní závěrce, která se zabývá minulostí, má výroční zpráva vztah k budoucnosti. Naznačuje moţné perspektivy odpovídající finanční situaci zobrazené v účetní závěrce. Výkaz je velmi uţitečný pro posouzení likvidity, platební schopnosti podniku, neboť výkaz zisku a ztráty zaloţený na aktuálním účetnictví neukazuje, zda vznikají reálné peněţní příjmy a výdaje. 2.2 Metody finanční analýzy Přístupem k finanční analýze je vyuţití určitých metod a jimi pouţívaných ukazatelů. Jednotlivé druhy metod se různě kombinují a vzájemně doplňují. Jednotlivé metody finanční analýzy by měly být vybírány s ohledem na jejich další uţití, podle konkrétních cílů podnikatelského záměru a podle potřeb uţivatelů finanční analýzy. Důleţité by mělo být také to, ţe při provádění finanční analýzy je nutno brát ohled na výběr metody. Pouţitá metoda musí mít zpětnou vazbu na cíl a měla by fungovat kontrola, zda je pouţívaná metoda tou 12 Zdroj: KONEČNÝ, M., Finanční analýza, 2006, s. 13, X 22

21 nejvhodnější k dosaţení určitého cíle. Ve zvolené metodě by mělo být zohledněno hledisko účelnosti, nákladnosti a spolehlivosti. Rozlišují se dvě základní skupiny metod finanční analýzy podle sloţitosti pouţitých matematických postupu: Základní (elementární) metody, Vyšší metody Elementární metody Elementární metody vyuţívají základní aritmetické operace. Lze je členit do několika skupin, které však jako celek vytváří komplexní finanční rozbor hospodaření podniku. Je nezbytné si uvědomit, ţe nejdůleţitější je vytváření časových řad, podle kterých se snadno rozporná situace firmy zda se firma svým výsledkem hospodaření dostává do poklesu, či naopak do růstu. Čím delší časová řada, tím lepší máme srovnání. Technická finanční analýza pracuje s ukazateli, pod kterými rozumíme kaţdou číselnou charakteristiku ekonomické činnosti podniku doprovázenou atributy dat postačujícími k danému účelu analýzy, a údaje odvozené z takových charakteristik. Existuje celá řada elementárních metod, které jsou v praxi vyuţívány s rozdílnou intenzitou. Pro představu výčtu hlavních metod je zde uvedeno schéma

22 Schéma 1 Elementární metody finanční analýzy Elementární metody analýza stavových ukazatelů rozdílové a tokové ukazatele poměrové ukazatele analýza soustav horizontální analýza analýza fondů ukazatele rentability pyramidové rozklady vertikální analýza analýza cash flow ukazatele aktivity Du Pontův rozklad ukazatele zadluţenosti ukazatele likvidity ukazatele kapitálového trhu Zdroj: vlastní úprava na základě knihy RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza metody, ukazatele, využití v praxi, 2007, s. 44,ISBN Ukazatele můţeme dělit do skupin na extenzivní ukazatele vypovídající o rozsahu a objemu, v případě poloţek účetních výkazu v peněţních jednotkách. Dále pak na intenzivní ukazatele charakterizují míru, v jaké jsou extenzivní ukazatele vyuţívány. Schéma 2 Členění finančních ukazatelů Finanční ukazatele extenzivní intenzivní stavové rozdílové tokové nefinanční stejnorodé různorodé Zdroj: vlastní úprava podle RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza metody, ukazatele, využití v praxi, 2007, s. 44,ISBN

23 Analýza stavových ukazatelů, jsou poloţky rozvahy, jeţ vypovídají o stavu majetku a jeho zdrojů k určitému okamţiku. Tedy plní primární úkol účetnictví. Z nich se pak pomocí podílu a rozdílu odvozují ostatní ukazatele. Analýza stavových ukazatelů obsahuje horizontální a vertikální analýzu. 13 Horizontální analýza (analýza trendů) se zabývá časovými změnami absolutních ukazatelů. Při této analýze je nutné tvořit dlouhé precizní časové řady, které umoţní vyhnutí se nepřesnostem při interpretaci výsledků. Vertikální analýza (procentní rozbor) se zabývá vnitřní strukturou absolutních ukazatelů. Jedná se o porovnání poloţek účetních výkazů k celkové sumě aktiv a pasiv. Tato metoda umoţňuje srovnávat výkazy z jednotlivých let a podniky daného oboru mezi sebou a usnadňuje srovnatelnost účetních výkazů s předchozím obdobím. Posuzuje se jak struktura aktiv, tak i pasiv, přičemţ aktiva nám ukazují do čeho firma investovala. Dlouhodobější poloţky představují výnosnější aktivum neţ poloţky krátkodobé. Rozdílové a tokové ukazatele. Rozdílové, které jsou rozdílem stavu určitých skupin aktiv a pasiv a tokové, které informují o změně extenzivních ukazatelů, k níţ došlo za určité období. Zaměřují se na účetní výkazy, zejména na výkaz zisku a ztráty, výkaz cash flow a rozvahu. Typickým tokovým ukazatelem je zejména zisk, který představuje rozdíl mezi výnosy a náklady. Tato analýza lze být rozdělena na analýzu fondů a analýzu cash flow. 14 Analýza fondů je jedna z metod, která vyuţívá rozdílové ukazatele. Je zaměřena na čistý pracovní kapitál, který slouţí k určení optimální výše kaţdé poloţky oběţných aktiv a stanovení jejich celkové přiměřené výše. Zaměřuje se zejména na čistý pracovní kapitál RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza metody, ukazatele, využití v praxi, 2007, s , ISBN RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza metody, ukazatele, využití v praxi, 2007, s , ISBN RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza metody, ukazatele, využití v praxi, 2007, s , ISBN

24 Analýza cash flow vyjadřuje a poměřuje vnitřní finanční sílu podniku, neboli svou schopnost vytvářet z vlastní hospodářské činnosti přebytky, které se pouţívají na úhradu závazků, výplatu dividend nebo k financování investiční činnosti. Poměrové ukazatele (poměrová analýza) Tento druh ukazatelů vzniká podílem absolutních hodnot poloţek z finančních výkazů a je nejpouţívanější metodou vůbec. Jeden ukazatel můţe sice ukazovat na nějaký nedostatek, ale pro celkový závěr je potřeba učinit analýzu z více hledisek. Jedná se o tzv.: ukazatele rentability se pouţívají k odhadu, jak efektivně firma vyuţívá svá aktiva. Říká nám tak, kolik jednotek zisku připadá na jednu jednotku jmenovatele, kde jmenovatelem můţe být celkový kapitál, vlastní kapitál, trţby, náklady (nebo jiné veličiny). ukazatele aktivity se vyuţívají k analýze toho, jakým způsobem organizace svá aktiva pouţívá a následně k jejich řízení. Struktura majetku závisí na oboru, ve kterém zkoumaný subjekt podniká. ukazatele zadluţenosti ukazují, jak hluboko je společnost v dluzích. Objem cizího kapitálu závisí nejenom na oboru, ve kterém podnik působí, ale také na přístupu k riziku, protoţe růstem dluhů roste riziko a do určité výše zadluţení roste také výnosnost podnikání. ukazatele likvidity měří, jak snadno se firma můţe dostat k hotovým penězům. ukazatele kapitálového ukazatele trţní hodnoty ukazují, jak vysoko firmu hodnotí investoři 16. O ukazatele trţní hodnoty se zajímají především investoři a potenciální investoři, a to z důvodu návratnosti svých investic nebo z důvodu nové emise akcií. Poměrové ukazatele jsou vůbec nejrozšířenějšími ukazateli, neboť jsou informace o finanční situaci firmy získány okamţitě, jednoduše a bez nákladů. 26

25 2.2.2 Vyšší metody finanční analýzy rozeznáváme metody matematicko-statistické a nestatistické. Z matematicko-statistických metod se ve finanční analýze pouţívají: 17 matematicko-statistické metody; bodové odhady (k určení standardní hodnoty ukazatele pro skupinu firem); statistické testy odlehlých dat (ověřují, zda krajní hodnoty ukazatelů ještě patří do zkoumaného souboru); empirické distribuční funkce (k orientačnímu odhadu pravděpodobnosti výskytu jednotlivých hodnot ukazatelů); korelační koeficienty (k posouzení stupně závislosti ukazatelů a hloubky paměti v časové řadě ukazatelů); regresní modelování (k charakterizaci vzájemných vztahů mezi ukazateli a k rozčlenění podle jejich vlivu na poţadovaný výsledek na významné a zanedbatelné); autoregresní modelování (k charakterizaci dynamiky ekonomického systému a k prognózování); analýza rozptylu ( k výběru ukazatelů majících rozhodující vliv na ţádaný výsledek); faktorová analýza (ke zjednodušení závislosti struktury ukazatelů); diskriminační analýza (ke stanovení významných příznaků finanční tísně a posouzení stupně nebezpečí finančního kolapsu firmy); robustní matematicko-statistické postupy (k potlačení vlivu apriorních předpokladů na výsledky statistických metod); nestatistické metody; expertní systémy počítačové báze znalostí o určité skupině jevů a expertních soudů těchto jevech slouţící k automatizovanému vytváření soudů (k diagnostice) v téţe skupině jevů charakterizovaných dalšími daty; gnostická teorie neurčitých dat maximalizuje mnoţství informací čerpané z dat a je zaloţena na jednotlivých datech kontaminovaných neurčitostí. 17 SEDLÁČEK, J. Účetní data v rukou manažera, 2001, s. 9, ISBN

26 2.3 Klasifikace poměrových ukazatelů Hlavní důraz z hlediska uživatelů finanční analýzy je kladen na vypovídací schopnost poměrových ukazatelů, vzájemné vazby a závislosti a způsob jejich interpretace a hodnocení 18 Finanční poměrové ukazatele charakterizují vzájemný vztah mezi dvěma nebo více absolutními ukazateli pomocí jejich podílu. Většinou se jedná o jednoduché dělení jedné poloţky tou druhou. Nejčastěji vycházejí z účetních dat. Údaje zjištěné z rozvahy mají charakter stavových ekonomických veličin (zachycují veličiny k určitému datu, okamţitý stav). Také hodnoceni poměrových ukazatelů neznamená pouze porovnání s doporučenými hodnotami, protoţe takovéto standardní hodnoty pro všechny podniky neexistuji. Naproti tomu údaje z výkazu zisku a ztrát charakterizují výsledky činnosti za určité období tokové ukazatele 19. Finanční poměrová analýza zkoumá strukturu podnikových aktiv, kvalitu a intenzitu jejich vyuţívání, způsob jejich financování, ziskovost firmy, její solventnost, likviditu a další rysy jejího finančního ţivota na základě finančních poměrových ukazatelů GRÜNWALD, R., HOLEČKOVÁ, J., Finanční analýza a plánování podniku, Praha, Vysoká škola ekonomická ISBN X 19 SEDLÁČEK, J. Účetní data v rukou manažera, 2001, s. 61, ISBN ČERNÁ, A., DOSTÁL, J., SŮVOVÁ, H., ŠPAČEK, E., HUBÁLEK, K., Finanční analýza, 1997, s. 64, ISBN

27 Schéma 3 Členění poměrových ukazatelů z hlediska zaměření poměrových ukazatelů Poměrové ukazatele ukazatele likvidity ukazatele rentability ukazatele zadluženosti ukazatele aktivity ukazatele tržní hodnoty Zdroj: BLAHA, Z., JINDŘICHOVSKÁ, I. Jak posoudit finanční zdraví firmy, 2006, s.55; ČERNÁ, A. a kolektiv. Finanční analýza, 1997, s. 68; RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza metody, ukazatele, využití v praxi, Základním nástrojem poměrové analýzy je výpočet a interpretace finančních poměrů, které lze získat vydělením kterékoliv poloţky nebo souboru poloţek z rozvahy, výkazu zisku a ztrát a přehledu o peněţních tocích jinou poloţkou Ukazatele likvidity (liquidity ratios) Díky ukazatelům likvidity je zjišťována platební schopnost podniků, která představuje nutnou podmínku dlouhodobé existence podniku na trhu a její řízení zapadá do celkové strategie firmy. Aby byl podnik schopen fungovat bez velkých obtíţí, musí byt schopen včas hradit své závazky. Likvidita představuje schopnost majetku rychle se přeměnit bez velké ztráty na peníze. Společnost nemůţe existovat bez schopnosti platit své závazky. Platební schopnost je proto pro podnik více pohotových peněţních prostředků k příslušnému dni, neţ kolik je splatných závazků. Neţádoucími vlastnostmi ukazatelů likvidity jsou jejich relativně rychlé změny, protoţe objem krátkodobých aktiv a pasiv se v čase rychle mění, např. velikost zásob, peníze na účtu. Společnost neumí vyuţívat ziskové situace, a to často vede k půjčkám, úvěrům. Trvalá platební schopnost je nutností kaţdého podniku. Likvidita podniku je širší 29

28 pojem neţ platební schopnost, protoţe necharakterizuje jenom stav podniku, ale celý proces. Likvidita je důleţitá pro firmu z hlediska finanční rovnováhy, neboť opravdu jen likvidní firma je schopna splácet své závazky. S platební schopností jsou spojeny pojmy: Likvidita je schopnost podniku přeměnit majetek na prostředky, jeţ je moţné pouţít na úhradu závazků. Likvidnost vyjadřuje míru obtíţnosti transformace majetku do hotovostní formy. Solventnost. je schopnost hradit k určenému termínu, v poţadované podobě a na poţadovaném místě všechny splatné závazky 21. Všechny tři vlastnosti jsou úzce spojeny, protoţe podmínkou solventnosti je likvidita. Likvidita je důleţitá z hlediska finanční rovnováhy. Ukazatel likvidity je součástí výročních zpráv společností. Obecně lze říct, ţe se poměřuje čím je moţno platit (čitatel) k tomu, co je nutno platit (jmenovatel) 22. Základními ukazateli jsou: běţná likvidita, pohotová likvidita, okamţitá likvidita. Vzorce ukazatele likvidity mají obecný tvar, a to podíl toho, čím je moţno platit, k tomu, co je nutno platit. Běžná likvidita (current ratio) ukazuje, kolikrát pokrývají oběţná aktiva krátkodobé závazky společnosti. Je měřítkem krátkodobé solventnosti podniku. Neboli měří, kolikrát pokrývají oběţná aktiva krátkodobé dluhy podniku, resp. kolika jednotkami (Kč) oběţných aktiv je kryta jedna jednotka (Kč) krátkodobých dluhů. 23 Běţná likvidita, nazývaná také jako likvidita 3. stupně, ukazuje, kolikrát oběţná aktiva kryjí krátkodobé závazky společnosti. 21 ČERNÁ, A. a kolektiv. Finanční analýza, 1997, s. 68, ,GRÜNWALD, R., HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza a plánování podniku, 2007, s. 60, Grünwald, R., Holečková, J.: Finanční analýza a plánování podniku. Praha, Vysoká škola ekonomická ISBN X. 30

29 Hodnota zdravých firem dosahuje bodu mezi 2-3, postačující jsou ale body mezi 1-2. K tomu abychom byli schopni tyto jeho stránky podnikání ověřit pouţívamé ukazatele likvidity. V případě, ţe firma má běţnou likviditu pod 1, pak její dlouhodobý majetek je financován krátkodobými zdroji, coţ se můţe mít ve výsledku dopad na nedostatek pohotových zdrojů, které by měly uhradit dluhy v nejbliţší době 24. Základní vzorec pro běžnou likviditu je následující: Běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky Pohotová likvidita (quick ratio) v literatuře se často dočteme, ţe Pohotová likvidita je označována jako likvidita 2. stupně. Říká nám, jak je podnik schopen uhradit své krátkodobé peněţní závazky z krátkodobých pohledávek a finančního majetku. Čím je tato schopnost vyšší, tím je také následná hodnota ukazatele vyšší. Čím vyšší hodnota tohoto ukazatele, tím je situace podnik lepší, ovšem platí to do určité míry. Naopak výrazně niţší hodnota ukazuje nadměrnou váhu zásob v rozvaze společnosti. Pro úspěšné zachování likvidity Společnosti by správně hodnota neměla klesat pod bod 1. Na základě praxe se setkáváme s doporučením udrţovat pohotovou likviditu v rozmezí hodnot 1,0 aţ 1,5. Vysoké mnoţství oběţných aktiv přináší jen malý nebo ţádný úrok, coţ vede k neproduktivnímu vyuţívání vloţených prostředků 25. Vzorec pro pohotovou likviditu je pak následující: Pohotová likvidita = (pohotové peněžní prostředky + krátkodobé pohledávky)/ krátkodobé závazky Okamžitá likvidita (cash ratio) Podnik by měl drţet minimálně tolik finančního majetku, Aby v nutném případě mohl ihned uhradit z jedné pětiny své krátkodobé závazky. Okamţitá likvidita bývá často značena jako likvidita 1. stupně, jedná se o nejuţší vymezení likvidity. Měří nám schopnost společnosti hradit právě splatné dluhy, proto do ní vstupují jen ty nejlikvidnější poloţky. U okamţité likvidity nedodrţení vhodné hodnoty ještě neznamená finanční problémy firmy 26. Nedostatek okamţité likvidity se da také poměrně snadno překonat v dnešní době hojně pouţívanými kontokorentními bankovními účty. 24 BLAHA, Z., JINDŘICHOVSKÁ, I. Jak posoudit finanční zdraví firmy, 2006, s.56, BLAHA, Z., JINDŘICHOVSKÁ, I. Jak posoudit finanční zdraví firmy, 2006, s.56; RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza metody, ukazatele, využití v praxi, 2007, s. 50;

30 Doporučovaná hodnota okamţité likvidity se pohybuje okolo jedné. Vzorec okamţité likvidity: Okamžitá likvidita = finanční majetek ( peněžní prostředky) / krátkodobá pasiva Ukazatele rentability (profitability ratios) Rentabilita je poměr dosaţeného efektu k prostředkům vynaloţeným na dosaţení tohoto efektu. Je to finanční kategorie, která charakterizuje výnos z podnikání za určité období jako poměr zisku a (nejčastěji) kapitálu. Zisk určíme z výsledovky, velikost kapitálu z rozvahy 27. Rentabilitou můţeme hodnotit, zda společnost vyuţívá své zdroje co nejefektivněji. Akcionáři a potenciální investoři jsou ti, které ukazatele rentability zajímají nejvíce. Často je rentabilita uváděna jako výnosnost kapitálu. Rentabilita neboli výnosnost říká, kolik jednotek zisku připadá na jednu jednotku jmenovatele, kde jmenovatelem můţe být celkový kapitál, vlastní kapitál, trţby, náklady (nebo jiné veličiny). Na hodnotu rentability firma přihlíţí, nejvíce však zajímá akcionáře a potencionální investory. Zisk je výsledkem strategického plánování. Ve finanční analýze představuje jednu z elementárních pojmů a indikátor finančního zdraví firmy. Analýza ziskovosti zjišťuje efektivnost vloţených prostředků. O tyto ukazatele jeví zájem zejména a především investoři a tyto ukazatele by měly mít obecně rostoucí tendenci. Rentabilita je poměrem zisku k částce vloţeného kapitálu. Pro výpočet finanční analýzy je zisk dělen na tzv. EBIT, neboli zisk před odečtením úroků a daní, který odpovídá přesně provoznímu výsledku hospodaření. Dělení pokračuje termínem EAT, coţ znamená zisk po zdanění nebo chcete-li čistý zisk, který je ještě dál rozdělován na zisk nerozdělený a rozdělený. Jejich přiblíţení je následovné 28 : EBIT (Earnings before interest and taxes - zisk před odečtením úroků a daní) 27 ČERNÁ, A. a kolektiv. Finanční analýza, 1997, s. 70, BLAHA, Z., JINDŘICHOVSKÁ, I. Jak posoudit finanční zdraví firmy, 2006, s. 66,

31 odpovídá provoznímu výsledku hospodaření a je hojně vyuţíván pro mezipodnikové srovnání. EAT (Earnings after taxes - zisk po zdanění nebo také čistý zisk, NP net profit) jedná se o výsledek hospodaření za běţné účetní období. Tento výsledek je dále dělitelný na zisk rozdělený a zisk nerozdělený. EBT (Earnings before taxes - zisk před zdaněním) se vyuţívá pro srovnání firem s různým daňovým zatíţením. Jedná se o provozní zisk a to o sníţený nebo zvýšený finanční či mimořádný výsledek hospodaření. V praxi se můţeme nejčastěji s těmito ukazateli: rentabilita vlastního kapitálu (ROE), rentabilita celkového kapitálu (ROA), rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE), rentabilita trţeb (ROS). ROE (return on equity) rentabilita vlastního kapitálu Poskytuje informaci, kolik zisku připadá na korunu investovaného kapitálu vlastníky a také, jak byl zhodnocen vlastní kapitál a zda výnos odpovídá podstoupenému riziku. Tímto poměrovým ukazatelem mohou investoři zjistit, zda je jejich kapitál takovým tempem, aby vykompenzovalo riziko této investice. Povaţuje za základní měřítko rentability. Pokud by hodnota ROE byla dlouhodobě niţší nebo rovna výnosnosti cenných papírů garantovaných státem, bude investor pravděpodobně investovat kapitál jinde a firma tak bude odsouzena k zániku 29. Vzorec pro rentabilitu vlastního kapitálu: 29 ČERNÁ, A. a kolektiv, Finanční analýza, 1997, s. 73,

32 ROE= EAT / vlastní kapitál Nárůst ukazatele ROE mohou nejčastěji způsobit 30 : větší vytvořený zisk společnosti, pokles úrokové míry cizího kapitálu, sníţení podílu vlastního kapitálu na celkovém kapitálu, kombinace předchozích faktorů. ROA (return on assets) rentabilita celkového kapitálu Ukazatel ROA informuje o celkové efektivitě podniku. Vyjadřuje efektivnost firmy, její výdělečnost a dále také produkční sílu, neboli celkovou výnosnost kapitálu, a to bez ohledu na to, z jakých zdrojů byly činnosti financovány. Celkovým vloţeným kapitálem jsou v tomto případě myšlena celková aktiva. V případě, ţe podnik efektivně vyuţívá cizí zdroje, mělo by platit, ţe ROE > ROA. Lze o něm hovořit jako o hodnotícím ukazateli, protoţe jak jsem jiţ uvedla, tento ukazatel hodnotí ziskovost celkového vloţeného kapitálu, rozumějme celkových aktiv. Pro výpočet rentability se nejčastěji vyţívají rentabilita celkového vloţeného kapitálu, rentabilita vlastního kapitálu, rentabilita odbytu neboli trţeb a rentabilita nákladů. Rentabilita celkového kapitálu se rozkládá na součin rentability trţeb (ziskové rozpětí) a obrat celkových aktiv. Vzorec pro rentabilitu celkového kapitálu: ROA = EBIT / celková aktiva 30 ČERNÁ, A. a kolektiv, Finanční analýza, 1997, s. 73,

33 Z ROA lze odvodit ROCE (return on capital employed), coţ je rentabilita celkového vloţeného kapitálu. ROCE (return on capital employed) rentabilita celkového vloženého kapitálu do ukazatele započítává dlouhodobé dluhy (emitované obligace a dlouhodobé bankovní úvěry) a také vlastní kapitál. ROCE zobrazuje míru zhodnocení všech aktiv společnosti financovaných vlastním i cizím dlouhodobým kapitálem. Jinak řečeno vyjadřuje efektivnost hospodaření společnosti 31. Ukazatel ROCE vyjadřuje míru zhodnocení všech aktiv firmy. Základní vzorec pro rentabilitu celkového vloženého kapitálu: ROCE = (EAT + nákladové úroky) / (dlouhodobé dluhy + vlastní kapitál) ROS (return on sales) rentabilita tržeb která představuje poměry čitatele, opět zisku, a jmenovatele, kde jsou trţby. Charakterizuje zisk vztaţený k trţbám. Trţby ve jmenovateli představují trţní ohodnocení výkonů firmy za určité časové období. Trţní úspěšnost je podmíněna mnoha faktory, mezi nimiţ skutečná hodnota výrobků či sluţeb nemusí být vţdy rozhodující. Hraje zde roli i marketingová strategie, cenová politika, reklama, módní vlivy, nálady veřejnosti aj. 32 Rentabilita trţeb (označována také jako ziskové rozpětí nebo také zisková marţe) vyjadřuje, kolik zisku vytvoří podnik při určité úrovni trţeb a jako taková tvoří podstatnou část v rozkladu výnosnosti vlastního kapitálu. Vzorec pro rentabilitu tržeb: ROS = EBIT / tržby 31 RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza metody,ukazatele, využití v praxi, 2007, s. 53, SEDLÁČEK, J. Účetní data v rukou manažera, 2001, s. 64,