Medová šunka ANTONI vítězný výrobek firmy ANTONI CZ s. r. o. v soutěži Chutná hezky jihočesky. Slovo předsedy. Podzimní zamyšlení

Transkript

1 4/2010 ❸ ❺ Ze Země živitelky ❻ Chutná hezky jihočesky ❽ Hermín dva zážitky v jednom plátku ❾ Soutěž Řeznická prodejna roku 2010 se blíží do finále Catering po česku Veterinární péče v pražských jatkách Byli řezníci přední řemeslo v městě a řemeslo mocné... LIST ČESKÉHO SVAZU ZPRACOVATELŮ MASA Ročník XIX. 21. září 2010 Cena 20 Kč JAK POSTAVIT FOTBAL NA NOHY nebo na hlavu Člověk se diví, svět žasne. Když na sloupek Řezníci a fotbal v předchozím čísle novin nastala větší odezva nežli na šťourání v Klase. To nás vede k úvahám o zavedení sportovní rubriky. Z hlediska komerčního, tedy zájmu o noviny, je k tomu rozhodně důvod. Když fotbaloví manažeři, na rozdíl od těch přes maso, nikterak neváhají s pranýřováním nešvarů (pranýř = veřejné místo k vystavení podloudníka k všeobecnému posměchu). Pokusil jsem se proto blíže sledovat dění kolem fotbalového míče s vědomím, že jde o sport v Česku (údajně) nejpopulárnější. Namlsán plnými tribunami a jekotem vuvuzel na jihu Afriky jsem nedočkavě zapnul televizi, abych zhlédnul ouverturu ligového ročníku mezi domácími Bohemians 1905 a Slávií. Ve Vršovicích vůbec nebylo nabito. Rozumějme nikoli v ďolíčku, ze kterého byli klokani vypuzeni. Čert ví, zda hlavním důvodem takového exodu může být nesplnitelnost kritérií fotbalové generality, zhlédnuvší se v nutnosti vyhřívaného trávníku, na který, na rozdíl od FC Liverlool či Bayernu Mnichov, klokani peníze neseženou. Praví majitelé areálu prý mají s ďolíčkem jiné úmysly. A fandové, ti už se vydali z peněz skládáním na záchranu samotného klubu, což se nakonec může ukázat marnou obětí a vést ke stejné pohromě, jaká potkala jejich střížkovské jmenovce. Vždyť poloprázdné tribuny jsou obdobným znamením osudu jako předtím pusté prostory pro diváky na Strahově. Ono už to tak chodívá, zhlédne-li se kdo ve šlechtě a má v botách slámu. Podobně šťastně se budou tvářit příznivci ústeckého klubu, míříce za svými idoly do Teplic. Pravda, v Anglii by to představovalo několik mimořádných vlakových souprav, stovky autobusů. V Česku těm několika desítkám hooligans (teď nemám na mysli ústecké) postačí dva tři vagony a policejní eskorta. S následnými opravami zdemolovaných zařízení nejenom Českých drah, samozřejmě za peníze daňových poplatníků. A jsme zas u peněz, které prý v české kopané chybí, i když jsou do zahraničí prodávána sotva odkojená fotbalová batolata. Vše má zachránit prodej přenosů všech utkání všem televizím. Zkrátka, přenosová inflace. V tom prvním, z Vršovic, jako by Nova poněkud zaostávala. Technicky, profesionálně, kdy zejména v opakovačkách kameraman nestačil v rychlosti míči, o celkovém pojetí režie nemluvě. Nejspíš nezbude než panoptiku jménem český fotbal najít ochotného a movitého sponzora. Vytoužený spasitel v jeho čele jistě takového najde. Mezi českými řezníky už těžko. Neboť, jak se zdá, nikdo z přeživších není hochštapler schopný probendit peníze na vývoz čuníků. Stejně tak nikdo netouží po sebevraždě firmy pomocí kulatého nesmyslu. Měl by se proto rozhlédnout v Emirátech, kde má kontakty na ty, kteří holdují zeleným pažitům uprostřed pouště. My ostatní? My bychom si měli pohlídat, aby do toho byznysu nespadly peníze z našich daní, po kterých je pošilháváno. Ze svazu, kde se ztrácejí nejenom prachy, ale i místopředsedové. BR Medová šunka ANTONI vítězný výrobek firmy ANTONI CZ s. r. o. v soutěži Chutná hezky jihočesky Podzimní zamyšlení Taky jste již zahájili topnou sezonu? Předpokládám, že ano. To neochvějně znamená, že se rok překulil do své konečné fáze a blíží se zima. Táta vždycky, když je vedro, že i mouchy dostávají infarkt, říká, už aby padal sníh. Tak se mu to asi brzy splní. Tímto složitým úvodem chci naznačit, že letošní rok je již tak starý, že ho můžeme začít hodnotit. Slovo předsedy Letošní rok je doslova nabitý událostmi. V červenci se uzavřela krajská kola již třetího ročníku Prodejna roku. Letos se opět zvýšil počet účastníků a vybrat následovníka historicky prvního vítěze pana Chovanečka a jeho prodejny v Litoměřicích je stále náročnější. V srpnu se konala v rámci výstavy Země živitelka 2010 konference věnovaná tématu Maso a masné výrobky co má vědět výrobce a spotřebitel. Tento rok je to již druhá konference v pořadí, když z výčtu vyjímám červnovou mega konferenci věnovanou oslavě letošního sedmistého výročí udělení cechovních práv. A to nás v říjnu čeká první vlastní seminář organizovaný společně s Ústavem konzervace potravin a technologie masa VŠCHT. Navíc celým uvedeným obdobím se jako červená nit vine naše snaha vydolovat z ochromeného Ministerstva práce a sociálních věcí rozhodnutí životně důležité pro vzdělávací multiprojekt Masu rozumíme již 700 let. Takže co říci v poločase? Asi toto: není čas dlouho rozjímat a vzpomínat, ale musíme se zčerstva zakusovat do přicházejících překážek a problémů a přitom neztratit tah na bránu tak jako čeští fotbalisté proti Litvě. NEJISTOTA PROGRAMEM? Prodávat, ne rozdávat O prázdninách se navštěvují. Přátelé, známí, kolegové. I my jsme měli návštěvu. Čím se cizincům pochlubit, když ne historií? A byli u vytržení. Z jindřichohradeckého zámku, Třeboně, z kláštera ve Vyšším Brodě je průvodce div nemusel vyhánět. Méně nadšeně se tvářili na grilované klobásky, vydávané za norimberské. Ono už to tak chodívá. Začnete gotikou, koupáním, pohledem na krajinu a skončíte u profese, od které jste si vyrazili odpočinout. Což se definitivně potvrdilo při naší návštěvě supermarketu. Vy neumíte kvalitní šunku? Nebo alespoň paštiku? Zeptal se Lotar po přehlédnutí prodejního pultu a záplavy upoutávek s dominujícím výrazem akční cena. Z čeho tak usuzuješ? No, já kdybych měl takovou šunku v krámu, tak se s ní pochlubím. Extra cenovkou, označením, názvem... Tady vidím než slevy. To už se stalo v Česku zvykem, přiznávám barvu. Obchodníci nemají rádi extrovní zboží. Pro ně je rozhodující cena, samozřejmě ta nejnižší. Co na to výrobci? No, ti jim zobají z ruky. Ne že by nebyli šikovní. Občas vymustrují šunku prvotřídní a jedinečnou. Jenomže hned na to začnou slevovat a slevovat Až je z ní prachobyčejné diskontní bláto. Nenechá mě dokončit výklad. U vás se taky dělají slevy. Pokouším se po chvíli uvažování přejít do protiútoku. I na značkové zboží. Jistě. Aby je zákazník jednou koupil, ochutnal A potom už, unesený delikátní jemností, ochotně platil kvalitu. Tentokrát jsem mu na oplátku skočil do řeči já. Vůbec se ho to nedotklo. Právě naopak. Pousmál se nad tím, jak si rozumíme. Já zůstal poněkud smutný, jelikož bych lhal, pokud bych mu vyprávěl o Češích a jejich marketingové péči o značku. Vždyť ty šunky v prodejním pultu se nelišily ani názvem. Tedy až na výjimky. Bezvadná. Prohodil s uznáním, když jsme ji na parkovišti vybalili a ochutnávali jenom tak, z papíru. Věděl jsem totiž, která je ta výjimka. Nedal pokoj a museli jsme nazpět do marketu. Ta by se mohla prodávat o třicet dráže. Těch vašich korun, dodal, když si prohlídnul cenovky a následně jsme ochutnali další šunky v podobné ceně. Při troše marketingové fantazie. Mlčím. Přece nevyslovím, co mě právě napadá. Slova o tom, že kde nic není, ani čert nebere. Zatímco on s bohorovným klidem drmolí poučku, že je potřeba prodávat, ne rozdávat. Naštěstí nás večer čeká Sluha dvou pánů. Takový zážitek, jaký nabízí otáčko v parku českokrumlovského zámku, určitě u nich nemají. Pokud je, v rámci českého přístupu k marketingu, z toho parku neodstěhujeme, budeme se mít čím pochlubit i příště. Nebo snad i těmi značkovými šunkami? BR Pomalu tomu člověk začíná věřit. V případě Česka řešení otázky, co s kulturní krajinou. Jako by se stávala přebytečnou. Krajina k obzoru se táhnoucích polí a louk, prostoupená lesíky, cestami lemovanými stromovím, zvoucí k potěše těla i duše. Že to zní příliš vzletně a netýká se řezníků? Zkusme vydržet a přečíst pár dalších řádků. Ono se totiž až příliš stalo zvykem myslet jenom po vlastní práh a starat se pouze o sebe. Po staletí nás živila. Zprvu v Polabí či kolem řeky Moravy. Zkrátka tam, kde se urodilo víc a s menší námahou. Abychom s rostoucí populací postupovali do kopců, nakonec i do hor. Nelitujíce dřiny ani skrovnosti úrody. Tak jsme došli až na šumavské Pláně, kde jsme na Filipově Huti občas sklidili méně brambor, než bylo vysázeno. A přece jsme to nevzdávali. Brambory se dají koupit, když máte peníze. Například za tučného volka, těmi bývala Šumava vyhlášená. Vypaseného na šťavnatých horských lučinách. Když tamtéž se pasoucí kráva byla jistotou hrnku mléka dětem i omaštění pověstného štercu, pokrmu šumavských dřevorubců, hrudkou másla. Najednou se všechno přestalo vyplácet. Sázet brambory, sít obilí, krmit prase, dojit krávu... Nejenom v Pošumaví. Když živobytí lze dovézt levněji nežli vyprodukovat doma. Pokud těm sedlákům z druhé strany Šumavy my Evropané přispějeme štědřeji než zdejším. Opravdu nejde jenom o drsné hory a podhůří. I cukr dovezeme, respektujíce Bruselem moudře stanovené kvóty. Ani s odbytem obilí to nevypadá dvakrát nadějně. Něco sice semeleme pro zadělání tuzemského chleba, avšak pečivo i těstoviny na pultech obchodů až příliš často přestává nést označení ČR. Přece se jím vykrmují drůbež a prasata, namítnou ti naivní. Jistě. Jenomže nikoli v Česku. Jelikož se to nevyplácí, jak již zmíněno. Krávy by také při navýšení dávky šrotu víc dojily. Jenomže, co s mlékem? Takže neorat, nesít, nesklízet? Jak by si francouzští farmáři oddechli. Méně už ti v Bavorsku a Rakousích. Protože vítr si nevybírá mezi rovnými a rovnějšími. Jako na potvoru by fouknul od východu v době, kdy by na českých úhorech dozrával bodlák. A jeho chmýří, nesené teplým vzduchem Tudíž prozatím jsou volena prozatímní řešení. Neobratná formulace věty s opakováním slov se stejným základem? Je v tom úmysl. Jelikož opakováním se zdůrazňuje. Například to, že zemědělsko-potravinářská koncepce chybí nejenom Česku, ale i nejpokrokovějšímu uskupení světa. V důsledku čehož je prozatím uplatňováno právo silnějšího za tichého mručení slabších. Jak tomu bývalo za časů, kdy se ještě nejezdilo na summit do Bruselu, nýbrž na Říšský sněm do Norimberku. Přesto jsme si s jistými nadějemi přečetli slova nového ministra zemědělství o vůli odstranit diskriminaci českých sedláků po roce Bůh ví, co bude za čtyři roky, pokrčí rameny skeptik. V integrující se Evropě, kde zítra již znamená včera (v porovnání s východní Asií). Jenomže ono nic jiného nezbývá než věřit. Že první reformní ovoce nesklidíme až v době, kdy se v Bruselu rozhoupou k dalším prozatímním (polovičatým) krokům. Vždyť i doma je co řešit. Jelikož nová vláda sama sebe charakterizuje jako nepřítele filutů a korupčníků. Nepochybně proto přesměruje podporu od spekulativního podnikání v zemědělství (potažmo i potravinářství) k opravdovému rozvoji venkova. Ke kterému je, nikoliv tedy k frajkumštům a mazání si kapes přáteli přátel, tento určen již svým pojmenováním. Jistě by se nám v krajině více líbila žitná a pšeničná pole i louky s pasoucími se stády nežli řepkové či kukuřičné monokultury, jakožto zdroje pro výrobu pohonných hmot či bioplynové stanice. Pořád ji hyzdí méně než (spekulativní) hektary fotovoltaických článků nebo větrníků. Pořád jsou ty monokultury lepším řešením než úhory s bodláčím. Protože už zítra, až vytvoříme koncepci Jakou? Tu nám jistě už brzy představí pan ministr Fuksa. Možná krajinu, ve které se budeme cítit doma. Tedy v ní orat, sít, sklízet, popásat skot a ovce, vykrmovat prasata Aby řezničtí mistři nemuseli nakupovat ve Flandrech, Šlesvicku a Holštýnsku či za Pyrenejemi. Možná krajinu navrácenou přírodě. Tedy zalesňovanou, zatravňovanou, s vodami bez dotovaných kapřích výkrmen. Možná docela jinou, bez jakékoliv romantiky. Jenom jedno by mělo být jistotou. Konec programu nejistoty a rozhazování (on by možná seděl výstižnější výraz) peněz na její pseudoochranu. Jak tedy skončit s podivným financováním golfových hřišť, jezdeckých areálů a vůbec všech těch podivností vybraných v rámci rozdělování bruselských fondů? Úředníci jistě rádi přepracují výběrová kritéria. Jenomže se nabízí řešení daleko prostší a účinnější. Od výběrového systému přejít k systému nárokovému. Čímž se budou muset postavit do jedné řady s prostými farmáři knížata opravdová i takto pouze přezdívaná. Nejlepší řešení vůbec? Zrušení přerozdělování jako takového. Jistě, co si pak počneme s přerozdělujícími úředníky, na ně navazujícími agenturami, s majiteli panství s vyschlými prameny? Neskončí nám nakonec nějaký ten kníže v sociální síti? Nebo jinde BR

2 2 NABÍDKY INFORMACE a. s. PROFESIONALITA FLEXIBILITA SPOLEHLIVOST KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ A DODÁVKY NA MÍRU Český výrobce a dodavatel chladicích zařízení nabízí: Chladicí a mrazicí boxy z PUR panelů řada Klasik a Mini Chladicí skříně CHS a KOMBI v objemech l Chladicí vitríny VK a VP Zchlazovače a zmrazovače pro kg potravin Chladicí jednotky ZANOTTI Regálové a závěsné systémy Chlazené skříně na odpadky a KEG sudy Kontejnerové boxy chladírenské i mrazírenské Nářezový stroj NS 301 Rozšířená řada boxů MINI, skříní, zchlazovačů a zmrazovačů. Sídlo firmy: Obchodně-technické oddělení: Mělnická 150, Lužec nad Vltavou Plzeňská 59, Praha 5 Tel.: , 3 Tel.: Fax: Fax: prodej@horak-bros.com oto@horak-bros.com NABÍZÍME: MASO, VNITŘNOSTI, SÁDLO, POLOTOVARY CHLAZENÉ I MRAŽENÉ HOVĚZÍ, VEPŘOVÉ, KOŇSKÉ, DRŮBEŽÍ, RYBY PRO VÝROBU I PŘÍMOU DISTRIBUCI Stálá skladová zásoba širokého sortimentu. Pravidelné dodávky čerstvých mas přímo od výrobce. Odběr z našeho logistického centra nebo dodávky k vám na místo. Pro více informací navštivte náš web: J M É N O Z A V A Z U J E Na Kocínce Praha 6 - Dejvice Telefon: Fax: info@animalco.cz

3 Z DOMOVA AKTUÁLNĚ 3 ZEMĚ ŽIVITELKA ve službách podnikatelům i široké veřejnosti Ing. Marcela Payerová, ředitelka Výstaviště České Budějovice a. s. Skoro se tomu nechce věřit. Tato v Česku nejnavštěvovanější výstava dospěla k 37. ročníku. V případě lidského života bychom hovořili o optimálním věku. Třicátník bývá ještě plný síly a elánu, zároveň už se umí dívat na svět optikou životních zkušeností. Aby v tom světě zaujal pozici mající smysl pro něho samého i ty kolem něj. Podařilo se to Zemi živitelce? I ta prošla mnoha peripetiemi. Od politicky těžce prosazovaného děcka přes mládežníka prezentujícího budoucí celosvětové vítězství socialistického zemědělství po právě dospělého, který byl považován za přebytečného, až po revoluci, kdy se jaksi pozapomnělo na potřebu prezentace skvělých zítřků komunismu. S ní, bohužel, i na koncepci českého zemědělství. Jeden význam českobudějovické výstaviště neztratilo. Jako lukrativní lokalita uprostřed města s možností skvělého zpeněžení. A tak z jeho plochy začalo ubývat, tu větším, tu menším prodejem pozemků. Pomiňme, do čích že kapes směřují utržené peníze. Nikoliv to, že pro nesrovnatelně početnější část společnosti zůstává ikonou ve stávajícím účelu využití, hodnou návštěv v řádu stovek tisíc. S o to větším otazníkem v mysli vždy koncem srpna vstupujeme do jeho bran. Ten stojí na konci otázky, zda to letos není naposled. Tak mocná je vůně peněz. Výstaviště České Budějovice bylo zprivatizováno a od roku 1994 se stalo akciovou společností. A jako takové funguje podle platných zákonů a tržby za jakýkoliv prodej ukládá na svůj účet. Získané finanční prostředky jsou počítány na jeho další rozvoj. Troufám si říci, že Země živitelka je se svými 37 roky ve výborné kondici a po sdělení ministra zemědělství pana Ivana Fuksy, že se neuvažuje o prodeji Výstaviště České Budějovice a. s., má před sebou budoucnost. Zmiňme se o té viditelné straně. Země živitelka beze sporu slouží podnikatelům. V době, kdy již účast není dobrovolně povinná, neustává zájem pronajmout výstavní plochy v pavilonech ani na venkovních plochách. Nejspíš se to vyplácí. Přicházejí farmáři, chovatelé, šlechtitelé Dalším, pro mnohé těžko vysvětlitelným fenoménem, je masová návštěvnost ze strany laické veřejnosti. Pro mnoho lidí je putování na přelomu srpna a září rodinnou událostí, mnozí ji považují za součást národní kultury. Tady bychom nedovolili zastavit. Již loňský ročník naznačil, jak obrovský potenciál nabízí v podpoře oné národní či, viděno optikou EU, regionální identity. Bude mít pokračování? Zeptali jsme se proto člověka nejpovolanějšího. Rozhovor nám poskytla Ing. Marcela Payerová, ředitelka Výstaviště České Budějovice a. s. Nemohu začít jinak. Letošní rok je časem ekonomických dopadů krize. Neoznačili vystavovatelé v rámci úspor účast na letošním ročníku za zbytnou? Jsem velmi ráda, že ne. Všichni víme, že se letos konalo v Brně Techagro a dal by se předpokládat pokles vystavovatelů. Opak je však pravdou. Ve srovnání s loňským rokem jsme zaznamenali nárůst o 25 firem na celkový počet 782 vystavovatelů a obchodníků, od roku 2003 je tento letošní počet rekordní. Výstavní a prodejní plocha přesáhla 32 tis. m 2. Zaznamenali jsme však úspornější přístup vystavovatelů k prezentaci. Někteří objednali menší plochy, jiní například šetřili na výstavním stánku či jiných službách. Více než sedm set vystavovatelů je skvělým číslem. V době, kdy mnohé akce obdobného charakteru umírají na úbytě. Čemu přičítáte ten neutuchající zájem? Domnívám se, že důvodů je několik. Nepochybně je to dlouholetá tradice, dále prezentace aktuálních témat souvisejících s problematikou venkova a oslovujících širokou veřejnost. Je třeba dodat, že pojem široká veřejnost nelze v tomto případě zaměňovat za výraz laická veřejnost, což je asi typickým specifikem právě zemědělských oborů. Na výstavu Země živitelka přijíždějí návštěvníci se zájmem o zemědělskou problematiku, informace z oboru a disponující určitou kupní silou pro nákup jak zemědělské techniky, tak souvisejících produktů či služeb, což je atraktivní pro naše vystavovatele. A současně jsou to lidé, kteří přijíždějí s rodinami, s přáteli či kolegy a chtějí na výstavišti také strávit příjemný den se zábavou, dobrým jídlem a pitím. To vše jim výstava nabízí, a snad proto je tolik úspěšná jak z hlediska návštěvnosti, tak z hlediska spokojenosti vystavovatelů. A zřejmě i toto je zdrojem její nezaměnitelné atmosféry. Můžete vyzdvihnout ty nejpodstatnější odborné aktivity, o které byl zájem? Podle návštěvníků, kteří se v jednotlivých expozicích pohybovali, si myslím, že zájem byl o všechny zemědělské obory, ať už se jedná o zemědělskou techniku, zemědělské technologie, rostlinnou i živočišnou výrobu. Středem pozornosti bylo jako vždy potravinářství, prezentace obnovy a rozvoje venkova, myslivost, rybářství i pavilon drobnochovatelů. Jak jsem již uvedla, narůstá zájem především o informace. Odborné semináře pořádané v rámci oborových dnů, jako je například Den ekostylu, Den potravin, Den českého venkova, Den zpracovatelů masa, Den myslivosti, Den ovocnářství, Den chovatelů atd., byly zcela zaplněny. Čtenáři Řeznicko-uzenářských novin po léta sledují soutěž o Zlatý klas, kdy právě zisk tohoto prestižního ocenění v kategorii masných výrobků se stává jedinečným marketingovým nástrojem. Takže i letos I letos se konala soutěž Zlatý klas, tradičně pod odbornou garancí MZe ČR. Ve skupině Potravinářství a zpracovatelský průmysl získaly Zlatý klas 4 exponáty: Kečup delikates curry od výrobce KAND s. r. o. Dobruška Grilovací klobása švestková z Masokombinátu Plzeň s. r. o. Písecký gothajský salám od firmy ZŘUD- -Masokombinát Písek CZ, a. s. Staroslovanská medovina tmavá od výrobce SCHELLEX, spol. s r. o. Jak již jsem se zmínil, šli jste ještě dál. Země živitelka 2009 se chopila podpory regionálních výrobků, když jejich prezentaci byl věnován jeden celý pavilon. Byl to dobrý počin? S odstupem času se tento krok jeví jako výborný počin, významně doplňující prezentaci aktivního života obyvatel na venkově. Vloni jsme úzce spolupracovali s Agrární komorou ČR, Potravinářskou komorou ČR, Ministerstvem zemědělství, Asociací krajů ČR a s Družstevní asociací ČR. Nabídka regionálních potravin pod názvem Ochutnejte to nejlepší z Čech a Moravy v samostatném pavilonu soustředila na sebe pozornost nejen z řad významných hostů, návštěvníků a široké veřejnosti, ale vyvolala i mimořádný zájem médií. Říká se, že vy osobně jste byla iniciátorkou, a pokud to vůči ženě nezní drsně, i hnacím motorem tohoto programu. Můžete čtenářům povědět něco ze zákulisí? Kam jste došli letos, s kým spolupracujete, jaké máte priority? Se záměrem prezentovat regionální potraviny na výstavě Země živitelka jsem přišla po skončení 35. ročníku ZŽ. Protože již v té době druhým rokem některé regionální agrární komory organizovaly vlastní soutěže (např. CHUTNÁ HEZKY Jihočesky), měla jsem představu, že by bylo dobré oslovit 100tisícovou návštěvnost na ZŽ těmito výrobky z celé republiky. Nejprve jsem získala podporu Agrární komory ČR a pak i těch ostatních. Letošní ročník má úplně novou úroveň. V samostatném pavilonu byla nově představena značka kvality Regionální potravina, garantovaná a podporovaná MZe ČR, Potravinářskou komorou ČR a Agrární komorou ČR. Po celou dobu výstavy byly nabízeny krajové speciality a součástí byla kuchařská show, soutěže a ochutnávky. To vše bylo doplněno stánky 13 krajů ČR. Že máme kvalitní české potraviny, se přesvědčil každý, kdo do pavilonu zavítal. Naší prioritou je v této prezentaci pokračovat. To, že se rozvíjejí další možnosti podnikání na venkově, potvrzují právě výrobci regionálních potravin, které se na ZŽ prezentují. Zcela se tak naplňuje i motto naší výstavy Budoucnost českého zemědělství a českého venkova. V sousedním pavilonu byla k vidění prezentace regionální kultury. I jí se prý věnujete už řadu let Je to přesně tak. Prezentace Celostátní sítě venkova, Místních akčních skupin ČR, Spolku pro obnovu venkova ČR s celodenním programem a lidovou muzikou byla soustředěna do Pavilonu venkova R1 a na jeho okolní plochy. Na ni navazoval pavilon Regionálních potravin R3, a společně tak vytvořily na výstavě ZŽ pozitivní obraz života na českém venkově. Z vašich odpovědí se dá usoudit, že Země živitelka nadále zůstává nedílnou součástí české národní integrity. Takže se v Českých Budějovicích potkáme i příští rok? Já věřím, že se potkáme i příští rok. Do vašeho kalendáře si poznamenejte termín 38. ročníku ZŽ 2011, který se bude konat ve dnech Za odpovědi děkuje Bohumil Rada Opravdu jsme procitli všichni? Při návštěvě letošní výstavy Země živitelka se mi ta myšlenka vybavila jaksi spontánně. Už to označení agrosalon. Z úst některých politiků, kteří si samozřejmě nemohli nechat ujít příležitost být viděni před televizními kamerami a houfy návštěvníků. Jistě, zní to noblesněji a naznačuje distanc od dřívějších výstav. Ať už těch předrevolučních, kdy soudruzi při této příležitosti vyzdvihovali nové skvělé úspěchy socialistického zemědělství, či jen nedávno minulých, kdy byla vyzdvihována úspěšná integrace do nové Evropy. Zároveň prognózována skvělá budoucnost pod bruselskou taktovkou. A teď šup kozu do vozu, jak by řekli staří sedláci (jsme přece na výstavě zemědělské). Dolehla na nás krize. Jaksi se zpožděním bylo konstatováno to, co se ví už dávno a o čem se ještě vloni mlčelo. Totiž že erár skomírá na úbytě a že již nebude moci provozovat mnohé frajkumšty. UŽ PŘI SAMOTNÉM ZAHÁJENÍ bylo cítit onu hustou atmosféru. Paní ředitelka sice začala optimistickým konstatováním účasti sedmi set sedmdesáti sedmi vystavovatelů. Jistě oprávněně. Výstava jako celek byla vymustrována na jedničku. Avšak s jejím úvodním slovem jako by entuziasmus ulítnul kamsi za nedalekou Vltavu. Peníze nejsou, konstatoval ministr zemědělství Ivan Fuksa suše. Tudíž nezbývá než šetřit. Sedlákům že musí škrtnout tři čtvrtě miliardy. Což jim říká na tomto veřejném místě, ačkoliv by to mohl ještě pár NADEŠEL ČAS PRAVDY? aneb procitnutí ze snu o blahobytu dnů tajit a zprávu vyslat z bezpečí kanceláře na Těšnově. Jistě příhodné gesto upřímnosti, na které samozřejmě nemohl nezareagovat prezident Agrární komory ČR Jan Veleba. Abychom se dozvěděli o zásadním dopadu tohoto krácení na české zemědělství a jeho blížícím se krachu. K čemuž se s jistým nadhledem a sarkasmem sobě vlastním postavil pan prezident nejvyšší. Totiž Václav Klaus konstatováním potřeby tolerance vůči Velebově zdi nářků, když tento dnes slaví narozeniny. Samozřejmě si nemohl odpustit, parafrázováno, to všechno máte z těch vašich Lisabonských smluv. Kdo překvapil nejvíce? Předseda (vidíte, nikoliv prezident) Asociace soukromých zemědělců Stanislav Němec. On vlastně nepřekvapil. Ty, kteří vsázejí na zdravý selský rozum. Konstatováním, že sedlák především potřebuje hroudu a svobodu. A že se musí naučit dělat mléko za šest padesát, což on už umí. Jak jednoduchá může být pravda. ŠETŘENÍ NA KAŽDÉM KROKU bychom tudíž čekali při následném putování po expozicích. A racionální využití utracených peněz, pokud už státní kasa pustila chlup. Když utrácení soukromých vystavovatelů je jenom a jenom jejich věcí. Jistě, v minulých letech se tu dost často utrácely značné peníze z kapes daňových poplatníků za prezentace sotva napomáhající venkovu. Vždyť spřátelené reklamní a marketingové agentury přece povětšinou sídlí v Praze, odkud je sice blízko na ministerstva, ale daleko na venkov, a tudíž je pro ně obtížné znát skutečné potřeby venkovanů. Člověk by tedy očekával jistý posun. Avšak pohled do papírových expozic některých státních institucí jako by hovořil o opaku. Buďme však shovívaví. Pan ministr Fuksa zdědil již připravený scénář a v příštím roce jistě potkáme daleko více (či spíše lepší) muziky za méně peněz. On, jeho předchůdce, se tomuto nemohl zas až tolik věnovat, když musel mnoho energie dávat výměnám lesních pozemků. ZPĚT K PRAVDĚ Ano. O to půjde především. Nic nepředstírat, nic nešidit, nic neodfláknout. A šetřit! Což znamená s některými frajkumšty načisto skončit. Taková Ryba domácí spolykala mnoho desítek milionů korun, aniž by spotřeba sladkovodních ryb na jednoho Čecha stoupla o pět deka. Klasa má v rozpočtu stovky milionů. Více než třináct stovek výrobků nese její logo mimořádné kvality. Což může být na české poměry opravdu hodně a směřovat k inflaci. O inflační měnu většinou nebývá zájem Zde bychom měli vyzdvihnout to, co má poctivý punc. Žádný z (potravinářských) výrobků, kterému byl udělen Zlatý klas, nebyl horší než vynikající. Jako by mělo být naplněno okřídlené méně často znamená více. Podobně poctivě působí i oceněné výrobky regionální, jak jsme se mohli kupříkladu přesvědčit na Chutná hezky jihočesky. Věřme proto, že se nerozplyne v moři Regionální potravina. NEPROMARNĚME ŠANCI O pravdě a nahotě se prý psát nedoporučuje. Přesto jsem si troufnul alespoň naznačit. Jen v Císařových nových šatech naivní děcko řeklo vše bez okolků. My však nežijeme v pohádce. Tudíž si i tak uvědomíme, že na pořizování fiktivně parádního ošacení už peníze nejsou. Ledaže bychom si zase půjčili. A pokračovat v rozhazování (ono by se hodilo ještě příhodnější slovo) vypůjčeného Jistě, s tím už je podle vyjádření nové vlády konec. Těšme se proto na novou Zemi živitelku Nějaké pěkné moudro závěrem? Nenapadá mě nic příhodnějšího než panem Stanislavem Němcem vyslovená závěrečná věta po generace používaná našimi předky. S pomocí boží se pusťme do díla. Bohumil Rada Ředitelka Výstaviště České Budějovice Marcela Payerová Ministr zemědělství Ivan Fuksa Prezident AK ČR Jan Veleba Prezident republiky Václav Klaus Předseda Asociace soukromých zemědělců Stanislav Němec

4 4 Z DOMOVA AKTUÁLNĚ ZLATÝ KLAS co oceněná potravina, to opravdové zlato du vymezují nesporně vyšší kvalitou vůči reklamně tlačenému zboží konkurenčnímu, mnohdy zahušťovanému především škrobem a nalíčenému umělými barvivy.) GRILOVACÍ KLOBÁSA ŠVESTKOVÁ od společnosti Masokombinát Plzeň s. r. o. Dle vyjádření poroty představuje chuťově zajímavou kombinaci tradiční klobásy se sušenými švestkami. Při nízkém obsahu chloridu sodného atraktivním způsobem obohacuje sortiment (Pozn. red. Výrobek jsme neznali. Takže nezbylo, nežli jej sehnat, ugrilovat A následně konstatovat pozoruhodnou příležitost pro opravdové gurmány. Tak nějak ladí i s podzimním grilováním.) Zleva: Jaromír Kloud se Zlatým klasem pro Masokombinát Plzeň, ředitelka výstaviště Marcela Payerová, předseda poroty Stanislav Kozák Asi tak bychom mohli bez nadsázky hodnotit profesionalitu, a tím i dobré jméno této soutěže. Ne že by neměla slabší místa. Už jenom to, že účast v soutěži je vázána na poměrně nákladné povinné vystavování, činí mnoha, zejména menším výrobcům potíže. Což jistě nalezne schůdné řečení, když kvalitní regionální potraviny se stávají předmětem zájmu. Avšak zpět k zlatu. Naše společnost se dlouhodobě zabývá marketingem potravin, tudíž si troufáme vyslovit i vlastní názor. Jakže to vezmeme, abychom někomu nedávali přednost? No, nejlépe v pořadí, jak byli představitelé výrobců zváni k převzetí ocenění. Ředitelka českobudějovického výstaviště Marcela Payerová přivítala členy poroty v čele s jejím předsedou Stanislavem Kozákem, vrchním ředitelem sekce agentur pro zemědělství a venkov Ministerstva zemědělství. Vzhledem k poslání našich novin i naší slabší orientaci v zemědělské prvovýrobě přejděme rovnou k potravinám. Kdo že tedy sklidil Zlaté klasy? KEČUP DELIKATES CURRY od společnosti KAND s. r. o., Dobruška Dle vyjádření poroty se jedná o vyvážený výrobek z hlediska barvy, chuti i konzistence. Přítomné curry koření obohacuje výrobek o přírodní antioxidanty (Pozn. red. Kečupy KAND se oprav- PÍSECKÝ GOTHAJSKÝ SALÁM od ZŘUD- -Masokombinát Písek CZ, a. s. Dle vyjádření poroty se od běžných gothajských salámů liší vyšším obsahem masa, lepší texturou, vyváženým obsahem bílkovin a tuku v důsledku dodržování receptury. To jej předurčuje k širokému využití (Pozn. red. To by konečně mělo dolehnout k sluchu vedení zejména velkých řetězců, v jejichž obchodech tento výrobek chybí. Je totiž živoucím důkazem, že i zdánlivě obyčejný měkký salám může představovat příležitost ke spokojenosti zákazníků.) STAROSLOVANSKÁ MEDOVINA TMA- VÁ od SCHELLEX, spol. s r. o., Chrudim Dle vyjádření poroty čistě přírodní medovina podle originální receptury a technologie. Má výjimečnou chuť a vůni v důsledku použití hlavní suroviny, kterou je pouze medovicový med (Pozn. red. Nemůžeme cokoli dodat, Úsměv ve tváři Pavla Štochla z písecké společnosti ZŘUD mluví za vše. tento výrobek se nám nepodařilo nakoupit v běžném obchodě.) Pokud se nám tato zpráva jeví poněkud delší, omlouváme se. Považovali jsme za potřebné vyslovit podporu kvalitě. Pro všechny, kteří vydrželi číst až sem, jedna kuriozita na závěr. Zlatým klasem byl odměněn úlovek. LOVECKÁ TROFEJ MUFLONA od Českomoravské myslivecké Jednoty z MS Machov, o. Náchod Dle vyjádření poroty jde o nejsilnější trofej muflonka na světě uloveného ve volné přírodě. Muflon byl ohodnocen na 247,45 CIC bodů. (Pozn. red. Potom že se nad touto nepůvodní zvěří stahují mračna. Ocenění jistě povzbudí touhu mnoha dalších myslivců po jejím chovu. Těžko říci, zda k nadšení zemědělců a lesníků, pro něž ty CIC body často draze vykoupené Bůh suď, kde je pravda. Když sám úspěšný lovec je prý též zemědělcem a tamní populace muflonů žije s kulturní krajinou v úplné harmonii.) Pokud si udělování Zlatého klasu klade za cíl i podporu českých potravin, byl na letošní Zemi živitelce naplněn poctivě. Ačkoliv to může znít jako fráze, těšíme se na ochutnání vítězných výrobků ročníku příštího. Věřme, že jich bude o něco víc. BR Nejenom Šunkové koleno a Herkules jsou v Písku klasa. KLASA Také v rámci letošní výstavy Země živitelka bylo několika výrobcům předáno ocenění v podobě národní značky kvality Klasa. Mezi zpracovateli masa, také již tradičně, společnosti ZŘUD Masokombinát Písek CZ, a. s., pro výrobky Herkules a Šunkové koleno. Certifikát z rukou náměstka ministra zemědělství PhDr. Juraje Chmiela, CSc., převzala Lenka Kvaltýnová z marketingového oddělení. Obdobně tradičně vystoupil na pódium Ing. Jaromír Kloud, aby pro Masokombinát Plzeň s. r. o. převzal ocenění za výrobek poněkud netradiční Grilovací švestkovou klobásu. V tomto případě se jednalo o vskutku ojedinělý dvojitý zásah do černého. Stejný výrobek obdržel i prestižní Zlatý klas. RaR Jaromír Kloud při přebírání ocenění Klasa CESTOU NA VÝSLUNÍ Snad konečně dojdou zasloužené pozornosti. Kvalitní regionální potraviny od mistrů tradičních řemesel, o jejichž velkém potenciálu píšeme v ŘUN už drahnou dobu. Opravdu bylo vynaloženo mnoho úsilí, než si jich všimla širší veřejnost. Když před tím všechny pohledy směřovaly k atraktivním nabídkám globalizace, jakými jsou laciná produkce a virtuální kvalita. Proto si jistě zaslouží díky všichni ti, kteří pomohli. Především regionální agrární komory a její neúnavná a upřímná snaha napomoci uplatnění kvalitní regionální produkce. To slůvko upřímná bych si dovolil podtrhnout. Nesmíme pozapomenout ani na prodejce, byť se zpočátku jednalo spíše o bílé vrány. A ono to začalo nabírat smysl a vážnost. Všechny ty značky Chutná hezky jihočesky, MLS Pardubického kraje, Perla Zlínska O to více je potřeba dávat pozor, aby se této příležitosti nechopili ti, kteří v ní vidí pouze peníze či pouhé politické body. Příkladem budiž letošní expozice kvalitních regionálních potravin v pavilonu R3 na Zemi živitelce. Ona debutovala už loni. I my jsme o ní psali a také trochu kriticky. Avšak s konstatováním potřeby přimhouření oka nad porodními bolestmi. Také jsme vyslovili očekávání toho nejpodstatnějšího poslání projektu. Zřetelného, jednoznačného a srozumitelného představení vítězných výrobků z jednotlivých krajů v roce následujícím. Proto jsem s tak velkým očekáváním spěchal do erka. Posun zde nepochybně nastal. Celý prostor se změnil v záplavu log Regionální potravina. Dobrá, vzali to pod profesionální křídla ti pražští marketéři Přicházím k expozici Moravsko-slezského kraje a ptám se na ony vítěze. Samozřejmě z oboru masných výrobků, píšu přece pro řeznické noviny. Mám smůlu a spolu se mnou moravsko-slezští uzenáři. Kraj reprezentuje Beskyd Fryčovice a jeho sortiment zeleniny. Co se dá dělat, mířím do Liberce. Tam jsem si loni moc pěkně popovídal s panem Hvězdou, odborníkem na slovo vzatým, reprezentujícím Jatky Lomnice. Slečna na stánku hovoří příjemně a vstřícně, nikoliv ovšem zasvěceně o nějakém vítězném salámu. Ten sice ležel na pultě sousedním, reprezentujícím Karlovarský kraj. Avšak i v tomto případě bych čekal daleko víc. Naštěstí tu byli i profesionálové. Nikoliv ovšem z marketingových agentur. To v případě, kdy se do expozice krajů dostali konkrétní výrobci nebo prodejci. Také uzenářské společnosti jako Francouz, Fiala (o nich píšeme na následující 5. straně listu) či Gurmán (Ústecký kraj) si nikterak nezadaly s těmi, které jsem mohl potkat v Kolíně nad Rýnem či ve Welsu. V případě takového Martina Fialy (především jeho osobním přičiněním) byl zřetelně vidět jeho oceněný výrobek. Naprosto profesionálně působila společná prezentace tří krajů v expozici prodejce jejich oceněných výrobků. Excelentní vystavení exponátů (o to přece šlo především), znalost personálu, přítomnost představitelů řemesla, to vše nabízelo Terno. O tom píšeme samostatně. Pochvalu si zaslouží i příjemně moderovaný doprovodný program. Perfektní byla valašská kyselica, v jednu chvíli podávaná návštěvníkům. Spolu s Valašskými frgály reprezentovala Zlínský kraj. Škoda jen, že takto nebyly servírovány i Perly Zlínska. Je potřebné ocenit i upřímnou snahu manželů Šaškových z akční skupiny Pošumaví. Oč tedy běží? Upřímně řečeno o těch padesát milionů korun, které ministerstvo zemědělství vyčlenilo na podporu nejkvalitnějších regionálních potravin. Respektive o jejich smysluplné využití. Jistě mělo na mysli zviditelnění velmi konkrétních výrobků. Nikoliv pranici o peníze či politické body. Chce se proto věřit, že příště se potkáme s poněkud jasněji vyvedeným obrazem. Konkrétní výrobek, konkrétní výrobek a znovu konkrétní výrobek musí být hlavní součástí leitmotivu expozice. Jenom jeho vtěsnání do podvědomí spotřebitelů pomůže regionálním podnikatelům k zvýšenému poptávání na trhu. Pod jakým logem? No, takové Regionální potravina chutná hezky jihočesky by možná vyznívalo tak nějak disharmonicky. Příliš upřímné konstatování? Jsme tu přece od toho, abychom se nebáli sloužit českým uzenářům, plátcům daní, do Prahy i Bruselu. Bohumil Rada MASO A MASNÉ VÝROBKY co má vědět výrobce a spotřebitel Dne 27. srpna 2010 v Českých Budějovicích měl pokračování projekt Český svaz zpracovatelů masa informačně vzdělávací akce mezinárodního charakteru v roce Tentokrát v areálu českobudějovického výstaviště (pavilon Z) v rámci výstavy Země živitelka Akce je rovněž prezentována jako součást celoročních oslav sedmistého výročí udělení privilegií používání českého lva ve znaku řeznického cechu a práva nástupu tohoto cechu v čele všech řemesel. Když umíte zaujmout... Předmětem konference, určené především pro širší odbornou veřejnost, bylo seznámení s novinkami v potravinářské legislativě, hodnocení významu masa ve výživě člověka a informace o laboratorní kontrole masa. Cílem konference byla rovněž výměna zkušeností k těmto okruhům na profesní úrovni. Přednášejícími byli Rudolf Ševčík, Ph.D. (FPBT, VŠCHT Praha) Význam masa ve výživě člověka, Ing. Jan Pivoňka (FPBT, VŠCHT Praha) Laboratorní kontrola masa a masných výrobků, Mgr. Markéta Chýlková (Potravinářská komora ČR) Novinky v potravinářské legislativě. Odborným garantem byl Ing. Jan Katina, organizačním Ing. Jitka Vostatková, oba za ČSZM. Na konferenci byl rovněž přítomen předseda ČSZM Ing. Jaromír Kloud. Po ukončení přednáškové a diskusní části konference přítomní navštívili výstavní prostory právě probíhající Země živitelky. Především pak expozice vztahující se k tematice, které se nacházely v pavilonech R3 či M2, což umožnilo okamžité srovnání přednášeného s praxí. To organizátoři považují, spolu s velmi hojnou účastí ze strany odborné veřejnosti, za efektivní naplnění cílů této konference. RaR

5 Z DOMOVA AKTUÁLNĚ 5 Francouz na české výstavě Země živitelka Jeho expozice v rámci prezentace Pardubického kraje v pavilonu R3 patřila k těm patřičně vyprofilovaným. Nedalo nám to, abychom nepožádali veskrze českého podnikatele, pana Ladislava Francouze o několik slov pro čtenáře ŘUN. Vaše společnost Řeznictví-uzenářství Francouz s. r. o. patří mezi ty, které uspěly v soutěži regionálních potravin. Můžete připomenout název (názvy) výrobku (výrobků) a získané ocenění? Samozřejmě, naše firma získala ocenění Regionální potravina za výrobek Radní rolka. Jedná se o masný výrobek tepelně opraco- vaný, zařazený do skupiny specialit. Vyrábíme ho již od roku 1993 a nejen díky ocenění MLS Pardubického kraje v roce 2007 a 2010 je to náš nejprodávanější výrobek. Od roku 1993 stoupla jeho produkce o 300 %. Díky kterým přednostem? Zejména bych vyzdvihl vůni, šťavnatost výrobku a dále křehkost při skusu. Při výrobě se používá vepřová pečeně bez kosti, vepřový bok bez kosti a kůže. Vzhled upravují formy, ve kterých se výrobek odvaří. Po tepelném opracování se produkt zchladí, vyloupne z formy, upraví a zaudí. Právě zauzením získává rolka svou typickou vůni. Radní rolka je určena k přímé konzumaci, k přípravě hotových jídel a lahůdek. Je vhodná i pro bezlepkovou dietu. V jakém okruhu odběratelů jste připraveni toto zboží dodávat? Jsme schopni pružně reagovat na aktuální poptávku v rámci Pardubického kraje. Radní rolka je nyní expedována zejména do našich prodejen v Pardubicích, Chrudimi, Slatiňanech, Sobětuchách a samozřejmě je k dostání i ve Skupicích u Heřmanova Městce, kde se nachází výrobna. Dále je dodávána do školních jídelen, zařízení pro seniory a dalších prodejen v Pardubickém kraji, do kterých dodáváme i naše ostatní výrobky. Myslíte si, že podpora kvalitních regionálních výrobků od státních institucí odpovídá potřebám? Co by pomohlo zejména? Domnívám se, že podpora od státních institucí je odpovídající. V Pardubickém kraji se zúčastňujeme celkem 12 akcí s podporou Agrovenkova. Ku prospěchu by jistě byla větší mediální podpora akcí v regionálních denících. Také bych uvítal, pokud by komise zveřejňovala umístění všech výrobků, ne pouze vyhlašovala vítěze. Všichni soutěžící by totiž věděli, jak před odbornou komisí obstáli. Jak vám zní pojem Regionální potravina? Nebude se toto celoplošné označení poněkud křížit s již zavedenou značkou vašeho regionu? Myslím, že bylo zvoleno vhodné označení, které jen přidá na prestiži oceněným Radní rolka, oceněný majstrštyk společnosti Řeznictví-uzenářství Francouz s. r. o. Ladislav Francouz firmám. A je jenom na nich, jestli to dokážou zúročit. Vítězství v této soutěži potěší a je odměnou za dlouhé hodiny, které jsem věnoval práci. Tímto bych chtěl poděkovat svému otci, který mě k tomuto řemeslu přivedl, a také zaměstnancům. Je to uznání kvality naší společné práce. Samozřejmě předpokládám, že nám toto hodnocení pomůže přivést i další spokojené zákazníky. Co byste chtěl vzkázat kolegům, čtenářům Řeznicko-uzenářských novin? Kolegové, buďte odvážní a nebojte se této soutěže zúčastnit. V ideálním případě by to měla být konfrontace všech výrobků v daném regionu. Čím větší konkurence, tím větší hodnota ocenění. Milí čtenáři, chtějte za svoje peníze hodnotné zboží a nespokojte se s čímkoliv. Kvalitní výrobky na tržištích nekoupíte. Přijďte se podívat do našich prodejen, budete určitě spokojeni. Za čas a odpovědi děkuje Bohumil Rada EXPOZICE, VE KTERÉ BYL VÝROBEK OPRAVDU VIDĚT Po návštěvě stánku pana Francouze jsem nemohl minout expozici, která na první pohled uměla zaujmout výrobkem. Nebylo mi proto zatěžko jemu položené otázky ještě jednou zopakovat. Už proto, že prezentaci se s nadšením věnovala celá rodina, jak se svěřila paní Fialová, včetně nejmenšího potomka, kterému v sousedství pavilonu střídavě věnovali veškerou rodičovskou péči. Vaše společnost patří mezi ty, které uspěly v soutěži regionálních potravin. Můžete připomenout název (názvy) výrobku (výrobků) a získané ocenění? Firma Fiala Milovice, s. r. o., zvítězila v potravinářské soutěži Regionální potravina Středočeský kraj, pořádané Ministerstvem zemědělství, s výrobkem Milovická BABY šunka výběrová a získala čestné uznání za výrobek Pražská slanina z Milovic v kategorii masné výrobky. Díky kterým přednostem? Milovická BABY šunka výběrová je prvním z řady výrobků firmy Fiala Milovice, s. r. o., reagujících na požadavek zdravého životního stylu i u masných výrobků. Automatické je snížení obsahu soli na 1,2 % hmotnosti výrobku a nižší obsah přídatných látek (E). Dále vybranou a speciálně opracovanou kýtou je dosaže- Fialovi a Milovická BABY šunka no obsahu tuku maximálně 4 %. Důležité je i dodání vitaminů. Snahou o přilákání těch nejmenších zákazníků je i atraktivní obal s výraznými barvami a obrázky. V jakém okruhu odběratelů jste připraveni toto zboží dodávat? Milovická BABY šunka výběrová se prodává nejen v 7 firemních prodejnách na Nymbursku, ale i v prodejnách v celém Středočeském kraji, které jsou zásobovány masnými výrobky firmy Fiala Milovice, s. r. o. Našimi odběrateli jsou také prodejny Jednoty SD v Nymburce, COOP Mnichovo Hradiště, družstvo, a mimo Středočeský kraj Jednoty SD Liberec. TERNO NA ZEMI ŽIVITELCE v expozici regionálních potravin excelující Letošní českobudějovická výstava Země živitelka se stala živoucím důkazem narůstajících pozic kvalitní regionální produkce. O ucelenou prezentaci krajů se pokusil pavilon R3. Po pravdě řečeno, se střídavými výsledky. S o to větším úspěchem v očích návštěvníků se setkala společná expozice Jihočeského, Zlínského a Olomouckého kraje, zastřešená systémem COOP Terno. Ano, poprvé se v Česku podařilo připravit ucelené představení všech regionálně oceněných a mnoha dalších jedinečných výrobků, kdy návštěvník, který se mohl stát i zákazníkem, dostal potřebné informace a servis. Kupříkladu taková Pekárna CAIC dokázala vystoupit v pekařském oblečení s dokonalým představením kváskového chleba. Myslíte si, že podpora kvalitních regionálních výrobků od státních institucí odpovídá potřebám? Co by pomohlo zejména? Myslím si, že pokud se stát rozhodne pro podporu regionálních výrobků, měla by pomoc směřovat zejména k seznámení spotřebitelů s kvalitními místními výrobky. Ukázat, že výrobek pochází z jeho nebo sousedního města, vesnice anebo z nejbližšího okolí. Navázání nebo prohloubení vztahu výrobce a jeho zákazníka by mělo podpořit pocit sounáležitosti s daným regionem. Podpůrná propagační kampaň se jistě neomezí pouze na prezentaci oceněných výrobků na různých výstavách, ale věřím, že propagace bude probíhat i v různých médiích nebo s účastí oceněných výrobků na promočních akcích Ministerstva zemědělství. Jak vám zní pojem Regionální potravina? Nebude se toto celoplošné označení poněkud křížit s již zavedenou značkou vašeho regionu? Regionální potravina je soutěž o nejlepší potravinářský výrobek v jednotlivých kategoriích. Tato akce je vyhlášena Ministerstvem zemědělství se snahou o podporu kvalitních regionálních výrobců a jejich produktů. Je to celorepubliková akce se stejnými podmínkami a pravidly pro všechny kraje ČR. Na rozdíl od Středočeské potraviny je Regionální potravina určena jako pomoc pouze pro malé a střední provozy. Myslím si, že všechny tyto akce, pokud povedou k lepší propagaci a informovanosti o kvalitních místních produktech, mají svůj význam. Co byste chtěl vzkázat kolegům, čtenářům Řeznicko-uzenářských novin? Kolegům přeji spoustu spokojených zákazníků a čtenářům hodně zdraví a štěstí. Za čas a odpovědi děkuje Bohumil Rada Hostem Terna byl i prezident Václav Klaus. Plnobarevný časopis pro výživu, výrobu potravin a obchod. Budeme velmi rádi, když v něm naleznete pro Vás užitečné a odborné informace, ale i poučení z ostatních oborů činností, jež s problematikou potravin souvisejí. Příznivci kvalitních regionálních potravin se viditelně zaradovali. Tedy, ti z Českých Budějovic, Zlína a Olomouce. Vždyť i zítra či za týden si budou moci dopřát skvělé chuťové zážitky u svého obchodníka, tedy v místním Ternu. Samozřejmě i firmy, jejichž mistrovské výrobky se staly pojmy. Jenom tak namátkou. Václav Kozel z Týna nad Vltavou a jeho Kozlovy vídeňské párky, společnost Antoni a její Medová šunka, společnost Mauz z Hluboké nad Vltavou a její Mauzů myslivecká paštika, Pekárna CAIS z Vlachova Březí a její kváskový chléb Boubín. Zkrátka, Jihočeši v jižních Čechách. A pak že nikdo není doma prorokem. RaR Revue POTRAVINÁŘSKÁ Objednávky adresujte na naši redakci: AGRAL s. r. o., Zelený pruh 1560/99, Praha 4 nebo na zasilatelství ABONT s. r. o., Chlumova 3, Praha 3 Společná expozice Jihočeského, Zlínského a Olomouckého kraje

6 6 Z DOMOVA KLASTR Předsednictvo konference Jenom tak mimochodem. Potkali jste se už s tímto termínem? Že v muzice, jakožto skupinou souběžně znějících tónů? Má to vlastně něco do sebe i v našem případě. Také se představovala skupina V Českých Budějovicích na Zemi živitelce v pavilonu Z. I ona se pokoušela o souznění, byť nikoliv hudební, v rámci semináře Kvalitní potraviny z našeho regionu. Jistě pozoruhodná aktivita v době, kdy jsou regionální potraviny mezi výrobci a obchodníky skloňovány ve všech pádech. Jaksi narychlo a horečně, když mnozí tuší jejich potenciál v současném konkurenčním boji. Což neplatí pro Jednotu České Budějovice. Tato firma má s regionálními potravinami značné zkušenosti a v posledních dvou letech na nich dokonce postavila obchodní image. NENÍ TĚCH TÓNŮ PŘÍLIŠ? Tato otázka musí napadnout každého, kdo v dnešní době sleduje dění kolem kvalitních potravin. Někde na samém počátku to byla Klasa, národní značka kvality. Nejenom kvůli změně unijní legislativy a příliš masovému pojetí v poslední době ustupuje do pozadí. Především z pohledu zákazníků. V každém případě však byla první průkopnicí. A jak už to ve vývoji chodí, objevily se značky mladší, fešnější, poučené z neduhů pramáti. V tomto kraji nese označení Chutná hezky jihočesky. Bedlivě opečovávaná jihočeskou agrární komorou, kdy tým pod vedením její ředitelky Hany Hricové velmi omezeným výběrem pouze několika položek ročně brání její devalvaci. Na čemž českobudějovická Jednota postavila svůj záměr. Aby tak vznikla značka Z našeho regionu. I ona si důsledným hlídáním kvality získala přízeň spotřebitelů. Začínáte ztrácet přehled? POZOR NA ZHROUCENÍ STUPNICE, jelikož těch tónů pořád přibývá. Rozhodnutím centrálních institucí totiž vznikla značka další, nesoucí poněkud kostrbaté označení Regionální potravina. Připočteme-li další více či méně úspěšné pokusy regionálních výrobců o vlastní značku, zákazníkovy smysly dochází meze srozumitelného vnímání. Což zřejmě měly na paměti subjekty při rozhodování o založení klastru. Vybrat to nejlepší, nejvěrohodnější a srozumitelně prezentovat konečnému spotřebiteli. V tomto případě zákazníkovi systémů Terno a Trefa. Aniž bychom vás chtěli dezorientovat, dodáváme, že klastr nese označení Chutná hezky jihočesky. KONFERENCE NA ZEMI ŽIVITELCE Vytkla si za cíl představit veřejnosti souznění účastníků. Představme si je tak, jak vystoupili v rámci programu. Konferenci zahájil Ing. Jaroslav Froulík, generální ředitel Jednoty České Budějovice, jehož úvodní slovo předznamenalo ono informační poslání. CHUTNÁ HEZKY JIHOČESKY na dobré cestě, ale kam? Obchodní náměstek Jednoty Pavel Primus navázal představením projektu Kvalitní potraviny z našeho regionu. Vazbu na jihočeské vysoké školství představil Ing. Karel Suchý, CSc., proděkan Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity, kteroužto její padesátiletá historie předurčuje k uplatnění znalosti prostředí. Docent Ing. Ladislav Skořepa, Ph.D., pak prezentoval dosavadní zkušenosti ze spolupráce Jihočeské univerzity s Jednotou právě v oblasti marketingu. Ing. Josef Vačkář ze společnosti Tambu seznámil přítomné s dosavadními aktivitami klastru. Čímž předznamenal další komplikaci. Do hry totiž vstupuje další značka Jak jinak, v tomto případě reprezentující společnost Alternativ Plus spol. s r. o. a její potraviny v kvalitě bio. I ona prý umí účinně oslovit zvolenou cílovou skupinu, jak konstatovali její představitelé Jakub Pavlovský a Jan Furiš. Přínos společnosti CORAX viděl její zástupce Ing. Miroslav Koutník ve znalosti výroby a distribuce masných výrobků. Vše pak zasazovala do kontextu s vývojem v EU i ve světě prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc., děkanka Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity. NIKOLIV CHAOS, NÝBRŽ SYNERGIE Těmito slovy by se dalo shrnout závěrečné vystoupení Jaroslava Froulíka. Klastr si klade za úkol čerpat z uvedených projektů i značek a vše přínosné použít pro posílení pozic regionálních potravin. Jak poznamenal, jde o první naplnění spojení výroby, Kuchařský mág Petr Stupka zpracování a prodeje v praxi. S čímž je třeba souhlasit. Také se jeví žádoucím popřát zainteresovaným dostatečnou kumulaci energie, potřebné k realizaci tohoto pro mnohé příliš ambiciózního programu. Na závěr se naskytl všem přítomným závěrečný koncert kuchařský, kdy pod taktovkou známého jihočeského kuchařského mága Petra Stupky bylo podáváno skvělé hovězí i brambory. Samozřejmě v kvalitě bio a od společnosti Alternativ Plus. Chutnalo skvěle. Plné harmonie, souzvuku všech ingrediencí, zkrátka zážitek. Že by předzvěst budoucích výsledků klastru? Uvidíme. Časem vás budeme informovat. BR Hana Hricová, ředitelka RAK Jihočeského kraje (uprostřed), Karel Karda, jednatel MAUZ výroba s. r. o., Lenka Kvaltýnová, marketig ZŘUD-Masomkombinát Písek CZ, a. s. Letos proběhl již čtvrtý ročník této prestižní soutěže. Myslím, že se blíží doba, kdy budu moci připojit i adjektivum tradiční. Vždyť příště už to bude polokulaté jubileum od chvíle, kdy na dveře pavilonu Agrární komory ČR na českobudějovickém výstavišti zaklepali první zástupci firem. Dosti nesměle a s trochou nejistoty v očích přinášeli chleby, salámy, sklenice s medem, nějaké sýry, také něco lahůdek a výrobků z ryb. Netušíce, co takové jihočeské chutnání obnáší, když oni tyhle výrobky považují za svoji všední, každodenní produkci. Každý začátek je těžký. Platívalo už v dobách marketingového pravěku a dvojnásob platí v těchto časech, kdy se utápíme v informacích a navíc nikdo nemá na nic čas. Což bývá příčinou jepičích životů nejrůznějších marketingových aktivit. Sice dobře míněných, naplňujících ušlechtilou ideu, v samém počátku překypujících entuziasmem. Aby pak rychle vyšuměly, rozplynuly se v moři zapomnění. V případě, že chybí stálý zdroj energie. Tahle soutěž měla štěstí. Potřebným nevyčerpatelným zdrojem energie se stala Regionální agrární komora Jihočeského kraje, personifikovaná její ředitelkou, Ing. Hanou Hricovou. VYDAŘENÉ LETOŠNÍ KLÁNÍ Proto se ono prestižní vyhlašování vítězů v Pivovarské zahradě, jako součást také již tradiční celorepublikové soutěže pivovarů, mohlo konat i letos. A to poté, co jedenáctičlenná porota vyhodnotila 149 výrobků od 45 výrobců. Ano, takového rozměru došla soutěž, když k účasti na ní museli být výrobci ještě nedávno přemlouváni. Je moc dobré, začne-li se kdo cítit součástí svého kraje a jeho tradice. Ještě víc znamená umět jej ztvárnit ve svých produktech tak, aby chutnaly. Soudě z ochutnávání nabídnutého veřejnosti v den vyhlášení výsledků se to podařilo měrou vrchovatou. Vždyť taková kolekce vzorků zúčastněných firem je obrazem kraje. Jižní Čechy jsou jistě krajem skvělých pekařů. Takový kváskový, ručně vyvalovaný chléb Boubín ze sázecí pece společnosti CAIS zvítězil nejenom u poroty. Volba byla obtížná, v záplavě nejrůznějších variací na zdravé suroviny. Koláčky, rohlíčky, vánočky To vše láká k ochutnání. Je však potřeba ponechat si místo v žaludku na další dobroty. Blatenský uzený kapr, Zlatá niva od Madety, Jihočeský kozí tvaroh BIO od Jakuba Špatného, Bílé zelí od PT servisu Tábor Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Něco na zapití? Lhenická ovocná šťáva jablko jahoda je čistě přírodní. Něco na lepší trávení? Jistě pomůže Poněšická ořechovka. UZENÁŘI TVRDILI MUZIKU Zřejmě už jste se polekali, že chyběli, když o nich nepadla zmínka v předchozím odstavci. Oni si totiž zaslouží samostatnou prezentaci. Jednak byli, co do počtu soutěžních výrobků, nejpočetnější skupinou. Pročež bylo rozhodnuto ji rozdělit do dvou kategorií. Jednak jsou tyto noviny profesní a jednak čtenáře jistě budou zajímat podrobnější informace. Nuže, vyhlašujme vítěze. Kategorie masné výrobky tepelně opracované 1. Mauzů myslivecká paštika (MAUZ výroba s. r. o., České Budějovice) 2. Kozlův salám Václavák (Ing. Václav Kozel spol. s r. o., Hluboká nad Vltavou) 3. Královská šunka (JATKY Hradský, s. r. o., Strakonice) Kategorie masné výrobky trvanlivé 1. Dračí klobása (ZŘUD - Masokombinát Písek CZ, a. s.) 2. Šumavská zvěřinová klobása (ZEFA Volary s. r. o.) 3. Krumlovská klobása mini (ANTONI CZ s. r. o., Dolní Třebonín) Krom toho získaly nominaci Utopenci s feferonkou (Vodňanská drůbež, s. r. o., prov. Tábor) Uzená krkovice pikant (Jaroslav Kocar Hospříz) Vrábecký lisovaný bok (Uzeniny Vrábče) Bok uzený z komína (Vimperská masna) Šumavské uzené (Vimperská masna) Měli jsme možnost nejenom ochutnávat, ale také pohovořit s výrobci. Budeme vám tak moci v některých případech nabídnout zajímavé informace nejenom o jejich oceněných položkách. Jihočeský hejtman Jiří Zimola spolu s reprezentanty vítězných firem Lenkou Kvaltýnovou, Ludmilou Bučkovou a Josefem Antonim při předávání cen většině případů se však s ukončením soutěže zatáhne opona. Zejména prodejci se nedočkavě nehrnou, toužící vydělat na prodeji spotřebiteli poptávaného zboží. K úspěšnému dokončení stávajícího putování totiž chybí síla. Samozřejmě v první řadě síla peněz. Peněz použitelných v reklamě. Budou-li (jako že nejsou) k dispozici, samozřejmě je nutné jejich účinné použití. Neboli prostřednictvím odpovídajících nástrojů, držených v odpovídajících rukách, včas a na pravém místě. Současná nešťastná snaha o řešení pomocí (výrobcům) vzdálených agentur, najímaných centrálními státními institucemi, povede k cíli jen těžko. V případě, že cílem je ono navýšení prodeje. Viz program Regionální potravina. Vždyť již samotný název neláká. KAM JI TEDY SMĚŘOVAT PŘÍŠTĚ Věřme, že současný vládní program rozpočtové odpovědnosti bude promítnut i do financování takovýchto aktivit. S důrazem na efektivnost a blízkost těm, kterých se týkají. Nepochybným přínosem by bylo již přesunutí zdrojů podpory (např. letos uvolněných 50 mil. Kč) do regionů. Z centra krajů je totiž do okolí mnohem lepší dohlednost než z Prahy (a taky naopak). Utrousení něco z té částky do regionů a ponechání podstatného balíku v centru se jeví řešením přinejmenším polovičatým. Něco ve stylu rčení o nažraném vlku a celé koze. Jistě by se našlo i příhodnější. Jaké by bylo řešení silnější? Žijeme přece v době tržního hospodářství. Nebo též v době finanční odpovědnosti. Jak jinak ji naplnit než spoluúčastí podporovaných. Proto by se hodilo uvažovat o jistém druhu podpůrného fondu, do kterého by směřovala nejenom částka připadající na daný kraj. Také by však jistý podíl složili ti, jejichž výrobků se podpora týká. Znáte snad lepší kontrolní nástroj k zamezování plýtvání (nebo něčeho ještě horšího). Někdo namítne, že by ti přispěvatelé požadovali podíl na rozhodování, jak utrácet. Nebylo by to super? Bohumil Rada Mauzů myslivecká paštika Klobása krumlovská mini KAM VEDE SOUČASNÁ CESTA? Tuto otázku jsme si položili již na samém začátku článku. Popsaná soutěž bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co bylo učiněno ve prospěch regionální potravinářské produkce. Bylo však učiněno dost? Má soutěž očekávanou marketingovou úspěšnost? Ta se neměří jenom počtem hodnocených položek. Ba, ani body politickými. Tedy, viděno očima zúčastněných firem? Ony, alespoň podle vyřčených představ, očekávají podstatný nárůst zájmu o oceněné výrobky. Ve Odborná porota zahajující degustaci

7 Z DOMOVA 7 S logem MLS Pardubického kraje a se znakem EKO Ivo Hikeš, ředitel firmy MASOEKO s. r. o. (vlevo) Rodinnou firmou s velkou tradicí je MASO- EKO s. r. o. z Letohradu. Historie firmy začíná rokem 1996, kdy tři synové z rodu Šlesingerů navázali na své předky a jejich um a dali se do podnikání s hlubokými profesními kořeny. Rodinný charakter podniku zaručuje individuální a jedinečný přístup k zákazníkům z regionu východních Čech. Koncové odběratele obslouží vlastní prodejny masa a uzenin v Letohradě a přímý rozvoz vlastními dvěma pojízdnými prodejnami, říká ředitel firmy Ivo Hikeš. Sídlo firmy se nachází v Letohradě v Kunčicích. Činnost je podtržena rodinným charakterem firmy, dodává Hikeš. Rozvážku firma zajišťuje vlastními vozy až na místo podnikání, to je do restaurací, jídelen, nemocnic, sociálních zařízení a obchodů. Firma Masoeko zásobuje především síť obchodů, firem a státní instituce. Dlouhodobě nabízí kompletní V provozu... služby při zpracování masa od porážky po výrobu masných specialit. Firma si zakládá právem i na rozvozu přímo za zákazníky na venkově. Má dvě pojízdné prodejny, které operují v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Společnost má uzavřené smlouvy s jednotlivými starosty, kteří uvítali zlepšení obslužnosti vesnic, z nichž postupně prodejny potravin vymizely. Lidé pak neměli jinou možnost než se vydat do většího města za nákupem nebo ti, kdo jsou již odkázáni na pomoc blízkých, museli si nákup zajišťovat jejich prostřednictvím, což je pro mnohé velmi nepříjemná záležitost. Obslužnost vesnic není dnes jednouchá a MASOEKO v tomto ohledu sehrává roli pomocné ruky, kdy v pravidelných intervalech přiváží čerstvé maso a kvalitní uzeniny. Lidé to velmi vítají. Firma je zásobuje místními specialitami, některé z nich mají dokonce i místopisný název, jako kupříkladu Kyšperský salám. Regionální výrobky jsou ekologické, některé mají i značku BIO. Znamená to dodržovat řadu důležitých předpisů navíc nad běžný rámec opatření platných pro potravinářský provoz, konstatuje Hikeš. Součástí našeho provozu je stálý veterinární dozor zastoupený MVDr. Grossovovu, která provádí denní kontrolu dodržování veterinárních a hygienických předpisů. Jde o kvalitativní parametry, které výše uvedené označení podmiňují, dodává na vysvětlenou ředitel. Firma MASOEKO zpracuje ve svých jatkách měsíčně 450 kusů skotu a prasat. Dodavateli jsou místní zemědělci, takže přepravní vzdálenosti jsou minimální, což má také vliv na kvalitu masa spolu s dodržováním parametrů ekologických chovů. Ve výrobním programu je zastoupeno na 35 druhů výrobků. Mezi žádané speciality patří pikantní klobásy, výběrová tlačenka, aspik s tvarůžky, česnekový salám. Na začátku roku 2010 jsme za přispění evropských prostředků vybudovali nový výrobní provoz v hodnotě 13 milionů korun a předpokládáme využití Evropských fondů SANYTRÁK s. r. o., obraz řeznické a uzenářské tradice Luhačovicka k dovybavení novými technologiemi v období , říká na závěr k budoucnosti firmy Hikeš. Pokud jde o prodej zboží, rádi bychom některé naše regionální potraviny oceněné v soutěži o nejlepší regionální potraviny Pardubického kraje se znakem MLS měli i v síti BILLY, která se cíleně věnuje BIO programu a v poslední době i rozmisťování regionálních specialit ve svých prodejnách, uzavírá ředitel. Eugenie Línková Potkali jsme je náhodou. Nikoli v Luhačovicích, ale v Ternu Zlín. Lhotské klobásy. Název zdánlivě tuctový, že? Vždyť lhot je v téhle zemi spousta, možná i více nežli uzenářů. Čím tedy zaujaly? Nejprve označením. Prodejce je uvedl mezi Kvalitními potravinami z našeho regionu. Neboli mezi tím nejlepším, co nabízí Zlínsko. Vědomi si toho, že v rámci tohoto programu jsou prezentovány špičkové produkty, jsme neodolali, koupili a okusili. Rázem jsme přestali hovořit o tuctovosti. Hned jsme si vybavili mapu. Jistě, luhačovické Podlesí, to je vstupní brána do Valašského království. Tedy i království klobás. Vydejme se proto nejenom za klobásami. Společnost Sanytrák prý umí nabídnout celou řadu jedinečných uzenářských výrobků. A nejenom uzenářských. Konečně dejme slovo Františku Sanytrákovi jednateli společnosti firmy Sanytrák s. r. o. Vaše společnost má jistě již svoji historii. Společnost Sanytrák s. r. o. vychází z řeznické činnosti jejího zakladatele pana Františka Sanytráka, který měl zvuk výrobce kvalitních poctivých uzenářských výrobků. Již za podnikání pana Sanytráka jako fyzické osoby byla zásobována řada místních i vzdálených oblastí. Ať už šlo o malé krámky, nebo špičkové hotely a distribuční sklady s celorepublikovou působností. Společnost Sanytrák s. r. o. na činnost jejího zakladatele plynule navázala a snažila se neustále zvyšovat kvalitu svých výrobků a kompletní servis s činností související. Se změnami v maloobchodních zvyklostech Lhotská klobása Lhotská krkovice Lhotská čabajka obyvatel docházelo i ke změně struktury odběratelů. Nadále byl kladen důraz na podnikové prodejny ve zlínském regionu. Pro kompletní péči o zákazníky byl postaven nový distribuční sklad mražených potravin, kterým bylo uzavřeno portfolio společnosti. Podle sortimentního katalogu v uzeninách umíte vyrobit cokoliv Společnost má v nabídce kompletní sortiment uzenářských výrobků (vyjma fermentovaných). Nedokážeme ovšem nabídnout sortiment levných výrobků za babku, protože tím bychom se odklonili od filozofie výroby kvalitních výrobků. Naopak se snažíme vyrábět uzeninu nenapodobitelné chuti. Příkladem je právě vámi zmíněná Lhotská klobása, kterou doplňuje uzený bůček, vysočan, domácí slanina. Každá špičková firma se pyšnívá majstrštyky. Kterými se pyšníte vy? Patří mezi ně i Lhotské klobásy? Mezi naše majstrštyky samozřejmě patří Lhotská klobása. Je charakteristická svou chutí a vůní po uzení Mezi další majstrštyky patří vysočan, uzený bůček a domácí slanina. Všechny tyto výrobky jsou uzeny bukovými polínky, což, jak sami uznáte, z hlediska technologických postupů nelze jen tak napodobit. Takový majstrštyk je i Lhotský párek. Jen to kousnutí vám řekne vše. A co takový vlašák. Vše záleží jen na použití kvalitních surovin. Na tom si opravdu zakládáme. Řada vašich výrobků má v názvu regionální označení. Lhotské klobásy, Lhotská krkovice, Lhotská čabajka. Jak na toto vymezující označení reagují zákazníci? Je pravdou, že mnozí zákazníci velmi silně reagují jen na zmínku lhotské, což pro ně znamená něco výjimečného. Sami takhle neoznačujeme každý výrobek, protože tím bychom vše zdegradovali. Uvědomujeme si totiž, že výrobce nemůže označit vše, co vyrábí, za něco výjimečného. Dalším poznatkem o výjimečnosti jsou signály, že i konkurence začala označovat některé své výrobky lhotské. Otázkou je, zda jim to pomáhá. Krom masné výroby se zabýváte i lahůdkami. Prý s úspěchem, když pro ně používáte mimo jiné vlastní kvalitní uzeninu. Váš vlašák je opravdu tak mimořádný? Neřadíme se a nechceme se řadit mezi výrobce lahůdek. Spíše jsme reagovali na potřeby našich podnikových prodejen, které žádaly kvalitní vlašák, který nám nebyl schopný nikdo nabídnout. Mýtus o lhotském vlašáku se přenášel dál. Oslovili jsme samozřejmě i supermarket Terno a COOP Zlín. Lhotský vlašák, jak se zdá, se k naší radosti ujal. A proč je mimořádný? Jen a jen díky použití kvalitních surovin, bez náhražek a stejnému technologickému postupu. Lidé se vždy zajímají, kde takové zboží koupit. Můžete popsat vaši zásobovací oblast? Vyzvednout nejdůležitější prodejce? Jistě k nim patří i vaše vlastní prodejny. Mezi naše hlavní odběratele samozřejmě patří podnikové prodejny. Dále, jak jste na začátku zmínil, TERNO Zlín (COOP Zlín prodejny TUTY) a mnoho dalších nezávislých prodejců. Mezi významné zákazníky patří lázeňské domy v Luhačovicích, Krajská nemocnice Zlín a mnoho dalších gastronomických provozů. V současné době se ve všech pádech skloňují regionální výrobci a jejich produkt. Také cítíte nárůst zájmu spotřebitelů? Naše společnost se vždy řadila mezi regionální výrobce a vůbec jsme se za to nestyděli. Chtěli jsme vždy nabízet kvalitní a od konkurence odlišné produkty. Důkazem jsou i naše názvy lhotské. A nárůst spotřebitelů? Víte, tento proces je velmi dlouhodobý. A tak jak dlouho byli zákazníci klamáni a zváni k levným uzeninám, tak dlouho bude trvat, než se naučí na regionální uzeniny. Ale buďme rádi za tento proces. Naši tradiční zákazníci jsou nám věrni a za každé nové jsme rádi a věříme, že budou spokojeni. Brzy bude zahájena podpora regionálních výrobců ze strany státu. Jaká forma byla nabídnuta vaší společnosti? Naší společnosti ze strany státu nebyla nabídnuta žádná konkrétní podpora. My jsme se vždy spoléhali a nadále budeme spoléhat sami na sebe a své zákazníky. Poslední otázku nevyslovím. Máte volný prostor k oslovení čtenářů. Závěrem bychom rádi popřáli všem zákazníkům možnost výběru a nákupu kvalitních surovin. Aby si zákazníci uvědomili, že jen nákupy u domácích výrobců a jejich podporou nepřijdou o nezapomenutelnou českou chuť. Za čas a vyčerpávající odpovědi děkuje Bohumil Rada Co musí splňovat správný software pro masokombináty V dnešní době, kdy je trh s masem a uzeninami řízen obchodními řetězci, které si neúprosně diktují jak, kdy a za kolik od výrobců komoditu nakoupí, je pro masokombináty takřka nemožné obejít se bez kvalitního informačního systému, který pomůže tyto nejnáročnější požadavky plnit. Špičkovým řešením v tomto specifickém odvětví se ukázalo QI první elastický informační systém, který byl mimo jiné úspěšně implementován u významných subjektů masozpracujícího segmentu, jako jsou například Krahulík - MASOZÁVOD Krahulčí, a. s., KMOTR - Masna Kroměříž a. s. nebo Procházka spol. s r. o. z Roudnice nad Labem. NEJČASTĚJŠÍ POŽADAVKY NA INFORMAČNÍ SYSTÉM 1. Přizpůsobení nárokům obchodních řetězců Každý řetězec má svoje speciální podmínky na dodání zboží, stanovení cen, na fakturaci apod. a vzhledem ke svému postavení na trhu od nich těžko bude ustupovat. Systém QI si díky své elasticitě dokáže poradit s jakkoliv nevšedními nároky obchodních řetězců. Specifické požadavky našich obchodních partnerů a individuální přístup k nim nám pomáhá řešit informační systém QI, říká Pavel Čížek, obchodní ředitel společnosti Krahulík MASOZÁVOD Krahulčí, která je již řadu let zákazníkem QI. 2. Jednoduché ovládání systému S informačním systémem často pracují zaměstnanci, pro které není obsluha informačního systému rutinní činností. Je proto nutné přizpůsobit některé aplikace a formuláře tak, aby byly maximálně jednoduché na ovládání. Systém QI samozřejmě umožňuje i plnohodnotnou práci bez PC myši, dá se ovládat pomocí klávesnice. Pro zaměstnance může váš dodavatel nebo vaše vlastní IT oddělení vytvořit speciální filtry pro lepší práci s daty. Někteří uživatelé rádi využívají možnosti sami si přizpůsobit formuláře na míru, a vytváří si tak vlastní prostředí, ve kterém se jim pohodlně pracuje. Díky těmto úpravám a přizpůsobením se výrazně snižuje počet výstupů, které slouží jako podklady pro reporty managementu. Vedení společnosti tak dostává včas a přehledně všechny informace, které potřebuje. 3. Rychlé zpracování objednávek V masokombinátu je třeba zpracovat několik stovek objednávek denně, v sezoně mohou jít počty až do tisíců. Každá objednávka obsahuje zpravidla několik desítek položek, které je potřeba zpracovat. Správný informační systém musí tento nápor zvládnout a musí zároveň fungovat nepřetržitě. Před tím, než jsme začali používat QI, jsme zaměstnávali 21 pracovníků na zpracování objednávek. Dnes čítá objednávkové oddělení 4 zaměstnance, říká Petr Musil, ekonomický ředitel ze společnosti Procházka z Roudnice nad Labem. 4. Napojení na vážící systémy a kalibrace zboží Velmi důležitým požadavkem je napojení informačního systému na vážící systém. Systém QI se u zákazníků podařilo napojit tak, že někteří obsluhující zaměstnanci nepoznali změnu jak po funkční stránce, tak z pohledu ovládání. 5. Podpora EDI komunikace Většina masokombinátů zpracovává objednávky elektronicky pomocí EDI komunikace. Tento způsob komunikace přináší rychlost zpracování dat a minimalizuje chyby při zpracování. Systém QI podporuje nejen EDI komunikaci, ale i poměrně nový formát elektronické fakturace IS- DOC. 6. Podpora čárových kódů Bez zvládnutí práce s čárovými kódy by bylo IT řešení pro potravinářský průmysl naprosto bezzubé. Systém QI podporuje všechny druhy čárových kódů, včetně EAN 128, který používají například ve společnosti Procházka. Tento systém umožňuje zakódovat do jednoduše vypadajícího kódu mnoho podstatných informací o daném výrobku, jako jsou např. číslo dodávky, datum výroby, datum balení, minimální trvanlivost, hmotnost, komu má být zboží zasláno atd. Další speciální nástroje systému QI (nejen) pro masokombináty: Řízení expedice dle expedičních míst Optimální plánování rozvozových tras Receptury Podpora specifické tvorby cen a změn cenové politiky Řízení procesů potravinářské výroby Přesná dohledatelnost výrobků a surovin Podpora hromadných plateb a platebních avíz O oborovém řešení pro masokombináty Vám rádi poskytneme podrobnější informace nebo se můžete sami podívat na webové stránky systému

8 8 Z DOMOVA Pavel Kváč, generální ředitel Kosteleckých uzenin, s tolik ceněnou trofejí Takový jsme alespoň měli pocit z ochutnání výrobku Kostelecké uzeniny a. s., oceněného Zlatou Salimou Převažující vůně a chuť fermentovaného salámu, typická po zrání masa s přídavkem startovacích probatických kultur, jakou známe i od jiných výrobců, avšak bez podbarvujících tónů sýrových. Taková delikatesa jistě musí budit pozornost mezi obchodníky i konečnými spotřebiteli. Rozhodli jsme se proto poptat přímo u zdroje. Rozhovor nám poskytl generální ředitel Kosteleckých uzenin a. s. Ing. Pavel Kváč. Zlatou Salimu jistě nezískal HERMÍN pouze pro zajímavé pojmenování a vzhled. Můžete blíže pohovořit o jedinečnosti složení a technologii výroby? Hermín je fermentovaný, tepelně neopracovaný salám trojúhelníkovitého tvaru s ušlechtilou přírodní plísní na povrchu. Hermín patří mezi výrobky, které nemají střevo, takže plíseň je aplikována přímo na jeho povrch, což příjemně ovlivňuje chuť výrobku a dává jí nový rozměr. Výrobek je doplněn příchutí sýru Camembert českým Hermelínem. Způsob výroby tohoto produktu je odlišný od salámů ve střevu. Technologie výroby je téměř ruční, od speciálního narážení (k docílení tvaru) přes ukládání na děrovaná síta, kde se Hermín zaočkuje povrchovou plísní formou rozprašování, až po balení jednotlivých kusů ručně. Takže skvělá příležitost pochutnat si na salámu posilujícím imunitu zažívacího traktu? Ano. Fermentované produkty, zejména jogurty a fermentované salámy s ušlechtilou přírodní plísní na povrchu, mají vzhledem k obsahu probiotik (živé mikroorganismy přidávané do potravin nebo do potravinových doplňků, které příznivě ovlivňují zdraví jejich konzumenta zlepšením rovnováhy jeho střevní mikroflóry) a částečně též prebiotik (nestravitelné složky potravy podporující růst nebo aktivitu těchto prospěšných mikroorganismů v tlustém střevě) pozitivní zdravotní význam. HERMÍN si jistě koupíme v mnoha maloobchodních sítích. Můžete nám poradit, kde konkrétně? Výrobek Hermín dodáváme do nadnárodních řetězců, jako je například Billa, Makro nebo Globus, také do prodejen COOP a ostatních maloobchodních sítí (např. Flop, Hruška). Dále je možné výrobek zakoupit v našich podnikových prodejnách a v prodejnách nezávislého trhu. Spolu s pozoruhodným trojúhelníkovým tvarem a celkově velmi estetickým vzhledem plátků jistě najde uplatnění i v gastronomii HERMÍN dva zážitky v jednom plátku HERMÍN nositel Zlaté Salimy 2010 Tvar Hermínu je jistě zajímavý a tím ho i předurčuje k využití v gastronomii. Víme, že se do těchto zařízení dostává přes řetězec Makro. Ale nejen v hotelech se s ním můžete setkat. Díky prodeji tohoto výrobku prostřednictvím širokého maloobchodu tak může Hermín najít uplatnění pomalu v každé domácnosti při příležitosti výroby různých obložených mís a příprav pohoštění. Vaše společnost vyrábí i další fermentované výrobky. Můžete je čtenářům připomenout, popsat jejich specifické senzorické vlastnosti? Či snad mají stejnou vůni i chuť? Mezi nejznámější a nejrozšířenější výrobky z této řady patří Křemešník a Kostelecký Uherák. To jsou také stálice již více než patnáctileté výroby, které si náležitě hýčkáme a dáváme jim tu nejlepší péči při dodržování tradičních receptur a 6týdenního zrání. Kostelecký Uherák je špičkový fermentovaný salám, který je vyroben z výběrového vepřového a hovězího masa. Typická masová chuť tohoto produktu je podtržena přírodní plísní a použitým kořením. Křemešník je vyroben pouze z vybrané suroviny vepřového masa. Nezaměnitelnou chuť podtrhuje přírodní plíseň a použité koření. Chuťově se blíží k oblíbenému Uheráku, avšak mnohem jemnější chuť z něj dělá skutečnou delikatesu. Za zmínku stojí určitě i Biouherák, jehož výroba je obdobná jako u ostatních fermentovaných kosteleckých výrobků, ale k výrobě se používá bio vepřové a bio hovězí maso. Dále se přidává mořská sůl, speciální biokoření a ostatní aditiva, jako jsou startovací kultury, a následuje aplikace ušlechtilé plísně na povrch vše jsou pouze přírodní látky. Tento ojedinělý výrobek tedy neobsahuje žádné látky skupiny E, o kterých se tak často hovoří. Biouherák získal v roce 2004 ocenění Biopotravina roku a slaví úspěchy i na mezinárodních veletrzích. Všechny zmiňované fermentované výrobky s ušlechtilou plísní na povrchu jsou přirozeně bezlepkové. Od ledna letošního roku se součástí Kosteleckých uzenin stala společnost Maso Planá. I ona produkuje kvalitní fermenty, kdy například v loňském roce uspěla KLOBÁSA CHO- RIZO v prestižní soutěži Chutná hezky jihočesky. Předpokládáte sjednocení výroby do jednoho závodu, či ponechání současného stavu? Co se týká ocenění, tak ocenění Chutná hezky jihočesky obdržela pouze zmiňovaná Chorizo klobása. Dále 13 výrobků pod značkou Maso Planá je držitelem certifikátu Klasa, mimo jiné jsou to např. výrobky: Bohemia plec s kostí, Bohemia kýta s kostí, Pečené koleno, Tradiční hrubozrnná paštika, Burgunda, Klobása s medvědím česnekem, ANTONI KRUMLOVSKÁ TRADICE opravdu přichází čas jejího ocenění? Selská tlačenka, Bohemia pražská šunka. Pod značkou Kostelecké uzeniny jsou držiteli certifikátu Klasa fermentované výrobky s ušlechtilou přírodní plísní na povrchu (Křemešník, Kostelecký Uherák, Hermín, Sevilla, Čeřínek) a Baby šunka. Z pohledu vývoje našich výrobních závodů budeme pokračovat v zaměřování se na výrobu a prodej vepřového a hovězího masa a všech skupin masných výrobků. Budeme vyrábět v našich provozech jak v Kostelci, tak v Plané i ve Studené. V rámci naší střednědobé strategie připravujeme koncentraci a centralizaci výroby určitých skupin výrobků do jednoho závodu, tak abychom dosáhli lepší ekonomiky při výrobě a tím tak posílili naši konkurenceschopnost. Kostelecké uzeniny se stávají nejvýznamnějším hráčem na českém trhu s masem a masnými výrobky. Jakou hru od vás spotřebitelé mohou očekávat? Je na vás, co jim chcete prostřednictvím těchto novin vzkázat. Pro Vaše čtenáře, a nejen pro ně, bude jistě zajímavé to, jak chceme nadále naložit s oběma našimi obchodními značkami. Vedle nejznámější značky na trhu Kostelecké uzeniny chceme výrazně pracovat se značkou Maso Planá. Ta by se měla stát mladou, moderní a inovativní značkou s výrazným vizuálním stylem, která se bude zaměřovat především na maso, šunky a obecně méně tradiční kuchyni. Je to značka, která by se měla stát pomocníkem v kuchyni a s jejíž podporou bude příprava jídel v domácnosti snadnější. Chceme, aby se značkou Maso Planá platilo rčení: JÍDLO NÁS BAVÍ. S konkrétními kroky na této cestě se mohou spotřebitelé potkat již od měsíce září, kdy jsou uvedeny na trh výrobky pod značkou Maso Planá v nových obalech. Za čas a laskavé odpovědi děkuje Bohumil Rada Pan Josef Antoni patří k Českému Krumlovu tělem i duší. Jeho srdce bije i pro řeznické a uzenářské řemeslo. Dáte dvě takové lásky dohromady, nemůže to dopadnout jinak než jako v jeho případě. Josef Antoni Po osmdesátém devátém se nerozpakoval koupit v městě první krámek a zamíchat první vlastní sekanou. Aby brzy viděl tento malým, jak se stal velkým zájem zákazníků. Protože jeho zboží se stávalo pojmem. Důvod? Nejenom stoprocentní zvládnutí řemesla. Také vstřebání oné tradice. KOŘENY HLUBOKÉ I ŠIROKÉ Ve městě pod Kletí se totiž po staletí setkávají vlivy mnoha národních kultur. Nemohly se proto vyhnout ani tomuto řemeslu. Hýčkanému i obdivovanému už pány Rožmberky, majícími zde rodové sídlo v časech, kdy byli nejpřednějšími po králi. Takový dvůr byl náročným zákazníkem, o čemž svědčí historické prameny, jak by vám pan Antoni dokladoval. Stejně tak navazující období neustálého prolínání toho nejlepšího z obou stran Šumavy. Čehož on je nositelem a pokračovatelem. Možná i díky tomu měl po čtyřiceti letech nucené izolace z čeho čerpat, kam vyrážet za zkušenostmi. A bylo toho tolik, co volalo po realizaci. Krumlovský sedlácký salám PODNIK NA ZELENÉ LOUCE Historická rezervace se stala těsnou a náklady na přizpůsobení podniku nárokům památkářů a hygieniků zároveň nebetyčnými. V tu chvíli padlo rozhodnutí. Přenést výrobu kus cesty nad město. Nový podnik vyrostl v roce Zřejmě s patřičnou invencí, promítnuvší se v realizaci. V roce 2003 obdržel prestižní Křišťálovou sekyrku za nejlepší investici v oboru zpracování masa. V tuto chvíli již nic nestálo v cestě k uskutečnění představ o prezentaci krumlovské tradice. Měl teď to, po čem toužil. Hluboké znalosti podepřené moderní technologií. Zbývalo jediné, spustit výrobu. SKLIZEŇ V tomto kraji se také hovoří o žních, které napoví, co a jak jste zaseli a následně operovávali v očekávání bohaté úrody. Pan Antoni to trefil. Nejenom spokojenost spotřebitelů, jsoucí pro něho na prvním místě, také úspěchy na poli profesní cti a slávy se dostavily. Ne právě malé. Vystihující jeho sepětí s krajem. Absolutní vítězství Medové šunky Antoni v prestižní soutěži Chutná hezky jihočesky. Také Krumlovská klobása mini vystoupala na stupně vítězů. Na Zemi Živitelce požal pan Antoni hned dva Zlaté klasy. Za Krumlovský salám se sýrem a za Jihočeský nářez Bohemia. Sklizeň tedy bohatá, s ohledem na kratičkou existenci nového závodu. ANTONI KRÁLOVSTVÍ ŠUNEK Tak zřejmě bude znít marketingový slogan příštích dnů. Důvodem není pouze vítězná Medová šunka Antoni, prozrazující ve vůni a chuti tóny produktu šumavských včel. Po ní přišla na svět Řecká šunka. Také se vymezuje velmi zřetelně. I když tentokrát směrem k Středomoří, jeho olivám a koření. Nemohl jsem se dívat na to, čemu všemu se dnes říká tradiční výběrová šunka, pověděl nám majitel firmy a technolog v jedné osobě. Ona jemná, bez přehnaného solení a kořenění, typicky masová, šťavnatá Proto náš výrobek dostal jméno Krumlovská šunka, aby si to lidé nepletli. Medová šunka ANTONI ROZHODNUTÍ PRO ZNAČKU Přesně tak, potvrzuje pan Antoni při rozhovoru naše tušení. Vsadil jsem vlastní jméno a také místo původu. Naše značkové výrobky proto obsahují v názvu slova Antoni nebo Krumlov. Tak je budeme uvádět na trh a dbát na to, aby pod tímto označením byly nabízeny i konečným spotřebitelům. Již jsme se přesvědčili, jak jim záleží na tom, aby si odnesli právě tu naši Krumlovskou šunku. Také Krumlovský salám se sýrem. Ten se stal hitem i proto, že k jeho výrobě nepoužíváme eidam, nýbrž kvalitní sýr ementálského typu. Podobně bychom mohli hovořit o Krumlovské klobáse, Krumlovských párcích, Nářezu Antoni (Bohemia, Berlínský a další). PŘIŠLI JSTE V PRAVÝ ČAS Dovoluji si tipnout příhodnost okamžiku. Stát se rozhodl podporovat kvalitní regionální výrobky a prodejci přislíbili je prezentovat svým zákazníkům. Dokonce i ti velcí, řetězcoví. My jsme připraveni, konstatuje Josef Antoni naprosto věcně. Dodávat jak do distribučních center, tak do vybraných prodejních míst. Určitě to pomůže zvýšit prestiž oběma stranám. A přitáhnou zákazníky. Vždyť kolik už jsme vyslechly dotazů, ve kterém nákupním centru je k dostání naše medová šunka nebo salám s ementálským sýrem. Prozatím je posíláme především do českobudějovického Terna, které vsadilo na regionální potraviny. Jistě je brzy budeme moci informovat, kde si jihočeskou kvalitu koupí i v Praze, odkud přichází největší část dotazů. Pražáci se totiž u nás zastavují cestou na Lipno, naše značková prodejna leží přímo u silnice E55. Rádi budeme informovat o pokračování příběhu. BR SELSKÉ SLAVNOSTI V HOLAŠOVICÍCH kdo umí, ten umí Málo platné, pro někoho jako by nějaká krize neexistovala. V čase, kdy pořadatelé kulturních akcí naříkají nad chabým zájmem, jinak poklidná jihočeská vesnička praskala ve švech. Zejména její pověstná náves, lemovaná staveními se zářícími štíty selského baroka a zaplavená tisíci návštěvníků, dychtivými vidět opravdovou regionální kulturu. NÁVES, KTERÁ SE MUSÍ VIDĚT Jediný opravdový problém v průběhu slavností. Vidět ji poklidnou, ponořenou do jihočeské něhy, s trochou zádumčivosti a snění. Na to si návštěvník musí vybrat docela jiný den, nejlépe všední. Takhle jen paběrkuje pohledem. Mezi proudícími lidmi, stánky a různými atrakcemi, provázenými švitořením davu, vyvoláváním trhovců a muzikou. I tak člověk skoro až jihne nad tím, co dokázali prostí jihočeští zedníci předminulého století a co dokázali ochránit až do dnešních dnů následující generace. Jistě ne náhodou se holašovické selské baroko stalo památkou pod ochranou UNESCO. A jak se zdá, také pod zájmem nadšených milovníků selské tradice. Vždyť Selské slavnosti, jak byl nazván tento svátek svébytné jihočeské kultury, měly již třinácté pokračování. S VYTŘÍBENÝM VKUSEM Stanovují pořadatelé pravidla, plánují program. Marně by návštěvníci hledali prodejce padělaného značkového zboží světových firem, obvykle zaplavující novodobé trhy, jarmarky a poutě. Vlastně i originály. Poněvadž všechny ty desítky stánků, stanů, bud i dílen pod širým nebem smí patřit výhradně českým řemeslům. A že jich existuje. Keramici, hrnčíři, kovotepci, kováři, pasíři, řezbáři, tkalci, vyšívačky Určitě jsem zapomněl na nejmíň dalších pět, když mluvím o těch, kteří nevyrábějí nic k snědku a pití. O těch se, když dovolíte, zmíním podrobněji. Nejvíc bylo vidět trdelníků. Netušíte, oč běží. Taková zdejší dobrota z poctivého těsta s rohovým kořením (s máslem), vonící skořicí a ořechy. Pečená před zraky kupujících, navinutá na válečku. Taky jihočeských koláčů, s povidly, s borůvkami, s tvarohem Už z dálky zavoněla jihočeská cmunda. Majoránkou a česnekem. TAKY NĚCO OD MASA Samozřejmě jsme nemohli zapomenout, že článek budou číst řezníci a uzenáři. Začněme rybou. Její krajovou úpravu tu prezentoval populární kuchařský čaroděj Petr Stupka. Moc pěkně se to poslouchalo a ještě lépe ochutnávalo. Teď něco klasicky uzenářského a od červeného masa. No, to už jsme museli pořádně pátrat, pokud jsme chtěli objevit něco více nežli prostý nápis párky nebo klobása. Vlastně jsme objevili jen jeden, zřetelně se vymezující jedinečností. Staročeskou kuchyni paní Marušky, kde kromě výborných grilovaných kolen a jiných pečených mas nabízeli též Kančí klobásy. Docela dobré klobásy. Avšak nám bylo trochu smutno, v tomhle kraji je přece více mistrů toho řemesla. Takže snad příště. MUZIKA JE RADOST Takže jsme šli zahnat smutek nejprve k Furiantům. Národopisný soubor hrál, zpíval a skvěle tančil. Opravdu nezapomenutelný zážitek. Z hry barev, tónů, pohybu, jihočeského ducha. Do poprchajícího odpoledne co chvíli zašuměl potlesk. Oni, Holešovičtí, to měli zorganizované přímo excelentně. Jeden soubor za druhým, žádné pauzy, žádné přestavování scény a přípravy účinkujících. Systém dvou scén umožňoval pouze otočit hlavu. Takže sotva pár minut po rozloučení s Furianty moderátorka vítá Babouky, ikonu milovníků dechovky, nejstarší jihočeskou kapelu, foukající do křídlovek a klarinetů už dobrých sto čtyřicet let. Opět potlesk na otevřené scéně. Nejenom od věkem pokročilejších. PROČ O TOM PÍŠU V NOVINÁCH PRO ŘEZNÍKY Takové slavnosti odjakživa patřívaly cechům. Ke zviditelnění sounáležitosti se společností. Pročež se na ně chodívalo v parádním stavovském oblečení a s praporem. Také k předvedení. Vlastně to bývala reklamní Taky jste dostali chuť? příležitost, kdy se scházeli lidé z široka daleka. Aby se následně daleko široko povídalo o tom, že nejlepší klobásy prodával pan Špejlík z Masové Lhoty. Dokonce až v Praze, odkud se následně ozvali pražští obchodníci. Samozřejmě se hodila i nějaká ta zlatka utržená na místě samém. Jistě námět k zamyšlení. Nebo už dnešní uzenáři reklamu nepotřebují? Bohumil Rada

9 Z DOMOVA 9 SOUTĚŽ SE BLÍŽÍ DO FINÁLE Také se vám zdají ještě krásnější nežli loni? V tom případě je velmi dobře naplňováno poslání soutěže o Řeznickou prodejnu roku 2010, pořádanou již tradičně ČSZM ve spolupráci se Státním zemědělským intervenčním fondem, kdy podmínkou k zařazení do soutěže je prodej alespoň jednoho výrobku s označením kvality Klasa. Tu krásu už si stačila ve všech krajích spolu s dalšími kritérii vyhodnotit odborná porota. Prodejny totiž navštívil tajný zákazník, jak stanoví propozice soutěže. Následně pak byli stanoveni vítězové v jednotlivých krajích. Neboli ony krásné prodejny, udivující vzhledem na přiložených fotografiích. Jejich majitelé se již chystají do hotelu Grand v Berouně, kde 5. října 2010 vše vyvrcholí vyhlášením celostátního vítěze. Samozřejmě vám v následujících číslech Řeznicko-uzenářských novin představíme tuto elitní společnost. Jistě vás bude zajímat, co a jak prodávají, čím překvapují, proč jsou centrem pozornosti zákazníků. Možná právě proto, abyste jim to v příštím roce mohli natřít. A pokud nezvítězíte? Nevadí. V soutěži může vyhrát jenom jeden. Zato u zákazníků vítězí každá vylepšená prodejna. Což je to, oč tu běží především. RaR Tabulka postupujících prodejen soutěže o Řeznickou prodejnu roku 2010 Liberecký kraj Procházka MASO-UZENINY spol. s r. o. Husova 669, Mimoň Jihomoravský kraj ROSTĚNICE, a. s. Masarykovo nám. 75/13, Vyškov Plzeňský kraj M.U.S.P., a. s. ZEMAN M-U, Ed. Beneše, Plzeň (součást Penny Marketu) Pardubický kraj Ř-U Oldřich Čejka Palackého nám. 142, Skuteč Královéhradecký kraj Procházka MASO-UZENINY spol. s r. o. 5. května 1238, Červený Kostelec Středočeský kraj Ř-U Josef Dvořák ul. 28. října 171, Sedlčany Praha VÁHALA a spol s r. o. Voctářova 2401, Praha 8 - Libeň Ústecký kraj Jaroslav Radoš Ř-U Tyršova 556, Osek Zlínský kraj MP Krásno, a. s. Náměstí 87, Valašské Meziříčí Olomoucký kraj MAKOVEC a. s. Nám. T. G. M. 201/23, Prostějov Jihočeský kraj Procházka MASO -UZENINY spol. s r. o. Katovická, Strakonice Moravskoslezský kraj MP Krásno, a. s. MM centrum, Zámecká 7 9, Ostrava Procházka MASO-UZENINY spol. s r. o., Mimoň ROSTĚNICE, a. s., Vyškov M.U.S.P., a. s., Plzeň Ř-U Oldřich Čejka, Skuteč Procházka MASO-UZENINY spol. s r. o., Červený Kostelec Ř-U Josef Dvořák, Sedlčany VÁHALA a spol. s r. o., Praha Jaroslav Radoš Ř-U, Osek MP Krásno, a. s., Valašské Meziříčí MAKOVEC a. s., Prostějov Procházka MASO-UZENINY spol. s r. o., Strakonice MP Krásno, a. s., Ostrava

10 10 Z DOMOVA Program dvoudenního školení je první den rozdělen do tří samostatných sekcí, které probíhají souběžně. Přihláška umožňuje účast v libovolné sekci. Kapacita školení je omezena , Kongresový sál 09:00 09:30 zahájení školení pracovníků masného průmyslu (Jaromír Kloud, ČSZM) 09:30 12:00 první blok školení: Novinky v technologii masné výroby a v potravinářské legislativě Aktivity MZe ČR ve vztahu k potravinářskému průmyslu (František Sládek, Ministerstvo zemědělství) Optimalizace obsahu aditivních látek v masných výrobcích (Michal Voldřich, VŠCHT Praha) Správné postupy odběru vzorků pro posuzování výskytu Listeria monocytogenes v masných výrobcích (Miroslav Čeřovský, VŠCHT Praha) 12:00 13:00 přestávka, občerstvení 13:00 16:00 druhý blok školení: Standardy obchodních řetězců Aplikace zákona o významné tržní síle (Hynek Brom, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) Požadavky standardů IFS a BRC verze 5 a nejčastější neshody během certifikace těchto standardů (Michal Voldřich, Jan Pivoňka, VŠCHT Praha) Požadavky standardu TESCO (Petr Baudiš, TESCO)... PŘIHLÁŠKA na ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ MASNÉHO PRŮMYSLU Hotel GRAND BEST WESTERN, BEROUN (náměstí Marie Poštové 49, Beroun) Jméno a příjmení:... Název společnosti:... Adresa:... Kontaktní telefon: Účastnický poplatek za jednu osobu činí 2.800,- Kč bez DPH. V ceně je zahrnuto ubytování na jednu noc včetně snídaně, malé občerstvení v průběhu dne (včetně nápojů), 1x oběd a vstup na slavnostní večer s rautem a společenským programem. Platbu ve výši 2.800,- Kč + 20% DPH, tj. celkem 3.360,- Kč (nebo násobek dle počtu přihlášených osob) uhraďte na účet ČSZM číslo / Jako variabilní symbol uveďte IČ Vaší společnosti. Uzávěrka přihlášek 30. září 2010 Daňový doklad bude účastníkům na požádání vydán při prezenci. Účastníci budou evidováni podle pořadí doručených přihlášek, přihlášeným účastníkům bude na kontaktní zasláno potvrzení o doručení. V případě, že se školení neuskuteční, zašleme rovněž informaci o této skutečnosti. Za přihlášeného účastníka lze v případě jeho neúčasti vyslat náhradníka. Při neúčasti se účastnický poplatek nevrací! Odesláním přihlášky přihlášený účastník souhlasí se zpracováním osobních údajů podle zákona číslo 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. ČESKÝ SVAZ ZPRACOVATELŮ MASA, Libušská 319, Praha 4 - Písnice telefon: / mobil: / Fax : sekretariat@cszm.cz , Modrý salonek (sekce pro malé podniky, prodejny a provozní techniky) 09:30 12:00 první blok školení: Legislativní a technologické požadavky na konstrukční řešení a technické vybavení provozů Legislativní požadavky na konstrukci provozů (Zdeněk Císař, KVS Středočeský kraj) Požadavky norem GFSI na konstrukční a technické vybavení provozů (Jan Pivoňka, VŠCHT Praha) Novinky v potravinářské legislativě (Markéta Chýlková, Potravinářská komora ČR) 12:00 13:00 přestávka, občerstvení 13:00 16:00 druhý blok školení: Hygiena a technologie masné výroby ve výrobnách s malou kapacitou Požadavky nové verze národního standardu pro certifikaci HACCP: Všeobecné požadavky na systém analýzy nebezpečí a stanovení kritických kontrolních bodů (HACCP) a podmínky pro jeho certifikaci (Petr Koten, Česká společnost pro jakost) Legislativní a technologické požadavky na prodejny masa a masných výrobků Veterinární dozor nad distribucí masa a masných výrobků (Antonín Kozák, MěVS Praha) Potravinářská legislativa pro maloobchod a veřejné stravování (Marie Jechová, KHS Středočeského kraje) Technologické požadavky na prodejny (Marie Jechová, KHS Středočeského kraje) , Žlutý salonek (sekce pro střední management) 09:30 12:00 první blok školení: Základní školení středního managementu v masné výrobě 1. část Premortální a postmortální změny v mase, technologické důsledky (Petr Pipek, VŠCHT Praha) Principy úchovy potravin (Rudolf Ševčík, VŠCHT Praha) Optimalizace a validace tepelného ošetření masných výrobků (Rudolf Ševčík, VŠCHT Praha) 12:00 13:00 přestávka, oběd 13:00 16:00 druhý blok školení: Základní školení středního managementu v masné výrobě 2. část Operace v masné výrobě, chyby a vliv na kvalitu produktů, technologické defekty masných výrobků (Petr Pipek, VŠCHT Praha) Provozní metody vyšetřování masa a masných výrobků, interpretace výsledků, vyhodnocování trendů (Bo-Anne Rohlík, VŠCHT Praha) Mikrobiologické defekty masa a masných výrobků (Iveta Horsáková, VŠCHT Praha) Chladírenské a mrazírenské skladování masa a masných výrobků - základní principy, nejčastější chyby (Rudolf Ševčík, VŠCHT Praha) , Kongresový sál 09:00 13:00 Nejčastější chyby, optimalizované postupy a novinky v technologii masné výroby Novinky v technologii balení masa a masných výrobků (Jaroslav Dobiáš, VŠCHT Praha) Autenticita masných výrobků (Petr Pipek, VŠCHT Praha) Vysledovatelnost a automatická identifikace v masozpracovatelském průmyslu (Michal Bílý, GS1 Czech Republic) Nejčastější hlášení v systému RASFF týkající se masa a masných výrobků (Rudolf Ševčík, Jan Pivoňka, VŠCHT Praha) Česká technologická platforma pro potraviny (Miroslav Koberna, Potravinářská komora ČR) Možnosti čerpání dotačních titulů v roce 2011 (Jarmila Štolcová, Foodservis) 13:00 závěr Školení pracovníků masného průmyslu, občerstvení Doprava do Berouna Pro příjezd od Prahy použijte dálnici D5 směrem na Plzeň, použijte exit 18 Beroun-Centrum, odbočte vpravo, na první a třetí světelné křižovatce odbočte vpravo, poté už se před vámi objeví hotel. Pro příjezd z Německa a Plzně použijte dálnici D5 směrem na Prahu. Sjeďte z ní na exitu 18, Beroun-Centrum. Zabočte doleva, projeďte pod dálnicí. Na první a třetí světelné křižovatce zabočte vpravo.

11 Z DOMOVA 11 Miroslav Mahdalík vyhlášen podnikatelem Zlínska Luhačovice (Zlínsko) (egi) Podnikatelem roku 2009 Zlínského kraje se stal Miroslav Mahdalík, jednatel podniku na výrobu uzenin v Uherském Brodě Voma s. r. o. Soutěž již podesáté vyhlásilo Sdružení podnikatelů Zlínského kraje. Sedmičlenná komise tentokrát vybírala ze 49 podnikatelů, kteří byli do soutěže navrženi. Do užšího výběru se jich dostalo 26, z toho 18 mužů a osm žen. Posuzujeme fungování firmy. Tedy ne jako finanční úřad, ale spíše to, jak je podnikající subjekt vnímán svým okolím. Hodnotí se například historie firmy, jak se nahlíží v místě působení na onu značku, jak působí na danou komunitu. Důležité je i další působení například na poli charity, podpory sportu, řekl předseda představenstva Sdružení podnikatelů Zlínského kraje Rudolf Chmelař. Porota ocenila Miroslava Mahdalíka za pracovitost. Jeho podnik funguje už více než 15 let a jeho výrobky získaly řadu potravinářských ocenění. Anketu Podnikatel roku Zlínského kraje vyhlašuje Sdružení podnikatelů Zlínského kraje od roku V minulosti jej získali například ředitel Slováckých strojíren Jiří Rosenfeld, Miroslav Lukšík z Pozemního stavitelství Zlín nebo Josef Krůžela, generální ředitel Lázní Luhačovice. GRATULACE JUBILANTOVI Stará moudrost říká, že do 30 let vypadáme podle toho, kolik nám je, a potom tak, jak si zasloužíme. Tomáš Kutzendorfer si jistě zaslouží. K jeho letošním srpnovým padesátinám v plné tělesné a duševní svěžesti mu závistivě gratulujeme. Profesně se Kutzi těší vážnosti a reputaci u partnerů i konkurence za svoje odborné znalosti a solidnost. Dlouhodobou a cílevědomou prací posouvá Animalco do první ligy evropského velkobchodu s masem. Uvolnění i zdroj nové energie nachází ve sportu, kde je postrachem mladších i starších kolegů. Jeho urputnost a nástupy na tenisový kurt přímo z cíle maratonu jsou už legendární. Tomáši, celé Animalco i tvoji kolegové z branže ti přejí do dalších let všechno nejlepší! Vydavatelství AGRAL s. r. o. informuje Nová kniha Josefa Radoše z řeznicko-uzenářského oboru v prodeji Obsah knihy se zabývá vztahy mezi panovníky a českými řezníky, rozvojem řemesla v historickém kontextu a významnými událostmi, které měly vliv na technický, technologický a ekonomický pokrok v oboru. Dále představuje některé průkopnické průmyslové závody, jako byly např. Ústřední jatky v Praze Holešovicích a uzenářský závod Antonína Chmela v Praze Na Vinohradech. V publikaci najde čtenář i údaje o vybraných uzenářských výrobcích, jejich prezentaci a jakosti. Text se nevyhýbá ani společenské problematice včetně činnosti stavovských organizací. Obsah knihy je doplněn nejslavnějšími výtvarnými díly evropských malířů z oboru jatečnictví a masné výroby. Kniha má reprezentativní charakter, je vhodná jako učební pomůcka nebo dar pracovníkům z masného oboru při příležitostech různých jubileí apod. Cena výtisku je 240 Kč plus poštovné a balné. Při objednávkách škol lze uplatnit množstevní slevu 30 %. Distribuci knihy provádí ABONT s. r. o., Chlumova 17, Praha 3, tel.: K nejčastějším kupujícím patří mladé rodiny. Catering po česku Až příliš často slyšíme nářky o těžkých časech pro řezníky. Hlavně od těch, kteří rozvěsí maso na háky, do pultu nacpou tuctové uzeniny od velkovýrobců a čekají, až přijde zákazník. A on nepřichází, jelikož to samé zboží si může koupit v hypermarketu, navíc většinou levněji. O tom, že zákazníkovi je potřeba jít naproti, vědí už dlouho tam, kde nezačínali s volným trhem znova. Například v Německu. I na tamní menší řeznictví a uzenářství dopadl tvrdý úder maloobchodních řetězců. Mnohem dříve nežli v Česku. Takže si můžeme vzít poučení. Například o tom, že těch zhruba deset procent přeživších řeznictví a uzenářství není pouze o mase a uzeninách v pultu. Vymezují se regionálními výrobky, které globalisti nabídnout nedokážou. A vůbec, lidským a velmi kvalifikovaným způsobem, se kterým komunikují se zákazníkem, kterému dokážou vytvořit pocit osobního přístupu a komplexnosti péče. Ke které nepochybně patří i nabídka více než deseti deka salámu do papíru. Pokud má tento hlad a chce se najíst už na místě. Nebo v práci, když se stává zvykem nesnídat doma a nechodit do závodní jídelny. To všechno už pochopili někteří Češi. Jenom tak namátkou zalistujme v ŘUN. Chovaneček, Kozel, VOMA, MASO WEST Samé skvělé tipy. Takže pokračujme. PRO ZÁŽITEK Z JÍDLA Nedávno jsme psali o českém supermarketu Terno a jeho vstřícném přístupu k zákazníkům, Samozřejmě tak činí i v případě rychlého občerstvení umístěného přímo uvnitř (nepůjde tudíž o restauraci nacházející se v přilehlé pasáži). Jelikož píši článek pro řeznické noviny, při návštěvě jsem se věnoval především masu. Průvodcem se mi stala paní Jana Bürgerová, šéfová nejenom přes catering. Jak jsme se dozvěděli od dodavatelů, šéfová více než přísná. Chci od nich jen prvotřídní zboží, prohodila na moje připomenutí slov o přísnosti. Protože část prodávaného sortimentu dostáváme již v hotovém stavu, nemůžeme dochutit nebo dopéct sekanou nebo přidat do polévky dršťky. To vlastní samozřejmě musíme zvládnout na místě. Právě vyndávají z konvektomatu dozlatova propečené vepřové boky, plece, krkovičky. V grilu se otáčí celý houf kuřat. Do teplého pultu chystají různě upravené brambory. V košíku se objevuje ještě vonící pečivo. NA MÍSTĚ I DOMŮ Přišel jsem totiž hned ráno, při otevření, protože později by už na nějaké povídání a fotografování nebyl čas. Jenomže on málem není už ani teď. První zákazníci se stavějí do řady, dívky za pultem ukrojí první plátky z kouřící sekané. Sekané nabízejí hned tři, nejžádanější je Vltavotýnská sekaná, vyráběná podle starého řeznického mustru. Vysvětlí mi paní Bürgerová s jistotou obchodníka, který ví, co prodává. Také tahle hora pečených mas prý zmizí ještě o dopoledních svačinách, na které sem chodí lidé z širokého okolí. Takže nejenom při velkém nákupu v supermarketu? Jistě. Když ti si nezapomínají koupit především něco domů. O čemž se přesvědčují vzápětí. Právě se zastavuje maminka s děckem na nákupním vozíku. Ani ona se nebude muset zdržovat s vařením oběda. Jana Bürgerová, vedoucí úseku čerstvého zboží v Ternu České Budějovice DODAVATELÉ PŘEDEVŠÍM REGIONÁLNÍ Přitahují Ternu zákazníky. Jsou to právě a především Vltavotýnské lahůdky, dozvídám se při představování sortimentu nejenom teplé kuchyně. Lidé si oblíbili také studené lahůdky jako saláty, pomazánky, obložené chlebíčky, bagety. Také uzenářské speciality od firem Václav Kozel, Libor Novák, Antoni Takže vesměs regionální výrobci? Přesně tak, pousměje se paní Bürgerová, ale už skoro na rozloučenou. Protože právě dorazil jeden z nich a ona si hodlá udělat obvyklou pečlivou přejímku. Já, zlákán chválou, neodolám pokušení ochutnat onu sekanou. Musím uznat, že chvála byla namístě. JEDINEČNÁ PŘÍLEŽITOST Pro všechny. Nejenom pro zákazníky, toužící zastavit se na svačinu, která se stane zážitkem. Také pro řezníky a uzenáře. K vzetí si mustru na uplatnění v cateringu na český způsob. Nejenom v Ternu. Vždyť kolik bychom našli po téhle zemi míst, kde se s něčím podobným nesetkáme. Domluví-li se s provozovatelem nákupního centra, pomůže to oběma. BR Vaše chuť je tady! ESSA, spol. s r.o. ESSA, spol. s r.o. centrální expedice expedice Okružní Dolní Újezd u Litomyšle České Budějovice Tel.: Tel.: Fax: Fax: skladcb@essa.eu skladdu@essa.eu taste unlimited... ESSA, spol. s r.o. expedice Újezd nad Lesy Svojšická Praha 9 Tel.: Teplý pult s grilovanými masy a opékanými brambory

12 12 HISTORIE Vznik nové stavovské organizace řezníků a uzenářů v době obnovy svobodného podnikání po roce 1989 HISTORICKÁ PAMĚŤ A REFLEXE VE SLUŽBÁCH ŘEZNICKO-UZENÁŘSKÉHO OBORU Obsah Řeznicko/uzenářských novin býval pečlivě studován představiteli stavovské organizace (zleva Antonín Kozák, předseda svazu, a Ing. Jiří Dráber, člen dozorčí rady). TECHNICKÉ ZALOŽENÍ SVAZU Se společenským pohybem po roce 1989, který směřoval k tržnímu hospodářství, nebylo v našem státě mnoho zkušeností. Za první republiky i bezprostředně po válce bylo u nás praktikováno hospodářství řízené, které v nových politických a hospodářských poměrech již nebylo obnoveno. Vniklá situace donutila zpracovatele masa zamýšlet se nad budoucí prosperitou svého oboru. Řezníci, uzenáři, obchodníci s dobytkem a masem i masný průmysl neměli organizaci, která by na jedné straně hájila jejich zájmy a na druhé straně přinášela formou informací a vybranými činnostmi všem skupinám, zejména však začínajícím podnikatelům, prospěch. Scházela také organizace, která by byla rovnocenným partnerem představitelům orgánů státní správy a která by byla stavu zasahovat do procesů vyplývajících z ekonomické reformy národního hospodářství. Proto již v polovině roku 1990 připravily dvě na sobě nezávislé iniciativní skupiny návrh organizace, která by plnila chybějící společenské a ekonomické funkce. Akceschopnější skupina vedená MVDr. Josefem Radošem, složená z odborníků z několika krajů, zejména starších bývalých spolupracovníků, pamětníků jak soukromých podnikatelských aktivit, tak stavovských organizací, pracovala v Praze. Druhá skupina, zorganizovaná v Krahulčí pod vedením Ing. Zdeňka Antoně, se opírala převážně o názory vedoucích pracovníků z podniků masného průmyslu bývalého Jihomoravského kraje. Obě skupiny uvažovaly o vytvoření zájmového sdružení s právní subjektivitou svazového charakteru, které by respektovalo všechny vlastnické formy a v zásadě zajišťovalo odbornou pomoc, spolupráci a podporu profesních zájmů jednotlivých výrobců. Dne 2. října 1990 se vybraní zástupci obou pracovních skupin a přípravných výborů setkali v Praze, ověřili si shodnost svých zájmů a dohodli se na zorganizování ustavujícího shromáždění, které se pak konalo dne 19. října 1990 v Krahulčí. K myšlence založení profesního svazu se na ustavujícím shromáždění přihlásili zástupci všech podniků bývalého Masného průmyslu, národního podniku. První valná hromada byla svolána do sálu Staropramenu v Praze na den 29. listopadu Byly na ní mimo jiné schváleny stanovy a zvoleny orgány svazu, tj. představenstvo a dozorčí rada. Předsedou představenstva byl zvolen Antonín Kozák, místopředsedou Ing. Jaroslav Staněk a předsedou dozorčí rady MVDr. Karel Zelenka. Za členy představenstva byli dále zvoleni Ing. Zdeněk Antoň, MVDr. Pavel Dihel, MVDr. Zdeněk Galíček, Ing. František Chvalovský, MVDr. Libor Jelínek, MVDr. Karel Nováček a Jaroslav Šimánek. Za členy dozorčí rady byli zvoleni Ing. Jiří Dráber a Karel Dvořák. Vedením výkonného útvaru byl pověřen MVDr. Josef Radoš. Název stavovské organizace zněl Podnikatelský svaz masného průmyslu, řezníků a uzenářů Čech, Moravy a Slezska se sídlem v Praze. V pozdějším období byl název pozměněn v duchu staré tradice na Společenstvo řezníků a uzenářů Čech, Moravy a Slezska. V roce 2000 došlo k úpravě řídicího systému organizace a v té souvislosti k změně názvu na Český svaz zpracovatelů masa. V úvodním období činnosti svazu byla vedena řada vážných jednání s orgány státní správy v oblasti organizační, cenové, regulace trhu, vztahu k zemědělské výrobě apod. Představitelé svazu se běžně obraceli se svými problémy a požadavky přímo na ministra zemědělství. Činnost výkonného útvaru se pak soustřeďovala na spoluúčast při sestavování legislativních norem, pořádání seminářů pro začínající podnikatele, spolupráci s Ministerstvem obchodu ČR (odborem živnostenských úřadů), Ministerstvem zemědělství ČR (oddělením výchovy a vzdělávání), na spolupráci s odbornými školami, na pořádání různých konzultačních porad apod. Vzhledem k problémům probíhající transformace průmyslu a ekonomické reformy byla často požadována odborná spolupráce výkonného útvaru při sestavování privatizačních programů podniků. V letech l993 až l995 spolupracoval v rámci projektu Iowské státní univerzity se společenstvem profesor Robert Rust. Byl to velmi zkušený odborník s přímým vztahem k výrobní praxi. V České republice uspořádal řadu přednášek a seminářů, kterých se účastnili i další pedagogové univerzity a odborníci-praktici ze Spojených států. V rámci tohoto projektu byli pozváni k návštěvě univerzity v Iowě vybraní pracovníci oboru, pro které byly zorganizovány kurzy s technologickou náplní. Samosprávná organizace českých řezníků a uzenářů projevovala již od počátku své činnosti zájem o mezinárodní spolupráci v rámci oboru, a proto již v roce l997 vstoupila do Evropského svazu zpracovatelů Člen představenstva svazu Jaroslav Kolman, ředitel Středního odborního učiliště v Praze, při projevu na konferenci masa CLITRAVI. Po dobu sedmi let působila v pozici přidruženého člena a v roce 2004 se zařadila mezi plnoprávné členy. K vyvrcholení spolupráce s mezinárodním svazem sdružujícím jednotlivé evropské organizace došlo ve dnech 11. až 13. května 2005, kdy Český svaz zpracovatelů masa byl pověřen pořádáním výročního jednání Evropského svazu zpracovatelů masa v Praze. V období před rokem 2000 mělo představenstvo společenstva snahu zajistit zvýšení formy samosprávné organizace. Tajemník společenstva spolu s odborníkem v oblasti organizační legislativy vypracovali návrh příslušného zákona, prostřednictvím kterého mělo dojít k ustavení nové, vyšší formy organizace komory. Návrh byl projednán s řadou poslanců a senátorů včetně předsedy senátu a byl připraven k projednání v poslanecké sněmovně. V té době shodou okolností usilovali také potravináři z ostatních oborů o ustavení své komory. Představenstvo společenstva rozhodlo o přenechání iniciativy potravinářům, aby nedocházelo k tříštění sil. Vycházelo se z předpokladu, že v komoře potravinářů bude společenstvo zastoupené funkcí místopředsedy. Potravinářská komora byla ustavena 28. června 2000, nikoliv však na zákonném podkladě. S vývojem hospodářského života společnosti docházelo a neustále dochází ke změnám náplně činnosti samosprávné organizace zpracovatelů masa. Mezi nejzávažnější problematiku, kterou je nucen svaz řešit v současném období, patří vyrovnání se s pravidly souvisejícími se vstupem do struktur Evropské unie a nalezení rovnovážného vztahu k zahraničním obchodním řetězcům. Velkým úkolem do budoucna bude odstranění rozkolísané jakosti masných výrobků, způsobené neúměrným tlakem odběratelů na ceny a někdy také neodborností a nedostatkem schopnosti interdisciplinární spolupráce jednotlivých výrobců. Velkým tématem je také problematika učňovského školství. Výsledek činnosti každého společenství spočívá v sumě vědomostí a schopností jeho členů a v ochotě věnovat tyto vlastnosti celku, v našem případě Českému svazu zpracovatelů masa. TROCHU VZPOMÍNEK A NOSTALGIE Protože jsem vyrůstal v řeznické rodině a také proto, že jsem se vyučil řezníkem a uzenářem bezprostředně po válce, ještě před znárodňovacími procesy, znal jsem poměrně dobře zákonitosti řemesla. Měl jsem štěstí, že jsem se setkal se svými vrstevníky z ostatních řeznických rodin při organizování činnosti jednotného masného průmyslu, který byl budován již na průmyslovém základě. Co vyhovovalo z hlediska odbornosti v té době mladým nadšencům masného oboru, bylo však pro jejich otce doživotním traumatem. Ve svém oboru jsem se poctivě věnoval praktickým dovednostem i teorii, a tak jsem postupně po doplnění vzdělání dostal příležitost pracovat na úrovni vedení provozu, závodu, podniku i středního článku řízení, což bylo generální ředitelství masného průmyslu. Nebyla mi odmítnuta ani možnost pracovat u dvora. Po celou dlouhou dobu mé práce v oblasti řízení jsem poznal mnoho svých kolegů, partnerů, vesměs výborných odborníků. Proto jsem mohl po roce 1989 při mých úvahách o založení nové stavovské organizace promýšlet nejen zásady organizace a stanov, ale také návrhy kandidátů pro představenstvo a dozorčí radu. Ještě do své ministerské pracovny jsem začal zvát jednotlivé odborníky, kteří pamatovali poválečné období a o kterých jsem byl přesvědčen, že budou schopni spolupracovat na ustavení odborné společenské organizace. Při této činnosti jsem se dočkal také určitého zklamání, když zejména ti starší, do kterých jsem vkládal své naděje, již neměli odvahu nebo chuť se nové pracovní výzvy zúčastnit. Některé ze svých partnerů té doby si dovolím připomenout. Byl to zejména pan Antonín Kozák, neformální vedoucí dnes již bývalého Masokombinátu v Klatovech. Neformální proto, že závod měl sice ředitele, ale organizátorské a odborné znalosti náměstka Kozáka převyšovaly jeho schopnosti. Dlužno připomenout, že Antonín Kozák původně zastával funkci podnikového ředitele Západočeského průmyslu masného, ale jeho zásadní a čestný postoj k určité politické události byl negativně vyhodnocen tehdejším politickým establishmentem Západočeského kraje. Dále jsem do přípravné skupiny pozval Josefa Drábera, dobrého Redaktorka Řeznicko/uzenářských novin Eugenie Línková při rozhovoru s předsedou vlády Václavem Klausem o problematice masného průmyslu člověka, odborníka v oblasti řízení odbytu masné produkce Masokombinátu Martinov, který však po úvodním jednání posílal na schůzky organizátorů svého syna, podnikového ekonoma Jiřího. Dalším vytipovaným odborníkem byl MVDr. Zdeněk Galíček, velký organizátor s mezinárodní praxí, ředitel Masokombinátu Martinov. Oba zástupci tohoto podniku, MVDr. Zdeněk Galíček a Ing. Jiří Dráber, se velmi intenzivně věnovali nově založené organizaci. Nevzpomínám si, že by přes velkou vzdálenost mezi Ostravou a Prahou někdy na jednání představenstva nebo jiné akci chyběli. Mezi další úspěšné budovatele svazu patřili zejména MVDr. Karel Zelenka, bývalý ředitel Masokombinátu Příbram, a Karel Dvořák, původně ekonom kosteleckého závodu Jihomoravského průmyslu masného. I ostatní, nejmenovaní členové představenstva a dozorčí rady svazu brali svoje funkce odpovědně a vážně. Velkým přínosem pro úspěšné zahájení činnosti nové organizace bylo přizvání ke spolupráci paní Ing. Jitky Vostatkové, v té době již osvědčené pracovnice z Federálního ministerstva zemědělství. Finanční a technické prostředky pro zahájení činnosti svazu jsem zajistil z několika zdrojů. Ministerstvo zemědělství uvolnilo na nákup výpočetní techniky něco přes jeden milion korun. Počítače však nebyly využity, a tak byly převedeny na některé členské subjekty. Vybavení místností nábytkem uhradila tehdejší společnost Satrapa Františka Chvalovského. Jiná firma tohoto podnikatele zapůjčila auto a dotovala servis a pohonné hmoty. Tato výhoda však byla využita pouze pro návštěvu závodů za účelem získání členské základny. O vybavení redakce Řeznicko-uzenářských novin, která sídlila v Praze v Dlouhé třídě, se zasloužil obchodní podnik Animalco, řízený pozdějším významným členem svazu Bohuslavem Říhou. Velkou podporu poskytl svazu ředitel Masokombinátu Písnice MVDr. František Dolejší nabídkou dvou místností, které slouží svému účelu dodnes. Pozornost začínající stavovské organizace byla věnována jednak novým členům, kteří zakládali v té době své živnosti a pomoci stávajícím podnikům při odstátnění, zejména při sestavování privatizačních programů. Vzpomínám na velkou akci, kterou jsme zorganizovali v prostorách tehdejšího podniku zahraničního obchodu Koospol. Jednalo se o poradenství v oblasti privatizační legislativy, daňové poradenství, projekci provozoven, techniku a technologii, nabídku uzenářských strojů a zařízení, ukázku vhodných dopravních prostředků a některých dalších, v té době potřebných oblastí. Této akce se zúčastnilo více než 200 zejména mladých, nažhavených zájemců o soukromé podnikání v oblasti zpracování masa. Pokud jde o činnost svazu v souvislosti s velkými organizacemi, sestávajícími z bývalých závodů masného průmyslu, byly organizovány dobře obsazené konzultační porady ředitelů, jednání s představiteli dodavatelů jatečných zvířat, přehlídky jakosti masných výrobků členských organizací a velké výstavní akce v rámci salonu Siesta téměř ve všech prostorách tehdejšího Paláce kultury, dnes Kongresového centra v Praze Na Pankráci. Valné hromady svazu byly v počátcích nové organizace pořádány ve velkém sále Staropramenu v Praze Na Smíchově, kde nechyběl v jednací místnosti ani výčep piva. Nutno podotknout, že zprávy o činnosti svazu, příspěvky členů představenstva i diskuzní příspěvky byly přednášeny před zaplněným sálem. Velký zájem byl o vystavené Řeznicko/uzenářské noviny, které v té době vycházely jako měsíčník, později čtrnáctideník ve vysokém nákladu 10 až 12 tis. kusů. Vydavatelem i redaktorem ekonomicky soběstačných novin byl v počátcích nové organizace tajemník svazu. Mimořádná pozornost svazu byla věnována výchově odborného dorostu, o kterou se obětavě staral člen představenstva, ředitel odborného učiliště v Praze-Písnici, Jaroslav Kolman. Ale již tenkrát začínaly problémy s velkou konkurencí ostatních škol, které v téměř neřízeném systému, ve snaze udržet počet žáků v jednotlivých třídách středních škol, začaly nabízet různé, často nesmyslné obory, skrývající se pod hlavičkou marketingu, managementu, ekologie apod., pro které ve velké většině není na trhu práce zájem ani dnes. POHLED ZAKLÁDAJÍCÍCH ČLENŮ SVAZU NA SOUČASNOU ČINNOST ORGANIZACE Samozřejmě, že je nutné při pohledu na práci současného představenstva svazu vzít v úvahu změnu priorit v návaznosti na nově se vyskytující problémy. S úrovní řešení některých úkolů dneška však zakládající Členem svazu byl i známý řezník a uzenář Arnošt Čížek z Košic na Slovensku (vlevo).

13 HISTORIE INFORMACE 13 generace svazu nemůže souhlasit. Jedná se zejména o nesprávný postoj k dříve nedotknutelné správné výrobní praxi. Pozdější vedení stavovské organizace vzalo na vědomí porušování základního technologického postulátu ve smyslu náhrady masa do drobných a měkkých masných výrobků alternativními druhy surovin a postaralo se o zlegalizování této skutečnosti. Došlo k tomu pravděpodobně postupnou změnou kvalifikační struktury členů představenstva svazu. Důsledkem těchto změn je, že z celé široké obchodní problematiky se mezi výrobci a partnery z maloobchodu jedná sice o tom nejdůležitějším, to je o ceně, ale bez navazujících souvislostí, jako je kvalifikace prodejního personálu obchodních řetězců, způsob nabídky v maloobchodních jednotkách, adjustace zboží, práce se sortimentem, účinný marketing, správně zaměřená reklama na jednotlivé skupiny obyvatelstva a v neposlední řadě respektování nutriční hodnoty výrobků. Do budoucna není možné také vystačit se současným stavem v oficiálním posuzování jakosti masných výrobků, která je dnes charakterizována zúženým pojmem potravinová bezpečnost a to bez respektování hodnot smyslových znaků výrobku, zejména chuti a vůně. Přitom tyto vlastnosti jsou v stabilizovaném obchodě s masnými výrobky rozhodující jak pro přirozenou tvorbu cen, tak pro celkový prodej produkce. Výraz potravinová bezpečnost odpovídá spíše výrazu potravinová neškodnost. Při této kritice současného stavu se nejedná o uraženou ješitnost starých pánů, ale pro zakladatele naši stavovské organizace nepochopitelnou skutečnost, kterou je určitá ztráta odborných a společenských norem. Rád studuji historii řeznicko-uzenářského řemesla. Obdivuji při tom postoj státní či veřejné správy i stavovských organizací při ochraně pravidel tzv. správné výrobní a obchodní praxe. Již od dob organizování trhů v nově vzniklých městech, později prostřednictvím činnosti cechů až do novodobé historie charakterizované specializovanými orgány, jako byla hospodářská nebo protilichevní policie, či v nedávné době Státní inspekce jakosti, nebylo legálně možné nahrazovat masnou surovinu, až na technologicky nezbytné množství, alternativní surovinou nebo pomocným materiálem, což se dnes považuje za zcela normální. Těm mladším, kteří si nemohou pamatovat technologickou disciplínu z období jednotného masného průmyslu, bych rád vysvětlil, za jakých nelehkých podmínek bojovali vedoucí pracovníci za surovinovou čistotu při výrobě masných výrobků. Nebudu se rozšiřovat o jednotlivých technických a ekonomických problémech, jako byla negativní funkce cen ve vztahu k surovinám, deformace daně z obratu, která byla dokonce u některých výrobků plusová, často vysokých zásobách masa při neodpovídající spotřebě, a dalších problémech, které měly za následek časté výkyvy v jakosti masných výrobků. V období administrativě direktivního řízení národního hospodářství byla hospodářská politika státu zajišťována státním plánem, který stanovoval pro masný průmysl mimo jiné dvě základní kritéria, a to tržní fondy a spotřebu masa v bilanční hodnotě (na kosti). Obě kritéria byla nepřekročitelná. V případě tržních fondů docházelo k jejich rozpisu z úrovně ministerstva vnitřního obchodu prostřednictvím krajů a okresů až na detailní maloobchodní jednotky ve vlastnictví státního a družstevního maloobchodu, včetně podniků společného stravování. Úkolem masného průmyslu bylo surovinové pokrytí těchto tržních fondů prostřednictvím direktivně stanoveného ukazatele, kterým byla tzv. výtěžnost k surovině s kostí. Jednalo se vlastně o číslo vyjadřující poměr mezi výrobou hotových výrobků a spotřebovanou surovinou ve stavu na kosti. Zajištění plnění závazného ukazatele výtěžnosti k surovině s kostí bylo často velkým Odborníci diskutují nad vystavenými masnými výrobky na salonu Siesta v Praze (zleva Zdeněk Galíček, Eduard Kazda, Josef Radoš a Aleš Bezuch). problémem, protože plánovací orgány měly tendenci surovinu pro výrobu omezovat při zachování stanovených tržních fondů. Nejsnadnější plnění tvrdých požadavků národohospodářských plánů mohlo být pohodlně zajištěno snížením masné suroviny do tzv. míchaných masných výrobků. Přesto, že toto řešení se přímo nabízelo, vedení masného průmyslu nikdy nedovolilo prolomení zásady spočívající ve správné výrobní praxi. To znamená, že nedovolilo snížení normovaného množství masných surovin do jednotlivých výrobků. Boj vedoucích pracovníků masného průmyslu o zachování správně určené spotřeby masa do výroby nebyl jednoduchý. Odehrával se ve střetech se státní byrokracií představovanou státním nebo českým plánovacím úřadem, případně na půdě federální nebo české komise pro zásobování trhu, vedenými místopředsedy vlády ve velmi vypjatém, politicky motivovaném prostředí. Pracovníci masného průmyslu byli v této souvislosti v neustálém nebezpečí z obvinění o narušování národního hospodářství. Naše generace se velmi těšila na nastolení správné funkce cen a odstranění byrokratických metod řízení. Obojí dávalo předpoklad pro stabilitu produkce a další zvýšení jakosti masných výrobků. Od roku 1990 dochází však u nás v nových hospodářských podmínkách k soustavnému snižování spotřeby výrobků z masa z původních 97 kg masa na kosti na osobu a rok (mimo ryb). Ve velkých, již transformovaných průmyslových podnicích došlo z důvodu spotřebitelské poptávky po levnějších výrobcích k zásadní změně struktury výroby ve prospěch podílu masných výrobků na úkor výsekových mas. Od té doby se datuje snižování základního masného materiálu do masných výrobků, což má za následek narušení finální jakosti. Zásadně k tomuto jevu přispělo i zrušení závaznosti státních, oborových i podnikových technicko-hospodářských norem a norem jakosti. Svojí příležitosti se v té době chopila řada zahraničních výrobců a obchodníků s různými technologickými přípravky, prostřednictvím nichž lze zvýšit tzv. výtěžnost výrobků, případně prodloužit jejich trvanlivost, ale z nichž jen zlomek působí kladně ve smyslu zvýšení jakosti. Velkým problémem současnosti je i fatální nedostatek kvalifikovaných řezníků, zejména ve velkých závodech. Důsledkem tohoto jevu je neodborné opracování bourárenských polotovarů, při němž dochází k porušování jednotlivých partií mas špatným oddělováním a vykosťováním detailních částí a pořezáním povrchu těchto částí. Takto nešetrná technologická operace vyžaduje dodatečnou úpravu, která spočívá v odstranění různých zářezů a třásní. Z ekonomického hlediska se jedná jednoznačně o znehodnocování drahých surovin. Nejmarkantnější je to např. u nízkého roštěnce. Také řada dalších kvalitních částí hovězího masa čeká dosud na své objevení a úspěšné ekonomické zhodnocení. Dobrým příkladem může být vysoký roštěnec s obsahem hodnotné svaloviny. Podobná situace je i u masa vepřového, kdy díky pohodlnému stahování hřbetního sádla v teplém stavu dochází k obnažení pečeně a tím k narušení její kulinářské hodnoty. Vepřové hlavy jsou často oddělovány zářezem do těla krkovice. Je na vedení závodů, aby se prostřednictvím ekonomicko-technologických auditů pokusilo odstranit řadu dnes běžně tolerovaných nedostatků a pomoci ekonomice také z tzv. vnitřní strany. Po roce 1990 došlo v souvislosti s chaotickou privatizací a později s diktátem velkých obchodních řetězců nejen k zásadnímu narušení správné praxe při výrobě masných výrobků, ale také normálních obchodních vztahů. A tak se dnes setkáváme ve velkých obchodních řetězcích reprezentujících cca dvě třetiny našeho potravinářského trhu s různými napodobeninami známých, klasických masných výrobků, jejichž konzumace je podmíněna nízkou cenou, za kterou jsou zákazníci schopni odpustit výrobě a obchodu typickou lahodnou chuť a charakteristickou vůni tradičních uzenářských výrobků. Výsledkem tohoto procesu je spokojené tloustnutí populace, náročné na následnou a drahou zdravotní péči a tím také na státní pokladnu. Současný způsob maloobchodního prodeje, většinou spotřebitelsky balených výrobků z masa, přináší požadavek na jiný způsob prezentace zboží a techniku prodeje. Odborníci z masného průmyslu předpokládali, že se bude i nadále jednat o kvalifikovanou činnost, která je potřebná i v případě prodeje balených a různě předpřipravených výsekových mas a masných výrobků. Skutečnost je však taková, že určitou úroveň si udržuje pouze personál menších maloobchodních jednotek, případně podnikových prodejen, ale naprostou degradaci odbornosti do současného potravinářského obchodu přinášejí v současnosti velké zahraniční řetězce. Jejich personál nezná často vlastnosti jednotlivých druhů prodávaných výrobků, neví nic o dodavatelích, neumí výrobky k prodeji ani připravit, ani je nabídnout. O zdvořilém styku se zákazníkem ani nemluvě. A tak dochází k paradoxní situaci, kdy na jedné straně jednotky stojí nekvalifikovaní prodavači a na druhé straně sebevědomí nákupčí, používající často pochybné praktiky a uznávající z celé široké obchodní politiky pouze cenu. Nevzdělaný a dobře nezapracovaný personál současných maloobchodních jednotek přinesl do praxe mnoho neodborností, které se bohužel postupně stávají normou. I pro současnost by v případě potravinářského detailního obchodu mělo platit, že obchod se musí vyznačovat vzájemnou úctou a pochopením, protože každý obchod je uzavírán mezi rovnoprávnými partnery, i když pozice kupujícího je vždy poněkud silnější. Odběratel nebo zákazník je totiž ten, komu stačí jen projevit zájem o zboží, což pro dodavatele znamená množství povinností. V současnosti existuje učební obor Řezník a uzenář pro prodej. Bude nutné přesvědčit obchodní organizace zabývající se prodejem výrobků z masa, bez ohledu na stupeň úpravy či balení výrobků, o nutnosti zajistit prodejnímu personálu potřebné vzdělání. Zlepšit současný neutěšený stav je možné také prostřednictvím pořádání různých střednědobých odborných kurzů, buď v učilištích, nebo i přímo ve velkých obchodních organizacích. Věřím, že moje vyjádření k současné situaci v oboru zpracování masa včetně trhu, motivované výročím naší samosprávné organizace, nebude posuzováno jako mezigenerační střet, nebo dokonce střet odborné praxe v různých společenských systémech. Vždyť pořádek, odbornost, jakost a zdvořilé chování měly svůj pozitivní význam v celé historii našeho řemesla a není důvodu, aby tomu bylo v budoucnu jinak. Josef Radoš Tajemník svazu předává ocenění za vítěznou kolekci masných výrobků na přehlídce jakosti zástupci Kosteleckých uzenin a. s. V Kostelci proběhlo školení Asertivní komunikace pro zaměstnance obchodního oddělení Ve dnech proběhlo v prostorách farmy Ranč Q školení pro zaměstnance společnosti Kostelecké uzeniny. Dvoudenní školení na téma Asertivní komunikace přednášel Vladimír Hřebíček, externí lektor společnosti PMVIA s. r. o. generálního dodavatele vzdělávacích aktivit projektu. Školení bylo členěno na teoretické i praktické části, které se navzájem prolínaly. Účastníci měli možnost se seznámit nejen s pravidly pro asertivní jednání, definicí asertivního chování apod., ale také si s kolegy v týmu vyzkoušet příklady z praxe při jednání se svými klienty. Školení probíhalo interaktivní formou, bylo doplněno drobnými scénkami, brainstormingem, videoprojekcí apod. Školení se zúčastnilo 8 zaměstnanců obchodního oddělení společnosti Kostelecké uzeniny, jako jednoho z členů zapojených do projektu. V této společnosti proběhlo již x školení a bylo celkem tedy proškoleno x osob. Také zaměstnanci ostatních členů ČSZM měli již možnost zapojit se do některého z x kurzů, které budou v rámci projektu realizovány. V průběhu měsíců září a října budou zahájena periodická školení výuky cizích jazyků u všech zapojených subjektů. Kvalitu realizovaného školení přijely ověřit také členky realizačního týmu, Mgr. Daniela Vašíčková (metodik vzdělávacího programu) a Bc. Lenka Šebelová (koordinátor projektu). Generální dodavatel školicích aktivit společnost PMVIA s. r. o. Na základě výběrového řízení, které proběhlo v dubnu roku 2010, byl vybrán příjemcem dotace generální dodavatel vzdělávacích aktivit společnost PM VIA s. r. o. z Vyškova. Společnost PM VIA s. r. o. byla založena v roce 2006 jako výrobce kancelářské a didaktické techniky a elektroniky. S rozvojem společnosti vyvstala potřeba vzdělávání v této oblasti. V roce 2008 bylo rozhodnuto vedením společnosti založit divizi, která se bude věnovat vzdělávání dospělých, poradenství a přípravě a realizaci projektů kofinancovaných z prostředků ESF. Realizace projektu ČSZM: k zajištění realizace celého projektu byl společností sestaven realizační projektový tým, který má za úkol zajistit koordinaci vzdělávacích aktivit dle požadavků zapojených subjektů s ohledem na možnosti projektového rámce. Tým se pravidelně účastní porad zaměstnanců ČSZM, jako příjemce dotace. V průběhu měsíce září proběhnou poslední schůzky zástupců generálního dodavatele s jednotlivými podnikovými koordinátory.

14 14 SERIÁLY Z DOMOVA Veterinární péče v pražských jatkách (2. část) (Pokračování z minulého čísla) Až do roku 1935 je z uhřivostí jatečných zvířat zaznamenávána v pražských jatkách v daleko větší počtech uhřivost u prasat než u skotu. Uhřivost byla zachycena např. v roce 1929 u kusů, tj. u 0,56 procenta toho roku v pražských jatkách poražených prasat. Teprve v roce 1936 upozornil BAUML, tehdejší ředitel pražských jatek, v přednášce na konferenci preventivního lékařství v Jánských Lázních, že v posledním čtvrtletí roku 1935 byla zjištěna uhřivost u 70 kusů, tj. přibližně u 0,43 procent skotu poraženého tehdy v těchto jatkách. Od té doby nálezů uhřivosti u prasat stále ubývá a naopak u skotu přibývá. Ta dosahuje u skotu poráženého v pražských jatkách v roce ,74 procent, ve dvou průzkumech z částí roku ,98 a 1,30 procent, roku ,11 procent a roku ,60 procent. Od let, kdy působil jako veterinární lékař v pražských jatkách, zpracoval důkladně problematiku uhřivosti skotu KOUDELA, pozdější vysokoškolský pedagog. Po prvních případech výskytu nakažlivé obrny prasat roku 1936 v okresech kolem Prahy a jeho šíření zejména do jižních Čech je zaznamenána tato nákaza roku 1940 také v pražských jatkách, a to u 0,18 procent v nich prohlédnutých prasat. V roce 1943 to už bylo u 0,38 procent prasat. Nepodařilo se najít údaj o počtu nálezů v roce 1950, který je považován za rok, v němž byla nakažlivá obrna prasat u nich nejčastější nákazou. V roce 1961 se díky důslednému tlumení této nákazy snížil jejich počet na 0,0068 procent a v letech 1964 a 1965 již není výskyt prasat s nakažlivou obrnou v pražských jatkách zaznamenán. Z dokumentů uložených v Archivu hlavního města Prahy a vztahujících se k veterinární činnosti v pražských jatkách lze získat mnoho údajů, které umožňují doplnit předložený text, např. tím, že: v letech 1932, 1935 a 1936 vykonali veterinární lékaři z pražských jatek také 96 pochůzek, při nichž prohlédli řeznických a uzenářských závodů a zjistili 18 závad, nejčastěji šlo o nález červeného dehtového barviva, v roce 1936 se zabývali veterinární lékaři z pražských jatek při 36 celodenních revizích stájovou kontrolou dojnic, přitom odebrali vzorků mléka, jejich vyšetřením bylo prokázáno 8 případů brucelózy skotu, v roce 1940 bylo v nuceném výseku pražských jatek zaznamenáno kupujících, v roce 1942 se stal HILLER vedoucím veterinárním lékařem na vepřové porážce a pokračoval ve funkci vedoucího trichineloskopie a stanice prohlídky cizozemského masného zboží v pražských jatkách. Při likvidaci brucelózy skotu, jež skončila v českých zemích roku 1964, patřilo k nejobtížnějším úkolům veterinární péče v pražských jatkách dbát o to, aby byla dodržována vyhláška č. 25/1960 Sb., O ochranných opatřeních v brucelózních stájích a izolátech. V 11 odst. 3 této vyhlášky je totiž uvedeno, že platí také pro ošetřování brucelózních zvířat ustájených a porážených na jatkách. Provozovatel jatek však plnil povinnosti z toho pro něj vyplývající mnohdy ne dost pohotově a dostatečně. Veterinární péče v pražských jatkách získávala do doby, kdy začala v bývalém Československu ozdravovací akce proti TBC skotu (1960) při prohlídce jatečných zvířat a jejich masa, zkušenosti, s nimiž se mohla na této akci od jejího samotného začátku účinně podílet. Aby tomu tak bylo, bylo jejími pracovníky opakovaně připomínáno, že jatečná zvířata musí být dodávána do jatek s takovým označením a průvodními doklady, jež umožní jejich bezpečnou identifikaci a upozorní na kusy, u nichž je namístě zvlášť důkladná prohlídka (reagenti, TBC vemene, dělohy apod.). Od veterinárních lékařů působících při prohlídce jatečných zvířat a masa bylo vyžadováno, aby při ní vycházeli z dobré znalosti patogeneze a patologické morfologie TBC jednotlivých druhů jatečných zvířat. Provozovateli jatek bylo ukládáno, aby veterinárním lékařům zajistil pro prohlídku jatečných zvířat a jejich masa takové prostorové, časové a jiné podmínky, že bude možné tehdy, kdy se zjistí TBC proces, dospět k odpovědnému závěru o jeho povaze a rozhodnutí, jaké je v tom kterém případě namístě. Do vlastních řad směřoval výraz přesvědčení, že již v blízké budoucnosti bude uznáno za vhodné doplňovat makroskopické vyšetření jatečných zvířat při zjištění některých forem TBC vyšetřením histologickým. Pro ilustraci lze uvést, že roku 1964 byla při prohlídce jatečných zvířat a masa v pražských jatkách zjištěna TBC u 25,96 procent kusů skotu a že podíl kusů skotu označených jako tuberkulinpozitivních stoupl u zvířat, u nichž byla zjištěna TBC, ze 67,34 procent v roce 1964 na 87,97 procent roku Na začátku roku 1960 předložila skupina veterinárních lékařů z pražských jatek a armádního Veterinárního výzkumného střediska v Praze-Motole (PAWEL), pověřená 12. komisí VII. Odboru Československé akademie zemědělských věd v dohodě s veterinárním odborem ministerstva zemědělství, v rámci příprav prováděcích předpisů k zákonu o veterinární péči, návrh stati o veterinárním zdravotním posuzování masa jatečných zvířat. Návrh byl založen na dosavadních tuzemských i některých zahraničních předpisech pro toto posuzování, na literatuře, jež je doplňuje z teoretického i praktického hlediska a na vlastních poznatcích. V návrhu bylo zdůrazněno, že má-li veterinární posuzování masa, orgánů a ostatních částí těl jatečných zvířat odpovídat požadavkům kladeným na veterinární prohlídku jatečných zvířat a jejich masa vůbec, musí: být pro ně vytvářeny předpoklady jednak již veterinárním tříděním jatečných zvířat, jednak zajištěním existence sanitních jatek a sanitních oddělení provozních jatek, být daleko více než dosud opřeno o objektivní metody laboratorního vyšetření, mít na zřeteli nejen části, jichž se užívá k výživě, ale i částí, jichž se k ní nevyužívá, být jeho nedílnou součástí preventivní opatření v zájmu ochrany zdraví jak zvířat, tak lidí. Na konečném znění prováděcích předpisů k zákonu č. 66/61 Sb., o veterinární péči, týkajících se prohlídky jatečných zvířat, je patrné, že námětům z uvedeného návrhu byla věnována náležitá pozornost. Již v roce 1962 se snažili veterinární lékaři z pražských jatek a pracovník veterinárního odboru ministerstva zemědělství TITĚRA přispět k šíření znalostí nových předpisů o prohlídce jatečných zvířat a jejich masa tím, že si zaměstnanci Krátkého filmu Praha, studia populárně vědeckých a naučných filmů, obstarali natočení barevného snímku o této prohlídce. Se stejným úmyslem vystoupili na pracovním semináři veterinárních lékařů hl. m. Prahy a Středočeského kraje s referáty o novelizaci předpisů pro prohlídku masa a jejím zdůvodnění a o důsledcích této novelizace pro provozovatele jatek. V roce 1965 přednesl jeden z kolegia veterinárních lékařů působících v pražských jatkách na zasedání sekce pro hygienu potravin tehdejší východoněmecké Vědecké společnosti pro veterinární medicínu referát o prohlídce jatečných zvířat a jejich masa v našich zemích. V něm bylo poukázáno na to, že od doby, kdy byla tato prohlídka upravena zákonem o veterinární péči a k němu vydanými prováděcími předpisy, uplynuly zhruba tři roky. Výsledky, jichž bylo během nich dosaženo, svědčí o tom, že se její zákonné podklady podařilo uzpůsobit tak, jak bylo zamýšleno. Zlepšily se, stručně vyjádřeno, podmínky pro plnění úkolů veterinární péče uvnitř jí samé i v širších a hlubších souvislostech, zejména pokud jde o její podíl na sledování a řešení epidemiologických a epizootologických problémů a utváření souladu mezi hygienickými a technologickými poměry při jatečném zužitkování zvířat. Z podrobných rozborů činnosti veterinární služby v pražských jatkách na jejím oddělení pro vepřovou porážku a trichineloskopii týkajících se roků 1962, 1964, 1965 a 1967 stojí za zmínku tyto údaje: zatímco v roce 1961 bylo z tohoto oddělení určeno k bakteriologickému vyšetření 0,39 procent na něm poražených prasat, v roce 1962 jich bylo 0,65 procent. Že šlo o vzestup plně odůvodněný, dokazuje nárůst počtu nálezů zárodků otrav masem při těchto vyšetřeních z 0,4 procent v roce 1961 na 0,65 procent v roce 1962, roku 1964 byla zjištěna TBC u 2,1 procenta poražených prasat na oddělení provozovatele jatek, avšak u prasat poražených na něm pro spotřebu ve vlastní domácnosti chovatele tomu tak bylo u 3,8 procent kusů, což potvrdilo znovu názor na nutnost řádného veterinárního vyšetřování prasat při domácích porážkách (L. TREFNÝ), v roce 1965 stoupl počet TBC prasat zaznamenaný na vepřové porážce pražských jatek na úroveň roku To naznačovalo, že nemá-li u nás eradikace TBC hospodářských zvířat v pozdějších fázích narazit na podobné komplikace jako v zemích, kde se v tomto směru již značně pokročilo (Dánsko, Německo), je třeba při ní věnovat stejnou pozornost jako skotu i ostatním druhům těchto zvířat, stejně jako v předchozích letech se ani roku 1967 neobjevila ve výsledcích prohlídky prasat na vepřové porážce pražských jatek nesrovnalost vyskytující se stále v celostátních výkazech a dokládající nedostatky ve vyšetřování těchto zvířat na TBC. Jedině tak lze totiž vysvětlit, že např. v roce 1966 bylo zjištěno podle těchto výkazů u prasat, ačkoliv jsou zvířaty infikujícími se zárodky TBC převážně alimentárně, více nálezů TBC v plicích (0,308 procent) než v játrech (0,245 procent). Na vepřové porážce pražských jatek byla v roce 1967 zachycena TBC plic u 0,23 procent a TBC jater u 0,31 procent z celkového počtu prohlédnutých prasat. Na počátku roku 1968 se sešla dvakrát pracovní skupina pro jatečnictví hygienické sekce oborové rady Ústřední veterinární správy. Na první z těchto schůzí se jednalo: o vhodnosti rozhodujících mechanizovaných a polomechanizovaných porážecích linek z hlediska činnosti veterinární služby a požadavků hygieny a sanitace, o zhodnocení dosavadních zkušeností z využití patologickoanatomických nálezů při prohlídce jatečných zvířat, o úloze a rozsahu výkonu veterinárního lékaře a veterinárního technika při prohlídce masa, o podmínkách pro zpracování podkladů o úloze a dislokaci sanitních jatek. Druhá schůze měla na programu: zhodnocení současné hygienické úrovně v jatečnictví z hlediska ukazatelů, které má sledovat veterinární hygienická služba, zhodnocení současné úrovně veterinární hygienické služby v jatečnictví, koncepci činnosti veterinární hygienické služby v jatečnictví a úkoly, které je v něm třeba řešit do roku Z obou těchto schůzí byly ve veterinární hygienické službě na pražských jatkách pořízeny velmi podrobné zápisy (4 a 9 stran). Zda a jak byly dále projednávány, není autorovi této stati, který odcestoval v březnu 1968 k činnosti ve veterinární službě města Alžíru, známo. Ještě předtím byl v komisi, jež měla posoudit veterinární činnost na oddělení sanitní porážky a oddělení úpravny pozastaveného masa veterinární hygienické služby v pražských jatkách. Komise zjistila, že výkon této činnosti má na obou odděleních velmi dobrou úroveň. Zdůraznila potřebu ocenit trvalou snahu o to, aby činnost sanitního oddělení nezůstávala omezena na obligátní úkony prohlídky jatečných zvířat a masa, ale aby se rozšiřovala o další indikované metody, byla v těsném kontaktu s činností veterinární služby terénní a zhodnocovala zajímavé nálezy i pro účely instrukční a dokumentační (FREUDL). V úpravně pozastaveného masa dělá veterinární služba stále optimum pro to, že v manipulaci s tímto masem prevalují zřetele k zájmům ochrany zdraví lidí i zvířat nad tendencemi stavět na první místo zájmy komerční. S uznáním bylo konstatováno, že procento nutně poražených zvířat, o jejichž mase bylo na sanitním oddělení v pražských jatkách rozhodnuto až po podrobném vyšetření jak z hledisek epizootologických a epidemiologických, tak toxikologických a jiných, stoupá ( procent, procenta, 1966 a procenta). Když bylo v roce 1969 rozhodnuto nahradit jatky v Praze-Holešovicích dvěma masnými průmyslovými závody, snažili se veterinární lékaři působící tehdy v těchto jatkách přispět k tomu, aby v nových závodech byly vytvořeny podmínky pro výkon veterinární péče na co nejvyšší úrovni. Výrazem této snahy bylo, že předložili: v roce 1971 požadavky na zabezpečení laboratorní veterinární činnosti v připravovaných závodech, v roce 1972 připomínky k souhrnnému řešení masného průmyslového závodu v Praze-Písnici, v roce 1973 připomínky k projektovému úkolu na výstavbu masného závodu v Praze-Čakovicích a v roce 1975 připomínky k výstavbě sanitní porážky v masném průmyslovém závodě Praha-Písnice. V roce 1975 se veterinární lékaři působící v pražských jatkách zabývali důkladně návrhem systému provozování sanitních jatek a zhodnocování produktů z nutných porážek zvířat, předloženým z Okresního veterinárního zařízení v Nymburce. Ve stanovisku k němu citovali závěrečný odstavec podkladů předložených ze střediska pro sanitní porážku k rozboru činnosti odboru veterinární hygienické péče v pražských jatkách v roce 1973: Zkušenosti na jedné straně s tím, jakým přínosem k uspokojování obecných potřeb mohou být výsledky práce na řádně fungujících sanitních jatkách a sanitních porážkách v jatkách provozních, a na druhé straně s tím, jak málo zájmu o vytváření podmínek nezbytných k naplňování funkce těchto jatek a porážek má už nyní a i v budoucnu hrozí mít jejich nynější provozovatel, nejen opravňují, ale zavazují doporučit, aby se jedním z bodů perspektivní koncepce veterinární činnosti v jatečnictví stal a co nejdříve začal být realizován záměr zabezpečit postupně veškerý provoz sanitních jatek i sanitních porážek v provozních jatkách včetně úpraven podmíněně poživatelného masa v rámci veterinární péče. V roce 1977 začal přesun provozu jatek v Praze-Holešovicích a veterinární péče v nich do dokončovaného jihopražského masného průmyslového závodu. Jak vypadala veterinární služba v holešovických jatkách do roku 1981, kdy byl zmíněný přesun dokončen, si netroufá autor této stati popisovat, poněvadž v ní již tehdy nepůsobil a nejsou mu ani dostupné k tomu nezbytné podklady. MVDr. Adolf Soph VYHLAŠUJEME VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA MÍSTO: Ředitel společnosti NOVA, a. s., Sobotka obor potravinářská výroba POŽADAVKY: VŠ v potravinářském oboru, praxe v řízení podniku NABÍZÍME: odpovídající platové ohodnocení, služební vůz, zázemí stabilní společnosti Váš strukturovaný životopis zašlete na: cizek@essa.eu Revue POTRAVINÁŘSKÁ Roční předplatné + částečná úhrada poštovného 805,- Kč Potravinářský zpravodaj Roční předplatné +č částečná úhrada poštovného 320,- Kč LIST ČESKÉHO SVAZU ZPRACOVATELŮ MASA Roční předplatné + částečná úhrada poštovného 216,- Kč OBJEDNÁVKA PŘEDPLATNÉHO Jméno (název podniku):... Adresa:... Město:... PSČ:... IČO:... DIČ:... Číslo účtu/kód banky:... Počet výtisků:... Datum objednávky:... Jméno objednávajícího:... Telefon:... Objednávka je stálá není nutno každoročně obnovovat. Žádáme pouze nahlašování veškerých změn (adresy, počet výtisků apod.) v co nejkratší době. Objednávaný titul označte v příslušném rámečku. Objednací kupon zašlete na firmu ABONT, s. r. o., Chlumova 17, Praha 3 ŘEZNICKO-UZENÁŘSKÉ NOVINY, list Českého svazu zpracovatelů masa. Vydává AGRAL s. r. o., Zelený pruh 1560/99, Praha 4 - Braník, tel.: , , fax: , agral@agral.cz; run@agral.cz; Redakce: Věra Fillnerová, tel.: , v.fillnerova@agral.cz.inzertní servis zajišťuje administrace AGRAL s. r. o. Objednávky vyřizuje ABONT s. r. o., Chlumova 17, Praha 3., tel./fax: Index ISSN DTP a grafická úprava: Pavel Vodička. Tisk VS, Praha 4-Pankrác.

15 SERIÁLY 15 Byli řezníci přední řemeslo v městě a řemeslo mocné M. T. CICERO: HISTORIA MAGISTRA VITAE! (UČTE SE Z DĚJIN!) Provozovatelem velkých jatek byla až na výjimky města. Řízení provozu na velkých jatkách vykonávali zpravidla veterináři. Na těchto jatkách měli svá stanoviště velkořezníci obchodující s veškerým dobytkem v živém. Velkořezníci nakupovali dobytek v tuzemsku i v zahraničí a na jatkách jej prodávali drobným řezníkům nebo další skupině velkořezníků, kteří dobytek nechali porazit a na trhu maso prodali. Hlavní slovo v cenách dobytka měli velkořezníci, hlavní slovo v cenách masa pak měli velkouzenáři. Velmi proorganizovaná praxe byla na pražských jatkách. Venkovští řezníci a obchodníci s dobytkem dováželi maso na trh svým komisionářům, kteří prováděli zprostředkování obchodu. V tržnici byly zpravidla nainstalovány dva druhy vah, a to váhy mostní a decimální. Maso, droby a telata v kůži se nakupovaly na váhu. Někdy se nakupující velkořezníci na trhu dohodli, že s nákupem spekulativně počkají, až prodávající sníží ceny. Venkovským řezníkům by se již nevyplatilo odvézt zboží zpět, a proto volili raději prodej pod cenu. Někteří venkovští řezníci kvůli těmto spekulacím i zkrachovali, říkalo se, že dostali ránu. Při provozu na jatkách se těžila hovězí, vepřová a skopová střeva. Těmito produkty se zabývaly specializované střevařské firmy, jejichž pracovníci střeva opracovávali, kalibrovali a solili. Jen výjimečně také sušili. Takto upravená střeva prodávali uzenářům, kteří vyráběli uzenářské výrobky. Vyprodukované kůže na jatkách vykupovaly rovněž specializované firmy, zpravidla družstva. Kůže byly při přebírání dočištěny, upraveny, zváženy, nasoleny a roztříděny podle váhových skupin a pohlaví. Po dohodě s koželužnami se převážely k dalšímu zpracování. Těsně po první světové válce se začalo výhradně na velkých jatkách chladit čpavkovými kompresory. Obecně se však v městech i na venkově chladilo pomocí lednic. Lednice fungovaly na tomto principu: v zimě, když byl na rybnících silný led, řezník a jeho pomocníci nasekali led na různé tvary. Kusy ledu se naložily na prostorný vůz nebo sáně s koňským potahem a převážely k řezníkovi. Jedna fůra vážila 22 až 26 metrických centů. U řezníka se led shodil do tzv. ledovky, tam se dřevěnou palicí rozbil, aby se spojil v jednolitý celek. Do ledovky se vešlo 30 až 50 fůr ledu. V zemi vedle ledovky byla místnost s ní spojená otvorem, která se od ledu vychladila na 5 až 8 C. Zde se chladilo všechno maso, včetně ořezů pro výrobu. Později se začaly budovat tzv. americké lednice. Jednalo se o různé varianty místností s důmyslným systémem odtokových lamel na stropě, kde led byl uložen po stranách a někdy i nad stropem vlastní chladírny. Teprve po roce 1925 si pořizovali řezníci chladírny elektrické. Někteří řezníci však měli klasické lednice až do padesátých let minulého století. Dokonalejší strojní vybavení se rozšiřovalo rovněž až po roce Byly to především řezačky, prátovky, míchačky, dokonalejší kolíbací nože a později kutry a špekovky. Chlazení se převádělo na chlazení chlormetylem nebo čpavkem. ŘEZNICKÉ A UZENÁŘSKÉ PRAKTIKY V PRVNÍ POLOVINĚ DVACÁTÉHO STOLETÍ Po první světové válce začali řezníci a uzenáři věnovat větší pozornost organizovanosti ve svých společenstvech. Zvlášť důkladně byl propracován systém tzv. učební doby dorostu ve městech i na venkově. Rodiče učně museli v prvé řadě uzavřít písemnou smlouvu o učení. Ve smlouvě byla uvedena doba trvání učební doby. Dalším bodem ve smlouvě bylo, že rodiče poskytnou synovi veškeré oblečení a pracovní pomůcky, jako byly nože, ocílka, tzv. řemeslo. Oblečení se skládalo z kožených a gumových bot, pracovních kalhot, janklu, který byl v zimě teplý a v létě lehký, čtyř zástěr plátěných a jedné zástěry impregnované, čtyř kapesníků, pokrývky hlavy a dvou párů onuček. Učeň musel mít čisticí potřeby na boty a šaty. Tyto věci se ukládaly do dřevěného vojenského kufru. Součástí smlouvy byla také bezmezná poslušnost a finanční částka, kterou rodiče učně platili za povinné sociální pojištění v nejnižší sazbě, a to 280 Kč ročně. Doba učení bývala obvykle 3 roky. Mistr se zavázal, že bude učně dobře vychovávat, vyučí ho řemeslu, poskytne ubytování a stravování. Učeň byl povinen vykonávat u mistra veškeré jemu přikázané práce, ať se týkaly řemesla, nebo ne. Těžší bývalo učení na venkově. Tam míval učební pán pole a hospodářství včetně domácích zvířat. Měl svůj obchod, dílny, skládku uhlí a dřeva. Všechno musel udržovat v provozu a v pořádku učeň. Často měl mistr požadavek vyčistit celé rodině boty, vyleštit sidolem mosazné mísy na váze v obchodě, denně umývat podlahu v obchodě apod. Pracovní doba byla od rána 4 hodin do 20 až 2l hodin večer. V neděli byl hlavní obchod týdne, proto se na něj musel připravit a také se ho zúčastnit. Učeň navštěvoval první dva roky pokračovací školu, a to v neděli od 8 do l2 hodin od l. října do 30. dubna. Pokračovací škola byla pro učně povinná. Stravování měl učeň zajištěno celodenní a bezplatné. Řeznická kuchyně používala zpravidla neprodané zbytky z obchodu. Jen mimořádně se stávalo, že mistr dal k vaření běžné maso. Svačiny dávala obvykle sama paní. Ta čerpala převážně z odřezků levných salámů z obchodu. Při výrobě uzenin se na svačinu dávaly polámané výrobky. Takové bylo stravování učně, tovaryše, služebné, případně kočího u venkovského řezníka. Ve městě byla pracovní doba i stravování přijatelnější. U větších uzenářů si mohl učeň nebo tovaryš vybrat na svačinu výrobek podle vlastního uvážení. V některých případech mohlo společenstvo povolit i více učňů. Učeň si měl během učební doby osvojit všechny práce, které patřily k řemeslu, jako je odhad váhy v živém i v mase, porážení mimo rozseknutí, úprava masa pro výsek i pro výrobu a konečně prodej masa a výrobků. Po skončení učební doby se v rámci společenstva utvořila zkušební komise, před kterou skládal učeň nebo více učňů tovaryšskou zkoušku. Příprava a průběh zkoušky byl vždy napínavý, ale jen zřídka učeň zkoušku neudělal. Když učeň zkoušku neudělal, musel ji do čtvrt roku opakovat. Během učení používal učební pán i tělesných trestů. Tovaryš byla osoba již vyučená s tím, že se rozeznával tovaryš po vyučení a tovaryš starší s určitými zkušenostmi. V některém období bylo těžké zajistit učební místo pro Pod korouhví stříbrného lva cechovních zřízení v roce 1859, kdy byl vydán živnostenský řád. V 15. století se u řezníků objevuje dvouocasý lev s korunou na hlavě a v 16. století lev drží mezi tlapy řeznickou sekeru. učně, neboť k tomu dávalo souhlas společenstvo a to si uvědomovalo, že učební mistr tak získá levnou pracovní sílu. Společenstvo vědělo, že čím víc učňů, tím víc tovaryšů a tím víc nezaměstnaných. Snahou mladého tovaryše bylo, aby si opatřil místo, a tak se zdokonaloval v chabé univerzálnosti, kterou získal v učení. Nezaměstnanost v řezničině přímo souvisela s kupní sílou obyvatelstva, která měla zásadní vliv na tržby za maso a uzeniny. Bylo těžké si za první republiky najít pracovní místo a ještě těžší se v něm udržet. Tovaryš, který pracoval, se musel absolutně podřídit stanovenému režimu mistra. Pracovní doba již byla v těchto letech zákonem stanovená jako osmihodinová, ale kdo ji vyžadoval, nebyl vítán. Skutečná pracovní doba byla na venkově 12 až 14 hodin, ve městě10 až 12 hodin. Mzdy byly u tovaryšů s ohledem na zajištěné stravování a ubytování poměrně nízké. Pohybovaly se na venkově od 40 do 80 Kč týdně a ve výjimečných případech l00 Kč týdně. Ve velkých městech 50 až l20 Kč. U vysekávačů, míchačů, udírenských a sklepáků od l20 do 220 Kč týdně. Míst s takovými výdělky, které byly u velkouzenářů a velkých výsecích, však bylo jen velmi málo. Kvůli nezaměstnanosti se jen málokterý tovaryš oženil a měl rodinu. V ojedinělých případech tovaryš po docílení určitých znalostí a zručnosti sehnal základní kapitál a osamostatnil se. Bylo i dosti případů, že mu obchod z různých příčin nešel, potom přišel o peníze, které do obchodu vložil, a byl nucen si opět hledat místo tovaryše. Některým novoživnostníkům se poštěstilo obchod zvelebit a stali se zabezpečenými podnikateli. Tovaryši-specialisté nacházeli své uplatnění nejčastěji ve městech všude tam, kde byli větší uzenáři. Většinou se jednalo o pracovníky, kteří byli na vandru v zahraničí a tam získali odborné zkušenosti. Tyto specialisty zaměstnávali velkouzenáři při výrobě různých specialit, jako byly čajovky, vykládané salámy, speciální druhy trvanlivých výrobků, konzervy apod. Specialisté byli velmi dobře honorováni a také si svoje znalosti pečlivě chránili. Jejich týdenní plat byl zpravidla 250 Kč. U zaměstnavatele vykonávali jen svoji speciální práci. Velkouzenáři jimi vyrobené speciality potřebovali pro vylepšování výkladních skříní, hlavně pak jako konkurenční zboží. I u řezníků a uzenářů již v té době existovala tzv. dělnická aristokracie. Byli to zaměstnanci větších firem, kteří vykonávali funkci předního dělníka. Dílovedoucí podával mj. také informace o zaměstnancích šéfovi, např. informace o pracovním výkonu, zručnosti a také o ochotě jednotlivých zaměstnanců. Za tyto informace byl přední dělník honorován ještě navíc ke svému platu. Dílovedoucí měl receptury výrobků v hlavě nebo ve vestě. Proto se o receptuře výrobků nikdo nedozvěděl, ani pan továrník. Z té doby se traduje řada příhod, které dokládají pracovní taktiku těchto specialistů. Tak např. před zamícháním díla řekl specialista pomocníkovi: Jdi se najíst, pak to zamícháme. Po přestávce, když se pomocník vrátil do dílny, měl již specialista dva tři druhy zamíchané. Na dotaz, proč nepočkal, se dočkal odpovědi: To nevadí, pomůžeš mi to narazit do střev. V druhém případě specialista klamal při uzení tím, že z kapsičky vesty vyjmul malý sáček s bílým práškem a nasypal ho na oheň udírny. Oheň se zabarvil do modra. Ve skutečnosti se jednalo o trochu sanytru, který neměl na proces uzení žádný vliv. Dalším klamavým trikem bylo zjišťování, zda výrobek je již douzen. Po otevření dveří udírny poklepal specialista dvěma prsty na výrobek, poté přiložil prsty k uchu a jakoby poslouchal. Velké znalosti, které odborník měl, si dokázal uchránit a považoval je za svoje duševní vlastnictví. Ceny masa, sádla a uzenářských výrobků nebyly v období první republiky ani rámcově řízeny a vyvíjely se až do okupace živelně. Především u výsekového masa se často měnily, třeba i dvakrát týdně. Řezník často zjišťoval pomocí členů rodiny úroveň cen u konkurence. Při snížení cen, např. bůčku z osmi korun na sedm, nebo i šest padesát, bylo snížení ve výkladní skříni uvedeno velkými písmeny. Ceny byly řízeny výhradně pomocí nabídky a poptávky. Výseková masa byla vždy krásně upravena, uzenářské výrobky byly dávány do obchodu naleštěné tukem. Pro získání zákazníka byla rozhodující i vůně výrobků, a proto část výrobků byla do prodejny dodávána v teplém stavu. Jak pro řezníka, tak i uzenáře byly rozhodující zejména tyto zásady: dobrý a levný nákup suroviny racionální zpracování úprava masa (u výsekového masa) kvalitní ošetření suroviny pro výrobu pečlivá a kvalitní výroba dobré zpeněžení Mimo vlastní prodej měli někteří řezníci a uzenáři filiálky na účet, dále pak odběratele jako hostinské, hoteliéry, prodejny potravin a lahůdek, obchodní domy a další. Uzeniny rozváželi většinou tovaryši a učňové různými druhy dopravních prostředků, např. na kole, psím nebo koňským potahem, jen výjimečně autem. Mezi l7. až l9. hodinou navštěvoval personál odběratele, aby od nich přinesl objednávku na příští dny. Dialog mezi tovaryšem a odběratelem vypadal zpravidla takto: Milostpaní, pan šéf se nechá poroučet a nechá se ptát, co si budete na zítřek přát. Milostpaní obvykle řekla, že zatím nemá čas. Později přinesla objednávku napsanou na účtovacím bločku. Velcí uzenáři měli i své obchodní zástupce, kteří měli za úkol styk s odběrateli. Pokud došlo k výkyvu v jakosti dodávaných výrobků, přestal okamžitě odběratel výrobky objednávat. Dalo potom mnoho práce přesvědčování, ba až podlézání odběrateli, aby znovu začal výrobky odebírat. Když obchodní zástupce nepřinesl žádnou objednávku a sdělil důvody proč, byl u dodavatele velký vítr. Na obrat prodejny měla velký vliv vzorná obsluha zákazníka, cena a prvotřídní a standardní jakost. Když si zákazník koupil 10 dkg nakrájeného určitého druhu salámu, byl symetricky naskládán do tvaru, např. růže,a vzorně zabalen. Dodávky masa a uzenin armádě pro určitou posádku byly uskutečňovány na základě ofertního řízení, které bylo posádkou vyhlášeno. O ně se ucházeli místní řezníci a uzenáři. V ofertě byly podmínky, za kterých uzavře posádka s dodavatelem smlouvu, kterou musí dodavatel důsledně dodržovat. Posádka ve městě odebírala denně větší množství masa a na večeři i masné výrobky. Smlouvy na dodávky byly uzavřeny zpravidla na delší období, často na rok. Získat dodávky výrobků pro armádu byla velkou výhodou pro výrobce, neboť měl zaručen denní odběr. Z uzenářských výrobků byly z praktického hlediska dodávány převážně špekáčky. Jejich vázání se provádělo ručně a celková váha musela souhlasit s počtem kusů. Často se při výrobě stávalo, že po odvážení jedné hůlky a přepočítání špekáčků došlo k nesouladu, a proto se musel zavázaný výrobek rozvázat a vázat znovu. Jakost výrobků nebyla v té době určována žádnou normou. Veřejná kontrola byla zaměřena u masných výrobků zejména na obsah mouky. Směla se přidávat jen do tzv. reklamních výrobků, do ostatních výrobků bylo zakázáno mouku přidávat. Přidaná mouka sloužila k zlepšení pojivosti a konzistence výrobku. Při výrobě uzenářských výrobků byl v některých oblastech používán teplý prát. K výrobě teplého prátu bylo využíváno maso z lehčích býčků, jen zřídka bylo použito maso z krávy. Teplých prátů bylo známo několik druhů, např. prát tuhý, normální, klečovaný. Při jejich výrobě bylo nejdůležitější dostat čtvrtě z jatek k vykostění rychle. Čtvrtě, převážně přední, se strhávaly na tzv. harfy, s výjimkou plece, ve visu. Někteří uzenáři používali i práty studené, které byly namíchávány méně. Obsah přidané vody nebyl určen žádným předpisem a byl do jisté míry tajemstvím výrobce. Byly známy i případy, že velký výrobce teplého prátu prodával tento polotovar i menším uzenářům. Řezničtí tovaryši se v minulosti účastnili řady společenských a kulturních událostí, pořádaných o sobotách a nedělích. Vystupovali vždy solidárně a v případě nějakého nedorozumění byli jako jeden muž. Proto si nikdo na řeznické tovaryše nic nedovolil. Z řeznických tovaryšů se také často rekrutovali boxeři, zápasníci, vzpěrači a další sportovci. Mechanizace u řezníků a uzenářů šla ve třicátých letech jen malými krůčky dopředu. Pomalu přibývalo řezaček, kutrů, prátovek, kolíbacích nožů, špekovek a narážek. Podstatně se rozšiřovala náhrada za lednice strojním chlazením. Koňské a psí potahy byly nahrazovány automobily. Jestliže se ve dvacátých letech chlubili někteří uzenáři, že pro výrobu používají elektrického proudu, tak ve třicátých letech to bylo již samozřejmostí. (Pokračování v příštím čísle) Josef Radoš Výstava NZM Praha Nová výstava Národního zemědělského muzea Praha s názvem Pod korouhví stříbrného lva je věnována řeznickému a uzenářskému řemeslu. V Čechách dochází k většímu rozmachu řemesel a cechů od 13. století a mezi nimi právě řezníci postupně zaujali přední postavení. V letošním roce si mj. připomínáme 700. výročí, kdy řezníci za obranu Prahy proti korutanským vojskům v roce 1310 získali od Jana Lucemburského do svého znaku stříbrného lva v červeném poli a rovněž obdrželi různé výsady a privilegia, která byla řeznickému cechu i dalšími panovníky potvrzována až do zániku Koncepce výstavy NZM Praha je rozvržena do tří celků. První část pojednává obecně o historii řemesla, kterou doplňují unikátní fotografie z muzejního fotoarchivu a řada dalších předmětů ze sbírek muzea, jako jsou vývěsní štíty, ceníky, reklamní poutače a jiné předměty, dokreslující historii tohoto oboru. Další část výstavy se věnuje řeznickému cechu a jeho atributům. Nezapomnělo se ani na symbolického řeznického psa, který je zde představen originálním způsobem. Vystaveny jsou unikátní cechovní propriety (ferule, pohřební štít, pokladnice atd.), zapůjčené Muzeem hlavního města Prahy, ale i jedinečné řeznické slavnostní a pracovní stejnokroje ze sbírek Národního zemědělského muzea. V této části je také samostatný celek věnován židovským řezníkům, kteří se řídili speciálními pravidly při zabíjení zvířat. Židovské muzeum v Praze tomuto účelu zapůjčilo košérovací nože, brousky, košérovací desku, pečetidla, výjimečné fotografie a zejména přeložený zlomek dopisu z genize (místa bezpečného uložení) z Luže, vzkazující vtipnou formou řezníkovi, aby šel provést košerování. Tento unikátní dopis dosud ještě nebyl nikde publikován. Poslední a zároveň největší část výstavy na řadě předmětů, dokumentů, obrázků a fotografií představuje ukázky zpracování masa, od samotné porážky až k hotovým výrobkům. Nechybí zde instalace řeznicko-uzenářské provozovny z poloviny 20. století ani recepty na nejvybranější uzenářské lahůdky a ukázky uzenářských výrobků. Celkovou atmosféru výstavy podtrhuje i neobvyklé a vtipné ztvárnění panelů v podobě poutačů řeznicko-uzenářských obchodů. Součástí výstavy bude také doprovodný program pro školy a soutěž návštěvníků o ceny. MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: ČESKÝ ROZHLAS 2 PRAHA, ČESKÝ ROZHLAS REGION, GASTRO HOTEL Profi Revue, MYSLIVOST, Potravinářská Revue, Potravinářský zpravodaj, PRESSWEB, REVUE 50plus, Řeznicko-uzenářské noviny a ZEMĚDĚLEC. Kontakt: Mgr. Lubomír Maršík, PR/MARKETING Tel.: lubomir.marsik@nzm.cz

16 16 REPORTÁŽ NABÍDKY INFORMACE Masna Příbram vždy překvapí, a to příjemně. A to tento, dnes jeden z největších masokombinátů v ČR, měl po roce 1990 ukončit svou činnost. Nebýt majitele Zdeňka Mezery, bylo by tomu s určitostí, dnes je to jeden z nejmodernějších kolosů masného průmyslu, kde se přistavuje a modernizuje, jak se říká, za plného provozu. Není proto od věci si trochu připomenout filozofii majitele, který staví na čestnosti, přímočarosti a kvalitě. Moc se nikdy netlačil ani do sítě supermarketů a raději volil cestu obchodu přes své vlastní vybudované prodejny, dodává i do sítě českého řetězce COOP Jednota a Hruška, Žabka, BA- LA, ale i MAKRO a Kaufland. Uzenářské výrobky jsou prodávány pod značkou Příbramská uzenina a jsou samozřejmě i ve 12 vlastních podnikových prodejnách. Jednu z nich jsme navštívili před exkurzí a reportáží ze samotných prostor masokombinátu. Je hned vedle, sousedí s výrobními prostorami. Přehlednost, s jakou se nabízí zboží, pořádek a správné ošetření výrobků stálo za pár snímků, které mohou sloužit některým řeznictvím za vzor. Osobně mne okouzlily do pyramid narovnané párky, kde každý hned vidí výrobek v jeho celé nahotě, nebo nakrájené trvanlivé salámy ve žlutých miskách, co zaujmou. Jsou to drobnosti, kterých si ale jako kupující všimnete a pochválíte snahu nabízet co nejlépe. Při samotné prohlídce masokombinátu by dnes už nemělo překvapit, že lidé i v expedici mají nejen čisté bílé pláště, čepice zakrývající vlasy, ale i roušky přes ústa. Jistě si mnozí čtenáři-profesionálové řeknou, co to objevuji, ale divili byste se, jak tato skutečnost se ještě v mnoha provozech nevžila a těsně po roce 1990 se marně doktor Josef Radoš (ve své době náměstek ministra zemědělství s odpovědností za potravinářství) snažil prosadit i pásky přes vousy u řezníků v provoze. To, co viděl novinář při exkurzích běžně v zahraničních masokombinátech, se pozvolna dostává dnes i k nám a zásady hygieny a sanitace nám začínají být vlastní až se vstupem do EU. V Příbrami je to samozřejmostí a sám vlastník Nové prostory a zdařilé výrobky z MASNY Příbram, spol. s r. o. Generální ředitel Michal Jedlička u trvanlivých salámů v sušárně tyto zásady neobchází a jako první si jako náš doprovod pečlivě myl ruce v dezinfekci, čistil boty na rohožce s vodním roztokem obohaceným dezinfekční látkou, nasadil roušku a byl jako ostatní zvlášť ostražitý v prostorách, kde se setkáváme v sušárnách se zrajícími salámy, kde to vonělo plísní stejně jako ve zracích sklepích s hermelínem. Po třech letech prodlevy jsme tak měli možnost vidět nejen nové prostory MASNY Příbram, spol. s r. o., ale i nádherné, dobře adjustované produkty, které vyhrávají v regionálních soutěžích pořádaných Agrární komorou ČR už po čtyři a někde po pět let. Investice do výrobních prostor jsou kontinuální, avšak v roce 2009 padlo rozhodnutí rozšířit prostory pro sušení tepelně opracovaných výrobků a vytvořit nové prostory pro balení masných výrobků a jejich následné uskladnění před samotnou expedicí, řekl nám během prohlídky nových prostor generální ředitel masokombinátu Michal Jedlička. Stálo to 25 milionů korun a z části se na investici podílela i EU. Výrobní prostory se touto investicí rozšířily o více než tisíc metrů čtverečných. Kapacita nových sušáren je 10 tun/den trvanlivých tepelně opracovaných výrobků. Do nových prostor pro balící linky byly přesunuty již stávající stroje a byl vytvořen prostor pro plánovanou novou balicí linku. Kapacita balicích linek je 40 tun uzenin/den, zpřesnil Jedlička. Firma Masna Příbram spol. s r. o. se jako jedna z mála firem v ČR tak může pochlubit tím, že má ve svém výrobním programu fermentované výrobky s ušlechtilou plísní. Již 2 roky je nabízí svým zákazníkům a Příbramský uherák, Příbramská sněženka a Příbramský fuet si našly své zákazníky a jejich obliba stále roste. Jak nám Zdeněk Mezera prozradil, na kvalitu těchto výrobků se nesmí sáhnout, a proto v minulosti nepřistoupil na tlak některých řetězců na snížení ceny a raději do jejich sítě prostě nezačal dodávat své zboží. Tyto speciality nesnesou nějaké šizení nebo uzpůsobení své skladby suroviny. Jsou specifické svou chutí a přibývá těch, co si raději za kvalitu připlatí a chtějí své setrvale špičkové výrobky, na něž si zvykli. Eugenie Línková Fota: Eugenie Línková a Martin Bouška Pohled do prodejny Masny Příbram spol. s r. o. Majitel společnosti Zdeněk Mezera u chuťově oblíbených salámů Vysočina Bůčky ze speciálních forem, kde je přesně stanovená výška špeku a masa