v ãesk ch zemích Vratislav NEJEDL

Mariánské, trojiãní a v ãesk ch zemích dal í svûtecké sloupy Vratislav NEJEDL A NOTACE: Autor se vûnuje prûzkumûm a dokumentaci mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupû v krajích Pardubickém, Libereckém, Jihoãeském, Ústeckém, Vysoãina a Karlovarském. PlzeÀsk a Stfiedoãesk kraj spolu s hlavním mûstem Prahou na zpracování teprve ãekají. Pfiíspûvek shrnuje novû zji tûná autorství a obecnû hodnotí v znam tûchto památek, které pfiedstavovaly dûleïit bod ve mûstech i volné krajinû. Tento text byl zpracován v rámci fie ení grantu Ministerstva kultury âr PK 95G01OPP054 Morové sloupy v ãesk ch zemích (Bohemian plaque columns). KdyÏ byl rok 2010 oznaãen jako poslední rok, kdy Ministerstvo kultury âr finanãnû podpofií v e uveden projekt, vyvolalo to samozfiejmû v fiadách jeho fie itelû zdû ení. Îádn z nich si nedovedl pfiedstavit, Ïe po témûfi patnácti letech úspû ného fie ení projektu dojde k jeho ukonãení tak náhle. Zejména kdyï do ukonãení prûzkumû a vyhodnocení v ech získan ch informací zb valo dokonãit prûzkumy v PlzeÀském a Stfiedoãeském kraji a v hlavním mûstû Praze. Potom by mohlo následovat vyhodnocení celého území âech, které by tak projekt pokryl celé. Projekt Morové sloupy v ãesk ch zemích (Bohemian plaque columns) byl úãelovû financovan m programov m projektem Ministerstva kultury âeské republiky. Byl veden pod ãíslem PK 95G01OPP054. Jeho hlavním fie itelem byl autor tohoto ãlánku, jenï by zde rád podûkoval v em spolupracovníkûm, z nichï bohuïel pro omezen rozsah pfiíspûvku lze jmenovitû uvést jen nûkteré. 1 Na tomto místû je nutné dále zdûraznit, Ïe cel projekt fie ili pracovníci NPÚ ÚP v Praze soubûïnû s vyfiizováním své bûïné úfiední agendy, jak jim to ukládá zákon ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi v platném znûní, a se zaji Èováním dal- ích úkolû, jak vypl valy z kaïdodenní památkové praxe. Vedle m ch kolegû si podûkování za opakovanou pomoc a spolupráci samozfiejmû zaslouïí i pracovníci okresních archivû, mûstsk ch a obecních úfiadû, muzeí, starostové, kronikáfii a duchovní správci v krajích, kde byly sloupy a pilífie dokumentovány. Nûkteré ze sloupû a pilífiû by bez pomoci místních obãanû vûbec nebyly lokalizovány a zdokumentovány. Také tûm bych jménem sv m i v ech kolegû rád velice podûkoval. V oblasti restaurování a v památkové péãe vûbec se neustále znovu a znovu objevuje problema- 1 Autorem v ech fotografií je Jan Lebeda. Obr. 1. HavlíãkÛv Brod, Havlíãkovo námûstí, Giovanni Battista Bulla, sloup se sochou Panny Marie (Immaculata), 1702 1717, detail se sv. Václavem, sv. Floriánem a sv. Ondfiejem. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2004) 1 V první fiadû Pavlu Zahradníkovi, kter s témûfi nadlidsk m úsilím a houïevnatostí studoval archivní prameny. Ty analyzoval v okrese Trutnov také archiváfi Ludûk Jirásek. Dále Milo i Suchomelovi, kter stál u zrodu fie ení úkolu a vydatnû mu pomáhal v celém jeho dosavadním Ïivotû. O soupis informací v poãáteãním stadiu dokumentace sloupû a pilífiû v západních âechách se zaslouïila Irena Bukaãová. Janu Lebedovi, kter s neb val m v tvarn m citem vytvofiil fotogalerii sloupû a pilífiû, je tfieba podûkovat za to, Ïe jeho fotografie nejen dokumentují stará umûlecká díla, ale Ïijí sv m vlastním v tvarn m Ïivotem. V tomto úkolu byl v razn také podíl dal ího fotografa, Václava Podestáta. Na naplàování cílû úkolu, kter byl dûslednû chápán jako interdisciplinární, se podílely technoloïky Ivana Maxová, Zuzana SlíÏková, Marie evãíková. Na následn ch fázích fie ení projektu se vedle jiï zmínûn ch pracovníkû v raznû podíleli Viktor Kovafiík, Katefiina Adamcová, Petr Gláser a Zdenka Gláserová Lebedová. 332

tika seznamû evidence památek. Generace památkáfiû za generací vïdy shledá na soupisu, evidenci, státním seznamu, nebo jak se zrovna taková statistika ãi soupis památek naz vá, nûjakou pro ni zcela zásadní chybu. Od 70. let 20. století se po více neï dvacet let diskutovalo v oblasti památkové péãe o prosté evidenci, urãení, tedy v podstatû o jakési skladové evidenci památek. Jako nejpodstatnûj í poïadavek památkové péãe se v tu chvíli jevila prostá identifikace objektu zájmu, ochrany a péãe. Stranou zûstávaly jiné otázky, které také památkovou péãi i obor restaurování dlouho trápily. lo opût ve své podstatû o otázky evidenãního charakteru. V oblasti restaurování, ale dalo by se fiíci, Ïe v celé památkové péãi byly jen velmi spofie a nedûslednû obsaïeny údaje o aktuálním stavu památky a jeho pfiíãinách nebo pfiesná lokace památky, která by se nevázala k objektûm jako budova, kola, fara a podobnû, jejichï funkce se mohla v ãase mûnit nebo které mohly zaniknout. I ona tak hlasitû proklamovaná interdisciplinarita oboru památkové péãe v té dobû existovala spí e v rovinû vizí a pfiání, nikoliv jako reáln fakt. e ením úkolu morové sloupy a publikováním v sledkû bádání písemnou formou do lo ke vzniku zcela nové situace, kdy pro jeden typ ze irokého spektra podob kamenosochafisk ch památek v âechách je v ti tûné a digitální podobû dostupné mnoïství aktuálních informací, které mohou dobfie poslouïit jako v chozí materiál pro zodpovûdné plánování koncepcí péãe o tento druh památek. Velmi dûleïité je také shromáïdûní poznatkû o historick ch metodách a postupech restaurování kamenosochafisk ch v tvarn ch dûl i o historick ch materiálech pouïívan ch ve znaãnû rozsáhlém ãasovém období nûkolika století. Ve specifickém úseku památkového fondu tak do lo k tomu i kdyï jen v teritoriálnû omezené podobû, co památková péãe povaïovala jiï ve sv ch poãátcích po polovinû 19. století za jedinou vhodnou situaci-metodu umoïàující zachování hodnot památky, k jejímuï naplnûní v ak v oblasti památkové péãe v její státem sankcionované podobû u nás do lo jen zfiídka. JiÏ v 50. letech 19. století chtûla Centrální komise pro prûzkum a zachování stavebních památek vyuïívat pro formování charakteru oprav památek také poznání jejich Ïivotopisu, a to pfiedev ím toho, kter by bylo moïné oznaãit jako anamnézu souãasného stavu. Postupem ãasu zfiídila Centrální komise k tomuto úãelu svoji zvlá tní archivní sekci. K realizaci tûchto ideálû v ak za dobu trvání Centrální komise nikdy nedo lo. e ením úkolu vznikla znaãná, i kdyï ne vyãerpávající a úplná suma nov ch informací o morov ch, mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupech a pilífiích v ãesk ch zemích. V ti tûné podobû byly vydány informace o sloupech a pilífiích, které se nacházejí na území patnácti pfiesnû urãen ch regionû. 2 Zji tûním podstatn m pro praxi restaurování je skuteãnost, Ïe na relativnû znaãném mnoïství pfiedev ím venkovsk ch sloupû a pilífiû se dosud dochovaly zbytky (v nûkter ch pfiípadech znaãnû rozsáhlé, a ojedinûle i kompletní pfiekryvy) historick ch povrchov ch úprav kamene. Uvedené zji tûní obohatilo poznání ãeského sochafiství a pfiispûlo k tomu, Ïe tyto zbytky jsou v souãasnosti vnímány jako souãást vypovídací hodnoty památky jako historického pramene. Tuto skuteãnost jiï reflektovaly umûleckohistorické diplomové a disertaãní práce na ãesk ch univerzitách. 3 V sledky fie ení úkolu se uplatàují v rovinû základního umûleckohistorického bádání, ale pfiedev ím v poloze aplikovaného interdisciplinárního v zkumu pro oblast ochrany a péãe o památkov fond v âeské republice. SlouÏí také jako v chozí materiál pro záchranu a restaurování specifického druhu kamenosochafisk ch dûl, mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupû a pilífiû. V oblasti metodické pfiedstavují v sledky úkolu základní v chozí materiál pro urãování hodnot památek tohoto druhu v ãesk ch zemích. Jsou v ak také materiálem, kter bude tfieba neustále doplàovat, roz ifiovat a aktualizovat. U vût iny sochafisk ch památek, kter mi se projekt zab val, se mnoho nebo vûbec nic nevûdûlo o autorech jejich figurálních a architektonick ch ãástí. Také v této oblasti pfiineslo fie ení projektu zajímavá nová zji tûní. Vzhledem k omezenému rozsahu pfiíspûvku uvedu jen nûkterá z nov ch zji tûní, nûkdy dosti pfiekvapivá autorství sochafisk ch monumentû. Sloupy v Pardubickém kraji Dosavadní literatura povaïovala za autora trojiãní statue na námûstí v Chrudimi Jana Battistu Bullu, jako spoluautory pak uvádí chrudimského sochafie a fiezbáfie Jana Pavla Cechpaura, chrudimského sochafie Ignáce Rohrbacha, Jifiího Franti ka Pacáka a architekta Jana BlaÏeje Santiniho. Ovûfiování informací spojené s fie ením pfiedkládaného programového projektu v ak prokázalo, ales- 2 Soupis vydan ch publikací zab vajících se v hradnû mariánsk mi, trojiãními a dal ími svûteck mi sloupy a pilífii v âechách uvádíme v závûreãném pfiehledu. 3 Jedná se o práce na Masarykovû univerzitû v Brnû, Univerzitû Jana Evangelisty Purkynû v Ústí nad Labem, Fakultû restaurování Univerzity Pardubice nebo Univerzitû Karlovû v Praze. 2 3 Obr. 2. Brtnice (okres Jihlava), Simon Ohnesorg, sloup se sochou sv. Leopolda severnû za mûstem u vidlice silnic na Jihlavu a Luka nad Jihlavou, 1676 1677. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2004) Obr. 3. Brtnice (okres Jihlava), autor neznám, sloup se sochou sv. Leopolda severnû za mûstem u vidlice silnic na Jihlavu a Luka nad Jihlavou, 1676 1677, detail horní ãásti. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2004) 333

Obr. 4. Jihlava, Masarykovo námûstí, sochafi Antonio Laghi, kameníci Augustin a Jakub Brascha, sloup se sochou Panny Marie (Immaculata), 1686 1691. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2004) Obr. 5. Polná (okres Jihlava), Husovo námûstí, Viktor Václav Morávek, Martin Ignác Morávek?, oblakov sloup se souso ím Nejsvûtûj í Trojice, Pannou Marií a sochami svûtcû, 1749 1750. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2004) o dobové situaci. TotéÏ mûïeme fiíci o jejich dal- ích osudech. Nûkde jde o témûfi plynul pfiíbûh, nûkde o pfietrïit sled událostí a nûkde nezbude neï ustoupit od hledání pfiíbûhu jednotlivé památky a pokusit se alespoà o její umístûní do skupiny pfiíbuzn ch v tvarn ch dûl. 4 5 poà pokud to dovolí anal za a v klad dochovan ch písemn ch pramenû, Ïe podíl dal ích spoluautorû nelze podloïit existujícími nebo zatím objeven mi archivními prameny. Na budování monumentu v ak urãitû pracovalo více autorû, mezi nimiï ale zfiejmû chybûl Jifií Franti ek Pacák. 4 V posledních létech díky fie ení programového projektu do lo také k novému poznání monumentálních prací litomy lského sochafie Antonína Appelera. Na základû archivních pramenû bylo novû prokázáno, Ïe je autorem mariánského monumentu v Letohradû a sloupu téhoï zasvûcení v Litomy li. DÛleÏité je pfiipsání autorství mariánské statue v Îamberku Na ryneãku, provedené na základû signatury a novû zji tûn ch údajû o umûlcovû Ïivotû, sochafii Janu Václavu Hayslerovi. Ten byl v dosavadní literatufie znám jako autor mariánského sloupu z roku 1714 v Solnici. Vytvofiil také v letech 1707 nebo 1709, a po roztrïení podstavce v letech 1715 1716 opravil, s t mï kameníkem mariánsk monument na námûstí v Kostelci nad Orlicí. V pfiípadû sochafie Jana Václava Hayslera, kter je v Îamberku doloïen od roku 1701 aï do své smrti v roce 1740, bude moïné hledat dal í sochafiská díla, která snad vy la z jeho dílny. Je také pravdûpodobné, Ïe v dospûlosti pfievzal vybavení dílny jeho vnuk Alexius Cyliak. Zajímavou otázkou pro dal í v zkum proto bude zji tûní, zda a jak se uplatàovaly eventuální star í hayslerovské dílenské modely v Cyliakovû tvorbû. V posledních letech byl umûleckohistorick m bádáním zdûraznûn v znam olomouckého sochafie Jana Sturmera pro utváfiení v tvarné podoby moravského barokního sochafiství první poloviny 18. století. PrÛzkum mariánsk ch, trojiãních a dal- ích svûteck ch sloupû a pilífiû v Pardubickém kraji, pfiedev ím v okolí Moravské Tfiebové a Svitav, umoïnil pfiipsat Janu Sturmerovi a jeho dílnû autorství nûkolika dal ích, dodnes z ãásti dochovan ch sochafisk ch dûl. U moravskotfiebovského sloupu je autorství Jana Sturmera doloïeno ve více písemn ch pramenech. Nelze o nûm v tomto pfiípadû pochybovat. Skupina sloupû a soch, které stojí pfied kostelem v obci Kunãina nedaleko Moravské Tfiebové, vznikla v letech 1715 1718. Z formálního rozboru soch vypl vá, Ïe jejich autorem byl rovnûï Jan Sturmer. 5 K pracím olomouckého Jana Sturmera a jeho spolupracovníkû mûïeme pfiifiadit je tû dal í sochafiská díla. Jedná se o mariánsk pilífi v obci Rychnov u Moravské Tfiebové z roku 1717. Pofiízení dal ího mariánského sloupu, kter stojí u kostela v obci Vendolí u Svitav, je spojeno s faráfiem Kunertem, kter byl vendolsk m rodákem a sloup ve svém rodi ti nechal postavit v roce 1719. Informuje o tom nápis na podstavci s chronogramem a také ve spodní ãásti podstavce vysekaná datace 1719. Sloup tedy náleïí k sochafisk m monumentûm, které dal postavit kunãinsk faráfi Matûj Kunert. Pfii porovnání tvarové podoby a celkové kompozice vrcholové figury z tohoto sloupu a mariánsk ch soch v Moravské Tfiebové, Kunãinû i Rychnovû nelze pochybovat o tom, Ïe jejím autorem byl opût Jan Sturmer se svojí dílnou. Pro omezen rozsah se nelze zab vat podrobnostmi ani dal ím v vojem, pokud jde o urãení nov ch autorství. Pomineme také nové zprávy o tom, kde a ktefií v znamní ãe tí sochafii také pûsobili jako restaurátofii, jaké pouïívali materiály a pracovní postupy. Co je v ak nejdûleïitûj í, je ta skuteãnost, Ïe je moïné na základû publikovan ch poznatkû zaãít ãíst pfiíbûhy jednotliv ch sochafisk ch monumentû. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie hrály mnohdy v znamnou roli v Ïivotû mûstsk ch a venkovsk ch komunit. JiÏ pfiíprava a prûbûh jejich budování mnohdy leccos vypoví Sloupy v Libereckém kraji V regionu Libereckého kraje bylo v rámci projektu novû archivními prameny, v tomto pfiípadû smlouvou, doloïeno autorství trojiãního sloupu na námûstí v âeské Lípû. Jeho tvûrcem byl Johann Christian Ulrich, mû Èan a sochafi v saské Îitavû. Sochafiem, kter vytvofiil sloupy v Zákupech, Mafienicích, Fr dlantu a statui v Horní Polici, byl podle písemn ch záznamû Ondfiej Dubke, kter v letech 1700 1746 pûsobil jako dvorní sochafi Anny Marie Franti ky, velkovévodkynû Toskánské, a po její smrti v roce 1741 i její dcery. Novû zpfiístupnûné archivní prameny umoïàují utvofiit si plastick obraz o vzniku tûchto monumentû. Zatím neznámé je dílo sochafie Franti ka Hemmricha z Mimonû, kterého hodnovûrn pramen oznaãuje k roku 1730 jako autora mariánského sloupu v Oseãné. Pouze kfiestním jménem, ale vzhledem k souvislostem zcela jednoznaãnû je v pramenech urãen Osvald Wenda ze Îlutic jako autor mariánské statue ve Sloupu. Pozdûj í, av ak dûvûryhodn pramen urãuje jako autora pûvodní mariánské sochy na sloupu na námûstí ve StráÏi pod Ralskem kosmonoského sochafie Václava Jelínka. Sochafi Josef Leder z Prahy a kameník Gottfried Lawacze (Hlaváã?) ze SestroÀovic byli tvûrci trojiãního monumentu v Krásné. Písemné zprávy také urãují, Ïe mariánskou sochu a hlavici 4 Za doplnûní informace dûkuji Ivu Kofiánovi, oponentu tohoto ãlánku i celého v zkumného úkolu. 5 Viz zdûvodnûní, která pfiiná í text publikace MAXOVÁ, Ivana; NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRAD- NÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v okrese Svitavy. Praha : Státní ústav památkové péãe, 1997. Pfiíloha ãasopisu Zprávy památkové péãe. ISSN 1210-5538. 334

sloupu na námûstí v Hodkovicích nad Mohelkou vytvofiil v roce 1710 sochafi ãili kameník z Kosmonos, tedy nepochybnû ãlen sochafiské rodiny JelínkÛ, zfiejmû Martin Jelínek, kter také celou kapli natfiel". DoloÏeno je i autorství Josefa Maxe u sochy Panny Marie zavr ující sloup na námûstí v Turnovû. Písemné zprávy také mluví o tom, Ïe sochu pro sloup ve V eni u Turnova zhotovil v roce 1851 semilsk sochafi Prokop. Dosavadní literatura nepochybuje o tom, Ïe autorem sloupu v Cvikovû byl Johann Christian Ulrich, statue v BlíÏevedlech pak Franti ek Tolinger. Vysloven byl pfiedpoklad, Ïe autorství sloupu sv. Franti ka v Luãanech nad Nisou je moïné pfiipsat turnovskému sochafii Janu Chládkovi star ímu a sochafiskou sloïku mariánského sloupu v Semilech dílnû kosmonosk ch JelínkÛ, snad Martinovi st. nebo Josefu Jifiímu Jelínkovi. Obecnû je také pfiijímáno pfiipsání mariánské statue v Liberci Matyá i Bernardu Braunovi. Pfiipomenuté dochované zprávy ukazují, Ïe v znamn m mûstsk m sochafisk m monumentûm byla v prûbûhu 18. století vûnována velká pozornost. Sochy Ïily se sv m mûstem. Sloupy v Jihoãeském kraji Stejnû jako v jin ch v pfiedcházejícím textu uveden ch regionech, také v Jihoãeském kraji se u vût iny sochafisk ch dûl ze sledovaného souboru nepodafiilo archivnû doloïit nebo jin mi metodami zjistit jejich autory. V Jihoãeském kraji se ale pfii zpracovávání podkladû narazilo na situaci, kdy je sice známé jméno sochafie a základní údaje o jeho Ïivotû, neví se ale nic o jeho jihoãeské tvorbû. Jedná se o sochafie Jana (Johanna) Walsera. Ten se usadil v âesk ch Budûjovicích v roce 1745. Zemfiel v roce 1758 ve stáfií ãtyfiiceti let. Známé jsou v ak pouze jeho práce pro rakouskou Vitoraz, kde v roce 1747 vybudoval na námûstí obláãkov sloup Nejsvûtûj í Trojice. Zmínkou ve farní kronice ve Vitorazi je doloïeno také jeho autorství sochafiské ãásti nového oltáfie, kter nechalo pofiídit tamní bratrstvo Nanebevzetí Panny Marie v roce 1747. Ve farním archivu ve Vitorazi je dochováno vyúãtování, podle kterého v roce 1749 Johann Walser vytvofiil hlavní oltáfi ve farním kostele ve Vitorazi. Existuje ale nûkolik jihoãesk ch sloupû nebo pilífiû, kde zprávy o autorech nechybí. Jde vût inou o mûstské statue. V âesk ch Budûjovicích je písemn mi prameny smlouvou doloïeno autorství sochafie Josefa Dietricha v pfiípadû statue Panny Marie Budûjovické se sochami sv. Aureciána, sv. Mikulá e, sv. Rocha a sv. ebestiána na Mariánském námûstí z let 1715 1716. Archivní prameny také dokládají podíl kameníka Kristiána Horna pfii tvorbû monumentu. Josefa Dietricha povaïuje literatura také za autora ãeskobudûjovického sloupu Nejsvûtûj í Trojice (Gnadenstuhl) u dominikánského kostela datovaného rokem 1741. Stejnû tak svatojánskou statui s doprovodnou sochou sv. Barbory na námûstí v Trhov ch Svinech z roku 1722 povaïuje dosavadní bádání za práci Josefa Dietricha. Ve zprávû ze dne 17. kvûtna 1995 pfiipsal Josefu Dietrichovi sochafiskou sloïku svatojánského pilífie v Bene ovû nad âernou PhDr. Vít Honys z Památkového ústavu v âesk ch Budûjovicích. Jeho hypotéza, aãkoli ji ve zprávû nezdûvodàuje, se zdá b t pravdûpodobná. Existují skuteãnû jisté podobnosti napfiíklad mezi sochami svûtcû v Bene- ovû nad âernou a statuí Panny Marie Budûjovické v âesk ch Budûjovicích. Nakonec jin sochafi Dietrichov ch kvalit není v té dobû v regionu znám. Stále v ak zûstává otevfiená moïnost, Ïe sochy v Bene ovû nad âernou souvisí také s tvorbou sochafiû ãinn ch v návaznosti na lomy v eggenburgské oblasti. Písemné prameny, které dokládají nejen autorství jednotliv ch souãástí mariánského sloupu, se dochovaly v âeském Krumlovû. Je z nich zfiejmé, Ïe dne 20. ãervna 1708 byla uzavfiena smlouva na provedení kamenick ch prací s místním kamenick m mistrem Johannem Plantzkerem (Planskerem), jenï byl i dvorním kamenick m mistrem eggenberské vrchnosti. V následujícím roce, a to dne 15. dubna 1709, byla uzavfiena smlouva s praïsk m sochafiem Matûjem Václavem Jäckelem na zhotovení soch pro sloup. V âeském Krumlovû se v ak vedle smluv dochovaly i dal í písemnosti vztahující se ke vzniku sloupu. Na jejich podkladû je moïné rekonstruovat mnoho detailû z pfiíbûhu budování monumentu. Informují napfiíklad o poãáteãních krocích ãeskokrumlovské obce, která se zaãala zajímat o to, jaké by mûly b t pouïity materiály, kolik by stála realizace zámûru vybudovat svûteck sloup, kdo by mohl práci provést. Písemnosti plasticky ilustrují postup zpracovávání kresebn ch návrhû sloupu a jeho v zdoby. Ty provedl, jak ukázal rozbor informací získan ch z archivních pramenû, malífi Michael Václav Halbax. DoloÏeno je také zhotovování modelu, vyjednávání s dodavateli prací, které skonãilo ve své hlavní linii, aã bylo mnohem pestfiej í a nároãnûj í, uzavfiením smlouvy se sochafiem Jäckelem. Dochované archivní prameny umoïàují sledovat také postup vlastní realizace prací na budování mariánského monumentu, které se nakonec protáhly, hlavnû v dûsledku nedostatku financí na stranû mûsta, ale také proto, Ïe v roce 1713 postihla âechy i âeskokrumlovsko dal í morová rána, na dlouh ch osm let. Monument byl tedy dokonãen aï v roce 1716. Archivními prameny odhalené mnoïství detailû lze podrobnûji studovat na pfiíslu n ch místech publikace. 6 6 7 Obr. 6. Nová Cerekev (okres Pelhfiimov), námûstí T. G. Masaryka, neznám autor, sloup se sochou Panny Marie (Immaculata), kolem 1750. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2005) Obr. 7. Pelhfiimov, neznám autor, pilífi se sochou Piety a reliéfy s nástroji Kristova umuãení pfii praïské silnici (nyní Dûkanská zahrada), 1661. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2005) 6 Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v Jihoãeském kraji. Praha : Národní památkov ústav, 2009. ISBN 978-80-87104-33-0. 335

9 8 Obr. 8. Zahrádka-Horní Paseka (okres HavlíãkÛv Brod), neznám autor, pilífi se sochou Panny Marie u kostela na okraji vodní nádrïe, 1738. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 1996) Obr. 9. Budi ov (okres Tfiebíã), námûstí Svobody, vídeàsk sochafi, sloup se souso ím Nejsvûtûj í Trojice a sochami sv. Floriána, sv. ebestiána, sv. Antonína Paduánského a sv. Rocha na balustrádû pfied domy ãp. 43 a 44, 1723 1725. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2005) Obr. 10. Telã-Staré Mûsto (okres Jihlava), námûstí Matky BoÏí, Simon Ohnesorg, sloup se sochou Panny Marie (Immaculata), 1673. (Fotosbírka NPÚ ÚP, 2005) Podrobné písemné zprávy, i kdyï neposkytují tak plastick obrázek budování monumentu jako ony ãeskokrumlovské, se dochovaly o mariánském pilífii, kter stojí na námûstí v Tfieboni. Zevrubné informace o vzniku sloupu nám v ak poskytují úãty z jeho stavby dochované v archivu tfieboàského panství. Dovídáme se z nich, Ïe sochafiská práce na sloupu je dílem ãeskobudûjovického sochafie Leopolda Huebera, zatímco kamenickou práci vykonal jeho jmenovec (snad to byl jeho pfiíbuzn ), kamenick mistr Johann Hueber z Zoggelsdorfu u rakouského Eggenburgu. Smlouvy s obûma Huebery byly uzavfieny 20. ãervence 1780. Úãty informují o nákladech na pouïité materiály, pfiípravky a nástroje a o tom, kolik stály dal í práce, vedle sochafisk ch a kamenick ch, které byly potfiebné pfii budování monumentu. 10 Z archivních pramenû je také moïné zjistit, kdo je autorem sochafiské figurální sloïky i architektonick ch prvkû mariánského sloupu v Písku. Dne 28. listopadu 1713 uzavfieli Píseãtí dvû smlouvy na postavení sloupu. Jednu smlouvu na sochafiské práce s plzeàsk m sochafiem Kristiánem Widemannem a druhou smlouvu na kamenické práce s horaïìovick m kamenick m mistrem Franti kem Zebererem. Tito dva autofii jsou doloïeni smlouvami. Tfii dodateãnû pfiipojené sochy jsou umûleck mi historiky pfiipisovány vesmûs rovnûï Widemannovû dílnû; nejnovûji je na nich v ak (zvlá tû na sochách sv. Vavfiince a sv. Franti ka Xaverského) pfiedpokládán v znaãn podíl Kristiánova syna Lazara Widemanna. Ménû písemn ch pramenû se dochovalo o budování mariánského sloupu, kter stojí na námûstí v Blatné. NejdÛleÏitûj ím archivním pramenem je jeho soudob nákres, datovan rokem 1726 (pûvodnû datum znûlo 1706, ale bylo poté opraveno) a opatfien jednak podpisem autora nákresu ( Johann Hoffmann fecit ), jednak podpisem majitele blatenského panství ( Joseph Graff v. Sereni ) s pfiipojenou peãetí. Fundátorem sloupu byl tedy zjevnû Josef hrabû Serényi, jehoï znak se na sloupu dodnes nachází spolu se znakem jeho manïelky Marie AlÏbûty, rozené hrabûnky z Vald- tejna, autorem pak byl místní sochafi a malífi Jan Hoffmann. JiÏ pouze nepfiímé jsou historické písemné prameny vztahující se k autorství sochafiské v zdoby mariánského sloupu v Daãicích. Nejstar í písemnou zmínku o daãickém sloupu Panny Marie ( Unßer Lieben Frauen Martter-Saulln ) nalézáme v mûstsk ch úãtech k listopadu 1727. V roce 1732 pak na sloupu pracoval místní sochafi Sebald Kölbel. Z dûchodu panství mu tehdy bylo zaplaceno celkem 7 zlat ch 30 krejcarû za jeho práci pro vrchnost, jejíï souãástí byl i jeden kamenn andílek ke sloupu. Sebald Kölbel b vá proto pokládán i za autora celého sloupu, postaveného jen sedm let pfiedtím. U trojiãního monumentu, kter stojí na námûstí v Jindfiichovû Hradci, je sochafi Matûj Strachovsk povaïován za jeho autora pouze na základû hypotetického v kladu historick ch pramenû. 336

V Mirovicích autor tamního mariánského sloupu nebyl dlouho znám. AÏ v roce 1946 Oldfiich J. Bla- Ïíãek upozornil na skuteãnost, Ïe se na sloupu nachází signatura praïského sochafie Jana Jifiího lanzovského, jehoï jménem byl oznaãen plintus sochy sv. Barbory. Pfii restaurování v 90. letech 20. století v ak jiï nebyla signatura identifikována. Pouze zcela nepfiímo podporují archivní prameny konstatování, Ïe autorem trojiãního sloupu, kter stojí u kostela na námûstí v âimelicích, je Jan Karel Hommer (Hammer). Toto urãení vychází ze skuteãnosti, Ïe Hommer (Hammer) v âimelicích od doby kolem roku 1737 pûsobil. Pouze nápis Platzer na plintu sochy sv. ebestiána dokládá pûvod sochafiské v zdoby mariánské statue v Radomy li z roku 1860 v praïské dílnû rodiny PlatzerÛ. Dal í autory statuí nebo jejich ãástí známe aï z 20. století a století následujícího. Tak ve Vimperku mariánskou sochu stojící na pilífii v ka nû na námûstí vytvofiil sochafi Tomá Franta v roce 2005. Sama ka na pochází z 19. století a autorem jejího bazénu byl v roce 1868 kameník Johann tûrbik. Sochu Madony na sloupku v NûÏovicích u Milevska zhotovil také v roce 2005 sochafi Michal Ma ek. Za autora mariánsk ch sloupû v Lomci a Libníãi lze povaïovat sochafie a restaurátora Ivana Tlá ka, jenï pfii nich vyuïil kopií-v duskû ãástí mariánského sloupku, kter stojí ve stfiedu ka ny na námûstí ve Slavonicích. Figuru andûla na pilífii ka ny v De tné u Jindfiichova Hradce zhotovil, podle nápisu na plintu sochy, sochafi Rudolf Dominik Zafouk ze sochafiské rodiny ZafoukÛ, jejíï ãinnost byla v poãátcích mimo jiné spojena s figurální plastikou vznikající v hutích v Komárovû. Rudolf Dominik Zafouk vytvofiil mnoho sochafisk ch dûl v pfiedlitavské ãásti monarchie. V Jindfiichovû Hradci napfiíklad pracoval pro âerníny na sochafiské v zdobû jejich hrobky. Sloupy v Ústeckém kraji V regionu kraje Ústí nad Labem se podafiilo v rámci fie ení programového projektu soustfiedit nové informace o tomto druhu kamenosochafisk ch památek. Pro Bene ov nad Plouãnicí (okres Dûãín) byly analyzovány dochované historické záznamy o budování sloupu na námûstí. Údaje tûchto zápisû mûïeme shrnout do konstatování, Ïe sochafiská v zdoba sloupu je dílem jednak litomûfiického sochafie Josefa Fischera (sochy Panny Marie i ãtyfi dal ích svûtcû, jakoï i hlavice), jednak markvartického sochafie, u nûjï je uvedeno pouze kfiestní jméno Wenzel (ãtyfii reliéfy, jakoï i vytesání nápisû a úpravy postamentu, sloupu a hlavice). Kamenickou práci vykonal vernefiick kameník Josef Franz Thun; po jeho smrti pak tuto práci dokonãil jeho bratr Johann Georg Thun. Kámen pro sochy nalámal nejmenovan kamenolamaã v kamenolomu v Krásném Bfieznû, zatímco kámen pro kamenickou práci nalámal v Labské Stráni Christoph Ullrich, kamenolamaã z Bynovce. Z dal ích fiemeslníkû uveìme malífie Mathese Lohra z Dûãína, kter natfiel celou statui, a Jakoba Weügela z âeské Kamenice, kter natfiel bílou barvou mariánskou sochu a ãtyfii tabule, pfiiãemï provedl i pozlacovaãské práce, kováfie Christopha Bendela, místní zámeãníky Antona Langera a Franze Preiße, ktefií zhotovili lucerny, tesafiského mistra Josefa Neuma, jenï postavil le ení, a zednického mistra Christopha Lorentze (snad totoïného s Hansem Christophem Lorentzem z Jedlky), kter zhotovil základy. JiÏ v roce 1734 byl pfiivezen základní kámen a budování monumentu bylo dokonãeno v roce 1745. Dal í svûteckou statuí v regionu kraje Ústí nad Labem, u které se podafiilo v rámci fie ení programového projektu vûdy a v zkumu urãit autora, je sloup se sochou sv. Mafií Magdaleny v obci B ãkovice (okres Litomûfiice). Jeho autorem byl sochafi Andreas (Ondfiej) Dubke. Sloup pochází z roku 1738. Statue na âerném byla postavena tak, Ïe se volnû vázala na sloïit systém cest a kompoziãních vazeb urbanizujících ir í okolí areálu ploskovického zámku, stavûného podle projektu velkovévodkynina dvorního stavitele Václava paãka. Také u sloupu stojícího na námûstí v Litomûfiicích se podafiilo shromáïdit nové informace. V nejvût í struãnosti lze uvést katalogové heslo Litomûfiice, Abraham Felix Kitzinger (sochafi), AmbroÏ Walde (kameník) a Giulio Broggio (stavitel), sloup se sochou Panny Marie (Immaculata) na námûstí Míru, 1680 1685. Pro stavbu mariánského sloupu na námûstí se mûsto Litomûfiice rozhodlo v morovém roce 1680. Základní kámen ke stavbû sloupu poloïil sám biskup ternberk na Velikonoce (12. dubna 1680). Dne 13. ledna 1682 se v mûstské radû projednávala záleïitost t kající se stavby sloupu. V zápise z této schûze se pí e: Ambrosius Wolt, Steinmetzer, Ïádá vûdûti, kolik voken v sloupû na rynku mají b ti; sne eno, aby o to s Juliusem Broggi conferíroval. (TamtéÏ, nestránkováno.) Z tohoto zápisu poznáváme jména dal ích dvou úãastníkû stavby sloupu kamenického mistra AmbroÏe Waldeho a architekta a stavitele Julia Broggia. Sloup byl vysvûcen v srpnu 1684. V Litomûfiicích stojí také souãasn zástupce typu svûteckého sloupu. Jeho autorem je sochafi, absolvent praïské AVU MgA. Jakub Vlãek. Sloup se sochou sv. Kry tofa pochází z roku 2007. Se jménem mosteckého sochafie Jana Adama Dietze je spojováno autorství mariánského sloupu v Hofie Svaté Katefiiny pocházejícího z roku 1714. Dochovanou smlouvu mûsto 15. listopadu 1713 uzavfielo se sochafiem Adamem Tietzem (tj. Janem Adamem Dietzem) z Jezefií. V Mariánsk ch Radãicích je za autora pilífie se souso ím Nejsvûtûj í Trojice z let 1721 1724 pokládán Matûj(?) Tollinger. V Mostû byl autorem sloupu se sochou sv. Anny Samétfietí z roku 1681 Giovanni Pietro Toscano, zlacení provedl Christoph Leopold Lillig. Informuje nás o tom dochovaná smlouva, kterou 8. bfiezna 1681 uzavfiela mostecká mûstská rada s panem Johannem Peterem de Toscano, fiezbáfiem (intagliatore), tedy s vla sk m sochafiem a kameníkem Giovannim Pietrem Toscanem. Dne 30. záfií 1681 uzavfiela mûstská rada dal í smlouvu, tentokrát s místním mû Èanem a malífiem Christophem Leopoldem Lilligem, jemuï zadala za odmûnu 30 zlat ch pozlacení kamenné sochy sv. Anny na sloupu. Sloup se souso ím Nejsvûtûj í Trojice dal postavit na námûstí v Teplicích tehdej í majitel teplického panství Franti ek Karel hrabû Clary-Aldringen od sochafie Matyá e Brauna, a to na základû smlouvy, uzavfiené 12. dubna 1717 (nikoli tedy 1718, jak chybnû uvádí ve kerá dosavadní literatura). Originál jednoho ze dvou vyhotoven ch exempláfiû smlouvy, podepsan Braunem, se v clary-aldringenském archivu dochoval. Citován je v pfiíslu ném dílu knihy o mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupech a pilífiích v âechách. V Duchcovû byl za autora sloupu na námûstí v recentní i star í literatufie povaïován duchcovsk sochafi Matthias Kühnel. Tuto atribuci zavedl do literatury historik umûní Josef Opitz. V rámci fie ení programového projektu se v ak podafiilo pfiipsat, na základû písemn ch archivních podkladû i umûleckohistorick m srovnáním, autorství statue Michalu Janu Josefu Brokoffovi. Kühnel provádûl doplnûní jiï existujícího sochafiského díla. Tímto zji tûním také do lo k posunu ãasového zafiazení souso í. Dosud obecnû pfiijímaná datace pfied rokem 1757 bude muset b t opravena na datování 1720 1721. To pfiedstavuje znaãn posun v ãase, a tím i v chápání statue v kontextu ãeského barokního sochafiství. Sloupy v kraji Vysoãina Tak jako v jin ch regionech, i v kraji Vysoãina se dochovalo minimum archivních zpráv o tom, kter sochafi nebo sochafii statui vytvofiili. Na základû dochované smlouvy lze pfiipsat autorství mariánského oblakového sloupu stojícího na námûstí v Telãi brtnickému sochafii Davidu Lipartovi. Písem- 337

né prameny také jasnû urãují autorsk podíl tfiebíãského sochafie tûpána Pagana na vzniku jaromûfiického monumentu Nejsvûtûj í Trojice. O souboru svûteck ch sloupû v Brtnici, které vznikly v estém a sedmém desetiletí 17. století, víme na základû dochovan ch písemn ch pramenû, Ïe zfiejmû pfieváïnou vût inu z nich, ne-li v echny, vytvofiil, jak nakonec naznaãuje i rustikální tvarová podoba jejich figurálních ãástí, místní kameník Simon Ohnesorg z Vyskytné u Jihlavy. Relativnû hodnovûrná jsou také autorská pfiipsání zaloïená na písemn mi prameny nezpochybnûné dlouholeté tradici (v nûkter ch pfiípadech fixované ve staré literatufie), kterou nakonec akceptovalo i novodobé umûleckohistorické bádání. Obecnû je pfiijímáno, Ïe mariánsk sloup na námûstí v Jihlavû zbudovali v letech 1689 1691 sochafi Antonio Laghi a kameníci Augustin a Jakub Brascha. Trojiãní sloup ve Îìáru nad Sázavou vytvofiil v roce 1706 Jakub Steinhubel. Pochyb není ani o tom, Ïe pro mariánsk sloup na námûstí v Havlíãkovû Brodû je nejv znamnûj í v tvarn podíl Giovanniho Battisty Bully, stejnû jako Ïe jezuitsk sochafi z Kutné Hory Franti ek Baugut je autorem monumentu sv. Jana Nepomuckého z let 1717 1720 v Poãátkách. Nezpochybnûno také zûstává autorství otce nebo syna MorávkÛ u trojiãní statue v Polné. TotéÏ platí o pardubickém sochafii Jakubu Teplém v pfiípadû mariánského sloupu v Ledãi nad Sázavou. Nejasná je naproti tomu situace v pfiípadû urãení autora nebo autorû pilífie Nejsvûtûj í Trojice v Budi- ovû, kter vznikl v roce 1723. Dosavadní literatura jej mylnû pfiipisovala tûpánu Paganovi nebo sochafii Brennerovi z Vídnû. Podle dostupn ch písemn ch pramenû je v ak moïné povaïovat za pravdûpodobné, Ïe figurální ãásti statue vytvofiil nám blíïe neznám vídeàsk sochafi s kfiestním jménem Andres. Architektonické ãásti mohl zhotovit místní kameník. Tomu, Ïe se na tvorbû statue podílelo nûkolik tvûrcû, by nasvûdãovala i ta skuteãnost, Ïe figurální a architektonické ãásti jsou vytvofieny z rozdíln ch druhû kamene (figury z mu lového vápence, architektura ze Ïuly a pískovcû). Zajímavá je situace v pfiípadû urãení moïného autora mariánského sloupu v âervené eãici, kter vznikl v roce 1712. Iniciátor stavby, místní dûkan Zimmermann, sice do farní pamûtní knihy zapsal podrobné vyúãtování nákladû na zbudování sloupu, ale zaznamenané údaje, jak je to u podobn ch písemn ch pramenû z té doby obvyklé, neuvádûjí jména osob, které na stavbû pracovaly. Pouze proto, Ïe na stavbu daroval kromû práce je tû 30 krejcarû, se dovídáme jméno zedníka Antonia Alferiho (Alfieriho) z âervené eãice. O jménech ostatních fiemeslníkû se písemné prameny nezmiàují. AlespoÀ u sochy Panny Marie je v ak moïné kromû ceny, která ãinila 25 zlat ch, zjistit je tû dal í informaci, kterou zfiejmû dûkan Zimmermann chtûl z nûjakého dûvodu zaznamenat. Uvedl: Za kamennou sochu, udûlanou v Praze 25 zlat ch. Pravdûpodobnû tak chtûl sdûlit, Ïe nejde o sochu z dobového pohledu nev znamnou, neboè její praïsk pûvod jí dodával na hodnotû. Jak praïsk sochafi byl autorem sochy, se ani v tomto pfiípadû pfiímo nedovídáme. Její podoba v ak dovoluje vyslovit domnûnku, Ïe jde o sochu vzniklou v praïské dílnû Matûje Václava Jäckla. Toto pfiipsání podporuje i skuteãnost, Ïe dûkan Zimmermann byl ãlenem fiádu kfiiïovníkû s ãervenou hvûzdou, pro jejichï praïsk chrám Jäckel také pracoval. Za úvahu stojí i to, Ïe Jäckel vytvofiil, i kdyï aï pozdûji, sochafiská díla pro klá terní kostel v nedaleké Îelivi. K pilífii s mariánskou sochou na námûstí v Osové Bít ce nemáme k dispozici Ïádné písemné prameny, které by nás informovaly o jeho vzniku. Svou kompozicí a dal ími formálními znaky se v ak socha hlásí k tvorbû z âech, ze sochafiského rodu kosmonosk ch JelínkÛ pocházejícího velkomezifiíãského sochafie Alexandra Jelínka. Sloupy Karlovarského kraje Také v rámci regionû Karlovarského kraje pfiibyla nová autorská urãení. Podafiilo se díky nalezení smlouvy a vyúãtováním prací urãit, Ïe autorem sloupu se souso ím Nejsvûtûj í Trojice v Lokti nad Ohfií byl jáchymovsk sochafi Johann Georg Grobisch. Je to bohuïel v tomto regionu jediné nové pfiipsání podloïené ovûfien mi písemn mi prameny. S velkou mírou pravdûpodobnosti lze mluvit o autorství Osvalda Josefa Wendy u sloupu s figurou Panny Marie ve Valãi. V pfiípadû monumentální trojiãní statue stojící v Teplé u radnice se jako pravdûpodobnûj í zdá b t její pfiipsání Johannu Karlu Stülplovi. Závûrem Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie mûly rûzné pofiizovatele. Pokud se dochovaly zprávy o tom, kdo nesl náklady na jejich pofiízení, pak to vût inou u tûch ménû nároãn ch byly jednotlivé osoby. Sochafisky a kamenicky nároãnûj í nebo vyslovenû nároãné pak financovaly celé skupiny pofiizovatelû. Vût inou v nich byly zastoupeny obce, vrchnosti, nûkdy se pofiádaly vefiejné sbírky. Ve skupinách pofiizovatelû nalézáme také jednotlivce, napfiíklad duchovní nebo mû Èany. Mûstské sloupy a pilífie pfiedstavovaly v znamnou sloïku v urbanistickém uspofiádání místa. Vût inou zaujímaly v znamnou pozici na námûstí. I v tomto pfiípadû v ak docházelo ke sporûm, napfiíklad kdyï budovan sloup ztûïoval pfiístup do nûkterého z domû na námûstí. Pak se jeho vlastník nebo vlastníci bránili a v znam monumentu pro komunitu, ideologii ustupoval utilitárním zájmûm (alespoà u vlastníkû dotãené nemovitosti). Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v ak mnohdy tvofiily nejen body, do nichï se sbíhaly osy nejv znamnûj ích mûstsk ch komunikací. To byl nakonec model, kter se uplatàoval jako obecnû platn jiï od druhé poloviny 16. století po Tridentském koncilu. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v men ích ãesk ch mûstech a sídli tních útvarech ãasto zdûrazàovaly svûj v znam pro Ïivot komunity i jinak neï umístûním ve v znamn ch bodech jejich pûdorysu. Tyto sochafiské monumenty se vût inou odli ovaly i tím, Ïe díky nátûru provedenému ve svûtlé barevnosti u lechtilého kamene a ãastokrát opakovanû obnovovanému pûsobily svojí bûlostí a vzhledovou novostí jako protiklad k ãasto patnû udrïovan m fasádám stavebních objektû, které v nûkter ch místech ãeského venkova byly i na námûstích je tû dfievûné s tmavou úpravou povrchu. Také tímto zpûsobem poutal sloup nebo pilífi pozornost diváka a stával se ideov m i urbanistick m centrem komunity. Pfii soupisu mariánsk ch, trojiãních a dal ích svûteck ch sloupû a pilífiû se dbalo toho, aby interdisciplinarita projektu, která se v poslední dobû stává jak msi zaklínadlem, nezûstávala pouze na papífie. Do práce byli angaïováni nejen historikové umûní, ale také restaurátofii a chemici-technologové. Objekt byl v první fiadû zamûfien pomocí systému GPS. Toto urãení lokace se provádûlo od roku 1997. V rámci projektu Morové sloupy v âesk ch zemích byla provádûna dokumentace památek v bûrovû také z hlediska pfiírodovûdného. Pfiírodovûdné práce byly zamûfieny na terénní ohledání památek doprovázené odbûrem vzorkû. Pozornost se zamûfiila pfiedev ím na dokumentování historick ch povrchov ch úprav kamene (polychromních a monochromních nátûrû). Na terénní etfiení navazovaly laboratorní anal zy odebran ch vzorkû. V sledky byly konfrontovány s archivními prameny. 7 7 Srovnej napfiíklad MAXOVÁ, Ivana; NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v okrese Ústí nad Orlicí. Praha : Státní ústav památkové péãe, 1998, s. 8 9. Pfiíloha ãasopisu Zprávy památkové péãe. ISBN 80-86234-00-2. ISSN 1210-5538. 338

11a Z nûkolika památek byly odebrány vzorky star ch povrchov ch úprav kamene, které byly laboratornû zpracovány a podrobeny mikroskopické anal ze. V sledky tohoto prûzkumu byly fotograficky zdokumentovány. PrÛzkum prokázal, Ïe se na degradaci materiálu sloupû a pilífiû v znamnou mûrou podílejí negativní vlivy prostfiedí, ve kterém se památka nachází (v centru mûsta, vedle frekventovan ch dopravních kfiiïovatek, uprostfied polí, v lese, vlhkost terénu, mnoïství rostlinstva v bezprostfiedním okolí a dal í), a situování památky ke svûtov m stranám. Na zpracování je tû ãekají sloupy a pilífie v PlzeÀském a Stfiedoãeském kraji. Samostatnou pozornost pak bude nutné vûnovat sloupûm v hlavním mûstû Praze. Pfiehled publikovan ch soupisû: NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské a dal í svûtecké sloupy na Jiãínsku. In Z âeského ráje a Podkrkono í. 1994, roã. 7, s. 131 156. ISSN 1211-975X. NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské a dal í svûtecké sloupy na Semilsku. In Z âeského ráje a Podkrkono í. 1995, roã. 8, s. 167 194. ISSN 1211-975X. MAXOVÁ, Ivana; NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v okrese Svitavy. Praha : Státní ústav památkové péãe, 1997. Pfiíloha Zpráv památkové péãe. ISSN 1210-5538. MAXOVÁ, Ivana; NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské a dal í svûtecké sloupy v okrese HavlíãkÛv Brod. In Havlíãkobrodsko : vlastivûdn sborník. 1998, roã. 14, s. 5 49. MAXOVÁ, Ivana; NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy v okrese Ústí nad Orlicí. Praha : Státní ústav památkové péãe, 1998. ISBN 80-86234-00-2. MAXOVÁ, Ivana; NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy v okrese Rychnov nad KnûÏnou. Praha : Státní ústav památkové péãe, 1999. ISBN 80-86234-04-5. JIRÁSEK, Ludûk; NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské a dal í svûtecké sloupy v okrese Trutnov. In Roãenka Státního okresního archivu v Trutnovû. 1998. Trutnov : Státní okresní archiv v Trutnovû, 1999, s. 67 113. ISSN 1212-5229. ISBN 80-902709-0-5. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy v okrese Hradec Králové. Praha : Jalna, 2000. ISBN 80-86234-12-6. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy v okrese Náchod. Praha : Státní ústav památkové péãe, 2002. ISBN 80-86234-24-X. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v okresech Chrudim a Pardubice. V Praze : Státní památkov ústav; V Pardubicích : V chodoãeské muzeum, 2002. ISBN 80-86046-42-7. NEJEDL, Vratislav; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v Libereckém kraji : (okresy âeská Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily). Praha : Národní památkov ústav, 2003. ISBN 80-86234-31-2. ADAMCOVÁ, Katefiina; NEJEDL, Vratislav; SLÍÎKOVÁ, Zuzana; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v Karlovarském kraji : (okresy Cheb, Karlovy Vary a Sokolov). Praha : Národní památkov ústav, 2004. ISBN 80-86234-53-3. 11b Obr. 11a, b. âesk Krumlov, námûstí Svornosti, Matûj Václav Jäckel, kamenick mistr Johann Plantzker (Plansker, pomoc pfii zpracování projektu Michael Václav Halbax), sloup se sochou Panny Marie (Immaculata), pûdorys sloupu, celkov pohled (obr. a), plán nové ka ny u sloupu, umístûní sloupu v námûstí (obr. b), 1843. (Reprofoto ze Státního okresního archivu âesk Krumlov) Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v kraji Vysoãina : (okresy HavlíãkÛv Brod, Jihlava, Pelhfiimov, Tfiebíã a Îìár nad Sázavou). Praha : Národní památkov ústav, 2006. ISBN 80-86234-87-8. NEJEDL, Vratislav; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v Pardubickém kraji. Praha : Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0058-7. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v Jihoãeském kraji : (okresy âeské Budûjovice, âesk Krumlov, JindfiichÛv Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice, Tábor). Praha : Národní památkov ústav, 2009. ISBN 978-80-87104-33-0. ADAMCOVÁ, Katefiina; GLÁSER, Petr; KOVA ÍK, Viktor; GLÁSEROVÁ LEBEDOVÁ, Zdenka; NEJEDL, Vratislav; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v Ústeckém kraji : (okresy Dûãín, Chomutov, Litomûfiice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem). Praha : Národní památkov ústav, 2011, v tisku. 339