Materiály a Technická dokumentace část: Technická dokumentace

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Materiály a Technická dokumentace část: Technická dokumentace Garant předmětu: Doc. Ing. Josef Jirák, CSc. Autoři textu: Prof. Ing. Pavel Procházka, CSc. Ing. Zdenka Rozsívalová

2 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Obsah 1 TŘÍDĚNÍ, OZNAČOVÁNÍ A NORMALIZACE DOKUMENTŮ...4 1.1 TŘÍDĚNÍ DOKUMENTŮ PRO PRŮMYSLOVÉ CELKY, SYSTÉMY A ZAŘÍZENÍ... 4 1.2 ČÍSLOVÁNÍ S TRAN DOKUMENTU... 5 1.3 KÓDY JAZYKŮ A STÁTŮ... 6 1.4 OCH RANA VLASTNICTVÍ DOKUMENTŮ... 7 1.5 DRU HY TECHNICKÝCH DOKUMENTŮ... 9 1.6 NORMALIZA CE TECHNICKÉ DOKUMENTACE... 13 2 ZÁKLADNÍ NORMALIZACE GRAFICKÝCH DOKUMENTŮ...15 2.1 FORMÁTY A ÚPRAVA VÝKRESOVÝCH LISTŮ (ČSN ISO 5457)... 15 2.2 POPISOVÉ PO LE... 18 2.3 MĚŘÍTKO... 19 2.4 DRU HY ČAR... 20 2.5 NORM ALIZACE PÍSMA... 22 3 VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE...24 3.1 ZOBRAZOV ÁNÍ OBECNĚ... 24 3.2 ZOBR AZOVÁNÍ NA VÝKRESECH... 25 3.3 UDÁV ÁNÍ ROZMĚRŮ NA VÝKRESECH... 36 3.4 UDÁV ÁNÍ PŘESNOSTI ROZMĚRŮ... 46 3.5 PŘEDEPISOVÁNÍ DRSNOSTI A ÚPRAV POVRCHU... 51 3.6 ZÁPIS GEOMETR ICKÝCH TOLERANCÍ... 55 3.7 TEXTOVÉ ÚDAJ E A TABULKY NA VÝKRESECH... 58 3.8 NÁLEŽITOST I VÝKRESŮ... 61 4 TECHNOLOGICKÁ DOKUMENTACE...73 4.1 ÚVOD... 73 4.2 DRU HY TECHNOLOGICKÝCH DOKUMENTŮ... 73 4.3 TECHNOL OGICKÉ POSTUPY... 74 4.4 TECHNOL OGICKÉ PŘEDPISY... 74 4.5 TECHNOL OGICKÁ SCHÉMATA... 74 5 ELEKTROTECHNICKÁ SCHÉMATA - ZÁKLADY TVORBY...76 5.1 ÚVOD... 76 5.2 ZNAČKY ELEKTR OTECHNICKÝCH KOMPONENT... 77 5.3 KRESLENÍ SPOJŮ NA SCHÉ MATECH... 84 5.4 OZNAČOVÁNÍ KOMPONENT (PŘEDMĚTŮ) V ELEKT ROTECHNICE (ČSN IEC 750)... 88 5.5 ZPŮSOB Y KRESLENÍ ELEKTROTECHNICKÝCH SCHÉMAT... 91 5.6 DR UHY ELEKTROTECHNICKÝCH SCHÉMAT... 94 6 GRAFICKÁ DOKUMENTACE DESEK PLOŠNÝCH SPOJŮ...100 6.1 ÚVOD... 100 6.2 ZÁKLAD NÍ POJMY Z OBLASTI PLOŠNÝCH SPOJŮ... 100 6.3 POŽADA VKY NA PROVEDENÍ A KVALITU MATRIC A PŘEDLOH... 102 6.4 VÝK RESOVÁ DOKUMENTACE K PLOŠNÝM SPOJŮM... 103 7 TVORBA TECHNICKÝCH TEXTOVÝCH DOKUMENTŮ...105 7.1 ÚVOD NÍ ČÁST DOKUMENTU... 105 7.2 HLAVNÍ TEXTOVÁ ČÁST DOKUMENTU... 110

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 3 7.3 ZÁVĚ REČNÁ ČÁST...116 7.4 DODATK Y...116 POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA:... 118

4 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně 1 Třídění, označování a normalizace dokumentů Mezinárodní norma EN 61355:1997 (idt IEC 6135:1997 respektive ČSN EN 61355 ) Classification and designation of documents for plants, systems and equipment ( Třídění a označování dokumentů pro průmyslové celky, systémy a zařízení) stanoví Klasifikační schéma dokumentů podle informace, kterou obsahují, nezávisle na jejich formě ( například bez ohledu na to, jedná-li se o výkresový nebo textový dokument). Pravidla označování dokumentů podle vztahu k objektům v nich popisovaným spolu s návodem na uspořádání, registraci a archivaci. Poznámka: Pod od termínem dokument se rozumí grafická nebo alfanumerická informace na nosiči, kterým může být papír, blána, filmový pás, videopásek, kompaktní disk (CD, DVD), disketa, pevný disk atd. 1.1 Třídění dokumentů pro průmyslové celky, systémy a zařízení Dokumenty se třídí podle: objektu ( výrobku, stavby, apod. ) k němuž se vztahují obsahu informace bez ohledu na objekt, k němuž se vztahují účelu ( pro výrobu, montáž, pro kontrolu atd.) způsobu prezentace informace ( obrázek, schéma, mapa, diagram, tabulka, text atd.). Třídění dokumentů podle obsahu informace, kterou nesou, je základem třídění druhů dokumentů. Kód druhu dokumentu sestává z předznamenání (znak & ) a tří kódových písmen: OZNAČENÍ PŘEDMĚTU & A1 A2 A3 N N N DCC Pořadové číslo V označení dokumentu kódem DCC je: na prvním místě A1 kód značící technické odvětví: A řízení všeobecně B technologie všeobecně C stavitelství včetně konstrukce budov a civilního inženýrství E elektrotechnika včetně řízení, informační a komunikační techniky M strojírenství včetně inženýrských prací P inženýrské práce nejsou-li zahrnuty do strojírenství. na druhém místě označeném A2 je písmeno označující hlavní třídu: A dokumenty sloužící k popisu dokumentace B dokumenty týkající se managementu C smlouvy a jiné netechnické dokumenty D dokumenty obsahující všeobecné technické informace E dokumenty týkající se technických požadavků a dimenzování

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 5 F L M dokumenty popisující funkci nebo chování objektu situační dokumenty vztahující se k dispozici (umístění) objektů apod. schémata zapojení nebo propojení mezi objekty. Informačními prvky na nich jsou: označení svorek, označení signálů, označení konců vedení, označení umístění propojovaných objektů, druh propojení apod. P dokumenty vztahující se k výrobě (například seznamy materiálů, soupisy položek. Tyto dokumenty obsahují informace o typu, technických údajích, identifikačních kódech, množství;výrobci,odkazech na technické normy apod. Q T W dokumenty týkající se řízení jakosti a dokumenty týkající se bezpečnosti dokumenty (výkresy) s údaji o geometrickém tvaru a rozměrech. Informačními prvky jsou zde zobrazení (pohledy, řezy, průřezy apod.), kóty s údaji o přesnosti, značky s údaji o jakosti povrchu, přesnosti geometrického tvaru apod. záznamy o provozu (provozní protokoly). na třetím místě označeném A3 je písmeno označující podtřídu. 1.2 Číslování stran dokumentu Identifikace jednotlivých stran/listů dokumentu může být důležitá z hlediska počítačového zpracování dokumentace pro vyhledávání údajů na příslušných stranách/listech. Pořadové číslo strany/listu se odděluje od označení dokumentu lomítkem, např. OZNAČENI DOKUMENTU/ 1až XX Pořadová čísla stran/listů (maximálně 6 znaků) mohou být tvořena arabskými číslicemi nebo písmeny latinské abecedy. Pořadové číslo může v rámci šesti znaků zahrnovat i určitá třídicí kritéria, např. rozdělení do skupin apod. Poznámky: 1. Pořadové číslo strany/listu nemusí být ve vztahu k označení (číslu) odpovídajícího výkresu, běžně se však doplňuje indexem revize/změny, případně označením statusu (etapy vývoje dokumentu podle ISO 11442), např. předběžně, jen pro informaci na vyžádání ke schválení a následnému zveřejnění dokument je uvolněn pro... konečný stav apod.

6 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně 2. Jako další doplňkovou informaci lze uvést například dvoupísmenový mezinárodni kód státu v němž byl dokument vypracován ( ISO 3166) viz kap.1.3 označení nebo kód osoby (fyzické nebo právnické} zodpovědné za vypracování dokumentu označení projektu, například interním kódem kód jazyka podle ISO 639 viz kap1.3. Označení dokumentu je vždy předmětem dohody mezi zpracovatelem a příjemcem dokumentu. V informačním poli dokumentu (podle ČSN EN 61355 titulní rámeček ) se uvádějí potřebné informace včetně pořadového čísla strany. Příklad možného uspořádání informačního pole dokumentu je na obrázku 1-1. Název: Dodavatel: Předmět: DCC: Poř.číslo strany: Schéma: Název (logo) Jazyk: Projekt: Počet stran: zpracovatelské organizace dokumentu Revize: Číslo dokumentu: Strana: Obr.1-1 1.3 Kódy jazyků a států Podle mezinárodní normy ISO 639 Codes for the names of languages se národní jazyky označují písmenovým kódem použitelným k různým účelům, např. jako jedna z doplňkových informací v označeni dokumentu. Příklady: angličtina en čeština cz čínština zh dánština da francouzština fr holandština nl italština it japonština ja němčina de norština no portugalština pt ruština ru španělština es švédština sv Písmenové kódy pro označeni jednotlivých států jsou uvedeny v mezinárodni normě ISO 3166:1993 Codes for the representation of names of countries. Norma uvádí jednak kódy

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 7 dvoupísmenové (ISO alpha-2 country code), jednak kódy třípísmenové (ISO alpha-3 country code) a rovněž kódy číselné skládající se ze tří číslic (ISO numeric- 3 country code). Tyto kódy jsou stanoveny Statistickým úřadem Spojených národů. Příklady: Austrálie... AU AUS 036 Německo... DE DEU 276 Belgie... BE BEL 056 Nizozemsko... NL NLD 528 Česká republika CZ CZE 203 Norsko... NO NOR 578 Čína... CN CHN 156 Polsko... PO POL 616 Dánsko... DK DNK 208 Rakousko... AT AUT 040 Egypt... EG EGY 818 Rusko... RU RUS 643 Finsko... FI FIN 246 Řecko... GR GRC 300 Francie... FR FRA 250 Slovensko... SK SVK 703 Itálie... IT ITA 380 Spojené království GB GBR 820 Japonsko... JP JPN 392 Španělsko... ES ESP 724 Kanada. CA CAN 124 Švédsko... SE SWE 752 Maďarsko... HU HUN 348 USA... US USA 840 1.4 Ochrana vlastnictví dokumentů Pokud zákonné předpisy upravují ochranu autorství resp. vlastnictví nejen k dílům literárním a hudebním, či jim podobným, ale i k duševnímu vlastnictví obsahu technických, textových a výkresových dokumentů, pak je možné užít i na takových dokumentech značku pro ochranu vyplývající z autorského zákona a není nutné na dokument umisťovat další nápisy. V mnoha státech však není zákonnými předpisy zakázáno neautorizované kopírování dokumentace, například výkresů. Pak je vhodné každý dokument opatřit doložkou zakazující jeho kopírování bez souhlasu vlastníka práv Doložka se umisťuje na nosiči (např. nálepka s textem na disketě) a na začátku i na konci souboru dat. Podle mezinárodní normy (v návrhu) ISO/CD 16016 Technical product documentation - Protection marks for restricting the use of documents and products (Dokumentace technických výrobků - Ochranné značky omezující zneužití dokumentů a výrobků) se používá těchto nápisů: česky: Reprodukování, šíření a poskytnutí tohoto dokumentu, jeho částí nebo jeho obsahu třetí osobě je bez výslovného souhlasu zakázáno. Porušení zákazu vede k odpovědnosti za vzniklou škodu. Všechna práva jsou vyhrazena rovněž v případech registrovaného patentu, průmyslového vzoru nebo výtvarného návrhu. anglicky: The copying, distribution and utilization of this document as well as the communication of its contents to others without expressed authorization is prohibited. Offenders will be held liable for the payment of damages. All rights reserved in the event of the grant of a patent, utility model or ornamental design registration. francouzsky: Toute communication ou reproduction, de ce document, sous quelque form que ce soit, et toute exploitation ou communication de son contenu son interdites, sauf autorisation écrite expresse. Tout manquem.ent a cette regle est illicite et expose son auteur au

8 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně versement de dommages et intérets. Tous droits réservés pour Ie cas de Ia délivrance ďun brevet, ďun modele ďutilité ou ďun modele de présentation. německy: Weitergabe sowie Vervielfätigung dieses Dokuments, Verwertung und Mitteilung seines Inhalts verboten, soweit nicht ausdrücklich gestattet Zuwiderbandlungen verpflichten zu Schadenersatz. Alle Rechte für den Fall der Patent-, Gebrauchsmuster- oder Geschmacksmustereintragung vorbehalten. Uvedená znění jsou označována jako úplná, nezkrácená. Lze použít i zkráceného znění, například OCHRANNÝ TEXT PODLE ISO 16016. V případě, že zákonné předpisy rozšiřují autorské právo i například na výkresovou dokumentaci, postačí označit dokument značkou autorského práva (copyrightu). Označení sestává ze značky copyrightu, případně slova COPYRIGHT, jména vlastníka autorských práv, letopočtu vydání dokumentu, například: (vlastník autorských práv), 2000 nebo Copyright (vlastník autorských práv), 2000 V některých případech lze užít nápisu copyright reserved, v češtině všechna práva vyhrazena. Po změnách provedených v dokumentu a v případě dalších vydání dokumentů se uvede původní letopočet vydání a může se uvést i letopočet vydání revidovaného dokumentu, čímž se prodlouží doba ochrany autorského práva, například: (vlastník autorských práv), 1997, 1998 Poznámka: Značka odpovídá článku III odstavce 1 Světové úmluvy o autorských právech (World Copyright Convention). Ochrana registrovaného patentu: Norma ISO 16016 uvádí i značku pro ochranu registrovaného patentu písmenem P v kroužku a třemi dalšími údaji: kódem státu podle WIPO ST.3 (odpovídá mezinárodní normě ISO 3166 s dodatkem kódů mezinárodních organizací spadajících pod ochranu komerčních zákonů) viz poznámka níže číslem publikace písmenným kódem podle WIPO ST.16.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 9 Například: ES 3500 001 C2 Ochrana průmyslového vzoru: Skladba značky pro ochranu průmyslového vzoru je podobná s písmenem U v kroužku: U Ochrana výtvarného návrhu: Pro ochranu výtvarného návrhu se použije značky složené z písmene D v kroužku, kódu státu a čísla registrace návrhu, například: D Poznámky: Uvedené ochranné značky se užívají například při publikování chráněných dokumentů nebo výrobků v katalozích, nabídkách apod. Užití značky ochrany průmyslového vzoru, patentu nebo konstrukčního či výtvarného návrhu je vhodné v případech jejich předvádění, popisu, výkladu jejich funkce například při různých technických školeních, v učebnicích, na veletrzích apod. Zkratka WIPO označuje Světovou organizaci pro duševní vlastnictví (World Intellectual Property Organization ). 1.5 Druhy technických dokumentů Technické dokumenty je možno třídit podle různých hledisek a to především: podle druhu přenášené informace: Textové dokumenty - kap. 7 Sem patří především různé druhy technických zpráv, kusovníky, seznamy a pod. Technická zpráva (technical report) patří mezi textové dokumenty obvykle provázející výkresovou dokumentaci. Může obsahovat výpočty a vysvětlující text nebo technické požadavky, často je to zpráva o výsledcích měření, kontrole parametrů zařízení, o statickém posouzení konstrukce apod. Vědecká zpráva (scientific report) popisuje výsledky vědeckého výzkumu nebo stav řešení vědeckého problému. Mezi tyto dokumenty se řadí například výzkumné zprávy, může se k nim řadit i diplomová práce, popř. ročníková práce vycházející z řešení projektů apod.

10 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Grafické dokumenty - kap. 3, kap. 5 Do této skupiny se řadí především výkresová dokumentace, schémata ( elektrotechnická, kinematická, hydraulická, pneumatická, energetická, atd.), grafy, diagramy, plány apod. Význam grafického dokumentu (pokud je zpracován podle platných norem) spočívá v jeho vysoké vypovídací hodnotě. podle určení dokumentace: Konstrukční dokumentace kap. 3, kap. 5 Mezi druhy konstrukčních dokumentů patří zejména: výkres součásti - obsahuje zobrazení součásti a údaje k jejímu definování výkres sestavení - obsahuje zobrazení sestavy výrobku (montážní jednotky) výkres podsestavy - obsahuje zobrazení smontovaných součástí, které budou montovány do výrobku jako celek soupis položek (kusovník) výkres polotovaru technické podmínky montážní výkres dispoziční výkres seznamy opravárenské dokumenty schéma technická zpráva obrysový výkres teoretický výkres výkres pro přepravu provozní dokumenty Hlavními grafickými dokumenty, které nesou základní informace pro realizaci výrobku, jsou výkres součásti a výkres sestavení (kap. 3). V elektrotechnickém průmyslu pak ještě různé druhy elektrotechnických schémat (kap. 5) po případě další speciální dokumenty jako je dokumentace pro výrobu desek plošných spojů (kap.6) atd. 1.5.1 Výkresy součástí. Slouží jako hlavní dokument pro výrobu a kontrolu součástí, z nichž se skládá montážní jednotka (výrobek). Každá vyráběná součást má svůj vlastní výkres, který musí obsahovat zejména: efektivní zobrazení součásti údaje o rozměrech a jejich přesnosti potřebné údaje o přesnosti tvarů a poloh údaje o drsnosti povrchu a jeho úpravách technické požadavky formou textů a tabulek popisové pole 1.5.2 Výkres sestavení. Slouží k montáži sestavy nebo podsestavy i její kontrole. Obsahuje především:

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 11 zobrazení montážní jednotky tak, aby (spolu s technologickým postupem montáže) umožňovalo montáž výrobku (časté je užití mnoha řezů, aby byla viditelná vnitřní struktura sestavení) pozice (číselné označení) v sestavení použitých podsestav, součástí, normalizovaných součástí a pomocných materiálů hlavní rozměry (délka, šířka, výška, připojovací rozměry) udané příslušnými kótami údaje požadavků (rozměrů, drsností, úprav), které se mají realizovat až při montáži nebo kontrolovat po montáži údaje o spojích (svary, pájené spoje, atd.) texty a tabulky s technickými požadavky popisové pole a kusovník. Ten může být proveden i na samostatných listech. Výklad k požadavkům na výkresy- viz kapitolu 3. Výklad k požadavkům na elektrotechnická schémata viz kapitolu 5. Výklad k požadavkům na desky plošných spojů - viz kapitolu 6. Technologická dokumentace kap 4. Do této skupiny patří především technologické postupy, návody, technologické předpisy ale i programové vybavení pro řízení výrobních procesů. Mezi další druhy podle určení patří např.: Patentová dokumentace. Obchodně-technická dokumentace. Dokumentace pro provoz. podle způsobu zpracování Dokumentaci podle užitých prostředků pro její zpracování lze dělit na dokumentaci zpracovanou klasickými postupy a dokumentaci z pracovanou počítačovými podporami. V oblasti konstrukce se používají různé systémy CAD (Computer Aided Desing Počítačově podporované konstruování (navrhování)). Tyto systémy jsou obvykle v současné době součástí systémů elektronické definice výrobku (EPD Electronics Product Definition), které spolupracují se systémy elektronické správy technických dat PDM (Product Data Management). Ty jsou nezbytností v situaci, kdy je nasazena komplexní počítačová podpora v oblasti návrhu i vlastní výroby a prakticky celá dokumentace výrobku je zpracována formou elektronických informací, které je nutno spravovat, udržovat a mít vždy v aktuální podobě k dispozici.

12 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Obrázek 1-2 představuje počítačové podpory uplatňované v oblasti přípravy výroby a výroby jako takové. Obr.1-3 ukazuje vývoj v oblasti těchto počítačových podpor a obrázek 1-4 představuje schéma funkce systémů EPD a PDM. Obr.1-2 Genese počítačových podpor TPV: a) první fáze (1970-1990) návrh konstr. příprava dílčí řešení - ostrůvky PP technolog. příprava výroba Schema funkce EPD +PDM vkládání informací čtení informací vkládání dílčích informací b) druhá fáze (konec XX.století) návrh analýza modifikace CAD CAM přenos informací-papírové dokumenty konstr. příprava technol. příprava komplex.řešení výroba PDM EPD CAD/CAM = CAE CIM přenos informací -elektronická definice výrobků (EPD) Obr.1-3 Obr.1-4

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 13 1.6 Normalizace technické dokumentace Dokumentace musí být zpracována tak, aby byla srozumitelná a jednoznačná pro široký okruh technických pracovníků, kteří s ní přijdou do styku a to bez dalších doplňujících informací a pokynů.to umožňuje dodržení příslušných norem při jejím zpracování. Čím širší je platnost norem, tím větší je okruh techniků, kteří mohou s dokumentací pracovat. Průmyslově vyspělé státy se proto snaží o to, aby normalizační činnost probíhala na mezinárodní úrovni. Mezinárodní federace normalizačních společností (International standards Association -ISA) byla založena r.1926, ale v průběhu druhé světové války zastavila činnost. V r. 1946 byla založena Mezinárodní společnost pro normalizaci (International Organization for Standardization - ISO). V ISO pracuje téměř 200 technických komisí (TC), které se dělí na subkomise (SC), které pro zpracování jednotlivých norem vytváří pracovní skupiny (Work Group - WG). Normalizací technických výkresů se zabývá ISO/TC 10. Koordinací mezi ISO a IEC (mezinárodní organizace pro normalizaci v elektrotechnice) zajišťuje skupina Joint Work Group (JWG) IEC/TC3 + ISO/TC 10. Pro zajištění regionální technické normalizace v Evropě ( v rámci Evropské unie i dalších zemí) pracují na úkolech harmonizace národních norem, vytváření společných norem a předpisů tři organizace: Evropský výbor pro normalizaci - CEN ( Comité Européen de Normalisation) Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice - CENELEC ( Comité Européen de Normalisation Electrotechnique) Evropský institut pro telekomunikační normy - ETSI ( European Telecommunications Standad Institute Pro označování norem uvedených nadnárodních organizací platí pravidla patrná z tabulky 1-1: organizace Označení normy (písmenná značka, číslo,...) ISO ISO pořadové číslo:rok schválení CEN EN pořadové číslo:rok schválení CENELEC IEC číslo (od 60 001 výše) ISO/IEC číslo ( od 20 001 výše) ETSI ETS 300 a pořadové trojčíslí Tabulka 1-1 V České republice je orgánem státní správy pro oblast technické normalizace Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Jeho výkonnou složkou pro normalizaci je Český normalizační institut (ČSNI). Normalizace u nás je zajišťována Českými normami (ČSN). Normy mezinárodních organizací jsou do ČSN přejímány těmito způsoby: - překladem jako identické ( někdy i s originálním textem) - překladem s modifikacemi uvedenými jako doplňky - zapracováním do ČSN (obsah i forma jsou pozměněny) - převzetím originálu

14 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Takové normy jsou ( v pravém horním rohu) označeny: ČSN písmenná značka (tab.1-2), číslo. U norem ISO, které jsou identické s normou EN je označení doplněno o symbol: idt EN pořadové číslo:rok schválení Normy EN jsou do národních norem přejímány bez úprav a doplňků. Takové normy nesou v ČR označení ČSN EN pořadové číslo. Je-li taková norma identická s normou ISO je u označení připojen symbol: idt ISO pořadové číslo: rok schválení. Kromě převzatých norem (ČSN ISO..., ČSN EN..., ČSN IEC..., ČSN ETC...) jsou vydávány i české technické normy ČSN..., které se vydávají pro oblasti, kde mezinárodní normalizace dosud neproběhla. I tyto normy mohou mít převzaty některé části z mezinárodních či evropských norem. ČSN jsou ve svém označení doplněny o šestimístné třídící znaky, které jsou shodné s tradičním číslováním našich norem.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 15 2 Základní normalizace grafických dokumentů 2.1 Formáty a úprava výkresových listů (ČSN ISO 5457) Výkresy a schémata se zpracovávají na předepsaných rozměrech (formátech) výkresových listů. K přednostnímu užití jsou normou předepsány formáty řady ISO A - tabulka 2-1. Je-li třeba užít delší výkresový list, volí se z řady prodloužených formátů. 2.1.1 Rozměry v mm Formáty řady ISO-A Prodloužené formáty Zvlášť prodloužené formáty Označení Rozměry Označení Rozměry Označení Rozměry A0 841 x 1189 - - 2.1.1.1 A0 x 1189 x 1682 A0 x 3 1189 x 2523 2) A1 594 x 841 - - A1 x 3 841 x 1783 A1 x 4 841 x 2378 2) A2 x 3 594 x 1261 A2 420 x 594 - - A2 x 4 594 x 1682 A2 x 5 594 x 2102 A3 x 3 420 x 891 A3 x 5 420 x 1486 2.1.1.2 A3 297 x 420 A3 x 4 420 x 1189 A3 x 6 420 x 1783 - - A3 x 7 420 x 2080 A4 x 3 297 x 630 A4 x 6 297 x 1261 2.1.1.3 A4 210 x 297 A4 x 4 297 x 841 A4 x 7 297 x 1471 A4 x 5 297 x 1051 A4 x 8 297 x 1682 - - A4 x 9 297 x 1892 Poznámky: 1) tento formát odpovídá dvěma formátům A0 řady ISO-A 2) pro praktické užití se tyto formáty nedoporučují 3) rozměry jdou uvedeny ve tvaru a x b nebo b x a (obr. 2-2). Tabulka 2-1 2 1) Originál výkresu má být zpracován na nejmenším možném formátu. Musí být však zachována přehlednost výkresu a jeho dobrá čitelnost. Na kreslicím listu je kreslicí pole (plocha) ohraničeno dvojitým rámečkem z nichž větší slouží k odstřižení formátu (obr.2-1). Rámečky jsou provedeny souvislou čarou (kap. 2.4) tloušťky min. 0,5 mm. Nedílnou součástí výkresového listu je popisové pole (kap. 2.2), které se umísťuje v pravém dolním rohu kreslicí plochy. Možné orientace formátu a umístění popisového pole udává obr.2-2. Obvykle se všechny formáty (mimo formát A4) užívají tak, že vodorovná strana formátu je delší (u formátu A4 je delší svislá strana). Z obrázku 2-2 jsou patrné i šířky lemu rámečku oříznutého formátu.

16 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Obr.2-1 Obr.2-2 Další předepsanou výbavu kreslicích listů tvoří (obr. 2-3): a) Středicí značky - obr. 2-3 A Tvoří je úsečky umístěné na osách souměrnosti kreslicího listu. Jejich tloušťka je min. 0,5 mm. b) Orientační značky - obr. 2-3 B Značka má tvar trojúhelníku, který je kreslený na rámci. Na výkresový list se umísťují vždy dvě značky (jedna na delší stranu a druhá na kratší stranu formátu). Jedna ze značek musí směřovat vždy ke kresliči (spodní okraj formátu). Značky se kryjí se středicími značkami.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 17 nebo c) Značky pro oříznutí - obr. 2-3 C, D Značka je tvořena pravoúhlým rovnoramenným trojúhelníkem (délka ramen 10 mm) dvěma na sebe kolmými úsečkami (tloušťka čar 2 mm, délka 10 mm). Značky se umisťují v rozích výkresového listu. Obr. 2-3 Pro případy, kdy je to vhodné, lze výkresový list vybavit dalšími náležitostmi: a) Souřadnicovou sítí (obr. 2-4) Počet polí sítě musí být dělitelný dvěma. Šířka polí by měla být v mezích 25 až 75 mm. Označení polí se v jednom směru provádí písmeny velké abecedy a v druhém směru arabskými čísly normalizovaným technickým písmem (kap. 2.5). Počátek označování polí je v protilehlém rohu vůči popisovému poli. Síť se kreslí čarou min. 0,5 mm tlustou.

18 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Obr. 2-4 b) Porovnávacím měřítkem Jde o obdélníkovou lištu nejméně 100 mm dlouhou a maximálně 5 mm širokou. Má dělení po 10 mm. Měřítko nemá číselné údaje, kreslí se do lemu výkresového listu tloušťkou čáry min. 0,5 mm. Skládání výkresů (jejich kopií) se provádí na formát A4 vždy tak, aby popisové pole bylo nahoře (obr. 2-5). Obr. 2-5 2.2 Popisové pole Popisové pole obsahuje základní organizační a technické údaje dokumentu. Pro jednotlivé druhy konstrukčních dokumentů se užívají jejich různé typy: a) Základní popisové pole - používané u výkresů součástí. b) Zmenšené popisové pole - určené pro schémata a textové dokumenty. c) Zjednodušené popisové pole - používané pro druhé a další listy výkresů a schémat.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 19 Popisové pole má obsahovat zejména tyto údaje (viz též obr.2.6): 1 - číslo dokumentu (písmenočíslicový znak), počet listů, číslo listu 2 - název dokumentu shodný s názvem na výkresu (schématu) zobrazeného předmětu 3 - jméno a podpisy pracovníků, podílejících se na tvorbě a schválení dokumentu 4 - zápis změn provedených v dokumentu po jeho vydání 5 - název (logo) organizace, která dokument zpracovala 6 - technické poznámky 7 - číslo souvisejícího soupisu položek (kusovníku) - (pokud existuje) 8 - hmotnost na výkrese zobrazených částí 9 - měřítko (měřítka) použité na výkresu 10 - specifikace materiálu (jen u výkresů součástí) 11 - údaje základního pravidla tolerování, třídy přesnosti netolerovaných rozměrů a geometrických tolerancí (obvykle jen u výkresů) 12 použitý způsob promítání (obvykle jen u výkresů) Pokud popisové pole neobsahuje příslušnou kolonku pro určitý údaj uvede se údaj nad popisové pole formou slovní poznámky nebo symbolikou danou normou. Ukázka provedení základního popisového pole užívaného ve cvičení předmětu je na obr. 2-6. Ukázka jiného způsobu provedení popisového pole je na obrázcích 3-81 a 3-82. 11,12 Obr. 2-6 2.3 Měřítko Měřítko je poměr délkového rozměru prvku předmětu zobrazeného na výkresu ke skutečnému délkovému rozměru téhož prvku na skutečném předmětu. Hlavní měřítko, ve kterém je zhotoveno hlavní zobrazení na výkresu, se uvádí v příslušné rubrice popisového pole. Jestliže jsou některé obrazy na výkresu v jiném než hlavním měřítku, uvede se toto měřítko(a) v závorce vedle hlavního měřítka. Takové měřítko se uvede i u označení obrazů jím provedených (např.: M 5 : 1).

20 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Doporučená měřítka pro použití na výkresech jsou uvedena v tabulce 2-2. Druh Doporučená měřítka Měřítka zvětšení 50 : 1 20 : 1 10 : 1 5 : 1 2 : 1 Skutečná velikost 1 : 1 1 : 2 1 : 5 1 :10 Měřítka zmenšení 1 : 20 1 : 50 1 :100 Tabulka 2-2 1 : 200 1 : 500 1 : 1000 1 : 2000 1 : 5000 1 : 10000 Volba měřítka výkresu je závislá na složitosti zobrazovaného předmětu. Použité měřítko a velikost zobrazovaného předmětu určují formát výkresového listu. 2.4 Druhy čar Pro zobrazování technických předmětů na výkresech a schématech se užívají různé druhy čar. Norma ISO uvádí tyto základní druhy čar (tabulka 2 3). Tabulka 2-3

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 21 Jednotlivé druhy čar (uvedené v tabulce 2-3) se na technických dokumentech používají v různých tloušťkách. Obecně norma uvádí tato provedení čáry: velmi tlustá tlustá tenká Poměr tlouštěk těchto provedení je 4 : 2 : 1 (velmi tlustá : tlustá : tenká) Podle druhu a provedení (na.př.formátu) dokumentu norma doporučuje užití určitých tlouštěk čar (tabulka 2-4). Druh dokumentu tenká čára (mm) tlustá čára (mm) Výkresy a schémata v elektrotechnice 0,25 0,5 menší formáty Výkresy a schémata v elektrotechnice 0,35 0,7 větší formáty obrázky do technických zpráv, knih a 0,13 nebo 0,18 0,35 nebo 0,5 publikací (odborných článků) Tabulka 2-4 Konkrétní užití jednotlivých druhů čaru a jejich tlouštěk užívaných na dokumentech v elektrotechnických oborech jsou uvedeny v tabulce 2-5. Druh a tloušťka čáry Užití čáry na schématech v elektrotechnice souvislá tenká elektrická spojení všeobecně (bez rozlišení druhu, průřezu a pod.), elektrická vedení, elektrická vazba funkční, logická a pod., pomocné obvody, odkazové čáry (včetně praporků) tlustá elektrická spojení s funkčním významem, vedení při rozlišování různých druhů, hlavní obvody přípojnice, přípojnicové rozvody, kabelové formy, svazky kabelů, vodičů, rámeček výkresu, formát výkresu velmi tlustá vedení při rozlišení různých druhů, přípojnice a přípojnicové rozvody ( jsou-li vedení kreslena tlustou čarou), svazky vodičů ( jsou-li vedení kreslena tlustou čarou), kabelové formy a svazky kabelů souvislá nepravidelná tenká přerušení a ukončení obrazců ( užívá se provedení (obr.3-19) se zlomy (a) či od ruky (b)) čárkovaná tenká neelektrická ( mechanická, hydraulická, pneumatická atd.) spojení, stínění čerchovaná tenká dělící čára mezi zařízeními (např. v poli rozvaděčů), ohraničení souboru přístrojů nebo prvků téhož přístroje, ochranný vodič uzemňování, pro chráněný rozvod a pod. tečkovaná tenká pokračování, opakování prvků nebo obvodů

22 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně na výkresech mechanických částí souvislá tenká tlustá velmi tlustá tenká obrysy sklopených průřezů, neurčité hrany, šrafování řezů a průřezů, kótovací, vynášecí (pomocné) a odkazové čáry ( včetně praporků), patní kružnice, zobrazení závitů, úhlopříčky hranolů a jehlanů, ohraničení vynášených podrobností viditelné obrysy a hrany pohledů, řezů, průniků, rámeček výkresu, ukončení závitu lepený spoj přerušení a ukončení obrazců, rozhraní mezi pohledem a částečným řezem souvislá nepravidelná čárkovaná tenká zakryté (neviditelné) hrany a obrysy čerchovaná tenká osy souměrnosti, roztečné kružnice a přímky, označení úprav povrchu čerchovaná se dvěma tečkami tlustá tenká poloha myšlených rovin řezu; ( k označení rovin lze užít také jen tlustých úseček) krajní polohy pohyblivých předmětů, zobrazení tvaru přetvoření, tížnice, obrysy a hrany sousedících předmětů, čáry ohybu na rozvinutých plochách Tabulka 2-5 Hlavní zásady pro kreslení čar: zvolená skupina čar musí být použita ve všech obrazech výkresu napojení přerušovaných čar na jiné čáry se provádí bez mezery u rovnoběžných přerušovaných čar umístěných blízko sebe se mezery umístí tak, aby čáry nebyly provedeny paralelně čerchované čáry nekončí tečkou (tečkami) čerchované čáry se protínají čarami (nikoliv mezerou či tečkou) jestliže by se při zobrazování součásti měly dvě čáry překrývat, pak se přednostně kreslí (v pořadí): obrysové čáry a viditelné hrany, zakryté obrysy a hrany, osy rotace 2.5 Normalizace písma Textové údaje (zápisy rozměrů, údaje v popisovém poli, technické poznámky, atd.) se na grafických dokumentech uvádí technickým písmem. To je normalizováno (ČSN EN ISO 3098-0 (idt 01 3115). Norma rozlišuje několik typů písem. (typy A, B CA, CB). Tyto typy mohou být provedeny jako kolmé (na základní dotažnici) a šikmé (sklon písma vzhledem k základní dotažnici je 75 0 ). Pro ruční popisování (od ruky, šablonou, suchými obtisky) technických dokumentů je doporučeno písmo typu B kolmé (písmo velké abecedy). K popisu prováděného počítačovou technikou jsou určeny typy CA a CB. Základní rozměry písma jsou: h výška písma d tloušťka čáry písma (pro typ B platí: d = 1/10h) Ostatní rozměry jsou odvozeny od hodnoty h viz tabulka 2-6, která uvádí rozměry písma typu B. Základní dotažnicí se rozumí myšlená čára tvořená úpatím jednotlivých písmen velké abecedy. Na obr. 2-7 je ukázka ručního provedení písmen velké abecedy typu písma B.

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 23 (19/10)h 3,42 4,75 6,65 9,5 13,3 19 26,6 38 (15/10)h 2,7 3,75 5,25 7,5 10,5 15 21 30 (13/10)h 2,34 3,25 4,55 6,5 9,1 13 18,2 26 Rozměry v milimetrech Charakteristický rozměr Násobek Rozměry h Výška písma (10/10)h 1,8 2,5 3,5 5 7 10 14 20 Výška písmen malé abecedy (7/10)h 1,26 1,75 2,5 4) 3,5 5 4) 7 10 4) 14 (výška x-) Dolní dotah písmen malé abecedy (3/10)h 0,54 0,75 1,05 1,5 2,1 3 4,2 6 Horní dotah písmen malé abecedy (3/10)h 0,54 0,75 1,05 1,5 2,1 3 4,2 6 Mezera pro diakritická znaménky (4/10)h 0,72 1 1,4 2 2,8 4 5,6 8 (pro písmena velké abecedy) Mezera mezi písmeny (2/10)h 0,36 0,5 0,7 1 1,4 2 2,8 4 Nejmenší vzdálenost základních dotažnic 1) Nejmenší vzdálenost základních dotažnic 2) Nejmenší vzdálenost základních dotažnic 3) Mezera mezi slovy (6/10)h 1,08 1,5 2,1 3 4,2 6 8,4 12 Tloušťka čáry (1/10)h 0,18 0,25 0,35 0,5 0,7 1 1,4 2 Poznámky 1) pro písmeno s diakritickými znaménky 2) pro písmeno bez diakritických znamének 3) pouze pro popis písmeny velké abecedy 4) zaokrouhlené hodnoty Tabulka 2-6 Obr.2-7

24 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně 3 Výkresová dokumentace 3.1 Zobrazování obecně Technické normy (jmenovitě ČSN ISO) definují zobrazení jako graficky vyjádřenou informaci zpracovanou za příslušné metody promítání nebo schématického znázornění. Promítací metodou je rozuměn soubor pravidel pro dvourozměrné zobrazení třírozměrného předmětu. Pokud se v technické praxi nepracuje se třírozměrným (3D) modelem zpracovaným počítačovou podporou je dvourozměrné zobrazení základním nosičem informací o tvaru technického předmětu. V technické praxi se užívá řada promítacích metod. Jejich přehled je uveden v tabulce 3-1. Tabulka 3-1

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 25 Pokračování tabulky 3-1 3.2 Zobrazování na výkresech Tabulka 3-1 Pro zobrazování na výkresech se přednostně užívá způsob pravoúhlého promítání a to: metoda pravoúhlého promítání v 1. kvadrantu (metoda E) metoda pravoúhlého promítání ve 3. kvadrantu (metoda A) 3.2.1 Metody pravoúhlého promítání Metoda E Promítání touto metodou vychází z principu Mongeova promítání. Způsob vytváření jednotlivých průmětů je patrný z obr. 3-1. Ve sdružené průmětně vzniká šest základních průmětů (1 - pohled zepředu neboli hlavní pohled, 2 - pohled shora, 3 - pohled zleva, 4 - pohled zprava, 5 - pohled zdola, 6 - pohled zezadu). Zobrazovaný předmět se v hlavním pohledu umisťuje do průčelné polohy, tj. polohy, kdy rovinné stěny, popřípadě osy předmětu (nebo jejich většina) leží rovnoběžně s průmětnou nebo jsou na ni kolmé. Umístění ostatních pohledů vzhledem k hlavnímu pohledu je závazné. Nelze-li polohu umístění dodržet, lze kterýkoliv pohled vůči hlavnímu pohledu umístit na jiné než určené místo. Přitom je nutné tento pohled i směr pohledu označit určenou symbolikou (šipky, písmeno ze začátku velké abecedy) - obr. 3-2. Obr. 3-1

26 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Výkresy zpracované touto metodou mají být nad popisovým polem (nebo v popisovém poli) označeny jejím grafickým symbolem (obr. 3-3). Obr. 3-2 Obr. 3-3 Metoda A Tato metoda se v ČR běžně nepoužívá. Lze se s ní setkat na některé dokumentaci zpracované v zahraničí nebo dokumentaci zpracované na vyžádání zahraničního partnera. Princip zobrazení je patrný z obr. 3-4. Grafický symbol pro označení této metody je znázorněn na obr. 3-5. Obr. 3-4 Obr. 3-5 Srovnání obou promítacích metod ukazují obr. 3-6 (metoda E) a obr.3-7 (metoda A).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 27 Obr.3-6 Obr.3-7 3.2.2 Praktické užití metody E Při kreslení výkresů touto metodou se dodržují tato základní pravidla: 1) Viditelné obrysy se kreslí souvislou tlustou čarou. Zakryté obrysy a hrany se kreslí tenkou čárkovanou čarou a to jen tehdy, je-li jejich zakreslení funkční (zmenšení počtu obrazů předmětu, zvýšení názornosti zobrazení, definování tvaru předmětu apod.). 2) Souměrnost předmětů (děr, zářezů apod.), zvláště rotačních, se v obrazu předmětu označuje osou, která se kreslí tenkou čerchovanou čarou a je přes obrys předmětu přetažena (pro formát, A3, A4 cca 3 až 5 mm).

28 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně 3) Zobrazení předmětu musí být jednoznačné, přehledné a musí umožnit doplnit zobrazení o další potřebné údaje jako jsou kóty, geometrické tolerance, značky drsnosti, atd. viz dále. 4) Při grafickém definování předmětu se ze šesti základních pohledů použije pouze nezbytný počet pohledů, přičemž hlavní pohled se kreslí vždy. Počet použitých pohledů může být často redukován použitím dalších výrazových prostředků, které v kombinaci se základními pohledy zvyšují efektivnost grafického vyjádření. Jsou to: a) zobrazení v pomocných pohledech (kap. 3.2.3) b) zobrazení v řezech a průřezech (kap. 3.2.4) c) zobrazení v rozvinutém pohledu (kap. 3.2.5) d) zobrazení místního (částečného) pohledu (kap. 3.2.6) e) přerušování obrazů a zobrazení detailu (podrobností) (kap. 3.2.7) f) smluvní zobrazení (kap. 3.2.8) 3.2.3 Zobrazení v pomocných pohledech Jde o průmět do pomocné průmětny. Užívá se tehdy, kdy prvky (které je nutno definovat) jsou v základním pohledu zkresleny. Obr. 3-8 představuje pomocný pohled umístěný ve směru promítání. Obr. 3-9 je ukázkou pomocného pohledu umístěného mimo směr promítání (A) a pomocného pohledu pootočeného (B). Normou předepsané označování pomocných pohledů je patrné z obrázků. Obr. 3-8 Obr. 3-9

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 29 3.2.4 Zobrazení v řezech a průřezech Řez je obraz předmětu protnutého myšlenou řeznou rovinou (rovinami), který je pravoúhle promítnutý na rovinu rovnoběžnou s rovinou řezu. Přitom se zobrazují pouze části předmětu, které leží v rovině řezu a za ní. Zobrazení v řezu se uplatňuje především u těles s dutinami. Plocha řezu se šrafuje tenkými čarami (tabulka 3-2). Šrafy (obr. 3-10) mají sklon 45 o k obrysové hraně formátu výkresu (A) nebo základní hraně (ose) zobrazovaného předmětu (B). Jestliže by šrafy splývaly s obrysovou hranou, je dovolen (C) sklon šraf 60 o (30 o ). Šrafování velkých ploch lze provést jen u obrysových čar (D). Plochy řezů o šířce menší než 2 mm lze vyčernit (E). Tabulka 3-2 Obr. 3-10 Více přilehlých ploch řezu (řezy na výkresech sestavení) se odliší různým sklonem a hustotou šraf (obr. 3-11). Šrafy se na obrysových čarách ploch nesmí stýkat. Obr. 3-11

30 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Podle způsobu vedení řezné roviny (rovin) lze rozeznávat (obr. 3-12): přímý řez (A), lomený řez (B), stupňovitý řez (C), řez polovinou tělesa (poloviční řez) (D), rozvinutý řez (E) a částečný řez (F). Poloviční řez se používá u symetrických těles. Dovoluje jedním obrazem definovat vnější i vnitřní tvary tělesa. Rozvinutý řez se užívá u zakřivených předmětů. Stupňovitý řez může mít několik zlomů, které se označují krátkými úsečkami nebo i písmenným označením (obr. 3-13), je-li tělesem vedeno více řezů. Obr. 3-12 Obraz řezu může být umístěn ve směru promítání nebo kdekoliv na výkrese, přičemž orientace obrazu řezu zůstane zachována. Řezná rovina i obraz řezu musí být označen tak, aby přiřazení obrazu řezu i roviny řezu včetně směru pohledu bylo jednoznačné. Možné varianty ukazuje tab. 3-3. Je-li řez umístěn mimo směr promítání nebo je-li na výkresu více řezů, musí být uplatněno úplné označení řezu. V případě, kdy poloha řezné roviny je zcela jednoznačná, řez je umístěn ve směru promítání (metoda E) a na výkrese je pouze jeden řez, lze od označení řezu i roviny zcela upustit. Poloviční a částečný řez se neoznačují. Z obrazu řezu lze odvodit i další řezy (obr. 3-14; A-A podélný řez, B-B příčný stupňovitý řez). V podélném řezu se zásadně nekreslí rotační tělesa bez dutin. Přísluší-li více rovinám řezu shodný obraz řezu, označí se roviny shodně a obraz řezu se kreslí pouze jednou (obr. 3-15).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 31 Tab. 3-3 Obr. 3-13

32 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Průřez zobrazuje pouze část předmětu, která leží v myšlené řezné rovině. Tato rovina je vždy kolmá k ose předmětu. Pro šrafování průřezu platí stejná pravidla jako u řezů. Podle provedení se rozeznávají (obr. 3-16): samostatný průřez (A), sklopený průřez (B) a vysunutý průřez (C, D). Samostatný průřez se označuje podle stejných zásad jako řez. Ostatní průřezy se neoznačují; obrys sklopeného průřezu se kreslí tence; vysunutý průřez je vhodné se základním obrazem spojit osou (C). 3.2.5 Zobrazení v rozvinutém pohledu Obr. 3-16 Užívá se zvláště u součástí, jejichž tvar vzniká ohýbáním. Pohled se umisťuje na libovolné místo vedle zobrazení součásti a označuje se značkou rozvinutí. Místa ohybu se vyznačí tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami - (obr. 3-17). Obr. 3-17

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 33 3.2.6 Zobrazení místního (částečného) pohledu Představuje část pohledu na předmět (obr. 3-18). Je spojen s pohledem, ze kterého je odvozen osou. Není třeba dodržet zásady promítání metodou E. Použít ho lze při zachování jednoznačnosti zobrazení. Jeho užití umožňuje zefektivnit zobrazení (úspora jednoho pohledu). Obr. 3-18 3.2.7 Přerušování obrazů a zobrazení detailu (podrobnosti) Neutrpí-li jednoznačnost obrazů předmětu, lze (úspora času a plochy výkresu) kreslit obraz předmětu jako přerušený (obr. 3-19), přičemž se přerušení označí plnou nepravidelnou čarou (a,b) nebo přerušeným šrafováním (c). Obdobně lze kreslit i část obrazu předmětu (obr. 3-8). Vyžaduje-li to měřítko zobrazení, lze určitou část předmětu zobrazit jako vynesenou podrobnost (obr. 3-20). Způsob jejího zobrazení nemusí být shodný se základním obrazem (pohled - řez). Obraz podrobnosti i vynášená část na základním obrazu se musí označit (viz obrázek). Obr. 3-19 Obr. 3-20

34 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně 3.2.8 Smluvní zobrazení Některé prvky a obrazy (vzhledem ke složitosti) se zobrazují zjednodušeně podle pravidel daných normou. Jde např. o zobrazení: obrysů stejných, pravidelně se opakujících prvků (obr. 3-21 A, B, C), závitů (obr. 3-21 D). souměrných předmětů (obr. 3-22, A - zobrazení polovinou obrazu, B - čtvrtinou obrazu), Obr. 3-21 U rotačních částí lze sklápět roztečné kružnice (obr. 3-23) s cílem úspory dalšího pohledu. Rovinné plochy (zvláště na rotačních součástkách) se zdůrazňují úhlopříčkami (kreslenými tence) (obr. 3-24 A). Předměty z průhledných materiálů se zobrazují jako neprůhledné (obr. 3-24 B). Části předmětů umístěné za průhlednými prvky se vykreslují (obr. 3-24 C). Zaoblené průniky, které nemají funkční význam, se nekreslí (obr. 3-25 A). Je-li třeba (pro větší názornost) průniky a přechody zobrazit, kreslí se tenkou plnou čarou, která se svými konci nedotýká obrysu součásti (obr. 3-25 B). V obrazech, kde průmět skloněné roviny (plochy) nelze zobrazit dle skutečnosti, se kreslí pouze jedna čára, zobrazující užší plochu (obr. 3-25 C). Předměty ze shodných prvků (svazky plechů, vinutí) se v pohledu zobrazí jako celek (obr. 3-25 D); v obrazu lze naznačit způsob uložení prvků krátkými (tence kreslenými) úsečkami (obr. 3-25 E). Rýhování, vroubkování a jiný tvarová úprava povrchu se označí zjednodušeně tenkými čarami, které mohou být jen na části povrchu (obr. 3-25 F). Směr průběhu vláken se označí značkou (obr. 3-25 G). Krajní polohy pohyblivých částí a sousedící předměty (pokud mají být zobrazeny) se kreslí podle (obr. 3-25 H).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 35 Obr.3-22 Obr. 3-23 Obr. 3-24 Obr. 3-25 3.2.9 Názorné zobrazování V některých zvláštních případech (má-li obraz předmětu dát názornou představu o jeho tvaru) lze v technické dokumentaci užít názorné zobrazování. Předmět se zobrazuje obvykle jedním

36 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně průmětem v souřadném systému os x, y, z, přičemž vzájemný sklon os a měřítka zkracování průmětů ležících ve směru os je pro každou metodu stanovený normou. Nejčastěji užívané metody jsou technická izometrie (obr. 3-26), technická dimetrie (obr. 3-27) a kosoúhlá dimetrie (obr. 3-28). Obr. 3-26 Obr. 3-27 Obr. 3-28 3.3 Udávání rozměrů na výkresech 3.3.1 Obecně Udávání rozměrů se provádí (obr. 3-29) tzv. kótováním, tj. zápisem rozměru (kóty) na kótovací čáru. Ta bývá spojena s kótovaným rozměrem vynášecími (pomocnými) čarami. Kótovací čáry jsou zakončeny hraničícími značkami. Jejich normalizované tvary ukazuje obr. 3-30. Kótu lze umístit též na odkazovou čáru (obr. 3-31).Kóty se zapisují technickým písmem nad kótovací čáru (ČSN). Některé jiné normy předepisují zapisování kót do přerušení kótovací čáry, případně za její konec (obr.3-31 kóta 20).

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 37 hraničící úsečka kóta šipka vnější pomocná čára šipka vnitřní Obr. 3-29 Obr. 3-30 Obr. 3-31 Pro kótování výkresu platí tyto obecné zásady: a) Hodnota kóty je určující pro rozměr bez ohledu na měřítko zobrazení či přesnost kreslení. b) Výkres nemá obsahovat více kót než je nezbytné k jeho jednoznačnosti. c) Každý konstrukční prvek se kótuje pouze jednou a to v obraze, který ho zobrazuje nejzřetelněji. d) Kóty vztahující se k jednomu prvku se přednostně umisťují do jednoho obrazu. e) Rozměry zřejmé ze zobrazení (pravé úhly, boční stěny pravidelných hranolů, poloměry oblouků spojujících tečně dvě rovnoběžné přímky, jejichž vzdálenost je kótována) se nekótují. f) Na výkresech v elektrotechnice a strojírenství (ČSN) se kóty udávají v milimetrech, jednotka se nezapisuje. 3.3.2 Zásady pro kreslení kótovacích a vynášecích (pomocných) čar (obr. 3-32) - Tyto čáry se kreslí tenkou pravidelnou čarou. - Kótovací čáry se nesmějí vzájemně protínat ani nemají být protínány jinými čarami.(výjimku tvoří kótování soustředných kružnic). - Vzdálenost kótovací čáry od obrysu předmětu a kótovacích čar mezi sebou musí být dostatečná pro zápis kót (pro formáty A3, A4 má být vzdálenost 8 až10 mm). - Kótovací čára se nesmí ztotožnit s obrysovou čárou, odkazovou čárou, osou ani pomocnou čárou. - Kótovací čáry se umísťují přednostně vně obrazu předmětu. Umístit ji do obrazu lze tehdy, kdy to nezhorší přehlednost výkresu (a).

38 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně - Vynášecí čáry se zpravidla prodlužují o 1 až 2 mm za kótovací čáru (a). - Kótovací čáru lze protáhnout za pomocnou (obrysovou) čáru pro zakreslení vnějších šipek či zápis kóty (b). - Vynášecí čáry vycházejí z obrysových čar (a, b); lze užít i způsob, kdy se mezi obrysovou čarou a počátkem pomocné čáry ponechá mezera (c). - Vynášecí čáry mohou být nahrazeny osami (d). - Je-li obraz přerušen kótovací čára se nepřerušuje (e). - Je-li to účelné lze vynášecí čáry nakreslit jinak než kolmo ke kótovací čáře (f) - Vynášecí (pomocné)čáry mohou vycházet i z řešených průsečíků (g). a) b) c) d) e) f) Obr. 3-32 g) 3.3.3 Zásady pro kreslení hraničících značek - V elektrotechnice a strojírenství se jako hraničící značky užívají šipky (obr. 3-30) tvaru (a),(d) a hraničící úsečka (e). Délka šipek (a) je 2,5 až 5 mm, úhel otevření 15 o. Kreslí se tenkými čarami. - U dostatečně dlouhých kótovacích čar se kreslí vnitřní šipky (obr.3-32a - kóta 50), u krátkých kótovacích čar se šipky umisťují vně vynášecích (pomocných) či obrysových čar (obr. 3-32 b, kóty 2 a 6). - Jestliže se v řetězci kótovacích čar střídají krátké i dlouhé kótovací čáry, hraničící šipky krátkých čar se vynechávají (obr. 3-33 a). - Je-li v řetězci několik krátkých kótovacích čar, nahrazují se dvě přiléhající šipky hraničící úsečkou. Řetězec se ukončí vždy vnějšími šipkami (obr. 3-33 b). - Tam, kde by řetězec byl veden přes obrysové hrany, se užití hraničících úseček nedoporučuje. V takovém případě je vhodné řetězec rozložit (obr. 3-33 c). a) b) c) d) Obr. 3-33

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace 39 - Hraničící šipky nemá protínat žádná čára. V místě šipky se čára přeruší (obr. 3-33 c) nebo se užijí vnější šipky (obr. 3-33 d). 3.3.4 Zásady pro zapisování kót - Kóty se zapisují technickým normalizovaným písmem (kap. 2.5). - Při zápisu se kóty orientují tak, aby se co nejlépe četly při pohledu od spodního a pravého okraje výkresu (obr. 3-34). Tam kde umístění kótovací čáry není vhodné pro zápis kóty podle uvedeného pravidla se užívá odkazová čára. - Kóta nesmí být protínána žádnou čarou. V případě potřeby se čára(y) přeruší. - Kóty (podle ČSN) se umisťují přednostně (obr. 3-35) nad kótovací čáru (a). Některé jiné normy předepisují umísťování kót jinak na příklad do přerušené kótovací čáry (b). U jednoho souboru výkresu musí být použit stejný způsob umístění kót. Obr. 3-34 - Kóta se zapisuje přednostně uprostřed délky kótovací čáry. Další možnosti udává obr. 3-36. - Zápis kóty může být doplněn o symboly (obr. 3-37): a - teoretický rozměr, b - rozměr pro informaci, c - kóta zřejmě neodpovídá nakreslené velikosti. - Při kótování malých úhlových rozměrů menších než 1 se jednotka stupeň vždy zapisuje. Například: 0 30 Obr. 3-35 Obr. 3-36

40 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Obr. 3-37 Obr. 3-38 - Před kótou mohou být uvedeny další symboly (obr. 3-38): - průměr, R - poloměr, - čtyřhran, - šestihran, S - koule. Dalšími symboly mohou být T - tloušťka (obr. 3-31) a označení závitu, např. M - metrický závit (obr. 3-6). Údaj tloušťky na odkazové čáře se užívá jen u plochých součásti, kdy se tímto údajem šetří další pohled na součástku. - Za kótou se uvádí další doplňkové údaje, jako jsou např. (obr. 3-39): a) Údaje o přesnosti rozměrů. Není-li za kótou uveden žádný údaj (a), bude rozměr vyroben s úchylkami danými normou pro nepředepsané mezní úchylky rozměru (ČSN ISO 2768-1). Předpis tolerance lze provést číselnými hodnotami (b) nebo zápisem tolerančních značek soustavy tolerancí a uložení (c, d). b) Hloubka nenakreslené neprůchozí válcové díry (e) nebo délka nenakresleného vnitřního závitu (f). c) Údaj stoupání závitu, atd. Obr. 3-39 3.3.5 Příklady kótování Na dále uvedených obrázcích jsou ukázky kótování některých prvků a součástí: kótování průměrů a rádiusů (obr. 3-40)