VĚDĚNÍ A UČENÍ V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ: AKTÉŘI A ZMĚNY Martin Kopecký a kol. filozofická fakulta univerzity karlovy, 2013 VARIA V
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kopecký, Martin Vědění a učení v globalizovaném světě: aktéři a změny / Martin Kopecký a kol. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2013. 132 s. (Varia; sv. 13) Anglické resumé ISBN 978-80-7308-474-5 37.014.5 * 316.74:37 * 37.0 * 001.83 * 316.422 * 316.732 vzdělávací politika sociologie výchovy výchova a vzdělávání interdisciplinární aspekty globalizace kulturní integrace kolektivní monografie 37.014 Vzdělávací a výchovná politika [22] Vydání této publikace bylo podpořeno z grantu Zvyšování kvality vzdělávání na FF UK prostřednictvím rozvoje spolupráce s výzkumnými pracovišti Akademie věd ČR, který byl v roce 2012 realizován v rámci centralizovaných rozvojových programů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Recenzovali PhDr. Václav Hájek, Ph.D. PhDr. Stanislav Holubec, Ph.D. et Ph.D. Doc. PhDr. Tatiana Machalová, CSc. Martin Brabec, Marek Hrubec, Martin Kopecký, Milan Kreuzzieger, Martin Profant, Ondřej Štěch, Zuzana Uhde, 2013 Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013 Za obsah a jazykovou správnost odpovídá autor Všechna práva vyhrazena ISBN 978 80 7308 474 5
Obsah Úvod [Martin Kopecký] 7 Pospolitost a vědění [Ondřej Štěch] 11 Demokratická participace versus mocensko ekonomické vztahy [Martin Brabec] 25 Gender a poznávání v globálním kontextu [Zuzana Uhde] 41 Interkulturní vědění a učení: dialog mezi kulturami v globální době [Marek Hrubec] 52 Proměna společensko kulturního rámce a změna nároků na vzdělávání v období globalizace [Milan Kreuzzieger] 75 Vědění a učení v globalizaci a jejich místo ve vzdělávací politice mezinárodních organizací [Martin Kopecký] 88 Krize národního vzdělání a evropská integrace [Martin Profant] 102 Literatura 115 O autorech 127 Rejstřík 129 Resumé / Summary 132
Úvod Úvod Martin Kopecký Vědění a učení jsou fenomény, které bývají v souvislosti s globalizací zmiňovány často. Mimo oblasti společenských věd a politiky frekventovaně nacházejí uplatnění i v jazyce ekonomiky. Hlavní soudobý proud uvažování a slovník politiky a ekonomické sféry však nejsou ideovou oporou této publikace. Ta se pohybuje především v oblasti sociální teorie a kritické analýzy dnešních společností. Dodejme, že je li řeč o společnosti, není tím míněna oblast sociálních vztahů ohraničená národním státem, ale je daleko obecněji odkazováno na makrosociální úroveň života lidí zahrnující i úroveň nadnárodní. Většina autorů publikace dlouhodobě pracuje v oblasti globálních studií. Tento vědní přístup nabízí soustředěný a komplexní transdisciplinární pohled na globalizační procesy, které jsou v současnosti již natolik pokročilé, že sociální vědci nehovoří nejméně po dvě desetiletí jen o světě globalizujícím se, ale rovnou o světě globalizovaném či o globální éře. Pro jeho pochopení lze využívat jednak nových vědeckých konceptů, jednak přístupy dlouhodobě rozvíjené mezi jinými komunitarismus, kritickou teorii společnosti nebo analytický marxismus. Přístup globálních studií bývá nezřídka kritický. Globalizace, jak ji můžeme zkoumat, totiž přináší velké množství napětí, rozporů a krizí. Lze je sledovat ať už v takzvaně vyspělém světě, tak ještě více mimo něj. Mívají povahu sociální, ekologickou, ekonomickou, politickou a v neposlední řadě kulturní. Současně ale platí, že globalizace poskytuje řadu možností, které do jejího nástupu neexistovaly. Jedná se například o snadné předávání informací bez ohledu na prostorové vzdálenosti nebo dříve neznámé úrovně mezikulturního dialogu. Lidské učení a proměny vědění se odehrávají v nejrůznějších prostředích. Na většinu nejdůležitějších z nich se zaměřují kapitoly této publikace. Vědění a učení mají jak individuální, tak sociální povahu. Velmi jednoduše podáno, učí se vždy jednotlivec, nositel a uživatel vědění, jenž je sociálně zakotven. Sociální zakotvení pak mívá několik rovin od intimních vztahů s nejbližšími lidmi přes lokální a národní až po globální. Právě v důrazu na široký sociální kontext a ve schopnosti zachycení komplexity sociálních změn spočívá přínos globálních studií pro analýzu vědění a učení. Úvodní kapitola Ondřeje Štěcha analyzuje význam komunitaristické teorie pro oblasti vědění a učení. Ústředním pojmem komunitarismu je pospolitost. Proto se text nejprve zaměřuje na její definici. Dále rozebírá úvod 7
Sandelovu teorii rozvoje morálního subjektu a učení se morálním rolím. Konstrukci vědění v rámci pospolitosti sleduje skrze antropologicky inspirované myšlení Anthonyho Cohena. Závěrem si všímá střetů ducha národních pospolitostí s podmínkami globální doby. Kapitola Martina Brabce si všímá napětí mezi demokratickou participací a mocenskými vztahy spojenými s kapitalismem. Demokratická participace klade důraz na kolektivní účast při rozhodování a od výkonu moci požaduje skládání účtů, zatímco kapitalismus stojí na individuálních právech, která mají rozhodující slovo i v takových oblastech, jež se významně dotýkají života velkého množství občanů (např. ekonomika). Čtenáři se nejprve seznámí s radikální demokratickou tradicí. Následně jsou prezentovány rozpory mezi různými typy práv v liberální demokracii a ukázány způsoby, jak byly v minulosti eliminovány. Dále se text zaměřuje na problémy, které v kapitalismu vyvolává rozdíl mezi soukromou a veřejnou sférou. Nakonec jsou tematizovány vztahy mezi demokratickou kulturou a kapitalistickou ekonomikou, kde je zvýrazněna i role vzdělávání. Zuzana Uhde se ve třetí kapitole věnuje vývoji feministické reflexe utváření znalosti o ženách v nezápadních kulturách a rozvojových zemí a procesu poznávání ve světle globalizující se společnosti. Zabývá se postkoloniálním feminismem Chandry T. Mohantyové, která upozornila na praktiky diskursivní kolonizace reprodukované rovněž prostřednictvím vzdělávacích praktik. Dále se věnuje teoretickým argumentům Alison Jaggarové, jež kriticky rozebírá konstrukci obrazu nezápadních kultur jako a priori genderově utlačivých a roli, kterou v tomto procesu sehrává hlavní proud západní feministické teorie. Na základě rozboru současných tendencí vývoje autorka ukazuje, jak se klíčovou otázkou pro feministický výzkum stává zkoumání paradoxních tendencí a nezamýšlených důsledků prosazování práv žen v pozdně moderních kapitalistických společnostech v globálním kontextu. Podle Uhde současný vývoj představuje rovněž aktuální výzvy, které stojí před feministicky orientovaným vzděláváním. Kapitola Marka Hrubce se zaměřuje na důležitý aspekt vědění a učení v globálním světě, konkrétně na interkulturní vědění a učení: dialog mezi kulturami. Právě interkulturní interakce jsou typickým projevem globální doby, neboť nyní v podstatně větším měřítku dochází k tomu, že se lidé z různých kultur stále častěji stýkají, což s sebou může přinášet nejen souhlas, ale také konflikty. Snaha předcházet interkulturním konfliktům nebo se je snažit následně omezovat a odstraňovat vyžaduje, aby se lidé mohli vzájemně poznat a vědět, jaká stanoviska zástupci různých kultur zastávají. V tomto smyslu je zapotřebí, aby lidé překonali západocentrický pohled na svět a aby se mohli učit interkulturnímu dialogu. Marek Hrubec předkládá originální koncepci interkulturního dialogu, který přispívá jednak k re 8 vědění a učení v globalizovaném světě: aktéři a změny
spektování různých kultur, jednak k hledání a vytváření transkulturních hodnot, jež jednotlivé kultury spojují v jednu globální civilizaci. Cílem kapitoly Milana Kreuzziegera je upozornit na transformaci společnosti a proměnu referenčního rámce směřující od národního státu ke kosmopolitní perspektivě. Procesy evropské integrace a globálních transformací se mimo jiné projevují i změnou společensko kulturního rámce a mají dopad na změnu chápání a roli vzdělání. Už od 70. let 20. století se objevuje kritika tzv. metodologického nacionalismu, který vedl a často ještě vede k deformaci mnoha vědních disciplín. Studie se dále zabývá vysvětlením pojmu transkulturní obrat a poukazuje na dva vybrané projekty, jejichž výsledkem je kritika kulturního monopolu Západu a snaha otevřít vzdělání kriticky pojímané kosmopolitní perspektivě prostřednictvím instituce muzea. Rozšíření znalostí o důležité civilizační okruhy a jejich vzájemné vazby a interakce by se mělo stát základní součástí vzdělávání ve 21. století Navazující kapitola Martina Kopeckého se soustřeďuje na globalizaci vzdělávací politiky. Sleduje politiky formulované a prosazované mezinárodními politickými a ekonomickými organizacemi, přičemž se zaměřuje především na otázku, jak tyto organizace přistoupily ke konceptu společnosti a ekonomiky založené na vědění. Kapitola ukazuje, že vědění je ve veřejných politikách včetně politiky vzdělávací v několika posledních dekádách dominantně vztahováno k ekonomickým tématům a prioritám a že učení je v nich analogicky tematizováno ve většinou silně ekonomizujícím politickém konceptu celoživotního učení. Podle Martina Profanta, autora sedmé kapitoly, se vzdělání v současné Evropě ocitlo v kritické a riskantní situaci mezi národním vzděláním (tj. vzdělání funkčně integrované v národním státu a svojí formou tomuto státu odpovídající) a evropským vzděláním vztaženým k horizontu sjednocené Evropy. Přitom hrozí záměna vzdělání otevřeného širšímu horizontu s neoliberální destrukcí funkce vzdělání, redukcí této funkce na přípravu flexibilního a použitelného lidského zdroje s odbouráním humánního a občanského rozměru vzdělání. Text sleduje současnou krizi vzdělání v několika vzájemně neoddělitelných horizontech odpovídajících inovativním funkcím novověkého vzdělání: vzdělání jako otvírání horizontů člověka občana státu a lidské bytosti, vzdělání podřízené souladu se stávajícími poznatky vědy a vzdělání jako harmonický rozvoj a kultivace lidských schopností. Kritika neduhů soudobé společnosti se nemůže obejít bez kritiky způsobů myšlení, které tyto poruchy vytvářejí nebo pomáhají přímo či nepřímo zachovávat tím, že je ignorují, popírají či vykládají jejich příčiny zavádějícím způsobem. To se týká myšlení, jež se uplatňuje v nejrůznějších oblastech ve vědě, politice, médiích i jinde. Jedním z úkolů globálních studií je dávat podněty pro veřejné rozpravy. Právě ty mají možnost ovlivnit další vývoj toho, jak budou vědění a učení chápány a v návaznosti na to rozvíjeny. úvod 9
Vědění a učení jsou fenomény z antropologického hlediska nutné, jejich podoby jsou ale otevřené. Mohou tedy ve svých rozličných podobách přispívat ke vzniku a udržování globálních problémů, stejně jako k jejich překonávání. Rád bych na tomto místě poděkoval všem spoluautorům a také recenzentům publikace. Poděkování patří též PhDr. Renatě Kocianové, Ph.D., vedoucí projektu Vědění a učení v globalizovaném světě: aktéři a změny. 10 vědění a učení v globalizovaném světě: aktéři a změny