Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Diplomová práce Právní ochrana proti hluku a vibracím Alice Šafránková 2005/2006 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právní ochrana proti hluku a vibracím zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. 1

Obsah 1.ÚVOD... 4 1.1 CÍLE PRÁCE... 4 1.2 PODĚKOVÁNÍ... 4 2. DEFINICE HLUKU A VIBRACÍ... 5 2.1. DEFINICE HLUKU... 5 2.2 DEFINICE VIBRACÍ... 10 3. HISTORICKÝ EXKURZ DO PRÁVNÍ ÚPRAVY HLUKU A VIBRACÍ... 12 3.1 POČÁTKY PRÁVNÍ REGULACE... 12 3.2 KONEC 20.STOLETÍ... 13 4. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA V ČR... 15 4.1 PRÁVNÍ REGULACE OCHRANY PROTI HLUKU A VIBRACÍM... 15 4.1.1 Prameny právní úpravy... 15 4.1.2 Povinnosti provozovatele hluku nebo vibrací... 15 4.1.3. Konstrukce hygienických limitů hlukových imisí... 17 4.1.3.1. Vnitřní prostor staveb... 18 4.1.3.2 Venkovní prostor a venkovní prostor staveb... 20 4.1.3.3 Zvláštní režim letišť... 22 4.1.3.4 Zvláštní režim hudby... 23 4.1.3.5 Zvláštní režim komunikací... 24 4.1.4 Právní úprava vibrací... 25 4.1.4.1 Vibrace v chráněných vnitřních prostorech staveb... 27 4.1.4.2 Vertikální vibrace o kmitočtu nižším než 0,5 Hz... 27 4.1.5 Obecně závazné vyhlášky obcí regulující ochranu před nepříznivými účinky hluku... 27 4.2 ZÁKLADNÍ NÁSTROJE PRÁVNÍ OCHRANY... 30 4.2.1 Prostředky ochrany... 30 4.2.2 Veřejnoprávní nástroje... 31 4.2.2.1 Povolení provozu nadlimitního zdroje hluku... 31 4.2.2.2 Vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví jako dotčeného orgánu státní správy... 34 4.2.2.3 Státní dozor orgánů ochrany veřejného zdraví... 34 4.2.2.4 Žaloba ve správním soudnictví... 37 4.2.2.5 Hlukové mapování... 38 4.2.3 Soukromoprávní nástroje... 40 4.2.3.1 Svépomoc... 40 2

4.2.3.2 Zásah do pokojného stavu... 40 4.2.3.3 Sousedská žaloba... 41 5. KOMUNITÁRNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA HLUKU A VIBRACÍ... 44 5.1 HISTORICKÝ VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY... 44 5.2 PRÁVNÍ ÚPRAVA HLUKOVÝCH EMISÍ A VIBRACÍ... 45 5.3 PRÁVNÍ ÚPRAVA HLUKOVÝCH IMISÍ... 46 5.4 KOMPATIBILITA PRÁVA ES A ČESKÉHO PRÁVA V OBLASTI IMISÍ HLUKU... 48 6. ZÁVĚR... 51 6.1 SHRNUTÍ... 51 6.2 ÚVAHY NAD ÚPRAVOU DE LEGE FERENDA... 52 7. CIZOJAZYČNÉ RESUMÉ... 54 8.SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 57 8.1 PRÁVNÍ PŘEDPISY... 57 8.2 ELEKTRONICKÉ ZDROJE... 57 8.3 LITERATURA... 58 8.4 DALŠÍ PRAMENY... 58 9. PŘÍLOHY... 59 3

1.Úvod 1.1 Cíle práce Tématem této diplomové práce je Právní ochrana proti hluku a vibracím, v jehož rámci se zaměřím na analýzu platné právní úpravy v českém právním řádu, právní úpravy Evropských společenství a jejich vzájemnému porovnání, jakožto posouzení jejich vzájemné kompatibility. Cílem diplomové práce je popsat, jakým způsobem je zabezpečena právní ochrana proti nepříznivým účinkům hluku a vibrací, a to zejména hluku v komunálním mimopracovním prostředí, tzv. enviromentálnímu hluku, který jako stěžejní prolíná celou prací, a který je stále se rozšiřujícím negativním jevem v současném životním prostředí a porovnat českou právní úpravu ochrany proti hluku a vibracím s předpisy Evropských společenství regulujících tuto oblast. Počátkem se diplomová práce bude věnovat vymezení základních dvou pojmů, hluku a vibracím, dále stručně nastíní historický vývoj právní úpravy této problematiky v našich podmínkách a v následující části rozebere platnou právní úpravu v ČR. Samostatná podkapitola je věnována veřejnoprávním a soukromoprávním nástrojům sloužícím k právní ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Po krátkém exkurzu do historie regulace právní ochrany dotčené oblasti v EU, nastíní diplomová práce právní úpravu Evropských společenství a zhodnotí kompatibilitu obou právních úprav a zapracovanost evropské právní úpravy do regulace české. 1.2 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat především vedoucí mé diplomové práce paní JUDr. Janě Dudové, Ph.D. za poskytnuté konzultace a vedení této diplomové práce a dále panu Ing. Milanu Pleyerovi z odboru správního a vnitřních věcí Městského úřadu v Šumperku za sdělení informací, které jsem v této diplomové práci využila. 4

2. Definice hluku a vibrací 2.1. Definice hluku Zvukové prostředí je přirozenou součástí životního prostředí člověka. Sluchem přijímá člověk významný podíl informací o světě. Hluk je zvukem ( akustickým signálem ), který je nežádoucí. Další zpřesnění definice hluku bude záležet na tom, jaký obor, a pro jaký účel jej definuje a dále také potom zda máme na mysli jeho emise, imise či vliv těchto imisí na něco či na někoho. Hluk je jakýkoliv nepříjemný, rušivý nebo pro člověka a pro některé druhy živočichů škodlivý zvuk. Hluk můžeme v současné době považovat za jeden z významných zdrojů ohrožení životního prostředí a v mnoha případech i bezprostřední riziko pro lidské zdraví. Hluku nelze přivyknout, ani se mu přizpůsobit. Lékařsky lze hluk považovat za zvuk, který má účinky přímo na správnou činnost sluchového orgánu ( specifické účinky ) a prokázány jsou i vlivy na kardiovaskulární a imunitní systém a vlivy na zdraví v důsledku rušení a nedostatku spánku, apod. ( nespecifické účinky ), které ovlivňují celou řadu dalších aspektů lidského života, mj. emocionální rovnováhu, jednání v sociálních vztazích, průběh nemocí, jejichž primární příčina s hlukovou zátěží nesouvisí. Vlivy hluku na jednotlivce jsou poměrně výrazně individuální. U každého člověka existuje určitý stupeň senzitivity, respektive tolerance k rušivému účinku hluku. V normální populaci se vyskytuje 10-20% vysoce senzitivních osob, stejně jako osob velmi tolerantních. U zbylých 60-80% populace však víceméně platí závislost míry obtěžování na velikosti hlukové zátěže. Rušivost je tedy do určité míry objektivně prokazatelný a uznávaný vliv hluku 1. Hluk je jakýkoliv nepříjemný, rušivý nebo pro člověka škodlivý zvuk. Z fyzikálního hlediska je zvuk mechanické vlnění v pružném prostředí, které se šíří od zdroje prostřednictvím zvukových vln, jimiž se přenáší akustická 1 Liberko, M.: Hluk v prostředí. Problematika a řešení, Praha, Ministerstvo životního prostředí, 2004, str.7 5

energie. Při posuzování hluku jde nejčastěji o hluk šířící se vzduchem, ale zvukové vlny se mohou šířit i vodou, stavební nebo strojní konstrukcí. Měřítkem síly hluku je jeho hlasitost. O negativním působení hluku nerozhoduje jen jeho intenzita, ale také i doba jeho trvání. Akustické prostředí je charakterizováno velkou rozmanitostí a proměnlivostí zvuků, z nichž skoro kterýkoliv se za určitých okolností může stát hlukem, který člověka ruší, obtěžuje či přímo poškozuje na zdraví. Fyzikálními veličinami, kterými je možno charakterizovat hluk, resp. zvuk, jsou frekvence ( Hz ), akustický tlak ( Pa ), akustická rychlost ( m.s-2 ) a intenzita zvuku ( W.m-2 ). Frekvenční rozsah normálního lidského sluchu, tzv. slyšitelný zvuk, je 16 Hz až 20 khz. Slyšitelný zvuk, jehož kmitočet se nachází v pásmu 8 khz až 20 khz, se nazývá vysokofrekvenční zvuk 2. Naopak za nízkofrekvenční zvuk je považován slyšitelný zvuk s výraznými frekvenčními složkami v pásmu kmitočtů nižších než 100 Hz, na pracovištích nižších než 50 Hz. Postupné podélné vlnění v pružném prostředí, jehož kmitočet je nad pásmem slyšitelných kmitočtů ( nad 20 khz ) se nazývá ultrazvuk, a jehož kmitočet je pod pásmem slyšitelných kmitočtů ( pod 16 Hz ) je tzv. infrazvuk. Další veličinou, která blíže určuje zvuk, je jeho intenzita neboli energie zvukové vlny. Intenzitu zvuku můžeme také vyjádřit velikostí kolísání tlaku vzduchu způsobeného šířením zvukové vlny. Proto se při měřeních zvuku zjišťuje hladina akustického tlaku v decibelech ( db ). Člověk se běžně pohybuje v prostředí, kde hladiny hluku kolísají mezi 25 a 105 db. Hodnoty okolo uvedené dolní hranice se vyskytují např. v zasněženém lese při bezvětří nebo v tiché místnosti v noci. Spánek by neměl být rušen hluky nad 45 db, hluk do 50 db ruší dobrou duševní pohodu, duševní práce vyžadují soustředěnost a přesnost. Ale už hlasitý hovor vytváří hladinu 60 db, symfonický orchestr okolo 90 db, rockový koncert přes 100 db, stejně jako zdroje hluků v průmyslových provozech (takový hluk již však dlouhodobým působením způsobuje poškození sluchu ). I ve vzdálenosti několika kilometrů od letiště způsobují proudová letadla 2 Příloha 1, bod 2., nařízení vlády č. 502 / 2000 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů 6

hluk přes 80 db, ve vzdálenosti stovek metrů jsou to hladiny přes 100 db. Naštěstí vcelku vzácné jsou hluky nad 125 až 135 db, které jsou provázeny bolestivým pocitem. Jako dlouhodobě nesnesitelná bývá uváděna hodnota 65 db ( ve smyslu průměru hodnot hluku měřených během jednoho dne ) 3. Subjektivně se u hluku rozeznává hlasitost, výška a barva zvuku, což se u jednotlivých osob může lišit. Pro objektivní posouzení hlukové situace, je tedy nutné provést měření v souladu s doporučenými metodami a postupy. Podle účelu je možné rozdělit měření hluku na měření akustických emisí, tj. měření zvukové energie vyzařované stroji, technologickými zařízeními apod. a měření akustických imisí, tj. měření hluku prostředí, např. na pracovních místech, v místech pohybu a odpočinku osob, které umožňují hodnotit akustickou kvalitu prostředí a možné vlivy hluku na člověka. Při měření akustických imisí se zjišťují údaje, které jsou významné z hlediska posouzení působení hluku na člověka a při hodnocení akustické kvality prostředí. Jsou to zejména hladina akustického tlaku A LpA, její časový průběh, ekvivalentní hladina akustického tlaku A Laeq, kmitočtové složení hluku, impulsní a neimpulsní charakter hlukového signálu, charakter akustického pole apod 4. Např. hladina akustického tlaku Lp se vyjadřuje v db a je určena vztahem: Lp = 20 log ( p/po ) db kde p je okamžitý akustický tlak v Pa, po je referenční akustický tlak v Pa, po = 2.10-5 Pa. Hladina akustického tlaku A LpA je hladina akustického tlaku Lp frekvenčně váženého filtrem A. Ekvivalentní hladina akustického tlaku Leq,T je určena vztahem: T 0,1 K ( t ) L = 10 log ( 1 / T ) integrál 10 dt db, Aeq,T o kde 3 Liberko,M.Hluk v prostředí. Problematika a řešení, Praha, 2004, str.9 4 Vaňková, M.a kol. Hluk, vibrace a ionizující záření v životním a pracovním prostředí, část II. Brno: VUT v Brně, 1996, str.7 a 11 7

p ( t ) je okamžitý akustický tlak v Pa, L ( t ) je okamžitá hladina akustického tlaku v db, T je doba, ke které se ekvivalentní hladina vztahuje. Doba T použitá pro přímé měření nebo pro výpočet Leq,T se vybírá tak, aby dávala výsledky, které jsou reprezentativní po celou dobu působení hluku. Pro ustálený hluk, jehož hladina se nemění, je Leq,T numericky shodná s hladinou akustického tlaku Lp. 5 Existuje řada reálných situací, kdy správné měření a vyhodnocení naměřených údajů může podstatně ovlivnit hodnocení hlukové situace. Zvláště tehdy, kdy vznikají pochybnosti, zda jsou dodržovány nebo naopak překračovány nejvyšší přípustné hodnoty hluku. Pak významně záleží na teoretických znalostech i praktických zkušenostech experimentátora. Při měření se nejčastěji používají integrační zvukoměry, hlukové dozimetry, datové záznamníky pro vzorkování rozložení hladin akustického tlaku v čase a statistické hladinové analyzátory pro určení procentních hladin. Podle časového průběhu hladin akustického tlaku A, Lpa, lze rozdělit hluk na ustálený proměnný: - neimpulsního charakteru - impulsního charakteru V případě ustáleného hluku se hladina akustického tlaku v daném místě nemění v závislosti na čase o více než 5 db. Ustálený hluk trvá v porovnání s intervalem měření dlouhodobě. Za proměnný považujeme hluk, jehož hladina akustického tlaku se ve všech naznačených časových úsecích mění opakovaně v rozmezí větším než 5 db. Kolísavý hluk se vyznačuje pozvolnými a plynulými změnami, přerušovaný hluk náhlými a výraznými změnami 6. Impulsní hluk je hluk tvořený jedním impulsem, což je jednorázový akustický děj, kratší než 0,2 s, převyšující nejméně o 10 db hluk pozadí, nebo sledem impulsů. Tónový charakter hluku lze zjistit 5 Příloha č. 1, bod 13 a 17, nařízení vlády č. 502/2000 Sb.,o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů 6 Vaňková, M.a kol. Hluk, vibrace a ionizující záření v životním a pracovním prostředí, část II. Brno: VUT v Brně, 1996, str.14 8

subjektivním posouzením nebo přesněji pomocí úzkopásmové frekvenční analýzy. Hluk je tedy akustické vlnění charakterizované dvěma základními znaky, a to tím, že se šíří, a že přenáší energii. Zdraví škodlivé, obtěžující a rušící účinky hluku závisí především, jak už bylo řečeno, na intenzitě hluku, době trvání, frekvenci, frekvenčním pásmu, frekvenci přerušování, impulsnosti hluku a jeho neočekávanosti, rázovitosti, časovém rozložení hluku a osobních dispozicích člověka. Z právního hlediska je hluk možno charakterizovat jako zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Tak definuje hluk zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Jako prováděcí právní předpis zde existuje nařízení vlády č. 502/2000 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které stanoví nejvyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací na pracovištích, v chráněných venkovních prostorách, chráněných vnitřních prostorách staveb a chráněných venkovních prostorách staveb a způsobu měření a hodnocení těchto hodnot. Nařízení rozlišuje hluk na pracovišti dle vlastností zvuku na několik druhů. Podle proměnlivosti zvuku dělí hluk na proměnný, jehož hladina akustického tlaku se v daném místě mění v závislosti na čase o více než 5 db a na ustálený, jehož hladina akustického tlaku se v závislosti na čase nemění o více než 5 db. Dále nařízení operuje s pojmy impulsní hluk a hluk s výraznými tónovými složkami. Impulsní hluk je tvořen jedním nebo více impulsy, kde za impuls je považován jednorázový akustický děj a hluk s výraznými tónovými složkami je hluk, v jehož třetinooktávovém frekvenčním spektru hladina akustického tlaku v některé třetině oktávy převyšuje hladinu akustického tlaku v sousedících třetinooktávových pásmech o více než 5 db. Za tónový zvuk se též považuje hudba a zpěv. Dále nařízení používá rozdělení hluku dle frekvence na vysokofrekvenční a nízkofrekvenční hluk, infrazvuk a ultrazvuk, jejichž definice obsahuje příloha č.1 k zmiňovanému nařízení. 9

2.2 Definice vibrací Velmi podobným zdrojem ohrožení člověka, jakým je hluk, jsou také vibrace. Vibrace představují pohyb pružného tělesa nebo prostředí, jehož jednotlivé body mechanicky kmitají. Při mechanickém kmitání jde o fyzikální jev, kdy hmotný bod nebo tuhé těleso zaujímají v čase různé polohy v prostoru tak, že se pohybují v určitém intervalu vzdáleností, který nepřekročí, kolem tzv. rovnovážné střední polohy. Počet plných cyklů kmitavého pohybu za 1 sekundu se nazývá kmitočet a vyjadřuje se v jednotkách hertz ( Hz ). Hlavními příčinami vibrací jsou dynamické síly provázející výrobní nepřesnosti dílů a součástí, vůle pohyblivých součástí, styk dílů se třením a odvalováním a nevyváženost součástí dílů s rotačním, kmitavým, kývavým a vratným pohybem 7. Na rozdíl od hluku, který se šíří vzduchem, jsou vibrace přenášeny na člověka především z pevných konstrukcí. Hlavními původci vibrací ve venkovním prostoru jsou doprava a průmyslová činnost, kde vibrace vznikají zejména provozem těžkých strojů a důlní činností. V důsledku jízdy motorového vozidla po přilehlé komunikaci nebo trati vznikají dynamické síly, které se přenášejí zemí do okolí do vzdálenosti i několika stovek metrů. Na velikosti vibrací má kromě typu, hmotnosti a rychlosti jízdy vozidla nemalý podíl i technický stav komunikace nebo železniční trati. Velikost vibrací můžeme zjistit buď výchylkou, rychlostí nebo zrychlením, kdy v praxi se nejčastěji měří a hodnotí velikost zrychlení vibrací. Pro potřeby hygienického hodnocení vibrací se jako určující veličina používá hladina zrychlení vibrací La a efektivní hodnota urychlení vibrací ae. Hladina zrychlení vibrací La je určena vztahem La = 20 log ( a/a0 ) db kde a je okamžité zrychlení vibrací v m.s-2, a0 je referenční hladina zrychlení vibrací v m.s-2, a0 = 10-6 m.s-2. 7 Vaňková, M.a kol. Hluk, vibrace a ionizující záření v životním a pracovním prostředí, část II. Brno: VUT v Brně, 1996, str. 97 10

Podle časového průběhu se vibrace dělí na deterministické, u nichž lze okamžitou hodnotu v daném čase přesně určit podle jejího dosavadního průběhu, a na náhodné, které se mění nepředvídatelným způsobem. Podle způsobu přenosu se vibrace dělí na celkové vibrace ( přenášejí se na sedící či stojící osobu z vibrujícího sedadla, podlahy nebo plošiny tak, že způsobují intenzivní vibrace celého organismu, vibrace se hodnotí v pásmu 0,5 až 80 Hz ), dále celkové vibrace v budovách o frekvencích 1 až 80 Hz, celkové vertikální vibrace o frekvenci nižší než 0,5 Hz, místní vibrace přenášené na ruce ( při pracích s vibrujícími nástroji o frekvenci 8 až 1000 Hz ) a místní vibrace přenášené zvláštním způsobem o frekvencích 1 až 1000 Hz, které se nemohou označit ani jako celkové vibrace, ani jako vibrace přenášené na ruce ( přenášené z přenosných motorových křovinořezů či postřikovačů na hlavu, horní část páteře, ramena, aj. ). 8 8 Viz Vibrace, www.zdravcentra.cz 11

3. Historický exkurz do právní úpravy hluku a vibrací 3.1 Počátky právní regulace Počátky právní úpravy ochrany před hlukem a vibracemi spadají do 60. let 20. století, kdy hluk a vibrace byly regulovány v úvodních ustanoveních zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu. Dle tohoto zákona byly podniky, družstva i další organizace povinny v rozsahu své působnosti činit všechna potřebná opatření k vytváření zdravých životních podmínek a za plnění těchto povinností odpovídaly. Tato rámcová ustanovení konkretizovala vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, kde např. 18 stanovil, že sídliště musí být mimo jiné chráněna před nadměrným hlukem a otřesy a oddíl o hygieně práce obsahoval ustanovení o opatřeních proti hluku a vibracím. Vyhláška byla spolu s ostatními hygienickými předpisy zrušena v roce 2001. V roce 1967 byly hlavním hygienikem ČSSR vydány dvě směrnice, které problematiku hluku a vibrací upravovaly mnohem podrobněji, a to směrnice č. 32/1967 Sb. hygienických předpisů, o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a směrnice č. 33/1967 Sb. hygienických předpisů, o ochraně zdraví před nepříznivým působením mechanického kmitání a chvění. Obě dvě byly zrušeny vyhláškou č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, která nabyla účinnosti 1.7. 1977. Šlo o vyhlášku republikového ministerstva zdravotnictví, která upravila problematiku hluku a vibrací v české části federace, přičemž na Slovensku byla přijata obdobná právní úprava též ve formě vyhlášky republikového ministerstva zdravotnictví. Nedílnou přílohou obou zmíněných vyhlášek byly podrobné směrnice hlavního hygienika ČSR, které byly uveřejněny ve Sbírce hygienických předpisů. Vyhlášky ukládaly obecnou povinnost socialistickým organizacím, občanům i dotčeným orgánům činit potřebná opatření ke snížení hluku a vibrací a povinnost pečovat o pracovníky a ostatní občany, aby byli v co nejmenší míře vystaveni hluku a vibracím. Zejména neměly být 12

překračovány nevyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací, stanovené vyhláškou a směrnicemi hlavního hygienika, které stanovily zejména způsob měření a hodnocení hluku a vibrací v pracovním prostředí, ve stavbách pro bydlení a ve stavbách občanského vybavení. Těžiště opatření v boji proti nepříznivému vlivu hluku a vibrací na lidské zdraví spočívalo stejně jako dnes ve snižování hlučnosti zdrojů hluku a zamezení nepříznivého působení vibrací na člověka. Činnost ústředních orgánů a krajských národních výborů směřující ke zlepšení péče o snižování hlučnosti prostředí a boji proti vibracím koordinovala republiková ministerstva zdravotnictví. Speciální postavení v oblasti ochrany zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací měly orgány hygienické služby, které na tomto úseku vykonávaly státní odborný dozor a i jinak usměrňovaly po odborné stránce příslušné činnosti. Zvláštní význam měly rovněž národní výbory, které řídily péči o snižování hluku ve svých územních obvodech, přičemž vycházely ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a ze zákona o národních výborech. Jako orgány státní moci a správy v krajích, okresech a obcích řídily péči o snižování hlučnosti a vibrací při oblastním i územním plánování, při stavebním řízení a v oblasti rozvoje dopravy. Dalším právním předpisem upravujícím otázky hluku a vibrací byl zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ( stavební zákon ), který ve své prováděcí vyhlášce č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu stanovil, že hluk a vibrace nesmějí zhoršovat životní prostředí ve stavbách a v okolí jejich dosahu nad přípustnou míru. 3.2 Konec 20.století Výše zmíněná právní úprava ochrany proti nepříznivému vlivu hluku a vibrací na zdraví člověka byla nahrazena v roce 2000 přijetím zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a nařízení vlády č. 194/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. Tato nová právní úprava z roku 2000 byla reakcí na 13

přidružení České republiky k Evropským společenstvím a předpokládanému vstupu do této nadnárodní organizace, kdy právní regulace vycházela z důvodu neexistence direktiv ES řešících problematiku hluku v komunálním prostředí ze Zelené knihy Evropské komise ze 4.11.1996, kde byla uvedena budoucí politika ochrany proti hluku a vibracím v ES. Úprava v zákoně č. 258/2000 Sb. byla provedena s ohledem na Úmluvu o mezinárodním civilním letectví č. 147/1947 Sb. a doporučení vládní mezinárodní organizace ICAO ( International Civil Aviation Organization ) a ECAC ( Evropan Civil Aviation Konference) 9. K formálnímu zrušení vyhlášky č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací však došlo až vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 20/2001 Sb., kterou se zrušují některé prováděcí právní předpisy vydané v působnosti Ministerstva zdravotnictví. Nařízení vlády č. 194/2000 Sb. bylo s účinností od vyhlášení zrušeno nařízením vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. 9 Důvodová zpráva k zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 14

4. Současná právní úprava v ČR 4.1 Právní regulace ochrany proti hluku a vibracím 4.1.1 Prameny právní úpravy Právní ochrana před nepříznivými účinky hluku a vibrací je subsumovatelná pod ústavní zakotvení práva na ochranu životního prostředí a práva na ochranu zdraví v Listině základních práv a svobod. Český právní řád v obecné rovině uznává právo na ochranu před hlukem a vibracemi jako subjektivní právo, které je jednou ze složek či projevů práva na příznivé životní prostředí, obsaženého v čl.35 odst.1 Listiny a zároveň práva na ochranu lidského zdraví zakotveného v čl.31 Listiny. V naší právní úpravě jsou stěžejní zákonná ustanovení týkající se ochrany před nepříznivými účinky hluku a vibrací obsažena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, dále nařízení vlády č.502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a nařízení vlády č.9/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. Dalším možným pramenem práva, který reguluje oblast ochrany proti hluku a vibracím jsou obecně závazné vyhlášky obcí, vydávané na základě zákonného zmocnění v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích. Celá právní úprava problematiky hluku a vibrací se v českém právním řádu řídí podobně jako některé jiné oblasti v právu životního prostředí zásadou znečištění ( resp. zde rušení ) do určité únosné míry. 4.1.2 Povinnosti provozovatele hluku nebo vibrací Zákon č. 258/2000 Sb. v 30 odst.1 vymezuje osobu, která je odpovědná za provoz zdroje hluku nebo vibrací, definuje, co se rozumí tímto zdrojem a zakládá povinnost provozovatele zdroje hluku nebo vibrací dodržovat stanovené hygienické limity ( viz níže ). Odpovědný za provoz zdroje hluku a vibrací je obecně subjekt, který používá popřípadě provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku a vibrací, případně provozovatel 15

dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk, konkrétně pak zákon vyjmenovává i provozovatele letiště (zák. č. 49/1997 Sb., o civilním letectví ) vlastníka nebo správce pozemní komunikace ( zák.č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ), vlastníka dráhy (zákon č.266/1994 Sb., o drahách). Zdroj hluku nebo vibrací ( v 30 odst. 1 zavedená legislativní zkratka) pak znamená objekt, jehož provozem vzniká hluk, konkrétně zejména stroj či zařízení nebo letiště, pozemní komunikace a dráha. Provozovatel zdroje hluku a vibrací má povinnost technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu stanoveném zákonem č. 258/2000 Sb. a prováděcím právním předpisem zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb, chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. 10 V odstavci 2. 30 zákona je hluk pro účely tohoto zákona definován jako zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Vibracemi zákon rozumí vibrace přenášené pevnými tělesy na lidské tělo, které mohou být škodlivé pro zdraví a jejichž hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Prostory, pro které mají být ve shodě s odst. 1 30 stanoveny hygienické limity, tedy chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb, definuje odstavec třetí. Chráněným venkovním prostorem se rozumí nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce. Výjimkou jsou prostory určené pro zemědělské účely, lesy a venkovní pracoviště. Rekreací podle 30 odst. 1 věty první se rozumí i užívání pozemku na základě vlastnického, nájemního nebo podnájemního práva souvisejícího s vlastnictvím bytového nebo 10 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů 16

rodinného domu anebo nájem nebo podnájem bytu v nich. 11 Chráněný venkovní prostor je prostor do 2 m okolo bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely a staveb funkčně obdobných. Chráněným vnitřním prostorem staveb zákon rozumí obytné a pobytové místnosti ve stavbách pro individuální rekreaci a ve stavbách pro výrobu a skladování. 30 zákona stanoví základní podmínky ochrany zdraví osob v komunálním prostředí před nepříznivými účinky hluku na vibrací, a to povinnosti osoby, která používá, resp. provozuje zdroj hluku a dále povinnosti provozovatelů letišť, vlastníků a správců pozemních komunikací, železnic a dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk. Jen tyto osoby mohou organizačními a technickými opatřeními řešit hygienické závady, spočívající v nadlimitní úrovni hluku, ohrožující zdraví. Zejména u posledně uvedených tj. letišť, železnic a pozemních komunikací je zcela nereálná představa, že za omezení hluku by odpovídali vlastníci jednotlivých automobilů, letadel či železničních vozů. Hluková zátěž je kombinací několika faktorů, a to např. stavu komunikací, technického stavu strojů, způsobu jejich provozu, event. organizace dopravy. Na základě rozboru výsledků monitoringu, prováděného hygienickou službou a z rozboru hlukových map vyplývá, že pokud jde např. o pozemní komunikace, jsou v ČR obytné domy a stavby občanského vybavení v blízkosti silnic, dálnic a městských komunikací zasaženy hlukem větším než Laeq = 75 db asi na 20 km těchto komunikací a nad 70 db je takto zatíženo cca 200 km komunikací. 12 4.1.3. Konstrukce hygienických limitů hlukových imisí V praxi jsou jednotliví lidé hluku vystaveni, případně jím obtěžováni či poškozováni, převážně ve vazbě na určité konkrétní prostředí, v němž se pravidelně pohybují ( bydlí, pracují, rekreují se apod.). Právě proto je snaha jednotlivce domáhat se práva na ochranu před obtěžováním hlukem nejčastěji spojena s úpravou imisí hluku, resp. jejich limitů. Konkrétní náplň dává 11 Fadrný, M., Matějka, L. Hluk ve vnějším prostředí. Právní rádce občana obtěžovaného hlukem. Tábor: Ekologický právní servis, 2004, str.40 12 Důvodová zpráva k 30 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví 17

hygienickým limitům co do jejich konstrukce, výpočtů a také měření nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Toto nařízení stanoví nejvyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací pro pracoviště, pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb. Kromě toho se zabývá také způsoby měření hlukových imisí a hodnocení naměřených hodnot hluku a vibrací. Toto nařízení se nevztahuje na hluk z běžného užívání bytu (tzv. sousedský, či náhodný hluk ), čímž jsou rozuměny např.hlasové projevy lidí a zvířat, používání domácích spotřebičů, neprofesionální hra na hudební nástroj nebo drobná údržba. 13 Zmíněné nařízení chápe pojem hygienický limit jako nejvyšší přípustnou hodnotu hluku nebo vibrací stanovenou pro místa pobytu osob z hlediska ochrany jejich zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Konstrukce limitů je v nařízení postavena na tom, že pouze u limitu pro chráněné vnitřní prostory staveb, a to pouze pro hluk ze zdrojů uvnitř budovy, je limit stanoven jako maximální ( jednorázová ) hladina hluku. 14 V ostatních případech je limit založen na tzv. ekvivalentní hladině hluku, tj. na průměru měření. Pro denní dobu se přitom vychází z osmi nejhlučnějších hodin a pro noční dobu z jedné nejhlučnější. Výjimku tvoří hluk z dopravy na veřejných komunikacích a železnicích a hluk z leteckého provozu, kdy se hodnoty hluku stanoví pro celou denní i noční dobu. Tato konstrukce limitů je celkově značně nevýhodná, protože způsobuje, že je obtížné dosáhnout ochrany v případech, kdy jsou lidé vystaveni hlukové zátěži, která se koncentruje pouze do určitých časových úseků během dne a je vykompenzována úseky tiššími. 4.1.3.1. Vnitřní prostor staveb Konstrukci nejvyšší přípustné hodnoty hluku v chráněných vnitřních prostorách staveb zavádí 11 odst. 1 až 3 nařízení vlády. Hodnoty hluku se pro vnitřní prostory staveb vyjadřují jako ekvivalentní hladina akustického tlaku A LAeq, T a maximální hladina akustického tlaku A LpAmax. V denní době se hodnoty hluku stanoví pro osm souvislých a na sebe navazujících 13 Metodický návod pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí, Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, ročník 2002, str.18 14 Ve výši 40 db viz 11 odst. 2 nařízení č. 502/2000Sb., ve znění pozdějších předpisů 18

dobu. 15 Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A se stanoví nejhlučnějších hodin a v noční době jen pro nejhlučnější hodinu. Výjimku tvoří hluk z dopravy na veřejných komunikacích a železnicích a hluk z leteckého provozu, zde se hodnoty hluku stanoví pro celou denní a noční pro hluk pronikající zvenčí součtem základní hladiny akustického tlaku LAeq, T = 40 db a korekcí přihlížejících k využití prostorů a denní době podle přílohy č. 5 k nařízení vlády. Dále platí, že obsahuje-li hluk výrazné tónové složky nebo má-li výrazný tónový informační charakter, jako například elektroakusticky zesilovaná řeč, přičítá se další korekce - 5 db. Podobně pro hluky šířící se ze zdrojů uvnitř budovy se nejvyšší přípustná maximální hladina akustického tlaku A stanoví součtem základní maximální hladiny hluku LpAmax = 40 db a korekcí přihlížejících k využití prostoru a denní době podle přílohy č. 5 k nařízení vlády. Obsahuje-li hluk výrazné tónové složky nebo má výrazně informativní charakter, jako např. elektronicky zesilovaná řeč, přičítá se opět další korekce - 5 db. Za hluk ze zdrojů budovy se pokládá i hluk ze zdrojů umístěných mimo posuzovaný objekt, který proniká do těchto objektů jiným způsobem než vzduchem, to znamená konstrukcemi nebo podložím. Korekce pro stanovení nejvyšších přípustných hodnot hluku v chráněných vnitřních prostorech staveb je stanovena v příloze č. 5 nařízení vlády. Jedná se o tabulku, která k druhu chráněné místnosti přiřazuje, případně v závislosti na denní a noční době, korekci, tedy číslo, které je nutné přičíst k základní maximální hladině. Způsob užívání stavby je dán kolaudačním rozhodnutím. Příkladem je řádek č. 4 tabulky ( viz příloha diplomové práce č. 2 ), obytné místnosti a hotelové pokoje, kde v době od 6,00 do 22,00 hod je korekce 0 nebo v případě, že jde o místo v okolí hlavních komunikací, kde je hluk z těchto komunikací převažující 15 Noční dobou se rozumí doba od 22.00 do 6.00 hod. - viz 34 odst. 2 zák.č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů 19

a v ochranném pásmu drah, připočte se korekce + 5. Při základní maximální hladině hluku 40 db je pak výsledkem limit 45 db. V době od 22,00 do 6,00 hod se odečítá korekce - 10, v případě, že jde ale o místo v sousedství hlavní komunikace, jak bylo uvedeno výše, přičte se opět korekce + 5 db. 4.1.3.2 Venkovní prostor a venkovní prostor staveb Nejvyšší přípustné hodnoty hluku v chráněném venkovním prostoru a v chráněných venkovních prostorech staveb stanoví 12 nařízení vlády. Hodnoty hluku se vyjadřují ekvivalentní hladinou akustického tlaku A Laeq,T, přičemž se v denní době stanoví pro osm souvislých a na sebe navazujících nejhlučnějších hodin, v noční době pro nejhlučnější hodinu, pro hluk z dopravy na veřejných komunikacích a pro hluk z leteckého provozu se stanoví pro celou denní a noční dobu. Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A ( s výjimkou hluku z leteckého provozu a vysokoenergetického impulsního hluku ) se stanoví součtem základní hladiny hluku LAeq, T = 50 db a příslušné korekce pro denní či noční dobu místo podle přílohy č. 6 k nařízení vlády. Pro vysoce impulsní hluk se připočte další korekce - 12 db. Obsahujeli hluk výrazné tónové složky nebo má-li výrazný informační charakter, jako např. elektroakusticky zesilovaná řeč, přičítá se další korekce - 5 db. Při konkrétní aplikaci těchto korekcí např. na chráněné venkovní prostory ostatních staveb, čili staveb jiných než nemocnic a lázní např. rodinného domu, se postupuje ve sloupcích podle jednotlivých typů korekcí. Korekce v prvním sloupci, tedy 0, se použije v případě, že objektem produkujícím hluk v sousedství rodinného domu je provozovna ( např. továrna, výrobna, dílna, prádelna, stravovací a kulturní zařízení ) nebo jiný stacionární zdroj ( vzduchotechnické systémy, kompresory, chladící agregáty ). Použije se i pro hluk působený vozidly, která se pohybují na neveřejných komunikacích ( pozemní doprava a přeprava v areálech závodů, stavenišť apod.). Dále pro 20

hluk stavebních strojů pohybujících se v místě svého nasazení. 16 Korekci v druhém sloupci, tedy korekci + 5, použijeme pro hluk z pozemní dopravy na veřejných komunikacích. 17 Korekci + 10 podle třetího sloupce použijeme v případě, že se jedná o místo v okolí hlavních pozemních komunikací, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující, a také v ochranném pásmu drah. 18 Nařízení není bohužel přesnější co je a co už není okolí, alespoň však v příloze č. 1 bod 25 vysvětluje, že hlavní pozemní komunikace jsou dálnice, silnice I. a II. třídy a místní komunikace I. a II. třídy. Čtvrtý sloupec obsahuje korekci + 20, jedná se o případy, kdy do hry vstupuje poněkud nejasný pojem stará hluková zátěž. Definice tohoto pojmu je obsažena v příloze 1. bodu 26. nařízení vlády č. 502/2000 Sb. Starou hlukovou zátěží se zde rozumí stávající stav hlučnosti ve venkovním prostoru působený hlukem z dopravy na veřejných komunikacích historicky vzniklý do dne účinnosti nařízení ( tedy 1.1.2001 ). Tato korekce se použije pro hluk z pozemních komunikací a z drážní dopravy. Nařízení dále uvádí, že korekce pro starou hlukovou zátěž zůstává zachována i po rekonstrukci nebo opravě komunikace, při rekonstrukci nesmí dojít ke zhoršení stávající hlučnosti v chráněných venkovních prostorech staveb. Pro obtěžovaného majitele nemovitosti by ale asi bylo přínosnější, kdyby nařízení pamatovalo spíše na odstranění staré hlukové zátěže při rekonstrukci než na pouhé zachování stávajícího stavu. 19 Korekce zůstává nadále zachována i pro krátkodobé objízdné trasy. Rekonstrukcí nebo opravou komunikace se rozumí položení nového povrchu, výměna kolejového svršku, případně rozšíření vozovek při zachování směrového nebo výškového vedení. V případě tzv. staré hlukové zátěže se tedy k základní hladině hluku 50 db připočítá korekce 20 db a výsledná hodnota přípustné hlukové zátěže činí 70 db, což je o 5 db více, než pro člověka dlouhodobě snesitelná hranice hluku. 16 Poznámka č. 1 přílohy č. 6 nařízení vlády č. 502/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů 17 Poznámka č. 2 přílohy č. 6 nařízení vlády č. 502/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů 18 Poznámka č. 3 přílohy č. 6 nařízení vlády č. 502/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů 19 Fadrný, M., Matějka, L. Hluk ve vnějším prostředí. Právní rádce občana obtěžovaného hlukem. Tábor: Ekologický právní servis, 2004, str. 17. 21

4.1.3.3 Zvláštní režim letišť Speciálně pro hluk z leteckého provozu je stanovena nejvyšší přípustná hladina akustického tlaku A a stanoví se součtem základní hladiny hluku LAeq,T = 65 db a příslušné korekce pro denní a noční dobu a místo podle přílohy č. 7 k nařízení vlády. Tato příloha rozlišuje dva druhy území, a to chráněný venkovní prostor a výrobní zónu bez bydlení. Výrobní zóna se považuje za nezpůsobilou pro bydlení s tím, že pokud by došlo k realizaci ojedinělé stavby pro bydlení, je nutné zajistit účinná zvukoizolační opatření. Pro noční dobu se na obou druzích území použije korekce - 10 db. V denní době se pro chráněný venkovní prostor nepoužije korekce žádná, platí tedy limit 65 db, pro výrobní zónu bez bydlení se použije korekce + 5 db a limit se tak dostane na 70 db. Jedná se zde o hluk v chráněném venkovním prostoru a v chráněných venkovních prostorech staveb, korekce hluku v chráněných vnitřních prostorách staveb zůstávají i v případě letiště nezměněny. Pro letiště jako zdroj hluku a vibrací platí zvláštní pravidla upravená v 31 odst. 2 a 3 zákona č. 258/2000 Sb., ve kterých adresátem povinností je provozovatel veřejného mezinárodního letiště, které zajišťuje ročně více než 50 000 startů nebo přistání a provozovatel vojenského letiště. Provozovatel takového letiště může sice svým provozem překročit hygienické limity hluku, je ovšem v takovém případě povinen navrhnout ochranné hlukové pásmo, které zřídí územním rozhodnutím dle 32 odst.1 písm.c) stavebního zákona správní úřad příslušný podle zvláštního právního předpisu 20, konkrétně to bude příslušný stavební úřad. V tomto hlukovém pásmu má provozovatel letiště ještě další povinnost. Musí u vyjmenovaných druhů staveb ( u bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu, staveb pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb; účel staveb je dán kolaudačním rozhodnutím) postupně 20 Zákon č.500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 22

provést nebo zajistit provedení protihlukových opatření v takovém rozsahu, aby byly alespoň uvnitř staveb hygienické limity hluku dodrženy. Pro tento účel je provozovatel letiště povinen nechat na svůj náklad vypracovat odborný posudek. U výše vyjmenovaných staveb nacházejících se v tomto ochranném pásmu, u nichž by podle odborného posudku protihluková opatření nezajistila dodržování hygienických limitů, může příslušný správní úřad zahájit řízení o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění. Provozovatel letiště jako provozovatel zdroje hluku ve smyslu 30 odst.1 zákona č. 258/2000 Sb. nemůže obecně požádat o povolení provozu nadlimitního zdroje hluku, ale má speciální možnost překročit za určitých podmínek hygienické limity, ale to jen v případě, že je provozovatelem velkého mezinárodního nebo vojenského letiště. Provozovatelé ostatních typů letišť jsou vázáni hygienickými limity a není možné v dalším řízením rozhodovat o povolení případné nadlimitní imise hluku. 4.1.3.4 Zvláštní režim hudby Další zvláštní oblastí, ve které jsou poněkud odlišně stanovovány hygienické limity hluku, je problematika hluku z veřejné produkce hudby ( koncert, taneční zábava atd.) a hluku z provozoven služeb, výslovně regulovaná v 32 zákona č. 258/2000 Sb. Ani tento hluk nesmí překročit hygienické limity stanovené prováděcím právním předpisem. Jde-li o veřejnou produkci hudby, zajistí splnění této povinnosti pořadatel nebo osoba provozující službu. Nelze-li zjistit, kdo je pořadatel, pak povinnost zajistit, aby nebyl překračován hygienický limit podle zákona, leží na osobě, která k produkci hudby poskytla stavbu, pozemek nebo jiné zařízení. Osoba, která jako pořadatel veřejné produkce hudby nezajistí, že hluk z ní nepřekročí stanovené hygienické limity nebo poskytne stavbu, jiné zařízení nebo pozemek k veřejné produkci hudby, aniž by zajistila, že hluk z ní nepřekročí stanovené hygienické limity, se dopouští přestupku na úseku zdravotnictví podle 29 odst.1 písm. o) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, za což jí lze uložit pokutu až do výše 50.000 Kč. Důležité omezení obsahuje 1 odst. 2 nařízení vlády č. 502/2000 Sb., podle kterého se nařízení nevztahuje na hudební projevy a hluk z činností osob na 23

veřejných prostranstvích, pokud se nejedná o hluk působený výrobní nebo jinou podnikatelskou činností osob. Relevantní vzhledem ke konstrukci limitů, resp. korekcí přičítaných k limitu pro chráněný vnitřní prostor staveb je to, že nařízení vlády 21 řadí zpěv a hudbu do kategorie hluku s výraznými tónovými složkami. Jak je uvedeno výše, nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro hluk pronikající zvenčí se stanoví součtem základní hladiny akustického tlaku LAeq,T, která činí 40 db a korekcí podle přílohy č.5. Obsahuje-li ovšem hluk výrazné tónové složky nebo má-li výrazný informační charakter, jako např. elektroakusticky zesilovaná řeč, přičítá se nad to další korekce - 5 db. Obdobně pro zvuky šířící se uvnitř budovy stanovuje nařízení v 11 mimo korekce podle přílohy č.5 další korekci - 5 db. Za hluk ze zdrojů uvnitř budovy se pokládá i hluk ze zdrojů umístěných mimo posuzovaný objekt, pronikající do těchto objektů jiným způsobem než vzduchem, tzn. konstrukcemi nebo podložím. Nejvyšší přípustná hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku A pro zvuk elektronicky zesilované hudby v 11 odst. 6 nařízení je stanovena pro hudební produkce při společenské zábavě na hodnotu LAeq,T = 90 db a pro koncertní produkce elektronicky zesilované hudby hodnotou LAeq,T = 100 db pro prostor uvnitř hlediště, a to po dobu T = 4 hodiny maximálně. Odstavec 6. ještě ve své poslední větě připomíná, že dodržení limitů podle odstavce 6. ve vnitřním prostoru zábavních podniků neznamená automaticky dodržení hygienických limitů v okolních chráněných prostorech a ve chráněném venkovním prostoru. 4.1.3.5 Zvláštní režim komunikací Posledním speciálním případem konstrukce hygienických hlukových limitů jsou komunikace jako nejčastější zdroj rušivého a velmi často nadlimitního hluku. Jak pro vnitřní, tak i pro vnější prostor platí, že pro hluk z dopravy na veřejných komunikacích a železnicích a pro hluk z leteckého provozu se hodnoty hluku stanoví pro celou denní noční dobu. 21 Příloha č. 1 bod 6. nařízení vlády č. 502/2000 Sb. ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů 24

Pro hluk v chráněných vnitřních prostorách staveb pronikající vzduchem zvenčí je základní hladina akustického tlaku LAeq,T = 40 db a korekce jsou stanoveny v příloze č. 5 nařízení vlády. K tomuto obecnému vzorci se v případě, že se stavba nachází v okolí hlavní komunikace, kde je hluk z této komunikace převažující anebo v ochranném pásmu drah, připočte korekce + 5 db. Nejvyšší přípustné hodnoty hluku v chráněném venkovním prostoru a v chráněných prostorech staveb stanoví 12 nařízení vlády. Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A se stanoví součtem základní hladiny hluku LAeq,T = 50 db a korekce pro denní nebo noční dobu a místo podle přílohy č.6. Jednotlivé korekce uvedené v tabulce se nesčítají. Pro noční dobu se použije další korekce - 10 db. Korekci + 5 db použijeme pro hluk z pozemní dopravy na veřejných komunikacích, korekci + 10 db v případě, že se jedná o místo v okolí hlavních pozemních komunikacích ( dálnice, silnice I. a II. třídy a místní komunikace I. a II. třídy ), kde je hluk z této dopravy převažující a také v ochranném pásmu drah. Pro starou hlukovou zátěž z pozemních komunikací a drážní dopravy, kterou nařízení definuje jako stav hlučnosti ve venkovním prostoru působený hlukem z dopravy na veřejných komunikacích, který tomto prostoru existoval k 1.1.2001, se použije korekce + 20 db. 4.1.4 Právní úprava vibrací Problematika vibrací je řešena stejně jako ochrana před hlukovými imisemi v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví ( 30 až 34 ). Konkrétní přípustné limity vibrací jsou stanoveny v prováděcím nařízení vlády č. 502/2000 Sb. k tomuto zákonu. Na rozdíl od problematiky hluku jsou z hlediska vibrací upraveny pouze imisní limity. Určitou výjimkou je 33 zákona č. 258/2000 Sb., který stanoví, že v chráněných vnitřních prostorech nesmějí být instalovány stroje a zařízení o základním kmitočtu od 4 do 8 Hz. Pokud jde o umístění zdroje vibrací mimo chráněné vnitřní prostory, může podle tohoto paragrafu provozovatel instalovat takový stroj nebo zařízení v okolí bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Zákon ovšem jako podmínku stanoví, že provozovatel 25

zdroje vibrací na základě studie o přenosu vibrací příslušnému orgán ochrany veřejného zdraví prokáže, že nedojde k nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby v těchto stavbách. K prokázání nezávadnosti zdroje vibrací dojde v průběhu např. stavebního řízení nebo jiného řízení upraveného zvláštními právními předpisy, ve kterém orgán ochrany veřejného zdraví funguje jako dotčený správní orgán a základě 77 zákona o ochraně veřejného zdraví. Vládní nařízení č. 502/2000 Sb. upravuje v 13 a násl. nejvyšší přípustné hodnoty vibrací, které působí na člověka na pracovištích a ve stavbách s obytnými a pobytovými místnostmi. Vibrace o kmitočtu nižším než 0,5 Hz se vyjadřují průměrnou váženou hladinou zrychlení vibrací ( Law v db) nebo váženou efektivní hodnotou zrychlení vibrací (aew v m.s-2) průměrnými hladinami zrychlení vibrací v třetinooktávových kmitočtových pásmech (Lat v db) nebo efektivními hodnotami zrychlení vibrací v třetinooktávových kmitočtových pásmech (aet v m.s-2 ) průměrnou souhrnnou váženou hladinou zrychlení vibrací(lvw v db) nebo souhrnnou váženou efektivní hodnotou zrychlení (avw v m.s-2) v případě segmentálních vibrací přenášených na ruce, přičemž hladiny zrychlení vibrací a efektivní hodnoty zrychlení vibrací jsou vzájemně zastupitelné veličiny vibrací. Nejvyšší přípustné hodnoty vibrací se vztahují na vibrace přenášené z okolního prostředí na člověka. V závislosti na způsobu přenosu a okolních podmínkách jsou stanoveny nejvyšší přípustné hodnoty celkových vertikálních horizontálních vibrací, nejvyšší přípustné hodnoty vibrací přenášených na ruce, nejvyšší přípustné hodnoty vibrací přenášených zvláštním způsobem ( související s pracovním prostředím), nejvyšší přípustné hodnoty vibrací ve stavbách pro bydlení a ve stavbách občanského vybavení a nejvyšší přípustné hodnoty celkových vertikálních vibrací o kmitočtu nižším než 0,5 Hz. 26

4.1.4.1 Vibrace v chráněných vnitřních prostorech staveb Nejvyšší přípustné hodnoty vibrací v chráněných vnitřních prostorech staveb se vztahují na horizontální a vertikální vibrace v místě pobytu osob. Nejvyšší přípustné hladiny zrychlení vibrací jsou dány součtem základních hodnot zrychlení vibrací uvedených v příloze č.10 nařízení a korekcí na využití místností, denní dobu a povahu ( přerušované a nepřerušované vibrace, opakující se otřesy ) 22. Nařízení vlády dále upravuje nejvyšší přípustné vážené hladiny zrychlení vibrací stavebních konstrukcí v chráněných vnitřních prostorech, a to v závislosti na typu prostoru, denní době a povaze vibrací. 4.1.4.2 Vertikální vibrace o kmitočtu nižším než 0,5 Hz Nejvyšší přípustné hodnoty vibrací o kmitočtu nižším než 0,5 Hz se vztahují k místům pobytu osob, zejména k pracovním místům nesamojízdných strojích. V tomto případě je účelem dodržování udávaných nejvyšších přípustných hodnot omezení vzniku zdravotní poruchy zvané kinetóza a hodnoty v nařízení uvedené se netýkají hodnocení dopravních prostředků z hlediska komfortu. 4.1.5 Obecně závazné vyhlášky obcí regulující ochranu před nepříznivými účinky hluku Obecně závazné vyhlášky obcí vydávané v samostatné působnosti jsou platnou právní úpravou považovány za legitimní pramen práva s povahou forem činnosti veřejné správy. Základní a rozhodující podmínkou jejich ústavnosti a zákonnosti je jejich ústavně právní a zákonný podklad a soulad s Ústavou ČR a s platnými zákony. Ústava ve svém čl. 104 odst. 3 výslovně stanoví, že Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Zákon o obcích potom ústavněprávně konstituovanou pravomoc přičitatelnou obcím blíže specifikuje ve svém ustanovení 10, a to formou jmenovitých zákonných zmocnění k vydávání obecně závazných 22 Příloha č. 11 nařízení vlády č. 502/2000 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů 27

vyhlášek, včetně odkazu na příslušná zákonná zmocnění, obsažená ve zvláštních zákonech. 23 Tato specifická oblast právní úpravy ochrany před nepříznivými účinky hluku prošla v posledních letech poměrně zásadními změnami. Tato problematika byla v 90. letech 20. století regulována v tehdejším zákoně o obcích č. 367/1990 Sb., který byl posléze považován za nedostatečný, protože v něm obsažené zmocnění k vydávání obecně závazných vyhlášek sledovalo jiný účel, a to zájem na potírání pouliční prostituce. Proto bylo třeba zákonem zakotvit takové ustanovení, které by obce legitimovalo k normotvorbě pravidel, sledujících ochranu před hlukem z provozu nejrůznějších zábavných produkcí a provozoven. Jako důsledek paralelní a zřejmě nekoordinované časově přibližně souběžné přípravy nového zákona o obcích č. 128/2000 Sb. a zákona ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. se objevila duplicita zákonného zmocnění obcí k vydávání obecně závazných vyhlášek. Až do novely zákona ochraně veřejného zdraví č. 274/2003 Sb., s účinností k 1.10.2003, která zrušila část ustanovení 96 zákona 258/2000 Sb. mohly být vyhlášky vydávány na základě dvou zákonů. 96 jmenovitě zakládal obcím oprávnění, resp. pravomoc, k tomu, aby svými obecně závaznými vyhláškami nařídily pro území obce nebo jeho část k ochraně před hlukem a vibracemi konec veřejné produkce hudby, provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb, pokud jejich produkcí nebo provozem dochází k neúměrnému obtěžování občanů. 24 Zmiňovaná duplicita představující jakýsi souběh zmocňovacích režimů k vydávání obecně závazných režimů obcí v praxi často vedla k nejasnostem a pochybnostem, kdy co aplikovat a zrušení části zmiňovaného 96 zák.č.258/2000 Sb. vedlo jen ke zlepšení jasnosti, srozumitelnosti a jednoznačnosti znění právního řádu. 25 23 Průcha P. Obecně závazné vyhlášky obcí a ochrana životního prostředí, se zaměřením na ochranu před hlukem. In Průchová I. Aktuální otázky práva životního prostředí. Redakce sborníku. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2005, s. 197 24 Nedotčena zůstala část textu tohoto ustanovení znějící: Obec může obecně závaznou vyhláškou nařídit pro území obce nebo jeho část k ochraně zdraví před vznikem a šířením infekčních onemocnění provedení speciální ochranné desinfekce a deratizace. 25 Průcha P. Obecně závazné vyhlášky obcí a ochrana životního prostředí, se zaměřením na ochranu před hlukem. In Průchová I. Aktuální otázky práva životního prostředí. Redakce sborníku. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2005, str.196 28