NOVOSLOVIENSKIJ JAZYK NS НОВОСЛОВІЕНСКІЙ ІАЗЫК НОВОСЛОВИЕНСКИІ ІАЗЪИК ΝΟΒΟΣΛΟΒΙΕΝΣΚΙΪ ΙΑΖΥΚ Praga, Februar 2010
Doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D. Novoslovienskij jazyk (Novoslověnský jazyk) monografie, druhé opravené a doplněné vydání 811.163 Slovanské jazyky recenzovali Doc. PhDr. Marie Fenclová, CSc. Mgr. Jiří Fišer, Ph.D. Dr. Jan Kotlan, CSc. Tato kniha je registrovaná jako publikace podílející se na řešení výzkumného záměru Spolupráce vědců ČR s laboratořemi CERN - LA08015 Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR. vydala Nová Forma, s. r. o. tř. 28 října 1308/24 370 01 České Budějovice www.novaforma.cz jako svou 187. publikaci náklad 400 výtisků počet stran 129 (112 normostran) publikace neprošla grafickou a jazykovou korekturou 2009, Vojtěch Merunka 2009, Nová Forma s. r. o. ISBN 978-80-87313-51-0 obrázek na obálce knihy je koláž ze dvou fotografií Asemanského breviáře z počátku 11. století ( Codex Assemanus, Vatikánská knihovna) a z jedné fotografie středověké chorvatské hlaholice ( RADAN, V. Missale Romanum Glagolitice Editio Princeps 1483, San Jose State University 2006). - 2 -
Scire tuum nihil est, nisi te scire hoc sciat alter Ничто іест твоіе віедіеніе, ако ли то дроуги не знайоут Ničto jest tvoje viedienie, ako li to drugi ne znajut Your knowledge is nothing when no one else knows that you know it. Aulus Persius Flaccus, Sat. I-27 za moju ženu Ivetu, dietiatie Jana i Aničku i vsi prijateli slovienskoj kultury Vojtieh - 3 -
Predslovie Tuta kniga jest moj projekt novoslovienskego jazyka. Čitajte ju i pošlite drugom svojim, ako li oni hočut ju vidieti. Vieruju, že novoslovienskij jazyk pomože vsim, iže hočut komunikovati s členy roz ličnih slovienskih narodov Europy i imajut interes v slovienskoj kulturie i istorii. Projekt novoslovienskego jazyka demonstruje zajedni koreny vsih slovienskih jazykov, jakože i jih ot nosy ot najstarejšej istorii do sustvienego vremene. Mnogo mi bude prijatno, ako li mi napišete, jako budete novoslovienskij jazyk prisvojili i upotrebili. Takože predlοgaju v kupie s Vami dielati napravienie jego nedostatkov za jego bolše roz vitie. Novoslovienskij jazyk ima svoje webove stranicy na Internetie na adresie http://sites.google.com/site/novoslovienskij. Vojtieh
Тоута книга іест мой пройект новословіенскегω іазыка. Читайте йоу и пошлите дроугωм свойим, ако ли они хочоут йоу видіети. Віероуйоу, же новословіенскій іазык поможе всим, иже хочоут комоуниковати с члены розъличних словіенских народωв Еуропы и имайоут интерес в словіенской коултоуріе и історіі. Пройект новословіенскегω іазыка демонстроуйе заіедни корены всих словіенских іазыкωв, іакоже и йих отъносы от найстарейшей історіі до соуствіенегω времене. Многω мі боуде приіатнω, ако ли мі напишете, іако боудете новословіенскій іазык присвойили и оупотребили. Такоже предълогайоу въкоупіе с Вами діелати направіеніе іегω недостаткωв за іегω болше розъвитіе. Новословіенскій іазык има своіе web-ове страницы на адресіе http://sites.google.com/site/novoslovienskij. Войтіех Τουτα κνηγα ιεστ μοϊ προϊεκτ νοβοσλοβιενσκεγω ιαζυκα. Τζηταϊτε ϊου η ποσζλητε δρουγωμ σβοϊημ, ακο λη ονη χοτζουτ ϊου βηδιετη. Βιερουϊου, ζχε νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ πομοζχε βσημ, ηζχε χοτζουτ κουμουνηκοβατη ς τζλενυ ροζ λητζνηχ σλοβιενσκηχ ναροδωβ Ευροπυ η ημαϊουτ ηντερες β σλοβιενσκοϊ κουλτουριε η ιστοριι. Προϊεκτ νοβοσλοβιενσκεγω ιαζυκα δεμονστρουϊε ζαιεδνη κορενυ βσηχ σλοβιενσκηχ ιαζυκωβ, ιακοζχε η ϊηχ οτ νοσυ οτ ναϊσταρεϊσζεϊ ιστοριι δο σουστβιενεγω βρεμενε. Μνογω μι μπουδε πρηϊατνω, ακο λη μι ναπισζετε, ιακο μπουδετε νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ πρησβοϊηλη η ουποτρεμπηλη. Τακοζχε πρεδ λογαϊου β κουπιε ς Βαμη διελατη ναπραβιενιε ιεγω νεδοστατκωβ ζα ιεγω μπολσζε ροζ βητιε. Νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ ημα σβοιε web-οβε στρανητσυ να αδρεσιε http://sites.google.com/site/novoslovienskij. Βοϊτιεχ - 6 -
Slovo ot recenzentov (P lne texty uloženi sut na adresie http://sites.google.com/site/novoslovienskij) Těžištěm práce je popis systému novoslovanského jazyka, tak jak jej navrhuje Vojtěch Merunka. Práce je dalším zajímavým pokusem vytvořit umělý univerzální slovanský jazyk. Každé úsilí, směřující k porozumění mezi nositeli slovanských jazyků, pokládám za cenné. Proto tuto práci doporučuji k publikaci. Marie Fenclová Vytváření umělých jazyků se v období globální internetové komunikace stále více rozšiřuje. Hnací silou však už není snaha o vytvoření univerzálního celosvětového jazyka, ale spíše snaha o hlubší porozumění současným jazykům a mnohem obecněji pojatá mezijazyková komunikace. Můžeme se tak setkat s formálními jazyky, zaměřenými na formalizaci základních jazykových konstrukcí (Lojban), jazyky využívající exotických a distinktivních jazykových konstrukcí (klingonština), jazyky spojující lingvistické charakteristiky většího počtu jazyků nebo jazyky zaměřené na specializované řečové akty (s neúplnou syntaxí a gramatikou). Cíle také mohou být různé od jazykových her, komunikaci v rámci vymezených skupin (sociálních, jazykových, apod.), pomocné jazyky pro překlady, výuku nebo analýzu přirozených jazyků (metajazyky), komunikace s umělou inteligencí. Novoslověnský jazyk je součástí této nové vrstvy umělých jazyků. I když primárním cílem je usnadnění komunikace mezi uživateli slovanských jazyků, autor zohlednil i cíle, které nejsou sice tak ambiciózní, ale rozhodně přínosné. Jako pomocný jazyk umožňuje sjednotit pohled na slovanské jazyky a jejich strukturu, ukázat možnosti vytvoření jednotného jazyka na základě historické příbuznosti jazyků i současné konvergence slovanských jazyků dané stálým ovlivňováním v rámci jazykového kontinua. Jiří Fišer Oceňuji koherenci předložené práce, její logickou strukturu, kterou lze oprávněně očekávat od člena české pedagogické a akademické obce. Zřetelně vnímám autorovu zásadní oporu na analýzu geneze a stavu národních forem církevní slovanštiny s podstatným přihlédnutím i ke komparaci existujících slovanských jazyků. Cíl autorovy práce je nepochybně všeslovanský, směřující ke kvalitnějšímu vjemu kulturně historické sounáležitosti v rodícím se společenském systému Evropské unie, ve kterém lze oprávněně předpokládat integrační orientaci vývoje jednotlivých jazyků i vědeckou tvorbu nových verbálních nosičů komunikace. Samozřejmě, že novoslověnština nenahradí a nemůže nahradit moderní národní jazyky západních a jižních Slovanů, ale příbuznost jejích kořenů, podobné tendence formovavší dnešní jazyky Slovanstva, a především její užitečnost, to vše a mnoho dalšího dává novoslověnštině velkou šanci. Práce zavádí čtenáře in-medias-res rovnou do gramatiky, což připomíná intelektuála, který si dvacet let po univerzitě otevře před spaním na libovolném místě Kantovu
Kritiku čistého rozumu a zbytek noci stráví v chmurné meditaci o normalitě reality, reálnosti jejího obrazu či o kvalitách vlastního úsudku. Pro mne ze všeho uvedeného vyplývá, že adresátem práce jsou subjekty schopné v reálné potenci udělat ze Slova sílu, například slovanští intelektuálové, vědci a studenti, pravoslavné církve slovanských zemí Evropské unie a polští humanisté. Tedy souhrnně a obecněji evropská intelektuální ekuména. K roli východních Slovanů a především dnešního Ruska: Ukrajince a Bělorusy považuji za slovanský etnos nehledě k násilí jeho vikingských vládců, kteří kmenové svazy vyvraždili (Drevjané), jiné rozbili (Poljané) a staletí exportovali jako vojenské otroky a veslaře na byzantská bojiště či jako harémové otrokyně do islámského světa; nebo je ponechali jako poddanou sběř na práci a množení (Smerdi). Dnešní Rusy ale nepovažuji za evropský slovanský etnos, neboť kromě uvedených praktik vládců a jejich poslužné aristokracie, byly zbytky původního etnika rozmělněny Chazary, při tatarských nájezdech a poté disimilovány pětisetletým imperiálním kolonialismem. Jediné, co spojuje novoruské národy s jejich předchůdci, je přísně vertikální struktura politické moci a nevyvratitelné přesvědčení, že právě oni mají globální historické poslání.... Noví Rusové jsou jiný národ. Nehledě na to, co si o své úloze v dějinách myslí, jsou národ, kterého se idea Slovanů žijících v Evropě už netýká. Rusko se také stále rychleji stává muslimskou zemí a je neúprosně neřešitelné, že již za pár let se počty křesťanského a muslimského obyvatelstva vyrovnají. Tendence k muslimizaci bude působit dál a Kreml se jí zřejmě přizpůsobí, neboť již dnes hlásá Vladimír Vladimírovič Putin, že je Ruská federace islámskou velmocí.... Co když budoucí Rusko nebude ani slovanské ani křesťanské? Je to vážná otázka nejen pro Rusko, ale i pro Evropu. V každém případě stále více slovanských občanů Evropské unie chápe, že záře nad Slovanstvem nevychází ani z Kremlu, ani z Vasilije blaženého 1, ale z jejich vlastních vzájemných vazeb, vlastní kultury a historie. V kontextu uvedeného jsem přesvědčen, že funkční kulturně historická vzájemnost, a to i na bázi novoslověnského jazyka je možná, pokud se slovanská etnika v Evropě zbaví rusofilního panslovanství jako nástroje ruského imperialismu, a když se kromě jiného také naše evropské pravoslavné církve osvobodí od ruských pozlátek a zdůrazní optimismus dobrého Slova v nové evropské ekuméně. Tento svůj postoj a odpovídající teorii v jeho základu nazývám euroslavismem a dokazuji silný vývojový potenciál těchto reálných jevů v objektivní společenské existenci Evropské unie. Je třeba cíleného vývoje, aby se potenciál změnil v plnohodnotné bytí. Těmto procesům Vojtěch Merunka svou prací pootevřel dveře. Děkuji a blahopřeji. Jan Kotlan 1 Poznámka autora: Jméno tohoto moskevského chrámu je odvozeno z řeckého slova Βασιλιάς = král. - 8 -
S stav 1 Motivacia...15 1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij?...16 1.2 S vremena realna upotreba...17 1.3 Srovnanie staroslovienskego i c rkvenoslovianskego jazyka s novoslovienskim...18 1.4 Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski...19 1.5 Novoslovienskij jazyk i s vremeni slovienski jazyky...19 1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda...19 1.7 Blagodarienie...20 2 Novoslovienska abeceda...21 3 Orthografia i fonetika...22 3.1 Megki i tv rdi s glasni...24 3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie...24 3.3 Problema e, ie i problema ie, jať...25 3.4 Dvie orthografie...25 3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie...25 3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie...25 3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie...25 4 Grammatika...29 4.1 Suštestveni imena...29 4.1.1 Mužskij rod, tv rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi...30 4.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji...30 4.1.3 Ženskij rod, tv rdij vzor: žena, ženy...31 4.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši...31 4.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)...31 4.1.6 Ženskij rod, oprostenij mehkij vzor: kost, kosti...31 4.1.7 Strednij rod, tv rdij vzor: slovo, slova...32 4.1.8 Strednij rod, dualnij tv rdij vzor: oko, oka...32 4.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola...32 4.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)...32 4.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene...33 4.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere...33 4.1.13 Neredovnij tv rdij strednij vzor: nebo, nebese...33 4.1.14 Neredovnij tv rdij strednij vzor: dietia, dietiate...33 4.2 Miestoimena...34 4.2.1 Lični i reflexivni miestoimena...34 4.2.2 Lične miestoime on, ona, ono...35 4.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen...36
4.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot redienij člen... 37 4.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se... 37 4.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš... 38 4.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego... 38 4.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što... 38 4.2.9 Ot nosni miestoimena, miestoime iže... 39 4.3 Prilagatielni imena... 40 4.3.1 Završenia prilagatielnih imen... 40 4.3.2 Eskalacia prilagatielnih imen... 41 4.3.3 Neredovni prilagatelni imena... 41 4.3.4 Pytatielne prilagatielne ime jakij, nejasni prilagatielni imena... 41 4.4 Čisla... 42 4.4.1 Osnovni čisla... 42 4.4.2 Serijni čisla... 43 4.4.3 Umnožitielni čisla... 43 4.4.4 Frakcie... 43 4.4.5 Pokazyvatielni čisla... 43 4.4.6 Pytatielni čisla... 43 4.5 Glagoly... 44 4.5.1 Systematicke v gledienie na novoslovienski glagoly... 45 4.5.2 S vršeni i nes vršeni glagoly... 46 4.5.3 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj... 47 4.5.4 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši... 48 4.5.5 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesі... 49 4.5.6 Primier glagola 3ej klassy: slyšeti, slyšu, slyšiš, slyšij... 50 4.5.7 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij... 51 4.5.8 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči... 52 4.5.9 Primier glagola 4ej klassy: variti, variu, variš, varij... 53 4.5.10 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij... 54 4.5.11 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni... 55 4.5.12 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj... 56 4.5.13 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi... 57 4.5.14 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi... 58 4.5.15 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl... 59 4.5.16 Polzovanie glagola byti v rozličnih s vazieh... 59 4.5.17 Budušte vreme... 60 4.5.18 S stavieni prošli vremena pred prošli, pred sustvieni i pred budušti.. 60 4.5.19 S pisek vsih glagolnih vremen... 61 4.5.20 Kondicional... 61 4.5.21 Konjunktiv... 61 4.5.22 Infinitiv v objektu - supinum... 61 4.5.23 Pasivnij rod... 62 4.5.24 Transformacia aktivnego iz rečenia na pasivne i nazad... 62 4.5.25 Dublet glagolov byti a imieti... 62-10 -
4.5.26 Reflexivni glagoli, medium...63 4.5.27 Upotrebienie ličnih miestoimen...63 4.5.28 Suštestveni imena ot glagolov...63 4.6 Narečia...64 4.6.1 Narečia tvorieni iz prilagatielnih imen...64 4.6.2 Narečia tvorieni iz slovnih s vazov...64 4.6.3 Pytatielni a pokazyvatielni narečia jako, tako...64 4.6.4 Pytatielni a pokazyvatielni narečia zašto, zato...64 4.6.5 Narečia tvorieni iz miestoimen...65 4.6.6 Eskalacia narečiej...66 4.6.7 Vremene narečie iz 2.p. sušt. imen s pokazyvatielnym imenem sij...66 4.6.8 Vremene narečie iz 6.p. a 7.p. suštestvenih imen...66 4.6.9 Pričastia ot glagolov...66 4.7 Pred logy...67 4.8 S jednienia...68 4.9 Časticy...68 4.10 Meždumetia...68 4.11 Morfologia...69 4.11.1 Nes glasnij atribut...69 4.11.2 Tvorienie prilagatielnih imen...70 4.11.3 Atribut nes jednienij...71 4.11.4 Ženskij rod...71 4.11.5 Umenšienia...71 4.11.6 Tuzi slova iz drugih jazykov...71 4.11.7 S stavieni slova...72 4.12 Slovnij red...73 4.12.1 Modernij i arhaičnij s stav iz rečenij...73 4.12.2 S glas subjekta s glagolom...73 4.12.3 Syntakticka dekompozicia...74 4.12.4 Negacia...74 4.13 Proste iz rečenie...75 4.13.1 Iz rečenie uviedomienia...75 4.13.2 Iz rečenie nakazania...75 4.13.3 Iz rečenie pytania...75 4.14 Rozvite iz rečie...75 4.14.1 S jednieni iz rečia...75 4.14.2 Nes jednieni iz rečia...76 5 Texty po novoslovienskem jazyku...77 5.1 Otče naš...77 5.2 O pismenech...78 5.3 Pismo Rastislava cesaru Michailu...79 5.4 Slovieni na svietie...80 5.5 Slovieni na svietie - v grečskoj abecedie...81 5.6 Kyjevski listy...82-11 -
5.7 Molitva svatego Efrema... 83 5.8 Proslovia i citaty... 84 6 Appendix Vybrani tablicy v legkoj latinskoj orthografii... 85 6.1 Suštestveni imena... 86 6.1.1 Mužskij rod, tv rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi... 86 6.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji... 86 6.1.3 Ženskij rod, tv rdij vzor: žena, ženy... 87 6.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši... 87 6.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)... 87 6.1.6 Ženskij rod, oprostenij megkij vzor: kost, kosti... 87 6.1.7 Strednij rod, tv rdij vzor: slovo, slova... 88 6.1.8 Strednij rod, dualnij tv rdij vzor: oko, oka... 88 6.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola... 88 6.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)... 88 6.1.11 Neredovnij strednij tv rdij vzor: ime, imene; kamen, kamene... 89 6.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere... 89 6.1.13 Neredovnij tv rdij strednij vzor: nebo, nebese... 89 6.1.14 Neredovnij tv rdij strednij vzor: dietia, dietiate... 89 6.2 Miestoimena... 90 6.2.1 Lični i reflexivni miestoimena... 90 6.2.2 Lične miestoime on, ona, ono... 91 6.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen... 92 6.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot redienij člen... 93 6.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se... 94 6.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš... 94 6.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego... 95 6.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što... 95 6.2.9 Otnosni miestoimena, miestoime iže... 96 6.2.10 Završenia prilagatielnih imen... 97 6.3 Čisla... 98 6.3.1 Osnovni čisla... 98 6.3.2 Serijni čisla... 99 6.3.3 Umnožitielni čisla... 99 6.3.4 Frakcie... 99 6.3.5 Pokazyvatielni čisla... 99 6.3.6 Pytatielni čisla... 99 6.4 Glagoly... 100 6.4.1 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj... 101 6.4.2 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši... 102 6.4.3 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesi... 103 6.4.4 Primier glagola 3ej klassy: slyšu, slyšiš, slyšij... 104 6.4.5 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij... 105 6.4.6 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči... 106 6.4.7 Primier glagola 4ej klassy: variti, varju, variš, varij... 107-12 -
6.4.8 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij...108 6.4.9 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni...109 6.4.10 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj...110 6.4.11 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi...111 6.4.12 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi...112 6.4.13 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl...113 7 Novosloviensko-čehskij slovniček...115 8 Literatura...131 9 Index...132-13 -
1 Motivacia Název Novoslovienskij jazyk pochází z označení velkomoravských Slovanů z 9. století, jak bylo jimi samotnými zaznamenáno v původních pramenech (Slovieni). Novoslověnský jazyk je pokusem o vytvoření umělého univerzálního slovanského jazyka na základě historicky doložených fází vývoje slovanských jazyků. Myšlenka umělého univerzálního jazyka není ve světě nová. Od 19. století vznikla celá řada umělých jazyků, z nichž významná část je slovanského (nebo baltoslovanského, slavogermánského nebo slavoiránského) základu. Vznik novoslověnštiny byl přímo inspirován následujícími panslovanskými jazyky: Uměle vytvořené Slovio od Marka Hučka (www.slovio.com), které je redukované až téměř na úroveň Esperanta, uměle vytvořená Glagolica od Slavoboje Richarda Ruibara (www.matica.org), která má na rozdíl od Slovia úplnou flexi, uměle vytvořené Slovianski (ve variantě s flexí i bez flexe) od Ondreje Rečnika a Gabriela Svobody (slovianski.narod.ru) a současná mluvená církevní slovanština, která přímo vychází z původního živého staroslověnského jazyka a má několik dialektů (především ukrajinský, ruský, srbský a bulharský). Novoslověnština je další uměle vytvořený indoevropský jazyk podobně jako Esperanto, Ido, Interligua, Latino sine flexione, Lingua terrana, Occidental, Volapük, Slovio, Glagolica, Slovianski, Slavisk, Seversk, a další. Ve všech uvedených jazycích je sice přítomná žádoucí jednoduchost, ale podle mého názoru použitelnost jazyka 2 nespočívá pouze v maximálním zjednodušení (které např. u Esperanta působí až komickým dojmem). Univerzální jazyk musí mít především logickou stavbu, jasná, srozumitelná ale morfologicky bohatá pravidla a co nejméně výjimek a idiomů a umělých novotvarů. Univerzální jazyk by ani neměl být příliš zkratkovitý a naopak by měl z důvodu lepší srozumitelnosti upřednostňovat slova v plnějších tvarech. (Zde například podle mého názoru selhalo Esperanto ve svém systému zájmen a příslovcí.) Tento požadavek je naléhavější než snaha o co nejnižší počet koncovek. Novoslověnština byla vytvořena jako experimentální jazyk, který by se měl velmi podobat živým jazykům a který by mohl sloužit k následujícím účelům: K porozumění staroslověnštině a dnešní církevní slovanštině na konverzační úrovni zde jde nejen o určitou míru zjednodušení a modernizace, ale 2 V novoslověnštině jsem využil svoje znalosti z následujících přirozených jazyků: čeština, staročeština, slovenština, srbochorvatština, ruština, bulharština, staroslověnština, latina, italština, novořečtina, arabština a hebrejština.
zároveň také o sjednocení rozkolísané flexe v různých dialektech staroslověnštiny (především u přídavných jmen a zájmen), k porozumění textům ve středověkých slovanských jazycích z období těsně po rozpadu slovanské jazykové jednoty (např. stará ruština nebo staročeština). k porozumění mezi dnešními Slovany navzájem (podobně jako Slovio a především Glagolica a Slovianski) a také k základní konverzaci cizinců se Slovany bez nutnosti se učit jednotlivé konkrétní slovanské jazyky (podobně jako jiné umělé panslovanské jazyky). Novoslověnština je rovněž zajímavým experimentem alternativní historie. Nebýt protislovanských aktivit některých protagonistů bavorské církve (především nitranského Wichinga), invaze Maďarů do střední Evropy a následného rozpadu kontaktů mezi moravským (později českým) a bulharským, srbským a kyjevským (později ruským) státem, mohla by se historie vyvíjet jinak. Možná by tak došlo k podobnému jevu, který známe z arabského světa: Po rozpadu jazykové jednoty v průběhu středověku došlo v moderní době k celoarabskému národnímu obrození a došlo k ustanovení moderní spisovné arabštiny na základě jazyka Koránu. Tento umělý jazyk, kterým se sice živě nemluví v žádné arabské zemi, je uznávaným standardem pro vzájemnou komunikaci Arabů a pro styk arabských národů s cizinci. 1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij? V této problematice nelze opominout existenci ruského jazyka. Je to nejpočetnější slovanský jazyk a množství jeho nositelů dohromady převyšuje počet všech nositelů ostatních slovanských jazyků. Ruština si vydobyla také silnou mezinárodní pozici. Je jedním ze světových jazyků, je jednacím jazykem OSN. Ruština se vyučuje například v USA, Číně, Indii, arabských zemích a Íránu. Je třeba přiznat, že ve většině případů se pod rouškou slavistiky na zahraničních univerzitách skrývá pouze ruština. Jako Slované jsme hrdí na to, že Ruská federace je největším státem na světě a že v minulosti byla Ruská říše mnohdy jediným státem na světě, ve kterém se její vládnoucí vrstva hlásila ke slovanství. Velmi nás také těší ruské výkony v oblasti vědy a kultury a koneckonců i sportu. Na druhou stranu nemáme radost z častého ruského vnímání neruských Slovanů, které lze ve zkratce navzdory kulturně historické realitě popsat: Jiní Slované jsou podle nás jen takoví pokažení Rusové. Ruština sice plynule navazuje na zjednodušenou staroslověnštinu, ale na druhou stranu obsahuje celou řadu jevů, které komplikují její použití jako univerzálního slovanského mezijazyka. Ruština je velmi specifickým východoslovanským jazykem, který je od západoslovanských a jihoslovanských jazyků poměrně vzdálen. Ruština se od jiných evropských slovanských jazyků liší především v následujícím: Ztrátou sloves být a mít. (např. он большой, у меня...), nadužíváním osobních zájmen u sloves (např. я делаю, ты делаешь,...), vokalizací a аkavou výslovností (např. окно = [akno], молоко = [malako]) a neslovanskou slovní zásobou (např. собака, лошадь, туман, бумага,...). - 16 -
1.2 S vremena realna upotreba Nelze reálně očekávat, že by se tento umělý novoslověnský jazyk stal dalším slovanským esperantem nebo že by se nějak masově používal ke komunikaci. V realitě moderního světa však více než kdy jindy dochází k migraci obyvatel (turistika, cestování za zaměstnáním,...). V této realitě dneška je velmi naléhavá potřeba se umět co nejrychleji domluvit alespoň na základní úrovni konverzace a poté zvládnout opět co nejrychleji a nejefektivněji místní jazyk. Kromě toho lze očekávat vlivem těchto faktorů určité integrační tendence mezi jazyky a to například v oblasti tvorby slovní zásoby pro nově vznikající pojmy nebo pod vlivem vzájemného kulturního přibližování národů sdílejících společný prostor. Je skutečností, že v prostoru Evropské unie se již dnes nachází polovina slovanských národů. Jsou to Bulhaři, Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci, Slovinci a Rusíni a ve formě imigrantů také všechny zbývající slovanské národy (Bělorusové, Bosňáci, Chorvati, Slavomakedonci, Srbové, Ukrajinci a také Rusové). Přestože se slovanské jazyky již tisíc let vyvíjejí jako samostatné jazyky samostatných národů, tak je dodnes stále patrná jejich velká příbuznost, která se ve všech uvedených oblastech komunikace samozřejmě projevuje. Novoslověnský jazyk je proto originální reakcí na popsané tendence. Svoje místo si tento jazyk již získal v následujících oblastech: Jako pomocný jazykový nástroj, jehož znalost usnadňuje rychlé osvojení si slovanských jazyků receptívní metodou, kdy se osoba (především vědec nebo student na stáži v zahraničí) znající velmi dobře jiný slovanský jazyk se učí čtení a poslechu jiného příbuzného jazyka tak, že je postupně schopna tento jiný slovanský jazyk přijímat. Receptívní metoda byla vypracována frankofonními lingvisty a používá se v mnohonárodnostních komunitách Evropské unie (například v Evropských laboratořích jaderného výzkumu CERN). Novoslověnština, která na začátku pomáhá jako mezijazyk nastartovat porozumění jinému slovanskému jazyku a schopnost se domluvit, může být postupně nahrazována konkrétními znalostmi osvojovaného jazyka. Jako univerzální společný jazyk napodobující kulturně historickou realitu pro zájemce z řad experimentální archeologie, kde se spolu setkávají nadšenci z různých slovanských národů. Jako prakticky použitelný jazyk pro domluvu na úrovni základní konverzace s mnohonárodnostní slovanskou komunitou Pravoslavné církve (například v monastýrech jihovýchodní Evropy). Jako doplněk k výuce vlastivědy na základních školách například při školních exkurzích do archeoskanzenů nebo při školních besídkách a představeních na historická témata, kde novoslověnština imituje původní staroslověnský jazyk. Jako praktická pomůcka k demonstraci příbuznosti dnešních slovanských jazyků. Například dnešní mladý Čech a Bulhar si jen obtížně rozumí, ale novoslověnština je pro oba dva mnohem srozumitelnější. - 17 -
1.3 Srovnanie staroslovienskego i c rkvenoslovianskego jazyka s novoslovienskim Novoslověnštinu lze považovat za velmi blízký dialekt staroslověnštiny a dialektů dodnes používané církevní slovanštiny. Největší odlišnosti novoslověnštiny od církevní slovanštiny jsou jen v samohláskách jinak shodných slabik a používání jotace ve zjednodušeném pravopisu. Novoslověnština může sloužit jako náhradní jazyk za církevní slovanštinu a staroslověnštinu. Odlišnosti novoslověnštiny téměř nekomplikují vzájemnou komunikaci s partnery ovládajícími tyto původní jazyky. Partneři při hovoru většinou rozdíly nepoznají nebo je tolerují, protože i samotné dnes používané církevněslovanské dialekty (srbochorvatský, bulharský, srbochorvatský, ukrajinskorusínský, československý, ruský, ) se mezi sebou liší ve výslovnosti, slovní zásobě i gramatice, jak jsem si sám ověřil v pravoslavných klášterech, při bohoslužbách a v muzejích. Novoslověnština se od svých zdrojů liší v následujícím: 1. Na rozdíl od církevního jazyka není tak posunuta do východního dialektu a snaží se zůstat vyváženěji více mezi západoslovanskými a jihoslovanskými jazykovými jevy. Proto může místy působit překvapivě česky. 2. Novoslověnština obsahuje fonetické změny, které nastaly již v církevní slovanštině a které jsou uměle prodlouženy, protože sledují shodný nebo podobný vývoj v živých slovanských jazycích. 3. Došlo ke splynutí jednoduchého minulého času a aoristu. (Již v církevní slovanštině je patrný jev splývání koncovek aoristu a imperfekta.) 4. Novoslověnština má na první pohled méně jerů. Jery slouží jen k označení slabikotvorných souhlásek, oddělení předpon a kmene, měkčení a pro rozlišení pádových a časovacích koncovek. Náhradou za jery je vynechávané е podobně jako ve většině dnešních evropských jazyků (např. отец, отца). 5. Došlo ke splynutí určité a neurčité formy přídavných jmen. (Podobně jako ve většině živých slovanských jazyků.) 6. Nosové samohlásky (ѧ, ѫ), ligatury (я, ю, ѥ, ѩ, ѭ, ѹ) a písmeno jať (ѣ) byly nahrazeny obyčejnými samohláskami nebo jejich spřežkami. 7. Zmenšení počtu skloňovacích a časovacích vzorů, což vede v omezených případech k odlišným koncovkám u některých pádů nebo slovesných osob. 8. Sjednocení odlišného způsobu časování tematických a atematických sloves. 9. Samohláska v koncovkách minulého času se řídí samohláskou v koncovce infinitivu. (Jako například ve staročeštině.) 10. Sjednocení supina a infinitivu do jednoho tvaru. (Jako u dnešních slovanských jazyků kromě slovinštiny.) 11. Nepřítomnost druhé palatizace ve skloňování podstatných jmen. (Jako například ve slovenštině.) 12. Příslovce vytvořené ze slovesných participií se používá jako přechodníky. - 18 -
1.4 Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski Vzhledem k podobnosti projektu novoslověnštiny a jazyků Glagolica (www.matica.org) a Slovianski, navrhuji pro všechny jazyky používat stejný slovník. Novoslověnština bude mít pouze svůj základní vokabulář odvozený z klasické staroslověnštiny a církevní slovanštiny, ale všechna slova týkající se moderního života budou shodná se Slovianski, případně Glagolicí. Velmi cenné jsou především principy tvorby slovní zásoby (http://steen.free.fr/slovianski/voting_machine.html) ze současných jazyků od tvůrců Slovianski a morfologie Glagolicy. Novoslověnštinu lze proto považovat za gramaticky bohatší (ale také složitější) formu stejného panslovanského jazyka. Z tohoto důvodu, že si neklade za hlavní cíl být jen všeslovanským esperantem, ale především přiblížit porozumění současných i minulých živých slovanských jazyků. 1.5 Novoslovienskij jazyk i s vremeni slovienski jazyky Novoslověnština je umělým jazykem, který je pravidelnější než současné mluvené slovanské jazyky, ale není zjednodušen na takovou úroveň umělých jazyků, která by působila rušivě. Jazyk obsahuje gramatické formy shodné nebo podobné současným slovanským jazykům. Proto by porozumění v novoslověnštině nemělo bránit nedodržení gramatických pravidel použitím jiných rodů nebo flexe podle současných mluvených jazyků. Slované různých národů to tak dnes běžně činí při komunikaci mezi sebou (např. mluví-li Ukrajinec česky nebo Čech chorvatsky atd.). 1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda Latinka v různých variantách diakritiky nebo spřežek je hlavním kndidátem na novoslověnské písmo. Hlaholice (odvozená z její chorvatské verze) je s ohledem na nesrozumitelnost použitelná pouze pro různé dekorativní příležitosti. Nejen z úcty k historii je také vhodným písmem novoslověnská Cyrilice. Toto písmo možná existovalo dříve 3 než hlaholice a bylo zavedeno v Bulharsku učenci vyhnanými z Moravy podle řecké abecedy. Pravopis v Cyrilici využívá různé varianty zápisu zvukově stejných samohlásek k odlišení různých gramatických útvarů, které mají stejnou zvukovou podobu a má proto i gramatickou funkci. Jde o vynález z konce 9. století, který pravděpodobně učinil již Klimentův tým v Ochridu. Zajímavou možností je ještě použití současného řeckého písma. K tomu mě vedl fakt, že Řekové nemají standardizovaný způsob zápisu slovanských slov a jmen, přestože jsou v dlouhodobém historickém kontaktu se Slovany. Proto je návrh transkripce do řeckého písma zároveň návrhem pro jednotný přepis slovanské fonetiky. 3 Viz. MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. : Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti a BOR, Matej et al. Veneti: First Builders of European Community. - 19 -
1.7 Blagodarienie Při práci na novoslověnštině jsem využil zkušenosti s tvorbou mezinárodního umělého jazyka Lingua Terrana, kterou jsem se zabýval v minulých letech. Práce na novoslověnštině byla pro mě velkým zážitkem, protože jsem se pravděpodobně v malé míře dotknul podobných problémů, jaké v minulosti řešili naši slovanští obrozenci (Josef Dobrovský, Josef Jungmann a další při restauraci českého jazyka, Antonín Bernolák, Ľudovít Štúr při konstrukci slovenského jazyka, a z dalších národů Vuk Karadžić, Konstantin Maladinov a Partenij Zografski) a panslavisté (Bohuslav Balbín, Pavel Šafařík, Ján Kollár a další). Proto nelituji vynaloženého času ani v případě, kdyby se tento projekt nijak nevyužil. A našim obrozencům vyslovuji upřímnou úctu a obdiv. Je mojí povinností poděkovat všem, kteří se zasloužili o vznik, rozvoj a uchování slovanského jazyka a kultury: Je to především geniální Konstantin (Cyril) řečený filozof, profesor Manaurské univerzity v Konstantinupoli, filogog, tvůrce hlaholice, spolu s bratrem Metodějem prvním slovanským arcibiskupem, překladatelem Bible a autorem řady dalších církevních i světských publikací. Bratři Cyril a Metoděj, kteří za svého působení na Veliké Moravě povznesli tehdejší Slovanské národy do výšin civilizace, jsou po zásluze prohlášeni západní i východní církví za jedny ze svatých patronů dnešní sjednocující se Evropy. K nim všichni, kteří jim v jejich díle pomáhali: učedníci a pokračovatelé Gorazd, Angelár, Sáva, Lazar, Naum řečený Chrabr a Kliment Ochridský tvůrce Cyrilice. Východořímský císař Michailos III., konstantinupolský patriarcha Fotios učitel Konstantinův, knížata Rostislav, Kocel a Bořivoj a král Svatopluk. A v neposlední řadě osvícený římský papež Hadrianus II. a jeho bibliotekář Anastasius. Dále všichni, kteří v různých místech Evropy pokračovali v započatém díle, slovanskou kulturu rozvíjeli a pomohli ji uchovat. Jsou to kromě mnoha dalších bratři a sestry z Preslavi, Ochridu, chorvatských ostrovů, Sázavského kláštera, Svaté Hory Athos a mnoho dalších v různých slovanských národech až do dnešních dnů. Děkuji také Slavoboji Richardu Ruibarovi za úsilí, které věnuje jazyku Glagolica, Ondreji Rečnikovi a Gabrielu Svobodovi za jazyk Slovianski a Rumjanu Lazovu za překrásný font cyrilského písma, které používám. SLАVU SLАVOM! СЛАВУ СЛАВОМ! СЛАВОУ СЛАВѠМ! СΛАВОY СΛАВОМ! ΣΛΑΒΟY ΣΛΑΒΩΜ! - 20 -
2 Novoslovienska abeceda Novoslovienskij jazyk se može pisati latinskoj, grečskoj, kyrillskoj ili glagolskoj abecedoj. Novoslovienskij jazyk se mozhe pisati latinskoj, greczskoj, kyrillskoj ili glagolskoj abecedoj. Νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ σε μοζχε πησατη λατινσκοϊ, γρετζσκοϊ, κυριλλσκοϊ ηλη γλαγολσκοϊ αμπετσεδοϊ. Новословіенскій іазык се може писати латінской, гречской, куріллской или глаголской абецедой. Новословіенскій іазык се може писати латінской, гречской, куріллской или глаголской абецедой. НОВОСЛОВИЕНСКИІ ІАЗЫК СЕ МОЖЕ ПИСАТИ ЛАТИНСКОІ, ГРЕЧСКОІ, К РИЛЛСКОІ ИЛИ ГЛАГОЛСКОІ АБЕЦЕДОІ. znak latinica ime stari znaky А а а az, αλφα Б б b buky В в v viedi, βητα Г г g glagol, γαμμα Д д d dobro, δελτα Е е e jest, εψιλον э Ж ж ž, ż, zh živiete З з z zemia, ζητα Ѕ ѕ dz dzielo дз І і i, j iže, ιοτα ї Й й j ije И и i ita, ητα К к k kako, καππα Л л l liudie, λαμδα М м m myslite, μυ Н н n naš, νυ Ѯ ѯ ξ x ksi, ξι кс О о o on, ομικρον П п p pokoj, πι Р р r rieci, ρω С с s slovo, σιγμα Т т t tvrdo, ταυ У у y yžica, υψιλον ѵ ОУоу u uk ѹ, ѫ Ф ф f fert, φι Ч ч č, cz červ Ѳ ѳ th thita, θητα Х х h hier, χι Щ щ št, szt šta шт Ц ц c ci Ш ш š, sz ša Ъ ъ tvrdij jer Ы ы y jery Ь ь megkij jer ІЕ іе ie, je je, ě ѥ, ѣ ІОУіоу iu, ju ju ю, ѭ ІА іа ia, ja ja я, ѧ, ѩ Ѱ ѱ ps psi, ψι пс Ѡ ѡ o ot, ωμεγα Novoslověnština zachovává latinský a řecký pravopis cizích slov). Proto obsahuje i písmena řecké abecedy, která se pro domácí slova nepoužívají. Slova z ostatních jazyků je možné přepisovat foneticky (jako např. v chorvatštině nebo ruštině), ale vlastní jména by měla vždy zůstávat v původním pravopise.
3 Orthografia i fonetika novoslovienski International Phonetic Alphabet latinica азбука αλφαβήτα а А ʌ a А а Α α б Б b (nezněle jako p) b Б б ΜΠ μπ в В v (také na konci slova) v Б в Β β г Г g (nezněle jako ɣ) g Г г Γ γ д Д d (nezněle jako t, дь,ді = ɟ) d Д д Δ δ е Е ɛ e Е е Ε ε ж Ж ȝ ž Ж ж ΖΧ ζχ з З z z З з Ζ ζ ӡѕ Ѕ ʣ dz ДЗ дз, Ѕ ѕ ΔΖ δζ і И (І) i (mezi samohl. a na zač. slova j) i І і Ι ι й І j j Й й, J j Ϊ ϊ и И i i И и, I i Η η к К k k К к Κ κ л Л l (alternativně ль = ʎ) l Л л Λ λ м М m (před souhláskou ɱ) m М м Μ μ н Н n (před souhl. ŋ, нь,ні =ɲ) n Н н Ν ν ҩѯ ks x КС кс Ξ ξ о О ɔ o О о Ο ο п П p p П п Π π р Р r (alternativně рь = r 2 ) r Р р Ρ ρ с С s (v cizích slovech také z) s С с Σ σ т Т t (ть,ті = c) t Т т Τ τ у i (po а a е jako ʊ) y У у Υ υ оу У ʊ u ОУ оу ΟΥ ου ф Ф f f Ф ф Φ φ ч Ч ʧ č Ч ч ΤΖ τζ х Х x h Х х Χ χ щ Щ ʃt (alternativně ʃʧ nebo ʦ) št Щ щ ΣΖΤ σζτ ц Ц ʦ c Ц ц ΤΣ τσ ш Ш ʃ š Ш ш ΣΖ σζ ъ Ъ jen mezi souhláskami slabý vokál ɜ Ъ ъ ы ЪИ y y Ы ы Υ υ ь Ь jen po více souhl. slabý vokál i Ь ь іе ИЕ (Ѣ) j ɛ ie, je ІЕ іе ΙΕ ιε іоу ИУ (Ю) j ʊ iu, ju ІОУіоу ю ΙΟΥ ιου іа ИА ( ) j a ia, ja ІА іа я ΙΑ ια ѱ ПС ps ps ПС пс Ψ ψ ѡ О ɔ o О о Ω ω 1. Přízvuk je vždy na první slabice (jako ve slovenštině a češtině) a u slov s více než třemi slabikami je ještě slabší přízvuk na lichých slabikách uvnitř slova. - 22 -
2. Samohlásky se vyslovují krátce. Mírně prodloužené jsou jen samohlásky před třemi a více souhláskami (např. grēkskij, prāzdnij, cesārstvie). 3. Novoslověnština má zachovány slabikotvorné souhlásky л, р shodně jako čeština a slovenština. Před takovou slabikotvornou souhláskou se píše tvrdý jer ъ (ъл, ър). Tvrdý jer také slouží jako vokalizační spojka. Jery zde zůstaly proto, že jejich výslovnost může v závislosti na mluvčím kolísat od téměř plného [o,e] (podle ruštiny) až po téměř žádný zvuk jako v srbochorvatštině. 4. Měkký jer se píše ke změkčení souhlásek д, т, н, л, р na дь, ть, нь, ль, рь. Vyslovovat měkké varianty рь, ль jako české [ř] nebo slovenské [ľ] se nemusí. 5. Oba jery ъ, ь jsou také pravopisnou součástí pádových a časovacích koncovek. 6. Výslovnost щ může kolísat od [št] jako v jihoslovanských jazycích přes [c] v západoslovanských jazycích až ke [šč] ve východoslovanských jazycích. 7. Výslovnost г je u domácích slov v neznělé formě téměř jako [h] (jako např. v češtině, ukrajinštině nebo novořečtině). Důsledně znělé ostré [g] se píše гк. Dvojhláska гг se vyslovuje [ng] a v latince se přepisuje ng. 8. Výslovnost х (latinkou h) je jako české [ch] (Stejně jako např. v chorvatštině). 9. Samohlásky і, и, іе, іа, іо, іі, оу měkčí předchozí souhlásky д, т, н, л, р. Ostatní samohlásky (pozor, ani samohláska е) včetně koncovky ій nic neměkčí. Мěkčení je nepovinné a ve slovech cizího původu se nedělá. 10. Rozlišuje se tvrdé е a měkké іе (a podobně i další jotované samohlásky). Tvrdé е se vyslovuje jako э [ε] v ruštině a nic neměkčí. Měkké іе se vyslovuje krátce a lehce stejně jako e [ j ε] v ruštině. Větší chyba je іе (a ostatní jotované samohlásky) vyslovit dlouze jako samostatnou slabiku [i-j-ε], než výslovnost іе stlačit na samotné neměkčené [ε]. 11. Tvrdé ы se vyslovuje na rozdíl od měkkého і,и tvrdě (jako v polštině či francouzštině). Znak у se ale ve slovech řeckého původu tvrdě nevyslovuje. 12. Novoslověnština není akavá jako ruština. Samohláska o se vyslovuje [o]. 13. První palatizace ve skloňování a časování je tvořena dvojicemi г ж, к ч, х ш. Např. дроуг дроуже, око очи, гріех гріешити. 14. Novoslověnština nemá druhou palatizaci. (Podobně jako ruština nebo slovinština). Proto například 1. p.j.č.: ruka, 2. p.j.č.: ruky, 3. p.j.č.: rukie. 15. Koncovka -ов, -ѡв je bilabiální jako slovenské [ov] a ne jako české [of]. 16. V zápisu dvojhlásek ie, ia, ое, ie apod. se nevkládá písmeno j. Stejně jako v latině a řečtině a tedy jinak než např. v chorvatštině, slovinštině a srbštině. Na začátku slova nebo po samohlásce se v latince píší jako je, ju, ja. 17. Dvojhlásky еу, ау se vyslovují [eu], [au] a v latince se také přepisují eu, au. 18. Různé cyrilské znaky pro zvuky [i] a [o] se používají v pádových koncovkách a předložkách k rozlišení pádu a čísla. (і,о pro jednotné číslo či akuzativ; и, ѡ pro množné číslo či genitiv). Proto například 7.p.j.č. оком, ale 3.p.mn.č. окѡм. - 23 -
3.1 Megki i tv rdi s glasni Měkké a tvrdé souhlásky tvoří devět párů. Kromě toho má novoslověnština dalších devět souhlásek, které jsou obojetné. tvrdá. г д к л н р т х ц měkká ж дь ч ль нь рь ть ш ч б в з ӡѕ м п с ѳ ф 3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie Systém šesti novoslověnských samohlásek: Jotované formy pěti samohlásek, které měkčí souhlásky д, т, н, л, р shodně jako і, и: а (a) е (e) о,ѡ (o) і,и (i) оу (u) ы (y) іа (ia, ja) іе (ie, je) іо (io, jo) іі (ii, ji) іоу (iu, ju) Novoslověnština má v cyrilském a řeckém písmu na rozdíl od latinky a novoslověnské hlaholice tři různé znaky pro dva zvuky měkké [i] a polosamohlásku [j]. Jsou to znaky і, и, й (v alfabetě ι, η, ϊ). Do latinky se přepisují takto: і ι Většinou jako i (И), ale na začátku slova a mezi samohláskami jako j (І). и η Vždy jako i (И). й ϊ Vždy jako j (І). Použití znaků і, и a й stejně jako použití znaků о, ѡ v pádových nebo časovacích koncovkách se v cyrilici a alfabetě řídí následujícím pravopisným pravidlem: singulár nebo akuzativ singuláru duál nebo plurál nebo genitiv singuláru zvuk j і й zvuk i і и zvuk o о ѡ Proto například моіе = moje (střední rod, jedn. č., akuzativ), ale мойе = moje (střední rod, množné číslo, akuzativ). Dva zápisy polosamohlásky [j] se využívají také k rozlišení synonym. Například u slovesa йаде, йе = jade, je (іасти=jíst) a slovesa іест, іе = jest, je (быти=být). Znak і se v kmenech slov pro zvuk [j] a také na konci slov nepoužívá. Proto například край = kraj nebo мой = moj. - 24 -
3.3 Problema e, ie i problema ie, jať Dnešní východoslovanské jazyky a bulharština používají ve zvýšené míře jotované ѥ a zapisují ho v cyrilici i latince jako obyčejné e. V novoslověnštině se ale zvuky [ε] a [ j ε] důsledně rozlišují ve výslovnosti i zápisu (jako е a іе). Ve staroslověnštině (i hlaholsky psané staročeštině) se zvuk [ j ε] a samohláska [jať] zapisovala stejným znakem ѣ., což asi znamená, že rozdíl mezi nimi byl malý nebo žádný. V cyrilici se ale zvuk [ j ε] zapisuje jako ѥ a [jať] jako ѣ. Čeští jazykovědci někdy přepisují obě samohlásky shodně jako ě, slovenští používají pro [ j ε] zápis ie a pro [jať] používají zápis ä. Novoslověnština tyto samohlásky ve výslovnosti nerozlišuje a zapisuje obě jako іе. 3.4 Dvie orthografie 3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie V této publikaci se používá pravopis, ve kterém se rozlišují v cyrilském písmu (azbuce) dva znaky і,и pro měkké [i] a dva znaky о,ѡ pro [o]. Tento pravopis je takzvaný plný a slouží k přesnějšímu vymezení gramatického tvaru u synonym. Podobně tomu je pro případ využití řeckého písma, kde jsou shodně jako v cyrilském písmu různé znaky pro dvě zvukově stejná [i] a [o] jako v cyrilici, a kde je tvrdý a měkký znak jednoznačně nahrazen dvěma různými apostrofy (normální apostrof pro měkký znak a obrácený apostrof pro tvrdý znak) a měkké souhlásky jsou opět jednoznačně vyjádřeny spřežkami. 3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie Plná verze cyrilského (nebo řeckého) písma je schopna úplně zaznamenat fonetickou podobu novoslověnského jazyka a navíc s sebou nese i gramatickou informaci pro rozlišení různých synonymních gramatických tvarů. Novoslověnský jazyk proto potřebuje mít i v latinském písmu přepis, který by byl vzájemně jednoznačným zobrazením do cyrilského písma. Není to možné udělat jinak, než s pomocí speciálních diakritických znamének. Pro znak ѡ bylo zvoleno v novoslověnštině nepoužívané dvojité w, které se omeze hodně podobá. (Pro zajímavost: v keltských jazycích psaných latinkou znak w také označuje samohlásku.) 3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie Plná verze cyrilice je bohužel jen záležitostí speciálního lingvistického softwaru. Na obyčejné 4 ruské, ukrajinské, bulharské nebo srbské klávesnici chybí potřebné znaky. Stejné to je i pro případ latinky na počítači s polskou, československou nebo slovinskochorvatskou podporou. Praktická situace je taková, že při běžném psaní na 4 Proto jsem naprogramoval vlastní ovladač klávesnice pro psaní plnou verzí Cyrilice. Ovladač je volně ke stažení na webové adrese novoslověnštiny. - 25 -
konkrétním počítači s nainstalovanou podporou písma a klávesnice pro dnešní živé jazyky 5 bohužel nejde použít ani plnou cyrilskou verzi ani plnou latinskou verzi. Tvrdé a měkké znaky je sice možné jednoznačně nahradit apostrofy, ale v latinské abecedě chybí znaky, které by odpovídaly řeckým η, ω nebo cyrilským и, ω a samozřejmě v latince chybí všechny měkké souhlásky. Proto je novoslověnský pravopis v konkrétní národní cyrilici i národní latince zjednodušený, různá [i] a [o] se zapisují jen jedním znakem a měkčené souhlásky se píší s pomocí diakritických znamének nebo spřežkami. Z praktických důvodů je potřeba zavést hned několik zjednodušených pravopisů jak v latinském písmu, tak i v cyrilici. Jsou to tyto následující 1. Ukrajinský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky ω, θ, ψ, ξ. Tento pravopis je doporučený pro psaní s použitím azbuky. Je ho možné použít i na ruské a bulharské klávesnici, kde lze v ruštině nepoužívaný znak i psát dočasným přepnutím do latinky (podržením klávesy pravý Alt). 2. Bulharskoruský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky і, ω, θ, ψ, ξ. 3. Srbský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky ы, и, ω, θ, ψ, ξ. 4. Polský přepis do latinky. Zde chybí znaky и, ω, θ, ψ, ξ a pro všechny měkké souhlásky je možné využít polská diakritická znaménka nebo spřežky. 5. Československo a zároveň slovinskochorvatský přepis do latinky. Zde chybí znaky и, ω, θ, ψ, ξ a pro všechny měkké souhlásky je možné využít háčky jako diakritická znaménka. Tento pravopis je doporučený pro latinku. 6. Latinský přepis pro ostatní neslovanské jazyky s využitím základní znakové sady, kde se můžou využít pouze spřežky ze znaků ASCII. Tento pravopis, který vychází z polského pravopisu, je doporučený všude tam, kde není k dispozici podpora pro diakritická znaménka. Ruština (a ostatní východoslovanské jazyky) má svůj vlastní přepis z azbuky do latinky. Tato transkripce vznikla v USA, je odvozená z interpretace latinských písmen a spřežek v angličtině 6, a používá se například pro přepis jmen v cestovních dokladech apod. Tento způsob transkripce pro novoslověnštinu ani pro jiné slovanské jazyky nedoporučuji z následujících důvodů: 1. Ruská transkripce do latinky ignoruje dlouhodobě zavedený způsob používání latinky v západních a jižních slovanských národech (Polské a staročeské spřežky, nebo háčky a jiná diakritická znaménka). 2. Ruská transkripce je vůči azbuce nejednoznačná a vychází z aplikace anglického pravopisu na ruštinu (Např. více variant výslovnosti písmena y). 5 Jedinou výjimkou je pouze novořečtina. 6 Možná právě z tohoto důvodu je bohužel skutečností, že velká část dnešních Rusů není schopna s latinkou pracovat jako s univerzálním písmem a proto bez ohledu na podobnost jazyků nedokážou v latince ani přibližně přečíst a pochopit například polský nebo srbochorvatský text. - 26 -
Doporučené abecedy jsou zvýrazněny silným písmem. plna orthografia lehka orthografia kyrillica latinica αλφαβήτα оукраінски боулгарски и роусски сърбски polski CZ, HR, SLO i SK proste ASCII а a α а а а a a a б b μπ б б б b b b в v β в в в w v v г g γ г г г g g g д d δ д д д d d d е e ε е е е e e e ж ż ζχ ж ж ж ż ž zh з z ζ з з з z z z і ı ι і и и i i i и i η и и и i i i й j ϊ й й ј j j j к k κ к к к k k k л l λ л л л l l l м m μ м м м m m m н n ν н н н n n n ҩѯ x ξ кс кс кс ks x x о o ο о о о o o o п p π п п п p p p р r ρ р р р r r r с s σ с с с s s s т t τ т т т t t t у y υ у у у y y y оу 7 u ου оу оу оу u u u ф f φ ф ф ф f f f ч ĉ τζ ч ч ч cz č cz х h χ х х х h h h щ ŝt σζτ щ щ щ szt št szt ц c τσ ц ц ц c c c ш ŝ σζ ш ш ш sz š sz ъ nebo nic ъ ъ nebo nic nebo nic nebo nic nebo nic ы ŷ υ ы ы у y y y ь nebo nic ь ь nebo nic nebo nic nebo nic nebo nic ѱ ps ψ пс пс пс ps ps ps ѡ w ω о о о o o o 7 Je to původně řecká ligatura O+Y, která má ve znakové sadě UNICODE samostatný kód 0478 a 0479. - 27 -
4 Grammatika Novoslověnština má následující slovní druhy: 1. suštestveni imena (pod. jména) 2. miestoimena (zájmena) 3. prilagatielni imena (př. jména) 4. čisla (číslovky) 5. glagoly (slovesa) 6. narečia (příslovce) 7. predlogy (předložky) 8. sjednotienia (spojky) 9. časticy (částice) 10. meždumetia (citoslovce) 4.1 Suštestveni imena Podstatná jména jsou trojího rodu (mužský, ženský a střední) shodně jako ve všech slovanských jazycích, latině a řečtině. Podstatná jména mají 7 pádů včetně vokativu. Podstatná jména používají jednotné, dvojné a množné číslo. Dvojné číslo se nemusí používat, slouží hlavně k porozumění textům ve staroslověnštině, některých současných jazycích 8 a pro párová slova oči, uši, nogie, rukie. Duál by se neměl používat pro počet větší než 2. Duál má vždy shodný 1.4.5., 2.6. a 3.7. pád. U mužských tvarů se rozlišuje životnost jako například v češtině a staroslověnštině. Jde-li o pojem, který je schopen aktivně vykonávat slovesný děj, je považován za životný. Potom má akuzativ singuláru shodný s genitivem singuláru, jinak je akuzativ singuláru shodný s nominativem singuláru. U některých slov se v koncovkách mimo 1. pád j.č. vynechává samohláska е. (Tato samohláska vznikla náhradou za jer.) Proto se například skloňuje отец, отца, отцоу, отца, отче,... Skloňovací vzory mají mezi sebou řadu podobností. Platí, že v rámci jednoho rodu se koncovky liší jen tvrdostí samohlásek a souhlásky v pádových koncovkách se nemění. Z důvodu zachování podobnosti se staroslověnštinou jsou do novoslověnštiny zahrnuty 4 nepravidelné vzory (kmeny s vkládanými n, r, s a t souhláskami) ime, imene, mat, matere, nebo, nebese a dietia, dietiate: 1. Tyto nepravidelné vzory mají shodnou specifickou podobu jednotného čísla. Jejich duál a množné číslo je však na rozdíl od staroslověnštiny shodný s pravidelnými vzory příslušného rodu. 2. Mužská varianta vzoru ime, imene v podobě kamy, kamene však v novoslověnštině chybí a slovo kamen se skloňuje pravidelně. 8 Např. dnešní chorvatština používá pro množné číslo podstatných jmen koncovky podobnější novoslověnskému duálu než plurálu.
4.1.1 Mužskij rod, tv rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nom.) бог хлеб бог-и хлеб-ы бог-а хлеб-а 2.p. (gen.) бог-а хлеб-а бог-ѡв хлеб-ѡв бог-оу хлеб-оу 3.p. (dat.) бог-оу хлеб-оу бог-ѡм хлеб-ѡм бог-ома хлеб-ома 4.p. (akuz.) бог-а хлеб бог-ы хлеб-ы бог-а хлеб-а 5.p. (vok.) бож-е хлеб-е бог-и хлеб-ы бог-а хлеб-а 6.p. (lok.) бог-іе хлеб-іе бог-ех хлеб-ех бог-оу хлеб-оу 7.p. (instr.) бог-ом хлеб-ом бог-ы хлеб-ы бог-ома хлеб-ома Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě formy 4. p. j. č. a 1. a 5. p. mn. č. podle životnosti. 4.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nom.) моуж край моуж-и край-и моуж-а край-а 2.p. (gen.) моуж-а край-а моуж-ѡв край-ѡв моуж-оу край-оу 3.p. (dat.) моуж-оу край-оу моуж-ам край-ам моуж-ама край-ама 4.p. (akuz.) моуж-а край моуж-е край-е моуж-а край-а 5.p. (vok.) моуж-і край-і моуж-и край-и моуж-а край-а 6.p. (lok.) моуж-і край-і моуж-ах край-ах моуж-оу край-оу 7.p. (instr.) моуж-ем край-ем моуж-и край-и моуж-ама край-ама Jde vlastně o jediný vzor, který má jen dvě formy akuzativu j.č. podle životnosti. Životnost není založena biologicky a je dána jen schopností vykonávat slovesné děje a generovat výsledky (mluvit, vidět, chodit, dělat, ). (Např. robot a stroj je životný). Poznámka č. 1. Ve staroslověnštině a ve větší míře v církevní slovanštině jsou také mužská podstatná jména s koncovkami ve více pádech množného čísla obsahující ov (například ове, -ов, -овем,...) podobně, jako v dnešních jihoslovanských jazycích. Je to ale rys specificky jihoslovanský, který se v novoslověnštině nevyskytuje. Poznámka č. 2. Ve staroslověnštině bylo obvyklé, že některé skloňovací vzory se svými koncovkami byly nezávislé na rodu (například platily zároveň pro mužský i ženský rod). Tento jev se v některých současných slovanských jazycích modifikoval do zvláštních vzorů, které míchají koncovky více pravidelných vzorů (např. český vzor předseda jako smíšení koncovek vzorů žena a pán) a nebo ke změně rodu celého slova (např. ruské slovo дедушка). V novoslověnštině se tento jev v omezené míře vyskytuje v původní podobě. Je to například slovo mužského rodu владыка, nebo слоуга či воіевода které se v j.č. skloňuje stejně jako жена, i když zůstává slovem mužského rodu. - 30 -