Základní škola a Mateřská škola, Probluz, okres Hradec Králové Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání. Tvořivá škola. 1.část: 1. 3.

Transkript

1 Základní škola a Mateřská škola, Probluz, okres Hradec Králové Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Tvořivá škola 1.část: ročník

2 Obsah 1. Identifikační údaje Charakteristika školy Úplnost a velikost školy Vybavení školy Vzdělávací nabídka žákům Charakteristika pedagogického sboru Dlouhodobé projekty Krátkodobé projekty Spolupráce s rodiči a jinými subjekty Charakteristika školního vzdělávacího programu Základní filozofie programu Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Výchova demokratického občana Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní výchova Environmentální výchova Celoškolní aktivity Mediální výchova Výchovně vzdělávací cíle a kompetence školního vzdělávacího programu Tvořivá škola Cíle směřované k žákům a k učitelům Přednosti školního programu založeného na principech činnostního učení: Učební plán Poznámky k zařazení vzdělávacích oblastí do učebního plánu Jazyk a jazyková komunikace Matematika Informační a komunikační technologie Člověk a jeho svět Umění a kultura Člověk a zdraví Člověk a svět práce Učební osnovy pro ročník ZV Cílová a obsahová specifikace jednotlivých vyučovacích předmětů Hlavní cíle 1. období Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk Anglický jazyk ve 3. ročníku Matematika Prvouka Hudební výchova Výtvarná výchova Pracovní činnosti Tělesná výchova Pracovní činnosti Hodnocení žáků a autoevaluace školy Zásady a pravidla pro sebehodnocení žáků Pravidla pro hodnocení žáků

3 8.2.1 Obecné zásady: Hodnocení a klasifikace V předmětech s převahou naukového zaměření Ve vyučovacích předmětech s převahou výchovného zaměření Hodnocení a klasifikace žáků se spec. vzdělávacími potřebami V předmětech s převahou naukového zaměření Ve vyučovacích předmětech s převahou výchovného působení Celkové hodnocení Způsob získávání podkladů pro hodnocení Hodnocení práce v zájmových útvarech Hodnocení žáků, kteří nejsou státními občany ČR Sebehodnocení Výstupní hodnocení Slovní hodnocení Komisionální přezkoušení Opravná zkouška Přezkoušení Dodatečná zkouška Postup do dalšího ročníku Autoevaluace školy

4 1. Identifikační údaje Název vzdělávacího programu: ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Motivační název: TVOŘIVÁ ŠKOLA Předkladatel: Název školy: Základní škola a Mateřská škola, Probluz, okres Hradec Králové Ulice, č.p: Probluz č. 27 PSČ, město: Nechanice Jméno ředitele: Mgr. Miluše Tušicová Kontakty: tel.: m.tusicova@seznam.cz IČ: IZO: RED-IZO: Zřizovatel školy: Název: Obec Dolní Přím Adresa: Dolní Přím 1, Dolní Přím Kontakty: tel.: obec@dolni-prim.cz Platnost dokumentu od: 1.září 2007 Poslední aktualizace: 1.září

5 2. Charakteristika školy 2.1 Úplnost a velikost školy Základní škola a Mateřská škola, Probluz, okres Hradec Králové je příspěvkovou organizací se součástmi: základní škola, mateřská škola, školní družina a školní jídelna. V základní škole se vyučují žáci ročníku ve dvou třídách. Kapacita ZŠ je 30 žáků. Školu navštěvují žáci z obcí Probluz, Dolní Přím, Horní Přím, Nový Přím, Jehlice a Stěžírky. 2.2 Vybavení školy Žáci se učí v prostředí, které vyhovuje jejich věku a ve kterém se cítí dobře. Učebny jsou prostorné, vhodně uspořádané a podnětně esteticky vyzdobené, aby se zlepšilo prostředí žáků i pedagogů. Škola je dobře vybavena učebními a didaktickými pomůckami. K dispozici je DVD přehrávač, radiomagnetofony, interaktivní tabule umístěné v I. i II. třídě. Žáci v II. třídě mají možnost pracovat na sedmi počítačích připojených na internet. Nábytek ve třídách je klasický, výška lavic je přizpůsobena výšce žáků. K dostatečnému pohybu dětí slouží vybavená tělocvična, zahrada, na které je budováno hřiště a doskočiště OÚ Dolní Přím, koupaliště a sportovní hřiště AFK Probluz. Škola je v zimním období vytápěna plynem. 2.3 Vzdělávací nabídka žákům V našem programu zařazujeme různé metody a formy práce, používáme moderní techniku. Při vyučování je využívána řada počítačových výukových programů, interaktivní tabule a žáci II. třídy ( ročníku) mohou hledat doplňující informace na internetu. Vyučování je přiměřené možnostem žáků a je přínosem pro jejich rozvoj. Chceme, aby prostor školy byl pro všechny příjemný a napomáhal vytváření vhodného klimatu uvnitř školy. Spojení věkových skupin se osvědčuje jako výhoda, kdy starší předávají své dovednosti mladším. Výuka cizího (anglického) jazyka probíhá ve ročníku. Předškoláci a žáci 2. ročníku mají možnost navštěvovat zájmový kroužek anglického jazyka. Žáci se účastní sportovních soutěží: lehkoatletických přeborů, turnajů ve vybíjené, florbalu, plaveckých závodů, aj.. K využití volného času dětí nabízí naše škola tyto zájmové kroužky: kroužek anglického, kroužek hry na flétnu pro začátečníky i pokročilé a kroužek florbalu. Během školního roku se žáci účastní mnoha kulturních akcí: divadelních a filmových představení, výstav a exkurzí. 5

6 U žáků podporujeme citlivé vztahy k lidem, k přírodě, učíme je chránit si své zdraví, vedeme je k otevřené komunikaci, rozvíjíme u nich schopnost spolupracovat a respektovat druhého, motivujeme je pro celoživotní učení. 2.4 Charakteristika pedagogického sboru Výchovně vzdělávací proces v základní škole zajišťuje ředitelka, 1 učitelka a 2 vychovatelky školní družiny. Práci vychovatelek ŠD zajišťují učitelky MŠ. Ředitelka a učitelka svým vysokoškolským vzděláním splňují podmínky odborné a pedagogické způsobilosti pro výuku na 1. stupni ZŠ. Všechny pedagogické pracovnice se během školního roku účastní vzdělávacích akcí, které jsou přínosné pro kvalitu výchovně vzdělávacího procesu. 2.5 Dlouhodobé projekty Téma projektů volí vyučující podle věkových skupin, podle náplně učiva nebo reagují na aktuální dění ve společnosti. Některé projekty jsou třídní či školní. Kurzy první pomoci a dentální hygieny ve spolupráci se Střední a vyšší zdravotní školou v HK, ve spolupráci s ČČK a FN v HK Vánoce, Velikonoce návštěva podniků a obchodů v obci, výroba dárků pro zaměstnance Projekty ve spolupráci s Mikroregionem Nechanicko sportovní (sportovní turnaje). Vánoční pásma: pro rodiče a pro seniory přednes, dramatizace, zpěv, tanec, hra na nástroje. 2.6 Krátkodobé projekty Krátkodobé projekty v rozsahu jedné hodiny, dne i týdne probíhají ve spolupráci učitelů podílejících se na výuce dané třídy. Při nich jsou využity různé metody práce (např. skupinová, práce ve dvojicích, atd.)každé dítě si může najít své uplatnění a uspokojení. 2.7 Spolupráce s rodiči a jinými subjekty Komunikace mezi učiteli a rodiči se uskutečňuje na základě partnerství a spolupráce. Rodiče dostávají informace o výsledcích vzdělávání prostřednictvím žákovských knížek, na třídních schůzkách, případně osobně či telefonicky dle přání rodičů. Informace pro rodiče jsou na internetových stránkách školy a na nástěnkách. Jsou pořádány dny otevřených dveří, na které jsou zváni rodiče i ostatní zájemci o dění ve škole. Na základě zákona 561/2004 Sb. 167 a 168 zřizovatel zřizuje Školskou radu. Školská rada je tříčlenná. Školu zastupuje 1 člen zvolený za pedagogické pracovníky, rodiče zastupuje jimi zvolený člen a zřizovatel 6

7 volí člena z obecního zastupitelstva. Setkání školské rady probíhají v termínech potřebných pro schvalování dokumentů i při mimořádných situacích. Škola spolupracuje s PPP v Hradci Králové a se SPC Hradec Králové. V oblasti enviromentální výchovy, vzdělání a osvěty škola spolupracuje s OÚ Dolní Přím a Mikroregionem Nechanicko. Ve sportovní oblasti spolupracujeme s ostatními malotřídními školami. Se zřizovatelem jsou projednávány finanční prostředky na koncepční záměry školy. Spolupráce je velmi dobrá. 3. Charakteristika školního vzdělávacího programu 3.1 Základní filozofie programu Školní vzdělávací program Tvořivá škola je založen na principech činnostního učení. Vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, že: v základním vzdělávání jde o to, aby si žáci osvojili základní poznatky o životě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo); k učení je třeba žáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku; nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze dospět tehdy, když žák zapojí do učení co nejvíc smyslů, když bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry objevovat; chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech žáků, musíme jim dát prostor pro učení, protože stejných výsledků nelze dosáhnout u všech žáků za stejnou dobu; kvalitu vzdělávání neurčuje množství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a použitelnost pro život; efektivitu vzdělávání nelze založit jen na posuzování chyb žáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné využít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběžném hodnocení činností žáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu žáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti žáka; pozitivně laděné hodnotící soudy, užívané průběžně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva. 7

8 Činnostní učení vede žáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, že trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti. Tvořivá škola nepředkládá žákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů na základě objevování. Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť žáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen množství vědomostí místo jejich kvality, ale snaží se rozvíjet schopnosti žáků a seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si žáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v životě a mohli se sami dál vzdělávat. Činnostní učení je založené na metodě objevování. Žáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si žáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouží. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život kolem nás, a tak má pro žáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je žák veden k samokontrole, samohodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Základní metoda činnostního učení metoda objevování staví do popředí význam otázek žáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu položit otázku, je to znamení, že o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá žákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti. Úloha učitele spočívá v tom, aby žákům několik žákovských otázek formuloval sám, aby je povzbuzoval, aby jim dával dostatek příležitostí k vzájemnému kladení otázek, aby pozitivně podpořil i otázky neobratně formulované. Učitel brzy pozná, že se žáci ve formulaci otázek lepší, že jsou stále obratnější a pohotovější. Schopnost ptát se je jedním z klíčů k úspěšnému učení a získává se hlavně cvikem. Otázky kladené žáky ke kterýmkoli partiím učiva provokují myšlení žáků, vedou je k hledání vysvětlení, výrazně napomáhají k učení. Pro žáky je vždy při probírání nové látky nejdůležitější vytvořit si prostřednictvím činností představu o jevech, kterým chceme učit, a naučit se tyto jevy vnímat. Průběžně musíme žáky nechat o pozorovaných jevech hovořit, a tím se u nich postupně vytváří jejich věku přiměřený odborný slovník. Až po dokonalém zvládnutí prvních dvou kroků všemi žáky přichází na řadu automatizace procvičování učiva činnostními i klasickými formami. 8

9 Další důležitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát každému žákovi možnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůže učiteli dobře poznat, do jaké míry žáci zvládli učivo, zvláště když učitel dovede využívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, že si žáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho už umí. Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Žáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spolužáků, k uvědomění si dalších možností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji žáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují. K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami. Vyučovací metody při činnostním učení jsou volné v mezích, které jsou dány přirozeným vývojem žáků. Učitel volí v těchto mezích a při dokonalé znalosti učební látky takové metody, aby v každém předmětu soustavně rozvíjel zájem žáků, a dosahoval tak co nejlepších výsledků bez přetěžování žáků a přepínání vlastních sil. Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překážkou rozvoje žáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaženo, zaměřuje se Tvořivá škola na využívání mezipředmětových vztahů. To znamená, že učí žáky užívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při každé vhodné příležitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém životě. Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, že nejpevnější spoje se vytvářejí životními situacemi. Psychologové totiž poznali, že v paměti vydrží dlouho, často i trvale to, co žák sám pozoroval, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodržovat, že žákova paměť nemá být přetěžována zbytečnými podrobnostmi. Při osvojování nového učiva dbáme v Tvořivé škole vždy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších. Rozvoj inteligence žáka je v Tvořivé škole podporován tím, že je mu umožněno samostatně se rozhodovat, uvažovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Žák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného 9

10 jevu, k vlastnímu uvažování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby žáci byli často v situacích, které vyžadují, aby o práci přemýšleli. Tvořivá škola se uplatněním činnostního učení stává školou založenou na radostné práci žáků. Učitel sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce žáků. Zájem žáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Prožívání každodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů žáků, které běžná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání. V popředí záměrů a cílů školního vzdělávacího programu Tvořivá škola je rozvoj tvořivosti žáků. Důležitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat žáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy. Aby žáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro žáky stanou partnery a poradci, pomocníky na cestě za samoobjevováním, stanou se jejich oporou. Veškerá činnost učitelů a především žáků musí být doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých výsledků. Dalším principem tvořivé školy je ta skutečnost, že žák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať už s pomůckami, nebo na základě úloh ze života. Důraz je kladen na využívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěžování žáků. Každá činnost, která žáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních prožitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků. Žákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech proto vytváříme situace, které budou schopni řešit. Vícesmyslovým zapojením žáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci. Tvořivá škola zdůrazňuje individualizované a kolektivní učení. 10

11 Individualizovaným učením rozumíme kteroukoliv formu vyučování, při níž rychlost, kterou žák postupuje při osvojování vědomostí, závisí jen na jeho schopnostech a na jeho práci (činnostech). Uváděný vzdělávací program uplatňuje též výuku kolektivní, činnostní učení do tohoto způsobu práce však často vnáší individualizaci. Učitel má možnost individuálně sledovat žáky, neboť při manipulaci s věcmi se zobrazuje mysl žáků přímo před každým z nich. Může tak přizpůsobit postup výuky pozorované individuální práci žáků. Vede žáky k hovoru o pozorovaném jevu (problému), tím se mnohé objasní i ostatním spolužákům. Velký význam má také to, že nikdo není izolován. Vzájemná nápodoba činností a vyjadřování mezi žáky zefektivňuje vyučování. Vlastní činnosti zařazujeme do výuky krátce a často v různých formách, aby upoutaly pozornost všech žáků, vedly dříve či později k znovuobjevení poznatku, k pochopení učiva a jeho dobrému zvládnutí. Předchází se tak bezduchému memorování látky naučené zpaměti bez porozumění. Kolektivní individualizovaná výuka s využitím činností žáků a zpětné vazby přináší do vyučovacích hodin přirozenou potřebu diferenciace a skupinové práce. Při hovoru o pozorovaném jevu jsou kladeny otázky nejen učitelem, ale i žáky navzájem. V rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola se realizuje harmonický rozvoj tělesných i duševních schopností každého dítěte. Činnostní učení v tvořivé škole umožní postupně každému žákovi, aby pocítil uspokojení nad svými dosaženými výsledky. Vědomí úspěchu je pak každému vzpruhou k překonávání překážek. Škola musí umožnit každému žákovi takový tělesný a duševní vývoj, jakého je schopen. Způsob a míra žákova rozvoje se neposuzuje jen podle míry vědomostí, ale zejména, podle toho, s jakou jasností a jistotou dovede žák myslet, své myšlenky vyjadřovat a řešit úkoly z praktického života, jak se vyvíjí jeho osobnost ve své mnohostrannosti. 3.2 Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Cíl Začlenit dítě do přirozeného prostředí školy i do širší společnosti a učit ho využívat vhodné naučené metody, způsoby učení a pomocné techniky. Podmínky - shoda mezi rodinou a školou k cestě integrace - příprava učitele po stránce odborné i organizační - možnost konzultace s odborníky pro další pomoc 11

12 a) Péče o žáky s vývojovými poruchami učení Žákům, u nichž je příslušným odborným pracovištěm diagnostikována SVP učení, zajišťujeme speciální péči. Pozitivním přínosem naší péče je, že tito žáci nejsou odděleni od ostatních vrstevníků a konkrétní přístupy k nim jsou stanoveny v IVP, který má charakter písemné smlouvy mezi vedením školy, vyučujícím a rodiči dítěte. Všechna navrhovaná ped.opatření jsou vždy projednávána s rodiči žáka a jejich souhlasný či nesouhlasný názor je respektován, neboť úkolem nás všech je podpoření dítěte v možnosti být úspěšný. Vzdělávací obory obsahově upravujeme tak, aby odpovídaly možnostem a schopnostem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a aby integrace byla v zájmu dítěte. Výuka a integrační proces Integrovaní žáci se účastní výuky ve stanovených předmětech. Současně se podílejí na životě třídy a spolužáků i mimo vyučování. V rámci integračního procesu pořádáme schůzku rodičů, učitelů, psychologa z odborného pracoviště a případně je na schůzku přizván i pedagogický asistent. Integrovaní žáci mají svůj IVP a je jim zajištěna speciálně pedagogická péče. Naše školní rodinná atmosféra vytváří příznivé prostředí pro to, aby každý žák v integračních aktivitách uplatnil nějakou ze svých dovedností a při společných činnostech mizely rozdíly mezi dětmi. Hodnocení a klasifikace žáků s vývojovou poruchou učení Pro zjišťování úrovně žákových vědomostí a dovedností volíme takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka ne něž nemá žákova porucha negativní vliv. U těchto žáků klademe důraz na ten druh písemného nebo ústního projevu, ve kterém mají předpoklady podávat lepší výkon. Při klasifikaci vycházíme z jevů, které žák zvládl, zaměřujeme se na pozitivní stránky výkonu, poradíme, jak nedostatky překonávat a snažíme se žáka stále motivovat. Hodnocení na vysvědčení má číselnou nebo slovní podobu nebo je kombinováno. Při integraci se řídíme Metodickým pokynem MŠMT k integraci dětí a žáků a na práci s integrovanými žáky jsme připraveni a odborně vyškoleni. Naším úkolem je povzbuzovat a udržovat přiměřenou aktivitu žáka a nedopustit, aby se dítě naučilo něčemu špatně. b) Zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných 12

13 Zařazení nadaných žáků do základního vzdělávání vyžaduje od učitelů náročnější přípravu na vyučování v jednotlivých předmětech. Pro tyto žáky je zapotřebí zvýšené motivace k rozšiřování základního učiva do hloubky především v těch vyučovacích předmětech, které reprezentují nadání dítěte. V naučných předmětech jsou jim zadávány náročnější samostatné úkoly, jsou pověřováni vedením a řízením skupin. Na žáky s hudebním nadáním klade učitel vyšší nároky, vhodným způsobem je zapojuje do činností v hodině- mohou doprovázet na hudební nástroj apod. Žákům výtvarně nadaným jsou zadávány náročnější práce- volí různé techniky, jsou podporováni v mimoškolních aktivitách, navštěvují výtvarné obory při ZUŠ. Pohybově nadaní žáci jsou podporováni v rozvíjení všech pohybových aktivit, především těch, kde žák projevuje největší zájem a talent. Žáci jsou zapojováni do sportovních soutěží, reprezentují školu. Často se stává, že tito žáci mají výkyvy v chování. Je nutné toto chování usměrňovat taktně, ale důsledně. Usměrňujeme žáky v osobnostní výchově, vedeme je k rovnému přístupu k méně nadaným spolužákům, k toleranci, ochotě pomáhat slabším. Není výjimkou, že vyniká-li žák v jedné oblasti, v jiné je průměrný. Protože nadaný žák zvládne výukový program v kratší době než ostatní, pracuje podle prokonzultovaného a rodiči podepsaného individuálního studijního plánu. Náš úkol v rozvoji potenciálu nadaných žáků motivovat žáky k zájmu o poznání a vzdělávání vést je k zájmu o vlastní rozvoj učit je sebepoznání a podporovat v nich zdravou sebedůvěru učit žáky sociálním dovednostem a respektovat jejich osobní zvláštnosti c) Vzdělávání žáků se spec.vzděl. potřebami (žáci zrakově a sluchově postižení) Vzdělávání žáků zrakově postižených bude probíhat formou individuální integrace. Žáci se budou vzdělávat podle zpracovaného učebního plánu běžných tříd a na základě individuálních vzdělávacích plánů. Podle stupně postižení bude požadována přítomnost osobního asistenta, který bude pomáhat žákovi při přizpůsobení se školnímu prostředí, bude pomáhat učitelům při komunikaci s takovým dítětem, pomáhat při komunikaci dítěte s ostatními žáky a také při komunikaci školy s rodiči postiženého žáka. d) Vzdělávání žáků se spec.vzděl. potřebami (tělesné postižení) 13

14 Vzdělávání žáků tělesně postižených bude probíhat formou individuální integrace. Žáci se budou vzdělávat podle zpracovaného učebního plánu běžných tříd a na základě individuálních vzdělávacích plánů. Ve spolupráci a na doporučení spec.ped. centra budou realizovány změny v učebním plánu, týkající se omezení v tělesné a výtvarné výchově, pracovních činnostech, případně v ostatních předmětech. Protože škola není bezbariérová, je nutné požadovat přítomnost osobního asistenta, který bude pomáhat žákovi při přizpůsobení se školnímu prostředí, bude pomáhat učitelům při komunikaci s žákem, pomáhat při komunikaci žáka s ostatními žáky a při komunikaci školy s rodiči postiženého žáka. Učitel musí žáky na přítomnost postiženého spolužáka předem připravit, stanovit pravidla chování a způsob komunikace ve třídě i mimo vyučování. e) Vzdělávání žáků s autismem Jedná se o žáky s lehčími formami autismu (s autistickými rysy). Vzdělávání těchto žáků bude probíhat formou individuální integrace. Ve spolupráci a na doporučení spec.ped. centra se budou žáci vzdělávat podle zpracovaného individuálního vzděl. plánu. Učitel musí s žáky stanovit pravidla chování a způsob komunikace ve třídě i mimo vyučování s takto postiženými spolužáky. Na základě posouzení SPC o závažnosti postižení bude požadována přítomnost osobního asistenta, který bude pomáhat žákovi přizpůsobení se školnímu prostředí, bude pomáhat učitelům při komunikaci s tímto žákem, pomáhat při komunikaci žáka s ostatními spolužáky a také při komunikaci školy s rodiči postiženého žáka. f) Vzdělávání žáků s poruchami chování Jedná se o žáky hyperaktivní, popřípadě s edukativními problémy, kteří nerespektují některé normy společenského chování, jsou nepřizpůsobiví, impulsivní a snadno unavitelní. Vzdělávání těchto žáků bude probíhat formou individuální integrace. Ve spolupráci a na doporučení pedagogickopsychologické poradny se budou žáci vzdělávat podle zpracovaného individuálního výchovněvzdělávacího plánu. V procesu vytváření klíčových kompetencí bude nutné klást zvýšený důraz na samostatné rozhodování, kritické myšlení a výchovu k práci a ke spolupráci. Učitel musí s žáky stanovit přesná pravidla chování a způsob komunikace ve třídě i mimo vyučování s tímto žákem. Zavést systém pochval a trestů. g) Vzdělávání žáků s více vadami Vzdělávání těchto žáků bude probíhat formou individuální integrace. Žáci se budou vzdělávat podle zpracovaného učebního plánu běžných tříd a na základě individuálních vzdělávacích plánů. Ve 14

15 spolupráci a na doporučení příslušných speciálně pedagogických center nebo pedagogickopsychologické poradny budou realizovány změny v učebním plánu, týkající se těchto žáků. Na základě posouzení SPC nebo PPP o závažnosti postižení bude požadována přítomnost osobního asistenta, který bude pomáhat žákovi při přizpůsobení se školnímu prostředí, bude pomáhat učitelům při komunikaci s tímto žákem, pomáhat při komunikaci žáka s ostatními spolužáky a také při komunikaci školy s rodiči postiženého žáka. h) Vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním Jedná se o žáky, kteří pocházejí z prostředí sociálně nebo kulturně a jazykově odlišného žáky z různých menšin, žáky, přicházející k nám v rámci migrace, či o žáky z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním a ekonomickým postavením. U těchto žáků bude nutné věnovat pozornost osvojení českého jazyka, seznámení s českým prostředím, jeho kulturními zvyklostmi a tradicemi. Škola bude využívat výukové postupy vhodné pro rozmanité učební styly žáků a různé způsoby organizace výuky, bude plánovat výuku tak, aby vycházela ze zájmů, zkušeností a potřeb žáků různých kultur, etnik a sociálního prostředí. Ve spolupráci s odborníky- psychologem, speciálním pedagogem - etopedem, sociálními pracovníky škola pro tyto žáky vytvoří individuální vzdělávací plán, případně na doporučení zabezpečí asistenta pedagoga. 4. Průřezová témata 4.1 Osobnostní a sociální výchova Charakteristika průřezového tématu Výchova a vzdělávání jsou v rámci průřezového tématu zaměřeny na praktické využití v běžném životě. Jeho smyslem je pomáhat každému žákovi utvářet si praktické životní dovednosti s ohledem na jeho individuální potřeby a zvláštnosti, pomáhat mu hledat si vlastní životní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě samému a k ostatním lidem a světu. Osobnostní a sociální výchova zasahuje do všech vzdělávacích oblastí, ale nejužší vztah má k předmětu Jazyk a jazyková komunikace, neboť se zaměřuje na každodenní verbální komunikaci mezi lidmi. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět ho lze využít v tématech směřujících k sebepoznání, psychohygieně, mezilidským vztahům. Vzdělávací oblast Umění a kultura se týká hlavně smyslového vnímání, utváření estetiky chování, mezilidských vztahů a chápání umění jako prostředku sebevyjádření a komunikace s okolím. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět 15

16 přispívá práce ke zdokonalování dovedností týkajících se spolupráce a komunikace v týmu v různých pracovních situacích. Klíčové kompetence, které se v rámci tohoto plánu naplňují 1. Kompetence k učení a) žák se učí vyhledávat a třídit informace a na základě jejich pochopení je využívá v praktickém životě b) operuje s obecně užívanými termíny, uvádí věci do souvislostí c) samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje, vyvozuje závěry 2. Kompetence k řešení problémů a) žák se učí vnímat, rozpoznat a pochopit problém, přemýšlet o příčinách, hledat a plánovat řešení b) vyhledává informace potřebné k řešení problémů, nedá se odradit případným nezdarem c) kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, která si je schopen obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí 3. Kompetence komunikativní a) žák se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně v písemném i ústním projevu b) naslouchá promluvám druhých lidí, snaží se jim porozumět, vhodně reaguje, diskutuje, argumentuje c) využívá informační komunikační prostředky a technologie pro kvalitní komunikaci okolním světem d) získané komunikativní dovednosti využívá ke spolupráci a soužití s ostatními lidmi 4. Kompetence sociální a personální a) žák se učí spoluvytvářet příjemnou atmosféru v týmu, přispívá svou ohleduplností k upevňování dobrých vztahů, umí požádat o pomoc i ji poskytnout b) přispívá k diskusi, chápe potřebu efektivně spolupracovat, respektuje různá hlediska a čerpá z nich poučení c) řídí své jednání tak, aby dosáhl sebeúcty a uspokojení 16

17 5. Kompetence občanské a) žák se učí odpovědně rozhodovat podle daných situací, umí se zodpovědně zachovat i v krizových situacích, umí poskytnout účinnou pomoc b) chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, rozhoduje v zájmu zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti 6. Kompetence pracovní a) žák se učí přistupovat k pracovním výsledkům nejen z hlediska kvality a užitečnosti, ale i z hlediska ochrany zdraví, ochrany životního prostředí a ochrany kulturních hodnot b) své znalosti a dovednosti využívá i v zájmu své vlastní přípravy na budoucnost 4.2 Výchova demokratického občana Charakteristika průřezového tématu Průřezové téma Výchova demokratického občana má vybavit žáka základní úrovní občanské gramotnosti (způsobilost orientovat se v problémech a konfliktech otevřené, demokratické společnosti s ohledem na věkové zvláštnosti a možnosti žáků). Má pomáhat žákovi konstruktivně řešit problémy při zachování si lidské důstojnosti, respektem k druhým, ohledem na zájem celku, s vědomím svých práv a povinností, svobod a odpovědností s uplatňováním zásad slušné komunikace. Uplatní se ve vytváření celkového klimatu školy a jednotlivých tříd a skupin. Klíčové kompetence, které se v rámci tohoto plánu naplňují 1. Kompetence k učení a) žák se učí vyhledávat a třídit informace a na základě jejich pochopení je využívá v praktickém životě b) operuje s obecně užívanými termíny, uvádí věci do souvislostí c) samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje, vyvozuje závěry 2. Kompetence k řešení problémů a) žák se učí vnímat, rozpoznat a pochopit problém, přemýšlet o příčinách, hledat a plánovat řešení 17

18 b) vyhledává informace potřebné k řešení problémů, nedá se odradit případným nezdarem c) kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, která si je schopen obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí 3. Kompetence komunikativní a) žák se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně v písemném i ústním projevu b) naslouchá promluvám druhých lidí, snaží se jim porozumět, vhodně reaguje, diskutuje, argumentuje c) využívá informační komunikační prostředky a technologie pro kvalitní komunikaci s okolním světem d) získané komunikativní dovednosti využívá ke spolupráci a soužití s ostatními lidmi 4. Kompetence sociální a personální a) žák se učí spoluvytvářet příjemnou atmosféru v týmu, přispívá svou ohleduplností k upevňování dobrých vztahů, umí požádat o pomoc i ji poskytnout b) přispívá k diskusi, chápe potřebu efektivně spolupracovat, respektuje různá hlediska a čerpá z nich poučení c) řídí své jednání tak, aby dosáhl sebeúcty a uspokojení 5. Kompetence občanské a) žák se učí odpovědně rozhodovat podle daných situací, umí se zodpovědně zachovat i v krizových situacích, umí poskytnout účinnou pomoc b) chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy c) rozhoduje v zájmu zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti 6. Kompetence pracovní a) žák se učí přistupovat k pracovním výsledkům nejen z hlediska kvality a užitečnosti, ale i z hlediska ochrany zdraví, ochrany životního prostředí a ochrany kulturních hodnot b) své znalosti a dovednosti využívá i v zájmu své vlastní přípravy na budoucnost 4.3 Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Charakteristika průřezového tématu 18

19 Tato výchova podporuje globální myšlení a mezinárodní porozumění mezi lidmi, národy, Podstatou je výchova budoucích evropských občanů jako zodpovědných a tvořivých osobností. Jejím úkolem je rozvíjet vědomí evropské identity při respektování identity národní. Uplatní se ve všech vzdělávacích oblastech, neboť prohlubuje poznatky žáků ve většině probíraných předmětech. Klíčové kompetence, které se v rámci tohoto plánu naplňují 1. Kompetence k učení a) žák se učí vyhledávat a třídit informace a na základě jejich pochopení je využívá v praktickém životě b) operuje s obecně užívanými termíny, uvádí věci do souvislostí c) samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje, vyvozuje závěry 2. Kompetence k řešení problémů a) žák se učí vnímat, rozpoznat a pochopit problém, přemýšlet o příčinách, hledat a plánovat řešení b) vyhledává informace potřebné k řešení problémů, nedá se odradit případným nezdarem c) kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, která si je schopen obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí 3. Kompetence komunikativní a) žák se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně v písemném i ústním projevu b) naslouchá promluvám druhých lidí, snaží se jim porozumět, vhodně reaguje, diskutuje, argumentuje c) využívá informační komunikační prostředky a technologie pro kvalitní komunikaci s okolním světem d) získané komunikativní dovednosti využívá ke spolupráci a soužití s ostatními lidmi 4. Kompetence sociální a personální a) žák se učí spoluvytvářet příjemnou atmosféru v týmu, přispívá svou ohleduplností k upevňování dobrých vztahů, umí požádat o pomoc i ji poskytnout b) přispívá k diskusi, chápe potřebu efektivně spolupracovat, respektuje různá hlediska a čerpá z nich poučení 19

20 c) řídí své jednání tak, aby dosáhl sebeúcty a uspokojení 5. Kompetence občanské a) žák se učí odpovědně rozhodovat podle daných situací, umí se zodpovědně zachovat i v krizových situacích, umí poskytnout účinnou pomoc b) chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, rozhoduje v zájmu zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti 6. Kompetence pracovní a) žák se učí přistupovat k pracovním výsledkům nejen z hlediska kvality a užitečnosti, ale i z hlediska ochrany zdraví, ochrany životního prostředí a ochrany kulturních hodnot b) své znalosti a dovednosti využívá i v zájmu své vlastní přípravy na budoucnost 4.4 Multikulturní výchova Charakteristika průřezového tématu Seznamuje žáky s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami. Umožňuje poznání vlastního kulturního zakotvení a porozumění různým kulturám. Rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání a respektování sociokulturní rozmanitostí. Učí žáky žít ve skupině s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat v nich svá práva a respektovat práva druhých. Vzájemný respekt, porozumění a tolerance na základě porozumění by měly být součástí veškeré komunikace ve škole. Klíčové kompetence, které se v rámci tohoto plánu naplňují 1. Kompetence k učení a) žák se učí vyhledávat a třídit informace a na základě jejich pochopení je využívá v praktickém životě b) operuje s obecně užívanými termíny, uvádí věci do souvislostí c) samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje, vyvozuje závěry 2. Kompetence k řešení problémů a) žák se učí vnímat, rozpoznat a pochopit problém, přemýšlet o příčinách, hledat a plánovat řešení 20

21 b) vyhledává informace potřebné k řešení problémů, nedá se odradit případným nezdarem c) kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, která si je schopen obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí 3. Kompetence komunikativní a) žák se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně v písemném i ústním projevu b) naslouchá promluvám druhých lidí, snaží se jim porozumět, vhodně reaguje, diskutuje, argumentuje c) využívá informační komunikační prostředky a technologie pro kvalitní komunikaci s okolním světem d) získané komunikativní dovednosti využívá ke spolupráci a soužití s ostatními lidmi 4. Kompetence sociální a personální a) žák se učí spoluvytvářet příjemnou atmosféru v týmu, přispívá svou ohleduplností k upevňování dobrých vztahů, umí požádat o pomoc i ji poskytnout b) přispívá k diskusi, chápe potřebu efektivně spolupracovat, respektuje různá hlediska a čerpá z nich poučení c) řídí své jednání tak, aby dosáhl sebeúcty a uspokojení 5. Kompetence občanské a) žák se učí odpovědně rozhodovat podle daných situací, umí se zodpovědně zachovat i v krizových situacích, umí poskytnout účinnou pomoc b) chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, rozhoduje v zájmu zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti 6. Kompetence pracovní a) žák se učí přistupovat k pracovním výsledkům nejen z hlediska kvality a užitečnosti, ale i z hlediska ochrany zdraví, ochrany životního prostředí a ochrany kulturních hodnot b) své znalosti a dovednosti využívá i v zájmu své vlastní přípravy na budoucnost 21

22 4.5 Environmentální výchova Charakteristika průřezového tématu Výchova a vzdělávání jsou v rámci průřezového tématu zaměřeny na celé životní prostředí (přírodní i umělé), mají vést dítě k pochopení vztahů člověka k životnímu prostředí a naučit ho zodpovědnému přístupu k jednání jednotlivce i společnosti a postupnému přechodu k udržitelnému způsobu života. Environmentální výchova zasahuje do většiny vzdělávacích oblastí. Má rozvíjet u žáků zájem, cítění, znalosti, postoje a dovednosti ve vztahu k životnímu prostředí a ve vztahu k ostatním obyvatelům planety. (Nejde zde pouze o výuku ekologie jako vědního oboru.) Vede žáky k aktivní účasti na ochraně a utváření životního prostředí (včetně mezilidských vztahů), vede k pochopení zdravého životního stylu a vytváření hodnotové orientace žáků v zájmu udržitelného rozvoje lidské civilizace. Klíčové kompetence, které se v rámci tohoto plánu naplňují 1. Kompetence k učení a) žák se učí vyhledávat a třídit informace a na základě jejich pochopení je využívá v praktickém životě b) operuje s obecně užívanými termíny, uvádí věci do souvislostí c) samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje, vyvozuje závěry 2. Kompetence k řešení problémů a) žák se učí vnímat, rozpoznat a pochopit problém, přemýšlet o příčinách, hledat a plánovat řešení b) vyhledává informace potřebné k řešení problémů, nedá se odradit případným nezdarem c) kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, která si je schopen obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí 3. Kompetence komunikativní a) žák se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně v písemném i ústním projevu b) naslouchá promluvám druhých lidí, snaží se jim porozumět, vhodně reaguje, diskutuje, argumentuje 22

23 c) využívá informační komunikační prostředky a technologie pro kvalitní komunikaci s okolním světem d) získané komunikativní dovednosti využívá ke spolupráci a soužití s ostatními lidmi 4. Kompetence sociální a personální a) žák se učí spoluvytvářet příjemnou atmosféru v týmu, přispívá svou ohleduplností k upevňování dobrých vztahů, umí požádat o pomoc i ji poskytnout b) přispívá k diskusi, chápe potřebu efektivně spolupracovat, respektuje různá hlediska a čerpá z nich poučení c) řídí své jednání tak, aby dosáhl sebeúcty a uspokojení 5. Kompetence občanské a) žák se učí odpovědně rozhodovat podle daných situací, umí se zodpovědně zachovat i v krizových situacích, umí poskytnout účinnou pomoc b) chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, rozhoduje v zájmu zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti 6. Kompetence pracovní a) žák se učí přistupovat k pracovním výsledkům nejen z hlediska kvality a užitečnosti, ale i z hlediska ochrany zdraví, ochrany životního prostředí a ochrany kulturních hodnot b) své znalosti a dovednosti využívá i v zájmu své vlastní přípravy na budoucnost 4.6 Celoškolní aktivity - šetření spotřebním materiálem ( sešity, papíry, psací a malířské potřeby,...) - šetření energií - třídění a sběry odpadu - hrabání listí kompost - péče o prostředí ve škole + klima školy - návštěva dopravního hřiště 23

24 4.7 Mediální výchova Charakteristika průřezového tématu Seznamuje žáky se základními poznatky a dovednostmi mediální komunikace a práce s médii. Média představují významný zdroj zkušeností, prožitků a poznatků pro stále větší okruh příjemců, proto je nutné, aby s nimi žáci uměli pracovat, vyhodnocovat je a využívat. Dále se jedná o schopnost analyzovat mediální sdělení, posoudit jejich věrohodnost, orientovat se v jejich obsazích. Učí žáky vytvářet si kritický odstup od mediálních sdělení a zároveň schopnost interpretovat mediální sdělení z hlediska jeho informační kvality. Na 1. stupni se uplatňuje hlavně v návaznosti na téma Jazyk a jazyková komunikace, kdy žáci vnímají mluvený a psaný projev, pravidla veřejné komunikace, dialogu, argumentace. Klíčové kompetence, které se v rámci tohoto plánu naplňují 1. Kompetence k učení a) žák se učí vyhledávat a třídit informace a na základě jejich pochopení je využívá v praktickém životě b) operuje s obecně užívanými termíny, uvádí věci do souvislostí c) samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje, vyvozuje závěry 2. Kompetence k řešení problémů a) žák se učí vnímat, rozpoznat a pochopit problém, přemýšlet o příčinách, hledat a plánovat řešení b) vyhledává informace potřebné k řešení problémů, nedá se odradit případným nezdarem c) kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, která si je schopen obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí 3. Kompetence komunikativní a) žák se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně v písemném i ústním projevu b) naslouchá promluvám druhých lidí, snaží se jim porozumět, vhodně reaguje, diskutuje, argumentuje 24

25 c) využívá informační komunikační prostředky a technologie pro kvalitní komunikaci s okolním světem d) získané komunikativní dovednosti využívá ke spolupráci a soužití s ostatními lidmi 4. Kompetence sociální a personální a) žák se učí spoluvytvářet příjemnou atmosféru v týmu, přispívá svou ohleduplností k upevňování dobrých vztahů, umí požádat o pomoc i ji poskytnout b) přispívá k diskusi, chápe potřebu efektivně spolupracovat, respektuje různá hlediska a čerpá z nich poučení c) řídí své jednání tak, aby dosáhl sebeúcty a uspokojení 5. Kompetence občanské a) žák se učí odpovědně rozhodovat podle daných situací, umí se zodpovědně zachovat i v krizových situacích, umí poskytnout účinnou pomoc b) chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, rozhoduje v zájmu zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti 6. Kompetence pracovní a) žák se učí přistupovat k pracovním výsledkům nejen z hlediska kvality a užitečnosti, ale i z hlediska ochrany zdraví, ochrany životního prostředí a ochrany kulturních hodnot b) své znalosti a dovednosti využívá i v zájmu své vlastní přípravy na budoucnost 4.8 Výchovně vzdělávací cíle a kompetence školního vzdělávacího programu Tvořivá škola Vzdělávací program Tvořivá škola se v plném rozsahu ztotožňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV: 1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoživotní učení. 2. Tvořivě myslet, logicky uvažovat a řešit problémy. 3. Všestranně a účinně komunikovat. 4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. 5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost. 25

26 6. Projevovat pozitivní city v chování a v prožívání životních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě. 7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví. 8. Žít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám. 9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. Získané klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní učení žáka, jeho vstup do života a do pracovního procesu. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální personální; kompetence občanské; kompetence pracovní. Počáteční etapou naplňování výchovně vzdělávacích cílů programu je 1. období základního vzdělávání (1. 3. ročník), ve kterém se buduje základ pro další vzdělávací i osobnostní rozvoj žáků. K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět v rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola prostřednictvím činnostního učení. Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodržovat pedagogické přístupy a postupy specifické pro činnostní učení. 26

27 4.9 Cíle směřované k žákům a k učitelům 1) Cílem školního programu je, aby žáci: poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoživotní vzdělávání; zvládli základy všestranné komunikace; naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých; byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti; projevovali pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde žijí, k přírodě; získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili; byli schopni žít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní k druhým lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám; poznali své reálné možnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci; dokázali v životě používat všech ve škole nabytých zkušeností. 2) Cílem školního programu je, aby učitelé: a) porozuměli smyslu a principům činnostního vyučování a vzdělávání, tj.: vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti žáků, využívat smyslové poznání a zkušenosti žáků; vytvářet prostředí, ve kterém se žáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro žákovu seberealizaci a sebedůvěru; poznávat (diagnostikovat) žáky, jejich potřeby a schopnosti; dát žákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí; rozvíjet klima dobrých vztahů mezi žáky, mezi žákem a učitelem; volit učivo ve shodě s individuálními možnostmi a zájmy žáků, klást důraz na smysluplné učení (dialog, kooperaci), respektovat schopnosti žáků; vytvářet u žáků logické a kritické myšlení; učit žáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu, rozumět grafům, diagramům a tabulkám; rozvíjet schopnost žáků spolupracovat a pracovat v týmu; utvářet u žáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí; vést žáky k vlastní organizaci učení. 27

28 b) osvojili si dovednosti činnostního učení, např.: využívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náležejícím; využívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti žáků; organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě; hodnotit znalosti žáků, nikoli jejich slabiny; organizovat práci žáků ve skupinách; vytvářet projekty s využitím mezipředmětových vztahů. c) osvojili si vyučovací metody a formy činnostního učení, které: podporují u žáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi; využívají objevování na základě tvořivosti žáků (výběr vhodných problémů); využívají sebekontrolu a sebehodnocení žáků. d) chápali souvislosti činnostního učení a jiných modelů současného vyučování a učení Přednosti školního programu založeného na principech činnostního učení: 1. Tempo výuky se přizpůsobuje schopnostem žáků ve třídě. 2. Činnostní charakter výuky podporuje soustředění žáků na výuku. 3. Každý den přináší dítěti pokrok. 4. Činnostní učení neustále podněcuje zájem žáků o učení. 5. Důsledkem radosti z práce a zájmu žáků o učení je dobrá kázeň ve třídě. 6. Žáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším pracovním návykům. 7. Zpětná vazba mezi učitelem a žákem umožňuje okamžitě odhalovat chyby žáků, pracovat s nimi, průběžně a snadno je odstraňovat. 8. Žáci nejsou přetěžováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně. Činnostní učení napomáhá rozvoji schopností všech žáků. 9. Učiteli činnostní učení umožňuje důkladnější poznání každého žáka, vede ho k úvahám o tom, co dál který žák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji. 10. Prostor pro naučení je dán i žákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo i podprůměrné. 11. Činnostní charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných žáků. 28