Psychologie 1. díl. Učebnice pro obor sociální činnost. Ilona Kopecká. Učebnice pro obor sociální činnost

Transkript

1 ISBN Pečovatelská služba a individuální plánování Praktický průvodce Marcela Hauke Ilona Kopecká Učebnice pro obor sociální činnost Péče o staré občany Učebnice pro obor sociální činnost Jana Mlýnková Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: obchod@grada.cz, Psychologie 1. díl ISBN Ilona Kopecká Psychologie 1. díl Učebnice pro obor sociální činnost

2

3 Ilona Kopecká Psychologie 1. díl Učebnice pro obor sociální činnost GRADA Publishing

4 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Mgr. Ilona Kopecká PSYCHOLOGIE 1. DÍL Učebnice pro obor sociální činnost Recenzentka: Mgr. Jana Uhrová Grada Publishing, a.s., 2011 Cover Photo fotobanka allphoto, 2011 Obr. 1, 6, 7 zhotovila Mgr. Ilona Kopecká, obr. 5 zhotovil Ing. Miloš Kopecký, obr. 2, 4 Leoš Kopecký, obr. 3, 8, 9, 10 Mgr. Petr Němec. Fotografie dodala autorka. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran stran barevné přílohy 1. vydání, Praha 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN (tištěná verze) ISBN (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN (elektronická verze ve formátu EPUB)

5 Obsah Předmluva Úvod do psychologie Psychologie jako věda Historie vzniku psychologie Odvětví disciplíny psychologie Vztah psychologie k jiným vědním oborům Metody psychologie Význam psychologie pro pracovníka v sociálních službách Charakteristika lidské psychiky Vztah mezi nervovou soustavou a psychikou Chování Chování člověka v tíživé sociální situaci Vliv sociálního prostředí na psychiku Psychické procesy a stavy Poznávací kognitivní procesy Čití Vnímání Představy a fantazie Myšlení Řeč Procesy paměti Paměť Učení Psychické stavy Stavy pozornosti City emoce Volní procesy procesy konativní Vůle bulie Vývojová psychologie Předmět vývojové psychologie Činitelé ovlivňující vývoj

6 4.3 Obecné zákonitosti vývoje Vývojové teorie Jednotlivá vývojová období Prenatální období Aktivita plodu Příprava matky na příchod dítěte Perinatální období Novorozenecké období Somatický vývoj Kognitivní vývoj Citový vývoj a socializace Kojenecké období Somatický vývoj Kognitivní vývoj Socializace Hra, sociální aktivizace Batolecí období Somatický vývoj Kognitivní vývoj Citový vývoj, socializace Hra, sociální aktivizace Předškolní období Somatický vývoj Kognitivní vývoj Citový vývoj, socializace Hra, sociální aktivizace Mladší školní věk Somatický vývoj Kognitivní vývoj Citový vývoj, socializace Sociální aktivizace, hra Období dospívání Pubescence Adolescence Dospělost Časná dospělost Střední dospělost Pozdní dospělost

7 5.10 Stáří sénium Rané stáří Pravé stáří, dlouhověkost Umírání a smrt Literatura Řešení vybraných cvičení Rejstřík

8

9 Předmluva Předmluva Vážení žáci sociálních oborů, učebnice psychologie pro sociální činnost slouží jako praktické vodítko pro vás, žáky těchto oborů. Jejím úkolem je seznámit budoucí pracovníky v sociální činnosti se základními informacemi a jejich aplikací do praktického života pomáhající profese. Někteří žáci se ptají, k čemu jim bude rozsáhlá znalost psychologické a patopsychologické terminologie. Možná k tomu, aby pochopili, co se s klientem děje, uměli se orientovat v jeho dokumentaci a rozuměli svým profesním spolupracovníkům. Pokud se chcete stát kvalitním pracovníkem a umět opravdu pomáhat, musíte pracovat nejen na svých teoretických znalostech, ale je potřeba také pracovat na rozvoji svých sociálních dovedností. Dobré mezilidské vztahy a lidský přístup ke klientům jsou hlavní devizou vašeho pracovního úspěchu. Přestože jsou si lidé velice podobní a historie se většinou opakuje, každý člověk je jedinečný a neopakovatelný. Proto je práce s lidmi dobrodružnou výpravou za poznáním. Znalosti z psychologie vám mají sloužit jako záchytné body, které na této cestě chrání vás, ale hlavně klienta před zbytečným zraněním. Po osvojení učiva z jednotlivých kapitol učebnice se vždy zamyslete, jaké životní zkušenosti s obsahem učiva máte. Jak vás tyto zkušenosti v životě ovlivnily, jak mohou ovlivnit vaše mezilidské vztahy. První díl učebnice vás seznámí s obecnou a vývojovou psychologií. Poznatky z těchto dvou psychologických disciplín jsou základním pilířem pro pochopení psychiky člověka. Přeji vám mnoho studijních úspěchů a radosti z poznání. Ilona Kopecká Tato učebnice obsahuje učivo, které vychází ze schválených Rámcových vzdělávacích programů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V učebnici jsou zpracovány informace z odborné literatury, jejíž seznam slouží jako vodítko pro další studium psychologie. 9

10 1 Psychologie 1. díl 1 Úvod do psychologie Vzdělávací cíle Po prostudování této kapitoly budete schopni: vymezit psychologii jako vědní obor a její význam pro sociální činnost definovat předmět psychologie, její význam vymezit dělení psychologických disciplín rozlišit jednotlivé psychologické směry popsat jednotlivé psychologické metody využít psychologických poznatků v praxi 1.1 Psychologie jako věda Psychologie se řadí do vědních oborů zabývajících se člověkem. Její název vznikl spojením slov psyché duše a logos věda a zabývá se psychikou člověka. Psychologie zkoumá a snaží se porozumět prožívání, chování a psychické regulaci chování. Prožívání je ta část lidské psychiky, která je uzavřena uvnitř (vnitřní svět člověka) a na člověku může či nemusí být pozorovatelná (někdo prožívá smutek a zjevně pláče, jiný prožívá smutek, ale na jeho chování nepozorujeme žádnou zvláštnost). Prožívání si člověk uvědomuje. Chování je vnější pozorovatelný projev lidské psychiky (reakce na hluk, projevení názoru, podání ruky). Chování je objektivně měřitelné. Činnost mozku můžeme sledovat na elektroencefalografu (EEG). Psychická regulace chování je schopnost řídit a ovlivňovat své chování pomocí psychických procesů (vůle, učení) Psychologie jako věda se začala rozvíjet v 19. století. 1.2 Historie vzniku psychologie Předvědecké období Člověka od pradávna zajímaly duševní psychické jevy, rozdíly ve vlastnostech a schopnostech lidí, rozdíly v reakcích lidí na určité podněty či situace. Lidé sledovali a uvědomovali si rozdíly mezi člověkem bdí- 10

11 Úvod do psychologie 1 cím a spícím, živým a mrtvým, lidé si vytvářeli názory na tyto jevy a okolnosti. Pro nedostatek vědeckých poznatků byly tyto názory primitivní. Starověk Člověk je součástí hmotné přírody, vznikl vývojem a liší se od zvířat řečí, myšlením a prací rukou (materialističtí myslitelé Demokritos, Epikuros). Ve starověkých státech lidé uctívali bohy a věřili, že osud každého člověka je dopředu napsán. Představovali si lidskou duši a pevně věřili v posmrtný život (Štefanovič, Greisinger, 1985). Významným myslitelem, který se ve svých dílech přímo duší zabýval, byl Aristoteles (vychovatel Alexandra Makedonského). Ve svém díle O duši položil základy prvnímu systematickému zpracování psychologie jako vědy, která se vědomě opírá o základní metafyzická rozhodnutí. Metafyzika je filozofická disciplína, která se zabývá jsoucnem, bytím, nehmotnými a duchovními záležitostmi. Pojem metafyzika pochází z označení části Aristotelových spisů. Aristotelovým učitelem byl další významný antický filozof Platón, jehož učení bylo ovlivněno myšlenkami vůdčího filozofa své doby Sokrata (Sokrates nenapsal žádné dílo a jeho myšlenky se k nám dostávají prostřednictvím děl Platónových). Učitel i žák se zaobírali jsoucnem a nesmrtelností, duší a základními otázkami lidského bytí. Středověk Přetrvávají nevědecké názory na duševní jevy. Nauka o duševním životě tvořila součást náboženského učení a přesvědčení. Vědecké období V kontextu vědecko-technické revoluce se koncem 19. století rychle rozvíjí nový vědní obor psychologie. Základy moderního vědeckého pojetí psychologie položil Wilhelm Wundt (německý lékař a psycholog), který v roce 1879 v Lipsku založil první psychologickou laboratoř. Svými výzkumy dokázal psychologii vymezit jako samostatnou vědu, jejíž učení je experimentálně podloženo. Wundt se při své práci významně opíral o metodu sebepozorování introspekci. Protože každý člověk je stejný a přitom odlišný, rozvinula se také tato mladá věda různými směry, které daly základ pro současnou širokou škálu psychologických směrů. Mezi základní psychologické směry patří behaviorizmus, hlubinná psychologie, gestalt psychologie a humanistická psychologie. 11

12 1 Psychologie 1. díl Behaviorizmus vychází z předpokladu, že základním prvkem zkoumání má být pozorovatelné a měřitelné chování a že psychická činnost má reflexní povahu. Hlavními představiteli jsou J. B. Watson, I. P. Pavlov, B. F. Skinner. Hlubinná psychologie, psychoanalýza vychází z názoru, že lidské projevy jsou souhrnem vědomých i nevědomých procesů a člověk není vždy schopen vysvětlit motivy svého jednání. Základním předmětem zkoumání je podvědomí (nevědomí). Hlavními představiteli byli Sigmund Freud, Carl Gustav Jung, Alfred Adler, Erich Fromm. Gestalt psychologie celostní, tvarová psychologie. Jejím hlavním předmětem zkoumání je vnímání, myšlení a učení. Zastává teorii, že celek je víc než jen součást částí. Mezi hlavní představitele patří Wolfgang Kohler a Kurt Lewin. Zastánci tohoto směru položili základy pro současnou kognitivní psychologii (kognitivní poznávací). Humanistická psychologie jejím předmětem zkoumání je člověk jako celá bytost. Humanistická psychologie je ponejvíce zaměřena terapeuticky, upozorňuje na jedinečnost každého z nás, snaží se porozumět individualitě a potřebám každého člověka. Hlavními představiteli jsou A. H. Maslow, C. R. Rogers (Hunt, 2010). 1.3 Odvětví disciplíny psychologie Lidská psychika je složitá a zasahuje do veškeré lidské činnosti, proto se vyvinulo nejen mnoho psychologických směrů, ale též mnoho odvětví této vědy. Psychologické disciplíny dělíme na základní, speciální a aplikované. Základní mají nejobecnější charakter, jsou teoretické: Obecná psychologie přináší obecné poznatky o psychice člověka (např. pojmenování a rozdělení psychických procesů) Psychologie osobnosti zabývá se strukturou, vývojem a dynamikou osobnosti (např. popisuje druh temperamentu člověka) Ontogenetická psychologie zabývá se vývojem člověka jako druhu (fylogeneze) a člověka jako jedince (ontogeneze) od početí až do smrti (např. schopnosti tříletého dítěte) 12

13 Úvod do psychologie 1 Sociální psychologie zabývá se vlivem společenských faktorů a vzájemným působením lidí ve společnosti na lidskou psychiku (např. jak ovlivní dospívajícího člověka kulturní prostředí v místě jeho bydliště) Experimentální psychologie jeden z hlavních směrů vědecké psychologie, využívá metody experimentu ke zjišťování a ověřování poznatků (např. pokus ve skupině lidí se zkoumá reakce na nedostatek spánku) Psychopatologie zabývá se chorobnými změnami psychických jevů a jejich příčinami (např. jak a proč vzniká porucha osobnosti) Speciální mají specifický předmět zkoumání, vychází ze základních a aplikovaných disciplín: Zoopsychologie zabývá se psychikou zvířat (např. jakým způsobem spolu komunikují) Farmakopsychologie zabývá se účinkem léků na psychiku člověka (např. vliv drogy na chování a prožívání člověka) Psychometrie zabývá se konstrukcí testů, měřením psychických schopností (např. IQ testy) Diferenciační psychologie zabývá se rozdíly mezi psychickými jevy jednotlivců, pohlaví a sociálních skupin (např. rozdíly mezi národními zvyky a rituály) Biopsychologie vysvětluje psychiku na základě fyziologických procesů, vztahy mezi fyziologickými procesy a chováním (např. jaké procesy probíhají v činnosti mozku při rozhovoru dvou lidí) Psycholingvistika zkoumá vztah mezi myšlením a řečí a psychické procesy při osvojování si jazyka a řeči Aplikované zkoumají psychické jevy v návaznosti na určitou lidskou činnost. Dalo by se říci, že každý druh lidské činnosti má svou psychologii. Jsou to například: Pedagogická psychologie zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vzdělávání a vyučování (např. jak nejlépe motivovat žáky k učení) Poradenská psychologie napomáhá člověku orientovat se ve složitějších životních situacích, vychází z lepšího poznání sebe sama a možnosti nalézt řešení (např. jak si poradit s rozpory ve výchově dětí) 13

14 1 Psychologie 1. díl Zdravotnická psychologie zabývá se poznáním a pochopením potřeb a prožívání nemocného člověka (např. pochopit pocity nemocného člověka a pomoci mu překonat smutek) Forenzní (soudní) psychologie zabývá se chováním a prožíváním lidí v situacích regulovaných právem (např. přístup k výslechu svědků) Klinická psychologie zabývá se diagnostikou, léčbou a prevencí duševních poruch a chorob (např. na dětském oddělení v nemocnici klinický psycholog zkoumá možné příčiny nočního pomočování) Psychologie práce zabývá se bezpečností práce, pracovním kolektivem, studuje vliv pracovního prostředí na pracovní výkon (např. vliv složení pracovního týmu na výkonnost jedince) Vojenská psychologie zabývá se podmínkami výcviku vojáků, mezilidskými vztahy v armádě, zkoumá odolnost vůči zátěži v podmínkách válečných konfliktů, chování vojsk na bitevním poli, vliv na civilní obyvatelstvo (např. jak naučit vojáka překonávat válečné útrapy) Policejní psychologie zabývá se psychologickými aspekty policejní práce (např. jak jednat s agresorem) Psychologie reklamy zkoumá efektivitu jednotlivých druhů reklam, užití barev a značek a jejich působení na zákazníka (např. jakou hudbou je potřeba podbarvit reklamní vstup, aby výrobek kupovalo co největší množství lidí) Psychologie sportu zabývá se tréninkem, vlivem psychiky na výkonnost sportovce, osobností trenéra (např. jak povzbudit sportovce k nejlepšímu výkonu) Lékařská psychologie zabývá se působením lékařské péče na psychiku člověka (např. jak na nemocného člověka působí zdravotnická technika) Psychologie zdraví aplikuje poznatky psychologie do prevence nemocí a zdravého životního stylu (např. jak prožít kvalitní a zdravý život) Dalšími specializacemi jsou politická psychologie, kosmická psychologie, manažerská psychologie, psychologie umění, psychologie dopravy, psychologie obchodu aj. (Gillernová, Buriánek, 1995). 14

15 Úvod do psychologie 1 Pokuste se vytvořit další příklady možností uplatnění aplikovaných psychologických disciplín: Vztah psychologie k jiným vědním oborům Psychologie patří mezi vědy o člověku. Je úzce spjata s biologií, antropologií, anatomií, neurologií, psychiatrií a řadou přírodovědných a medicínských oborů. Psychologie však využívá také poznatky z filozofie, matematiky, fyziky, statistiky, lingvistiky a sociálních věd. 1.5 Metody psychologie Metoda je postup, pomocí kterého dosáhneme určitého cíle. V psychologii používáme zejména tzv. empirické metody jsou spojeny s praxí a jejich výsledky mohou sloužit k vytvoření teorie. Mezi ně patří pozorování, rozhovor, dotazník, experiment, psychologický test, rozbor výsledků lidské činnosti, sociometrické šetření, kazuistika. Pozorování úkolem této metody je zachycovat skutečnost. Pozorování nás provází při všech činnostech, které vykonáváme při práci s lidmi. Pozorujeme celkový stav člověka, všímáme si změn v jeho chování, sledujeme jeho náladu, reakce, způsob komunikace, ale také úpravu a oblečení. V pomáhajících profesích je pozorování jednou z nejvýznamnějších pracovních pomůcek a často určuje míru a podmínky námi vykonávané činnosti u klienta. Rozhovor interview, umožní nám získat velké množství informací. Při vedení rozhovoru je dobré vytvořit prostředí důvěry a porozumění, aby byl klient ochoten s námi komunikovat, svěřit se, hovořit o svých starostech či potížích. Rozhovorů je více druhů, podrobněji se s nimi seznámíme při výuce komunikace. Dotazník psaný formulář, který obsahuje otázky. Pokud je otázek méně než deset, hovoříme o anketě. Dotazník může být anamnestický, zájmový, postojový (podle toho, co se chceme dozvědět). 15

16 1 Psychologie 1. díl Experiment pokus, probíhá v laboratoři nebo v přirozených podmínkách. Experimentální laboratoře bývají vybaveny značně složitým technickým zařízením a slouží k novým vědeckým výzkumům. V přirozených podmínkách jde většinou o nenáročné zkoušky reakcí či o zkoumání skupinového chování. Experiment s sebou vždy přináší určitá rizika jak pro experimentátora, tak pro objekt experimentu. Psychologický test používá se zejména v aplikovaných psychologických disciplínách a slouží k diagnostice určitého postoje, úrovně vlastnosti, zjištění traumatu či poruchy Rozbor výsledků činnosti jedná se o zjišťování a zpracovávání informací z výsledku klientovy činnosti psaní deníku, životopis, korespondence, kresba či jiné výtvarné dílo Sociometrie používá se v sociální psychologii a slouží ke zjišťování vztahů ve skupině lidí (např. třídě). Zjištěné údaje se zpracovávají do grafu, tzv. sociogramu. Kazuistika (případová studie) je podrobný popis a rozbor klientovy kauzy případu, na jehož základě volíme terapeutický přístup (Čechová, Rozsypalová, 1996) Při používání psychologických metod musíme vždy dbát na profesionální etiku, ochranu klientových práv a individualitu každého člověka. 1.6 Význam psychologie pro pracovníka v sociálních službách Styk s druhými lidmi je pro každého z nás potřebou a nezbytností. Člověk je tvor společenský a samotářský život vyhovuje pouze některým jedincům. Naším životem ve společnosti na jedné straně lidskou společnost něčím obohacujeme, na straně druhé od ní něco získáváme. Co jsme schopni dávat a získávat, záleží do značné míry na nás samých. Záleží na tom, nakolik jsme schopni poznat sami sebe a pochopit příčiny svého jednání a chování. V pomáhajících profesích je základem činnosti pracovníka spolupráce s lidmi. Běžný mezilidský kontakt se dostává na profesionální úroveň. Abychom rychleji porozuměli druhým, je dobré vědět co nejvíce o sobě samém. 16

17 Úvod do psychologie 1 Psychologie pomáhá pracovníkům v sociální činnosti: Porozumět lépe sobě samému Porozumět chování druhých lidí Porozumět chování lidí v různých druzích sociální situace Zlepšit spolupráci v týmu pracovníků Zvládat duševní zátěž, kterou pomáhající profese přináší Psychologie pomáhá pracovníkům v sociální činnosti řešit následující otázky: Jak jednat s klienty v různých druzích sociální situace Jak jednat s klienty různých věkových kategorií a s různou schopností vyrovnání se se sociální situací Jak jednat s rodinou a sociálním okolím klienta Jak získat klienta ke spolupráci Jak se vyrovnat s nepříjemným prožíváním, které může práce s lidmi vyvolat Proč je spolupráce s některým klientem náročnější, než by se dle okolností očekávalo Psychologie pomáhá všude v praxi tam, kde potřebujeme: Poznávat lidi Působit na lidi Uspořádat záležitosti či podmínky, ve kterých lidé žijí Lépe poznat sebe sama a využít toho k lepšímu porozumění s druhými lidmi Využití znalostí z psychologie v osobním životě umožní ovlivňovat své chování, rozumět chování svých vrstevníků, rodičů a jiných autorit. Znalosti můžeme využít při přípravě na budoucí manželství a rodičovství. Znalosti z psychologie pomáhají při harmonizaci mezilidských vztahů a tím přispívají k prožití kvalitnějšího života. Otázky, úkoly a cvičení: 1. Co je předmětem psychologie? 2. Popište situace ze svého života, ve kterých vám poznatky z psychologie mohou být prospěšné. 3. Vysvětlete termín behaviorizmus. 4. Čím se zabývá psychometrie? 17

18 1 Psychologie 1. díl * Najděte si na internetových stránkách životopisy a fotografie významných představitelů psychologických směrů. Můžete zjistit spoustu zajímavostí, překvapit vyučující a udělat si netradiční hodinu. Po vyplnění křížovky vám tajenka prozradí obor psychologa, který vám může pomoci při řešení náročné životní situace Legenda křížovky: 1. Metoda zachycující skutečnost 2. Vývojová (psychologie) 3. Interview 4. Představitel hlubinné psychologie 5. Sigmund doplňte příjmení 6. Pokus 7. Vývoj člověka jako druhu 8. Psychologie zabývající se vztahy ve společnosti 9. Tvarová psychologie 10. Měřitelný projev lidské psychiky 11. Forenzní psychologie 18

19 Charakteristika lidské psychiky 2 2 Charakteristika lidské psychiky Vzdělávací cíle Po prostudování této kapitoly budete schopni: vysvětlit vztah mezi nervovou soustavou a psychikou charakterizovat funkce psychiky vymezit vliv sociálního prostředí na člověka charakterizovat fungování psychiky člověka v tíživé sociální situaci Lidská psychika je souhrn psychických jevů, které jsou funkcí mozku. Zahrnuje psychické procesy a stavy, dílčí psychické předpoklady, vlastnosti osobnosti. Psychika se projevuje ve všech činnostech, které člověk vykonává. Projevuje se ve vztahu člověka k sobě samému, k ostatním lidem, zvířatům, přírodě. Psychika podává obraz o psychických procesech, stavech a vlastnostech člověka (Štefanovič, Greisinger, 1985). Lidská psychika: Je projevem funkce mozku. Umožňuje člověku poznávat svět a působit na něj. Formuje se životem ve společnosti, zejména výchovou. 2.1 Vztah mezi nervovou soustavou a psychikou dendrity Psychická činnost je závislá na činnosti nervové soustavy. Hlavní funkční jednotkou nervové soustavy je nervová buňka neuron, která umožňuje přenos vzruchů. tělo myelinová pochva neurit (axon) Obr. 1 Nervová buňka neuron (Ilona Kopecká) 19

20 2 Psychologie 1. díl Činnost mozku je často přirovnávána k činnosti počítače. Z anatomického i funkčního hlediska je možno mozek rozdělit na tři biologické počítače. Tři úrovně činnosti mozku: Mozkový kmen vývojově nejstarší část mozku související s funkcí pudů ( ještěr v nás, ještěří mozek ) Limbický systém část mozku související s funkcí emocí (citů) Mozková kůra souvisí s funkcí intelektu ( člověk v nás ) Tyto tři úrovně činnosti mozku jsou vzorkem vývoje nervové soustavy člověka jako druhu. Jejich činnost je integrována, ale nedokonale. Proto někdy člověk bojuje se svými pudy, nechová se rozumně (např. Tab. 1 Činnosti mozkových hemisfér Levá hemisféra Racionální, analytické myšlení zvládání matematiky, fyziky Logika příčiny a následku nadání kombinovat, uvědomit si důsledky svých rozhodnutí (hra v šachy) Vyvozování závěrů i z malého množství informací umí člověk udělat správný závěr Práce s čísly, pojmy a množstvím Potřeba pořádku a strukturovanosti Spontánní mluvení a psaní Reakce na komplexní pokyny Rozpoznávání slov Slova a čísla Sled pohybů Pravá hemisféra Zapojení fantazie a intuice vynalézavost, předvídavost, umělecké nadání Myšlení, které nelpí na příčinných souvislostech (připouští protimluvy) nelpění na logice ( ženská logika ), imaginární myšlení Uvažování v širších souvislostech bez ohledu na detaily velkorysé myšlení, prostorové myšlení Rozpoznání vzorů a obrazná srovnání Navrhování koncepcí Opakování, ne spontánní mluvení Reakce na jednodušší pokyny Rozpoznávání obličejů Obrysy a hudba Prostorová interpretace 20

21 Charakteristika lidské psychiky 2 si koupí drahou kabelku, aniž by ji potřeboval a měl dostatek finančních prostředků). Lidskou psychiku výrazně ovlivňuje též dominance (převládání) činnosti levé či pravé mozkové hemisféry (polokoule). Každá hemisféra má vliv na jiné psychické schopnosti. Levá hemisféra nám umožňuje myslet logicky a řídí pravou polovinu těla. Pravá hemisféra je odpovědná za emoce, intuitivní a obrazné myšlení, vnímání hudby a umění a řídí levou polovinu těla. Jednotlivé schopnosti jsou přehledně uspořádány v tabulce. Převaha jedné či druhé hemisféry předurčuje schopnosti a přednosti každého z nás. Znalosti o činnosti hemisfér můžeme využít nejen při učení a volbě povolání, ale také v praktickém životě, při řešení běžných životních situací a v partnerských vztazích. Velmi důležité jsou tyto znalosti při práci s klienty. Pokud si pozorováním ověříme psychické schopnosti člověka, díky znalostem o práci mozkových polokoulí snáze pochopíme jeho prožívání a jednání a snáze si určíme směr individuálního přístupu k němu. Lidská psychika je determinována biologicky a sociokulturně. Kromě činnosti centrálního nervového systému podmiňuje psychiku také společnost, ve které člověk žije. Funkce psychiky: Informačně orientační umožňuje člověku získat informace o tom, co se děje uvnitř jeho těla a v jeho okolí, a porozumět situaci, v níž se nachází (jak se dnes cítím, jaké je venku počasí, proč mi není do smíchu) Regulační umožňuje člověku řídit své pohyby a účelně se rozhodovat při řešení nastalé situace (v místnosti mi je teplo, jdu otevřít okno, nebo si svléknu svetr) Adaptační umožňuje člověku přizpůsobit se vzniklé situaci, vyrovnat se se změněnými podmínkami, adaptovat se na ně (přechod z jedné školy na druhou adaptace na nový třídní kolektiv) (Čechová, Rozsypalová, 1996) Jednou ze základních vlastností každého živého organizmu je schopnost vnímat podněty a nějakým způsobem na ně reagovat. U člověka tuto činnost zajišťuje: Centrální nervový systém (CNS) mozek a mícha Periferní nervstvo obvodové nervy 21

22 2 Psychologie 1. díl CNS dostředivá síla odstředivá síla receptor efektor Obr. 2 Reflexní oblouk (Leoš Kopecký) Smyslové orgány přijímají podněty Výkonné orgány uskutečňují reakci na podnět Centrální nervový systém zajišťuje vzájemné spojení jednotlivých orgánů v těle a udržuje pomocí řízení tělesných pochodů soulad organizmu. Periferní nervový systém zajišťuje kontakt organizmu s prostředím. Přenáší podněty přijímané smyslovými orgány do CNS a zprostředkuje odpověď na ně. Tento děj se nazývá reflexní oblouk. Základní činností nervového systému je reflex. Je to odpověď organizmu na určitý podnět z venku (prudké světlo způsobí sevření víček), nebo z našeho těla (na náhlou bolest reagujeme změnou polohy). Těmito reflexy se zabýval ruský vědec I. P. Pavlov a označil je jako nepodmíněné reflexy. Jejich průběh je automatický, bez vědomého pokynu CNS. Nepodmíněné reflexy jsou vrozené, stálé a neměnné. Stejný podnět vyvolá vždy stejnou reakci. Můžeme je pozorovat už u novorozených dětí, které mají např. reflex sací a polykací, reflex obranný. I. P. Pavlov se zabýval reflexy při svých výzkumech. Opakovanými pokusy se skupinou psů prokázal existenci podmíněného reflexu. Před podáváním stravy působil na psy rozsvícením žárovky či zvoněním zvonku, tedy podněty, které nemají žádnou spojitost s příjmem potravy. Psi nejprve vyměšovali sliny při přísunu potravy nepodmíněný reflex. Po několikerém opakování podání stravy současně s rozsvícením žárovky či zvoněním zvonku psi vyměšovali sliny již při těchto podnětech, a to i v případě, že po nich nenásledoval příjem potravy. 22

23 Charakteristika lidské psychiky 2 Po opakovaném nenaplnění očekávání přísunu stravy psi při světle či zvonění vyměšovat sliny přestali podmíněný reflex vyhasl. Během života vzniká i u člověka řada podmíněných reflexů. Ty, které jsou posilovány, zůstanou, jiné vyhasnou. Někdy může nepodmíněný reflex vyvolat podmíněný reflex. (Novorozenec začne sát ve chvíli, kdy poprvé ucítí v ústech bradavku. Pakliže krmení opakovaně předchází chování v matčině náruči, novorozenec začne sát již ve chvíli, kdy jej matka uchopí do náruče, aniž by ho přiložila k prsu.) (Čechová, Rozsypalová, 1996) Vědomí Uvědomit si vlastní duševní život, tedy to, co právě prožíváme, dokáže pouze člověk. Právě toto uvědomění si vlastního prožívání nazýváme vědomí. Vědomí umožňuje aktivní vztah člověka k vnějšímu světu, k sobě samému, ke svým činům. Vědomí vlastní existence nazýváme sebeuvědomění (vím, že jsem). Sebeuvědomění se zakládá na sebepoznání (vím, co a jak prožívám, uvědomuji si své klady a nedostatky). (Běžně si uvědomujeme změny v našem těle, pocit chladu, bolesti, nasycení, dále jakou máme náladu, co nás rozveselilo, nazlobilo, zklamalo apod. Prožíváme spokojenost či nespokojenost. Proč se nám náhle změní nálada, když si vzpomeneme na písemnou práci z matematiky? Protože víme, že se budeme muset večer učit místo návštěvy u kamarádky uvědomuje si důvod našeho rozladění.) Nevědomí To, co si člověk při prožívání ze svého duševního života neuvědomuje, se nazývá nevědomí, též podvědomí. Nevědomím se označují zážitky a zkušenosti, které jsme vědomě prožili, ale momentálně si je neuvědomujeme. Mohou to být vědomosti, zkušenosti, na které právě nemyslíme, ale je jisté, že je máme, neboť v případě potřeby se vybaví a můžeme je použít. (V první třídě jsme se naučili počítat a v případě potřeby, například nakupování, si tuto schopnost vybavíme a použijeme ji.) Nevědomí obsahuje také různé potlačené touhy, přání, instinkty a pudy. O jejich přítomnosti se přesvědčíme ve chvíli, kdy nerozumíme svému jednání, svým prožitkům. (Proč při setkání s neznámým člověkem pocítíme sympatii či nesympatii, aniž bychom o něm měli nějaké informace? Nezvyklost v jeho vzhledu v nás vyvolala nelibost? Ne, je to všední člověk, přesto nám není sympatický. Proč? Nevíme. Neuvědomujeme si zasunutou vzpomínku na nepříjemný zážitek, bolestnou 23

24 2 Psychologie 1. díl zkušenost, které jsme vědomě nepřikládali velký význam. Avšak v našem nevědomí toto nepříjemné prožívání zůstává uchováno a ve chvíli, kdy nějaký podnět, který nepříjemnou situaci provázel (vůně, barva, vzhled obličeje, výška, doplňky oblečení) tuto situaci připomene, naše prožívání se neuvědoměle změní. Jiným příkladem je touha po nějakém postavení či nějaké věci. Odmalička nás rodiče učí, že žárlivost a závist jsou ošklivé vlastnosti. Jak se tedy s těmito vlastnostmi vyrovnat a zůstat ve vlastních očích dobrým člověkem? Nepřipustíme si, že kamarádce, která dostala k narozeninám náš vytoužený kočárek, závidíme, ale odmítneme její návštěvu z nějaké náhodné příčiny. Tak jsme nemuseli trpět při pohledu na kočárek v cizích rukou a zároveň jsme se vyhnuli nepříjemnému prožitku vědomé závisti. Celý proces proběhl na nevědomé úrovni. Naše prožívání a vědomí nám říká: nepůjdu ke kamarádce, dnes se mi to nehodí, musím se učit. S psychickým zráním se tyto procesy stávají stále složitější a možností, jak se nevědomě vyrovnat s nepříjemnou situací, je velké množství. Při individuální práci s klienty může vnímavý sociální pracovník odhalit při rozhovoru mnohé skryté motivy a přání. Většinou lépe nahlédneme na cizí prožívání než na vlastní. Naše nevědomí nám někdy může nepříjemně zasáhnout do mezilidských vztahů. Snaha o porozumění našim nevědomým podnětům může být celoživotním procesem. Výrazným důkazem činnosti našeho podvědomí jsou sny. Jednou z forem vědomí je spánek opak bdělosti. Spánek je nezbytný pro zachování a udržení tělesného a duševního zdraví. Má ochranný a regenerační význam, pomáhá udržovat normální funkci centrálního nervového systému, chrání organizmus před vyčerpáním. Centrum spánku a bdění je v mozkovém kmeni a je spojeno s mozkovou kůrou. Podle elektroencefalogramu (EEG přístroj na záznam elektrického potenciálu způsobeného mozkovou aktivitou) můžeme rozlišit dva typy spánku NREM (nejsou přítomny rychlé pohyby očních bulbů) a REM (jsou přítomny rychlé pohyby očních bulbů). Právě ve fázi REM dochází ke snění. V těle v této fázi spánku klesá krevní tlak, kolísá dýchání a zvyšuje se aktivita mozkových neuronů. Takzvané strážné body v mozkové kůře se neutlumí úplně a zážitky se mohou promítat do vědomí. Vnímání délky trvání snu je zkreslené. Ne všechny sny si ráno pamatujeme. Některé sny se nám zdají na pokračování, některé se nám zdají celou noc. Některé sny jsou příjemné, jiné nepříjemné, 24

25 Charakteristika lidské psychiky 2 dlouho o nich přemýšlíme. Někteří lidé snům přikládají velký význam, jiní nad nimi mávnou rukou a někteří si jen nepřiznávají, že jim význam přikládají. Již v daleké historii se lidé zajímali o výklad snů. Často snům přisuzovali vizionářské významy, sen byl proroctvím a předpovídal nějakou událost (většinou nepříjemnou válku, hromobití, úmrtí v rodině). Z tohoto snažení vznikl nespočet tzv. snářů knížek, ve kterých si pod abecedně srovnanými výrazy mohl každý najít význam svého snu (psa viděti znamená věrnost, svatební šaty smrt, perly slzy, bílý kůň dobrá zpráva, černý kůň špatná zpráva apod). Lidé také často hledali ve snech znamení pro ulehčení svého života, například cestu k pokladu, čísla do výherní loterie. Prvním vědeckým pohledem na sny byla psychoanalytická teorie Sigmunda Freuda, který sny pokládal za formu plnění přání. Freud dělil sny do tří druhů: Sny plnící přání ty se zdají hlavně dětem. Pokud se dítěti zdálo o třešních, bylo to prostě proto, že po třešních toužilo, zvláště pak, pokud mu byly zakázány. Tyto sny měly podle Freuda zjevný obsah. Sny, jejichž obsah je také jednoznačný a význam jasný, ale jejich obsah nás překvapuje, protože taková myšlenka by nás v bdělém stavu ani nenapadla. Takové sny mohou vyjadřovat touhu vyzkoušet věci, o kterých jsme předtím ani nepřemýšleli (létání). Sny, jejichž obsah je nesrozumitelný, absurdní a nesouvislý (například známé osoby provádějí nesmyslné činy v cizím prostředí). Abychom tyto sny pochopili, musíme proniknout hluboko do podvědomí. Freud přikládal hlavní význam potlačeným sexuálním touhám, jejichž projevení, či dokonce naplnění může přijít právě ve snu. Výkladu snů se věnoval také Carl Gustav Jung. Tento psychoterapeut uznával, že v psychických problémech jeho pacientů hraje klíčovou roli jejich nevědomí a že klíčem k těmto příčinám mohou být právě sny. Přestože Jung s Freudem sedm let úzce spolupracoval, nesouhlasil s jeho tvrzením, že sny jednotlivých pacientů byly výsledkem jejich individuálních vědomých i nevědomých zážitků. Při své práci zaznamenal, že ve snech jeho pacientů se objevovala celá řada společných motivů, které můžeme najít ve všech kulturách a ve všech historických obdobích. Tyto univerzální motivy nazval archetypy a věřil, že jsou součástí jevu, který nazval kolektivní nevědomí lidstva. Devět nejdů- 25

26 2 Psychologie 1. díl ležitějších archetypů nazval Jung dominanty. Pokud se ve snu člověk s těmito archetypickými postavami setká, má pocit, že získal moudrost z nějakého vnějšího zdroje. Základní archetypy jsou Moudrý stařec (mužská autoritativní síla otec, učitel, kněz má moc léčit i ničit), Šejdíř (divoká a nemorální síla prohnaný a škodolibý šašek, klaun, liška, opice), Hrdina (inspirativní vzor pokud se s hrdinou ve snech příliš ztotožníme, můžeme ztratit přehled o našich reálných možnostech), Persona (představuje tvář, kterou ukazujeme veřejnosti, je to vlastně naše maska), Stín (představuje zvířecí stránku naší osobnosti brutální povahu lidí, skrývající se pod zcivilizovaným zevnějškem, většinou má podobu typického zloducha nebo zrádce ďábel, Jidáš), Dítě boží (síla umožňující obnovu, snící objeví dětskou nevinnost), Anima (vyjadřuje u muže ženské části jeho povahy, obvykle bývá představována bohyněmi), Animus (vyjadřuje mužské rysy doplňující ženskou osobnost, může snícím ženám ukázat dosud nepoznanou sílu a energii), Velká matka (má nejsilnější vliv na náš psychologický vývoj, má tvůrčí i ničivé schopnosti). Jung si všímal souvislostí mezi středověkou alchymií a mezi symbolikou jednotlivých snů u svých pacientů (Altman, 2003). V současné klinické psychologii a psychoterapii se pracuje s obsahem snů jako s materiálem pro cestu dalšího rozvoje klienta, s možností rozkrytí starých bolestí a pochopení svého jednání a prožívání. 2.2 Chování Chování je vnějším projevem lidské psychiky a je činností, která spojuje organizmus s prostředím. Z psychologického hlediska rozeznáváme tři hlavní typy chování instinktivní chování, zautomatizované úkony, rozumové chování. Instinktivní chování je chování vrozené. Instinkty jsou vrozené způsoby chování, které se nelze učením naučit. Jednotlivé živočišné druhy mají specifické instinktivní chování, které se u každé generace opakuje (rituály páření, přesuny v přírodě). Instinktivní chování má biologický význam, zajišťuje přežití, zachování života. Také člověk má instinkty, většinou jim říkáme životní potřeby. Patří mezi ně hlad, sexuální potřeba, péče o děti a další. Tyto instinkty jsou u člověka dále rozvíjeny životem ve společnosti. Společensky vychovaný člověk své instinkty ovládá svou vůlí. Pokud má hlad a vidí potravu, 26

27 Charakteristika lidské psychiky 2 nevrhá se po ní a nezačne ji hladově hltat. Výchovou má daná pravidla, která jej vedou k uvážení, jakým způsobem si může potravu opatřit a jakým způsobem se nasytí. Jiné podmínky jsou pro získání potravy v domácím prostředí, jiné ve škole, jiné v restauraci. V situaci dlouhodobého neuspokojení potřeby a ve vypjatých situacích může u člověka instinktivní chování převládnout. Zautomatizované úkony vznikají při opakování stejných úkonů za stejných podmínek. Člověk se během života naučí řadu činností, které se při častém opakování ve stejných podmínkách zautomatizují (jízda na kole, čištění zubů, hygienické návyky). Na tyto činnosti se člověk nemusí soustředit, nemusí u nich přemýšlet, nemusí je kontrolovat provádí je automaticky. Člověk je schopen tyto zautomatizované návyky vědomě změnit (doba ranního vstávání). Někdy je ovšem změna obtížnější. V případě takzvaných zlozvyků (kouření, kousání nehtů, nadměrné pojídání čokolády), které člověku slouží také jako opora v nepříznivé situaci, se s automatizovanými úkony loučíme mnohem obtížněji. Rozumové chování je vlastní člověku. Projevuje se tím, že člověk dokáže danou situaci posoudit, rozebrat, zhodnotit, zvážit rizika a pak cíleně jednat. Rozumové chování je nezbytné zejména při řešení problémů, překonávání překážek. Úroveň rozumného chování závisí na stupni rozvoje člověka (věk, inteligence) (Čechová, Rozsypalová, 1996). Co by u dospělého člověka bylo považováno za nerozumné, u dítěte tolerujeme, říkáme: Vždyť je to ještě dítě, to z toho nemá rozum. Stejně tak u lidí se sníženým intelektem neočekáváme výsledky v řešení složitých úkolů. Proč se tedy někteří dospělí lidé nechovají rozumně? Zodpovědné jsou lidské city. Pokud city převládnou nad rozumem, člověk se jimi nechá ovládnout a jeho chování označujeme jako nerozumné, nelogické, neuvážené. Například zamilovaní lidé často dělají věci, které ostatním připadají přinejmenším podivné. (Zamilovaný mladík, který ještě není finančně soběstačný, dokáže za měsíc protelefonovat vysoké částky, jen aby byl v kontaktu s milovanou dívkou. Zamilované dívky se rozejdou kvůli své lásce s opravdu dobrými kamarádkami. Zdá se vám to rozumné?) 27

28 2 Psychologie 1. díl Chování člověka v tíživé sociální situaci V situaci, která pro svůj nepříznivý průběh klade vyšší požadavky na lidské prožívání a uvažování, se výrazně mění také chování člověka. Při náhlých změnách situace u člověka převáží city nad rozumným uvažováním a sníží se tak také schopnost reálného vnímání situace. Zároveň dochází ke změnám funkce paměti, pozornosti a myšlení. Výrazně se tím omezí také schopnost řešit problémy (např. při živelných pohromách, náhlé ztrátě blízkého člověka). V déletrvající situaci se lidské chování může stát rizikovým (zneužívání návykových látek, agrese, autoagrese, kriminální jednání). V sociální práci je velmi důležité uvědomit si tyto okolnosti při jednání s klientem a při komunikaci s ním. Podrobněji se o této problematice budete učit v sociální a zdravotnické psychologii. 2.3 Vliv sociálního prostředí na psychiku Člověk se rodí do společnosti lidí a převážná většina jeho činností se odehrává mezi lidmi. První společností, se kterou má dítě zkušenosti, je jeho rodina. Zde se dítě učí základním naučeným reakcím vzorcům chování. Učí se chápat rozdíly mezi lidmi, vytváří si vzory ženského a mužského chování, učí se vycházet s druhými lidmi, řešit konflikty, budovat si společenskou pozici. Velký vliv na formování psychiky mají rodinné tradice, sourozenecká konstelace (věk, pohlaví a pořadí sourozenců). V rodině si také dítě utvoří prvotní názor na okolní svět zda je přátelský či nepřátelský. Z rodiny dítě odchází do širšího společenského okolí (zájmové kroužky pro rodiče s dětmi, dětské kolektivy, výchovná a vzdělávací zařízení) a opět získává mnoho informací o spolupráci mezi lidmi. Lidé na sebe vzájemně působí. Některé působení je příznivé, lidé si předávají své zkušenosti, pomáhají si, učí se jeden od druhého. Působení může být též nepříznivé, jako omezování osobní svobody, ubližování, nepřátelství. Pokud člověk svým chováním naplňuje pouze své potřeby, chová se bezohledně k potřebám a přáním jiných lidí a jsou pro něj prioritní pouze jeho záležitosti, hovoříme o egoistickém chování. Opakem takového chování je chování altruistické, kdy člověk klade potřeby a zájmy druhých před své vlastní, chová se prosociálně. 28

29 Charakteristika lidské psychiky 2 Bez působení lidí na sebe navzájem by nebylo lidské psychiky. Historicky vedla vzájemná spolupráce při společné činnosti až k vývoji lidské řeči. Člověk je mezi ostatními lidmi rád, přestože mu styk s ostatními přináší i obtíže a nepříjemné zkušenosti. V současné době jsou lidé na sobě velmi závislí. Využívají výsledky činnosti druhých lidí, aniž by s nimi přišli do přímého kontaktu (energie, potraviny, oděvy), a sami poskytují služby či výsledky své činnosti druhým lidem (Čechová, Rozsypalová, 1996). Každý člověk má na světě nějaký úkol, který by měl splnit. Důležité je, aby ten správný úkol našel a aby ho jeho plnění těšilo. Někteří lidé či skupiny lidí na nás mají větší vliv, někteří žádný. Dítě si své společenské okolí vybrat nemůže, v dospívání a dospělosti mají lidé na výběr (v období dospívání mladý člověk přímo vyhledává osoby, které mu mohou předat zkušenosti, na druhé straně vynucené předání zkušeností nepřijímá vždy s oblibou). Přesto se v životě můžeme setkat s lidmi, jejichž přítomnost je nám nepříjemná, a přesto musíme v jejich společnosti setrvávat, je nám vnucena (vyučující, klient, sousedé). I od takových lidí se můžeme mnohému naučit, přinejmenším to, jak se s nimi naučit vycházet. Popište situaci, kdy na vás lidé působili: Pozitivně... Negativně... Neutrálně... Styk s druhými lidmi je pro člověka nesmírně důležitý. Izolace od ostatních lidí velmi nepříjemně ovlivňuje psychický vývoj člověka. Jsou popisovány příklady, kdy děti od nejútlejšího věku přežily mezi zvířaty. S naprostou izolací od lidské společnosti byly prováděny experimenty též v psychologické laboratoři a prokázaly zhoubný vliv izolace na lidskou psychiku. V prvobytně pospolné společnosti znamenalo vyloučení z tlupy jistou smrt. Izolace od druhých lidí se ve všech společenských zřízeních používala jako trest pro člověka, který nedodržoval společenské normy. 29

30 2 Psychologie 1. díl Život mezi lidmi není důležitý jen pro předávání zkušeností a informací. Společnost působí i na to, že člověk dělá věci pro radost druhým, snaží se ostatním vyrovnat, aby získal jejich uznání, respektuje pokyny a přání druhých lidí. Tím vším se utváří psychika člověka. Otázky, úkoly a cvičení: 1. Vysvětlete, proč se mozkovému kmenu říká ještěří mozek. 2. Najděte si na internetu či v učebnici informace o limbickém systému. 3. Vysvětlete rozdíl mezi podmíněným a nepodmíněným reflexem. 4. Nakreslete a popište reflexní oblouk na konkrétní situaci. 5. Jakým způsobem ovlivňuje sociální prostředí psychiku? 6. Uveďte příklady egoistického a altruistického chování. 7. Pokuste se vyprávět a nakreslit svůj sen. 8. Vyprávějte spolužákům o situaci z vašeho života, kterou by bylo možno nazvat náročná, a o vašem prožívání a chování v této situaci. 9. Napište všechna slova, která se vám vybaví při slově samota, a vytvořte z nich krátký příběh. 30

31 Psychické procesy a stavy 3 3 Psychické procesy a stavy Vzdělávací cíle Po prostudování této kapitoly budete schopni: rozdělit psychické jevy rozlišit pojem počitek, vjem, čití, vnímání vysvětlit vlastnosti a zvláštnosti vnímání znát poruchy vnímání Tab. 2 Přehled hlavních skupin psychických jevů Skupina psychických jevů Název psychické procesy psychické stavy Charakteristika děj, část průběhu činnosti, krátké trvání stav, charakteristika člověka po určitou dobu Podskupina psychických jevů poznávací procesy čití, vnímání myšlení představy a fantazie procesy paměti motivační procesy city, vůle stavy pozornosti citové stavy Příklady vnímání krajiny poslech hudby řešení matematické úlohy představa nové halenky zapamatování a vybavení si básně, matematického vzorce radost, smutek, hněv, obdiv, soucit rozhodování mezi dvěma možnostmi trávení volného času úsilí o překonání překážek na cestě k určitému cíli odmaturování stav soustředěnosti rozptýlenosti veselá smutná nálada 31

32 3 Psychologie 1. díl Skupina psychických jevů Název dílčí psychické předpoklady vlastnosti osobnosti Charakteristika předpoklad k jedné nebo k několika málo činnostem, proměnlivější než vlastnost osobnosti předpoklad k většímu počtu činností než psychický předpoklad Podskupina psychických jevů vědomosti dovednosti návyky zájmy postoje schopnosti rysy osobnosti temperament charakter Příklady vědomosti z jednotlivých učebních předmětů, dovednost psaní, jízdy na kole návyk čistit si zuby zájem o sport, o hudbu, o přírodu postoj k určitému problému, národu a jeho příslušníkům matematické schopnosti hudební schopnosti družnost plachost výbušný či klidný temperament vytrvalost, zodpovědnost, sebeovládání 3.1 Poznávací kognitivní procesy Svět kolem nás poznáváme pomocí smyslových orgánů a jejich funkcí zrak, sluch, čich, hmat, chuť. Jednotlivé smysly nám umožňují analýzu rozbor vnímaného, proto je nazýváme smyslové analyzátory. Poznávání má pro člověka existenční význam. Umožňuje mu orientaci v prostředí, uspokojuje potřebu získávat informace. V každém okamžiku na člověka působí velké množství různých událostí a předmětů. V psychologii jim souhrnně říkáme podněty Čití Činnost analyzátorů se nazývá čití. Čití je prvotní formou psychického spojení organizmu s prostředím, je projevem citlivosti. Výsledek činnosti jednoho smyslového analyzátoru se nazývá počitek (např. barva látky, vůně květiny, chuť jablka, bolest hlavy, jemnost kůže, zvuk houslí). 32

33 Psychické procesy a stavy 3 Vytvořte další příklady počitků: Zrakový... Sluchový... Hmatový... Čichový... Chuťový... Počitek je odraz jednotlivé vlastnosti předmětu (váza) nebo jevu (déšť). Lidské analyzátory nejsou dokonalé, a proto všechny podněty nepociťujeme. Aby vznikl počitek, musí mít podnět určitou intenzitu. Necítíme prachové částice na pokožce, neslyšíme ultrazvuk. Nejmenší intenzita podnětu, kterou zaznamenáme, je dolní počitkový práh. Nejvyšší intenzita podnětu je horní počitkový práh. Podněty s velkou intenzitou často pociťujeme jako bolest (silný hluk, velký tlak, horký čaj). Nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty stejného druhu, který ještě umožňuje rozeznat rozdíl, se nazývá rozdílový počitkový práh (bez měřících přístrojů nerozeznáme rozdíly mezi váhou dvou stejných vajíček, velikostí kávových zrn, šířkou dvou vlasů). Pokuste se udělat z vašich rukou váhy. Na jednu dlaň si nasypte písek (korálky, mouku, čočku, rýži, hrách) a na druhou ruku si postupně sypte tolik materiálu, kolik vám dovolí rozlišit váhu na dlaních. Stejný pokus můžete udělat s hlasitostí hudby, teplotou vody, jemností látky, chutí jídla či nápoje. Smyslová citlivost, tedy míra kvality čití, je individuální. U stejného člověka se může měnit, například cvičením, únavou, nemocí. Lidé, kteří pracují s barvami, jsou schopni rozlišit celou škálu jednoho odstínu barvy, hudebník rozezná nepatrnou odchylku v tónu, degustátor jemné nuance chutí. 33