RÒZNÉ. K nedoïit m pûtasedmdesátinám architekta Ale e Vo ahlíka. Ing. arch. Ale Vo ahlík, CSc. (Fotoarchiv NPÚ ÚP)

RÒZNÉ K nedoïit m pûtasedmdesátinám architekta Ale e Vo ahlíka V leto ním roce si pfiipomínáme nedoïité v roãí 75 let jednoho z nejpfiednûj ích ãesk ch památkáfiû druhé poloviny 20. století, Ing. arch. Ale e Vo ahlíka, CSc. Ing. arch. Ale Vo ahlík, CSc. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Je to uï dlouh ch 45 let, co jsme se poznali na PraÏském stfiedisku státní památkové péãe na Malém námûstí v Praze Starém Mûstû. Památkové stfiedisko tehdy vedl Zdislav Bufiíval, kter mûl velké fiídicí schopnosti, zájem o prohloubení památkové péãe v Praze a schopnost vybírat si k tomu vhodné osoby. Ale Vo ahlík zde byl tehdy mlad m vedoucím odboru památkové péãe, udûlal na mne mimofiádn dojem velmi inteligentní, s hlubok m vztahem k oboru a bûhem rozhovoru prokazující velkou schopnost obecného my lení. PÛsobil na mne jako profesorsk typ (v ak jeho rodiãe byli pedagogy), pfii jednání citliv a pfiíjemn teprve pozdûji jsem poznal jeho vrozené v tvarné nadání architekta, pro obor památkové péãe tak v znamné. ZároveÀ se v ak zmínil, Ïe v PraÏském stfiedisku zûstane jiï jen pûl roku a v polovinû roku 1965 pfiechází do Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody s posláním péãe o na e historická mûsta. Ale Vo ahlík se narodil 2. února 1934 v Ústí nad Labem jako druhé dítû uãitelsk ch rodiãû (mûl star í sestru). Ve ãtyfiech letech, v roce 1938, proïil tragické události pfii okupaci pohraniãních oblastí. Rodiãe se pak pfiestûhovali do Îebráku, kde se otec stal fieditelem koly. Po válce se v ak do Ústí nad Labem vrátili a Ale zde v letech 1945 1953 vystudoval reálné gymnázium. Pak byl pfiijat na Fakultu architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde bylo v roce 1953 studium prodlouïeno ze ãtyfiletého na estileté. V jeho prûbûhu (1953 1959) prokázal svûj v razn talent a studium ukonãil s vyznamenáním. Také nûktefií jeho spoluïáci mûli velk zájem o památky Franti ek Ka iãka, Miroslav Ba e a Olga Korãáková-Ba- eová, ktefií se pak v oboru v znamnû uplatnili. MoÏnosti pûsobnosti v Praze byly v oboru pro nestraníka témûfi vylouãené, proto se A. Vo ahlík rozhodl nastoupit v roce 1959 jako památkov architekt v Pardubicích, kde krátce pfiedtím vzniklo odborné pracovi tû Krajské stfiedisko státní památkové péãe a ochrany pfiírody, v nûmï se setkal s v znamn m historikem umûní Jaroslavem Heroutem. Pracoval tu ãtyfii roky (1959 1963) a pro el v emi oblastmi památkové praxe od evidence, dokumentace, stavebnû- -historick ch rozborû památek pfies posuzování projektû obnovy památkov ch objektû i územních plánû aï po praktické realizace vãetnû restaurátorsk ch prací. V této chvíli je tfieba obecnû uvést závaïnou skuteãnost. Ale i Vo ahlíkovi bude jako prvofiadému pracovníku oboru té doby nepochybnû v budoucnu vûnována iroce zaloïená studie, tfieba práce doktorská a zfiejmû i kniïní, neboè byl nejen dobr památkáfi, ale také literárnû velmi ãinn. Na v ech tfiech pracovi - tích svého Ïivota uvefiejàoval své rozbory v ãetn ch ãláncích a pro zpracování v e zmínûné studie tak vytvofiil podrobné podklady. Jeho publikované pfiíspûvky charakterizují dvû hlavní autorovy schopnosti dûkladnost rozboru a mimofiádn talent pfii zpracování kresebné dokumentace. Ve vzpomínkovém ãlánku není moïné tuto skuteãnost v plné ífii rozvést, a tak na ni poukáïeme alespoà na nûkolika vybran ch pfiíkladech. Na KSSPPOP se mimo jiné zab val spolu s Oldfiichem Petrá em obnovou b valého Steidlerova hostince v âeské Skalici pro Muzeum BoÏeny Nûmcové, jak o tom informoval jejich ãlánek v ãasopise Památková péãe ã. 2 z roku 1963. Struãn pfiíspûvek byl bez mûfiické dokumentace, zato dal í autorûv ãlánek v tém- Ïe roãníku ãasopisu (ã. 5 z roku 1963), vûnovan objevu renesanãního malovaného stropu v pardubickém zámku, byl daleko ir í, se zamûfiením stropu, zákresem kamenick ch znaãek a dokumentací pozdûj ího podklenutí prostoru v roce 1726. K pracovním v sledkûm v pardubickém stfiedisku se A. Vo ahlík vrátil i v dobû pûsobnosti na jiném pracovi ti. V roce 1962 se zab val ranû barokní etapou zámeckého areálu v Doudlebech nad Orlicí a v sledky svého v zkumu vyhodnotil v ãasopise Památková péãe ã. 10 z roku 1967. V nûm rekonstruoval hlavní zámecké prûãelí ve zmínûné dobû a obdivuhodnû zakreslil barokní úpravy stropû v prvním patfie. V roce 1963 A. Vo ahlík pfie el do PraÏského stfiediska státní památkové péãe a ochrany pfiírody. Také zde pracoval na velmi v znamn ch úkolech od prûzkumû památek pfies posuzování projektû na jejich úpravy, sledování rehabilitace národních kulturních památek aï po hodnocení zdej ích územních plánû. Hlavní poznatky z této ãinnosti shrnul v ãlánku Pfiíspûvek k problematice ochrany památek zhistorického prostfiedí pfii pfiestavbû centrální ãásti hlavního mûsta Prahy, Staletá Praha II., Praha 1966. Byl také ãlenem porot v rûzn ch soutûïích na úpravy památkov ch objektû. K nejv znamnûj ím patfiila soutûï na fie- ení západního prûãelí emauzského chrámu, jehoï vítûzn návrh architekta F. M. âerného s protilehl mi konvexnû konkávními polo títy povaïoval A. Vo ahlík za úspû né, modernû pojaté zvládnutí památkového úkolu. Jednou z ukázek tehdej í památkové ãinnosti v Praze byla obnova domu ãp. 353/7 v Jilské ulici, v jehoï ãásti bylo rekonstruováno títové prûãelí se sgrafitovou v zdobou ostûní sdruïen ch oken v obou horních podlaïích. Podle vítûzné soutûïní studie byla k nûmu pfiipojena novostavba s hlavním prûãelím orientovan m k chrámu sv. Jiljí; A. Vo ahlík pojednal o dané problematice v ãasopise Památková péãe ã. 1 z roku 1967. Jako svûj hlavní úkol v PSSPPOP v ak sledoval návrh nového v nosu o zfiízení praïské památkové rezervace, kter se proti dfiívûj ímu pojetí mûnil tím, Ïe do rezervace zaãlenil také Nové Mûsto. Na úkolu dále pracoval po pfiechodu do SÚPPOP; projevila se pfii tom dal í Vo ahlíkova schopnost, dotahování úkolu (je to pûkná vlastnost, ale zkracuje Ïivot) v nos praïské rezervace byl ukonãen a schválen nafiízením vlády âeskoslovenské republiky ã. 66/1971 Sb., ze dne 21. ãervence 1971. V obou stfiediscích památkové péãe získal A. Vo ahlík velké zku enosti v oboru, s nimiï v roce 1965 pfie el do Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody. Zde navázal na poznatky z hodnocení na ich mûstsk ch památkov ch rezervací vedeného Pavlem Korãákem a v dal ím období se plnû orientoval na zmínûnou problematiku, pozdûji jako vedoucí oddûlení. SÚPPOP byl tehdy nevelk ústav sloïen z mnoha star ích specialistû, pfiijetí mladého architekta s estiletou praxí v oboru bylo proto velk m ocenûním jeho dosavadních pracovních v sledkû i schopností. Úkol zaji tûní v nosû MPR (po roce 1960 je bylo nutné zpracovat novû) vyïadoval hlubok koncepãní pfiístup a velmi rozsáhlou prûzkumnou ãinnost; s tím zaãal A. Vo ahlík u rezervaãních mûst Znojma, Jihlavy, Pelhfiimova, KromûfiíÏe, Nového Mûsta nad Metují, Olomouce, Litomûfiic, Ú tûku i âesk ch Budûjovic a zároveà pokraãoval u Prahy. Nedílnou souãástí pracovní náplnû bylo fiízení aktuálních stavebních úprav v MPR. V roce 1968 získal A. Vo ahlík pûlroãní stáï ve Francii, jeï prohloubila jeho památkáfiská hlediska i jazykové znalosti. Ze studijního pobytu vytûïil poznatky publikované pak ve tfiech velk ch ãláncích v ãasopise Památková péãe. V prvním ãlánku (Památková péãe ã. 9 z roku 1968) vyhodnotil francouzská historická mûsta, jejich v voj a souãasn stav ochrany i obnovy. Opût je zde pfiipojena velká grafická ãást (poloha mûst na mapû zemû, jejich pûdorysy), zároveà se tu poukazuje na pouãení z ochrany tûchto mûst i jejich rekonstrukce. Dal í dva rozsáhlé ãlánky autor vûnoval ranû stfiedovûk m mû Èansk m domûm ve Francii, zase s pozoruhodnou grafickou dokumentací (Památková péãe ã. 2 z roku 1969 a ã. 2 z roku 1970). Pfii pfiípravû rezervaãního v nosu Jihlavy pak RÒZNÉ Karel KIBIC / K nedoïit m pûtasedmdesátinám architekta Ale e Vo ahlíka 385

zvlá tû sledoval její nejstar í profánní architekturu, o níï uvefiejnil ãlánek K poãátkûm stavebního v voje mû Èansk ch domû v Jihlavû (Památky a pfiíroda ã. 8 z roku 1981). Jeho hlavním zájmem bylo zpracování zobrazení památkov ch hodnot v plánech v nosû, jak o tom pojednal v fiadû ãlánkû (Památková péãe ã. 5 z roku 1974). Také v ak peãlivû sledoval metody regenerace v historick ch mûstech. Zde musím vzpomenout na úzkou spolupráci s Ale- em Vo ahlíkem, s nímï mû spojovala velká snaha o zhodnocení mûst ãasto v ak pfii tehdej í témûfi nulitní stavební údrïbû objektû a stále postupující orientaci na eho stavebnictví na panelovou technologii i o pouhou záchranu. Z prûzkumu radnic jsem na e mûsta i jejich velké ohroïení v té dobû dobfie znal, proto jsem v roce 1967 pfie el z PraÏského stfiediska památkové péãe do SÚPPOP. Vedle ãtyfi MPR jsem mûl na starosti nerezervaãní mûsta (podle zákona ã. 22/1958 Sb., o kulturních památkách tato ãinnost SÚPPOP nepfiíslu ela), u nichï jsem jako primární nezbytnost shledal zaji tûní památkové ochrany. Proto jsem v rámci kategorizace na ich historick ch mûst k této ochranû navrhl dal í hodnotná mûsta a zároveà i druhou formu jejich ochrany (publikováno v letech 1973 a 1975). Po mém pfiechodu na Fakultu architektury âvut Praha v roce 1979 A. Vo ahlík návrh kategorizace projednal a zpfiesnil s krajsk mi stfiedisky. Vypracoval celkov návrh nové koncepce památkové ochrany historick ch mûst v âsr, kter byl schválen v kolegiu ministra kultury âsr 29. 3. 1984 se zvût- ením poãtu 35 mûstsk ch památkov ch rezervací na 40 a ochranou dal ích 160 mûst jako památkov ch zón. A zde je nutné poukázat na dal í v znamnou schopnost A. Vo ahlíka, takt pfii projednávání zámûrû s orgány státní správy. Návrh obou forem ochrany mûst se pak promítl do nového zákona ânr ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi. Rozsáhlá je Vo ahlíkova mezinárodní ãinnost v oboru památkové péãe. V letech 1980 a 1990 vedl mezinárodní t m památkáfiû a urbanistû v chodoevropsk ch zemí k tématu Metody, technika a organizace regenerace historick ch mûst. Na i partnefii se rádi opírali o nastfiádané zku enosti a pozitivní v sledky na í památkové péãe v ochranû památkov ch areálû. JiÏ od poãátku 70. let byl ãlenem ICOMOS a spolupracoval s jeho pfiedsedou, v znamn m urbanistou prof. Emanuelem Hru kou. V roce 1976 zajistil vydání na eho Bulletinu ICOMOS pro zahraniãí. V roce 1978 se stal ãlenem mezinárodního vûdeckého komitétu ICOMOS pro historická mûsta a od roku 1990 sekretáfiem âeského národního komitétu ICOMOS. V té dobû se naplno rozvinula jeho spolupráce s doc. Dobroslavem Líbalem, nov m prezidentem ãeské sekce ICOMOS. Spolu s Líbalem byl iniciátorem fiady memorand, jimiï ãesk ICOMOS kriticky reflektoval necitlivé zásahy velk ch developerû do organizmû ãesk ch mûst. Vo ahlík se podílel na pfiípravû mezinárodních dokumentû ICOMOS o ochranû historick ch mûst a úãastnil se ãetn ch mezinárodních konferencí. Spolu s doc. Líbalem koncipoval program a organizoval fiadu odborn ch sympozií v âeské republice. Velk úspûch mûlo sympozium s mezinárodní úãastí zamûfiené na funkci venkovsk ch kostelû v urbanizované krajinû odbornû pfiipravené v roce 1994 ãi sympozium, jehoï tématem bylo postiïení specifick ch rysû památek a krajiny stfiední Evropy z roku 1995. K na í mezinárodní prestiïi pfiispûla zejména evropská konference ICOMOS v roce 1995 vûnovaná tehdy obzvlá È diskutovanému problému interpretace komplexního pojmu autenticity památek v procesu jejich obnovy. Konference mûla nesmírn ohlas, podobnû jako dal í mezinárodní setkání, sympozium ICOMOS- -IFLA, konané v roce 1997 v Praze, âeském Krumlovû a Lednicko-valtickém areálu k tématu dûdictví kulturní krajiny. S velk m nasazením A. Vo ahlík zahájil odbornou programovou pfiípravu mezinárodní konference Praha jedno z hlavních ohnisek evropské kultury, v úãasti na ní mu v ak zabránila jeho tûïká choroba. Pro ãeské prostfiedí má dnes zásadní v znam Vo ahlíkova iniciativa a pfiím editorsk a korektorsk podíl na vydávání ãesk ch pfiekladû mezinárodních dokumentû k ochranû památek, sídel a krajiny. V znamná je také jeho aktivita pfii prohla ování ãesk ch památek za památky svûtového dûdictví (za jeho Ïivota vzrostl jejich poãet na deset). Tûchto velk ch mezinárodních úspûchû dosáhl pfii úzké spolupráci s tajemnicí ãeské sekce ICOMOS paní Janou Polákovou. Jen mezinárodní ãinnost by staãila na samostatn ãlánek. A. Vo ahlík zpracoval fiadu vûdecko-v zkumn ch úkolû. Rozsáhlá je jeho publikaãní ãinnost, zatím zmínûná jen z malé ãásti. K tûm dal ím patfií kniha o mûstsk ch památkov ch rezervacích PamûÈ mûst (se spolupracovníky, 1. vydání 1975, 2. vydání 1981), v zahraniãí vy ly mimo jiné jeho studie Základní tendence revalorizace rezervaãních mûst v âeské republice (Ochrona zabytków ã. 3, 1976, Var ava); V voj názoru na ochranu historické Prahy (1993, PafiíÏ); K v voji památkové ochrany ãesk ch a moravsk ch historick ch mûst (Monuments historiques ã. 188, 1993) a jiné. Poãet uvefiejnûn ch statí pfiesahuje 100, jeho dal í práce jsou uvedeny ve Zprávách památkové péãe 61, ã. 5, 2001, s. 155 157. Pfiesto jedno dílo, Vo ahlíkovo nejrozsáhlej í, nevy lo a je tfieba blíïe uvést jeho podobu a osud. Spoleãnû s A. Vo- ahlíkem jsme napsali souhrnné dílo Regenerace historick ch mûst v âr, vûnované padesátiletému úsilí o péãi a rekonstrukci na ich mûst v letech 1939 1989. Rozsáhlá kniïní publikace (469 strojopisn ch stran, 686 fotografií a 122 grafick ch pfiíloh) byla po lektoraci a jazykové korektufie v tisku v nakladatelství SNTL a mûla vyjít v téïe edici jako pfiedtím knihy Vilém LORENC, Nové Mûsto praïské, Praha 1973, Václav HLAVSA, Jifií VANâURA, Malá Strana Men í Mûsto praïské a dal í. Rozpad nakladatelství po roce 1990 v ak zpûsobil, Ïe práce nevy la a byla nám vrácena (originál s dokumentací A. Vo ahlíkovi, u mne byla kopie). Krátce pfied svou smrtí v lednu 2001 mû Ale pozval k sobû, pfiedal mi dílo a poïádal o kroky k jeho vydání. Za nûkolik dní nato, 19. ledna 2001, zemfiel, coï na mû hluboce zapûsobilo. Má snaha o vydání díla Ministerstvem kultury byla neúspû ná. V té dobû se v ak ukonãoval v zkum architektury 60. let na Fakultû architektury âvut a jeho vedoucí prof. Petr Urlich mi navrhl, Ïe pfii jeho vydání ve Vydavatelství âvut lze zafiadit v dané tematice i dal í k tisku pfiipravenou práci. Informoval jsem ho o na em díle o pováleãné regeneraci na ich historick ch mûst a druhého dne mu je pfiedal s celou dokumentací. Práce v ak nevy la, mnohokrát jsem Ïádal o její vrácení (a to i prostfiednictvím rektora âvut) a po dohodû s Ale ovou vdovou, akad. malífikou Evou Vávrovou, jsme soudní cestou poïádali o její vrácení nebo finanãní úhradu k zaji tûní náhradní fotodokumentace. Pfii soudním jednání P. Urlich prohlásil, Ïe práci v roce 2004 nepfievzal, a svûdek doc. Oldfiich evãík uvedl, Ïe mu ji Urlich pfiedal k vyjádfiení o vhodnosti ãi nevhodnosti vydání v rámci v zkumu; doc. evãík vydání nedoporuãil a práci P. Ulrichovi vrátil. Samosoudkynû Mgr. Petra Luká ková pak rozhodla ve prospûch P. Urlicha a s E. Vávrovou nejenïe jsme práci zpût nedostali, ale museli jsme zaplatit více neï stotisícové soudní poplatky. Tvrzení P. Urlicha o nepfievzetí práce je nepravdivé a rozhodnutí samosoudkynû Luká kové pochybené, protoïe P. Urlich musel práci pfied pfiedáním O. evãíkovi pfievzít. (Stejnû tak je nepravdivé tvrzení, Ïe práce pfiedaná P. Urlichovi byla men í neï její soudem vyïádaná kopie svûdãili tak O. evãík a P. Vorlík opak je pravdou, pfiedané dílo bylo mnohem ir í o fotografickou pfiílohu.) Nedávné nabídce jiného nakladatelství na vydání knihy nebylo moïné pro absenci fotografické ãásti vyhovût, a tak základní oborové dílo A. Vo ahlíka a K. Kibice o pováleãné rekonstrukci na ich historick ch mûst nevy lo. Ale Vo ahlík byl mil a ãestn ãlovûk. Byl vyslovenû badatelsk typ. Nikdy v ak nezûstával opatrnû stranou, ale naopak se dovedl vïdy velmi stateãnû a kvalifikovanû angaïovat, kdyï lo o záchranu ohro- Ïen ch památek. PfiíleÏitostí k tomu mu dávala jeho neúnavná práce v fiadû odborn ch památkov ch grémií, komisí a poradních orgánû, jichï byl ãlenem. Pro ochranu památek mûla velk v znam Vo ahlíkova mnohaletá spolupráce se SdruÏením historick ch sídel âech, Moravy a Slezska, jehoï byl ãestn m ãlenem. V roce 1999 mu byla ministrem kultury udûlena, u pfiíleïitosti Mezinárodního dne památek a sídel, Státní cena za památkovou péãi. Velik rozsah jeho díla je vysvûtliteln také harmonick m rodinn m zázemím, velkou podporou vzácné manïelky Evy. DluÏno postesknout, Ïe v dne ní dobû, kdy mimo jiné nebyl ani pfiijat nov zákon o památkové péãi, odborník s Vo ahlíkov m taktem pfii jednání s pfiíslu n mi orgány opravdu chybí. âas v ak památku Al e Vo ahlíka nezavane, naopak ji je tû více zv razní. Karel KIBIC 386 RÒZNÉ Karel KIBIC / K nedoïit m pûtasedmdesátinám architekta Ale e Vo ahlíka

Pfiíspûvek k dokumentaci stfiedovûk ch omítek Provádûní oprav kulturních památek v 50. a 60. letech 20. století provázely závaïné nedostatky, neboè kromû nûkolika specializovan ch podnikû, jak mi byly napfiíklad TUKO v Praze nebo Jihoãesk podnik pro údrïbu památek (JPPÚP) v Tábofie, podílela se na opravách památek fiada stavebních závodû s nevy- kolen mi pracovníky a jednota názorû na zpûsob provádûní oprav nebyla ani mezi odborn mi pracovníky státní památkové péãe. Nad metodami konzervace a restaurování památkovû hodnotn ch omítan ch prûãelí staveb v fiadû pfiípadû pfievaïovala jejich radikální obnova, kdy historická a kulturní hodnota vrstev omítek vznikl ch v prûbûhu stavebního v voje objektu nebyla vnímána jako nedílná souãást autenticity památky, ale omítky byly ãasto v rozsahu cel ch prûãelí staveb otloukány a nahrazovány nov mi. Tento radikální zpûsob obnovy památek zfiejmû ovlivàovala i okolnost, Ïe jedním z ukazatelû efektivnosti podnikû byla v té dobû i spotfieba materiálu. 1 NarÛstající kody na kulturních památkách nemohlo pfiehlíïet ani tehdej í Ministerstvo kolství a kultury. Proto zadalo do plánu hlavních úkolû Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody (dále jen SÚPPOP) na druhé pololetí roku 1962 dva velmi ambiciózní úkoly: 1. Vypracovat metodické pokyny k opravám, konzervacím a obnovám památkovû hodnotn ch, omítan ch prûãelí (celostátní úkol v rámci koordinace vûdecko-v zkumné ãinnosti se Slovensk m ústavom pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody dále jen SÚPSOP); 2. Vypracovat osnovu kolení pracovníkû památkov ch údrïbáfisk ch ãet a stavebních závodû pracujících na konzervaci a obnovû nemovit ch kulturních památek. e ení obou úkolû pfiedpokládalo, Ïe bude sesbírán prakticky dostupn dokladov materiál, jehoï historick m, v tvarn m a technologick m rozborem se urãí, jakou umûleckou i technickou funkci mûla v jednotliv ch fázích v voje architektury fasádní omítka. Pro splnûní tak nároãn ch a ãasovû zcela neúmûrnû limitovan ch úkolû nebyly ale vytvofieny nezbytné podmínky. Pracovní skupina Václava Mencla v krátké dobû provedla prûzkum 53 staveb, z toho 32 v âechách a na Moravû a 21 na Slovensku, a za úãasti technologû Ludvíka Losose (SÚPPOP) a Olgy ujanové (SÚPSOP) odebrala desítky vzorkû k nábrusûm pro mikroskopické zkoumání malt a omítek. Po provedení pfiibliïnû 50 nábrusû bylo od technologické ãásti úkolu odstoupeno, neboè pro fie ení tohoto vûcnû i technicky sloïitého úkolu nebyla technologická laboratofi SÚPPOP dostateãnû vybavena. 2 Tím na fie ení úkolu skonãila i spolupráce SÚPSOP v Bratislavû. Návrh metodick ch pokynû, pfiedloïen 23. 12. 1962, nebyl vedením SÚPPOP pfiijat. Do plánu hlavních úkolû na první pololetí roku 1963 byl zafiazen úkol: Shrnout v sledky dosavadního prûzkumu stfiedovûk ch omítek a pfiipravit k vydání metodickou pfiíruãku pro praxi. Pracovní skupina pod vedením Václava Mencla ve sloïení: Marian Farka, Pavel Korãák, Jifií Kostka, Jaroslav SvatoÀ a Jaroslav Wagner pfiedloïila ve stanoveném termínu v stup nazvan Stfiedovûké omítky, rozbory a obrys jejich v tvarného v voje, kter obsahoval 3 ãásti: 1. Typologie a nomenklatura historick ch omítek, SÚPPOP (Marian Farka), 1962 1963, strojopis, 28 stran; 2. Rozbor památek a jejich dokumentace, SÚPPOP (ãlenové pracovní skupiny), 1963, strojopis, 140 stran; 3. Obrys historického v voje stfiedovûk ch omítan ch prûãelí, SÚPPOP (Václav Mencl), 1963, strojopis, 12 stran. V stupy vãetnû dvou souborû fotografické dokumentace byly vedením SÚPPOP sice pfiijaty, ale k dopracování metodické pfiíruãky jiï nedo- lo. Verbální v stupy se v SÚPPOP zachovaly. Podstatná ãást fotografické dokumentace zûstala dlouhou dobu nezvûstná. Zámûru seznámit odbornou vefiejnost s v sledky proveden ch prûzkumû orientovan ch k v tvarnému v voji stfiedovûk ch omítek se Václav Mencl nevzdal. Nûkolik prûzkumû provedl je tû v letech 1965 1967 a poãátkem roku 1967 získal pfiíslib nakladatelství ORBIS Praha k vydání publikace V tvarn v voj stfiedovûk ch omítek. Publikace vydaná v roce 1968 v nákladu 1000 kusû byla v krátké dobû rozebrána. 3 Její dokumentaãní ãást tvofiilo 120 fotografií, z nichï 20 pofiídil Václav Mencl jiï v letech 1939 1961, z prûzkumû proveden ch v letech 1962 1963 pouïil ale pouze 61 snímkû, 6 snímkû uplatnil z pfiíleïitostn ch slu- Ïebních cest uskuteãnûn ch v letech 1965 1967 a 33 fotografií bylo zhotoveno âestmírem ílou aï v roce 1967, tedy v dobû pfiípravy publikace. 4 Originály tûchto fotografií SÚPPOP zapûjãil v roce 1990 do zahraniãí. Pfies ãetné urgence dosud nebyly navráceny. Vzhledem k jejich dokumentární hodnotû se Národní památkov ústav (dále jen NPÚ) rozhodl s vyuïitím moderní techniky pro digitální zpracování fotografií pofiídit jejich kvalitní reprodukce a spoleãnû s nûkolika desítkami amatérsk ch snímkû, uchovan ch Pavlem Korãákem a Jaroslavem Svatonûm, tento v znamn soubor dokumentace zachránit. Zku ební pasporty Chval iny, kostel sv. Máfií Magdaleny (kolem roku 1500), NPÚ Praha, 2005, 1 strana, 9 foto, a Kuklov (Kugelweit), b val paulánsk klá ter (1495 1518), NPÚ Praha 2006, 2 strany, 12 foto, zhotovené ve spolupráci s oddûlením dokumentace a reprodukce ústfiedního pracovi tû NPÚ, prokázaly vysokou vypovídací schopnost v ech digitalizovan ch fotografií. 5 Komise ústfiedního pracovi tû NPÚ pro hodnocení institucionálnû financovan ch úkolû v zkumu a v voje oba pasporty posoudila a doporuãila: Zahájit odbornû nároãnou reidentifikaci dnes jiï unikátního souboru fotografií stfiedovûk ch omítek pro jejich digitální zpracování a následnou pasportizaci, která bude provádûna postupnû ve vazbû na 71 autentick ch nálezov ch zpráv z v zkumu stfiedovûk ch omítek uskuteãnûného SÚPPOP v Praze ve spolupráci se SÚPSOP v Bratislavû v letech 1962 1963. Reidentifikované fotografie uspofiádat formou katalogu v pûti souborech podle publikace MENCL, V. a kol.: V tvarn v voj stfiedovûk ch omítek, Orbis Praha 1968. Prostor pro fie ení tohoto dílãího úkolu byl vytvofien v rámci dvou v zkumn ch úkolû NPÚ: ã. 02 101 ZkvalitÀování odbornû metodického fiízení státní památkové péãe, koordinace a efektivní vyuïívání v sledkû v zkumu a v voje v oboru památkové péãe v pûsobnosti NPÚ, vãetnû zpracování a implementace odborn ch metodik dílãích ãinností v oboru památko- Poznámky 1 Na rozdíl od popisované situace pfied témûfi 50 lety dokládají ãlánky v ãasopisu Zprávy památkové péãe, publikované v letech 2003 2009, velmi peãliv pfiístup jejich autorû (Václava Girsy, Miloslava Hanzla, Pavla Jerieho, Dagmar Michoinové) ke konzervaci a restaurování omítan ch prûãelí hradu a zámku v âeském Krumlovû, hradu vihova a hradu Pern tejna. 2 SloÏitou problematiku technologie historick ch omítek objasàují Jifií Ho ek a Ludvík Losos ve velmi obsaïné publikaci Historické omítky, prûzkumy, sanace, typologie, kterou vydalo nakladatelství Grada Publishing, a. s., v roce 2007. 3 Jifií Ho ek a Ludvík Losos v uvedené publikaci (3. kapitola, s. 17) pfiipomínají: O postiïení v tvarného v voje stfiedovûk ch omítek se pokusil poprvé Václav Mencl ve stejnojmenné knize, která byla shrnutím a zhodnocením studijní práce, kterou provedl s kolektivem mlad ch pracovníkû tehdej ího Státního ústavu památkové péãe. Jeho závûry, podané s jeho typickou pûsobivou dikcí, mohou b t diskutovány ãi revidovány, av ak jeho nepopiratelnou zásluhou zûstane, Ïe na tento fenomén první upozornil a jeho kniha se stala oceàovanou pfiíruãkou pracovníkû památkové péãe a nepochybnû pfiispûla k záchranû celé fiady historick ch památek. 4 Zachovan dopis Václava Mencla datovan 22. 1. 1967, jímï Ïádá ãleny pracovní skupiny, aby mu do konce února 1967 poskytli své amatérské snímky (6 x 6) z prûzkumû omítek proveden ch v letech 1962 1963, dokládá, Ïe publikaci pfiipravoval ve velké ãasové tísni a v bûr dokumentace musel provést bûhem 1 mûsíce. Z toho lze soudit, Ïe v té dobû nemûl k dispozici úpln soubor fotografií, kter byl v roce 1963 pfiedán vedení SÚPPOP. Na základû své v zvy spoluautorûm prûzkumû obdrïel zfiejmû fiadu snímkû, vãetnû kvalitních fotografií Martina Jurika ze SÚPSOP v Bratislavû, aï po odevzdání rukopisu nakladatelství Orbis v Praze. Tomu by nasvûdãovala i okolnost, Ïe v syntéze v tvarného v voje stfiedovûk ch omítek, kterou kromû sv ch bohat ch znalostí dûslednû opíral o podstatné v sledky nálezov ch zpráv spoluúãastníkû prûzkumû, nevyuïil 8 zpráv hodnotících malty a omítky z rané v stavby hradu âachtice, z vnûj ího opevnûní Spi ského hradu, Zápoºské brány a Zápoºského kaple sv. AlÏbûty tamtéï, a dokonce nevyuïil ani dokumentaci omítek z pozdnû gotické dostavby hradu Rabí, i kdyï ji ve sv ch pracovních poznámkách charakterizuje. 5 Podrobnûji viz Ladislav BEZDùK: Digitální rekonstrukce unikátního souboru fotodokumentace stfiedovûk ch omítek, in: Zprávy památkové péãe 69, 2009, ã. 5, s. 396 397. RÒZNÉ Jaroslav SVATO / Pfiíspûvek k dokumentaci stfiedovûk ch omítek 387

1 3 2 4 5 6 7 8 9 388 RÒZNÉ Jaroslav SVATO / Pfiíspûvek k dokumentaci stfiedovûk ch omítek

Obr. 1. Praha, PraÏsk hrad, klá terní kostel sv. Jifií, zdivo portiku pfied západním chórem, poãátek 11. století. (Foto SÚPPOP, âestmír íla, 1967) Obr. 2. Pofiíãí nad Sázavou (okres Bene ov), kostel sv. Petra, spárování zdiva na plá ti apsidy, kolem roku 1100. (Foto Václav Mencl, 1956) Obr. 3. Praha Staré Mûsto, klá ter sv. AneÏky âeské na Franti ku, cihelné zdivo s tvarovan mi spárami na schodi ti u kapitulní sínû, kolem roku 1240. (Foto SÚPPOP, âestmír íla, 1967) Obr. 4. Îehra (Slovensko), Spi sk hrad, torzo ostûní zdvojeného románského okna v západním prûãelí paláce, kolem roku 1250. (Foto Pavel Korãák, 1962) Obr. 5. Nezamyslice (okres Klatovy), farní kostel, orámování okna na v chodní stranû severní vûïe, kolem roku 1310. (Foto Václav Mencl, 1963) Obr. 6. Praha Staré Mûsto, prûãelí domu ã. 12 ve tupartské ulici, torzo odkryté omítky z konce 14. století. (Foto SÚPPOP, âestmír íla, 1967) Obr. 7. âachtice (Slovensko), hrad, detail kruhové malby na paãokované omítce odkryté na spodní ãásti severní vûïe, kolem roku 1420. (Foto Jaroslav Urban, 2007) Obr. 8. vihov (okres Klatovy), hrad, detaily omítky a pasparty okna v úrovni 2. patra jiïního prûãelí vstupní vûïe, 1480 1491. (Foto SÚPPOP, 1962) Obr. 9. vihov (okres Klatovy), hrad, jihov chodní nároïí závûru kaple, 1480 1489. (Foto Jaroslav SvatoÀ, 1962) Obr. 10. Rabí (okres Klatovy), hrad, v chodní prûãelí ãtverhranné vûïe u tzv. ÎiÏkovy brány, ãást pasparty okna se zbytky pûvodní omítky, kolem roku 1500. (Foto Pavel Korãák, 1962) vé péãe a v zkumu nov ch forem celoïivotního vzdûlávání pro obor památkové péãe, odpovûdn fie itel Jaroslav Urban, a dále úkolu ã. 02 103 Zdokonalování a rozvíjení metod digitalizace fotografické a grafické dokumentace památkového fondu vãetnû aplikace v sledkû v zkumu a v voje v praxi památkové péãe, odpovûdn fie itel Ladislav Bezdûk. V druhé polovinû roku 2006 byla realizace v e uvedeného dílãího úkolu posílena, ale také v raznû znároãnûna nálezem dvou svazkû pracovních materiálû Václava Mencla, které se k v zkumu stfiedovûk ch omítek bezprostfiednû vztahují, a to nejen k období 1962 1963. Velk m pfiekvapením byl napfiíklad nález Menclovy studie nazvané Zeì a zdivo, 17 stran, zpracované jiï v roce 1941, kterou autor zfiejmû nikdy nepublikoval. Nejvût ím pfiínosem, kromû podrobn ch zpráv o prûzkumech stfiedovûk ch omítek, byl ov em nález rozsáhlého souboru velmi skromnû oznaãen ch fotografií Martina Jurika, Vojtûcha Obereignera, Mariana Farky a Olivy Pechové a rovnûï dal í, v publikaci nepouïité fotografie Václava Mencla, Pavla Korãáka a Jaroslava Svatonû (v ichni SÚPPOP). Pro reidentifikaci nalezen ch fotografií a jejich podrobnûj í popisy vãetnû pfiesnûj ího urãení autorû snímkû a roku jejich zhotovení byly pouïity, kromû zachovan ch autentick ch zpráv z prûzkumû, tyto prameny: pracovní poznámky Václava Mencla k v bûru lokalit a objektû pro prûzkum malt a omítek; osnova pro zpracování nálezov ch zpráv; rukopis Václava Mencla nazvan Osnova práce o v voji stfiedovûkého omítaného prûãelí pfiehled závûrû, 20 stran; itineráfi cesty pracovníkû SÚPPOP na Moravu a Slovensko v zkum omítek, vykonané 25. 8. 1962 3. 9. 1962; pfiedbûïná zpráva o pracovních v sledcích pfiedloïená Václavem Menclem 6. 9. 1962, 10 stran; 25 autorizovan ch a datovan ch polních náãrtû ãlenû fie itelské skupiny, které se zachovaly z jejich sluïební cesty vykonané ve dnech 2. 4. 10. 1962 do západních a jiïních âech; záznamy v kartotéce sbírky fotografické dokumentace SÚPPOP, nyní ústfiedního pracovi tû NPÚ; verbální v stupy úkolu Stfiedovûké omítky, rozbory a obrys jejich v tvarného v voje; publikace MENCL, V. a kol.: V tvarn v voj stfiedovûk ch omítek, Orbis, Praha 1968, 84 stran, 120 fotografií; odborná literatura vydaná po roce 1967, jejíï seznam je uveden jako pfiíloha u v ech verzí katalogu reidentifikované fotografické dokumentace stfiedovûk ch omítek. Nová odborná literatura a v e uvedené dokumenty, zejména Menclova Osnova práce o v voji stfiedovûkého omítaného prûãelí, umoïnily ovûfiovat autorství 71 nálezov ch zpráv a porovnávat údaje vztahující se k popisu omítek i staveb, na kter ch byly zkoumány, coï bylo pro identifikaci dochovan ch fotografií nesporn m pfiínosem. Porovnávání fotografické dokumentace s itineráfiem prûzkumû, které fie itelsk t m provádûl na Slovensku v roce 1962, ale upozornilo na urãité nesrovnalosti v popisech nûkter ch snímkû zvefiejnûn ch v roce 1968 v Menclovû publikaci, zejména na nesprávné pfiisouzení autorství snímkû pofiízen ch v âechách (Nezamyslice, Zlatá Koruna, Kuklov) a na Moravû (Kurdûjov) SÚPSOP, kter se na prûzkumech objektû v âechách a na Moravû jiï nepodílel. První verze katalogu, zpracovaná v roce 2006, byla proto pfieváïnû analytická a na zji tûné omyly s pfiíslu n m odûvodnûním upozornila. S postupující reidentifikací fotografií byl katalog prûbûïnû aktualizován. Vzhledem k narûstajícímu poãtu fotografií, které se postupnû dafiilo identifikovat, bylo v roce 2007 rozhodnuto dílãí v zkumn úkol roz ífiit a na základû kritického zhodnocení dokumentace a dohledan ch pramenû zpracovat koncepãní podklady a následnû i návrhy grafického fie ení v sledného v stupu úkolu, kter byl nazván Pasportizace historicky v znamného souboru dokumentace dochované zv zkumu stfiedovûk ch omítek provedeného SÚPPOP v Praze v edesát ch letech 20. století na vybran ch památkách v âechách, na Moravû a na Slovensku. Komplex 88 digitálnû zpracovan ch pasportû zahrnuje 71 autentick ch nálezov ch zpráv z prûzkumû proveden ch v letech 1962 1963 a 17 zpráv, které Václav Mencl zpracoval aï v rámci pfiípravy publikace V tvarn v voj stfiedovûk ch omítek, Orbis 1968. V echny zprávy vãetnû dokumentace byly porovnány s poznatky zvefiejnûn mi v novûj í odborné literatufie, na kterou v pasportech upozoràuje poznámkov aparát, vãetnû pfiípadn ch odchyln ch názorû na stavební v voj zkouman ch objektû, se zvlá tním zfietelem k jejich ãástem, z kter ch byly odebrány vzorky malt a omítek. 10 V zájmu zachování kontinuity odborn ch informací a vyuïití optimálního poãtu reidentifikovan ch fotografií dokumentujících v voj stfiedovûkého zdiva a omítek v ãasové posloupnosti slohov ch období jsou pasporty uspofiádány podle Menclovy publikace v tûchto souborech: I Omítky velkomoravsk ch kostelû, 9. století (NPÚ Praha, 2007, 3 strany bez fotografické dokumentace); II Malty a omítky z doby pfiedrománské a románské, 10. století aï poãátek 13. století (NPÚ Praha, 2007, 40 stran, 30 foto); III Cihelné zdivo v gotice 13. století a prvé poloviny 14. století (NPÚ Praha, 2008, 25 stran, 24 foto); IV Kamenné zdivo v gotice 13. století a prvé polovinû 14. století (NPÚ Praha, 2008, 51 stran, 54 foto); V-1 Omítaná prûãelí pozdní gotiky od poloviny 14. století aï do tfietiny 16. století, první ãást (NPÚ Praha, 2008, 107 stran, 124 foto); V-2 Omítaná prûãelí pozdní gotiky od poloviny 14. století aï do tfietiny 16. století, druhá ãást (NPÚ Praha, 2008, 104 stran, 106 foto). V souladu s pasporty byla upravena i v sledná III. verze katalogu dokumentace stfiedovûk ch omítek. Katalog NPÚ Praha, 2008, 61 stran, obsahuje upfiesnûné popisy 373 fotografií, z toho 245 fotografií novû identifikovan ch, 118 fotografií pfievzat ch z Menclovy publikace z roku 1968 a 10 snímkû souãasného stavu zfiíceniny hradu v âachticích na Slovensku, pofiízen ch Jaroslavem Urbanem v roce 2007. Pro pasporty bylo digitálnû zpracováno 339 fotografií. V katalogu jsou odli eny od snímkû, které pro tuto formu prezentace nebyly vzhledem k duplicitû zábûrû pouïity. Podle katalogu je uspofiádána i kartotéka identifikovan ch snímkû. Je fie ena jako otevfien systém. Fotografie jsou oznaãeny katalogizaãními ãísly, coï umoïàuje prûbûïné doplàování dokumentace k jednotliv m lokalitám a objektûm. V echny dokumenty a v stupy tohoto dílãího v zkumného úkolu jsou pfiístupné prostfiednictvím oddûlení koordinace vûdy a v zkumu na ústfiedním pracovi ti NPÚ. Zvefiejnûní hlavních v stupû je pfiipravováno formou kritické edice pramenû. Jaroslav SVATO RÒZNÉ Jaroslav SVATO / Pfiíspûvek k dokumentaci stfiedovûk ch omítek 389

Studijní depozitáfie mobiliárních fondû hradû a zámkû v PlzeÀském a Karlovarském kraji aneb Péãe o mobiliární fondy a jejich zpfiístupnûní na prahu 21. století Bohatství mobiliárních fondû hradû a zámkû âeské republiky je stále povaïováno za jedno z nejvût ích v Evropû. MnoÏství pfiedmûtû mobiliárních fondû je také bezesporu velkou turistickou atraktivitou vedle nemovit ch kulturních památek. Pfiesto je fiada pfiedmûtû, které nena ly své uplatnûní v rámci zámeck ch a hradních instalací památkov ch objektû spravovan ch NPÚ. Z tohoto dûvodu vznikají na jednotliv ch památkov ch objektech depozitáfie. Západoãesk kraj, respektive Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Plzni, má své specifikum ve skuteãnosti, Ïe spravuje zároveà centrální depozitáfi mobiliárních fondû v areálu NKP klá ter Plasy. A právû centrální depozitáfi v Plasích a na KynÏvartû se nyní formuje v moderní a vyvíjející se sloïku památkové péãe. Centrální depozitáfi v Plasích funguje v souãasné dobû pro uloïení pfiedmûtû mobiliárních fondû památkov ch objektû, ke kter m má právo hospodafiení NPÚ ÚOP v Plzni a v Lokti a pro které není v souãasnosti vyuïití v rámci prohlídkov ch tras. Dále jsou zde shromaïìovány pfiedmûty mobiliárních fondû, které nemohou b t deponovány z dûvodu chybûjících ãi nedostaãujících depozitních prostor na jin ch památkov ch objektech, nebo jejich stav zkrátka neumoïàuje vystavení. Centrální depozitáfi Plasy dále spravuje od roku 2002 samostatn mobiliární fond s písmennou znaãkou CD, kter vznikl shromaïìováním pfiedmûtû z nákupû, celních úfiadû a pozûstalostí, respektive pfievodû z Úfiadu pro zastupování státu ve vûcech majetkov ch. Tyto pfiedmûty nemají tudíï historickou souvislost s Ïádn m z památkov ch objektû PlzeÀského kraje, ale jsou dosti ãasto vyuïívány jako doplàky expozic. Centrální depozitáfi funguje v areálu NKP klá ter Plasy jiï od 70. let minulého století. Nutno dodat, Ïe jeho nedostaãující vybavení z hlediska úloïn ch systémû, sledování a regulování klimatu a bezesporu také nedostateãné personální obsazení vycházelo z omezen ch technick ch, finanãních a hlavnû personálních kapacit ÚOP v Plzni. Z tûchto dûvodû se pracovníci NPÚ ÚOP v Plzni v roce 2006 rozhodli vypracovat projekt modernizace depozitáfie a vytvofiení odpovídajícího ochranného reïimu mobiliárních fondû zde uloïen ch. Jednou z hlavních náplní tohoto projektu bylo vytvofiení moderního depozitáfie s kvalitním úloïn m systémem, kter bude respektovat potfieby jednotliv ch druhov ch skupin pfiedmûtû. Z hlediska klimatick ch podmínek i nárokû na úloïn systém bylo jednoznaãnû stanoveno, Ïe pfiedmûty budou do jednotliv ch místností rozdûleny dle druhov ch skupin, tedy kovy, porcelán a keramika, závûsné obrazy, textil a tak dále. Ve spolupráci s technologickou laboratofií NPÚ ÚP a s inspirací u podobnû fungujících depozitáfiû nûkter ch na ich i zahraniãních muzeí, galerií a podobn ch institucí byl navrïen moderní úloïn systém, kter bu- 1 2 de konstruován na míru. Pro jednoduchou pfiedstavu, Autorkou v ech fotografií je S. Brejchová. bude nahrazen nevhodn systém ukládání obrazû Obr. 1. Plasy (okres PlzeÀ-sever), klá ter, centrální depozitáfi, ukázka souãasného uloïení obrazového fondu. Pfied- opfiením jednoho o druh ve svislé poloze, byè jsou jednotlivé obrazové rámy podloïeny kartonov mi v loïkami. Obrazy budou zavû eny na drátûn ch plochách umístûny v poloze nevhodné pro manipulaci. mûty jsou podloïeny kartonov mi podloïkami, ale jsou posuvn ch ro tû, kde bude moïné dodrïet polohu, Obr. 2. Plasy (okres PlzeÀ-sever), klá ter, centrální depozitáfi, ilustraãní ukázka moderního úloïného systému pro kterou byla tato v tvarná díla tvofiena. RovnûÏ bude konstruován nov systém pro ukládání kobercû obrazû, kter je plánován do novû vznikajícího Studijního a rozmûrnûj ích textilií v podobû mobilních válcû a podobnû. depozitáfie. Byla zváïena také prvotní my lenka o dal ím fungování takto centralizovaného pracovi tû oproti my - velk m problémem z hlediska ochranného reïimu, i depozitáfiû jednotliv ch památkov ch objektû je vïdy lence vybudování kvalitních depozitáfiû na v ech památkov ch objektech v rámci správy ÚOP v Plzni. Bylo pohodlí pro badatele (neexistují vytápûné badatelny, utajovan ch skuteãností a v neposlední fiadû také ne- jednoznaãnû konstatováno nûkolik v hod centrálního elektronická evidence pro badatele a tak dále). Dal í depozitáfie; v prvé fiadû se jedná o ekonomickou v hodnost pfii zfiízení a provozu jednoho pracovi tû a dá- v areálu NKP klá ter Plasy je zároveà adekvátní vyuïi- nespornou v hodou setrvání centrálního depozitáfie le o v hodu personálního zaji tûní. Chod nového pracovi tû bude zaji Èovat skupina odborníkû s praxí RovnûÏ státní zámek KynÏvart má ve své správû obtí ãásti budovy v areálu Národní kulturní památky. a vzdûláním v problematice preventivní péãe o mobiliární fond, coï se jeví jako efektivnûj í neï do kolová- zámku, tak ze svozû a velká ãást z nich je v souãasrovské mnoïství pfiedmûtû jak z pûvodního vybavení ní správcû sbírek a stál ch prûvodcû na jednotliv ch nosti uloïena právû v centrálním depozitáfii v Plasích. památkov ch objektech, ktefií by mûli pfiíslu né depozitáfie spravovat, do stejné kvalifikace, nemluvû o prahodnuto o vytvofiení nového studijního depozitáfie na V souvislosti s novû vznikajícím projektem bylo rozcovním vytíïení tûchto pracovníkû památkov ch objektû jin mi ãinnostmi v rámci objektu. O tom, Ïe pfiedmûty z hradû a zámkû PlzeÀského kraje, které KynÏvartu, ãímï se uvolní místo v Plasích pro dal í pracovníci novû vznikajícího pracovi tû budou mít dal- teprve ãekají na kvalitní uloïení. í metodické úkoly ve vzdûlávání pracovníkû pohybujících se v prostfiedí mobiliárních fondû, se zmíním po- ochrany pfiedmûtû mobiliárních fondû. Toto odvûtví (ãi Nyní se vrátím k problematice a pojmu preventivní zdûji. Jako v hodné se centralizované pracovi tû souãást) památkové péãe se snaïí kromû jiného omezit negativní vlivy klimatu (relativní vlhkost, teplota), mobiliárních fondû jeví také ve vztahu k odborné vefiejnosti a k moïnosti tyto pfiedmûty studovat. Tento svûtla a vnûj ího i vnitfiního atmosférického zneãi tûní, vãetnû prachu. Do této doby neprobíhalo v centrál- fakt se stal také jedním z velmi dûleïit ch mott celého projektu. Na e depozitáfie jsou plné pfiedmûtû, které ním depozitáfii v Plasích Ïádné komplexní mûfiení, které by mohlo v souãasnosti poskytnout informace jsou nesmírnû zajímavé jak z pohledu dûjin umûní a umûleckého fiemesla, tak v voje bytové kultury o v voji klimatu bûhem celého roku. Z tohoto dûvodu a kaïdodennosti lechty, ale bohuïel jsou velmi málo, byly zakoupeny a zapûjãeny mobilní sbûrnice dat (tak ãi spí e vûbec nejsou prezentovány na vefiejnosti, zvané datalogery) pro mûfiení relativní vlhkosti, teploty a tudíï ani badatel nemá moïnost je studovat ani a osvitu daného prostoru. Tûmito datalogery byly osazeny vïdy konkrétní místnosti, kde probíhá po cel o nich získávat informace. Navíc pfiístup do expozic rok 390 RÒZNÉ Stanislava BREJCHOVÁ / Studijní depozitáfie mobiliárních fondû hradû a zámkû v PlzeÀském a Karlovarském kraji

3 4 Obr. 3. Plasy (okres PlzeÀ-sever), klá ter, centrální depozitáfi, ukázka souãasného nevhodného uloïení sedacího nábytku. Obr. 4. Plasy (okres PlzeÀ-sever), klá ter, centrální depozitáfi, ukázka souãasného nevhodného uloïení obrazû. nepfietrïité mûfiení a zároveà prûbûïné vyhodnocování stavu klimatu. V sledky tûchto mûfiení následnû poslouïily k vytvofiení studie regulace klimatu v prostorách celého depozitáfie. Dle dostupn ch mûfiení bylo zatím konstatováno, Ïe klima v budovû konventu b valého klá tera Plasy je víceménû stabilní a nedochází zde k prudk m v kyvûm hodnot. Problémem zûstává pouze zimní období, kdy zde klesají teploty pod bod mrazu, coï je pro vût inu druhov ch skupin pfiedmûtû kritick a zniãující stav. Regulace klimatu byla navrïena velice pfiirozen m zpûsobem, bez velk ch zásahû do konstrukcí a stavby b valého klá tera. Zde mám na mysli napfiíklad temperování v zimních obdobích na maximálnû 4 aï 5 C, zastínûní oken neprûsvitn mi Ïaluziemi a zabránûní velkému a náhlému ohfievu místností, repase a utûsnûní oken a dvefií, ãímï bychom mûli zamezit prûniku chladu, tepla, ale i neïádoucích zplodin a neãistot z vnûj ího prostfiedí. Dal ím opatfiením bylo zbudování jednoduch ch mezivstupû z konventní chodby do jednotliv ch místností, ãímï lze v raznû omezit prudké zmûny teplot a relativní vlhkosti, respektive vytvofiení rosného bodu. Sledování klimatu bylo navrïeno jednotné pro cel prostor, a sice sbûrem dat (RH, T, eventuálnû osvit) pomocí sbûrnic umístûn ch v kaïdé místnosti a specifikovan ch dle konkrétních druhov ch skupin zde uloïen ch. Pro finanãní zaji tûní tohoto projektu bylo z pomûrnû iroké nabídky dotaãních titulû na obnovu památek zvoleno financování v rámci druhé v zvy Finanãních mechanismû evropského hospodáfiského prostoru a Norska. V fiíjnu roku 2006 byla podána Ïádost o udûlení grantu pro projekt s názvem Studijní depozitáfie mobiliárních fondû hradû a zámkû v plzeàském kraji, pfiiãemï hlavní náplní tohoto projektu je vytvofiení studijních depozitáfiû v konventu NKP klá ter Plasy a na zámku KynÏvart. Tento projekt je z 90 % projektem investiãním, smûfiujícím k naplnûní cílû stavební a památkové obnovy interiérû, dodávky úloïného systému a vybudování badatelen pro odbornou vefiejnost, a to jak v areálu klá tera v Plasích, tak na zámku KynÏvart. Po zdlouhav ch administrativních a schvalovacích procesech bylo rozhodnuto o pfiidûlení grantu popisovanému projektu, a to v celkové v i 22 401 957 Kã pro oba subprojekty s 15% podílem spolufinancovan m ze státního rozpoãtu. V prûbûhu tfietího ãtvrtletí roku 2008 byly zahájeny stavební práce na obou subprojektech, pfiiãemï dokonãení projektu je plánováno na konec ãervna roku 2010. Nyní je tû nûkolik vût ke konkrétní podobû a náplni novû vznikajících studijních depozitáfiû, které by mûly po rozdûlení plzeàského pracovi tû na ÚOP v Plzni a ÚOP v Lokti na zaãátku roku 2007 pojmout problematiku preventivní péãe v celém PlzeÀském i Karlovarském kraji a vytvofiit adekvátní podmínky pro uloïení pfiedmûtû mobiliárních fondû a jejich studium. Studijní depozitáfie si dále kladou za cíl vybudovat metodická pracovi tû preventivní péãe o mobiliární fond v rámci obou krajû, pfiiãemï tato pracovi tû budou zaji Èovat pfiedev ím pravidelné obhlídky mobiliáfiû na dal ích památkov ch objektech, vypomáhat s konzervací a zejména budou systematicky kolit a formou tréninkû dále vzdûlávat pracovníky památkov ch objektû, ktefií se pfii své práci dostávají do styku s mobiliáfiem, aè uï se jedná o správce sbírek, stálé i sezónní prûvodce ãi úklidov personál. Souãástí Studijního depozitáfie klá tera v Plasích by mûly b t do budoucna také konzervátorské dílny. Na v e popsané aktivity dále navazují dal í pfiedstavy a vize o moïném fungování tohoto pracovi tû, které vycházejí ze zku eností a potfieb fungování památkové péãe ve vztahu k mobiliárním fondûm a k vefiejnosti. Úspû né pokraãování projektu v ak závisí na dal ích majetkoprávních úpravách v areálu NKP klá - ter Plasy. JiÏ v prûbûhu pfiípravy celého projektu byla zvaïována dostupnost informací t kajících se mobiliárních fondû odborné i laické vefiejnosti. Jak jiï bylo popsáno, umoïnûní pfiístupu badatelûm k tûmto informacím bylo jedním z hlavních cílû vznikajícího projektu. Postupnû se zaãala rodit také my lenka zpfiístupnûní depozitáfie laické vefiejnosti a zainteresovan m náv tûvníkûm NKP klá ter Plasy. Z toho dûvodu byl cel projekt rozdûlen na dvû funkãní fáze. V první fázi se jedná o vytvofiení studijního depozitáfie s badatelsk m reïimem, jak je v e popsán a jak je jiï realizován. Druhá, pfiipravovaná fáze projektu se nese v duchu my lenky pfiedstavit náv tûvníkûm pfiedmûty mobiliárních fondû dlouhodobû uloïené v na ich depozitáfiích v jin ch souvislostech neï v rámci klasick ch zámeck ch instalací, a sice v souvislostech oboru památkové péãe a ochrany kulturního dûdictví. Ve druhé fázi projektu bychom chtûli zpfiístupnit dal í ãásti areálu NKP klá ter Plasy a rádi bychom zde kromû pfiedmûtû samotn ch v rûzn ch v vojov ch fiadách a souvislostech pfiedstavili materiály, ze kter ch se pfiedmûty vyrábûly, zpûsoby v roby a pfiedev ím zpûsoby jejich restaurování a péãe o nû. Pro tento zpûsob prezentace jsme se inspirovali pfiedev ím u zahraniãních muzeí a pracovi È (napfiíklad Museum für Angewandte Kunst ve Vídni, Hofmobiliendepot Möbel Museum ve Vídni, Victoria & Albert Museum v Lond nû, zpûsob prezentace památek National Trust nebo English Heritage ve Velké Británii). Pokraãování tohoto projektu v jeho druhé fázi dále nahrává moïná spolupráce s Národním technick m muzeem, které bude v areálu klá tera Plasy realizovat velk projekt Centrum stavitelského dûdictví, tedy zjednodu enû fieãeno vefiejnosti pfiístupn depozitáfi stavebních a architektonick ch prvkû spoleãnû se stavebnû-fiemeslnou hutí. V tomto pfiípadû se oba projekty navzájem prolínají, jak koncepãnû, tak svou náplní. Nabízí se moïnost vytvofiení jakéhosi studijního centra se zamûfiením na poznávání staveb, ar- RÒZNÉ Stanislava BREJCHOVÁ / Studijní depozitáfie mobiliárních fondû hradû a zámkû v PlzeÀském a Karlovarském kraji 391

chitektury, ale i historick ch interiérû v ir ích souvislostech. Spolupráce je plánována i v rovinû provozní spoleãné badatelny, ubytovací prostory, zasedací a konzultaãní místnosti, v stavní prostory a tak dále. Novû pfiipravovan depozitáfi by mûl b t velmi variabilní a pfiístupn vût ímu okruhu náv tûvníkû. Pfiedpokládáme zájem odborné vefiejnosti, studentû umûleck ch a umûleckoprûmyslov ch kol, ale zároveà chceme chápat tuto expozici jako roz ífiení sluïeb NKP klá ter Plasy pro bûïného náv tûvníka. Z toho dûvodu bychom se rádi zamûfiili také na dûtské náv tûvníky, rodiny s dûtmi a spolupráci se kolami. Na- ím cílem je vytvofiit místo pro dûtskou hru a interakci a pfiedev ím pfiedstavit dûtem zpûsoby péãe o kulturní dûdictví. Plánujeme vytvofiení didaktick ch programû pro rûzné vûkové skupiny dûtí, zde vycházíme ze zku- eností podobn ch programû vznikajících v rámci NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích nebo zahraniãních institucí, napfiíklad Victoria & Albert Museum v Lond nû, Hampton Court Palace v Anglii a dal ích památkov ch objektû ve správû National Trust ãi English Heritage. I nadále by v ak mûla b t zachována pûvodní funkce Studijního depozitáfie jako metodického centra preventivní péãe a konzervace. Obû v e popsané fáze projektu a vyuïití ãásti areálu NKP klá ter Plasy by mohly b t dal ím krokem k prohloubení vztahû s vefiejností a jejímu seznámení s prací odborné organizace Národního památkového ústavu. Neménû dûleïit m hybatelem tûchto aktivit je také zámûr navrátit areálu jeho pûvodní v znam a dûleïitost v kontextu vzdûlávání na regionální i celonárodní úrovni. Stanislava BREJCHOVÁ V bûr z pouïité literatury: 1. Depozitáfie obecné zásady, sborník ze semináfie STOP, Praha 2006. 2. Mikrobiologické po kození sbírek, sborník ze semináfie STOP, Praha 1999. 3. Plasy. Stavebnû historick prûzkum, SÚRPMO, Praha 1975. 4. H. SANDWITH, S. STAINTON: The national Trust manual of housekeeping, London 1991. 5. Petra TEFCOVÁ (ed.): Preventivní ochrana sbírkov ch pfiedmûtû, Praha 2000. 6. Ivana KOPECKÁ a kol.: Preventivní péãe o historické objekty a sbírky v nich uloïené, Praha 2002. 7. Ivana KOPECKÁ, Martin DVO ÁK: Nároky na muzejní úloïné prostory zhlediska stability rûzn ch materiálû, in: Zprávy památkové péãe 55, 1995, ã. 8., s. I XVI (pfiíloha). 8. L. KESNER: Marketing a management muzeí a památek, Praha 2005. 9. J. FIELDEN, R. GARNIER a kol.: The Antique Clinic, London 2005. 10. Site Interpretation: A Practical guide, Scotish Tourist Board publication 1993. Daniel v jámû lvové a Poku ení Krista na dvou kru nohorsk ch medailích V dobû, kdy do âech zaãalo pronikat renesanãní umûní a humanismus z oblastí na jih, západ a severozápad od hranic âeského království, sehrála dûleïitou, ale dosud opomíjenou roli pfii zdomácnûní nového slohu medailérská tvorba z kru nohorského Jáchymova se sv mi specifick mi rysy. 1 Spolu s velk m v znamem Jáchymova v 16. století je tfieba zdûraznit i katastrofální situaci v oblasti památkové péãe v tomto mûstû v dne ních dnech. Je dobfie známo, Ïe se do ní zaãal Jáchymov propadat jiï po 2. svûtové válce, Ïe v jeho okolí trpûly tisíce politick ch vûzàû v poãátcích komunistické éry âeskoslovenska a Ïe devastace Jáchymova, a to celospoleãenská, do níï lze zahrnout i historické památky a historickou pamûè, byla postupnû zavr ována bûhem dal ích desetiletí, aï dospûla do souãasného stavu. Je tfieba doufat ve zlep ení, ale pfiedev ím pfiispût v rámci památkové péãe k tomu, aby pfiíslu né sloïky EU tento do nebe volající problém co nejdûslednûji fie ily. Medailérství bylo typick m projevem renesanãního ducha, jáchymovské medailérství bylo navíc silnû poznamenáno luteránsk m prostfiedím Kru nohofií. Bohatá produkce tohoto drobného reliéfního umûní byla velmi rozmanitá: razily se tu a nûkdy také odlévaly medaile portrétní, biblické a ãásteãnû i antikizující morality, které se odvolávaly ke stfiedovûk m a renesanãním literárním pfiedlohám. (Morové tolary a morové medaile nebyly medaile v renesanãním smyslu, jejich úãel vycházel z povûry, byly to talismany.) Nikde jinde v âeském království nedo lo k tak neuvûfiitelnû rozsáhlé produkci medailí. Pokud se u nás medaile pfied polovinou 16. století a po ní zhotovovaly, pak to byly práce spí e jednotlivé, jejichï objednávka vycházela od lechtick ch, ménû jiï od mû Èansk ch objednavatelû (autorem medailí poslednû jmenovan ch byl Severin Brachmann). První jáchymovské medaile pocházejí z poãátku druhé ãtvrtiny 16. století. Jejich autofii, takzvaní fiezaãi Ïelez neboli razidel, zpoãátku dodávali razidla pro tamní mincovnu (napfiíklad Melchior Peuerlein); pozdûji, kdyï se Jáchymov díky obrovsk m loïiskûm stfiíbra, jeho tûïbû a raïbû stfiíbrn ch jáchymovsk ch tolarû neobyãejnû rozrostl a zbohatl, zaãali tu rytci razidel, ktefií zpravidla vytváfieli i jiné umûleckofiemeslné pfiedmûty, pfiímo provozovat své dílny, ve kter ch zamûstnávali také pomocníky. Problematika jáchymovského medailérství, zahrnující sociální, politické, ekonomické, v robní, technické, technologické i tomu odpovídající v tvarné otázky, je velmi sloïitá a v mnohém postrádající archivní prameny. Na jednom pfiíkladu z mnoha lze názornû ukázat, jak také medaile vznikaly, na jakém pozadí, co ve své dobû znamenaly a Ïe mají v dûjinách umûní nezastupitelné místo. Jáchymov mûl v rámci zemí Koruny ãeské v 16. století mimofiádné postavení, podobnû jako Kutná Hora. Horní mûsto, zaloïené po objevení mohutné stfiíbrné Ïíly hrabaty z rodu likû v roce 1516, se rozrûstalo z poãátku spí e Ïivelnû, i kdyï se likové snaïili usmûrnit dolování pod sv m dohledem a jiï roku 1518 vydali první horní fiád. 2 V roce 1519 zaãali razit, zatím jen zku ební likovské tolary se sv m jménem. RaÏba mincí v ak byla jedním z prvofiad ch zájmû krále. Peníze pfiiná ejí moc a jsou nezbytné ve vnitfiní i zahraniãní politice. Mincovní regál bylo tedy tfieba zajistit, aby spoãinul v drïení panovníka. Proto rozhodnutím Ferdinanda I. ze záfií 1528, témûfi dva roky po jeho zvolení ãesk m králem, bylo dojednáno vyrovnání se liky a mincování pfievedeno z jejich vlastnictví do rukou mladého vladafie z rodu HabsburkÛ. likové se stali královsk mi provozovateli. Taková událost, jako je nalezení kvalitní rudy, se neobejde bez rychlého ífiení zpráv a pfiílivu lidí hledajících jakoukoliv nebo lep í moïnost obïivy, ale i dobrodruhû, ktefií chtûjí rychle zbohatnout. Bratfii likové, v ãele s nejstar ím tûpánem, potfiebovali pfii zakládání dûlního centra nejen mnoho horníkû, ale i rûzn ch specialistû na zaji tûní tûïby. Stejnû tak museli zamûstnat i lidi pro chod mincovny. I ti museli b t odborníci na rûzné fáze v roby mincí. Byli to vût inou specialisté ze saského území. Mimo to v ak lidé pfiicházeli, i kdyï jistû v men ím poãtu, také z Harzu, Por ní, Kutné Hory, Tyrolska, Salcburku a pr, pokud lze vûfiit takové zprávû, i ze v carska. 3 Jak se mûsto rozrûstalo a nab valo stále více podoby velmi prosperující lokality, kde se obyvatelstvu dobfie dafiilo, kultivovalo se znaãnû prostfiedí a zvlá tû movitûj í mû Èané se chtûli pfiipodobnit tûm ve velk ch centrech fií e, kde si zakládali na humanistick ch zájmech a ãinnostech, vedle Ïivota nábo- Ïenského, kter byl kaïdodenní samozfiejmostí, ale odráïel se také v umûní v Jáchymovû konkrétnû v biblick ch medailích. Tak se tu usazovali uãenci, ktefií jednak v raznû napomáhali pfii pfievádûní technick ch poznatkû s dolováním stfiíbra do praxe (jako byl Georg Agricola), jednak se starali o zlep ení vzdûlání a duchovní zkvalitnûní Ïivota (Johann Mathesius, lékafi Poznámky 1 K medailérství v Jáchymovû viz Juliana BOUBLÍKOVÁ- -JAHNOVÁ: Poãátky medailérství v âechách (Jáchymovské portrétní medaile hrabat likû), in: Sborník Národního muzea v Praze, fiada A historie, roã. 57, 2003, ã. 1 2, Praha 2003, kde je uvedena star í literatura. 2 Die Joachimsthaler Chronik von 1516 1617 mit einer Lebensgeschichte des Johannes Mathesius als Einleitung, Schlackenwerth 1923, text k roku 1518; Johannes MATHESIUS: Sarepta oder Bergpostill Sampt der Joachimsthalischen kurtzen Chroniken, Nürnberg 1564. Reprint vydan Národním technick m muzeem, Praha 1975; Hornická postilla s krátkou jáchymovskou kronikou, Norimberk 1564 (úvodní staè, pfieklad Jan Urban, ed. Národní technické muzeum v Praze, 1981). 3 Hans LORENZ: Bilder aus Alt-Joachimsthal. Umrisse einer Kulturgeschichte einer erzgebirgischen Bergstadt im sechzehnten Jahrhundert, Skt. Joachimsthal 1925, s. 37. Lorenz zde uvádí mnoïství archivních pramenû, které cituje. 392 RÒZNÉ Stanislava BREJCHOVÁ / Studijní depozitáfie mobiliárních fondû hradû a zámkû v PlzeÀském a Karlovarském kraji 6 Juliana BOUBLÍKOVÁ-JAHNOVÁ / Daniel v jámû lvové a Poku ení Krista na dvou kru nohorsk ch medailích

Johann Neff, zvan Naevius, dal í lékafi, dr. Georg Sturz, kter tu roku 1526 zfiídil jednu z prvních lékáren v âechách, a jiní). Vznikly tu mimo jiné i koly. V Mathesiovû latinské kole se pr hrála i fiecká a latinská dramata. 4 Pfiitom zde pfievládala luteránská víra, která tolik poznamenala prostfiedí, jak vyjadfiuje i MathesiÛv citát Ecce florent Valles cum evangelio. Mathesiova kázání, vydaná roku 1564 v Norimberku tiskem pod názvem Sarepta oder Bergpostill Sampt der Joachimsthalischen kurtzen Chroniken, prosákla do my lení lidí a patrnû podnítila i vznik nûkter ch medailí. Spojení luterství s humanismem se projevovalo v rûzn ch formách, jako v tvarn odraz skuteãnosti je tfieba opût jmenovat medaile. 5 V podstatû lze fiíci, Ïe tak jako byly Norimberk nebo Augsburg centry vytváfiení lit ch medailí, byl Jáchymov centrem v roby medailí raïen ch. Médium medaile bylo z hlediska sociálního rozvrstvení mûstského obyvatelstva urãeno i pro lidi relativnû chudé, nevzdûlané a v tomto smûru du evnû i duchovnû zanedbané; ti mohli získat pfiedmût, kter sehrál pozitivní úlohu v jejich Ïivotû: v chovnou a etickou z hlediska kfiesèanské vûrouky, medaile pro nû byly názorné obrazy z bible, jakási biblia pauperum, a také (aniï by si to uvûdomovali) i úlohu estetickou. Navíc si tito lidé mohli pofiídit, i kdyï v omezeném mnoïství a velikosti, nûco, co mûli ti bohat í a bohatí a co bylo povaïováno za, dne ní terminologií fieãeno, populární, moderní, zkrátka co se líbí. Vidûli zájem o malé reliéfní pfiedmûty u druh ch, zámoïnûj ích, spoleãensky v znamnûj ích, a moïná o medailích sly- eli i z kazatelny: napfiíklad Ïe námût urãitého kázání je zachycen obrazem, Ïe obrázek v kovu lze uschovat k prohlíïení (jako napfiíklad Schaumünze, Schaustück, Schautaler), ale také jej lze vûnovat jako dárek; nábo- Ïenské medaile provázely lidi zejména v Kru nohofií cel m Ïivotem stejnû jako náboïenství plnilo i v chovn zámûr a bylo návodem k Ïivotu. ezaãi v Jáchymovû pouïívali pro zhotovování razidel pfiedlohy, nejãastûji grafické, buì jednolisty, nebo ilustrace z knih, ponejvíce z rûzn ch vydání bible. Kromû toho slouïily jako pfiedlohy i medaile lité, vût inou od augsbursk ch a norimbersk ch medailérû. Styky likû i jáchymovsk ch mû ÈanÛ s tûmito mûsty byly ãilé. 6 lo o kontakty obchodní, s kter mi se pojily i vazby kulturní; k tûm patfiilo seznamování se s literárními díly a také s tím tehdy nejbûïnûj ím, nejroz ífienûj ím a stále relativnû nov m druhem umûní grafikou, která doprovázela kniïní vydání, zase pfiedev ím bible, vycházela se zprávami jako noviny, jako letáky a podobnû. Kromû toho se do Jáchymova pfiiváïely z nûmeck ch center politického, bankovního a kulturního dûní i medaile. Byly to reliéfní práce v znamn ch rytcû, ãasto zlatníkû, fiezbáfiû, kovolitcû, které byly ohlasem typicky renesanãního, z Itálie pfii ed ího umûleckého Ïánru portrétního medailérství. Modely k tûmto mezi patriciátem a bohat ími mû Èany tolik oblíben m medailím byly fiezány v Augsburgu nejãastûji ze dfieva, v Norimberku z mûkkého kamene v pozitivním reliéfu, poté se podle nich zhotovovala negativní písková forma a z té se odlévaly medaile, vïdy jen v nûkolika exempláfiích. V Jáchymovû, díky existenci mincovny, bylo logické vytváfiet medaile raïené. Nicménû z nûkter ch raïeb se zhotovovaly i odlitky, které se dále upravovaly cizelováním. Zda k odlévání medailí docházelo pfiímo v Jáchymovû, není doloïeno, ale je to vcelku pravdûpodobné, protoïe zde bylo mnoïství rûzn ch umûleckofiemesln ch profesí, takïe nûktefií zlatníci, ktefií neryli toãky k mincím a medailím, mohli obãas provozovat i tuto ãinnost. Nejvût í známou dílnu na razidla v Jáchymovû vlastnila rodina MiliczÛ. Jejím zakladatelem byl zlatník a medailér Wolf Milicz, pokraãovatelem syn Nickel a po nûm dílnu pfievzal jeho zeè Zachariá Kempf. Existovala pfiibliïnû v letech 1533 1601. Miliczové patfiili k jáchymovskému patriciátu. Wolf pûsobil i jako fiezaã raznic pfii jáchymovské mincovnû (1535 1545), které dodával v letech 1539 1545 razidla. 7 Nickel byl dodavatelem i pro praïskou mincovnu, roku 1568 tam dodal 18 ks, 8 v následujících nûkolika letech pro ni pracoval. Mezi lety 1545 1564 byl fiezaãem v Jáchymovû. V archivních pramenech je doloïeno, Ïe se podepisoval jako fiezaã razidel a zlatník. 9 Roku 1559 vûnoval mûstskému kostelu obraz Zmrtv chvstání Krista, 10 malovan na zpûsob kartonu. Obraz se bohuïel nedochoval. V Jáchymovû totiï propuklo v minul ch stoletích nûkolik velk ch poïárû, kter m padlo mnoho dûl za obûè, mezi nimi i Zmrtv chvstání. Miliczové byli nejen velmi talentovaní mistfii ve svém oboru, ale pro své schopnosti, majetek a jistû i vzdûlání v Jáchymovû uznávaní. To otevfielo Nickelovi cestu i do mûstské rady, kde zasedal v letech 1544, 1546, 1547 a 1561, roku 1563 a 1564 tam pûsobil jako Schulherr. 11 Poznámky 4 Hans LORENZ, cit. v pozn. 3, s. 108, hovofií o fieck ch tragédiích; Johannes MATHESIUS, cit. v pozn. 2, Hornická postilla, s. 208, zmiàuje fiecké a fiímské komedie. 5 Obdobné medaile, lité, s náboïensk mi námûty, vytváfiel v Lipsku Hans Reinhart pfiibliïnû ve 30. letech, lo ale o tvorbu jednotlivce, navíc na saském území, kdeïto v Jáchymovû tato drobná reliéfní dílka vznikala v prûbûhu témûfi celého jednoho století, razidla pocházela od rûzn ch fiezaãû, od tûch nejlep ích aï po málo zruãné, a to v e se odehrávalo na území âeského království. 6 likové napfiíklad prodávali stfiíbro norimbersk m patricijûm, mnozí odborníci na mincování pocházeli mj. i z Norimberka, viz Hans LORENZ, cit. v pozn. 3, s. 224 225. 7 Katalog der Münzen- und Medaillen-Stempel-Sammlung des k. k. Hauptmünzamtes in Wien, 4. díl, Wien 1906, s. 1306. 8 KATALOG, cit. v pozn. 7, s. 1306. 9 KATALOG, cit. v pozn. 7, s. 1306, je citován dopis Nickela Milicze âeské komofie. 10 Hans LORENZ, cit. v pozn. 3, s. 64. 11 Viktor KATZ: Die Erzgebirgische Prägemedaille des 16. Jahrhunderts, Praha 1932, s. 156 157; není mi pfiesnû známo, co tato funkce obná ela; napfiíklad Schulmeister byl rektor latinské koly. Viz Hans LORENZ, cit. v pozn. 3, s. 106. Nickel mohl mít jak si dozor nad kolou jako ãlen mûstské rady. 1 2 3 Není-li uvedeno jinak je autorem fotografií Jan Boublík. Obr. 1. Nickel Milicz, Daniel v jámû lvové, avers raïené medaile, 1557. Obr. 2. Daniel v jámû lvové, avers lité medaile, 1562. Obr. 3. Augustin Hirschvogel, Daniel v jámû lvové, grafická pfiedloha k medaili Nickela Milicze, pfied 1550. (Reprofoto z knihy V. Katz: Die Erzgebirgische Prägemedaille des 16. Jahrhunderts, obr. 72) RÒZNÉ Juliana BOUBLÍKOVÁ-JAHNOVÁ / Daniel v jámû lvové a Poku ení Krista na dvou kru nohorsk ch medailích 393

4 5 6 Obr. 4. Nickel Milicz, Poku ení Krista, revers raïené medaile, 1557. Obr. 5. Poku ení Krista, revers lité medaile, 1562. Obr. 6. Georg Pencz, Poku ení Krista, grafická pfiedloha k medaili Nickela Milicze. (Reprofoto z knihy V. Katz: Die Erzgebirgische Prägemedaille des 16. Jahrhunderts, obr. 73) Ve sbírce numismatického oddûlení Národního muzea v Praze se nachází unikátní raïená medaile od Nickela Milicze zobrazující dvû biblické scény: Daniela v jámû lvové ze Starého zákona a Poku ení Krista ze Zákona nového. 12 Volba obou námûtû zcela odpovídá prezentaci biblick ch v jevû na medailích, kde jeden obraz byl vïdy vybrán ze Starého zákona a druh, na opaãné reliéfní stranû, z Nového zákona, pfiiãemï lo o scény v znamovû si odpovídající, takzvan typ a antityp, pfiedobraz a obraz nebo také biblickou konkordanci. Daniel v jámû lvové symbolizuje starozákonní poku ení a je pfiedobrazem poku ení Krista. PfiipomeÀme nejprve DanielÛv pfiíbûh z knihy Danielovy (Da 6). Nejvlastnûj ím zámûrem knihy je mj. potû it a posílit lid v tûïk ch dobách utrpení a protivenství a apelovat na jeho vûrnost Bohu. Pfiíbûh se mûl odehrát za médského krále Darjave e (dfiíve se uvádûl fieck m jménem Dareios). Darjave ustanovil 120 satrapû a nad nimi tfii fií ské vládce, z nichï jedním byl Daniel, kter pocházel z judsk ch pfiesídlencû. Vynikal mimofiádn m duchem. Král ho zam lel ustanovit vládcem nad cel m královstvím. Ti druzí v ak hledali proti Danielovi zbraà, aby jeho ustanovení zabránili. Pfiimûli krále, aby na dobu tfiiceti dnû vydal zákaz modliteb k jakémukoli bohu kromû Darjave e, v opaãném pfiípadû bude viník vhozen do lví jámy. Daniel se ve svém domû tfiikrát dennû obracel smûrem, kde leïel Jeruzalém, a modlil se ke svému Bohu. MuÏi pfiistihli Daniela, jak se modlí a prosí Boha o milost. Dovolávali se králova zákazu. To slovo platí podle nezru itelného zákona MédÛ a Per anû, prohlásil Darjave. KdyÏ sly el, Ïe Daniel jeho zákaz poru il, pfiem lel, jak ho vysvobodit. MuÏi ale na krále naléhali, proto ho dal Darjave vsadit do jámy se lvy a prohlásil: KéÏ tû tvûj BÛh, kterého stále uctívá, vysvobodí. Na otvor jámy byl poloïen velk kámen a ten byl zapeãetûn. Král ale nemûl celou noc klidu. Hned ráno el k jámû a promluvil: Danieli, sluïebníku Boha Ïivého, dokázal tû BÛh, kterého stále uctívá, zachránit pfied lvy? A Daniel odpovûdûl: Králi, navûky buì Ïiv. MÛj BÛh poslal svého andûla a zavfiel ústa lvûm, takïe mi neublí- Ïili. VÏdyÈ jsem byl pfied ním shledán ãist a ani proti tobû, králi, jsem se niãeho zlého nedopustil. Král dal Daniela vytáhnout z jámy a uvrhnout do ní muïe, ktefií jej udali, i se syny a Ïenami. A pak vydal pfiíkaz, aby se v celé fií i v ichni tfiásli pfied Danielov m Bohem. Poku ení Krista líãí evangelisté Matou, Marek a Luká (viz Mt 4:1; Mk 1:12; L 4:1). Kristus byl zkou- en na pou ti po ãtyfiicet dní, kdyï byl pokfitûn od Jana v Jordánû a pfiijal mesiá ské poslání. Marek líãení vûnoval jen dvû vûty, Luká je trochu zkrátil a zmûnil pofiadí druhého a tfietího poku ení. Nejpodrobnûji z evangelistû o poku ení Krista hovofií Matou : Duch vyvedl JeÏí e na pou È, aby byl pokou en od ìábla. KdyÏ po ãtyfiiceti dnech vyhladovûl, poku itel mu fiekl, aby nechal promûnit kameny v chleby; na to odvûtil Je- Ïí : Nejenom chlebem Ïiv je ãlovûk, ale kaïd m slovem, které vychází z BoÏích úst. Pak ho vzal ìábel do svatého mûsta, postavil na vrcholek chrámu a fiekl: Jsi-li syn BoÏí, vrhni se dolû, nic se ti nestane. JeÏí odpovûdûl: Je také psáno: Nebude pokou et Hospodina, Boha svého. Pak vystoupil s ìáblem na vysokou skálu. Ten mu ukázal v echna království svûta: Toto ti dám, padne -li pfiede mnou na kolena a bude se mi klanût. Nato JeÏí prohlásil: Jdi z cesty, Satane, je psáno: Hospodinu Bohu svému se bude klanût a jeho jediného uctívat. V té chvíli ho satan opustil, andûlé pfiistoupili a obsluhovali ho. Opis v nûmãinû na aversu medaile se scénou Daniela ve lví jámû v pfiekladu zní: Daniel byl obïalován pfied Dariem, král pfiikázal vhodit ho ke lvûm, DAN VI, a opis na reversu: Kristus byl zaveden do pou tû a pokou en ìáblem, MATTH IIII (odvolává se tedy na Matou e). Tuto medaili z Národního muzea o prûmûru 56 mm uvádí Viktor Katz ve své práci Die Erzgebirgische Prägemedaille des XVI. Jahrhunderts, Praha 1932, pod ã. 379, obr. LXIII/5. Obdobnou medaili pod ã. 400a, obr. LXVI/1, pak Katz zaznamenává jako práci z Miliczovy dílny s letopoãtem 1567, kter je ale chybn ; je to rok 1562. Medaile patfiila do nûkdej í sbírky Enzenberg. Je litá, cizelovaná, pfiesto má vût í prûmûr neï raïená. Je to proto, Ïe je opatfiena rámeãkem, vlastní vyobrazení je men í neï na raïeném kuse. Známé jsou i grafické pfiedlohy pouïité pfii tvorbû razidel. Pro avers poslouïila ilustrace Daniela v jámû lvové od Augustina Hirschvogela v Concordantz und Vergleichung des alten und neuen Testaments, vydané u Egidia Adlera ve Vídni v roce 1550. 13 Poku ení Krista od Georga Pencze, pocházejícího rovnûï z Norimberku jako Hirschvogel, bylo pfiedlohou pro revers. ëábel, zkomponovan z rûzn ch ãástí lidsk ch a zvífiecích tûl, je pfiedstaven s dobovou obrazotvorností a pûsobí dnes více zábavnû neï odpudivû a varovnû; je pfieveden do reliéfu s velk m pochopením pro liniovou kresbu i plastick tvar. Scény na raïené medaili nejsou pfievzaty z grafick ch pfiedloh doslovnû. Rozdíly jsou hlavnû v zobrazení lvû a také v postavû Daniela. RovnûÏ mezi obûma medailemi, i kdyï druhá je odlitek první, jsou zjevné rozdíly. Star í raïba je vzácn originál, znaãného prûmûru a vysokého reliéfu. Vysledované rozdíly se t kají tûchto motivû: na raïeném aversu není vpravo v pozadí architektura, zadní lev vpravo má dlouh, zatoãen ocas, je zobrazen z profilu a jeho hlava vypadá spí, jako by patfiila nûjakému pfieïv kavci; lev pfied ním má hfiívu rytou do prst nkû, tlamy v ech tfií dravcû postrádají detailnûj í propracování, jsou spí schematické. V opise jsou uïity krouïky jako dûlicí znaménka, vnitfiní kruh je hladk. Na aversu lité medaile je vpravo zachycen kostelík, vlevo jsou vûïiãkovité útvary; lev vlevo má doplnûny u i; zadní lev vpravo se dívá zpfiíma, hlavu otoãenou k divákovi; lev vpfiedu má detailnûji ztvárnûnou hlavu, stejnû jako jeho druhové, a pûsobí mnohem Ïivûji neï na raïbû; v opise jsou mezi slovy drobné hvûzdiãky a vnitfiní kruh je s perliãkami. Navíc jsou zde doplnûna Poznámky 12 Inv. ã. H5-55 073, stfiíbro, raïen originál, prûmûr 59 mm mûfiení Chaurovy medaile. 13 Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler, sv. 17, Leipzig 1932, heslo Augustin Hirschvogel. 394 RÒZNÉ Juliana BOUBLÍKOVÁ-JAHNOVÁ / Daniel v jámû lvové a Poku ení Krista na dvou kru nohorsk ch medailích

dal í tfii zvífiátka, patrnû mladí lvíãci. Na reversu raïby s Poku ením Krista je napfiíklad ìábel vybaven meãíkem u pasu a na klobouãku perem, jako kdyby patfiil k vy í spoleãenské vrstvû. Na odlitku jsou zase bohat í architektonické prvky, vlevo pod vrcholem hory se klene oblouk, vpravo u chrámu jsou vûïe; ale ìábel není vyzbrojen meãíkem a na klobouãku mu chybí pero. Kristovy ruce jsou nápadnû velké. Oproti raïbû jsou navíc vyryty lem na Kristovû plá ti a svatozáfi. I tûla lvû jsou pokryta drobn mi ryt mi ãarami, pfiedstavujícími srst. Na medaili z roku 1562 byla také provedena oprava v opise: na raïbû je VERSUTHT, na odlitku VERSUCHT. V echny tyto zmûny na odlitku byly patrnû uãinûny zãásti uï pfii zhotovování formy, zãásti pfii docizelování. Litá medaile byla zfiejmû vytvofiena tak, Ïe z raïby se otiskla písková(?) forma, negativní, která se vypálila a do ní se odlilo stfiíbro. Takto vytvofiená medaile se je tû dále cizelovala. Litá medaile je tedy originál. O razidlech z dílny MiliczÛ se dovídáme z archiválií vídeàské mincovny. Mezi razidly, která se dostala do této mincovny z mincovny praïské v roce 1824 a do ní zase koupí v roce 1612 z majetku potomkû Daniela Jahna, kter byl zetûm Zachariá e Kempfa a ten zetûm Nickelov m, se nacházelo i to, jeï bylo oznaãeno jako Daniel v jámû lvové. Zajímavé je, Ïe v katalogu sbírky razidel ve Vídni 14 se uvádí, Ïe lo o razidlo k medaili z roku 1562, nikoli 1557. Letopoãty se nacházejí na reversech s Poku ením, takové razidlo v ak není v katalogu vûbec zaznamenáno. Zdá se, Ïe autor katalogu Stempelsammlung znal jen medaili litou z roku 1562, a ne raïbu patfiící Chaurovi, dnes v Národním muzeu, a pak automaticky pfiifiadil litou medaili ke star ímu razidlu, moïná i v domnûní, Ïe odlitek je raïba s cizelováním. Nezkoumal tedy ani rozdíly na razidle a odlitku. Jistû v znamná je také problematika v roby raïené medaile, která má znaãn prûmûr, témûfi 6 cm, a vysok reliéf. V této souvislosti se objevuje otázka, jak bylo moïné realizovat raïbu technicky, aby se stfiíïek, na kter se razilo, neporu il, tedy nemûl trhliny. Na razidlo totiï musela b t vynalo- Ïena obrovská síla úderu, kterou by snad mohl vyvinout hamr, velk, tûïk, pohánûn vodním zdrojem. Jaké nástroje byly pouïívány pfii raïení, se pfiesnû neví. Katalog Stempelsammlung udává, Ïe to bylo razidlo pro raïbu kladivem a kovadlinou. 15 A úder byl vykonán velmi ãistû a pfiesnû. Vzhledem k absenci písemn ch pramenû bohuïel nelze podepfiít názor, Ïe fiezaãi ryli razidla k náboïensk m medailím i razili ve sv ch dílnách a pak medaile prodávali, coï se jeví pravdûpodobn m. Ale v roba také mohla b t kombinovaná s mincovnou, razidla mohla b t dodána mincovnû a tam se medaile vyrazily, stejnû jako mince. Tento postup se asi volil tehdy, kdyï lo o raïby panovnické, oficiálnû zadané. V dílnû MiliczÛ pracovalo jistû dost pomocníkû, protoïe její produkce byla rozsáhlá. Je zfiejmé, Ïe kaïd mûl pfiidûlenu urãitou práci. Tak mimofiádnou medaili ale zhotovil sám mistr. Pro zajímavost uveìme krátk exkurs, t kající se asi obecnû situace tehdej ích mistrû pracujících na zakázku a ukazující dobové uvaïování a zpûsob dovolávání se spravedlivé odmûny. V lednu 1555 Nickel prosí v dopise adresovaném ãeské komofie 16 o pomoc v záleïitosti v platy, kterou nedostal za práci pro mincovnu. ZmiÀuje se také o Kry tofu Gendorfovi z Gendorfu, horním hejtmanu, na kterého si zjevnû stûïuje. Vysvûtluje, Ïe od roku 1545 je fiezaãem v jáchymovské mincovnû a Ïe vïdy pracoval pilnû. Také uvádí, Ïe stfiíbro mu bylo kupci nabízeno za vy í cenu, neï za jakou mu bylo pûvodnû pfiislíbeno: 1 hfiivna stfiíbra za 8 1 /2 tolaru místo za 8 1 /4, a Ïe tak prodûlává. StûÏuje si dost úpûnlivû, takïe se zdá, Ïe má nouzi. V pfiípadû patricije je to ponûkud kuriózní, ale musíme vycházet z toho, Ïe jinak by se asi nápravy nedovolal. Bylo patrnû zvykem situaci ponûkud dramatizovat, neboè asi zku enosti s vymáháním úhrad byly tristní a Ïádosti se nesetkávaly s odezvou. Jak dopadla tato konkrétní prosba Ferdinandovi, nevíme; kaïdopádnû Nickel v roce 1568 dostal práci na razidlech (na dukáty?), to v ak uï bylo za Maxmiliána II. Nepodafiilo se mi najít pfiímou návaznost medaile v podobû nûjaké poznámky v textu na vydaná Mathesiova kázání, známá pod názvem Sarepta oder Bergpostill. Jen v 8. kázání zmiàuje Mathesius Daniela, kapitolu 6, a uvádí, Ïe Dareios uznal a velebil Danielova Boha, coï pfiikázal i ve sv ch zemích. Zda rok vzniku 1557 sehrál nûjakou úlohu pfii vzniku medaile, není jasné. Bylo to deset let od luterány prohrané malkaldské války. Îe by snad poku ení mûlo pfiipomenout tyto ne Èastné okamïiky bojû mezi luterány a katolick m králem a císafiem a upozornit na nutnost drïení se pravé (luteránské) víry? S tímto zámûrem by se raïba uskuteãnila pfiímo v dílnû MiliczÛ, rozhodnû ne v královské mincovnû. Lze uvaïovat o dvou hypotézách vzniku lité medaile a totoïnosti jejího tvûrce. První je moïná na onu dobu a prostfiedí pfiíli umûlecká : Pfiedpokládejme, Ïe Nickel byl vzdûlan zlatník, seãtûl, mûl styky s uãen mi muïi nejen v Jáchymovû, ale pfii ãetn ch vazbách v nûmecké oblasti, zvlá È Norimberku, i s humanisty a umûlci. lo tu o styky, jak uï bylo zmínûno, nejen obchodní, ale i kulturní a intelektuální, i fiemeslníci dnes bychom fiekli umûleãtí se mezi sebou znali. Nechtûl snad Nickel Milicz darovat nûjaké blízké osobû jako v raz pfiátelsk ch citû k nûjaké pfiíleïitosti své osvûdãené dílko, ale v jiné technice, nûco jako originál? Jedineãn pfiedmût? Snad i experiment, neboè i takové experimentování v umûleckém fiemesle mohlo b t pfiedpokládanému typu ãlovûka vlastní. Nemohli tedy zanícení uãenci probírat se vzdûlan mi mistry tfieba otázku jedineãnosti díla, která také mohla souviset s pfiijímáním renesanãních idejí? VÏdyÈ v Norimberku, v kterém se moïná nûktefií patricijové z Jáchymova zhlédli, se medaile odlévaly. Nestálo by Nickelovi za to vyzkou et takov odlitek z raïené medaile a vylep it a roz ífiit nûkteré motivy? Tak nûjak by pfiece originál mohl vypadat. Také zde mohla hrát roli rostoucí snaha umûlcû, a tudíï i dobr ch fiemeslníkû, o pfiiblíïení se pfiírodû. A scény na odlitku jsou z tohoto pohledu vûrohodnûj í neï na raïbû. Milicz mohl mít ambici zhotovit takov originál. MoÏn autorûv úmysl medaili darovat blízké osobû by dokazovalo její zpracování, peãlivû zaujaté, s mil mi detaily, které jsou vlastnû oïivením pûvodní raïby. lo by o darování s upozornûním na nebezpeãenství poku ení, svedení od víry, nabízení pozemsk ch lákadel, upozornûní, Ïe ãlovûk má b t poslu en Boha. Je známo, Ïe medaile raïené b valy odlévány a cizelovány uï v 16. století. Odlitky se zhotovovaly zfiejmû tam, kde raïby nebyly dostupné. To ale nevyluãuje, Ïe by N. Milicz nechtûl tento postup vyzkou et, uï z dûvodû zmínûn ch v e. Na druhé stranû je tfieba si uvûdomit, Ïe medaile se odlévaly podle raïeb pomûrnû hojnû (viz aukãní katalogy, kde se uvádûjí ãasto odlitky), takïe tento odlitek i pfies svoji kvalitu nemusel mít s my lenkou originality mnoho spoleãného. Druhá, prozaiãtûj í hypotéza se opírá o situaci v tehdej ích fiemesln ch dílnách. Pracovalo se v zajet ch kolejích; pokud se medaile razily, nebyl dûvod tento zpûsob mûnit. Nickel Milicz by v tomto pfiípadû splàoval pfiedstavy o fiemeslnû zruãném, zdatném mistrovi s osobním rukopisem; uï ne o svobodomyslném umûlci hledajícím nové cesty, chtûjícím experimentovat. Medaile by tedy byla odlita jin m autorem, neï byl Nickel Milicz, a mimo jeho dílnu. V tom pfiípadû mohlo jít spí e o práci na zakázku. Kdosi si prostû pfiál mít nebo darovat stejnou medaili, jaká byla raïena v roce 1557, jenïe raïenou medaili ne lo momentálnû získat, ov em vlastnil ji zlatník, kter podle ní odlil medaili novou. Zákazník tedy vûdûl o raïené medaili, pokud nepatfiila pfiímo jemu samému. V tom pfiípadû chtûl medaili se stejn m námûtem a s nov m letopoãtem darovat. Na druhé stranû zlatník mohl mít k dispozici více raïen ch medailí a odlévat je pro rûzné zákazníky. Litá medaile dokládá, Ïe si její autor, kter ji i cizeloval, umûl poradit s pfiedlohou, jiï je tû upravil, pozmûnil. Svûdãí o autorovi s vlastní invencí. Z porovnání rukopisû obou medailí vysvítá, Ïe i ony jsou odli - né, a to ve zpûsobu rytí. Na raïbû je rytecká práce jemnûj í, kfiehãí. Na odlitku je zachycení osob, zvífiat a reálií nápaditûj í, ale fiemeslná práce hrub í. Jak tomu skuteãnû bylo, nemûïeme bohuïel dnes uï prokázat. Patrnû uï ani nezjistíme, jestli litá medaile vznikla pfiímo v Jáchymovû, nebo v ir ím kru nohorském okolí. Pro svoji kvalitu a pozoruhodnost si v ak obû medaile zaslouïí b t publikovány. Mezi odlitky je tento dílem spí mimofiádn m. A je tû dûleïit dodatek: toho, Ïe náboïenství, individuální víra v Boha, kostel a modlitba byly v 16. století, ve století reformace, náboïensk ch svárû a poãátku protireformace, nezbytn mi souãástmi Ïivota, jsou v mluvn m dûkazem právû biblické medaile z Jáchymova. Juliana BOUBLÍKOVÁ-JAHNOVÁ Poznámky 14 Viz KATALOG, cit. v pozn. 7, 1. díl, Wien 1901 1906, s. 39 40. 15 TamtéÏ. 16 KATALOG, cit. v pozn. 7, 4. díl, Wien 1906, s. 1306. RÒZNÉ Juliana BOUBLÍKOVÁ-JAHNOVÁ / Daniel v jámû lvové a Poku ení Krista na dvou kru nohorsk ch medailích 395

1 2 3 Digitální rekonstrukce unikátního souboru fotodokumentace stfiedovûk ch omítek K osvûtlení v znamu tohoto fotosouboru je tfieba vrátit se do roku 1962, kdy SÚPPOP v Praze ve spolupráci se SÚPSOP v Bratislavû poãal fie it jeden z prvních v zkumn ch úkolû státní památkové péãe, orientovan k hlub ímu poznání malt a omítek stfiedovûké, renesanãní a barokní architektury. Zhodnocování v sledkû prûzkumu vybran ch objektû mûlo b t vyuïito pro zpracování metodick ch pokynû k opravám, konzervacím a obnovám památkovû hodnotn ch omítan ch prûãelí staveb. e itelsk t m veden doc. Ing. PhDr. Václavem Menclem provedl v roce 1962 a poãátkem roku 1963 prûzkum a dokumentaci asi 53 památek v âechách a na Slovensku, v polovinû roku 1963 musela b t ale tato v zkumná ãinnost bez udání dûvodu ukonãena odevzdáním dokumentace a protokolû, zpracovan ch k tûmto 53 jiï prozkouman m objektûm. Po urãitém uvolnûní politick ch pomûrû v roce 1968 vydal V. Mencl ve spolupráci s dal ími kolegy v nakladatelství Orbis publikaci V tvarn v voj stfiedovûk ch omítek, jejíï obrazová ãást byla omezena na 120 fotografií. Publikace vydaná v roce 1968 pouze v nákladu 1000 kusû byla velmi rychle rozebrána a dnes je jiï jen obtíïnû dostupná. Originály nebo negativy fotografií, pofiízen ch v rámci tohoto projektu, se navíc nane tûstí nedochovaly, zûstaly v ak zachovány ãernobílé diapozitivy, soubûïnû zhotovené pro pfiedná kovou ãinnost. Uchovány zûstaly rovnûï ofsetové nátisky pro v e zmínûnou publikaci a dal í náhledové pracovní fotokopie formátu pfiibliïnû 8 x 8, nûkdy 9 x 12 nebo 10 x 15 cm, pofiizované pfieváïnû V. Menclem, P. Korãákem, M. Farkou a J. Svatonûm. Mnohé zábûry se sice opakují nebo ãásteãnû pfiekr vají, jejich eventuální odborn v bûr ale nabízel moïnost prezentaci stfiedovûk ch staveb, dokumentovan ch pfied 40 lety, oproti publikované práci dále roz ífiit. Jak jiï bylo uvedeno, originální negativy fotodokumentace stavu stfiedovûk ch fasád v první polovinû 60. let minulého století neexistují, stejnû jako jejich kvalitní fotografické zvût- eniny. Souãasn stav techniky v ak nabízí moïnost i zdánlivû neplnohodnotné obrazové podklady pfievést do digitální podoby a pomocí softwarového zpracování z nich vytûïit maximum, tedy objevit a zv raznit lidskému oku pûvodnû na originální pfiedloze skryté, takfika latentní obrazové informace. Kontaktní kopie z negativû ãi malé pracovní zvût eniny po zpracování v poãítaãi zpravidla umoïàují získat pomûrnû slu nou kvalitu pfii jejich zvût ení, pokud jsou naskenovány na profesionálním skeneru ve vysokém optickém (nikoliv interpolovaném) rozli ení a v bitové hloubce 16 bit/1 kanál, pfiípadnû 16 bit ve stupních edi. V pfiípadû digitální rekonstrukce souboru snímkû z 60. let 20. století, zachycujících tehdej í stav stfiedovûk ch fasád, pfiedstavovaly urãit problém fotografie, u nichï byl k dispozici jiï jen pouh ofsetov tisk, mnohdy pak navíc pfiíli malého formátu. Softwarovû lze u takov ch pfiedloh do jisté míry odstranit z obrazu tiskov rastr, ãím men í rozmûry ale pfiedloha vykazuje, tím více pfii této operaci klesá v sledná ostrost a je tedy nutno najít vhodn kompromis mezi odstranûním rastru a je tû únosnou ostrostí koneãného obrazu. Lze pfiitom postupovat dvojí cestou, a to buì odstraàovat tiskov rastr pfiímo pfii skenování ve skenovací aplikaci pomocí funkce descreen, nebo odstranit rastr dodateãnû pomocí speciálního softwaru. V obou pfiípadech se odstranûní rastru ov em dûje za cenu vût ího ãi men ího rozostfiení, které lze sice zlep it následn m zpûtn m doostfiením, tyto postupy v ak mají svoje technické limity, za kter mi uï dochází k silné degradaci pûvodního snímku. Rekonstrukce takto unikátní fotodokumentace by ov em nemûla smysl, pokud by nebyla provázena identifikací dochovan ch fotografií, jejich v bûrem, uspofiádáním a redakcí v sledn ch pasportû a byla tedy vlastnû moïná jen díky odborné spolupráci ãlena nûkdej ího fie itelského t mu, Jaroslava Svatonû, prom. hist. Pro ovûfiení technick ch moïností a kvality reprodukce obrazové dokumentace z rûzn ch zdrojû (ofsetové nátisky, diapozitivy, fotokopie 6 x 6, zvût eniny 8 x 8 ãi 9 x 12 a 10 x 15 cm) byla nejprve zku- ebnû digitálnû zpracována dokumentace omítek farní- Obr. 1. Kurdûjov u Hustopeãí (okres Bfieclav), kostel sv. Jana Kfititele. Snímek zpracovan z ofsetového tisku mal ch rozmûrû, detail orámování okna na zvonicové vûïi, 1511 1517. (Foto P. Korãák, 1963) Obr. 2. Streãno (Slovensko), hrad. Fragmenty omítky a ãást pasparty okna, poãátek 16. století. (Foto J. SvatoÀ, 1962) Obr. 3. Dolní Dvofii tû (okres âesk Krumlov), farní kostel sv. Jiljí. Detail povrchu omítky na v chodní stranû jiïní pfiedsínû, kolem 1500. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) ho kostela v Chval inách. Konkrétnû lo o 4 ofsetové nátisky, 2 diapozitivy a 5 dosud nezvefiejnûn ch fotografií formátu 6 x 6 cm. Vybrané pfiedlohy byly naskenovány na skeneru EverSmart Supreme s maximální hodnotou denzity 4,3 a v rozli ení umoïàujícím u nejmen ích pfiedloh velikost tisku alespoà 10 x 15 aï 13 x 18 cm pfii 300 dpi, v hloubce 16 bit/1 kanál. Tyto pûvodní skeny byly bez jak chkoliv úprav uloïeny jakoïto mateãní podklady, jejich kopie byly vyretu ovány (prach, krábance, atd.), tonálnû vytûïeny a zpracovány v programu Adobe Photoshop. Pro prezentaci v sledného pasportu byl následnû zvaïován vhodn postup vizualizace zpracovan ch snímkû, tj. jejich optimální pfievod na papírovou podloïku. Inkoustov ãi laserov tisk se pfii zkou kách ukázal jako neplnohodnotn, neschopn v plné ífii zachytit tonální rozsah snímkû struktur omítek, kde hraje podstatnou roli ãitelnost detailû i v tûch nejsvûtlej ích nebo naopak nejtemnûj ích partiích obrazu a jakákoliv ztráta kresby sniïuje pracnû obnovenou vypovídací schopnost v sledn ch fotografií. Jako definitivní fie ení bylo zvoleno nasvícení na fotografick papír na osvitové jednotce Frontier 350. K tomu byl vyuïit jiï v NPÚ ÚP ovûfien a osvûdãen postup pfiípravy digitalizátû, spoãívající v jejich finálním pfievodu na hloubku 8 bit (s touto hloubkou pracuje jednotka Frontier 350) a do profilu Dot Gain 30 %. V sledky shora popsan ch snah o obnovení unikátní fotodokumentace byly více neï uspokojivé i u zpracovan ch ofsetov ch tiskû a po schválení tohoto úvod- 396 RÒZNÉ Ladislav BEZDùK / Digitální rekonstrukce unikátního souboru fotodokumentace stfiedovûk ch omítek

Informaãní systémy a Národní památkov ústav ního v stupu bylo tedy dále pokraãováno v pfiípravû zpracování celého kompletního souboru. Vedle samotné digitalizace snímkû ov em nelze nezmínit pracnou reidentifikaci fotografií pro jejich v slednou pasportizaci, provádûnou za vysokého pracovního nasazení nûkdej ím ãlenem fie itelského t mu doc. Ing. PhDr. Václava Mencla Jaroslavem Svatonûm, prom. hist. Tato ãasovû i odbornû vysoce nároãná práce pfiinesla dal í, zpoãátku neplánované obohacení zam len ch v sledkû, neboè pfii dohledávání podkladû byly objeveny desítky dal ích v znamn ch snímkû, které nebyly v publikaci z roku 1968 pouïity. Tento objev zv il nároky na naplnûní prvotního zámûru a soubor zpracovávan ch snímkû tak dosáhl poãtu 339 kusû. PÛvodní cíl zachránit pro ir í uplatnûní 120 snímkû stfiedovûk ch omítek, prezentovan ch v publikaci V. Mencl a kol.: V tvarn v voj stfiedovûk ch omítek, se tím rozrostl do mnohem ir ích a budoucími badateli jistû vítan ch rozmûrû. Navíc se podafiilo najít v nûkter ch ojedinûl ch pfiípadech, kdy snímky pofiizoval profesionální ústavní fotograf, inventární ãísla fotodokumentace a pokud lo o práce kmenov ch fotografû SÚPPOP, bylo moïno poté vycházet z originálních velkoformátov ch negativû a dosahovat tak maximálnû kvalitních v sledkû. Takov ch zaevidovan ch a ve fotosbírce ulo- Ïen ch fotografií bylo ale nane tûstí jen velmi omezené mnoïství. Pro koneãnou podobu pasportû byly vytvofieny pfiesné makety stránek A4 a podle nich smontovány jednotlivé snímky s popisem ãi textem. Soupis dokumentace pfiipravované k digitalizaci byl fie en formou katalogu, kter mûl zároveà povahu pfiesného scénáfie pro následné zpracování. Jako pfiíklad v sledného pasportu byl k digitalizaci fotodokumentace vybrán a zpracován nedostavûn pozdnû gotick klá ter paulánû v Kuklovû. Nûkteré ze snímkû tohoto objektu byly v 60. letech 20. století zfiejmû pofiízeny fotografy SÚPPOP (ze záznamû vypl vá, Ïe autorem minimálnû jednoho z nich je V. Obereigner), snad v dûsledku tlaku tehdej ího vedení ústavu na zastavení úkolu v ak nebyly patrnû nikdy zafiazeny do fotosbírky SÚPPOP 4 Obr. 4. Chval iny (okres âesk Krumlov), kostel sv. Mafií Magdaleny. Ukázka v sledného vzhledu stránky pasportu. (Foto M. Farka, 1962) a nebylo proto moïné pouïít jejich negativy. Autory ostatních fotografií z Kuklova jsou V. Mencl a J. SvatoÀ. Ve keré tyto podklady byly digitalizovány jiï ovûfien m postupem, kopie digitalizátû byly pfievzorkovány na pfiíslu nou velikost, tonálnû zpracovány, vyretu ovány, pfievedeny do hloubky 8 bit a profilu Dot Gain 30 %, aby mohly b t následnû smontovány podle navr- Ïené makety spolu s textem do stránek A4 a pomocí jednotky Frontier 350 pfievedeny na fotografick papír. V následujícím období byla v tomto duchu na základû vytvofien ch maket postupnû zpracována ve kerá fotodokumentace, shromáïdûná a uspofiádaná J. Svatonûm, vztahující se k nûkdej ímu v zkumnému úkolu z 60. let 20. století, zamûfieného na hlub í poznání malt a omítek stfiedovûk ch, renesanãních a barokních staveb. Po spojení fotografií s popisky do podoby koneãn ch stránek o velikosti A4 a vûcn ch a jazykov ch korekturách byly tyto stránky nasvíceny na fotografick papír a spolu s dal ími textov mi stranami svázány do finálních pasportû. Vedle tûchto pasportû byly rovnûï zahájeny práce na vãlenûní této unikátní fotodokumentace do fondû fotosbírky NPÚ ÚP a pfiíprava podkladû pro evidenãní karty do kartotéky fotosbírky NPÚ ÚP, které budou obsahovat fotografie ze souboru fotodokumentace stavu stfiedovûk ch omítek z 60. let 20. století. Spolu s pfiíslu n m popisem a evidenãním ãíslem a budou souãástí fondû fotosbírky, stejnû jako jejich dochované a digitalizované podklady. Ladislav BEZDùK Tento ãlánek vznikl na základû v zkumného úkolu 02103: Zdokonalování a rozvíjení metod digitalizace fotografické a grafické dokumentace památkového fondu vãetnû aplikace v sledkû v zkumu a v voje v praxi památkové péãe. 1) Digitalizace v NPÚ Digitalizace, internet, informaãní systémy. To jsou dnes velmi frekventované pojmy ve v ech odvûtvích lidské ãinnosti. Îádná soukromá ani státní instituce je nemûïe ignorovat, chce-li uspût v konkurenci s ostatními. Podnikatelsk úspûch, odborná vyspûlost a váïnost instituce jsou dnes mimo jiné závislé na uplatàování moderních technologií, zejména v komunikaci s ostatními. Tento ãlánek vznikl z potfieby seznámit ir í odbornou vefiejnost se zavádûn m Integrovan m informaãním systémem památkové péãe (dále IISPP) v prostfiedí NPÚ. Nûkteré odborné popisy jsem pro úãely tohoto ãlánku zjednodu il (zejména v oblasti geografick ch informaãních systémû dále jen GIS) s ohledem na lep í srozumitelnost pro ty, ktefií v této oblasti pfiímo nepracují. Digitalizace vstoupila do prostfiedí NPÚ (do roku 2003 je tû do prostfiedí samostatn ch památkov ch ústavû) nejprve v podobû vyuïití poãítaãû pro vedení administrativních úloh, úãetnictví a seznamû památek, pozdûji také pfii tvorbû map v CAD programech a v posledních letech pak masivním nástupem digitálních fotoaparátû a skenerû. Komunikace s ostatními institucemi (obecními úfiady, projektanty, stavebními a inïen rsk mi firmami) zaãala vyïadovat pouïívání kanceláfisk ch programû, internetu a v posledních letech i mapov ch aplikací s vy í úrovní, jakou je napfiíklad GIS. Památkové ústavy tak byly postaveny pfied problém fie ení digitalizace v celém souboru ãinností, pfiiãemï postupovaly individuálnû a bez nûjaké souhrnné koncepce. V sledkem je velká roztfií tûnost v pouïívaném programovém vybavení a zejména absence standardû. 2) Integrovan informaãní systém památkové péãe Po sjednocení NPÚ v roce 2003 vznikl vûdecko-v zkumn zámûr s cílem vybudovat jednotn informaãní systém památkové péãe (IISPP), kter by pracoval na principu provázanosti v ech informaãních zdrojû v NPÚ. Tûmi jsou zejména: Ústfiední seznam kulturních památek âr (ÚSKP), jehoï elektronickou podobou je aplikace MonumIS (s internetovou verzí MonumNet viz http://monumnet.npu.cz/monumnet.php), Státní archeologick seznam âr (SAS âr) s internetovou aplikací viz http://twist.up.npu.cz/, Základní evidence mobiliárních fondû s elektronickou aplikací CastIs a ArtGuard, a dal í zdroje. Na jednotliv ch pracovi tích NPÚ jsou pak dále v rûzné podobû a rozsahu: archivy se seznamy a rejstfiíky fotografií, negativû, diapozitivû; archivy se seznamy a rejstfiíky map, plánû a v kresû, nálezov ch zpráv, stavebnû-historick ch prûzkumû a ostatních odborn ch prací NPÚ; RÒZNÉ Ladislav BEZDùK / Digitální rekonstrukce unikátního souboru fotodokumentace stfiedovûk ch omítek Dalibor BUR ÍK / Informaãní systémy a Národní památkov ústav 397

1 2 3 Obr. 1. Titulní stránka IISPP takzvan Rozcestník aplikací NPÚ. Obr. 2. Titulní stránka GIS NPÚ (http://gis.up.npu.cz/). Obr. 3. Mapov projekt NPÚ NKP, Svûtové dûdictví, chránûná území. knihovny s rejstfiíky odborné literatury, ãasopisû, a dal ích tiskovin; novû vzniklé archivy digitálních dokumentû (digitálních fotografií, skenû, ostatních digitálních souborû jako napfiíklad CAD, GIS, a dal í). Vûdecko-v zkumn zámûr vybudovat IISPP si dal za úkol postupnû provázat v echny informaãní zdroje NPÚ tak, aby v sledkem vyhledávání bylo získání co nejvíce informací z co nejvût ího poãtu zdrojû. Aby napfiíklad systém pro jeden konkrétní objekt památkové péãe nalezl odpovídající dokumenty z co nejvût ího poãtu archivû a rejstfiíkû. Cel IISPP je budován jako webová aplikace pfiístupná z jakéhokoliv poãítaãe pfiipojeného k internetu. Podle pfiístupov ch práv lze zobrazovat dokumenty a jejich metadata ve vefiejné ãásti (pfiístupné komukoliv) nebo ve vyhrazené ãásti (pfiístupné uïivatelûm s pfiidûlen m uïivatelsk m jménem a heslem, v zabezpeãeném reïimu). Webové odkazy jsou tyto: https://iispp.npu.cz (takzvan Rozcestník IISPP s odkazy na jednotlivé aplikace do nûj jiï vãlenûné), http://iispp.npu.cz/mis_public/homepage.htm (Úvodní stránka MIS), http://gis.up.npu.cz/ (Úvodní stránka GIS). Základní koncepcí IISPP pak je, aby v echny dokumenty IISPP byly pfiístupné v elektronické podobû po internetu (nejlépe online, v pfiípadû velk ch digitálních souborû offline, na vyïádání). Z toho mimo jiné vypl vá, Ïe postupnû budou v echny fyzické (analogové) dokumenty v NPÚ digitalizovány a archivovány v jednotné podobû a s jednotn mi atributy (popisn mi daty). 3) Geografick informaãní systém Za základ IISPP byl zvolen Geografick informaãní systém NPÚ (dále jen GIS NPÚ), budovan jako systém specializovan pro potfieby památkové péãe. Obsahuje data o objektech zájmu památkové péãe (budovách, drobn ch objektech, památkov ch rezervacích a zónách, a dal ích). Obecnû o GIS na odkazu: http://cs.wikipedia.org/wiki/geografick _informaãní_systém. GIS slouïí zejména k vedení a aktualizování geografick ch dat o objektech památkové péãe ve vztahu ke katastrálním mapám a územnímu ãlenûní âeské republiky. GIS NPÚ je v zásadû tvofien 4 základními geografick mi databázemi (dále jen geodatabáze): a) Geodatabáze v ech nemovit ch objektû na území âeské republiky (pfievzatá pûvodnû od âeského statistického úfiadu), doplnûná o objekty specifické pro památkovou péãi (které v databázi âsú nebyly církevní objekty, drobná architektura a dílãí objekty rozsáhlej- ích areálû). Tato geodatabáze slouïí k takzvané bodové územní identifikaci objektû, její prvky zjednodu- enû naz váme pagis (památkov GIS). Jednotlivé objekty jsou v geodatabázi pagis reprezentovány body v soufiadném systému S-JTSK, body jsou vybaveny atributy (informacemi) jako napfiíklad druh a název objektu, adresa (ulice, ã. domovní), identifikátory pro vazbu do ÚSKP, SAS a dal í. Geodatabázi pagis vede, zpracovává a doplàuje Ing. arch. Zuzana Syrová a Ing. arch. Jifií Syrov, technicky ji spravuje Mgr. imon Eismann. b) Geodatabáze lokalit, vytvofiená speciálnû pro urãení plo ného rozsahu takzvan ch historick ch lokalit (mûst, mûstysû, vsí, osad, pfiípadnû samot). Tato geodatabáze byla vytvofiena SdruÏením pro obnovu venkova a mal ch mûst (SOVAMM) a do IISPP byla pfievzata proto, aby bylo k dispozici stabilní územní ãlenûní státu na základû historick ch podkladû. V echna souãasná oficiální územní ãlenûní âr (katastrální území, obce, vy í územnû správní celky atd.) procházejí zmûnami (sluãování a rozdûlování katastrálních území, zmûny v ãlenûní obcí atd.). Tuto druhou geodatabázi vytváfií a doplàuje Ing. arch. Karel Kuãa. Základním principem IISPP bylo stanoveno pravidlo, Ïe kaïd informaãní prvek (dokument) v systému je provázán minimálnû na jeden prvek v GIS. Jedná-li se o dokument k jednotlivému objektu nebo k nûkolika objektûm, pak je provázán na jeden nebo nûkolik objektû pagis. Jedná-li se o dokument k velkému mnoïství objektû, ãásti nebo celému územnímu celku, pak je provázán k jedné nebo více historick m lokalitám. Na obr. 4. je ukázka zobrazení katastrální mapy s bodov mi objekty pagis (barevnû jsou zobrazeny atributy ãíslo domovní, adresa a ãíslo orientaãní a identifikátor IDOB_PG k propojení s ostatními aplikacemi IISPP). Na obr. 5. je ukázka téhoï okna mapového projektu, navíc jsou zobrazeny bodové objekty pagis, které reprezentují nemovité kulturní památky (modr trojúhelník) s atributy rejstfiíkové ãíslo ÚSKP, Idreg a RadPorc k propojení s ÚSKP. c) Kromû bodové identifikace objektû památkové péãe (urãené zejména pro vazbu GIS na ostatní aplikace IISPP) spravuje budovan GIS NPÚ dal í odborná data ve speciální geodatabázi. Ta obsahuje asi 20 vrstev s bodov mi, liniov mi a plo n mi objekty památkové péãe, plochami a hranicemi památkovû chránûn ch území. Budování této geodatabáze je dlouhodobou záleïitostí t mu editorû GIS, zpracovávají se zejména v sledky Obnovy identifikace nemovit ch kulturních památek (Reidentifikace). Geodata jsou zpracovávána nad katastrálními mapami a slouïí zejména k pfiesnému vymezení rozsahu památkové ochrany, která v minulosti nebyla jednoznaãnû urãena, coï v procesu památkové ochrany zpûsobovalo nejasnosti a zmatky. Základní geodatabáze GIS obsahuje tyto vrstvy: bodové (drobné) objekty (kfiíïe, boïí muka, objekty malého rozsahu nebo ty, které nejsou vyznaãeny v katastrální mapû); liniové objekty (ohradní a jiné zdi, oplocení, aleje a podobnû); plo né objekty (budovy, mosty, komunikace a ostatní objekty plo nû vyznaãené v katastrální mapû); plochy nemovit ch kulturních památek (plochy odpovídající jedné poloïce v ÚSKP, zahrnující v echny objekty areálu, a podobnû); plochy památek svûtového dûdictví UNESCO; chránûná území (památkové rezervace a zóny, ochranná pásma) a jejich hranice; plochy zelenû, vodní plochy a dal í. d) Samostatnou oblastí GIS NPÚ je vedení geografick ch dat o archelogick ch nálezech a plochách archelogick ch lokalit. Tato oblast je zpracovávána samostatnû a je pro uïivatele IISPP pfiístupná na internetové adrese: http://twist.up.npu.cz/. Pro úãely tohoto ãlánku jsem popis odborn ch dat v GIS znaãnû zjednodu il, zájemci o podrobnûj í informace nechè se laskavû obrátí na správce GIS NPÚ Ing. arch. Zuzanu Syrovou nebo Mgr. imona Eismanna. 4) Metainformaãní systém Úvod do MIS Jednou ze souãástí IISPP je aplikace nazvaná Metainformaãní systém (dále jen MIS), která byla vyvinuta pro ukládání a vyhledávání digitálních dokumentû pro IISPP. MIS byl vyvinut jako jedna z prvních aplikací IISPP, protoïe v NPÚ je tû v roce 2005 neexistovala Ïádná jednotná aplikace pro ukládání a vyhledávání digitálních fotografií. Pfiitom masivní nástup uïívání digitálních fotoaparátû odborn mi pracovníky NPÚ zpûsobil naprost zlom v produkci a vyuïívání fotografické dokumentace. Bûhem nûkolika let vzniklo v NPÚ obrovské mnoïství digitálních fotografií, které je dnes moïno poãítat v fiádech desítek milionû. 398 RÒZNÉ Dalibor BUR ÍK / Informaãní systémy a Národní památkov ústav

4 5 6 7 Obr. 4. Mapov projekt Územní identifikace v nevefiejné ãásti GIS (https://gis.up.npu.cz/tms/npu_uzident/index. php). Obr. 5. Mapov projekt Územní identifikace v nevefiejné ãásti GIS. Obr. 6. Úvodní stránka Metainformaãního systému. Obr. 7. Vyhledání dokumentû v MIS v nevefiejném reïimu. Nûkolik ÚOP vyvinulo vlastní aplikace, vût inou zaloïené na ukládání digitálních fotografií v adresáfiové struktufie, vznikly i databázové aplikace. V echny tyto metody v ak postrádaly základní podmínku pro vãlenûní do IISPP totiï onu provázanost na jednotnou a jednoznaãnou geodatabázi objektû. V budoucnu bude nutné postupnû v echny samostatné archivy digitálních dokumentû vãlenit do jednotného MIS, coï si jistû vyïádá kromû znaãného ãasu a pracovního fondu také nutnost pfiedbûïn ch úprav metadat v tûchto archivech. Pokud by to nebylo provedeno, nebudou dokumenty mimo MIS v em uïivatelûm v NPÚ pfiístupné a jejich vyhledávání bude sloïité a nepfiíjemné. Pfies poãáteãní nedûvûru k novému fie ení ukládání a vyhledávání digitálních dokumentû se práce s MIS (respektive s cel m IISPP) v NPÚ zaãíná rozbíhat, k dne nímu dni je v MIS pfies 67 000 dokumentû, z toho témûfi 52 000 vefiejnû pfiístupn ch. âást dokumentû je zatím vloïena pro plo nû památkovû chránûná území, rychl m tempem v ak pfiib vají dokumenty k jednotliv m nemovit m kulturním památkám. Právû ty vkládají pracovníci NPÚ zejména za úãelem prostorové identifikace památkov ch objektû v systému GIS (pfiiãlenûním k jiï existujícímu nebo vytvofiením nového objektu pagis), coï je základ pro úspû né fungování celého IISPP. Doporuãuji nahlédnout do IISPP NPÚ, pfiedev ím do MIS, a posoudit propracovanost systému, zejména co se t ká vazeb dokumentû na konkrétní objekty v terénu, na Ústfiední seznam kulturních památek (ÚSKP) prostfiednictvím rejstfiíkového ãísla, na Státní archeologick seznam (SAS) a dal í. Dokumenty v MIS KaÏd dokument v MIS je provázán na nûkter fyzick prvek (objekt nebo lokalitu), proto lze dokumenty v MIS vyhledávat podle mnoha kritérií: z ÚSKP, jedná-li se o památku nebo objekt v památkovû chránûném území; z SAS, jedná-li se o archeologickou lokalitu nebo objekt v ní; pomocí územní identifikace; podle historick ch lokalit; podle souãasného územnû správního ãlenûní státu (katastrální území, ãásti obce + ãísla domovního, ulice + ãísla orientaãního, obce, kraje atd.); fulltextovû (z popisu k dokumentu). Provoz MIS zaji Èuje ukládání dokumentû a jejich archivaci, coï byla jedna ze základních podmínek pfii zadání jeho v voje. V NPÚ se v rûzn ch úloïi tích nachází obrovské mnoïství digitálních dokumentû, které budou postupnû do MIS uloïeny. Tím budou zabezpeãeny proti ztrátû a zároveà budou pro v echny badatele zpfiístupnûny ve vazbû na ostatní komponenty IISPP. Ukládání dokumentû v MIS provádûjí jednotlivá územní odborná pracovi tû na lokálních serverech, zálohování pak probíhá rûzn mi metodami podle moïností nebo místních zvyklostí (DVD, disková pole, externí pevné disky). V budoucnu se pfiedpokládá zálohování na novû vyvinutá média (napfiíklad disky Blue-ray). Pfiístup uïivatelû do MIS Dokumenty v MIS jsou v internetu zpfiístupnûny pro 2 skupiny uïivatelû vefiejnost a odborné uïivatele s registrací NPÚ. Skupina odborn ch uïivatelû s registrací NPÚ (pracovníci NPÚ a externí smluvní partnefii, podílející se na naplàování MIS) má pfiidûlena práva pfiístupu ke v em dokumentûm a jejich metadatûm (pomocí uïivatelského jména a hesla), vefiejnosti jsou pfiístupná data pouze vefiejnû dostupná. V praxi to znamená, Ïe nûkteré dokumenty v MIS jsou oznaãeny RÒZNÉ Dalibor BUR ÍK / Informaãní systémy a Národní památkov ústav 399

podle pfiesnû stanoven ch kritérií jako nevefiejné, tudíï k nim mají pfiístup pouze vybraní uïivatelé. Jedná se zejména o dokumenty zobrazující nevefiejné ãásti objektû (interiéry, dvory) a dokumenty, ke kter m nemá NPÚ autorská práva ke zvefiejnûní. 5) Závûr Cel systém se samozfiejmû dále vyvíjí a zdokonaluje, pfiedev ím smûrem ke zlep ení uïivatelského prostfiedí, zjednodu ení obsluhy a zvy ování sv ch technick ch moïností. Za jeho nejvût í pfiednost povaïuji provázanost kaïdého dokumentu na konkrétní objekt na území âeské republiky. V tom je ukrytá ta v hoda, Ïe aã do nûj vloïí dokument kdokoliv a popí e jej jakkoliv, vïdycky bude moïné v echny dokumenty k jednomu konkrétnímu objektu jednodu e nalézt. V souãasné dobû probíhá odborná diskuse nad provozem IISPP a poznatky z ní jsou pouïívány pro zlep ování jeho uïivatelsk ch vlastností. S tím, jak roste poãet uïivatelû, roste i kvalita dat v systému a ukazují se jeho v hody. Pro plnou funkci jednotliv ch aplikací IISPP je je tû nutné provést nûkolik zásadních krokû: vyvinout a zprovoznit novou aplikaci pro vedení ÚSKP (pracovnû nazvanou InList), která bude plnû integrována do systému; inventarizovat v echna úloïi tû odborn ch dokumentû v celém NPÚ, provést jejich kompletní digitalizaci a zafiadit jejich evidenci do systému IISPP; dokonãit vybavení v ech pracovi È NPÚ potfiebn m hardwarem; pro kolit pracovníky NPÚ v práci s IISPP a pfiijmout tento systém s dûvûrou do pracovní náplnû jako bûïnou souãást odborné ãinnosti (stejnû jako tomu bylo v minulosti pfii zavádûní v ech nov ch technologií). Dalibor BUR ÍK Systematická v uka památkové péãe na vysok ch architektonick ch kolách v zahraniãí zku enosti, námûty a argumenty Tento pfiehled vznikl na podzim 2008 pûvodnû na v zvu vedení Ústavu památkové péãe a renovací Fakulty architektury âvut jako pracovní podklad pro koncipování v ukov ch zámûrû. Pro zvefiejnûní byl text dopracován a rozveden. V znam poznání zahraniãních fie ení vysoko kolského vzdûlávání v péãi o památky a pouãení z nûj je u nás o to vût í, oã nesystematiãtûj í je fie ení odpovídajícího tuzemského studia a v zkumu, oã markantnûj í absence jejich komplexních programû a profesionálního zázemí, jakoï i rozpor mezi úrovní na eho vzdûlávání v památkové péãi a její praxe. Získané poznatky tedy nevypovídají jen o stavu vysoko kolského vzdûlávání, ale i o akademické reflexi památkáfiské reality. Poznámky ke zpracování I kdyï je následující staè z ãásti pfiehledovou kompilací, z ãásti jednoduchou syntézou, zpracované informace nepokr vají potfiebn rozsah faktorû a argumentû pro koncipování vysoko kolsk ch vzdûlávacích programû ãi kurzû v oblasti památkové péãe. Soustfiedí se na charakteristiku existující v ukové praxe na architektonick ch kolách v zahraniãí, pfiiãemï snahou ãlenûní textu je postihnout podstatné aspekty a souvislosti dotãené v uky, a to i s ohledem na potfieby realizace vzdûlávání rozvíjeného ãi diskutovaného na FA âvut. Komplexnûj í a hlub í anal za by vyïadovala podklady t kající se obecnû kulturnû-spoleãenského kontextu v dané zemi, praxe památkové péãe, architektonické, pfiedev ím projekãní praxe, poïadavkû a moïností na trhu práce, profesních standardû a licencí a podobnû. Na vysok ch kolách by bylo potfiebné srovnávat akreditaci studijních programû, celkov kontext studijních programû a jejich v voj, konkrétní obsahy i formy pfiedmûtû, poãty, odbornost i praxi vyuãujících, finanãní moïnosti a tak dále. Zji Èované a prezentované informace pocházejí pfieváïnû z publikovan ch zdrojû. Potfiebné osobní upfiesnûní se ukazuje b t ãasovû nároãné a naráïí i na neochotu ke spolupráci ze zahraniãí. Navíc se publikovaná data, stejnû jako celé vysoké kolství pfiedev ím v Evropû, neobyãejnû rychle promûàují, v podstatû z roku na rok. Je proto obtíïné ovûfiovat aktuálnost údajû. I pfies sjednocující evropsk proces (vãetnû boloàského) je stále struktura dostupn ch informací a související terminologie velmi nejednotná i v tomto si vysoké koly udrïují svou autonomnost. Publikovan ch textû k dané problematice je minimum, stejnû jako odborn ch setkání a odpovídajících institucí zab vajících se sledovanou oblastí. Následkem toho je interpretace získan ch dat a poznatkû komplikovaná a ménû v stiïná. Pfiesto se objevují i první pfiehledy a anal zy, ov em vesmûs je pfiedmûtem jejich zájmu vysoko kolská v uka (programy, kurzy) péãe o památky, respektive stavební památky, jako celek. Takovéto studie jsou zpracovávány v Nûmecku, 1 Velké Británii. 2 PÛvodní text byl doplnûn ilustraãní tabulkou existujících zahraniãních studijních programû, která v ak jako dílãí, doãasn a kompromisní podklad není zafiazena v této publikované verzi. 3 Související obecné mezinárodní dokumenty a instituce European Network of Heads of Schools of Architecture ENHSA (www.enhsa.net) organizace vedoucích vysok ch architektonick ch kol, sponzorována EU, má sekci teorie a dûjin. Pravidelnû se scházejí vedoucí kol, jednotlivé sekce pofiádají rovnûï své konference a dílny, vesmûs s EAAE. European Association of Architectural Education EAAE (www.eaae.be) 150 ãlenû zapsan ch z asi 350 evropsk ch kol architektury. Asociace má pracovní skupinu vzdûlávání v památkové péãi na architektonick ch kolách. 4 Jmenovaná pracovní skupina je velice aktivní, kompetentní a vûcná v problematice vzdûlávání v památkové péãi ve vazbû na architektonické vzdûlání. Schází se zhruba kaïd rok a v sledky debat jsou zaznamenávány ve sbornících. Tyto akce jsou spoleãné s ENHSA. International Training Committee CIF ICOMOS (www.cif.icomos.org) vûdeck v bor pro vzdûlávání, sdru- Ïující zástupce ze 42 zemí. âinnost v boru se v posledních dvou letech opût zaktivizovala, nicménû i tak je jen velmi omezená. Pfiedmûtem zájmu je pfiitom celá kála vzdûlávání od stfiedního aï po celoïivotní, kolení fiemeslníkû atd. Pfiínos pro vysoko kolskou oblast je jen dílãí. International Centre for the Study of the Preservation and Restoration of Cultural Property ICCROM (www.iccrom.org) mezinárodní centrum vzdûlávání v památkové péãi a restaurování v ímû. Organizuje i kurzy v architektonické památkové péãi, je zdrojem nej ir í mezinárodní zku enosti ve vzdûlávání v oboru. 5 The American Institue of Architects AIA (www.aia. org) profesionální organizace ( komora ) americk ch architektû, jeden z hlavních garantû mimo jiné i diskuse o architektonickém vzdûlávání v USA. National Architectural Accrediting Board NAAB (www.naab.org) akreditaãní komise studijních programû v USA. Poznámky 1 A. HUBEL (ed.): Ausbildung und Lehre in der Denkmalpflege Ein Handbuch, Petersberg 2001. 2 R. FRANCE: Historic Preservation Courses Innovation alongside architecture in the United Kingdom, in: A. HUBEL, cit. v pozn. 1, s. 162 170. S odkazem na aktivitu COTAC France zdûrazàuje potfiebu nejen pfiehledû, ale i zpûtného hodnocení kvality a v sledkû programû (kurzû). Britská realita je také dokladem neobyãejné promûny a v voje specifick ch sledovan ch studijních programû, a to i jejich pragmatického zanikání. Porovnáváme-li v ak pfiehledy star í a nedávné, pak samostatn ch vysoko kolsk ch graduálních programû architektonické památkové péãe jednoznaãnû pfiib vá. 3 V tabulce (archiv autora) bylo snahou podchytit podstatná centra programy v uky v Evropû, popfiípadû místa pûsobení integrujících osobností nebo prostû ta, která jsou zmínûna v publikacích ( koly architektonické nebo s v ukou architektonické památkové péãe, koly se v eobecn mi programy památkové péãe nebyly zahrnuty). Obsahuje 18 kol a 26 studijních programû; sledované kategorie byly forma programu, obsah a hodinov rozsah v uky, v uka projektování, existence postgraduálního a doktorského studia, poznámky o v uce dûjin architektury a prûzkumû a dokumentace, zdroj informací. BohuÏel právû nemoïnost získání pfiesnûj ích, úplnûj ích a aktuálních srovnávan ch údajû, jakoï i terminologická nejednotnost pfiekladû byly pfiíãinou oslabení vypovídací schopnosti tabulkového souhrnu. Podobné tabulky pro Anglii lze nalézt napfiíklad na webu COTAC (www.cotac.org.uk) ãi v R. FRANCE, cit. v pozn. 2, s. 170, ani tyto ale nejsou aktuální. 4 Publikace Guide to European Schools of Architecture (www.eaae.be/eaae2/documents/eguide/eguide- 2006.pdf) je systematick m katalogem programû 76 kol (vãetnû FA âvut), kter je ale pfiíli obecn a neúpln, coï pfiiznávají i autofii. V uka památkové péãe je zmínûna spí- e nesystematicky, vyhledatelná jen dle klíãov ch slov. 5 ICCROM sestavuje celosvûtov seznam vzdûlávacích programû v oblasti památkové péãe obsahující i podskupinu architektura a stavební památky (www.iccrom.org/ db/db_train_list.php.), kter je ale neúpln a ne zcela aktuální a uvádí pouze samostatné celé programy kurzy. 400 RÒZNÉ Dalibor BUR ÍK / Informaãní systémy a Národní památkov ústav Vít JESENSK / Systematická v uka památkové péãe na vysok ch architektonick ch kolách v zahraniãí

The International Union of Architects UIA (www.uiaarchitectes.org); Architects Council of Europe ACE (www.ace-cea.org) nejpodstatnûj í mezinárodní profesní organizace, vzdûláváním se zab vají jen obecnû, pfiedev ím ve vztahu k povolání architekta. Conference on Training in Architectural Education COTAC (www.cotac.org.uk) britská organizace s více neï 50letou tradicí práce pro zlep ení vzdûlávání v péãi o stavební památky a jeho standardû. Vedle britsk ch pfiehledû kurzû spolupracuje i na vytváfiení britsk ch profesních standardû NVQ s RIBA (Royal Institute of British Architects), její prûzkumy a metodická práce jsou v ak uïívány i mezinárodnû. Smûrnice COTAC, Multi-Disciplinary Collaboration in Conservation Projects in the UK, 1992 (www.cif.icomos. org/cotac.pdf). Guidelines for Education and Training in the Conservation of Monuments, Ensembles and Sites, ICO- MOS 1993 (www.cif.icomos.org/guidelines FOR EDU- CATION AND TRAINING IN THE CONSERVATION.pdf, také Mezinárodní dokumenty o ochranû kulturního dûdictví, NPÚ ÚP, Praha 2007, s. 174 181). J. JOKILEHTO: Training Strategy in the Conservation of Cultural Heritage Sites (www.cif.icomos.org/ Training strategy 1995.pdf). Podoba vzdûlávacích programû Vysoko kolské vzdûlávání v problematice památkové péãe je zhruba v posledním desetiletí pfiedev ím v Evropû v neobyãejnû dynamickém pohybu. Mezi hlavní pfiíãiny a podnûty patfií: a) V voj pohledu na architektonické vzdûlávání jako celek Existuje silná tendence vedle v uky architektû stále více rozvíjet i v uku v architektufie ( ir í zábûr), a to pro profesionální uplatnûní (50 % absolventû se nestává projektanty). 6 Mluví se o architektufie jako profesi a architektufie jako kulturní praxi. V architektufie jako profesi se v Evropû, zdá se, nedostateãnû fie í a diskutuje specializace v památkové péãi. 7 Specializuje se v uka, coï odpovídá prohlubování odbornosti (sofistikovaná fie ení v uky konstrukcí, projektování /pouïití digitálních metod /, teorie a v zkumu). 8 V Anglii se pfiipou tí moïn v voj spoleãn ch propojen ch programû architektonick ch a památkové péãe, coï v USA (konference AIA) nebylo shledáno jako nejlep í. 9 b) V voj pohledu na památkovou péãi Roz ifiuje se pojem památky a jejích hodnot a role ve spoleãnosti. V Evropû je takfika v echno kulturním dûdictvím a takfika v echno je chránûno. Následkem toho chybí cílené omezení, hierarchie kvality. V eobecnost omezuje uplatnûní kriticismu, zájem vefiejnosti vãetnû politikû a podporu v oborovém vzdûlávání. 10 c) Rozvoj globálního pohledu a mezinárodní spolupráce Památková péãe je globální problematikou s antiglobálním srdcem. 11 Roz ífiení zájmu na cel svût se zaãíná projevovat respektováním neevropskocentristického pfiístupu, pfiib váním mezinárodních programû a kurzû vzdûlávání i odborné diskuse o vzdûlávání. d) Regulace EU BoloÀsk proces vytváfiení jednotného evropského prostoru vysoko kolského vzdûlávání pfiinesl sjednocení tfií stupàû studia bakaláfiského (min. 3 roky), vedoucího k diplomu-graduaci, magisterského (min. 1 rok, ale pfiipou tí se i 4 6leté samostatné) a doktorského (min. 3 roky), univerzální kreditov systém a související prostupnost oborû a kontrolu kvality. Státem by mûly b t podporovány první 4 roky studia. Této strukturalizaci se v podstatû zcela podfiídilo i architektonické vzdûlávání. Stále je problém, co je graduace (Bc., nebo Mgr.?) a tak dále. 12 Podle dokumentu z Chanie 2001 t kajícího se vysokého architektonického vzdûlávání v evropské oblasti (vznikl na setkání zhruba 100 vedoucích kol architektury z Evropy) je k profesi architekta nutn ch minimálnû 5 let studia 300 evropsk ch kreditû, koly si mohou rozhodnout o studiu nedûleném 5letém nebo dûleném na 3 roky (Bc.) a 2 roky (Mgr.), jehoï první cyklus neumoïàuje profesi architekta. 13 e) Pohled neakademick poïadavky praxe Vliv má licencování projektantû (v Británii jsou akreditováni i architekti se vzdûláním v péãi o stavební památky, podobnû v Irsku). I v tomto procesu ale trvají poïadavky na identifikaci nárokû z trhu práce a zaji - tûní zpûtné informaãní vazby ohlednû uplatnûní urãitého vzdûlání v praxi. 14 Jsou konstatovány veliké rozdíly v uplatnûní absolventû v jednotliv ch zemích. V mnoha z nich je zmiàována pfievaha umûleck ch historikû v profesionální památkové péãi (a popfiípadû i archeologû, napfiíklad v prûzkumu) i jejich problematická kompetence v praxi, stejnû jako velmi mal poãet architektû v daném oboru (Nûmecko, Belgie, Holandsko). 15 Obecn problém, Ïe na posty profesionálních památkáfiû není poïadována jednoznaãná specializace a úroveà vzdûlání (na rozdíl od povolání archiváfiû, knihovníkû a podobnû), se stal pfiedmûtem diskuse také v Nûmecku. 16 V britské zku- enosti byl potvrzen neãekanû mal zájem profesionální sféry (památkáfiské) na kvalitû vysoko kolsk ch programû péãe o stavební památky, ale pro vznik kurzû je zdûrazàován ãast podnût z lokální politiky, organizací nestátní památkové péãe a podobnû. ZároveÀ jsou zde pfiipomínány nûkteré vstfiícné kroky profesních architektonick ch organizací (napfiíklad RIBA). 17 V jimku plnûní funkce povinného(!) kvalifikaãního studia pfiedstavuje pafiíïská École de Chaillot. 18 Organizace a formy studijních programû V Evropû takfika neexistuje bakaláfiské studium péãe o stavební památky ( architektonické!), v jimky jsou napfiíklad Janov, Bukure È. 19 Zafiazení pfiedmûtu památkové péãe do bakaláfiského studia se vyskytuje Poznámky 6 Viz prof. NEUCKERMANS, in: EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. (Studie ACE Architectural Profession in Europe z roku 2008 ov em uvádí pouze prûmûrnû 13 % architektû ve vefiejném sektoru (www.cka.cc/priloha/sector_study_1). Nejde ale zjevnû o porovnateln údaj, jelikoï zde není mínûno, Ïe by i mimo tento sektor nepracovali neprojektanti, a navíc se pfiiznávají veliké rozdíly dle jednotliv ch zemí. V âr ucelené vzdûlávání v architektufie v podstatû neexistuje. Nelze za nû poãítat studijní programy dûjin umûní, regionalistiky a podobnû Fakulty architektury se jednoznaãnû soustfiedí na vzdûlávání projektantû. 7 Viz L. KEALY: Historic Preservation in Professional Architecture Education: an International Dialogue (www.aia. org/siteobjects/files/aiawebtxtkealy.pdf.). 8 Viz i v sledky aktivních pracovních skupin EAAE (www.eaae.be). 9 Conservation in Architectural Education. Workshop report ICOMOS UK. Bath 2005. (www.scribd.com/doc/ 4018854/Conservation-in-Architectural-Education-Making-a-case). 10 Viz J. JOKILEHTO, in: EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. 11 TamtéÏ. 12 Viz téï L. LÁBUS, in: ALFA, ã. 9, 2008, s. 12 (www.fa.cvut.cz/cs/fakulta/bulletin-fa/ke-stazeni/). 13 Viz www.eaae.be. V tomto odstavci je moïno doplnit, Ïe mezinárodní standardy a doporuãení v podobû dokumentû ohlednû architektonické odbornosti a vzdûlávání se vesmûs t kají pouze povolání architekta jako regulované ãinnosti. V Chartû UNESCO pro architektonické vzdûlávání z roku 2005 se ve 4. bodu speciální otázky doporuãované do kurikula poïaduje vûdomí odpovûdnosti za architektonické dûdictví, v bodu 5. B nároky na znalosti se zmiàuje nárok na porozumûní poznatkûm péãe o památky (www.uiaarchitectes.org/image/pdf/ chartec/chart_ang.pdf.). Naopak ve smûrnici Evropského parlamentu a Rady 205/36/ES o uznávání odborn ch kvalifikací se v architektonickém povolání, oddílu 8, o péãi o kulturní dûdictví ãi památky nemluví vûbec (viz www.cka.cz). Mimochodem, takové nároky jsou zmínûny jak v na em zákonu ã. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, tak napfiíklad v návrhu systému celoïivotního vzdûlávání âka z roku 2007 (www.cka.cz). 14 Viz Conservation in Architectural Education, cit. v pozn. 9; téï L. KEALY, cit. v pozn. 7. Zajímav m pfiíkladem je respektovan britsk registr architektû akreditovan ch v péãi o stavební památky, kter je organizován soukromou spoleãností, ale pfiesto získal podporu profesní organizace RIBA (www.aabc-register.co.uk). 15 Viz EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. 16 A. HUBEL: Das Berufsbild des Denkmalpflegers ein Rückblick und Ausblick, in: A. HUBEL (ed.), cit. v pozn. 1, s. 31. 17 Viz R. FRANCE, cit. v pozn. 2. 18 Absolvování je fakticky podmínkou získání v znamn ch státních funkcí Architect des bâtiments de France a Architect-en-chef des Monuments Historiques. Viz I. HIRSCHY: Denkmalpflege Frankreich, in: A. HUBEL (ed.), cit. v pozn. 1, s. 160. V Evropû ov em tento systém nemá obdobu. 19 Napfiíklad bakaláfiské programy v Británii, které jsou uvedeny v tabulce na webu COTAC (www.cotac.org.uk), buì nejsou vzdûláním s architektonick m základem, nebo nûkteré uï ani neexistují. RÒZNÉ Vít JESENSK / Systematická v uka památkové péãe na vysok ch architektonick ch kolách v zahraniãí 401

asi v polovinû programû a má vesmûs povahu 1 pfiedná ky, popfiípadû s cviãeními ãi semináfiem, pfieváïnû ve 3. roãníku. Dr. Jokilehto uvádí zku enost, Ïe zájem o v eobecnû vzdûlávací pfiedmût památková péãe v bakaláfiském stupni je mal, pfiichází aï ve specializaãním magisterském studiu. V modelu magisterského studia tradiãního, smûfiujícího k projekãní praxi (jako v Praze) b vají zafiazeny pfiedmûty památkové péãe rûznorodû (aï 4 8 hodin v roãníku /Lisabon/, nûkteré pfiedmûty ale jen jako volitelné). 20 Nûkteré magisterské programy jsou jiï ãásteãnû specializaãní na architektonickou památkovou péãi a projektování v ní (Bratislava, Bukure È, Sofie, Brusel, Wroclaw, Curych, Patras, Navarra atd.) nebo i obecnû na renovace a restaurování, coï se projevuje v obsahu v uky tûchto programû. 21 Existuje nûkolik magistersk ch programû specializaãních, koncipovan ch jako pokroãilé, a to buì pro v podstatû graduované architekty (ve smyslu nároãnûj ího ãeského postgraduálu s magistersk m titulem, napfiíklad DráÏìany, Lisabon, Dublin, Plymouth, Milán, ím, Neapol, Janov atd.) a takovéto profesní specializaãní vzdûlávání se zdá b t upfiednostàováno nebo i pro absolventy nejrûznûj- ích pfiíbuzn ch bakaláfisk ch oborû (Bath, Bamberk, Madrid, SoluÀ, Antverpy, Oslo, Edinburgh, LovaÀ, atd.), 22 nûkdy dokonce neorganizované architektonickou kolou (York, London College atd.), pfiiãemï pro tuto variantu se argumentuje uplatnûním absolventû neprojektantû i v profesionální památkové péãi, kde pfievaïují. 23 V Británii jsou takové magisterské programy bûïnû 1leté. V roce 2005 jich zde bylo celkem 14, z toho polovina na architektonick ch kolách. Ani na nich tyto programy vût inou nesmûfiují k v uce projektování a vyuãujícími jsou ãasto historikové a archeologové. Pfiesto je diverzita tûchto programû shledávána cennou. Je zjevné, Ïe krátké magisterské programy jsou hojnû nav tûvovány jiï graduovan mi studenty (pfieváïnû architekty), ktefií tedy studují pro získání specializace. 24 V Portugalsku specializaãní magisterské, popfiípadû i bakaláfiské programy organizují men í soukromé vysoké koly ve vût ím poãtu a men í kvalitû, je ale snaz í se na nû dostat (paralela k situaci v âr). Pomûrnû v jimeãná je situace ve v carsku, kde je systematická vysoko kolská v uka památkové péãe nabízena takfika v hradnû studentûm architektury. 25 V Evropû je nûkolik programû koncipovan ch jako mezinárodní (pfiedev ím LovaÀ, Cottbus, Akademia Istropolitana NOVA ve Svatém Juru atd.). 26 Studijních programû pojíman ch jako mezinárodní pfiib vá nejen v Evropû, takïe si zaãínají konkurovat a studenti si mezi nimi mohou více vybírat. Je ale tfieba pfiiznat znaãné rozdíly v mezinárodním pojetí. Zatímco vût ina programû je spí e v ukou domácí památkové péãe v angliãtinû, popfiípadû francouz tinû a ital tinû ( ím, PafiíÏ, Cottbus a dal í), opravdu mezinárodní pohled s celosvûtov m zábûrem a v chodisky v odli n ch kulturách je stále v jimeãn (ICCROM, LovaÀ). 27 Mimo to existují obecná studia památkové péãe bez architektonického zamûfiení. PfieváÏnû jde o magisterské studium organizované velk mi univerzitami (Reading, Glasgow, ím, Turín atd.). 28 Magisterské programy jsou zde zpravidla 2leté, 1leté v jimeãnû (Bath). Doktorská (Ph.D.) studia se vesmûs v architektonickém v zkumu realizují jako 4letá (viz také dále). Vyvíjejí se a pfieváïnû sjednocují i získávané tituly: inïen rské a technické jsou nahrazovány BSc., MSc. Existuje i titul Master of Advanced Studies, MASc. (zmínûné postgraduální studium). Programy kurzû dal ího vzdûlávání se vyskytují zhruba u tfietiny kol s v ukou památkové péãe. 29 Existuje tendence povy ovat tyto kurzy do vy í formy specializaãních magistersk ch kurzû (napfiíklad Delft). Ve v carsku byly postgraduální kurzy rozvinuty jako fakticky jediné systematické studium památkové péãe na vysok ch kolách (Bern, Curych, Lausanne, Îeneva), zajímavá je jeho modulová struktura v Bernu. 30 1let postgraduální kurz architektonické památkové péãe realizovan jako denní studium soukromou vzdûlávací institucí Academia Istropolitana NOVA ve Svatém Juru na Slovensku je v mnoha ohledech v jimkou. Specifické postavení má také Centre d Études Supérieures d Histoire et de Conservation des Monuments Anciens, dit École de Chaillot, jehoï program se ale v posledních letech znaãnû promûnil. Pokvalifikaãní studium bylo shledáno i ekonomicky jako vhodná varianta rovnûï v Anglii. 31 Vzdûlávací obsahy co neopomenout vyuãovat Dûjiny architektury jsou nedílnou a v eobecnû respektovanou souãástí studia. Pfiedpokladem studia památkové péãe je základní znalost spoleãenskovûdní problematiky (historie, filozofie). V uka v památkové péãi musí b t zaloïena na schopnosti anal zy a kriticismu vûãi konkrétní fie ené památce ãi situaci. S tím souvisí vzdûlávání v základech metodologie poznávání a v zkumû architektury a sídel a také prognostiky. Anal za se musí t kat hodnot (napfiíklad i u památek moderní architektury). Ve v uce poznávání je zásadní nikoliv pfiedmût zaji Èování informací, ale jejich interpretace. DÛleÏité jsou metody a strategie konzervace a rehabilitace památkov ch (historick ch) mûst a vesnick ch sídel a koncept integrované památkové péãe a trvale udrïitelného rozvoje. Je tfieba vyuãovat problematiku nehmotného dûdictví a kulturní identity. Je Ïádoucí zafiadit v uku ekonomiky, managementu a plánování v památkové péãi. Dále je vhodné zaãlenit pfiedmûty komunikace, fie- ení konfliktû a fiízení rozhodovacího procesu. Neopomíjet pfiedmûty monitoringu a preventivní památkové péãe vãetnû údrïby. 32 V uka musí smûfiovat k urãitému zpûsobu my lení (my leno respektování urãit ch hodnot). I v oblasti památkové péãe zaãíná dominovat vûdomostní teoretické vzdûlávání a umen uje se praktické cviãení ( kolení). 33 Vedle v uky men í ãást kol poãítá i s povinnou praxí (napfiíklad prázdninová praxe prûzkumu a zamûfiování, viz Fakulta architektury v Gliwici). Praxe mezi bakaláfisk m a magistersk m, popfiípadû dal ím magistersk m studiem je spí e diskutována ãi volnû doporuãována. Poznámky 20 Na neadekvátnost moïnosti získat vysoko kolské architektonické vzdûlání bez absolvování jakéhokoliv pfiedmûtu péãe o historické stavby ãi památky upozornil téï A. de Nayer z Antwerp. Viz A. DE NAYER: Denkmapflege Belgien, in: A. HUBEL (ed.), cit. v pozn. 1, s. 154. 21 Ze studijních programû 76 kol v prûvodci architektonick mi kolami v Evropû (EAAE) jich 5 uvedlo takovou dílãí specializaci v obecnûj ím architektonickém magisterském studiu. 22 Ve v e zmínûném evropském prûvodci EAE z roku 2006 se odkazuje na 10 magistersk ch programû památkové péãe na architektonick ch kolách (dal í 2 uvedeny jako pfiipravované), z nichï na 3 jde o zfietelné dal í vzdûlávání architektû, 7 je jich spí e otevfien ch i absolventûm jin ch oborû. Pro Itálii viz I. BROCK: Denkmalpflege Italien, in: A. HUBEL (ed.), cit. v pozn. 1, s. 172. 23 Prof. De Nayer konstatoval z belgické zku enosti, Ïe v klasickém 5letém studiu architektury není dostateãn prostor na podstatnûj í v uku specializaci v památkové péãi, a i kdyï byla pokusnû umoïnûna, nebyl o ni dostateãn zájem, byè toto má ir í souvislosti s respektem k historick m stavbám ve v uce architektury v Belgii obecnû. Viz A. DE NAYER, cit. v pozn. 20, s. 154. 24 Viz Conservation in Architectural Education, cit. v pozn. 9; téï J. FIDLER: Preservation Education in UK: a strategic overview 2005 (www.aia.org/siteobjects/files/jf_bath_presentation.ppt.); téï R. FRANCE, cit. v pozn. 2. 25 I zde se v ak jedná v graduálním vzdûlání o pfieváïnû volitelné pfiedmûty, systematické kurzy jsou pouze postgraduální. Viz G. MÖRSCH: Denkmalpflege Schweiz, in: A. HUBEL (ed.), cit. v pozn. 1, s. 181. 26 Jazykové moïnosti v Belgii umoïàují Centru Raimonda Lemaire v Lovani mít v magisterském dvouletém studium 2/3 studentû ze zahraniãí a zbytek tuzemsk ch. Viz A. DE NAYER, cit. v pozn. 20, s. 158. Mezinárodní ambice má i École de Chaillot, v naprosté pfievaze v ak s odezvou ve frankofonních zemích. Viz I. HIRSCHY, cit. v pozn. 18, s. 159. 27 Tuto skuteãnost potvrdil autorovi osobnû i J. King, vedoucí Útvaru objektû a lokalit (nemovit ch památek) ICCROM, na podzim 2007. Viz také I. BROCK, cit. v pozn. 22, s. 172. 28 Názvy a dílãí specializace takov ch programû (management, turismus) jsou natolik rûznorodé, Ïe jejich identifikace i napfiíklad v seznamu ICCROM (viz v e) je komplikovaná. Pfiesto mûïeme v Evropû najít nejménû dvû desítky takov ch obecn ch magistersk ch programû v památkové péãi a kulturním dûdictví. 29 V prûvodci EAAE jsou v ak v slovnû uvedeny jen 3 takové programy-kurzy, coï ov em vypovídá o men í závaznosti a vût í promûnlivosti, obecnû o podceàování takov ch kurzû ve vysoko kolském pûsobení. 30 Viz G. MÖRSCH, cit. v pozn. 25, s. 182. 31 Viz Conservation in Architectural Education, cit. v pozn. 9. 32 Viz http://sprecomah.eu/rlicc/images/newsletter_ small.pdf. 33 Tento problém se t ká souvislosti obsahu a formy studia a v uky. (Ke koncipování jednotlivého uãebního 402 RÒZNÉ Vít JESENSK / Systematická v uka památkové péãe na vysok ch architektonick ch kolách v zahraniãí

Obsah v uky památkové péãe ovlivàuje i podoba a struktura domácího památkového fondu (napfiíklad ve Finsku je silnû zamûfien na obnovu památek moderní architektury). 34 V uka prûzkumu a dokumentace PrÛzkum a dokumentace jsou v eobecnû povaïovány za základní a neopominutelnou dovednost. V uka je provádûna pfieváïnû formou praktick ch cviãení a integrací do projektû (architektonick ch i obecnû památkov ch). Byl konstatován nárûst uplatnûní mnoha absolventû architektury se specializací na památkovou péãi (a také archeologie) jako profesionálních prûzkumníkû a dokumentátorû (napfiíklad v Nûmecku, Belgii, Portugalsku). V Belgii je to navíc podpofieno aï 80 % státní finanãní subvencí na realizaci prûzkumû. Pfiíklady individuálních zakázek pro univerzity (a potaïmo zapojení studentû) na komplexní v zkum s patfiiãn m finanãním zabezpeãením se vyskytují v jimeãnû (Siena, Maulbronn). 35 Klasické architektonické vzdûlání není pro provádûní profesionálního v zkumu v památkové péãi dostateãné. PrÛzkum a dokumentace mohou b t chápány také jako souãást pfiedmûtu monitoringu a preventivní péãe. ZmiÀován je prûzkum a dokumentace nejen pfied zásahem, ale i bûhem nûj a po nûm. 36 V Nûmecku se jako dokumentaãní a prûzkumová oblast praxe pro uplatnûní studentû objevila identifikace a reidentifikace památek v terénu, pfiiãemï se ov em u ní pfiipomíná nemen- í nárok na dovednosti a zku enost realizátorû neï u prûzkumû jednotliv ch objektû. 37 Chybí jak si evropsk standard pro v uku prûzkumu a dokumentace (urãit existuje pro památky UNESCO). Zvlá tû kvalitním centrem v uky prûzkumu (Bauforschung) je Technická univerzita v Bamberku. I zde se studuje pouze v rámci dvouletého magisterského programu památkové péãe, jakkoliv prof. Schuller obhajuje samostatn vûdeck základ Bauforschung. ZároveÀ je ov em budování jeho studia spojeno s uplatnûním v památkové péãi a jeho institucích, ne vïdy vstfiícn ch k tûsnûj í spolupráci a koordinaci. 38 PrÛzkum a dokumentace nejsou jedin mi oblastmi zásadního segmentu vysoko kolské ãinnosti v zkumu. K jeho fie ení náleïí i problematika doktorského studia (viz dále). I ve v zkumné ãinnosti existují mezi kolami a ústavy v zahraniãí znaãné rozdíly od jejich omezen ch statutû jako v zkumn ch institucí aï po renomovaná vûdecká centra (LovaÀ, ím, Bamberk a dal í), od silnû technologického a technického v zkumu (LovaÀ) aï po v zkum v voje architektury, od regionálního zamûfiení v zkumu aï po nadnárodní. Velk v znam publikování odborn ch textû byl zdûrazàován zvlá tû v Itálii, kde se tato ãinnost povaïuje za zásadní v hodnocení a projevu vzdûlávání v památkové péãi vãetnû restaurování. 39 V uka projektování V uka obecnû architektonického projektování je samostatnou sofistikovanou disciplínou s irokou intenzivní diskuzí. 40 Vyuãovat by se mûl i koncept projektu a koncept kontextu. Klasické vzdûlání architektonické (vãetnû klasického projektování) není povaïováno za dostateãné pro projektování v památkové péãi. V Lovani se v prvním roce magisterského studia realizuje spoleãn projekt (t mov ), ve druhém roce individuální. V nûkter ch programech probíhají práce na komplexním projektu i cel rok (Lisabon). Projekt jako architektonick návrh je vyuãován tam, kde studium jednoznaãnû smûfiuje k v chovû architektû projektantû. I pak se návrh vût inou doplàuje o vytváfiení podkladû (prûzkumy ). Ve volnûj ích programech (napfiíklad magistersk ch atd., kter ch je odhadem nejménû 50 %) se vyuãují komplexní projekty památkové nikoliv architektonické návrhy. V komplexním památkovém projektu se nejvíce uplatàuje v uka praktické interdisciplinarity. V Sofii je projekt (nikoliv architektonick návrhov ) dokonce formou ukonãení kaïdého památkového pfiedmûtu. 41 Doktorská studia Tato studia jsou v dané oblasti pfieváïnû podfiazena oblasti dûjin a teorie architektury. Témata z památkové péãe jsou v ak údajnû volena vzácnû. 42 V architektonicko-památkovém zamûfiení doktorského studia se v drtivé vût inû uplatàují absolventi jiï pfiedchozího specializaãního studia v oboru, popfiípadû památkáfii z praxe. V Bratislavû se uvádí Ph.D. studium v oboru realizované ve spolupráci s Filozofickou fakultou. V ecku se do Ph.D. studia zapoãítávají i nûkteré pfiedmûty ze specializovaného studia magisterského. 43 Zaji Èování interdisciplinarity ve v uce a spolupráce mezi kolami ãi programy e ení je pocièováno jako skuteãn problém, zvlá - tû promûny multidisciplinarity ve skuteãnou spolupráci integraci. Specializace nûkter ch programû smûfiuje proti jejich interdisciplinaritû. Jako dobr interdisciplinární model je uvádûna spolupráce dûjiny umûní stavební (stavebnû-historick ) prûzkum památková péãe v Nûmecku. Za projev interdisciplinarity neobyãejnû pfiispívající ke kvalitû i prestiïi oboru a v uky památkové péãe je povaïován podíl profesorû památkové péãe pfii práci na projektech architektû v Curychu. 44 Interdisciplinárnímu pojetí by mohla pomoci i spolupráce a v mûna mezi jednotliv mi programy, respektive kolami (centry) s rûznou památkovou specializací, a to jak v jedné zemi, tak mezinárodnû. Prostupnosti nahrává evropsk kreditov systém. Mezioborov charakter je také logicky pfiínosem magistersk ch studií, kde se studenty stávají absolventi rûzn ch bakaláfisk ch oborû, zvlá tû technick ch a humanitních, pfiiãemï v uka s tím ov em musí poãítat a b t dostateãnû pruïná. 45 Pomocí mûïe b t i propojení s praxí napfiíklad u projektû (Bulharsko). 46 Evropskou unií jsou podporovány takzvané joint degrees spoleãné programy organizované více vysok mi kolami z rûzn ch zemí a smûfiující k jednomu diplomu ãi titulu. 47 Financování V ecku (SoluÀ) se dodrïují absolutní kvóty na pfiijímané, a tím se zaji Èuje i kvalita. Nûkteré vzdûlávací programy jsou umûle upravovány podle kategorií podporovan ch fondy EU (v Belgii napfiíklad památky v ohroïení, lokální rozvoj). Otázkami ekonomické efektivity v uky památkové péãe na vysoké kole se zab val prof. Pearson z Canberry v roce 1994. Uvádí, Ïe americk National Conservation Advisory Council v roce 1979 konstatoval, Ïe v uka památkové péãe je pomûrnû drahá, vyïaduje minimálnû tfii roky studia, pfii nûmï by pomûr student : vyuãující mûl b t maximálnû 5 : 1, ideálnû 1 : 1. Srovnává dále sedm kol (Lond n program archeologická památková péãe pomûr student : vyuãující 8 9 : 1). Zaznamenává potfiebu vût ího kontaktu v ateliérové v uce, ale i nízké procento studentû neukonãujících studium v programech památkové péãe. Pearson popisuje, Ïe mnohé z pfiedmûtû programu památkové péãe nemohou b t nabízeny ífie, tedy studovány studenty jin ch oborû, coï zvy uje náklady. Pokud se pfiedmûty více univerzalizují, pfiestávají b t odbornû pfiesné. Prezentován je australsk systém relativního hodnocení programû z hlediska finanãní nároãnosti, kde je v e hodnoceno magisterské studium a nejv e v zkum. 48 Poznámky pfiedmûtu v památkové péãi napfiíklad www.iccrom. org/pdf/ iccrom_06_ourstudents.pdf.). 34 V e uvedené poznatky viz EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. 35 A. HUBEL, cit. v pozn. 16, s. 28 29. 36 C. PURCAR: Report on International Conference on Conservation, Leuven 2006 (EAAE Newsheet, ã. 77, 2006, www.eaae.be). 37 A. HUBEL, cit. v pozn. 16, s. 28 29. 38 Viz EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. M. SCHULLER: Denkmalpflege und Bauforschung: Die Bedeutung des Fachs Bauforschung für die Ausbildung des Denkmalpflegers -Erfahrungen und Perspektiven, in: A. HUBEL, cit. v pozn. 1, s. 33 38. 39 Viz I. BROCK, cit. v pozn. 22, s. 177. 40 Organizace ENHSA (viz v e, www.enhsa.net) má dvû nejpodstatnûj í sekce architektonického a urbanistického projektování. Ty také organizují systematickou diskuzi ohlednû v uky architektonického projektování. 41 Viz EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. 42 V prûvodci EAAE 5 architektonick ch kol (ze 76) uvedlo jmenovitû památkovou péãi jako téma Ph.D. studia. 43 Viz EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. 44 Viz G. MÖRSCH, cit. v pozn. 25, s. 181. 45 Viz A. DE NAYER, cit. v pozn. 20, s. 157. 46 Viz EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. 47 Viz www.dfes.gov.uk/bologna/index.cfm?fuseaction=events.list. Jin m pfiíkladem je spolupráce kol architektury v ímû, Granadû a PafiíÏi (viz I. BROCK, cit. v pozn. 22, s. 175). 48 C. PEARSON: Crisis Facing the Conservation Teaching Profession, in: Abbey Newsletter, ã. 3, 1994 (http://pa- limpset.stanford.edu/byorg/abbey/an/an18-3/an18-311). RÒZNÉ Vít JESENSK / Systematická v uka památkové péãe na vysok ch architektonick ch kolách v zahraniãí 403

V Británii se zcela otevfienû diskutuje o v znamném vlivu financování na vznik, ale i zánik programû památkové péãe. Takfika pravidelnû se objevuje podíl soukromého sponzorského financování. 49 Vyuãující Konstatuje se, Ïe vyuãující, ktefií nepfiicházejí z praxe, nemají dostateãnou kompetenci ve v uce pfiedmûtû památkové péãe a tato v uka pro nû není ani atraktivní. 50 Zaznamenána byla potfieba organizace kurzû pro mladé vyuãující pfiedmûtû památkové péãe. 51 Speciální kolení a setkávání vyuãujících z oblasti památkové péãe je organizováno v École de Chaillot. 52 Mezi aktivnû vystupujícími vyuãujícími nejsou v pfievaze architekti-projektanti, ale spí e vyuãující dûjin architektury ãi prûzkumû. V uka a vyuãující projektování jako by tvofiili oddûlenou disciplínu, ménû zainteresovanou na celkové podobû studia. Co se t ká poãtu vyuãujících v samostatném studijním programu památkové péãe, v Británii byl zaznamenán nejvût í na Bournemouth University v roce 1994 19 pedagogû. 53 Role siln ch osobností, které zakládají i formují studijní programy péãe o památky a restaurování (ãasto velmi rozdílné), je známá z mnoha zemí (Anglie, Belgie), nejsilnûji v ak snad v Itálii ( ím prof. Carbonara, Neapol prof. Di Stefano a Pane a dal í). 54 Zku enost s pfiínosem zahraniãních profesorû a lektorû zdûrazàují v belgické Lovani, kde jde ov em o logickou praxi mezinárodního studia. 55 Zázemí specializovan ch pracovi È vysoko kolsk ch ústavû Ve v zkumu samostatn ch studijních programû architektonické památkové péãe v Británii byl vyzdviïen v znam nejen klíãov ch osobností, ale i samostatn ch ústavû památkové péãe na vysok ch kolách, pfiiãemï se upozoràuje i na dûleïitost jejich organizátorského pûsobení. Pfiipomínána je pozitivní role ústavû celoïivotního vzdûlávání na kolách. Naopak je v stiïnû zmi- Àováno, Ïe vedle variabilnosti je vhodná standardizace programû záleïitostí institucí stojích mimo jednotlivé univerzity ãi ústavy. 56 Role ústavû jako center vzdûlávání i odborného a v zkumného pûsobení zdûrazàuje i Guidelines ICOMOS z roku 1993 (viz v e). V jimeãnou moïnost vyuïívala zvlá tû v 60. 80. letech 20. století Scuola di Specializzazione in Restauro dei monumenti Fakulty architektury fiímské univerzity La Sapienza, která rozvíjela tûsnou spolupráci s ICCROM, a to i v mezinárodním mûfiítku. 57 Není moïné opomenout ani potfiebu prostorû a vybavení (dílny, laboratofie, digitální techniku vãetnû poãítaãû se softwarem, zobrazovací techniku a dal í). 58 Hlavní univerzitní centra studia památkové péãe, respektive architektonické památkové péãe v Evropû a situace v USA Katholieke Universiteit Leuven Raimond Lemaire International Centre for Conservation; ICCROM (nejvût í zábûr mezinárodní, koncentrace zájmu a aktivit je ale jiï mimoevropská); nûkteré nûmecké univerzity: Universität Bamberg Institut für Archäologie, Bauforschung und Denkmalpflege; Branderburgische Technische Universität Cottbus Fakultät für Architektur, Bauingenieurwesen und Stadtplan, Lehrstuhl Denkmalpflege; Technische Universität Dresden Fakultät Architektur, Institut für Baugeschichte, Architekturtheorie und Denkmalpflege. V metodicko-strategick ch koncepcích je konstatována potfieba mít v kaïdé zemi nejménû jedno centrum pro organizaci a koordinaci vzdûlávání v oblasti památkové péãe. 59 Vzdûlávání v památkové péãi v USA v raznû ovlivàuje odli né chápání památkového fondu i role vefiejné památkové péãe. Památková péãe je regulérním studijním vysoko kolsk m programem bakaláfisk m i magistersk m (2let m), více v ak obecnûji kulturním neï kvalitním architektonick m. 60 Závûr Povaze studie odpovídají jen struãné závûry. Studium památkové péãe na vysok ch kolách v zahraniãí se v posledních letech stále v raznûji roz ifiuje, prohlubuje i zkvalitàuje. Ve studiu architektonické památkové péãe je zjevná veliká rûznorodost programû ve formû, rozsahu, zázemí a financování, nejmen í pak v obsahu vzdûlávání. Dynamicky se rozvíjí mezinárodní spolupráce. Proces sjednocování forem evropsk ch studijních programû i absolventsk ch titulû pokraãuje nezadrïitelnû. Naopak obsahov evropocentrismus se stále nestal ani faktick m pfiedmûtem diskuse. Vzhledem k rychl m i podstatn m zmûnám v jednotliv ch studijních programech v zahraniãí a autonomnosti vysok ch kol, odráïející se v rozdílné mífie aktuálního informování, je tfieba opatrnosti i zdrïenlivosti v syntéze poznatkû získan ch z vefiejn ch zdrojû. MoÏná i pfiínosnûj í jsou osobní zku enosti, které je v ak pomûrnû obtíïné získat ve vût ím rozsahu. Není proto náhoda, Ïe patfiiãné odborné úvahy, závûry a koncepty vznikají spí e v Ïivé osobní odborné diskusi neï v akademické teorii. 61 Vít JESENSK Poznámky 49 Viz R. FRANCE, cit. v pozn. 2. 50 Viz EAAE Transactions on Architectural Education no 21, Leuven 2004. 51 Viz Conservation in Architectural Education, cit. v pozn. 9. 52 Viz www.citechaillot.fr. 53 Viz R. FRANCE, cit. v pozn. 2. 54 Viz I. BROCK, cit. v pozn. 22, s. 171, 175. 55 Viz A. DE NAYER, cit. v pozn. 20, s. 158. 56 Viz R. FRANCE, cit. v pozn. 2. 57 BohuÏel zároveà ICCROM posléze pfietáhl z této koly fiadu zahraniãních studentû do sv ch kurzû. Viz I. BROCK, cit. v pozn. 22, s. 172. 58 Takové vybavení je stále ãastûj í pfiedev ím v rozvinut ch univerzitních ústavech památkové péãe, zvlá tû u fakult architektury ãi fakult technick ch (Janov, PafiíÏ, Bamberk, LovaÀ a dal í), popfiípadû tam, kde se vyuãuje restaurování a technologie. Kvalitní laboratofie ale nejsou samozfiejmostí, jak mohu potvrdit z vlastní zku enosti v ICCROM, kde je laboratorní zázemí jen zcela elementární. 59 Viz Guidelines for Education and Training in the Conservation of Monuments, Ensembles and Sites, ICOMOS 1993 (www.cif.icomos.rog/guidelines FOR EDUCATION AND TRAINING IN THE CONSERVATION.pdf, s. 3 4. 60 Zdrojem informací mûïe b t jednak profesionální organizace The American Institue of Architects AIA (www.aia. org), jednak také akreditaãní organizace National Architectural Accrediating Board NAAB (www.naab.org). Bohu- Ïel právû její sekce Preservation (památková péãe) není pfiíli ãinná. Podle NAAB je v USA akreditováno 94 magistersk ch a 53 bakaláfisk ch programû architektury. Podle seznamu ICCROM je v USA 18 graduálních programû v architektonické památkové péãi (v Kanadû 4). 61 Vzhledem ke komplikovanosti tématu budu vdûãn za jakékoliv komentáfie na: vit.jesensky@centrum.cz. SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Muzeum umûní Olomouc je drïitelem ceny Europa Nostra Award za rok 2008 Ve dnech 2. 8. ãervna 2009 probûhlo v sicilské Taorminû zasedání organizace Europa Nostra (Europa Nostra Annual Congress 2009), na jehoï programu bylo také vyhlá ení vítûzû leto ního roãníku stejnojmenného prestiïního ocenûní European Union Prize for Cultural Heritage / Europa Nostra Award v oblasti péãe o kulturní dûdictví. Za sérii restaurátorsk ch v stav a jejich doprovodn ch katalogû z let 2004 2008 bylo letos mezi dvaceti osmi ocenûn mi projekty také Muzeum umûní Olomouc. Panevropská organizace Europa Nostra, která je jedinou nevládní institucí vûnující se ochranû evropského kulturního dûdictví, byla zaloïena jiï roku 1963, v roce 1989 se spojila s podstatnû star í organizací Internationales Burgeninstitut, zaloïenou v roce 1949, a v souãasné dobû pracuje pod zá titou Evropské komise. Jejím cílem je ãinit ochranu kulturního dûdictví nejen efektivnûj í, ale také ji v celoevropském mûfiítku popularizovat a pfiesvûdãovat co nej ir í vefiejnost o její smysluplnosti. Europa Nostra dnes sdruïuje jiï pfies 400 neziskov ch organizací pûsobících v tomto oboru a spolupracuje také s dal ími institucemi Evropské unie, Radou Evropy a UNESCO. Cena European Union Prize for Cultural Heritage / Europa Nostra Award, kterou od roku 2002 kaïdoroãnû udûluje, je oficiální cenou Evropské unie za v znamn poãin v oblasti ochrany a péãe o kulturní dûdictví. âtyfii kategorie, do kter ch je strukturována, se snaïí postihnout nejrûznûj í aspekty péãe o kulturní statky. Do první ka- 404 RÒZNÉ Vít JESENSK / Systematická v uka památkové péãe na vysok ch architektonick ch kolách v zahraniãí SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE