Socializace Jedná se o proces, v jehož průběhu si člověk osvojuje a poznává kulturní normy a hodnoty. Tento proces je nejintenzivnější v prvních rocích života, ale není omezen jen na období života dítěte. I když ne tak intenzivně, probíhá během celého života v rámci každodenního sociálního života člověka Učení se kulturních zvyklostí se nazývá socializace (dítě) a přeučování již naučeného nazýváme resocializace (dospělost) Socializace zajišťuje kontinuitu společenského vývoje, protože umožňuje předávání duchovních i materiálních hodnot, které vytvořili předcházející generace Čtyři stádia humanizace člověka Personalizace Kulturace Profesionalizace Socializace utváření osvojování kultury rozpoznávání utváření MY osobnosti vrůstání do mezilidských vztahů society utváření stylu života společenskoekonomické dělby úloh ve společnosti utváření JÁ strukturace a integrace psychiky utváření etických a estetických kritérií Zprostředkovatelé socializace osvojování a zaujetí profesní role přijetí občanské role V současné společnosti probíhá socializace na několika úrovních a jejími základními zprostředkovateli jsou: Rodina má nejvýznamnější role. Jedná se o primární skupinu, která dítěti předává základní kulturní zvyklosti. Liší se od socioekonomického postavení rodičů. Vrstevnická skupina v současné době je v socializaci považována za konkurenta rodiny. Mohou totiž uznávat odlišné hodnoty než dospělí. Masmédia ovlivňují širokou vrstvu společnosti především v oblasti názorů a postojů. Současně formují hodnoty a způsoby chování. Můžeme se porozhlédnout po současném světě a srovnávat působení masmédií v různých kulturách. Sociální deviace je to sociologický pojem z počátku 20. století k označení chování jednotlivce nebo skupiny, které porušuje sociální normu. Tato odchylka od normy může být negativní (častější užití), ale i pozitivní. Opakem deviantního chování je chování konformní. Vnímání deviací se mění v závislosti na kulturním prostředí, na sociálním prostoru a času. Hodnocení určitého chování jako deviace je závislá na hodnotícím subjektu a na jeho pojetí společenských norem, například i náboženská, ideová nebo mocenská menšina může považovat za deviantní jednání většiny, a současně být sama většinou považována za deviantní. Příklady deviantního chování alkoholismus - závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma prostituce - poskytování sexuálních služeb za úplatu nebo jakoukoli jinou protihodnotu. sebevražda - akt vědomého a úmyslného ukončení vlastního života sexuální úchylka - sexuální chování vybočující ze společenských norem disident - odpůrce, odštěpenec, odpadlík (zvláště náboženský nebo politický), odmítající oficiálně proklamované názory občanská neposlušnost nedodržování společenským norem, které stanovuje vládnoucí třída Rozhněvaní mladí muži - anglická literární skupina, která vznikla v 50. letech 20. století Dadaismus - avantgardní umělecký směr, který vznikl ve Švýcarsku po 1. sv. válce. Vznikl jako revolta skupiny umělců různých národností proti válečným hrůzám (část jeho představitelů se války osobně účastnila). Vyjadřoval zmatek a strach z války, zároveň však toto hnutí nehledalo žádná východiska (východiskem byl nesmysl) a tak dada sklouzla až k nihilismu. Pro jeho díla je charakteristická úmyslná nerozumnost a odmítnutí převažujících standardů umění, propagovali totální anarchii v životě i v kultuře, absolutní svobodu tvorby a umění zbavené sociální funkce.
Sociální vztahy a sociální struktura Osou každé společnosti jsou vztahy mezi lidmi. Kolem těchto vztahů organizován veškerý společenský život. Sociální struktura je síť vztahů jedinců, pozic a rolí a uspořádání vztahů ve společnosti. Základem sociální struktury je sociální postavení, vymezené vztahem k odlišným sociálním postavením, role, která se na toto postavení váže. Dalším pojmem je sociální stratifikace, což je organizovaná společenská nerovnost. Sociální role komplex chování, které souvisí s určitou pozicí nebo dělbou činností souvisí. Jedná se o předpokládaný způsob chování jedince v určité sociální situaci, pro kterou je dána konkrétní společenská norma. Existují role: stanovené (nezávislé na jedinci), přijaté (s nimi se ztotožňuje), vykonávané (nechceme, ale musíme), podřazené, nadřazené a souřadné. Každá sociální role podléhá sociální kontrole a tudíž i sociálním sankcím (jaké to jsou?). Sociální pozice místo v sociálním systému. Váže se přímo na sociální status, ale někdy se považuje za komplex složený ze závazků a očekávání a z povinností a práv jedince v určité skupině. Zjednodušeně se jedná o určitý prostor, který má jedinec vyčleněn především pro sebe. Jehlan tvoří: podíl na činnosti skupiny, mravní profil, sociální atraktivita a schopnost sebeprosazení ve skupině. Sociální status (prestiž) Jedná se o postavení jedince v sociálním systému (společnosti) toto postavení je vždy relativní. Zahrnuje autoritu, určitou moc, výsady, prestiž atd. Promítá se do něj původ, vzdělání, povolání (profese), příjmy, majetek, náboženství, členství v různých stranách a spolcích a samozřejmě i biologické znaky. Může být vrozený nebo získaný Sociální kontrola Je konfrontace reálného chování člověka nebo skupiny s kolektivně sdílenými kulturními hodnotami a normami. Sociální kontrolu v každé známé kultuře udržuje systém sankcí. Co tak prvobytně pospolná společnost? Sociální kontrola může být: Vnitřní sebekontrola Vnější společenská, kontrola ze strany druhých Sankce mohou být: Pozitivní sankce společenská ocenění (vyznamenání, přijetí, vysoký sociální status Negativní sankce trest za porušení společenských norem (právní trest, vyloučení ze společnosti.) Cílem sociální kontroly a doprovodných sankcí je stabilita sociálního řádu, udržení stávajících institucí a sociálních organizací. Zajišťuje vlastně funkčnost společnosti a její přežití do budoucna. Reakce na rozpor mezi hodnotami a cíli Existuje pět typů reakcí jedince na rozpor mezi hodnotami a cíli společnosti a prostředky dosažení: Konformismus bezproblémové přizpůsobování požadavkům skupiny či společnosti Inovace člověk přijímá hodnoty a cíle společnosti za své, ale k jejich dosažení volí jiné prostředky (pozitivní i negativní) Ritualismus jedinec lpí na osvědčených postupech bez vztahu k cílům společnosti (např. byrokracie) Únik jedinec ignoruje cíle a postupy k jejich dosažení (útěk od povinností a pravidel) Vzpoura jedinec programově nepřijímá ani cíle a hodnoty, ani prostředky k jejich dosažení (občanská neposlušnost, stávka ) Sociologická koncepce společnosti Archaická společnost nejstarší typ společnosti (před neolitickou revolucí 10. až 8. tisíc let před n. l.) Tradiční společnost pokračování archaické společnosti, vznik měst, dělba práce, sociální rozvrstvení (kasty nebo stavy) a náboženství. Moderní společnost vzniká na přelomu 18. a 19. století v důsledku pádu tradiční společnosti. Nastupuje proces modernizace, industrializace a urbanizace. Přesun lidí z oblasti zemědělství do průmyslové výroby, zrovnoprávnění všech občanů a nové třídní uspořádání. Postmoderní společnost polovina až konec 20. století. Kulturní relativizace, přesun značné části populace z průmyslu do oblasti služeb a současný fenomén globalizace. Sociální stratifikace jako základ lidské společnosti Jedná se o sociální rozvrstvení, tedy různé typy strukturování společnosti. Základem sociální stratifikace je nerovnost, která je v každé známé společnosti (věk, pohlaví, vzdělání, příjem, národnost, náboženství..)
Stratifikace je: Vertikální nerovné rozdělení, které je dané např. ekonomickým kapitálem, pohlavím.(prostup mezi vrstvami) Horizontální rozdělení dané např. místem bydliště (Břeclav Praha) Stratifikace moderní společnosti je složena ze tří obecných dimenzí: Majetek, tedy bohatství měřené obvykle velikostí příjmu Vzdělání, dané studiem na určité úrovni (ZŠ, učiliště, SŠ, VOŠ, VŠ) Moc, tedy schopnost ovládat a ovlivňovat jednání druhých Rodina je tvořena lidmi, mezi nimiž existují příbuzenské a citové vazby. Je původní a nejdůležitější sociální skupinou, která je základním článkem sociální struktury. Rodina je i ekonomickou jednotkou, spojuje ji společně užívaný majetek a zároveň i výchovnou jednotkou. Rodiče i děti mají zákonnou povinnost o sebe se vzájemně starat (sociálně i ekonomicky) Sociální mobilita je přesun z jedné společenské vrstvy do druhé: Vertikální vzestupný nebo sestupný přesun mezi vrstvami Horizontální územní přemísťování Typy stratifikačních systémů: otrokářský, kastovní, stavovský a třídní Sociální útvary Klasifikace skupin vyjádření určitého pohledu na skupiny. PRIMÁRNÍ SEKUNDÁRNÍ, kritériem je míra (rozsah vlivu na osobnost a intimita interakcí. Primární má intimní kontakt tváří v tvář a kooperaci, zatímco v sekundární skupině se jedná o vztahy zprostředkované. Primární skupina - počet je tak malý, že se kontakt odehrává mezi všemi osobami. První skupina, se kterou se cítíme být emociálně spojeni, je rodina. Probíhají v ní základní procesy socializace. Rodina je centrální systém, východisko sociálních vztahů člověka. Sekundární skupiny - k sekundárním skupinám patří politické strany, církve, armáda, národ, stát, ale také podniky, spolky, třídy apod. Členové těchto skupin jsou jen nepřímo spojeni prostřednictvím společného symbolu, přímý kontakt mezi všemi členy není pro její velikost možný. FORMÁLNÍ NEFORMÁLNÍ, kritériem je způsob vzniku, povaha převládajících vztahů, míra autonomie. Neformální skupiny jsou založeny na skutečných osobních vzájemných vztazích. ČLENSKÉ VZTAŽNÉ (REFERENČNÍ), kdy kritériem je vztah ke skupině a pojetí skupiny. Příkladem členské skupiny je školní třída nebo seminární skupina, tedy skupina, v níž je jedinec fyzicky zařazen, v níž působí. Touží-li nějaký žák být členem jiné školní třídy, protože se mu jeví přitažlivější a přínosnější, jde už o skupinu vztažnou.
Kultura Kultura jsou sociálně zakotvené vzorce vnímání a jednání, které si lidé jako členové společnosti osvojili a které jsou pozorovatelné v jejich každodenním jednání a chování. Kultura je určitý způsob života, který pomáhá lidem přežít z jednoho dne na druhý (udává životu řád, zabraňuje chaosu a nedorozumění) a společnosti umožňuje přetrvat z jedné generace na druhou. Jak by to vypadalo, kdyby si každý dělal, co chtěl? (DÚ do 15.4.2012) Prvky kultury Prvky kultury jsou 4 a navzájem provázané: kognitivní (nebo-li poznávací), normativní, materiální stránka a symbolická komunikace. Vědění a znalosti každá kultura učí své občany určitým znalostem, vědomostem a dovednostem, které umožňují vzájemné dorozumívání. Přitom vychází z vědeckých poznatků, která ta či jiná kultura uznává. Marxleninismus, materialismus, darwinismus, křesťanství, fyzika, ale také filosofie a další... Normy a hodnoty každá společnost určuje normy, které uznává většina společnosti (vždy a to v každé společnosti existují skupiny lidí, kteří tyto normy odmítají dodržovat). Normy a uznávané hodnoty (žebříček hodnot) vymezují lidské jednání, říkají co je a co není přípustné. Patří sem etika, morálka, náboženství a především právo. Normální je potom to, co považuje většina za normální. Materiální statky jsou to artefakty a symboly, které charakterizují určitou kulturu. Tím se určitá kultura stává čitelnou pro ostatní kultury (viz naše předsednictví v EU Entropa a David Černý + srdce na Hradě) Jazyk určuje komunikační prostředek pro dorozumívání uvnitř určité kultury. Umožňuje předávání informací a sdílení světa s druhými lidmi (naplňování vyšších potřeb Maslow) Můžeme uvádět některé zvyklosti naší kultury co považujeme za normální? Silniční pravidla, cestování v hromadných dopravních prostředcích, vzdělávání, umění... Člověk jako kulturní bytost Podstata veškerého lidského jednání je kulturně podmíněna jedná se o vzájemnou interakci mezi osobností a kulturou, ve které žije. Instituce a sociální organizace Instituce typy jednání vymezené společností, které lidé naplňují, aby mohli společně existovat. Tyto typy mají stejnou funkci jako u zvířat pudy. Na rozdíl od pudů u zvířat, které jsou dané biologicky, mají instituce kulturní povahu neustále se vyvíjejí. Sociální organizace člověk jedná institucionálně, když se stává studentem nebo rodičem, konkrétní škola nebo rodina jsou již sociální organizace. Sociální organizace je vymezena pozicemi lidí v ní, vztahy mezi nimi a rolemi, které v organizaci mají. J. Ruskin : Život je podivuhodné divadlo. Režisér nechápe, co chce autor, herci nerozumějí, co po nich chce režisér, a diváci nevědí, co se děje na jevišti. (nepochopení lidského jednání) Komunikace Sociální komunikace je proces, v jehož rámci se sdělují či vyměňují informace, jedná se o typ sociální interakce. Teorie přenosu informace: Kdo? Co? Jak? nebo Řeč těla, hlas a obsah Dělení komunikace Verbální zde je slovo nositelem pojmu mluvená, psaná a znaková. Neverbální tzv. mimoslovní gesta, mimika, tón hlasu, pozice těla, vůně, oblečení.. Vývoje komunikačních systémů: Znamení a signály Mluvení Psaní Tisk Multimédia Masová komunikace
Masová komunikace Na rozdíl od komunikace přímé (tváří v tvář) má masová komunikace tyto znaky: Je jednosměrná, bez zpětné vazby Její příjemce je anonymní (a nemusí být vůbec žádný) Skupina příjemců může být velmi různorodá Masmédia Slouží k předávání informací najednou velkým skupinám lidí. Patří k nim především noviny, rozhlasové a televizní vysílání a internet (tzv. hromadné sdělovací prostředky). Hlavní funkce masmédií: Orientační a informační Interpretační Veřejná kontrola moci pomocí médií Socializační Zábavní a oddechová