PRACOVNÍ SKUPINA OSOBY SE SMYSLOVÝM POSTIŽENÍM Zápis ze setkání Termín konání: pátek 27. 1. 2017 Časové rozvržení: 9:30 11:30 Místo konání: budova Magistrátu města Brna, Koliště 19 zasedací místnost ve 4. patře PROGRAM: 1. Úvod 2. Diskuze na základě výstupů z Analýzy FSS MU 3. Stanovení prioritních oblastí (na základě diskuze) 4. Závěr ad 1. Úvod V. Sekaninová, OSP MMB, přivítala všechny přítomné, včetně vedoucí pracovní skupiny PhDr. Zdenky Hašové a Mgr. Z. Dohnalové z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Dále seznámila pracovní skupinu s cílem setkání, které se bude věnovat především snaze o předběžné načrtnutí prioritních oblastí do dalšího komunitního plánu sociálních služeb. Na příštím setkání se už budou stanovovat konkrétní priority a opatření. 5. KP bude zpracován na dva roky (2018 2019), ale kvůli Střednědobému plánu rozvoje sociálních služeb v Jihomoravském kraji na období 2018 2020 je potřeba uvažovat v tříletém horizontu. Informace týkající se výhledu roku 2020 budou předány na JMK. Vedoucí pracovní skupiny Z. Hašová uvedla, že v analýze potřebnosti rozvoje sociálních služeb byly sice sloučeny skupiny různě zdravotně postižených dohromady, což ze zpětného pohledu není úplně ideální, ale lze se o tato data do budoucnosti opřít. Z. Dohnalová, FSS MU, uvedla, že skupina osob se zdravotním postižením je různorodá, ale i skupina osob se smyslovým postižením je hodně různorodá a potřeby jednotlivých podskupin se liší. Co se týče výsledků analýzy jako celku, tak klienti jsou spokojení s poskytovanými službami. Problémy jsou však v životě mezi většinovou společností. Chybí služby zaměřené na pomoc rodinám. Dalším problémem je nedostatečná spolupráce mezi specializovanými službami a službami pro cílové skupiny (př. rané péče po skončení rané péče je vakuum), návaznost na vzdělávání a trh práce. Dalším trendem je potřeba pedagogického působení na osoby se smyslovým postižením. Z. Hašová reagovala, že fakt, že služby nejsou poskytovány celým rodinám, vyšlo najevo ve všech cílových skupinách. Dále oznámila, že v rámci odboru zdraví existuje Oddělení prorodinné politiky, jehož zaměstnancem je koordinátor pro osoby se zrakovým postižením, Mgr. Radim Paseka, kontakt: paseka.radim@brno.cz, telefon: 542 172 461. Oblast prorodinné politiky má ve své gesci náměstek P. Hladík, který má představu vytvoření konceptu celkové péče, hlavně co se týká informovanosti, aby měl MMB zpětnou vazbu o potřebách občanů. Vizí do budoucna je vybudovat centrální poradenské středisko. Koordinátor komunitního plánování sociálních služeb R. Janík řekl, že by bylo dobré pozvat koordinátora pro osoby se zrakovým postižením na příští setkání pracovní skupiny.
ad 2. Diskuze na základě výstupů z Analýzy FSS MU H. Bubeníčková, TyfloCentrum, se zeptala, s kolika zrakově postiženými bylo děláno šetření v analýze potřebnosti. Z. Dohnalová odpověděla, že výzkum byl rozdělen na kvantitativní a kvalitativní část. Individuální rozhovory byly pořizovány s deseti zrakově postiženými. H. Bubeníčková, TyfloCentrum, odpověděla, že deset dotazovaných je pro vyvozování závěrů málo. Z. Dohnalová reagovala, že kvantitativní částí analýzy bylo dotazníkové šetření a tam byl počet respondentů vyšší, pohyboval se kolem sta dotazovaných. G. Pecová, Česká unie neslyšících, se zeptala, kolik neslyšících se účastnilo analýzy. Z. Dohnalová odpověděla, že ve kvalitativní části jich bylo také deset. R. Janík reagoval, že ideální by bylo udělat výzkum pro každou cílovou skupinu zvlášť, ale nebyl na to prostor jak z časového, tak i finančního hlediska. Do budoucna má OSP MMB v plánu na tento výzkum dále navázat. Z. Dohnalová řekla, že při analýze vycházeli i z jiných výzkumů, které nebyly navázány na Brno, a po té specificky zpracovávali výsledky pro analýzu v Brně. Z. Hašová uvedla, že nebylo šťastné sloučení všech osob se zdravotním postižením. FSS má zájem s MMB spolupracovat i nadále, do budoucna se připravuje projekt monitoringu sledování zdravotních a sociálních podmínek města Brna. H. Bubeníčková, TyfloCentrum, se vyjádřila k označování potravin Braillovým písmem s tím, že je to nepředstavitelné. Co se týče ozvučených systémů - nelze jimi vybavit všechny pošty, pokud někde takto ozvučená pošta je, osoby se zrakovým postižením ji stejně nevyužívají. Další kapitolou je nakupování existuje služba, která nevidomým při nakupování pomáhá, ale ta je placená a nevidomí na této službě šetří. Podstatným problémem je samostatný pohyb. Je potřeba vyjednávat s úřady a institucemi, na tuto činnost je v TyfloCentru zaměstnán jeden pracovník, který má přímo bariéry na starosti. Tento pracovník je ale obtížně zařaditelný, nemá dostatek intervencí vzhledem ke klientům. Pokud se podaří zpřístupnit nějaký prostor, není možné zdokumentovat, kolika nevidomým to pomůže. U zrakově postižených je důležitý i čtvrtý bod hledání zaměstnání není typická sociální služba, je to proces, který závisí na spolupráci s Úřadem práce. Nevidomí nemají důvod na Úřad práce chodit, ve většině případů mají plný invalidní důchod. Dále se H. Bubeníčková vyjádřila k evropským projektům s tím, že jsou často nevýhodně nastaveny cílové skupiny, takže se jejich organizace do výzvy ani nepřihlásila. Nelze přihlásit projekt, který by byl napříč více cílovými skupinami. Takovýto projekt byl naposledy realizován v roce 2014, který se týkal zaměstnávání osob se zrakovým postižením. Z. Hašová reagovala, že tyto projekty jsou většinou zaměřeny na osoby ohrožené sociálním vyloučením a jsou většinou zaměřeny na návrat na trh práce. R. Janík se zeptal, jaký je důvod malého zájmu o používání ozvučených bankomatů. H. Bubeníčková, TyfloCentrum, odpověděla, že pro ty zrakově postižené, kteří s bankomatem neumí zacházet, tuto činnost zajistí příbuzní a mladí lidé už většinou používají internetové bankovnictví - blind friendly web, takže ani bankomaty nepotřebují. Co se týče pošt, tak některé mají zvukové
signály pro nevidomé, ale tyto služby nejsou moc využívány, TyfloCentrum o tom nemá informace. V současné době se řeší ozvučení pošty Brno-Bystrc, kde klientka toto ozvučení požaduje. R. Janík se zeptal, zda byl nějakým způsobem připomínkován směrem k JMK zmíněný pracovník, který se v TyfloCentru věnuje bezbariérovosti, kterého dle současných pravidel lze obtížně zahrnout do sítě služeb (nesplnění požadované výkonnosti). H. Bubeníčková, TyfloCentrum, odpověděla, že s JMK v tomto případě nekomunikovali. R. Janík reagoval, že jsou některé specifické služby/pracovní pozice, u kterých se pravidla rovněž těžce aplikují a že dotčené organizace se snaží tyto problémy s JMK komunikovat. Doporučil totéž také TyfloCentru. V. Sekaninová uvedla, že je dobré, aby JMK tyto informace měl, kvůli vyhodnocování služeb pro další rok. H. Bubeníčková, TyfloCentrum, jak je to se započítáním cesty ke klientovi v terénních službách. V minulosti se tato cesta započítávala. V. Sekaninová odpověděla, že je to hodně velký problém. Např. v rámci rané péče je nyní praxe taková, že pokud služba nezvládne požadované přímé intervence (z důvodu času stráveného na cestě), cesta ke klientovi se započítá. Je to ale složitější při vykazování, kdy je potřeba uvést, kolika intervencí přesně se toto týká. Pravidla síťování pro rok 2018 už toto nějakým způsobem řeší (pozn.: viz Pravidla pro tvorbu sítě soc. služeb JMK pro rok 2018 str. 3). R. Janík uvedl, že jej zaujala oblast zaměstnanosti. Zeptal se, jak je to s motivací nevidomých při hledání práce. H. Bubeníčková, TyfloCentrum, uvedla, že se jedná o lidi dlouhodobě nezaměstnané, kteří nemají pracovní návyky a chtít po těchto lidech standardní pracovní výkony je těžké. H. Jelínková, Lorm, reagovala s připomínkou, že pokud má nevidomá klientka docházet do zaměstnání na šest hodin denně, tak je to pro ni nepředstavitelné. H. Bubeníčková, TyfloCentrum, uvedla, že těmto klientům by mohl pomoci tréninkový program, tzv. místa na zkoušku. R. Janík se zeptal, jestli je pro tyto osoby alternativou práce z domu nebo práce na částečný úvazek. H. Jelínková, Lorm, odpověděla, že problém je v pravidelnosti docházky a částečných úvazků je málo. H. Bubeníčková, TyfloCentrum, uvedla, že pro zaměstnavatele není práce z domu lukrativní, protože chtějí příspěvek od Úřadu práce. Dále prací vhodných pro nevidomé není moc v Tyflocentru je to například sociálně-právní poradce nebo dále to mohou být maséři. Pokud člověk projeví zájem pracovat, měl by procházet nácvikem dovedností. P. Karásek, Tyfloservis, řekl, že jejich organizace učí klienty obsluhovat bankomaty, je o to zájem. Mělo by být samozřejmé, aby byly všechny bankomaty ozvučené, protože hospodařit se svými penězi chce každý sám. Co se týče nákupů nevidomý sám do supermarketu nepůjde, je pro něj vhodný pultový prodej. I. Poláček, Unie neslyšících Brno, řekl, že za sluchově postižené je třeba hledat individuální potřeby u jednotlivých klientů. S každým klientem je jiný způsob komunikace. Zeptal se, zda je možné
změnit vyhlášku, jak mohou postižení získávat příspěvky na kompenzační pomůcky. Poslední novela této vyhlášky byla v roce 2012, ale je třeba ji zase změnit. V současné době mají klienti příspěvek pouze na světelnou signalizaci, kdežto v minulosti mohli získat příspěvek i na víc. MPSV o této skutečnosti ví, ale nic nedělá. G. Pecová, Česká unie neslyšících, doplnila, že problémem u neslyšících je komunikace. Neslyšící podle analýzy nemají adekvátní chování ale je to individuální. Pro neslyšící je mateřským jazykem jazyk znakový a z toho můžou pramenit nedorozumění mezi neslyšícími a slyšícími. V analýze bylo uvedeno, že s neslyšícími je zdlouhavý proces komunikace, ale aby komunikace nebyla zdlouhavá, je třeba nabízet možnost přepisu nebo tlumočení. Pokud by byla možnost komunikace prostřednictvím služeb, tak by to tak zdlouhavé nebylo. R. Janík požádal o vysvětlení chybějící možnosti komunikace skrze sociální služby. G. Pecová, Česká unie neslyšících, objasnila, že pokud organizátor pořádá přednášku, kdy ví, že se této přednášky budou účastnit i neslyšící, měl by zajistit tlumočníka, ale často se toto neděje. Potom si tlumočníka musí objednat klient sám. Z. Dohnalová reagovala, že osoby se sluchovým postižením mají problémy v komunikaci i se specialisty na tuto oblast, jejich chování je interpretováno jako neslušné vytváří to propast mezi neslyšícími a většinovou společností. G. Pecová, Česká unie neslyšících, uvedla, že problémem v komunikaci neslyšících a slyšících je gramatika, která u neslyšících nebývá v pořádku. Upozornila, že je důležité, aby slyšící psali na papír v krátkých větách, protože neslyšící české gramatice nerozumí a nemůžou vnímat sluchem. H. Jelínková, Lorm, upozornila, že problematika neslyšících se v současné době řeší u ombudsmanky. Na mobilních telefonech a tabletech je aplikace přepisu mluveného slova tato aplikace speciálně vytvořena pro lékaře a právníky a je jazykově přizpůsobena tomu kterému oboru. Neslyšícím by to mnohé usnadnilo. G. Pecová, Česká unie neslyšících, reagovala, že paní Jelínková narazila na další problém. To, jak se neslyšící naučí nebo nenaučí český jazyk, závisí na tom, v jaké rodině vyrůstá, zda ve slyšící nebo neslyšící. Pokud se tomu rodina nevěnuje, tak už to dítě nikdy nedožene. Je to problém ve vzdělávání, že neslyšící textu nerozumí. R. Janík se zeptal, jak jsou dostupné aplikace pro tablety. H. Jelínková, Lorm, uvedla, že existují speciální programy, se kterými se setkala u paní ombudsmanky. VUT vytvořilo speciální program, kde probíhá znakování, ale je málo využívaný. Těchto systémů je hodně, ale není o ně takový zájem. I. Poláček, Unie neslyšících Brno, uvedl, že vyvinuli aplikaci pro přepis do znakové řeči, která stojí padesát tisíc Kč, ale MPSV se k tomu staví negativně a odkazuje organizaci na používání skypu. V této věci jednají s paní ombudsmankou a mají podané žaloby na MPSV. Dále I. Poláček uvedl, že jejich cílem je, aby se komunikační pomůcky dostali do vyhlášky a aby byly hrazeny pojišťovnou. MPSV tam tyto pomůcky ale zařadit nechce, o příspěvek na ně už požádali stovky lidí, ale získalo ho jen pár desítek. G. Pecová, Česká unie neslyšících, se vyjádřila k přepisu, který využívají i nedoslýchaví. Ona sama umí i český jazyk a tak při studiu na vysoké škole využívá tlumočníka i přepis. Dále upozornila, že nelze brát skupinu neslyšících jako jednu skupinu, ale že součástí této skupiny jsou i nedoslýchaví.
V zákoně o komunikačních systémech jsou vypsány možnosti komunikace a neslyšící mají právo si vybrat tlumočení nebo přepis podle toho, co jim vyhovuje. Vedoucí pracovní skupiny Z. Hašová vyzvala přítomné, aby se každý za svou organizaci vyjádřil k potřebám, které vidí jako nejdůležitější. G. Pecová, Česká unie neslyšících, uvedla, že jako nejdůležitější bod komunikaci. Nejpodstatnější je posílení tlumočnických a přepisových služeb. P. Karásek, Tyfloservis, uvedl zvýšení samostatnosti jako nejdůležitější potřebu. Pro nevidomé je základem prostorová orientace. I. Poláček, Unie neslyšících Brno, zdůraznil, že je důležité se specificky zaměřit na osoby neslyšící a nedoslýchavé. Neslyšící musí umět využívat moderní technologie. Budoucnost není v klasickém přepisu, ale v digitálních technologiích. Jejich organizace nabízí balíček pro přednášky, kdy neslyšící mohou využít tří způsobů komunikace (indukční smyčka, přepis i tlumočník), aby se neupřednostňovala jedna komunikace před druhou. Co se týče nedoslýchavých, tam je potřeba individuální práce, často neumí používat sluchadlo. Proto bude organizace vytvářet nový modul, kde by si nedoslýchaví vyzkoušeli moderní sluchadla, jak se s nimi zachází, a potom si vybrali pro sebe to správné sluchadlo. H. Jelínková, Lorm, uvedla, že jejich organizace poskytuje služby osobám se souběžným postižením zraku a sluchu. Organizace má celorepublikovou působnost s centrálou v Praze. Působí v celém Jihomoravském kraji a mají dvacet klientů. Dále uvedla, že by se měla zlepšit spolupráce mezi zdravotními a sociálními službami. Stává se, že lékař předepíše seniorovi sluchadlo, se kterým dotyčný neumí manipulovat, ale lékař už se o to dále nezajímá. Dále poznamenala, že je velká fluktuace pracovníků v sociálních službách. Důvodem je, že je to práce náročná jak na vzdělání, tak na fyzickou a psychickou kondici. Pokud chce člověk pracovat u jejich organizace, tak musí mít titul diplomovaný specialista, musí být sociální pracovník nebo speciální pedagog, a pracuje za minimální mzdu. R. Janík se zeptal, jak se konkrétně projevují problémy spojené s používáním sluchadla. Stává se třeba, že průvodce není respektován? H. Jelínková, Lorm, odpověděl, že lékaři mnohdy neví, jak tlumočník funguje, neví, že by měli mluvit přímo s klientem a ne s tlumočníkem. Tlumočník je zprostředkovatel, ale lékaři to nerespektují. K těmto situacím dochází i na úřadech. G. Pecová, Česká unie neslyšících, k tomuto dodala, že se stává, že lékaři i úředníci často používají zastaralé výrazy hluchý, hluchoněmý, a neví, že je to urážlivé. Z. Kisely, Audiohelp, sdělila, že jejich organizace se věnuje nedoslýchavým, a to zejména seniorům. Problémem je nedostatečná informovanost, jak pracovat se sluchadlem. Jak bylo řečeno výše, lékař sluchadlo předepíše, ale už nemá čas klientovi vysvětlit zacházení s ním a neposkytne kontakt na organizace, která se tímto zabývá. Senioři ale často potřebují hlubší a opakovanou intervenci. G. Pecová, Česká unie neslyšících, doplnila, že momentálně mají nového klienta, který už třicet let ztrácí postupně sluch. Tento klient by mohl mít právo na důchod a sociální služby, ale vůbec o těchto možnostech nemá informace. Navštívil sice foniatra, ale informace o tom, kam se může obrátit a jaké má možnosti (např. trénovat odezírání), se nedozvěděl. H. Jelínková, Lorm, dodala, že jejich organizace provádí depistáž a oslovuje lékaře s nabídkou informací, aby věděli, kam se mají v případě, že budou mít klienta se souběžným postižením zraku a
sluchu, obrátit. Devadesát procent lékařů ale o spolupráci nemá zájem. Řešením by mohly být například letáky, které by byly umístěny v čekárnách lékařů. E. Olivová, OSP MMB, uvedla, že za MMB letáky s informacemi do čekáren ordinací dodávají a informace předávají i přímo lékařům. Vedoucí pracovní skupiny Z. Hašová reagovala, že Odbor zdraví by rád vytvořil informační centrum služeb, kde by byla zahrnuta i informovanost praktických lékařů. I. Poláček, Unie neslyšících, uvedl, že pokud jde neslyšící člověk k lékaři, tak si musí vzít tlumočníka, kdežto například v Anglii je to naopak, tam tlumočníka zajišťuje lékař. H. Jelínková, Lorm, dodala, že v návrhu novely zákona je zakotveno, aby lékař tlumočníka zajištoval. Lékaři by museli mít k dispozici registr tlumočníků a služba by byla hrazena přímo lékařem. P. Brabcová, Církevní střední zdravotnická škola, uvedla, že co se týče terénní odlehčovací služby, klienti nemají vyřešené příspěvky na péči, a když zjistí, že je služba placená, tak už o ni nemají zájem. Dalším problémem je, že pokud klient onemocní, tak za ním lékař nepřijde. G. Rotreklová, Domov pro mne, sdělila, že v jejich organizaci jsou osoby se smyslovým postižením nejmenší skupinou, představují asi pouze deset procent. Dále poskytují asistenční služby v terénu pro osoby se zdravotním postižením, ale osoby se sluchovým postižením zatím v péči nemají, nedisponují ani tlumočníkem. ad 3. Stanovení prioritních oblastí (na základě diskuze) Pracovní návrh prioritních oblastí: 1. posílení komunikačních možností rozšíření tlumočnických a simultánních přepisových služeb, využívání moderních technologií u neslyšících, individuální práce s nedoslýchavými zvýšení informovanosti o kompenzačních pomůckách, tréninkový modul pro práci s komp. pomůckami 2. zlepšení spolupráce rodina (raná péče) + sociální služby + lékaři, posílení spolupráce mezi sociálními a zdravotními službami (schopnost a ochota lékařů spolupracovat lékaři často spolupracovat ani nechtějí, ani nechtějí poskytnout informace) 3. podpora zaměstnávání tréninková místa na zkoušku (nácvik dovedností), práce na částečný úvazek, sociální rehabilitace 4. zvýšení informovanosti zlepšit informovanost lékařů, bylo by vhodné navázat spolupráci s Úřadem práce, osvěta v oblasti používání správné terminologie, Odbor zdraví koordinátor pro osoby se zrakovým postižením 5. potřeba novelizace legislativy problém získávání kompenzačních pomůcek neslyšící na ně často nedosáhnou (reforma vyhlášky 388)
- překonávání bariér ozvučené bankomaty, pošty - zvýšení samostatnosti sociální rehabilitace zisk dovedností (podpora zaměstnávání) - hledání zaměstnání pouze částečný zájem u zrakově postižených osob hledat si práci - dlouhodobá nezaměstnanost + velmi omezené možnosti vhodných prací - chybí kompetence + nereálné představy + problém pravidelného režimu - komunikační problémy mezi neslyšícími a slyšícími časté nedorozumění i při jednání s odborníky, znakový jazyk je pro neslyšící jazyk mateřský a český jazyk je pro ně cizí jazyk, možnosti překonávání komunikačních bariér přepisy, tlumočení - důležitost včasné intervence brzy naučit jazyk a používat jej (rozdíly pokud sluchově postižené dítě vyrůstá v rodině se sluchovým postižením nebo ne) - využití moderních technologií aplikace pro mobilní telefony a tablety jsou velmi drahé (50 tis. Kč) zavedení mezi položky hrazené pojišťovnou - problém fluktuace pracovníků a jejich nedostatek ad 4. Závěr Na závěr se koordinátor komunitního plánování R. Janík a vedoucí pracovní skupiny Z. Hašová se všemi účastníky rozloučili a poděkovali za účast a aktivní spolupráci. Zapsali: P. Přibylová, R. Janík Dne: 27. 1. 2016