DPH ve veřejné správě

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finanční a účetnictví DPH ve veřejné správě Bakalářská práce Autor: Radka Králíková, DiS. Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Jaroslava Urbanová Praha červen 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Liberci, 15. 6. 2010 Radka Králíková

Poděkování: Chtěla bych poděkovat za pomoc při zpracování této bakalářské práce především vedoucí práce Ing. Jaroslavě Urbanové, odbornému konzultantovi Ing. Janě Štancíkové za všestrannou pomoc při odborných konzultacích problematiky daně z přidané hodnoty. Poděkování patří i Janu Dvořákovi za technickou podporu.

Anotace Bakalářská práce DPH ve veřejné správě je zaměřena na výklad základních pravidel a postupů při aplikaci zákona o dani z přidané hodnoty u územně samosprávných celků, (tj. krajů, obcí) a jimi zřízených příspěvkových organizací. Účelem této práce je stručný výklad aplikace daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) u krajů a obcí a u jimi zřízených organizací, které jsou napojeny na jejich rozpočet. Výklad dané problematiky je popsán srozumitelným a přehledným způsobem tak, aby jí porozuměla široká veřejnost. Práce je členěna do čtyř kapitol. V první kapitole se čtenář seznámí se základní charakteristikou DPH. Druhá kapitola je věnována DPH a jeho vlivu na územně samosprávní celky. Ve třetí kapitole se seznámíme s dopadem DPH na hospodaření krajů, obcí. Ve čtvrté kapitole je uveden vzorový případ na DPH a zpracováno daňové přiznání. Annotation The bachelor thesis entitled "VAT in the Public Administration" focuses on the interpretation of the basic rules and procedures of the application of the law of value added tax in relation to local governments (regions, urban areas) and allowance organizations established by them. The purpose of this thesis is a brief explanation of the application of value added tax (hereinafter referred to as VAT) levied by regional and urban governments and with regard to the allowance organizations set up by these local authorities which are linked to their budget. The interpretation of the issue at hand is described in a clear and transparent manner so that it is understood by the general public. The thesis is divided into four chapters. In the first chapter, the reader introduces to the basic characteristics of VAT. The second chapter is concentrated on VAT and its impact on the local governments. In the third chapter is shown the impact of VAT on the economy of regions, urban areas. The fourth chapter is presented a model case of VAT and an example of a complete tax return procedure.

Obsah Úvod...- 7-1. Základní charakteristika zákona o DPH...- 8-1.1 Daňová soustava v České republice...- 8-1.2 Základní pojmy...- 10-1.3 Předmětem daně je:...- 11-1.4 Úplata...- 12-1.5 Ekonomická činnost...- 12-1.6 Osoba povinná k dani...- 13-1.6.1 Osoba povinná k dani pro účely stanovení místa plnění...- 13-1.6.2 Osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku...- 13-1.7 Plátce daně...- 14-1.8 Nesplnění registrační povinnosti...- 15-1.9 Zákonná registrace...- 15-1.10 Dobrovolná registrace...- 16-1.11 Zákaz registrace k DPH...- 16-1.12 Zrušení registrace...- 16-1.12.1 Zrušení registrace plátce na ţádost...- 16-1.12.2 Zrušení registrace správcem daně...- 17-1.13 Osoby osvobozené od uplatňování daně...- 18-1.14 Obrat...- 18-1.15 Vznik povinnosti přiznat DPH...- 18-1.15.1 Úplaty přijaté plátcem daně přede dnem uskutečnění plnění...- 19-1.16 Sazby daně u zdanitelného plnění...- 20-1.17 Základ daně...- 21-1.18 Výpočet daně...- 23-1.18.1 Výpočet daně metodou zdola...- 24-1.18.2 Výpočet daně metodou shora...- 25-1.18.3 Zaokrouhlení daně...- 25-1.19 Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně...- 26-1.20 Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně...- 27-1.21 Metoda za pouţití poměrového koeficientu...- 28 - - 5 -

1.22 Vracení daně osobám registrovaným k dani v jiných členských státech...- 30-1.22.1 Ţádost o vrácení daně...- 30-1.22.2 Podmínky vrácení daně...- 31-1.23 Daňové doklady...- 31-1.23.1 Typy daňových dokladů a jejich náleţitosti...- 33-1.23.2 Lhůta a forma uchovávání daňových dokladů...- 35-1.24 Povinnost podat daňové přiznání a zaplatit daň...- 35-1.24.1 Daňové přiznání...- 36-1.24.2 Zdaňovací období...- 36-1.24.3 Lhůty pro podání daňového přiznání...- 37-1.25 Pokuty a penále...- 37-2. DPH a jeho vliv na územní samosprávné celky...- 38-2.1 Vymezení subjektů...- 38-2.2 Charakteristika ÚSC a PO ve vazbě na sledování obratu pro účely registrace...- 39-2.3 Členění příjmů a výnosů ÚSC pro účely sledování obratu...- 40-2.4 Příspěvkové organizace...- 43-3. Dopad DPH na hospodaření krajů, obcí...- 45-3.1 Hlavní změny, které se dotkly ÚSC:...- 46-4. Vzorový případ na DPH a zpracování daňového přiznání...- 48 - Závěr...- 52 - SEZNAM LITERATURY...- 53 - SEZNAM ZKRATEK...- 54 - SEZNAM TABULEK...- 55 - SEZNAM PŘÍLOH...- 55 - - 6 -

ÚVOD Daňová soustava je souhrn daní vybíraných na území určitého státu. Její základní myšlenkou je zajistit státu dostatek finančních prostředků pro veřejné rozpočty. Pomocí daňové soustavy lze nastavit i posoudit roli státu v ekonomice. Stát by měl hospodařit (jako domácnosti nebo podniky) tak, aby výdaje nečinily více neţ příjmy ve veřejných rozpočtech. Pokud příjmy nestačí pokrýt výdaje, je stát nucen daňové zatíţení zvyšovat. Pokud se daňové zatíţení dostane nad určitou mez, stane se daňová soustava kontraproduktivní a demotivující. Bakalářská práce je zaměřena na výklad aplikace jedné ze základních daní a to DPH u krajů a obcí a u jimi zřízených organizací, které jsou zaměřeny na správu majetku obce (např. technické sluţby, správa bytového fondu a další), organizaci kulturního charakteru (kulturní domy, divadla, muzea, hrady a zámky a další), sportovní oblast (zimní stadiony, hřiště, bazény a další), poskytování sociálních sluţeb (domovy pro seniory, stacionáře, azylové domy a další), poskytování zdravotní sluţby (nemocnice, záchranné sluţby a další), zoologické zahrady. Oblast problematiky je velmi blízká jak územně samosprávným celkům tak příspěvkovým organizacím, uplatňují obdobný postupu při aplikaci DPH, protoţe se jejich činnosti velkou měrou prolínají. V neposlední řadě je nutná odborná úroveň zřizovatele při aplikaci DPH v praxi příspěvkových organizací pro účely uplatnění správných rozhodovacích procesů, zejména k vymezení činnosti a rozpočtů organizací. Cílem této práce je seznámit čtenáře s dopadem zákona o DPH na hospodaření územně samosprávných celků. Informace pro svou bakalářskou práci jsem čerpala z odborných publikací zabývajících se problematikou DPH a DPH ve veřejné správě, zákona o DPH, webových stránek Ministerstva financí České republiky (dále jen MF ČR) a v neposlední řadě z rad a zkušeností, současných kolegů a konzultanta mé práce. - 7 -

1. Základní charakteristika zákona o DPH 1.1 Daňová soustava v České republice Daňová soustava České republiky zahrnuje přímé daně a nepřímé daně. Přímé daně se vypočtou z předmětu daně poplatníka, který je zpravidla povinen také daň sám odvést. Nepřímé daně (aţ na výjimky) vybírá a odvádí jiná osoba neţ poplatník, z hlediska daňové techniky často není známa osoba, která daňové břemeno nese. Funkce daňové soustavy: fiskální (pro zajištění plynulosti financování ze státního rozpočtu - obrana, zdravotnictví, politika, školství,...), alokační (prostřednictvím některých daní se stát můţe znevýhodňovat spotřebu nebo výrobu určitých statků - spotřební daň), stimulační (stát, aby nenarušil zájem podnikatelů podnikat, poskytuje např. různé formy daňových úspor), stabilizační- opatření ke zmírnění výkyvů ekonomického cyklu, redistribuční funkce pro zmírnění rozdílů v důchodech jednotlivých subjektů tím, ţe se ve větší míře daně vybírají od bohatších, coţ umoţňuje státu prostřednictvím transferů zvyšovat příjmy chudším. Daňový systém České republiky Daňový systém = souhrn všech daní, které se na území určitého státu vybírají - 8 -

Schéma č. 1 PŘÍMÉ DANĚ zdroj: Doc. Ing. VANČUROVÁ, Alena Ph.D.; Ing. LÁCHOVÁ, Lenka CSc. Daňový systém 2008 aneb učebnice daňového práva, strana 38. Schéma č. 2 NEPŘÍMÉ DANĚ (daně ze spotřeby) zdroj: Doc. Ing. VANČUROVÁ, Alena Ph.D.; Ing. LÁCHOVÁ, Lenka CSc. Daňový systém 2008 aneb učebnice daňového práva, strana 41. - 9 -

OSTATNÍ DAŇOVÉ PŘÍJMY Ostatní daňové příjmy nelze vţdy jednoznačně přiřadit k přímým nebo nepřímým daním. Většina z nich má spíše doplňkový charakter. Jedná se o: 1. pojistné na sociální zabezpečení (tvoří největší příjem státního rozpočtu), 2. pojistné na veřejné zdravotní pojištění. 1.2 Základní pojmy V současných daňových systémech v okolních státech se nejčastěji pouţívá daň z přidané hodnoty, která je nejen povinnou, ale také, jak z hlediska předmětu, tak i sazeb, harmonizovanou daní v Evropské unii (dále jen EU). DPH je nepřímou univerzální daní a je součástí ceny výrobků a sluţeb. Základní myšlenka fungování daně z přidané hodnoty je prostá. Daň je vybírána na kaţdém stupni zpracování, avšak nikoli z celého obratu, ale pouze z toho, co bylo k hodnotě statku na daném stupni přidáno. Zdaňuje se tedy přidaná hodnota. Značným technickým problémem ovšem je zachycení toho, co nově vytvořenou hodnotu tvoří. Jistě si umíme představit, ţe jsou to především náklady spojené s pracovní silou a zisková přiráţka. Jednoznačné vymezení nově vytvořené hodnoty je však na úrovni jednotlivého daňového subjektu obtíţné a pochopitelně i velmi nákladné. Proto se zpravidla daňová povinnost u daně z přidané hodnoty stanovuje nepřímo. Kaţdý subjekt je povinen zdanit svou veškerou produkci, tj. v ekonomické oblasti lze nakupovat jen s daní. Daňovému subjektu však umoţníme, aby daň, kterou odvede státu, mohl sníţit o tu, jiţ sám zaplatil v cenách nákupů pro svoji produkci. Mechanismus uplatnění daně z přidané hodnoty v EU se značně liší od toho, který se pouţívá u spotřebních daní. Nákupy pro produkci se nazývají vstupy a daň v jejich ceně zaplacená je daní na vstupu. Naopak prodeje jsou v terminologii daně z přidané hodnoty nazývány výstupy. Daň z nich vybraná se nazývá daní na výstupu. - 10 -

Daňový subjekt samozřejmě nebude odvádět daň z kaţdého jednotlivého prodeje ani poţadovat daň zaplacenou z jednotlivého nákupu. Daň z přidané hodnoty se vybírá za určitý časový úsek, za zdaňovací období. Za toto období na jedné straně subjekt načítá daň na výstupu a na druhé straně daň na vstupu. Daňová povinnost je rozdílem mezi sumou daně na výstupu a tzv. odpočtem daně. Odpočet daně je upravená suma daně na vstupu. Odpočet daně za zdaňovací období je menší nebo roven souhrnu daně na vstupu za zdaňovací období, protoţe pro uplatnění daně na vstupu platí řada omezujících podmínek. Daňová povinnost jako rozdíl mezi sumou daně na výstupu a odpočtem daně můţe být číslo kladné i záporné. Je-li rozdíl kladný, potom se nazývá vlastní daňovou povinností. Tu je subjekt povinen odvést státu, tudíţ představuje dluh subjektu vůči státu. Kdyţ je rozdíl záporný, nazýváme ho nadměrným odpočtem, který vlastně představuje přeplatek na dani z přidané hodnoty, tj. pohledávku subjektu vůči státu. 1 1.3 Předmětem daně je: dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v draţbě za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, pořízení zboží z jiného členského státu EU za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla zaloţena nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani, dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. 1 Doc. Ing. VANČUROVÁ, Alena, Ph.D.; Ing. LÁCHOVÁ, Lenka CSc. Daňový systém 2008 aneb učebnice daňového práva, Praha: nakladatelství 1 VOX a.s., Senováţné náměstí 978/ 23, 110 00 Praha 1, ISBN 978-80-86324-72-2, strana 223. - 11 -

Předmětem daně však není pořízení zboţí z jiného členského státu, s výjimkou pořízení nového dopravního prostředku nebo zboţí, které je předmětem spotřební daně. Plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelnými plněními, pokud nejsou osvobozena od daně. 1.4 Úplata Úplatou se rozumí částka v penězích nebo v platebních prostředcích nahrazujících peníze nebo hodnota poskytnutého nepeněţního plnění. 2 1.5 Ekonomická činnost Za ekonomickou činnost se povaţují tyto činnosti, pokud se jedná o činnost soustavnou. Soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících sluţby, včetně důlní a zemědělské činnosti, soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, činnosti lékařů, právníků, inţenýrů, architektů, dentistů a účetních znalců a také soustavné vyuţívaní hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů. Z výše uvedeného vyplývá, ţe územně samosprávné celky (dále jen ÚSC) a příspěvkové organizace (dále jen PO) se dotýká zejména oblasti dodání zboţí, poskytování sluţeb, i oblast vyuţití majetku, a to zejména oblast poskytování nájmů. Do kategorie ekonomické činnosti nepatří: Činnost zaměstnanců a jiných osob realizované na základě pracovněprávních vztahů se zaměstnavatelem, příp. činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti nebo jako příjmy, z nichţ je uplatňována zvláštní sazba daně. 2 Zákon číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, část první Základní ustanovení, 4 Vymezení základních pojmů. - 12 -

1.6 Osoba povinná k dani Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. 3 Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, tj. tzv. neziskový subjekt, pokud uskutečňuje ekonomickou činnost. Do této kategorie neziskových subjektů patří nepochybně i územní samosprávné celky a příspěvkové organizace. 1.6.1 Osoba povinná k dani pro účely stanovení místa plnění Do této kategorie osob patří: a) osoba povinná k dani ve vztahu ke všem sluţbám, které jsou jí poskytnuty, i kdyţ jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně, b) osoba identifikovaná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě. 1.6.2 Osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku Do této kategorie osob patří: osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo nebo místo plnění podnikání a provozovnu a zahraniční osoba povinná k dani, která nemá v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání ani provozovnu. Pokud zahraniční osoba povinná k dani nebo osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání, má v tuzemsku provozovnu, povaţuje se za osobu povinnou k dani neusazenou v tuzemsku za podmínky, ţe tato provozovna se neúčastní zdanitelného dodání zboţí nebo poskytnutí sluţby. Definice osoby povinné k dani neusazené v tuzemsku je důleţitá pro účely vyhodnocení skutečnosti, zda v případě přijetí sluţby s místem plnění v tuzemsku vznikne ÚSC nebo PO povinnost registrovat se k DPH, pokud ještě není plátcem daně. Do kategorie osob 3 Zákon číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, část první Základní ustanovení, 5 odst. 1, Osoby povinné k dani. - 13 -

povinných k dani neusazených v tuzemsku nepatří osoby povinné k dani usazené v EU, které nemají v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání ani provozovnu, pokud nejsou registrovány k DPH v jiné členské zemi. 1.7 Plátce daně Plátce daně je osoba povinná k dani, která je registrována k dani z přidané hodnoty v České republice. Plátcem daně můţe být i osoba, která u nás nemá místo výkonu ekonomické činnosti. Plátcem se osoba v České republice stane, kdyţ její obrat překročí registrační limit. Registrační limit je 1 000 000 Kč obratu za 12 po sobě následujících kalendářních měsíců. Osoby povinné k dani, které tohoto limitu nedosáhnou, jsou osvobozeny od uplatnění daně. Při stanovení registračního limitu se vychází z obratu. Obratem se rozumí výnosy nebo příjmy za uskutečněná plnění mimo osvobozených plnění bez nároku na odpočet. Plátce daně se musí registrovat u svého místně příslušného finančního úřadu a odvádět daň z přidané hodnoty ze zdanitelných plnění. Na druhé straně aţ na výjimky jen on má nárok, při splnění zákonem stanovených podmínek, na uplatnění nároku na odpočet daně obsaţené v cenách vstupů. Osobami povinnými k dani samozřejmě nejsou jen ty, které mají místo výkonu ekonomické činnosti v České republice. Povinnost registrovat se k dani z přidané hodnoty v České republice můţe vzniknout i osobě s místem podnikání v jiném členském státu EU anebo ve třetí zemi. Na straně druhé se můţe našemu plátci daně přihodit, ţe se bude muset registrovat i v jiném členském státu EU. Plátcem daně z přidané hodnoty se můţe stát i osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která nepřekročila registrační limit, a to z vlastní vůle. Musí však uskutečňovat plnění, která se zahrnují do obratu. Osoby, které dobrovolně podají přihlášku k registraci plátce daně z přidané hodnoty, se povaţují za plátce ode dne uvedeného na osvědčení o registraci, které ke kaţdému plátci daně vydá správce daně. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty viz. Příloha č. 1. - 14 -

Podmínkou skupinové registrace je, ţe všechny osoby zařazené do skupiny musí mít sídlo nebo místo podnikání v České republice. Skupinu mohou tvořit jen spojené osoby (např. mateřská společnost a její dceřiné společnosti). 1.8 Nesplnění registrační povinnosti Pokud osoba povinná k dani nesplní registrační povinnost, stává se plátcem daně ode dne účinnosti registrace uvedené na osvědčení o registraci. Z úpravy nevyplývá moţnost registrace ze zákona správcem daně, a proto i v případě, ţe vznik povinnosti registrovat se k určitému datu zjistí správce daně aţ po tomto datu, nevydá rozhodnutí o registraci z úřední povinnosti. Z dosavadní praxe vyplývá, ţe v těchto případech správce daně vyzve osobu povinnou k dani, u které bylo ověřeno překročení obratu, ke splnění registrační povinnosti. Pokud se ÚSC nebo PO překročí obrat, neprodleně podá přihlášku k registraci, bez ohledu na lhůtu, kterou správce daně ve výzvě stanovil. Důvodem je skutečnost, ţe správce daně v případě nesplnění registrační povinnosti je povinen uloţit osobě povinné k dani náhradu ve výši 10 % z celkového souhrnu úplat za zdanitelná plnění jako náhradu za daň ze zdanitelných plnění, která tato osoba uskutečnila bez daně. Náhrada se stanoví za období od data, ke kterému měla být osoba povinná k dani registrovaným plátcem do data, ke kterému se na základě rozhodnutí správce daně registrovaným plátcem skutečně stala. Úhrada takto stanovené částky se povaţuje za odvod daně. 1.9 Zákonná registrace ÚSC a PO se můţe stát plátcem daně, i kdyţ nepřekročí obrat 1 000 000 Kč, a to v těchto případech: 1. při pořízení zboží z jiného členského státu, pokud hodnota tohoto zboží přesáhne v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč, do této hodnoty se nezahrnuje hodnota pořízení nového dopravního prostředku a pořízení zboţí podléhající dani, 2. při pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží podléhající spotřební dani z jiného členského státu. - 15 -

1.10 Dobrovolná registrace ÚSC a PO, které jsou vţdy osobou povinnou k dani, mohou podat přihlášku k registraci k DPH kdykoliv. Skutečnost, ţe tato osoba nepřesáhla zákonem stanovený limit obratu, není důleţitá. Pokud ÚSC nebo PO poţádá o registraci dobrovolně, stává se plátcem daně ode dne účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci. V této souvislosti lze doporučit, aby přihláška k registraci byla podána vţdy v dostatečném předstihu, aby bylo včas ze strany správce daně doručeno rozhodnutí o registraci k poţadovanému datu. Tato právní jistota je velmi významná např. pro provedení fyzické inventarizace obchodního majetku ke dni registrace, u kterého můţe tato osoba na základě splnění zákonem stanovených podmínek uplatnit odpočet daně při změně reţimu, pro sdělení informace o registraci k DPH obchodním partnerům, přípravu softwaru pro reţim plátce atd. V praxi se však případy, kdy se ÚSC a PO rozhodne registrovat k DPH dobrovolně, vyskytují jen zcela výjimečně. 1.11 Zákaz registrace k DPH Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, je osvobozena od povinnosti registrovat se jako plátce, není oprávněna podat přihlášku k registraci. 1.12 Zrušení registrace Registraci k dani z přidané hodnoty lze zrušit buď na ţádost plátce anebo z moci úřední. Oba způsoby zrušení registrace jsou podmíněny splněním zákonných podmínek. Zatímco v prvním případě je iniciativa při rušení registrace na plátci daně, ve druhém případě ruší registraci správce daně a plátce daně. 1.12.1 Zrušení registrace plátce na žádost Základní podmínkou pro zrušení registrace na ţádost je prokázání skutečnosti, ţe obrat ţadatele o zrušení registrace za nejbliţších 12 předcházejících kalendářních měsíců je niţší neţ hodnota 1 000 000 Kč a celková hodnota zboţí, pořízeného z jiného členského státu, - 16 -

nepřekročila v běţném kalendářním roce částku 326 000 Kč, a tato hodnota nebyla překročena ani v minulém roce. V případě ukončení podnikání plátce (např. obchodní společnost) neplatí ţádná omezení, pokud se týče zrušení registrace k dani z přidané hodnoty. Správce daně vydává písemný souhlas na vyţádání daňového subjektu. Podnikatelský subjekt v souvislosti s ukončením podnikání činí další kroky vůči ţivnostenskému úřadu, obchodnímu rejstříku, které by bez tohoto písemného souhlasu nemohl učinit. Správce daně si můţe následným ověřením v registru obchodního rejstříku, popřípadě jiných evidencích podnikatelských subjektů ověřit, zda daňový subjekt skutečně podnikatelskou činnost ukončil. V tom případě není zákonný důvod evidovat takový subjekt jako plátce daně z přidané hodnoty. V případě, ţe jde o příspěvkovou organizaci, která nebyla zapsána do obchodního rejstříku, je důleţité si uvědomit, ţe se na tyto subjekty nevztahuje. Za této situace lze doporučit takovému subjektu, aby při zrušení registrace uvedenou skutečnost správci daně oznámil. ÚSC a PO, se do výše uvedené situace v praxi mohou dostat jen zcela výjimečně. Účinnost zrušení registrace je dnem účinnosti uvedeném na rozhodnutí o zrušení registrace. 4 1.12.2 Zrušení registrace správcem daně plátce neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně po dobu 12 po sobě následujících měsíců zdanitelné plnění, plátce neplní své povinnosti vyplývající ze zákona, plátce přestane být osobou povinnou k dani. Zrušení daně je podmíněno formou vydání rozhodnutí o zrušení registrace, proti kterému je přípustný opravný prostředek, tj. uplatnění odvolání v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. 4 MUSILOVÁ, Lydie; FITŘÍKOVÁ, Dagmar. DPH u územně samosprávných celků a jimi zřízených příspěvkových organizací od roku 2010, 2. aktualizované vydání, Karviná: nakladatelství Paris, Ţiţkova 2379, 734 01 Karviná Mizerov, ISBN 987-80-87173-10-7, strana 95. - 17 -

1.13 Osoby osvobozené od uplatňování daně Osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, je osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne za částku 1 000 000 Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, pokud tento zákon nestanoví jinak. 1.14 Obrat Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleţí za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboţí, převod nemovitosti a poskytnutí sluţby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za: 1. zdanitelné plnění, 2. plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo 3. plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, jestliţe nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příleţitostně. Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje hmotného majetku a odpisovaného nehmotného majetku nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem, o kterých osoba povinná k dani účtuje nebo o kterých vede evidenci. 1.15 Vznik povinnosti přiznat DPH Vznik povinnosti přiznat daň patří mezi základní povinnosti plátce daně, tzn., ţe se týká i ÚSC a PO. Pokud si tedy ÚSC a PO správně vyhodnotily, ţe konkrétné plnění je předmětem daně a správně určily místo plnění, mohou se zabývat otázkou, kdy jim vznikne povinnost přiznat daň, pokud se jedná o plnění zdanitelné nebo povinnost přiznat plnění osvobozená od daně, u kterých povinnost přiznat daň sice nevzniká, ale hodnota těchto plnění můţe ovlivnit výši daňové povinnosti plátce. Odpověď na otázku, kdy u konkrétního uskutečněného plnění vznikne povinnost přiznat daň, popř. povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění. - 18 -

Plátce, který vede účetnictví, má povinnost přiznat daň u veškerých úplat přijatých přede dnem uskutečněním zdanitelného plnění. Vznik povinnosti přiznat daň je vázán na dva okamţiky: datum přijetí úplaty určené na zdanitelné plnění, pokud datum přijetí platby předchází datu uskutečnění, a to pouze u zákonem vymezené skupiny plátců a datum uskutečnění zdanitelného plnění. K datu přijetí úplaty vzniká zákonem vymezenému okruhu plátců pouze povinnost přiznat daň, nedochází k uskutečnění zdanitelného plnění. 1.15.1 Úplaty přijaté plátcem daně přede dnem uskutečnění plnění (zálohové platby) Na pokladně a běţném účtu plátce daně jsou evidovány v průběhu zdaňovacího období zálohové platby, vztahující se ke zdanitelnému plnění, které se uskuteční někdy později. Veškeré úplaty přijaté plátcem, který vede účetnictví, před uskutečněním zdanitelného plnění, jsou spojené se vznikem povinnosti přiznat daň na výstupu. Povinnost přiznat daň při přijetí úplaty (zálohy), přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění, se nevztahuje pouze na případy, které upravuje vznik povinnosti přiznat daň u plátců, kteří nevedou účetnictví. Povinnost přiznat daň na výstupu však není spojena s kaţdou přijatou úplatou. Povinnost přiznat daň na výstupu se nevztahuje na úplaty: které se nevztahují ke zdanitelnému plnění (jedná se o různá finanční plnění, např. ze strany pojišťovny, náhrady škod, kauce přijaté jako forma jištění budoucího závazku, plnění s místem plnění mimo tuzemsko, částky zaplacené za vyvezené zboţí atd.), přijaté po uskutečnění zdanitelného plnění (úhrada dluţné faktury za zdanitelné plnění nebo jiné plnění uskutečněné před přijetím platby), neidentifikované (tj. plateb omylem poukázaných na účet příjemce). 5 5 MUSILOVÁ, Lydie; FITŘÍKOVÁ, Dagmar. DPH u územně samosprávných celků a jimi zřízených příspěvkových organizací od roku 2010, strana 179. - 19 -

1.16 Sazby daně u zdanitelného plnění U zdanitelného plnění se uplatňuje: 1. základní sazba daně, v současné době ve výši 20%, 2. snížená sazba daně, současné době ve výši 10%. U zdanitelného plnění se uplatní sazba daně platná v den vzniku povinnosti přiznat daň. U přijaté úplaty za zdanitelné plnění se uplatní sazba daně platná pro toto zdanitelné plnění ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přijaté úplaty. Základní sazba daně se uplatňuje u: zboží, služeb, převodu nemovitosti, pokud zákon nestanoví jinak, dodání zboží, pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu zboží, jako souboru zboţí, se uplatní základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboţí ze souboru podléhá základní sazbě daně. Tímto ustanovením není dotčena moţnost uplatnit u kaţdého druhu zboţí příslušnou sazbu daně samostatně, dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které zařazením patří do různých podpoloţek. Harmonizovaného systému, pokud alespoň jeden druh zboţí podléhá této sazbě daně. Snížená sazba daně se uplatňuje: u dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a staroţitností, při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem, nebo v souvislosti s opravou těchto staveb. Jsou-li tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíţ část je určena pro bydlení, uplatní se sníţená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro část stavby určenou pro bydlení, při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení, včetně jejího příslušenství, změnou dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem, včetně jejího příslušenství, nebo - 20 -

v souvislosti s opravou této stavby. Sníţená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montáţních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům neţ k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení, u převodu staveb pro sociální bydlení a jejich příslušenství, pokud tento zákon nestanoví jinak, u převodu bytového domu, rodinného domu a bytu, včetně nedokončeného bytového domu, rodinného domu a bytu, pokud zákon nestanoví jinak, u tepla, chladu a zboţí uvedeného v příloze č. 1 zákona o DPH (např. potraviny, zvířata, rostliny, knihy, palivové dřevo) u služeb uvedených v příloze č. 2 zákona o DPH (např. opravy zdravotnických prostředků, ubytovací sluţby, úklidové práce v domácnostech, domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postiţené, kulturní, umělecké a sportovní činnosti) 1.17 Základ daně Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, vyjma daně za toto zdanitelné plnění. Základem daně v případě přijetí platby před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté platby sníţená o daň. Základ daně také zahrnuje: jiné daně, cla, dávky nebo poplatky, spotřební daň, pokud zákon nestanoví jinak, daň z elektřiny, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a daň z pevných paliv, a to podle právní úpravy těchto daní, dotace k ceně, vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění, při poskytnutí sluţby i materiál přímo související s poskytovanou sluţbou, při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou, změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby, konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást montáţními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují. - 21 -

Za vedlejší výdaje se povaţují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. Základ daně se sníţí o slevu z ceny, pokud je poskytnuta k datu uskutečnění zdanitelného plnění. Do základu daně se nezahrnuje rozdíl ze zaokrouhlení částky daně za zdanitelné plnění na desetihaléře nebo na padesátihaléře. Základem daně je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu, která je povaţována za cenu včetně daně, pokud jde: a) pořizovací cena zboţí nebo obdobného zboţí, pokud není pořizovací cena známa, celkové náklady vynaloţené k okamţiku jeho dodání, pokud jde o: 1. použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, 2. použití majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně, 3. vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku, 4. přemístění zboží z jiného členského státu nebo o přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu nebo 5. přestavbu motorového vozidla, b) výše celkových nákladů, pokud jde o: 1. poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce podle, 2. použití nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností nebo 3. vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku. Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota, která zahrnuje dodání zboţí, převod nemovitosti nebo poskytnutí sluţby s různými sazbami daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se pro jednotlivá zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši odpovídající poměru cen zjištěných podle zvláštního právního předpisu jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto zjištěných cen. Tato celková cena nebo hodnota se povaţuje za částku obsahující daň. - 22 -

Pokud je při oceňování majetku vyţadován posudek více znalců, pouţije se pro zjištění poměru cen cena z posudku, v němţ je cena nejvyšší, která se povaţuje za cenu obsahující daň. Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, neţ je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, neţ je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je rozdíl mezi cenou, za kterou jsou prodávány, a jejich nominální hodnotou. Tento rozdíl se povaţuje za částku obsahující daň. Pokud jsou prodávány za cenu niţší, neţ je jejich nominální hodnota, nebo za cenu niţší, neţ je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, základem daně je nula. 1.18 Výpočet daně S výpočtem daně se plátce setkává tehdy, pokud uskuteční zdanitelné plnění nebo na toto plnění přijme hned před uskutečněním úplatu (zálohu). Při výpočtu daně u zdanitelných plnění se plátci daně mohou v praxi dostat v zásadě do dvou různých situací. Volba postupu při výpočtu DPH je závislá na tom, jakým způsobem je sjednána cena za zdanitelná plnění. Pokud částka, ze které má být daň vypočtena, daň jiţ obsahuje, postupuje se při výpočtu daně tzv. metodou shora. Zákon o DPH obsahuje úpravu, podle které lze daň vypočítat i druhým způsobem, tzv. metodou zdola, kdy ke stanovenému základu daně, který neobsahuje daň, se daň matematicky dopočítá. Způsob sjednání ceny za zdanitelné plnění je závislý pouze na dohodě obou smluvních stran, v tomto nevyplývá ze zákona o DPH pro plátce daně ţádné omezení. V případech, kdy je smluvní vztah uzavřen mezi plátci daně, je obvyklé sjednávat cenu za zdanitelné plnění, zpravidla v úrovni bez DPH s dovětkem, ţe k takto smluvně dohodnuté ceně bude připočtena DPH ve výši sazby daně platné ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud je daň vypočtena metodou zdola, pak k základu daně je nutné vypočtenou daň zákonem stanoveným způsobem připočítat, aby bolo moţné zjistit cenu včetně daně. Daň vypočtenou jedním ze dvou výše uvedených způsobů plátce buď nezaokrouhluje, tj. uvádí na daňovém dokladu v haléřích, nebo můţe daň zaokrouhlit matematicky na nejbliţší měnovou jednotku v oběhu. - 23 -

V případě, ţe je daň vypočtena metodou shora, pak je plátce daně, v situaci, kdy zná celkovou částku včetně DPH a základ daně musí vypočítat tak, ţe celkovou částku včetně daně, tj. částku, ze které je daň vypočtena, sníţí o vypočtenou výši daně, která se buď uvede v haléřích, nebo se zaokrouhlí na korunu. Oba výše popsané způsoby výpočtu daně na výstupu se pouţijí nejen při výpočtu DPH v souvislosti s uskutečněním zdanitelného plnění, ale i v souvislosti s přijetím úplaty (zálohy), pokud platbu přijímá plátce, který je povinen k datu přijetí platby přiznat DPH na výstupu. Moţnost zvolit jeden z výše uvedených způsobů výpočtu DPH má plátce nejen při výpočtu DPH v souvislosti s uskutečněním zdanitelného plnění, ale i v souvislosti s přijetím úplaty přijaté přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. Jinými slovy: i v případě úplaty přijaté přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění je moţné upřesnit, kolik z celkové sjednané částky (zálohy) činí základ daně a jakou částku představuje příslušná DPH. Z uvedeného upřesnění bude zřejmé, jakým způsobem byla vypočtena příslušná DPH, která je v přijaté platbě obsaţena. 6 1.18.1 Výpočet daně metodou zdola Při pouţití výpočtu tzv. metodou zdola je moţné postup při výpočtu znázornit následovně: Daň na výstupu = základ daně x koeficient (0,10 nebo 0,20) Hodnota koeficientu, který se pro účely výpočtu pouţije, činí: k = 0,10 (pokud zdanitelné plnění podléhá sníţené sazbě DPH) k = 0,20 (pokud zdanitelné plnění podléhá základní sazbě DPH) 7 6 MUSILOVÁ, Lydie; FITŘÍKOVÁ, Dagmar. DPH u územně samosprávných celků a jimi zřízených příspěvkových organizací od roku 2010, strana 203. 7 MUSILOVÁ, Lydie; FITŘÍKOVÁ, Dagmar. DPH u územně samosprávných celků a jimi zřízených příspěvkových organizací od roku 2010, strana 204. - 24 -

1.18.2 Výpočet daně metodou shora Při pouţití výpočtu tzv. metodou shora je moţné postup při výpočtu daně znázornit následovně: Daň na výstupu = úplata x koeficient (0,0909 nebo 0,1667) Úplatu je nutné chápat jako částku, která obsahuje daň, pokud se jedná o úplatu za zdanitelné plnění, které podléhá základní nebo sníţené sazbě daně. Hodnota koeficientu se vypočte v případě, ţe se jedná o plnění podléhající sníţené sazbě daně takto: k = 10 : 110, po zaokrouhlení na čtyři desetinná místa činí hodnota koeficientu pro výpočet DPH u plnění, které podléhá sníţené sazbě daně, 0,0909. Hodnota koeficientu se vypočte v případě, ţe se jedná o plnění podléhající základní sazbě daně, takto: k = 20 : 120, po zaokrouhlení na čtyři desetinná místa činí hodnota koeficientu pro výpočet DPH u plnění, která podléhají základní sazbě daně, 0,1667. 8 1.18.3 Zaokrouhlení daně Vypočtenou daň je moţné uvádět na daňových dokladech a v návaznosti na to i v daňové evidenci pro účely DPH buď v haléřích, nebo je moţné ji zaokrouhlit na nejbliţší platnou jednotku v oběhu, tj. na jednu korunu. Postup při uvádění vypočtené DPH a jejím případném zaokrouhlení je stejný při výpočtu daně způsobem shora i zdola. Předpokládejme, ţe daň na výstupu je vypočtena tzv. metodou zdola, tj. při výpočtu plátce vychází z úplaty neobsahující daň. Po vypočtení DPH je moţné zvolit jednu ze dvou moţností, kterou současně platná právní úprava nabízí, tj. vypočtenou daň na výstupu uvést v haléřích nebo zaokrouhlit matematicky na koruny. 8 MUSILOVÁ, Lydie; FITŘÍKOVÁ, Dagmar. DPH u územně samosprávných celků a jimi zřízených příspěvkových organizací od roku 2010, strana 205. - 25 -

Při výpočtu daně počítané tzv. metodou zdola musí plátce daně, vycházet vţdy z ceny bez daně, tj. ze základu daně, který neobsahuje daň. V tomto případě můţe zvolit jednu ze dvou moţností, kterou současně platná právní úprava nabízí, tj. vypočtenou daň na výstupu uvede v haléřích nebo ji můţe zaokrouhlit matematicky na koruny. Pokud bude úhrada sjednané ceny realizována bezhotovostně, je moţné touto formou poţadovat i úhradu částky, která obsahuje haléře. Zaokrouhlování daně proto není v případě bezhotovostních plateb nutné. Bude-li základ daně sjednán v částce obsahující haléře, můţe se plátce dostat do situace, ţe ať pouţije kteroukoliv z výše uvedených moţností, po sečtení vypočtené daně a základu daně bude celková částka obsahovat haléře, tzn., ţe úhradu takové částky bez další úpravy není moţné realizovat v hotovosti. Případné zaokrouhlení je moţné provést pouze u vypočtené DPH, nikoli u celkové částky, která obsahuje daň. Nic však plátci nebrání v tom, aby ještě před samotným výpočtem daně z částky neobsahující daň, zaokrouhlil základ daně na celé koruny. Při výpočtu daně na výstupu za pouţití tzv. metody shora bude ÚSC a PO při výpočtu vycházet vţdy z ceny, obsahující daň. I v tomto případě můţe zvolit jednu ze dvou moţností, kterou současně platná právní úprava nabízí, tj. vypočtenou daň na výstupu uvede v haléřích, popřípadě ji matematicky zaokrouhlí na koruny. Pro tyto případy je vhodnější zvolit moţnost nezaokrouhlovat daň a tuto moţnost automaticky nastavit do systému výpočtu DPH. Plátce se tak nemusí otázkou zaokrouhlení daně v těchto případech zabývat. 9 1.19 Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně Při splnění stanovených podmínek jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: 1. poštovní sluţby, 2. rozhlasové a televizní vysílání, 3. finanční činnost, 4. pojišťovací činnosti, 5. převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení, 9 MUSILOVÁ, Lydie; FITŘÍKOVÁ, Dagmar. DPH u územně samosprávných celků a jimi zřízených příspěvkových organizací od roku 2010, strana 205. - 26 -

6. výchova a vzdělávání, 7. zdravotnické sluţby a zboţí, 8. sociální pomoc, 9. provozování loterií a jiných podobných her, 10. ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, 11. dodání zboţí, které bylo pouţito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboţí, u něhoţ nemá plátce nárok na odpočet daně. U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. 1.20 Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění: 1. dodání zboţí do jiného členského státu, 2. pořízení zboţí z jiného členského státu, 3. vývoz zboţí, 4. poskytnutí sluţby do třetí země, 5. osvobození ve zvláštních případech, 6. přeprava a sluţby přímo vázané na dovoz a vývoz zboţí, 7. přeprava osob, 8. dovoz zboţí. U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. - 27 -

1.21 Metoda za použití poměrového koeficientu V praxi se jako nejjednodušší a zároveň průkazná jeví metoda výpočtu tzv. poměrového koeficientu, která je zaloţena na výpočtu podílu uskutečněných ekonomických činností z celkového objemu výkonu, který zahrnuje i činnosti, které nejsou ekonomické (např. výkony veřejné správy). MF ČR informaci s názvem Uplatňování nároku na odpočet daně v poměrné výši u veřejnoprávních subjektů. Stanovení výpočtu poměrového koeficientu pro účely výpočtu poměrné části odpočtu můţe vypadat např. takto: Poměrový koeficient - vypočtený koeficient lze zaokrouhlit na dvě platná desetinná místa. PřEČ Poměrový koeficient = ------------------------------- Použité zkratky: PřEČ + PřVS (DPN) PřEČ veškeré příjmy a výnosy za uskutečnění plnění PřVS - příjmy z výkonů veřejné správy ÚSC DPN provozní dotace (příspěvky na provoz), které jsou určeny na činnost PO pro zřizovatele Plátce můţe stanovit poměrový koeficient z předpokládaných údajů za příslušný kalendářní rok. Tento způsob se můţe u některých plátců značně odchylovat od skutečně vykazovaných hodnot na konci roku. Výhodou pouţití této metody je zaúčtování účetních případů (základu daně a daně) v okamţiku jejich vzniku. Pokud má plátce pravidelně se opakující činnosti a objem příspěvků od zřizovatele je znám, tj. v průběhu roku nebude docházet k výrazným změnám v hodnotách výnosů a příspěvků na oblast působnosti pro zřizovatele, je moţné tento způsob výpočtu poměrné části odpočtu zvolit. Na konci roku je však vhodné provést kontrolu skutečného stavu a vypočítat poměrový koeficient za pouţití skutečně realizovaných příjmů, resp. Výnosů za činnost ekonomickou a objemu příspěvků od zřizovatele, určených na výkon veřejné správy. Pokud by bylo po skončení kalendářního roku zjištěno, ţe skutečný poměrový koeficient je výrazně niţší neţ plánovaný koeficient, je na posouzení plátce, zda by nebylo vhodné provést korekci skutečně uplatněného odpočtu daně v poměrné výši s cílem eliminovat zpochybnění odpočtu správcem daně. - 28 -

Pokud se plátce rozhodne, ţe uplatní nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která pouţil nejen pro činnosti ekonomické, ale i pro činnost oblasti výkonu veřejné správy nebo proti příspěvku zřizovatele, a to v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období roku, vypočte poměrový koeficient z hodnot údajů skutečně dosaţených v příslušném kalendářním roce. Tato metoda představuje minimální riziko při prokazování oprávněnosti uplatnění odpočtu DPH v poměrné výši, je však náročná na účetní evidenci. Plátce v průběhu roku u přijatých zdanitelných plnění neeviduje zvlášť základ daně a daň, ale účtuje tato plnění včetně daně do nákladů, popř. je ve výši včetně daně zahrnuje do pořizovací ceny obchodního majetku. Pro uplatnění odpočtu si eviduje mimoúčetní evidenci základu daně a daně, u kterého bude moci poměrný odpočet daně pouţít. Po skončení kalendářního roku pak provede výpočet poměrového koeficientu a provede opravu zaúčtování o uplatněný odpočet. Nevýhodou tohoto způsobu uplatnění poměrné části odpočtu je to, ţe plátce tímto postupem dobrovolně váţe určitý objem finančních prostředků, se kterými by mohl disponovat v průběhu roku, pokud by nárok na odpočet uplatnil v daňových přiznáních za jednotlivá zdaňovací období roku. Tento způsob uplatnění poměrné části odpočtu je moţné doporučit plátcům, u kterých je poměr ekonomických činností nízký a navíc významná část ekonomických činností je osvobozena od DPH. Tito plátci jsou nejen povinni uplatňovat nárok na odpočet daně v poměrné výši, ale s ohledem na existenci činností osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně jsou dále povinni nárok na odpočet daně zkracovat. U těchto plátců lze předpokládat jiţ na začátku roku, ţe celkový nárok na odpočet DPH, který mohou uplatnit, bude zanedbatelný. Plátce v tomto případě aţ po skončení kalendářního roku na základě výpočtu poměrné části odpočtu a zároveň konečné výše krátícího koeficientu přijme rozhodnutí, zda provede zpětnou úpravu jednotlivých účetních případů a odpočet DPH v poměrné a zkrácené výši uplatní buď u všech přijatých zdanitelných plnění, nebo jen u významných poloţek. Metoda uplatnění poměrné části nároku na odpočet daně ve vazbě na činnosti uskutečněné v konkrétním zdaňovacím období se jeví jako nejpřesnější. Jde o situaci, kdy je známa skutečná výše uskutečněných plnění v rámci ekonomické činnosti plátce a současně je známá i výše přijatých příspěvků, určených pro oblast výkonu veřejné správy. V tomto případě lze provést zaúčtování přijatých zdanitelných plnění u kaţdého plnění samostatně a současně uplatnit u těchto plnění nárok na odpočet daně v poměrné výši, aniţ by byl - 29 -

plátce nucen se k těmto případům z pohledu účetního znovu vracet po skončení kalendářního roku. Kromě postupu výpočtu poměrné části odpočtu daně na vstupu za pouţití poměrového koeficientu lze v praxi aplikovat i jiné způsoby stanovení poměrné části odpočtu u konkrétních přijatých zdanitelných plnění ve vazbě na ekonomické činnosti plátce. V jednotlivých případech lze např. vycházet z poměru vyuţití konkrétního obchodního majetku pro ekonomickou činnost: u spotřeby pohonných hmot lze vycházet z poměru ujetých kilometrů pro ekonomickou činnost podle knihy jízd, u spotřeby energií a sluţeb k nemovitostem z poměru vyuţití prostor pro ekonomickou činnost (vychází se z m 2 podlahové plochy), u spotřeby energií a sluţeb k nemovitostem podle skutečného provozu na základě kalkulovaných nákladů. 1.22 Vracení daně osobám registrovaným k dani v jiných členských státech Plátce má nárok na vrácení daně, která mu je účtována osobou registrovanou k dani v jiném členském státě za zdanitelná plnění s místem plnění v tomto jiném členském státě, pokud nemá v tomto jiném členském státě v období pro vrácení daně sídlo, místo podnikání ani provozovnu. Pravidla pro vrácení daně stanovuje vţdy jiný členský stát. Pokud je plátce povinen v tuzemsku krátit odpočet daně, má tak nárok na vrácení daně pouze v poměrné výši. 1.22.1 Žádost o vrácení daně Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání ţádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného MF ČR. Přístup na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně na základě ţádosti o přidělení přístupu podané elektronicky ve struktuře zveřejněné Ministerstvem financí. - 30 -

Ţádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Přijetí ţádosti o vrácení daně bude ţadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu. Pokud po podání ţádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu, provede plátce opravu částky daně, o kterou poţádal nebo která jiţ byla vrácena. Opravu provede plátce v ţádosti o vrácení daně předloţené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně, nebo pokud v tomto kalendářním roce ţádost o vrácení daně nepodá, předloţí opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu. Ţádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud ţadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani podle 6 odst. 1 anebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o nepředání ţádosti o vrácení daně bude sděleno prostřednictvím elektronického portálu. Okamţikem doručení se rozumí okamţik odeslání oznámení ve formě datové zprávy na elektronickou adresu uvedenou v ţádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu. 1.22.2 Podmínky vrácení daně Podmínkou pro vrácení daně je podat elektronicky: ţádost o přidělení přístupu do aplikace pro vracení DPH plátcům v jiných členských státech, a ţádost o vrácení daně. 1.23 Daňové doklady Daňové doklady patří z pohledu DPH mezi nejdůleţitější dokumenty. Daňový doklad je nutný nejen pro účely prokázání nároku na odpočet daně na vstupu, ale je důleţitý i pro plátce, který konkrétní plnění uskutečnil. Údaje, uvedené na daňových dokladech za přijatá i uskutečněná plnění, se uvádí v daňové evidenci pro účely DPH, která slouţí jako podklad pro sestavení daňového přiznání za příslušné zdaňovací období. Všichni - 31 -

plátci bez výjimky, tj. ÚSC a PO, jsou povinni uchovávat v zákonem stanovené lhůtě všechny daňové doklady (tj. vystavené i přijaté). V průběhu zdaňovacího období kaţdý plátce přijímá od jiných subjektů (plátců i neplátců) doklady na různá přijatá plnění a sám vystavuje pro jiné osoby (plátce, neplátce podnikatele i nepodnikatele) různé typy dokladů. Ne všechny takto přijaté nebo vystavené doklady splňují poţadavky stanovené zákonem o DPH, tzn., ţe ne všechny tyto doklady patří do kategorie tzv. daňových dokladů. Daňový doklad vystavuje plátce pouze na tři typy plnění. Jedná se o daňové doklady týkající se: dodání zboţí, převodu nemovitosti (pozemku nebo stavby), poskytnutí sluţby. Pokud jako kritérium pro členění daňových dokladů zvolíme rozlišení mezi plátce, který některé z výše uvedených plnění přijal a plátcem, který takové plnění uskutečnil, můţeme daňové doklady dvou základních skupin podle toho, zda plátce takový doklad sám vystavuje nebo je jeho příjemcem: přijaté daňové doklady, vystavené daňové doklady. Obě skupiny, tj. přijaté a vystavené daňové doklady, znamenají pro příjemce a vystavitele daňového dokladu odlišné povinnosti z hlediska DPH. U vystavitele představuje částka, uvedená na dokladu, daň na výstupu, kterou musí přiznat a u příjemce téhoţ daňového dokladu představuje částka DPH nárok na odpočet daně na vstupu. Pokud plátce nevystaví daňový doklad, i kdyţ uskutečnil zdanitelné plnění nebo přijal platbu před jeho uskutečněním, nezbavuje se tím povinnosti uplatnit daň na výstupu. Naproti tomu plátce, který je příjemcem zdanitelného plnění, není schopen prokázat nárok na odpočet daně, jestliţe nemá k dispozici daňový doklad. Přitom pro plátce, který se rozhodl uplatnit své právo na odpočet daně, není rozhodující, ţe zdanitelné plnění se uskutečnilo nebo ţe jako příjemce zdanitelného plnění zaplatil zálohu před jeho uskutečněním, pokud není schopen nárok na odpočet daně na vstupu prokázat. Tento stav můţe vést u příjemce plnění i k neuznání nároku na odpočet, pokud si vystavení daňového dokladu nezajistí. - 32 -