Prezident republiky poprvé na sjezdu âssd

2 trend Václav Klaus: Jednání nejstar í demokratické politické strany povaïuji za dûleïité Prezident republiky poprvé na sjezdu âssd Pane pfiedsedo, váïené delegátky a delegáti, dûkuji za opûtovné pozvání na vá sjezd. Va e pozvání jsem tentokráte pfiijal, protoïe va e jednání, jednání nejstar í demokratické politické strany v âeské republice, která je v souãasnosti hlavní opoziãní silou, povaïuji v kontextu událostí poslední doby za dûleïité. Mám na mysli na i vnitropolitickou nestabilitu i zhor ující se ekonomickou situaci. Vá sjezd jsem se rozhodl nav tívit s pln m vûdomím toho, Ïe je âssd stranou, která mne v loàské prezidentské volbû nepodporovala a která spolu se sv mi politick mi spojenci na úfiad hlavy státu kandidovala a prosazovala svého protikandidáta. Takov postup je v demokratickém státû normální a vyjadfiuje samu podstatu demokracie. LoÀskou prezidentskou volbu a vá postoj v ní zmiàuji i proto, abych hned v úvodu svého vystoupení pfiipomnûl fakt, Ïe politická v chodiska va í strany s m mi totoïná nejsou. Pfiesto bych chtûl zdûraznit, Ïe jako nejvy í ústavní pfiedstavitel âeské republiky v rámci sv ch pravomocí a povinností jednám vïdy s respektem k zájmûm v ech na- Fotofrafie na 1. stranû: Milo Scgmiedberger ich rozhodujících politick ch seskupení a Ïe k nim pfiistupuji z hlediska republiky a jejích obãanû jako celku. Demonstrovat odpovûdnost VÏdy jsem také byl a i v budoucnu zûstanu odpûrcem kabinetní politiky, provádûné za zády politick ch subjektû. Své kroky ãiním vefiejnû a b vám za dokument nû obãas kritizován jak zleva, tak zprava. Tak to ale asi má b t. Nepfii el jsem samozfiejmû mluvit o sobû. Nemíním rovnûï z tohoto místa komentovat poslední aktuality na í politické scény. Na va em jednání jsem se rozhodl vystoupit pfiedev ím proto, abych jasnû naznaãil, Ïe by v dne ní sloïité hospodáfiské situaci, a v jejím dûsledku i v komplikující se spoleãenské atmosféfie, mûly v echny na e v znamné politické síly a to více neï kdy jindy demonstrovat svou odpovûdnost vûãi zájmûm na í zemû. Celosvûtovou finanãní krizi a z ní pramenící hospodáfiskou recesi jsme sice nevyvolali, ale její dûsledky pocièujeme a je - tû nûjak ãas pocièovat budeme. A protoïe se tak ãi onak t ká v ech sociálních skupin na í spoleãnosti, je tfieba hledat spoleãné jmenovatele na ich zájmû a pfii jejich nalézání se oprostit od malicherností, osobních nevraïivostí ãi politikafiení, které jsou tak typické pro politické zápasy u nás. Hledání v chodiska ze souãasné situace Nevolám po tom, aby bylo v na í zemi po dobu hospodáfiské recese nebo po dobu ãeského pfiedsednictví Evropské unii omezeno ãi dokonce zastaveno bûïné politické zápolení. Takové moralistní ãi moralizující v zvy by byly nejen plané, ale i zbyteãné. Politick zápas stran v pravo-levém spektru je pfiirozen a pro hledání v chodisek ze souãasné situace mûïe b t i plodn. Chci v ak naléhavû apelovat a to jak nalevo, ta napravo aby Ïádná z na ich klíãov ch politick ch stran nepodlehla poku ení zneuïít pfiirozen ch obav obãanû z komplikující se hospodáfiské situace. Taková taktika by snad mohla pfiinést krátkodob volební úspûch, ale po kodila by hlavní strategick cíl, onen zmínûn spoleãn jmenovatel, na nûmï, jak vûfiím, jsme schopni se shodnout. Tím je budování elementární dûvûry obãanû v ná stát, v ná demokratick politick systém a v jeho schopnost nalézat racionální v chodiska z potíïí, jeï jsou pfiirozen m dûsledkem svobodn ch spoleãensk ch pomûrû. Právû sem smûfiuje má v zva, s níï se z tribuny va eho jednání chci obrátit nejen na vás, ale i na v echna ostatní soupefiící politická uskupení v na í zemi. Nepfiedhánûjme se v líãení katastrofick ch zpráv a scénáfiû, které ve vefiejnosti vzbuzují skeptická oãekávání, a tím se na prohlubování hospodáfiského poklesu v znamnû podílejí. Dne ní krize je krizí dûvûry Tato krize je také ãi moïná pfiedev ím krizí dûvûry. Politici mohou sv mi racionálními postoji ochránit více pracovních míst neï vlády, které bezhlavû pumpují do ekonomik peníze daàov ch poplatníkû. Nepfiehledná hospodáfiská situace a její nepfiíjemné pfiechodné prûvodní jevy, zasahující na tûstí zatím jen relativnû malou ãást na í spoleãnosti, jsou pro nás pfiíleïitostí, abychom sloïili zkou ku demokratické vyspûlosti a pojmu politická kultura dali prakticky obsah, a to pfii plném respektu k názorov m odli nostem mezi levicí a pravicí. Jenom to je cesta, jak ze souãasn ch problémû vyjít posilnûni a obohaceni. Jen tak se mûïe ukázat, Ïe vedle pfiirozen ch odli ností a rûzností umíme projevit i ducha svornosti, slu nosti a vzájemnosti. Vûfiím, Ïe se rokování va eho sjezdu bude nést v tomto duchu. Vûfiím a právû v tomto smyslu mu jako prezident republiky pfieji úspûch. Dûkuji vám za pozornost (Titulek a mezititulky redakce Trendu) Drama, které zatím nekonãí Úter 24. bfiezna Poslanecká snûmovna 101 hlasy (proti 96) vyslovila nedûvûru vládû premiéra Mirka Topolánka po 795 dnech jejího vládnutí. âtvrtek 25. bfiezna Prezident republiky Václav Klaus na PraÏském hradû pfiijal z rukou M. Topolánka demisi vlády a souãasnû ji povûfiil vykonáváním jejích funkcí aï do jmenování nové vlády. Sdûlil, Ïe poïaduje 101 podpisû poslancû k moïnosti sestavení vlády, ale bez pfiebûhlíkû. Pátek 26. bfiezna V. Klaus zahájil postupné jednání s pfiedstaviteli politick ch stran - Jifiím Paroubkem, pak Jifiím âunkem.

trend 3 Druhá ãást XXXV. sjezdu âeské strany sociálnûdemokratické 20. 22. bfiezna V ichni pûjdeme k eurovolbám 5. a 6. ãervna Z projevu pfiedsedy âssd Jifiího Paroubka v PrÛmyslovém paláci v Praze Milé pfiítelkynû, váïení pfiátelé, váïení hosté XXXV. sjezdu, sympatizanti, obãané celé âeské republiky, v na í politice fie íme souãasnû nûkolik ãasov ch a vûcn ch rovin pûsobení: jedná se o dennodenní, krátkodobé a stfiednûdobé (tedy podle volebního cyklu) i dlouhodobé úrovnû pûsobení. UdrÏujeme si v souãasné dobû stále, podle renomovan ch agentur pro v zkum vefiejného mínûní, slu n odstup ve volebních preferencích od ODS, na- eho hlavního soupefie. Obû dvû men í koaliãní strany se pfiitom potácejí na samé hranici své dal í snûmovní existence; jedna se k pûtiprocentní volební podpofie, jejíï dosaïení je nezbytné pro vstup do Poslanecké snûmovny, pfiibliïuje shora (KDU-âSL), druhá zdola (Strana Zelen ch). Z toho je patrné, Ïe role apendixu ODS mal m koaliãním stranám zkrátka nesvûdãí. Také vedoucí osobnosti sociální demokracie si udrïují znaãn odstup v popularitû od vedoucích osobností koalice pfiedsedû koaliãních stran, jak musely s jistou nevolí v minul ch dnech konstatovat i provládní média. Myslím, Ïe skvûl m úspûchem je skok v osobní popularitû na eho lídra pro volby do Evropského parlamentu Jifiího Havla na 40 % úroveà popularity, coï je více neïli premiér Topolánek. PfiiãemÏ je tû 30 % lidí Jifiího Havla nezná, má tedy je tû znaãn rûstov potenciál. Získání v konné moci není pro nás cílem, ale pouze a jedinû u sociálnûdemokratické strany to ani jinak b t nemûïe prostfiedkem. Prostfiedkem, ãi chcete-li podmínkou k tomu, abychom ve smyslu na ich ideálû a programu mohli nejen proklamovat, ale také reálnû rozvíjet ná demokratick politick systém, a to souãasnû s v eobecn m povznesením Ïivotní úrovnû lidu, svobody, sociální spravedlnosti a dûstojnosti kaïdého ãlovûka. Evropsk model sociálního státu V tomto smyslu nám pfiedev ím jde o obranu, ale souãasnû také o dal í prohlubování evropského modelu sociálního státu. Právû tento model opírající se o demokraticky spravovan a na sociální solidaritû zaloïen neziskov sektor vefiejn ch sluïeb, pfiedev ím zdravotnictví, kolství, penzijního zabezpeãení a sociální v pomoci reálnû zaji Èuje lidská práva, svobodu a dûstojnost kaïdého ãlovûka bez ohledu na jeho sociální postavení. Tento model je v sledkem mnoha desítek let evropského pokroku iniciovaného pfiedev ím skandinávsk mi vládami sociální demokracie jiï ve 20. a 30. letech 20. století, pochopitelnû také zejména po II. svûtové válce spjat se sociálními demokraty, labouristy a socialisty Nûmecka, Anglie, Francie, Itálie, panûlska, Belgie, Holandska a Rakouska. A proto se také stal základní hodnotou evropského spoleãenství. V tomto smyslu je to nejen sociální, ale mûïeme fiíci, i kulturnûhistorick model, odráïející demokratické tradice a morální hodnoty Evropy. Pod líbiv mi hesly individuální odpovûdnosti kaïdého ãlovûka za jeho osud pravice usiluje o prosazení dal í privatizace vefiejného sektoru, odstranûní daàové solidarity v zájmu nejbohat ích vrstev a postupné pfienesení vefiejn ch sociálních v dajû na bedra kaïdého obãana. Jde nejenom o zavádûní poplatkû za zdravotní péãi. Jde také o plnou privatizaci fakultních nemocnic, jeï dosud garantovaly nejvy í moïnou úroveà zdravotní péãe, i v ech dal ích nemocnic. CoÏ spolu s privatizací zdravotních poji Èoven a irok m zavádûním v ech moïn ch nadstandardû má zavést luxusní péãi pro bohaté, pfii nouzovém aï nedostupném o etfiení milionû dûchodcû, nízkoplacen ch zamûstnancû, ale i v znamné ãásti stfiední tfiídy. Souãasnû to má pfiinést nové pfiíleïitosti pro podnikatelské dravce, ktefií budou vyuïívat vefiejn ch zdrojû ke svému dal- Novû zvolené vedení âssd V sobotu 21. bfiezna 2009 i druh den 2. ãásti XXXV. sjezdu âssd v Praze, bylo zvoleno nové vedení strany: pfiedseda a místopfiedsedové. Pfiedseda: Jifií Paroubek, dosavadní pfiedseda Statutární místopfiedseda: Bohuslav Sobotka, dosavadní statutární místopfiedseda Místopfiedsedové: Milan Urban, dosavadní místopfiedseda Zdenûk kromach, dosavadní místopfiedseda Lubomír Zaorálek, místopfiedseda Poslanecké snûmovny Roman Onderka, primátor Brna Místopfiedsedkynû bude zvolena na zasedání Ústfiedního v konného v boru âssd Ústfiední kontrolní komise: pfiedseda Martin Starec, dosavadní pfiedseda ÚKK âssd (ich) Ä

Æ 4 trend ímu obohacování. makléfiû. Stejn m smûrem mífií pfiipravované zavádûní kolného na vysok ch kolách, pfievod v znamné ãásti vefiejného systému starobních dûchodû na soukromé penzijní fondy a dal í podobná opatfiení (likvidace dotací a celkové nabídky jeslí, kolek, moderních domû dûchodcû, sociálního bydlení, sociální v pomoci vûbec, drastické omezování moïností odborû a ochrany zamûstnancû atd.). Obzvlá tû politováníhodná je paradoxní snaha ãeské pravice nahradit evropsk sociální model souãasn m americk m, zatímco nová americká administrativa v ãele s prezidentem Obamou ohla uje posun zcela opaãn m smûrem. Proto fiíkám naprosto jednoznaãnû, Ïe získáme-li vládní v konnou moc, pak s oporou krajû v echny otevfiené i lstivû zastírané útoky na model sociálního státu nejen odrazíme, ale v echna jeho naru ení, k nimï v posledních létech za Topolánkovy vlády do lo, ãi jsou na nejbliï í dobu jiï pfiipravena, zcela nekompromisnû zkorigujeme. Pfiipomínám, Ïe sociální demokracie se programovû inspirovala my lenkami osvícenství s nezastupiteln mi principy svobody, rovnosti a solidarity. Humanismus, demokracie, lidská dûstojnost patfií k na im nejvy ím cílûm a hodnotám. NemÛÏeme v ak nevidût, Ïe mocné pravicové síly souãasnosti by tyto morální hodnoty rády obûtovaly nov m v zvám konzumní spoleãnosti v její honbû za materiální spotfiebou a mamonem. V tomto v vojovém trendu konzumní spoleãnost atakuje v echny základní morální hodnoty a pfiemûàuje je ve zboïí. ZboÏím a k eftem se v tomto pochybném pfiístupu stává kultura, sport, péãe o lidské zdraví a vzdûlanost. Vefiejné v daje i úspory obãanû se zprostfiedkovávají pfies svérázn nepfiehledn ed aï ãern trh tisícû agentur a finanãních ZboÏím se stává téï politika, mnohdy i ãest V zájmu velkého k eftu se pomocí reklamy a inzercí podmaàovan ch médií iroce manipulují masy i cílové skupiny napfi. mládeïe, seniorû a podobnû k nejvy í aï nesmyslné spotfiebû a duchaprázdné zábavû provázené nevkusem, bulvarizací aï na pokraji pornografie a svérázného lidského hyenizmu. Pfiitom drav nástup univerzální komercializace tolerující politika masívní korupci a finanãní spekulaci na hranici zákona zcela rozvrací tradiãní systém odmû- Àování závislosti na kvalifikaci, v konnosti a kvalitû podmiàujících racionální fungování trhu. Odmûny manaïerû nebetyãnû pfievy ují platy stejnû i více kvalifikovan ch a v konn ch chirurgû, univerzitních profesorû, piãkov ch vûdcû a pohybují se na sto aï dvûstûnásobku prûmûrné mzdy, na kterou ale 70 % zamûstnancû vûbec nedosahuje, polovina z nich ani zdaleka. Pfiitom tûm, ktefií halasí o skvûlé Ïivotní úrovni lidu, bych doporuãoval bliï í seznámení se statisíci dûchodcû a nízkopfiíjmov ch vrstev sotva pfieïívajících nárûst cen energií, dopravy, vody a také nájemného. Objevují se nové symptomy, kdy polovina dûtí se nemû- Ïe zúãastnit kolních lyïafisk ch kurzû, protoïe rodiãe na to nemají, ãtvrtina tûch Èastnûj ích absolvuje kurzy v âesku, zatímco dal í ãtvrtina si je dopfiává v italsk ch Alpách. Pfiíjmová a vûbec majetková polarizace spoleãnosti rychle postupuje, pfiiãemï okázalé chování velmi problematick ch zbohatlíkû bije do oãí. Miliony na ich obãanû jsou tûmito deformacemi okovány. V tomto smûru se tedy r suje velká spoleãenská v zva souãasnosti, kdy na e humanitní ideály se stfietávají s morálními, ale i ekonomick mi deformacemi typu konzumní spoleãnosti. Ostatnû i pfiíãiny souãasné krize vyvolané naprostou absencí morální odpovûdnosti nenasytn ch finanãních dravcû svûdãí o tom, Ïe souãasn ekonomick i spoleãensk systém vyïaduje v znamn ch korekcí. Pfiece nebudeme spoléhat na to, Ïe svûdomí finanãních ÏralokÛ se probudí a jejich okoralá srdce se oblomí a upfiímnû poïádají ty miliony zoufal ch nezamûstnan ch v Evropû o odpu tûní a pfiistoupí k nápravû sebe sama i spoleãnosti jako celku. Tu nápravu musíme zjednat my! Nechci v ak uïívat siln ch slov, tím ménû hrozeb. e ení nebude jednoduché. Tím spí e nemûïeme odkládat poctivou a otevfienou vefiejnou diskusi o tûchto naléhav ch otázkách. Takové jsou tedy ambiciózní programové cíle sociální demokracie. Pro jejich realizaci a pro nic jiného bojujeme o pfií tí volební vítûzství. Nejde nám o moc jako takovou, ale o moc jako nástroj k v eobecnému povznesení Ïivotní i duchovní úrovnû lidí, demokratick ch svobod, rovnosti a dûstojnosti v ech na ich obãanû. Nemohu se ve svém vystoupení nezastavit u dopadû svûtové hospodáfiské krize na Ïivot ãesk ch obãanû. Zdá se, Ïe se jedná o krizi srovnatelnou s hospodáfiskou krizí let 1929 33, se v emi potenciálnû v bu n mi otázkami sociálními a zejména politick mi dopady. Propad svûtového obchodu je dokonce hlub í a dramatiãtûj í neï v roce 1929. Podle Asian Development Bank krize zpûsobila globální vymazání soukrom ch finanãních aktiv v objemu zhruba 50 tisíc miliard USD, tj. témûfi objemu celoroãního objemu HDP. Pfiesnû tfiicet let po nástupu M. Thatcherové (1979) a R. Reagana (1980) dochází k naprostému zhroucení neoliberálního svûtového názoru a s ním souvisejících hospodáfisk ch a sociálních politik. V USA administrativa prezidenta Obamy staví svûj program na evidentním krachu trïního fundamentalismu a rehabilitaci státních zásahû do ekonomiky, které jsou jako nezbytné a zásadní. V USA zcela selhaly regulaãní mechanismy finanãních trhû, vlastnû: do nedávné doby témûfi Ïádné nebyly, na rozdíl od ãeské legislativy, která díky návrhûm Jifiího Havla, Pavla Mertlíka a Jana Mládka z doby zhruba pfied deseti léty, vytváfií plnû funkãní rámec regulace v na í zemi, coï se pro ãeské stfiadatele ukázalo b t poïehnáním jejich vklady v ãesk ch bankách jsou jisté a bezpeãné. Vlastnû se v tomto smûru pfiíãiny krize dne ní pfiíli neli- í od pfiíãin Velké krize na pfielomu dvacát ch a tfiicát ch let. Pro tuto chvíli a souãasnou situaci jsou velmi pfiiléhavá slova prezidenta F. D. Roosvelta, kter ve 30. letech minulého století vyvedl USA z krize, v jednom z jeho velk ch projevû k americké vefiejnosti: Penûzomûnci uprchli ze sv ch trûnû v chrámu na í civilizace. Musíme nyní zasvûtit tento chrám star m pravdám. Toto zasvûcení spoãívá v uplatnûní sociálních hodnot, které jsou u lechtilej í neï hmotn zisk. Anebo jiné vyjádfiení F.D. Roosevelta v poselství Kongresu USA 4. 1. 1935: Na e obyvatelstvo trpí nerovností, kterou sporadické léky v minulosti jen nepatrnû zmûnily. Pfies v echno úsilí, pfies v echny fieãi nevym tili jsme v sady a nepozvedli jsme ty, kter m se ubliïuje. Obû tyto podoby nespravedlnosti znemoïàují lidské tûstí. Nikdo z nás nechce odstranit to, ãemu se fiíká motiv zisku, protoïe jím rozumíme právo pracovat k dosaïení Ä

Æ Po vynikajícím vítûzství v krajsk ch volbách V fiíjnu minulého roku jsme vyhráli vynikajícím zpûsobem volby do krajsk ch zastupiteltrend 5 slu ného Ïivobytí pro sebe a svou rodinu. Málokdo dnes pochybuje, Ïe recese, jíï jsme svûdky ve svûtû i u nás, je recesí dlouhodobou. Nezbytné je také uplatnûní pfierozdûlovacích procesû k odstranûní nejkfiiklavûj ích sociálních nerovností vyvolan ch sociálnû bezohlednou politikou. Inspirace z programu B. Obamy Vezmeme-li si pro nové iniciativy v na í politice v krizové dobû inspiraci z programu prezidenta Obamy, pûjde o to upfiednostàovat tyto oblasti: a) jako ke klíãovému a osudovému se vrátit ke konceptu sociální spravedlnosti, v konkrétní praxi se zamûfiit na sociálnû citlivûj í politiku, a to nejen pro sociálnû slabé, ale také pro stfiední vrstvy; tomu musí v budoucnu odpovídat pfiíslu - né návrhy zmûn daàové soustavy s nezbytn mi pfierozdûlovacími procesy. b) reforma zdravotnictví; v této oblasti navazovat na úspûchy dosaïené pfii kritice souãasné politiky vlády a v sledky dosaïené zejména v závûru soc. dem. vlád. c) energetická politika a politika v oblasti Ïivotního prostfiedí d) politika kolská a vzdûlávací úkolem sociální demokracie v opozici pfiedev ím je: ukazovat nov kurz. B t majákem v ech tûch, ktefií chtûjí zmûnu. Volby do Evropského parlamentu Volby do Evropského parlamentu probûhnou jiï za dva a pûl mûsíce. Cítíme sice vysokou podporu vefiejnosti v celostátních prûzkumech, na i voliãi zatím ov em deklarují pouze malou ochotu jít k volbám do Evropského parlamentu. A to mûïe b t ná problém. Mobilizovat v prvé fiadû na e ãleny, vytrhnout je ze snûní a letargie, do kter ch upadli po fiíjnov ch volbách a ze které se mnozí z nich je tû neprobrali. Vrátím se v ak je tû k volbám do EP. V nûkolika málo t dnech dokonãíme pfiípravy na nû, lhal bych, kdybych fiekl, Ïe jsem s pfiípravou volební kampanû zcela spokojen; je potfieba vzít vûci rychle za správn konec. PÛjdeme opût mezi lidi, na námûstí ãesk ch a moravsk ch mûst a vesnic, ale chce to, kromû osvûdãen ch postupû také zcela nové nápady a pfiístupy. Bude to tûïká práce, která je je tû pfied námi, nic nám nespadne do klína zadarmo, v echno si budeme muset vybojovat. Chceme-li mít volební úspûch, musí mít pfiedev ím na e vedení vítûzného ducha: ale chtít vyhrát, to je tû neznamená umût vyhrát, mít schopnost vyhrát. Je zkrátka dobré mít ve svém ãele lidi, ktefií osvûdãili schopnost zvítûzit a mají stálou touhu vítûzit. Kromû voleb a dosaïení co nejlep ího v sledku v nich, bude pfií tí vedení strany dále prosazovat projekt modernizace. Zahraniãní vztahy Na í snahou bylo uskuteãàovat intenzivní zahraniãní vztahy se soc. dem., socialistick mi a labouristick mi stranami Evropy, pfiedev ím pak zemí EU. Intenzivnû spolupracujeme pfiedev ím se soc. dem. stranami sousedních zemí. Více ménû intenzivní vztahy máme se slovensk mi, nûmeck mi, polsk mi a rakousk mi sociálními demokraty. Na í snahou bylo koordinovat s nimi nûkteré zahraniãnû politické otázky (spoleãnû jsme v záfií 2007 vyjádfiili odpor k v stavbû protiraketového títu USA ve stfiední Evropû). Intenzivnû jsme se vûnovali práci v rámci Strany evropsk ch socialistû (PES). Úspû - nû jsme pracovali na tom, aby na i sloven tí pfiátelé ze strany Smûr získali zpût své fiádné ãlenství v PES, které ztratili politika bezprostfiednû po ustavení vlády R. Fica s úãastí Slotovy Slovenské národní strany. Odvádûli jsme zejména Jifií Havel velmi solidní práci pfii pfiípravû volebního manifestu PES pro volby do EP. My mûïeme b t plnû spokojeni s na í souãasnou pozicí v rámci této PES. V prosinci tohoto roku se v Praze dokonce uskuteãní kongres PES, tedy setkání lídrû soc. dem. stran v ech zemí EU. Dosud nikdy v dûjinách ãeské soc. dem. na e hnutí nebylo hostitelem tak v znamné akce mezinárodního sociálnû demokratického hnutí. Jinak fieãeno, je to od PES velké uznání v sledkû na í práce. Kromû sociálnû demokratick ch, které tradiãnû pfiijíïdûjí na ná sjezd, jsme novû pozvali pfiedstavitele nov ch soc. dem. stran zemí v chodní Evropy: strany Spravedlivé Rusko a dvou bûlorusk ch soc. dem. stran stojících v opozici vûãi vládû prezidenta Luka enka. Vedoucí pfiedstavitelé strany uskuteãnili v minulém volebním období nûkolik v znamn ch zahraniãních cest: První z nich co do v znamu byla náv tûva USA, náv tûva amerického Kongresu a jednání s kongresmany obou velk ch americk ch politick ch stran, vãetnû setkání s pfiedsedou Demokratické strany USA H. Deanem. Dal í v znamnou cestou byla náv tûva Moskvy na pozvání strany Spravedlivé Rusko a jednání s vedoucími pfiedstaviteli této strany a s dal ími pfiedstaviteli Ruské federace. Mimofiádnû ilustrativní pro ãleny na í stranické delegace byla náv tûva âíny v záfií 2007, k seznámení se s aktuálním rozvojem nejlidnatûj í zemû svûta. Na pozvání Izraelské strany práce jsme v ãervnu minulého roku uskuteãnili cestu po Izraeli, vãetnû náv tûvy Knesetu a jednání s pfiedstaviteli Izraelské strany práce i dal ích stran v Knesetu zastoupen ch. Studijní náv tûva v S rii v únoru minulého roku mûla za cíl seznámit se se situací v jedné z klíãov ch zemí regionu, vãetnû jejich vedoucích pfiedstavitelû; pfií tí soc. dem. vláda má ambici pfiispût k budoucímu mírovému uspofiádání na stfiedním V chodû. A urãitû jste si pov imli zmûny pojetí politiky USA za nového prezidenta vûãi této. Je tfieba také poznamenat, Ïe v e uvedené zahraniãní cesty pfiedstavitelû âssd byly z rozhodující ãásti kryty ze sponzorsk ch darû a jen malou mûrou zatíïily rozpoãet strany. DÛleÏitá jednání byla vedena s pfiedstaviteli SPD a Polské sociální demokracie: s tûmito stranami jsme uzavfieli dohodu o spolupráci strategického charakteru. Bez formalit probíhá dlouhodobá strategická spolupráce se slovensk mi soc. dem. ze strany Smer. Na i delegáti se pravidelnû zúãastàují sjezdû soc. dem. stran Evropy. Je nutné také pfiipomenout mou náv tûvu Bruselu 4. listopadu minulého roku, kdy jsem se se el s pfiedsedou Evropské komise Jose Barrosem a s lídry stran PES, abych je informoval o tom, Ïe âssd podpofií Topolánkovu vládu pfii ãeském pfiedsednictví Rady EU. Následnû jsem nav tívil Berlín, abych o této na í pozici také informoval nûmeckého vicekancléfie a ministra zahraniãní SRN Franka Waltera Steinmaiera, lídra SPD pro záfiijové volby do Spolkového snûmu. Ä

6 trend Æ stev ve v ech tfiinácti krajích, ve kter ch volby probíhaly. Jde nám o to, abychom toto své vynikající vítûzství v pfií tích letech dokázali stabilizovat a zu- Ïitkovat ve prospûch obãanû. Celkovû toto vítûzství vytváfií skvûlé podmínky pro nové obzory na í politiky. Nejde totiï o to na úrovni kraje nahradit jednu vedoucí garnituru jinou, jde o to zmûnit obsah, smûr politiky v krajích. Pfiem lejme o vefiejné správû na krajské úrovni pfiívûtivé k obãanovi, o správû omezující byrokracii a vyuïívající metody moderní poãítaãové techniky umoïàující komfortní, nekonfliktní a nekorupãní komunikaci obãana s úfiady. Kraje nezatíïené ideologickou pfiedpojatostí mohou v mnohem vût í mífie neïli dosud pracovat na odstraàování regionálních rozdílû ãi mikroregionálních ekonomick ch krizí. UvaÏujeme o úãelném spojení klasick ch rozpoãtov ch zdrojû kraje s jejich propojením na systém evropsk ch fondû, pfiípadnû i se vstupem krajû na finanãní trhy i s vyuïitím netradiãních metod financování (metoda PPP) pro krytí financování velk ch investic. Kraje se mohou stát vhodn m nástrojem sociální politiky státu, jeï spojuje svobodnou volbu prostfiedkû umoïàující maximální rodinnou péãi propojenou s terénní a ústavní péãí a dostateãn m rozsahem sociálních sluïeb. Kraje jsou jiï z povahy vûci v znamn m ãlánkem pfiibliïujícím politiku jako sluïbu obãanûm v mnoha oblastech (ve zdravotnictví, v sociální politice, v rozvoji systém vzdûlanosti jako celoïivotního procesu, v ekologické dopravû zaloïené na propojení V pfiípravû vlastních sad protikrizov ch opatfiení, zamûfien ch zejména na boj s krizí a s nezamûstnaností. Vyhrát krajské volby a rozbít hegemonii pravice na krajské úrovni bylo sloïité. Mnohem sloïitûj í ov em bude toto vítûzství v budoucnu obhájit. DÛleÏité k tomu budou kraji dosa- Ïené v sledky. K tomu je potfieba vykonat mnoho práce a také úzká spolupráce a vzájemn respekt a pochopení mezi krajsk mi reprezentacemi, vedením âssd, poslaneck m i senátorsk m klubem. To nejhor í pro budoucnost âssd, co by se mohlo stát, pokud by se nedafiilo sladit postup mezi rûzn mi úrovnûmi politiky âssd. Pokraãovat v modernizace Je je tû jeden problém, kter budeme fie it. Je to projekt modernizace strany! Podafiilo se nám v této oblasti mnohé, ale velmi mnohé zb vá je tû vykonat. Dva roky jsou na uskuteãàování projektu, kter má v mnoha smûrech zmûnit zásadním zpûsobem tváfi i charakter strany, krátká doba. Velmi podrobnû jsme nechali zpracovat detailní sociologické anal zy ve v ech oblastech, kde jsme nebyli právû úspû ní v posledních volbách do snûmovny. Byly to témûfi v echny ãásti stfiední tfiídy a dále to byli PraÏané a mladí lidé do 30 let. Od té doby se situace velmi zmûnila. Srovnali jsme krok s na ím hlavním soupefiem témûfi ve v ech oblastech. Dnes víme, Ïe nejsme ani v Praze, kde jsme byli v minulosti poráïeni, nûkdy aï zahanbujícím zpûsobem, bez ancí na volební vítûzství. Svûdãí o tom i prûzkum vefiejného mínûní, kter jsme si nechali zpracovat v posledních dnech. Musíme znovu ustavit nûkteré modernizaãní t my alespoà v tûch pfiípadech kdy je tû nedokonãily svou práci. A tentokrát od nich chtít, kromû návrhû praktick ch krokû, také návrhy programového charakteru, které pak mûïeme promítnout do na- ich oranïov ch knih, do na eho pfií tího programu. Velmi dûleïitou ãástí modernizace strany bude cel politicko-vzdûlávací komplex. Znamená to postupnû zkvalitàovat práci MDA, organizovat semináfie na úrovni ústfiedí, ze kter ch bude znít jasn programov hlas soc. dem. k nejdûleïitûj ím spoleãensk m problémûm (dûchodová reforma; ãeské pfiedsednictví; krize ad.). A propracovávat, roz ifiovat postupnû systém vnitrostranického vzdûlávání. Letos jsme zahájili kolení nov ch ãlenû. Myslím, Ïe je to cesta správn m smûrem. Prakticky ná kaïd est ãlen byl pfiijat v minulém roce. My na e nové ãleny potfiebujeme co nejdfiíve zapracovat do stranického prostfiedí. Potfiebujeme v ak také politické vzdûlávání dal- ích okruhû ãlenû. V prvé fiadû ãlenû krajsk ch rad, a to ve spolupráci s Asociací krajû. Pfiípravu na ich kandidátû pro jednotlivé druhy voleb (komunální; snûmovní i senátní) a lídrû kandidátek. Hned po sjezdu zaãneme pracovat na organizaãním zabezpeãení tûchto úkolû. DÛleÏit m (a novû pojat m) krokem v na í ãinnosti je i systém personální práce, kter jsme pfied nûkolika t dny zavedli. Musíme pfiem let, jak stále zlep ovat a roz ifiovat spolupráci s neziskov mi organizacemi. Minulá vítûzství nezaruãují automaticky vítûzství pfií tí. Jen tvrdá práce a to, Ïe nám lidé budou vûfiit, Ïe si udrïíme, nebo dokonce je tû zv íme dûvûru vefiejnosti mûïe b t pfiedpokladem k vítûzství. Jen to, Ïe neustaneme v aktivitû, nebudeme spokojeni sami se sebou, budeme hledat nové formy komunikace s vefiejností, nám dává dobré moïnosti uspût v budoucnu. OÏivíme na e fiady nov mi ãleny, mlad mi lidmi, zajímav mi osobnostmi, to je zárukou na í cesty vpfied. Jsem pfiesvûdãen, Ïe jsou pfied námi dal í velké úspûchy, dal í velká volební vítûzství. (Titulek a mezititulky redakce Trendu)

trend 7 Robert Fico na sjezdu âssd v Praze: Velmi si váïím vzájemné spolupráce Byla sobota, 12;08 hod. V PrÛmyslovém paláci pfiistoupil k fieãnickému pultíku slovensk premiér Robert Fico, pfiedseda strany SMER sociálná demokracia. V úvodu omluvil, Ïe se nemohl osobnû zúãastnit první ãásti sjezdu âssd pfied pûti t dny, kdy jej váïné okolnosti pfiinutily vrátit se z cesty k vám z Brna zpût do Bratislavy. Z jeho projevu vybíráme: politika a dûlat v echno, aby dopady na tyto lidi byly co nejniï í. Poznali jsme to velmi dobfie. KdyÏ se dûlí zisk, sejdou se u stolu desítky a nikoho tam nepustí. Ale kdyï se má platit ztráta, tak tûch deset od stolu odejde a naïenou k pokladnám miliony, aby tu ztrátu zaplatily. Tak jako vy máte na va em sjezdu volební den, také my na Slovensku volíme hlavu státu, prezidenta SR. Jakékoliv volby, aè se t kají pfiedsedy politické strany nebo prezidenta zemû, nab vají v komplikovaném ãase hospodáfiské a finanãní krize mimofiádn v znam. Proã? Odpovûì je velmi jednoduchá: protoïe boj s krizí vyïaduje v bûr rozhodn ch a ovûfien ch lídrû, lidí, ktefií se nikdy nezpronevûfiili hodnotám, jeï reprezentují. Jednodu e, není ãas na Ïádné personální experimenty. Selhala teorie, Ïe voln trh nepotfiebuje regulaci V posledních mûsících se víc neï kdykoliv jindy uvûdomuji nenahraditelnou úlohu, kterou musí v boji proti krizi sehrát sociální demokracie. Je tû dûslednûji neï jindy musíme spoleãnû stfieïit a prosazovat hodnoty, které nás spojují. Zejména nesmíme podlehnout nápadûm, a to ani tûm nejatraktivnûj ím, které nám ve jménu boje proti krizi nabízí pravice; nabídkám na fie ení krize, které nejsou niãím jin m neï dal í útok proti principûm sociálního státu. Sociální demokracie na Slovensku, v âechách, v ude v Evropû, na svûtû musí otevfienû pojmenovat pfiíãiny krize. Musíme otevfienû fiíkat, Ïe definitivnû selhal neoliberalismus, Ïe definitivnû selhala teorie, Ïe voln trh nepotfiebuje Ïádnou regulaci, Ïádnou kontrolu, sám si pomûïe a v echno vyfie í. Musíme v ak také velmi otevfienû fiíkat, Ïe je to jen a jen model aktivního silného sociálního státu a pfiimûfienû regulovaného, kontrolovaného trhu, kter je receptem na fie ení souãasné krize. Musíme otevfienû hovofiit o tom, odkud ta krize pfii la. Není hanba fiíct, krize jako infekce pfii la ze Spojen ch státû americk ch díky tomu, Ïe tam fungoval dlouhé roky nezodpovûdn, nekontrolovan a neregulovan finanãní trh. Toto je pfiíãina finanãní krize a my to musíme obãanûm v Evropû fiíkat stále (potlesk). Dovolím si poznámku: finanãní krize, radary, rakety, války kvûli ropû, takové exportní zboïí ze Spojen ch státû neïádáme. DÛsledky krize nesmí dopadat na ty, kdo ji nezpûsobili Krizi nezpûsobili lidé ani na Slovensku, ani v âechách. Sociální demokracie v eobecnû nesmí dovolit, aby nûkdo drze pfiená el dûsledky krize v luãnû jen a jen na obyãejné lidi (potlesk). Stále to posloucháme: Je pr tfieba flexibilnûj í zákoník práce, ale nikdo nefiekne, co máme vnímat jako tu flexibilitu. To je vyhodit ãlovûka tak rychle, jak se to jen dá, aby nebyl na obtiï zamûstnavateli. Je pr tfieba sniïovat danû z pfiíjmu právnick ch osob. Samozfiejmû, na tom by mûli vydûlat ti nejbohat í. Ale pfiece i stát musí mít nûjaké pfiíjmy, musí z nûãeho financovat svoje programy, které nastavuje proti krizi. Je tfieba sniïovat sociální dávky, aby se etfiilo, aby krtalo. Tomuto musí sociální demokracie fiíci rozhodné NE. Jednodu e, nesmíme pfiená et dûsledky krize na obyãejné lidi. Krize nesmí mít negativní dopad na sociální nebo pracovnû-právní status v jakákoliv zemi v Evropû nebo na svûtû. Já si uvûdomuji, jak dûleïit je hospodáfisk rûst; ale kvûli hospodáfiskému rûstu nebudeme zuboïovat národy. Na i lidé, na Slovensku stejnû jako v âechách, si kvûli v elijak m reformám uï dostateãnû vytrpûli. Na í povinností je udrïet za kaïdou cenu sociální status lidí Tuto politiku sociální demokracie odmítá. Recept na krizi siln sociální stát V dobû krize musí sociální demokracie prosazovat siln a aktivní sociální stát s prioritou boje proti nezamûstnanosti. Musíme b t samozfiejmû pfiístupni inovacím. DrÏet se pfiedev ím filosofie, Ïe je podstatnû v hodnûj í drïet ãlovûka v zamûstnání i za cenu, Ïe stát bude zamûstnavateli pomáhat. Ä

8 trend Jen pro ilustraci bych chtûl uvést, Ïe na Slovensku jsme pfiijali opatfiení, na jehoï základû, kdyï zamûstnavatel nechá zamûstnance napfiíklad den nebo dva doma s 60procentní mzdou, vláda Slovenské republiky bude platit zdravotní i sociální odvody jak pro zamûstnavatele, tak pro zamûstnance po dobu 60 dní v kalendáfiním roce. Zastáváme názor, Ïe lep í je za kaïdou cenu toho zamûstnance udrïet neï ho pou tût do sociální sítû. Na druhé stranû, kdyï ãlovûk pfiece jen musí kvûli krizi odejít z práce, musíme dûlat v echno proto, aby dostal pomoc od státu, aby dûstojnû mohl pfieïít tûïké období, které mu krize pfiinesla. My dokonce jdeme dál opût jen pro ilustraci chci uvést chceme zavést zvlá tní systém podpory hypotekárních úvûrû. KdyÏ ztratí mlad ãlovûk práci, ztratí i schopnost splácet hypotekární úvûr, pfiicházíme s návrhem, aby stát vstoupil do tohoto procesu a dal takovému ãlovûku vût í anci udrïet si hypotekární úvûr, aby nepfii el jak o práci, tak o stfiechu nad hlavou. Je tfieba vnímat se navzájem, je tfieba si pomáhat, je tfieba se informovat, a v ude, kdyï se nûco osvûdãí, to pouïívat i ve vlastních zemích. Sociální demokracie musí usilovat o sociální smír. Sociální smír v dobû krize je mimofiádnû dûleïit. Ale není sociální smír tam, kde se nûkdo pokou í zneuïívat zákoník práce nebo dal í podstatné elementární náleïitosti. Hovofiím o sociálním smíru, pokud jde o opatfiení, pokud jde o spolupráci vlády, odborû, zamûstnavatelû, pokud jde o spolupráci s mûsty, obcemi, urãitû i s komerãním bankovním sektorem a dal ími institucemi, které mají rozhodující vliv ve spoleãnosti. Je to i krize dûvûry My musíme vûbec zvy ovat dûvûru lidí a ne krmit je kaïdodennû katastrofick mi scénáfii. Odhadovat dal í v voj krize je velmi tûïké. Dokonce ani nositelé Nobelovy ceny za ekonomiku nedokáïou fiíct, jak se bude krize vyvíjet dále. Av ak nûkdo by uï mûl fiíct rûzn m samozvan m expertûm, aè pfiestanou ífiit paniku. KdyÏ krize vznikla, ani si jí nev imli, vûbec ji nedovedli odhadnout, ale teì mají kvalifikované katastrofické scénáfie; pfiesnû vûdí, jak dlouho bude trvat, kolik bude propu tûno lidí... Prosím vás, pfiestaàte zvy ovat nedûvûru vefiejnosti, protoïe tato krize je do jisté míry i o dûvûfie. Velmi si váïím spolupráce a vzájemné pomoci, kterou projevuje ãeská a slovenská sociální demokracie. Tato spolupráce v znamn m zpûsobem pfiispûla k dûleïit m politick m v sledkûm obou politick ch stran na obou dvou bfiezích fieky Moravy. Velmi si toho váïím a stejnû si váïím, Ïe máte lídra, kter je v hodnotách sociální demokracie nekompromisní, já sleduji ãeskou politickou scénu velmi pozornû a jsem velmi rád, Ïe za partnera mám takového ãlovûka, jako je Jirka Paroubek. Chci mu podûkovat za nezi tnou pomoc, kterou opakovanû projevil slovenské sociální demokracii, a vûfiím, Ïe v tomto duchu budeme pokraãovat i nadále. Pfies to, Ïe to je va e interní volba, va e suverénní rozhodnutí, jsem pfiesvûdãen, Ïe získá maximální dûvûru lidí, ktefií mají právo vybrat si opûtovnû lídra ãeské sociální demokracie. VáÏení pfiátelé, krize je klíãové slovo, kter m se musí dnes zab vat sociální demokracie. A dal í klíãová slova proti krizi siln sociální stát, regulovan kontrolovan trh. KdyÏ pûjdeme touto cestou, máme anci ukázat, Ïe sociální demokracie je Ïivotaschopná a Ïe má svoje místo v ude na svûtû. Dûkuji za pozvání, aè se nám spoleãnû dafií. (Pfieklad do ãe tiny, titulek, mezititulky redakce Trendu) Znovu Masaryk STANISLAV K EâEK Proã se vlastnû kaïd rok v prvních bfieznov ch dnech setkáváme u hrobu T. G. Masaryka? Jistû, byl to zakladatel ãeského a ãeskoslovenského státu, ale v znamn ch mu- ÏÛ, ktefií se zaslouïili o stát v mífie jistû sice men í, ale jistû také nikoliv nev znamné, byla celá fiada. Masaryk v ak byl a zûstává v na ich myslích a trvalé pamûti ãeského národa nikoliv jen zakladatel státu, ale také jako ãlovûk, kter do praktické politiky vnesl dvû my lenky, které bychom si mûli trvale pfiipomínat. Masaryk si pfiedev ím s ve - kerou naléhavostí poloïil otázku, proã jsme âechy. V dobû jeho akademického pûsobení na Univerzitû si fiada i pfiedních filozofû a politikû kladla otázku, proã vlastnû máme b t âechy? Zda stojí za to, budovat stát pro mal národ s odli n m jazykem, na velmi exponovaném místû Evropy, národ a stát stále bojující o svou existenci, a zda by nebylo v hodnûj í státi se jednou z vûtví velkého národa nûmeckého a získat tak vût í pfiístup k mezinárodnímu ohlasu, k pevnûj ímu postavení. A Masaryk na tuto otázku odpovídá tak, Ïe ãeská otázka je otázkou sociální. Îe smysl ãe ství je jedinû a pouze v tom, Ïe dokáïeme spojit existence svého národa s fie ením a vyfie- ením sociálních problémû v samostatném státû a i opaãnû, Ïe bez vyfie ení sociálních problémû má otázka samostatnosti ãeského národa jen mal praktick smysl. Snaha o sociální spravedlnost a o odstranûní hrub ch a zejména nespravedliv ch sociálních rozdílû mezi lidmi, je podle Masaryka, samotn m základem a smyslem existence nás, jako národa budujícího o svûj stát. Nezapomínejme na to. A druhou my lenku, kterou Masaryk pfiiná í do praktické politiky, je pfiesvûdãení, Ïe politika bez morálních aspektû není politikou, kterou by bylo moïné vybudovat dobr stát a která by mûla b t ve státû uskuteãàována. NeboÈ i v dobû Masarykovû byla se v í naléhavostí kladena otázka o tom, zda politika není pouh m stfietáváním a bojem zájmû, nikoliv morálních hodnot. Kdy za vítûze politiky není povaïován ten, kdo prosazuje morálnû odûvodnitelné a spravedlivé hodnoty, ale ten, kdo prosadí své zájmy, s nimiï do politiky vstupuje. A Ïe se vïdy musíme ptáti, zda heslo na prezidentské vlajce Pravda vítûzí má odli n smysl, jestli jej klade ten, kdo zvítûzil a domnívá se proto, Ïe má pravdu, a nebo ten, kdo je pravdomluvn, a proto je pfiesvûdãen, tfieba doãasnû marnû, Ïe dfiíve ãi pozdûji musí zvítûzit. To je ov em velmi praktická otázka pro dne ní dny, pro dne ní kaïdodenní politiku, kterou konáme, otázka, která nikdy nebude bezezbytku zodpovûzena, ale kterou si vïdy musíme znovu a znovu poloïit. A to jsou jedny z mnoha dûvodû, pro které znovu a znovu klademe na tomto malém lánském hfibitûvku kvûtiny k hrobu T.G.M. Z projevu pfiedneseného 7. 3. 2009 v Lánech u hrobu T.G.M. pfii zájezdu Obvodní organizace âssd Praha 7.

trend 9 Ze zápisníku senátorky Aleny GajdÛ kové Práva spotfiebitele xxx Vzpomínám si na poslední zákon, kter pfiijalo Federální shromáïdûní âeskoslovenska. Byl to zákon na ochranu spotfiebitelû. PfiedloÏila jej poslankynû, první ãeská kandidátka na prezidentku, paní Marie Kristová, dnes ãlenka Sociálnûdemokratick ch Ïen. Dosud platn zákon ã. 634/1992 Sb. byl naprosto pfielomov. Zakotvil povinnosti prodejcû pfii prodeji v robkû a sluïeb. Kromû ustanovení o poctivosti prodeje také vyhlásil zákaz diskriminace spotfiebitele a jeho klamání, zákaz nabídky nebezpeãn ch v robkû a informaãní povinnosti o v robcích. Stanovil mj. také ochranu spotfiebitele pfied nebezpeãn mi v robky a pfied neoprávnûn m podnikáním, kontrolní mechanismy a kompetence dozoru nad ochranou spotfiebitele. Tento zákon jiï byl nûkolikrát novelizován a ãeká jej novelizace dal í. V ãeském parlamentu se totiï projednává evropská Zelená kniha o hromadném od kodnûní spotfiebitelû a návrh smûrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotfiebitelû. AÏ tyto dokumenty budou projednány na evropské úrovni a stanou se evropsk mi legislativními akty, buì budou pfiímo platit (vznikne-li ze zelené knihy nafiízení) nebo budou muset b t podle evropsk ch smluv zapracovány do zákonû v ech ãlensk ch zemí, tedy i tûch ãesk ch. Zelená kniha je urãena k diskuzi mezi evropsk mi institucemi Evropskou komisí, Evropsk m parlamentem a Evropskou radou, národními parlamenty, sociálními partnery a neziskov mi organizacemi i irokou vefiejností. Reaguje na problém od kodnûní spotfiebitelû i v pfiípadû pfieshraniãních nákupû a v pfiípadû, kdy je po- kozen velk poãet lidí. Zelená kniha také uvádí fakt, Ïe cca 70 % lidí se ani nedomáhá nápravy za po kození v robkem vzhledem k tomu, Ïe pfii individuálním procesu pfii pfieshraniãním nákupu jsou náklady, jak dosáhnout od kodnûní, vût- í neï koda sama a pfii individuálním sporu je tûïké domoci se od kodnûní. To samozfiejmû znamená nejen po kození zákazníkû, ale také nechtûnou toleranci vûãi podvodníkûm. Zelená kniha navrhuje ãtyfii varianty fie ení a klade otázky k tûmto návrhûm. Odpovûdi budou zvefiejnûny na internetov ch stránkách Generálního fieditelství pro zdraví a ochranu spotfiebitele Evropské komise. Komise pak v echny odpovûdi zpracuje a v polovinû roku 2009 pfiedloïí nov politick dokument. Vláda pfiedloïila Parlamentu âr Stanovisko k Zelené knize. Zelenou knihu i toto stanovisko projednal v bor pro záleïitosti EU a pfiijal usnesení, kter m vyjadfiuje uspokojení nad tím, Ïe návrh je v souladu s doporuãeními, které Senát dal ve svém vyjádfiení k Zelené knize o pfiezkumu spotfiebitelského primárního práva EU v únoru 2007 zvlá tû v oblasti dûrazu na to, aby spotfiebitelé byli informováni, coï je základem pro zodpovûdné jejich rozhodování. Toto usnesení je smûfiováno ke Stanovisku vlády a Senát jím také Ïádá od vlády dal í informace o v voji projednávání navrhovan ch opatfiení. Návrh Smûrnice o právech spotfiebitelû je projednáván v Parlamentu âr stejn m zpûsobem. Jejím úãelem je pfiispût k fungování vnitfiního trhu a dosáhnout vysoké úrovnû ochrany spotfiebitele sblíïením aspektû právních a správních pfiedpisû ãlensk ch státû t kajících se smluv mezi spotfiebiteli a obchodníky. Smûrnice novû definuje pojmy jako spotfiebitel, obchodník, zboïí, kterého se vûc t ká, a fiíká, co se rozumí dal ími pojmy jako napfi. finanãní sluïba, náleïitá profesionální péãe, obchodní prostory nebo doplàková péãe. Stanovuje obecné poïadavky na informace pro spotfiebitele, ale i jejich právo odstoupit od smlouvy uzavfiené na dálku a smluv uzavfien ch mimo obchodní prostory i právo t kající se smluvních podmínek. Tfieba to, Ïe smluvní podmínky musí b t srozumitelné a ãitelné, ale i to, Ïe obchodník si musí vyïádat souhlas spotfiebitele pro kaïdou dodateãnou platbu. Ukládá ãlensk m státûm také povinnost zajistit, aby byly definovány nepfiimûfiené podmínky. âl. 38 pak ukládá ãlensk m státûm obecn rámec, aby bylo zaji tûno prosazování práva v souvislosti s nepfiimûfien mi smluvními podmínkami, i úkol stanovit pfiimûfiené a úãinné prostfiedky pro vymáhání dodr- Ïování smûrnice a pravidla pro sankce za poru ení vnitrostátních pfiedpisû, pfiijat ch podle smûrnice. Ukládá ãlensk m státûm povinnost pfiijmout nezbytná opatfiení, aby bylo zaji - tûno jejich uplatàování. Tzn.: jakmile bude Smûrnice pfiijata na evropské úrovni (tj. shodnou-li se na ní Evropsk parlament, Evropská komise a Evropská rada), pak bude muset opût i ãesk parlament pfiijmout zákon nebo novelizaci zákona, kter m zajistí práva spotfiebitelû v rozsahu stanoveném touto smûrnicí. Jak to bude formulováno v ãeském zákonû na ochranu spotfiebitele záleïí na zvyklostech a pravidlech platn ch v ãeském právním fiádu. Ale v sledkem musí b t zajistit stejnou úroveà ochrany spotfiebitelû ve v ech ãlensk ch státech EU. Zdá se vám to sloïité? Není to sloïité, ale je to zdlouhavé. DokáÏete si v ak pfiedstavit demokratiãtûj í a otevfienûj í proces v rozhodováním národních i evropsk ch parlamentáfiû? Jeho v sledná podoba závisí pfiedev ím na tom, jak poctivû se projednávání dokumentû vûnujeme jiï pfii komunikaãních dokumentech v národním parlamentu. NejdÛleÏitûj í ale je, jakou sílu v evropském parlamentu mají jednotlivé politické frakce, které zde samozfiejmû prosazují své vidûní svûta. Proto není jedno, kdo bude do Evropského parlamentu zvolen. AÏ 70 procent zákonû ãlensk ch zemí je ovlivnûno evropskou legislativou. Ta je navrhována Evropskou komisí a Radou a spoluvytváfiena Evropsk m parlamentem a národními parlamenty. Volby do Evropského parlamentu proto nejsou o nic ménû dûleïité neï do Parlamentu âr. Eurovolby se t kají kaïdodenního Ïivota kaïdého z nás. Autorka je místopfiedsedkyní Senátu.

10 trend PROMùNùN SCÉNÁ aneb Cesta k 15. bfieznu 1939 ROBERT KVAâEK Nejen filmy a televizní hry, ale i agrese mají své scénáfie. Také na jejich poãátku b vá my lenka, vïdy zlá a zlotvorná. VÛãi âeskoslovensku myslel Hitler na jediné na jeho zniãení. Îít nemûlo ani v neduïivé pomnichovské podobû. Pfiijatá nabídka První verze scénáfie k jeho usmrcení poãítala se spoleãnou akcí Nûmecka, Polska a Maìarska. O zájmu MaìarÛ v Berlínû nepochybovali, vïdyè v listopadu 1938 chtûlo Maìarsko vojensky obsadit Podkarpatskou Rus. Hitler tehdy nesouhlasil, nepovaïoval maìarskou armádu za schopnou uspût ve stfietnutí s ãeskoslovenskou a hlavnû sám rozhodoval o územních zmûnách ve stfiední Evropû. V polovinû ledna 1939 pfiijel do Berlína maìarsk ministr zahraniãí Csáky. Vezl poselství do éfa maìarského státu, regenta Horthyho. Dokud budu stát v ãele Maìarska, mûïe se Nûmecko spolehnout na Maìarsko jako na nejvûrnûj ího pfiítele, psal Horthy. Byla to pro Hitlera pfiíjemná slova, provûfiit je v ak mûlo podfiízení se nûmeck m zámûrûm ve stfiední Evropû. Nepfiijdete zkrátka, naznaãoval Hitler Csákymu, na fiadû je pfiece ãeskoslovensk problém. V Budape ti to tu ili, proto onen patetick slib Horthyho Hitlerovi. Úspûch vyïaduje vzájemnou shodu v ãinech, vykládal nûmeck kancléfi maìarskému hostu. Nûmecko dá kaïdému jeho podíl. poãítáme s úãastí Maìarska a Polska. Musí se najít jedineãné rozhodnutí ve vhodné dobû. Politicky nelze vûc protahovat, vznikla by hrozba intervence. V e probûhne klidnû, bude-li absolutní sehranost Nûmecka, Maìarska a Polska. Opevnûní na západních hranicích zdrïí Západ od intervence. Pokud stojím za vámi, Rumunsko a Jugoslávie nic proti Maìarsku nepodniknou. Nov spojenec Hitler v té chvíli je tû vûfiil na srozumûní a spoleãn postup s Polskem. Polská vláda v ak odmítala vysly et nûmecké pfiání, aby za GdaÀsk kter by se za svobodného mûsta stal souãástí Nûmecké fií e bylo Polsku zaplaceno ãástí slovenského území. Taková v mûna je nelákala. Poãínající nesoulad, navenek je tû tajen, zasáhl nûmeck scénáfi k doniãení âeskoslovenska. V Berlínû se hledaly jiné moïnosti. Koncem ledna 1939 se v nov scénáfi mûnila my - lenka pfienechat Podkarpatskou Rus Maìarsku, obsadit ãeské zemû a Slovensko ovládnout jako vazalsk stát. Vycházela z kontaktû se slovensk mi luìáck mi radikály, ktefií uï v fiíjnu 1938 mluvili s nûmeck mi pfiedstaviteli o osamostatnûní Slovenska. Hitler se teì rozhodl luìáky podpofiit a vyuïít. RÛzní nûmeãtí emisafii a agenti dostali za úkol zpracovávat slovensk politick terén. Na Slovensku se objevili pfiíslu níci esesácké rozvûdky, aby zjistili podmínky pro zfabrikování incidentû. Vojensk abwehr tu mûl nûkolik pracovníkû kryt ch novináfisk mi legitimacemi. âile konspiroval nûmeck konzul v Bratislavû Druffel, kter si rychle vytvofiil vlastní zpravodajskou síè. V jeho okruhu nemohl chybût ambiciózní Ferdinand ëurãansk, jenï patfiil uï k nedoãkav m separatistûm. Jeho styky s fií sk mi organizacemi se vûbec staly ãetn mi. Dostal se dokonce do seznamu dûvûrníkû nacistické zpravodajské sluïby, která platila jeho tajné cesty do Nûmecka. Vyplacené ãástky za nû i za zájezdy jin ch luìákû si pak inkasovala od ministerstva zahraniãí. OdtrÏení Slovenska Neklid kolem Slovenska a nûmecké námluvy u luìákû neu ly ãeskoslovenské vládû. Její ãlenové nebyli zajedno, jak situaci ãelit. Nûktefií ministfii pom leli na vojensk zákrok, byla ale obava z nepfiíznivého mezinárodního ohlasu, hlavnû v Berlínû. Jiní pfiesvûdãovali sebe i dal í, Ïe nûmecko si rozkol ãeskoslovenského státu nepfieje, zvlá tû kdyï se jeho vláda snaïí mu ve v em vyhovût. Na Slovensku vláda pfiece jen 10. bfiezna zasáhla, Jozefa Tisa v ãele autonomní vlády nahradil Karol Sidor. Stejnû jako Tiso myslel i on na odtrïení Slovenska, ale za jistûj ích hospodáfisk ch a mezinárodních podmínek. Nûmecko v ak potfiebovalo okamïit rozpad âeskoslovenska, jeho vojáci mûli b t uï 15. bfiezna v Praze. Vsadilo na Tisa mladí luìáãtí radikálové a nûmeãtí emisafii za ním jezdili do BánovcÛ a vyz vali ho, aby odjel do Vídnû a pfiipojil se k ëurãanskému, kter z nûmecké vysílaãky a prostfiednictvím poslû neustále Ïádal proklamaci slovenské samostatnosti. Váhajícího Tisa oslovil sám netrpûliv Hitler, vzkázal mu, Ïe ho pfiijme, musí v ak okamïitû pfiijet do Berlína. Sidor a vedení ludové strany s cestou souhlasili. Tisa pfiijal 13. bfiezna v Berlínû nejprve ministr zahraniãí Ribbentrop. ekl mu, Ïe ho Nûmecko i nadále uznává za slovenského premiéra a proto by nemûl otálet s vyhlá ením samostatného Slovenska. Hitler pak Tisa vyzval, aby se to stalo bleskovû, jinak bude Slovensko otevfieno prûniku Maìarska. Po tomto v kladu dovolil jsem si fiíci panu fií skému kancléfii pár slov asi v tomto duchu, referoval Tiso slovenskému snûmu pfií tího dne. OdpusÈte, Ïe vám nefieknu nic konkrétního, jen vás uji Èuji, Ïe se ve slovenském národu nikdy nezklamete a Ïe vám slovensk národ nedá pfiíãinu, abyste mûl a mohl litovat toho, co jste pro slovensk národ vykonal a za co jsme vám vdûãní. Tiso mûl slovenskou samostatnost vyhlásit z berlínského rozhlasu, ale odmítl. Jen telefonicky poïádal, aby byl na 14. bfiezna svolán slovensk snûm. Do Bratislavy se vrátil aï k ránu a jiï o deváté referoval vládû o vedení ludové strany. Situaci vyloïil tak, zapsal si po poradû Sidor, Ïe jsme v ichni jednohlasnû uznali za potfiebné pfiedloïit snûmu jen jeden návrh, a to ten, aby cel snûm manifestaãnû schválil odtrïení od âechû a vyhlásil nezávislost slovenského státu. Nikdo ale nechtûl podat formální návrh na samostatnost. Tiso poïadoval, aby s ním vystoupila vláda, pfiedseda snûmu Sokol zase prohlásil, Ïe by to mûl udûlat Tiso, protoïe jednal s Hitlerem. Tiso to rozhodnû odepfiel. Nakonec bylo rozhodnuto, Ïe Sokol poloïí poslancûm jednoduchou otázku, zda jsou pro vyhlá ení samostatného státu. Nûktefií Ïádali hlasovat tajnû, ale pfiedseda snûmu to odmítl. Poslanci budou hlasovat povstáním, fiekl, je to zpûsob slavnostní a zároveà bezpeãnûj í, neï hlasování tajn mi lístky. Tfieba by dva tfii

trend 11 poslanci hlasovali jinak, neï si pfiejeme. Vyhlá ení mûlo b t jednomyslné. Tak se i stalo. Po demisi Sidorovy vlády a po Tisovû zprávû o berlínsk ch jednáních se hlasovalo. Osm minut po dvanácté 14. bfiezna 1939 padesát sedm poslancû snûmu povstalo a prohlásilo tím samostatnost Slovenska. Zlá noc OkamÏitû to vûdûli v Berlínû. Hitler oznámil prezidentu Háchovi, Ïe ho ihned pfiijme. Hácha se o jednání v fií ském kancléfiství ucházel uï pfied dvûma dny, aby se pfiedev ím dozvûdûl, co Nûmecko zam lí na Slovensku, ale Hitler k jeho nabídce mlãel. Odpovûdûl aï poté, co mu vy la slovenská karta. Provedl také je tû jednu zmûnu v antiãeskoslovenském scénáfii: uï nebylo tfieba odevzdat v Praze ultimátum pfiipravené 11. bfiezna a zdûvodàující okupaci. V jeho duchu mohl teì Hitler mluvit s Háchou a ministrem zahraniãí Chvalkovsk m. Sotva po pûlnoci 15. bfiezna usedli do kfiesel v jeho berlínském sídle, dozvûdûli se, co ãeká ãesk národ. O esté hodinû ranní mûla nûmecká vojska pfiekroãit ãeskomoravské hranice. Protest se neozval, mûl by samozfiejmû jen mravní smysl, ale i tak mûl b t vysloven. Hácha aspoà pfiipomnûl potfiebu existence nezávislého ãeského národa i za nejlep ích vztahû s Nûmeckem. Hitler Ïádal, aby jeho vojskûm nebyl kladen odpor. Bylo tfieba zpravit o tom i Prahu. Telefonické spojení se nejdfiíve nedafiilo navázat a v Hitlerovû pracovnû bylo plno nervozity, co se stane, zûstane-li telefon hluch. Byl dokonce probuzen fií sk ministr po t, aby se pokusil o nápravu, ale mezitím se Praha ozvala. PraÏská telefonní ústfiedna si mimo jiné poznamenala: Ve 2,15 hodin telefonuje Dr. Chvalkovsk ministerskému pfiedsedovi Beranovi: Nekompromisní pfiání kancléfie Hitlera. Dnes ráno v 6,00 hodin vtrhne nûmecké vojsko na celé území státu. Zafiiìte ihned svolání ministerské rady. Generál Syrov nechè ihned vyrozumí v echny posádky, armáda nesmí klásti nejmen í odpor, musí se dát bezv hradnû odzbrojit, civilní obyvatelstvo nesmí tropiti v trïnosti, jinak mûïe nastati katastrofa nedozírn ch následkû. Bude-li armáda odzbrojena v klidu, budou nám dány moïnosti autonomního Ïivota pro cel národ. Opakuji: Nestane-li se tak, nastane katastrofa. Pane pfiedsedo vlády, zafiiìte v e potfiebné, situace je krajnû váïná. Dodatek: Prezident republiky telefonuje generálu Syrovému, aby svolal ihned komandanty a zafiídil co nejrychleji potfiebné, vefiejn Ïivot musí zûstati, v e musí b t v normálním chodu, obchod, divadla atd., obsazení bude doãasné. Do ãeského okupaãního slovníãku se poprvé dostával v raz doãasnost. Vojensk odpor byl moïn je tû pfied pûl rokem, Mnichovem poniãen stát a tûïce oslabená armáda uï byly bez síly. Hitler byl po celou noãní schûzku úseãn a jako by podráïdûn. Sotva ale âe i ode li, zmûnil chování. Hlaholil, smál se. Dokonce poïádal sekretáfiky, aby ho políbily. PovaÏoval jednání za neobyãejn politick úspûch. OceÀoval si je tak i v pfií tích, uï váleãn ch letech, bylo mu pfiíjemnou vzpomínkou. el si odpoãinout, kdyï jeho vojáci vjíïdûli, v husté, mokré vánici, do ãesk ch zemí. Naveãer pfiijel Hitler do Prahy. Také to se stalo K ponuré bfieznové historii patfií i tragicko-komické epizody s mocichtiv mi ãesk mi a moravsk mi extrémními praviãáky. Mají dnes své pohrobky, proto stojí za to si je pfiipomenout. V Praze se o ni postarali ãe - tí fa isté z Vlajky, z Národní obce i odjinud, mezi sebou sice rozhádaní, nijak poãetní, ale v bojní. Hned ráno 15. bfiezna, je tû pfied ohlá en m pfiíchodem nûmecké armády, vpadli do parlamentu. Mladíci v hnûd ch, ãern ch a fialov ch a jin ch ko ilích naplnili místnosti, jiní se houfovali pfied Rudolfinem. Zdravili zdviïenou pravicí a povykovali. Hlavní skupinû velel holiã z Karlína, mûl pásku pfies oko a gesta vûdce. Bfiitva by teì mohla b t v jeho rukou nebezpeãná. Na námûstí se objevilo nákladní auto plné sedmiramenn ch svícnû a dal ích cenností uloupen ch v nedaleké synagoze. BojÛvky se vydávaly na nájezdy. Mífiily do Melantrichu, historie do Lidového domu, do redakcí novin, na sekretariáty stran, odborû a spolkû. Chtûly je obsadit, nebo aspoà nûco odnést. Vnikaly do domû, kde Ïili Ïidov tí advokáti. V barrandovsk ch ateliérech kádrovû ãistili. NaráÏely na lidi vydû ené i nebojácné. Zatím se v parlamentu ustavoval podivn Národní v bor, jehoï historie není zcela rozlu titelná. Úplnost tu ale nestojí za to. Záhada je hlavnû v tom, proã do v boru ve li i lidé slu ní. Vysvûtlovali, Ïe je vedla obava z vlády fa istû povzbuzen ch Nûmci, která se vrhne na své demokratické protivníky a bude fiádit i rasisticky. DÛvod zní vûrohodnû, v prvních hodinách nûmecké okupace bylo nepfiehledno a daly se ãekat rûzné podoby zla. I z ãesk ch rukou. Pfiiãinliv ch v tomto smûru by se brzy na lo dost. Fa isté mûli pfiíznivce mezi muïi z nûmeckého zpravodajského a represivního aparátu; i nûmeck velitel Prahy se chtûl zprvu o nû opírat. Jejich vûdce Gajda ale marnû ãekal na pfiijetí Hitlerem. Protektorátní správu nemûli vést lidé, ktefií v národû nic neznamenali, nebo mu byli pfiímo protivní. I pro svût Nûmecko potfiebovalo vykazovat se ãesk mi osobnostmi známûj ími a nepodezfiel mi z kariéristické kolaborace. Byl pfiece dosud mír, tfiebaïe nestál za nic, kdyï se v nûm dala klidnû obsadit cizí zemû. Fa istick hlavní stan Na praïském Uhelném trhu uzavfiela ãeská policie. Jeho doãasné obyvatele na chvíli internovala, pak je poïádala, aby li domû. Poslechli. Zvlá tû pro Vlajku to ale nebyl konec. ZpÛsobila je tû hodnû neklidu a ne tûstí. Fra ka se zaãala 15. bfiezna rozehrávat i daleko od Prahy, na Moravském Slovácku. PÛvodnû folklorní skupina Národopisná Morava dala o sobû vûdût politicky. V Hroznové Lhotû sestavili dva její ãlenové, Josef Vávra a Jan Úprka provolání vyhla ující, Ïe lidé z oblasti Hodonína, StráÏnice, Kyjova, Uherského Hradi tû a Uherského Brodu jsou slovenské národnosti a mají tedy patfiit k právû vzniklému slovenskému státu. Jeho suverenita se také hned na Moravském Slovácku uznává. Je jen tfieba vytvofiit národní v bory, které nov státoprávní stav zajistí. Národopisná Morava mûla své kontakty na Slovensko, k radikálním separatistûm typu aàa Macha a Bély Tuky. Ti by územní roz ífiení slovenského státu jen uvítali. V ak také bratislavsk rozhlas hned proklamaci národní rady Moravsk ch SlovákÛ vysílal. Rada se 16. bfiezna obrátila na samotného Hitlera, aby její územní a státní zámûry podpofiil a uznal. Místní fa isté vstupovali do velké politiky. Hned se dozvûdûli, Ïe tam nepatfií. Chtûli i potom zûstat svoji, nemít nic s háchovskou Prahou. Upnuli se na slováckost, prosazovali ji do správy i do kol. Okupaãní moci tfií tûním národa a horlivou spoluprací velmi vyhovovali

12 trend VELIKONOâNÍ ZAMY LENÍ KAREL FLOSS Velikonoce letos v nedûli 12. a v pondûlí 13. dubna mají nûco spoleãného s velikou nocí, s velikou tmou, v níï náhle zazáfií veliké svûtlo se zoufalstvím, v nûmï náhle zasvitne veliká nadûje a radost. Bratfii Slováci to ve svém názvu tûchto svátkû vyjadfiují zfietelnûji hovofií o velkej noci. Na svûtlo, na zazáfiení skuteãnosti nelze ov em jen ãekat. Vítûzství se nedostavuje bez obûtí Velikonoãní svátky patfií nespornû k nástupu jara, pfiiãemï jaro samo je odedávna téï symbolem nového radostného zaãátku obnovy Ïivota, vítûzství tepla nad chladem, Ïivota nad smrtí, nadûje nad ztrátou smyslu. Nûktefií obãané se na velikonoce pfiipravují postní dobou, ale pro kaïdého z nás platí, Ïe je dobré se pfied nov m rozmachem oãistit od v eho, co nás tísní, co ubírá síly a tak brzdí moïn rozmach hodnotn ch sil. Odedávna jsou velikonoce téï pfiedobrazem toho, Ïe hodnotn ch vítûzství se nedosahuje bez boje, kter pfiiná í téï utrpení, neboè vyïaduje také obûtavost a tedy obûti. Sportovci vûdí, co v echno je tfieba obûtovat a protrpût, neï se dostaví k Ïené v kony. Sport vût- inou ctíme, tím více zaráïí skuteãnost, Ïe v jin ch oblastech, také v politické ãinnosti na nutné ponûvadï oãistné a Ïivotodárné odfiíkání zapomínáme. Zpytovat svûdomí Pfiitom nejenom vrcholoví politici, ale kaïd obãan, kter je rád, Ïe Ïije v demokratickém spoleãenství, by mûl dennû zpytovat svûdomí (ãinil tak téï vzorn obãan pfiedkfiesèanského íma M. T. Cicero), co dûlá pro to, aby byl plnû hodnotn m ãlenem takového spoleãenství. V této souvislosti stojí za pozornost, Ïe se i v církvích hovofií novû nejen o tradiãním desateru, ale v jeho duchu téï o nov ch smrtelních hfií ích, tj. o selháních, jeï ãlovûka nutnû oslabují a nakonec vedou aï do zkázy. Obãansky odpovûdnûj í pojetí viny Mezi tûïké hfiíchy se v novém pojetí nepoãítá pouze zneuïívání drog ãi bezuzdná sexualita, ale také neekologické chování a zejména bezohledné ífiení chudoby a tím cynické prohlubování sociálních nerovností. VÏdyÈ pfiedev ím kfiesèané by si mûli uvûdomit, Ïe pûvodní kfiesèanství mûlo daleko hlub í pomûr k otázce nab vání a rozdûlování hmotn ch statkû. V tomto duchu pfiipomíná je tû ve 13. století Tomá Akvinsk zásadní pfiednost obecného dobra (bonum commune) pfied v emi soukrom mi dobry. Jen z takového odpovûdnûj ího pojetí statkû pochopíme (na první pohled pfiehnan ) názor B. Bolzana, Ïe bohatství je lup. Právû takov ch postfiehû si váïil i TGM, jenï sociální otázku povaïoval za ústfiední a klíãovou. S nov m pojetím smrteln ch hfiíchû, nad nimiï by se mûl právû o velikonocích zamyslit kaïd slu n ãlovûk, souvisí téï nové politické postoje nûkter ch pfiedních pfiedstavitelû kfiesèanství. Tak napfiíklad nov pfiedseda biskupského sboru v SRN R. Zollitsch hovofií o vstfiícnûj ím vztahu katolické církve k sociální demokracii, ponûvadï se vyjevuje, Ïe právû a jen tato politická strana vnímá nûkteré dûleïité problémy hloubûji a ostfieji neï tradiãní partner na pravici. Bylo by uïiteãné, kdyby si takovéto vpravdû historické posuny uvûdomili téï pfiedstavitelé celé na í politické scény. Není totiï moïné hlásit se ústy k ideji velikonoc a souãasnû nevnímat zásadní pfiínosy autentické levice. Jaké bohatství? Nadmûrné bohatství (pfiedev ím jednotlivce), aè uï bylo nabyto jakkoli, je sv m zpûsobem vïdy problematické. To se t ká téï církví ve v ech dobách, takïe i dnes ãasto vyslovovan slogan co bylo ukradeno, má b t okradenému navráceno není jednoznaãn. Právem se pfiipomíná osudn v rok jednoho z pfiedstavitelû katolické církve brzy po sametové revoluci: Kdyby chtûla církev jednou zpût také majetek, byl by to její konec. A dnes? V e citovan postoj nûmeckého arcibiskupa Zolltische na tûstí naznaãuje, Ïe k takovému konci dojít nemusí. Jen si velikonoce nesmíme pfiipomínat a vykládat pfiíli úzce, a spí e mít na pamûti v roky jejich svûtodûjného protagonisty o bohatství a chudobû slova, jimï tak dobfie rozumûli na- i pfiední ctitelé jeho kfiíïe Jan Hus, Petr Chelãick a Jan Ámos Komensk. Pravda vítûzí Velikonoce nám také vïdy znovu pfiipomene Masarykovo krédo ze závûru jeho Svûtové revoluce: JeÏí, ne César! Potupen JeÏí zvítûzil nad v emi Piláty a césary poselství velikonoc spoãívá bytostnû v pfiipomenutí, Ïe opravdové, stateãné prosté lidství zvítûzí nakonec vïdy nad arogancí, zpupností a intrikafiením mocn ch. V tomto smyslu hlásá téï jeden za na ich státních symbolû, Ïe pravda (totiï Pánû!) vítûzí. Sociální demokracie mûïe nové seznamy smrteln ch sociálních hfiíchû jen vítat je to ostatnû ona, kdo na nû jiï více neï sto let svûtovou vefiejnost upozoràuje. V imnout by si tûchto nov ch morálních i politick ch souvislostí mûli ov em pfiedev ím ti, pro nûï je kfies- Èanské krédo a kfiesèanské zpovûdní zrcadlo nejvy ím zákonem. Pfiedev ím o velikonocích není pfiece moïné nebrat tyto vûci smrtelnû váïnû. Trojice nov ch poslancû âssd V Poslanecké snûmovnû 3. bfiezna 2009 sloïili poslaneck slib tfii noví poslanci ãlenové âssd. Jsou to: Ludmila Navrátilová, kontrolorka finanãního úfiadu ze Skutãe Zuzana Domesová, místostarostka Hodonína Pavel Nûmec, místostarosta Mohelnice Nahradili tfii hejtmany, ktefií se vzdali svého poslaneckého mandátu: Radka Martínka, Michala Ha ka, Martina Tesafiíka. (ich)

trend 13 S Liborem Rouãkem O dne ní Americe i na ich volbách do EP Koncem leto ního února jste se zúãastnil pracovní cesty do USA jako ãlen delegace expertû na zahraniãní politickou sociálnûdemokratické frakce v EP. Jak na vás Obamova Amerika zapûsobila? ÚÏasnû. V Americe a v hlavním mûstû Washingtonu je cítit nejenom dynamika z pfiedvolební kampanû, ale je zde cítit nûco, co já osobnû jsem u nás zaïil jen v roce 1968 a v roce 1989. Jin mi slovy, ve vzduchu jsou cítit obrovské zmûny, velká oãekávání, velké nad ení a nasazení lidí. Pfii své náv tûvû Washingtonu jsem mûl moïnost mluvit nejen s kolegy zákonodárci z amerického Kongresu, Senátu pfiípadnû pfiíslu n mi námûstky na ministerstvu zahraniãí, ale také s cel m intelektuálním zázemím Demokratické strany, co se t ãe zahraniãní politiky. Lidé z v zkumn ch a vûdeck ch pracovi È, thinktankû, jak mi jsou napfiíklad Carnegie Endowment, National Democratic Institute, Center for American Progress, Brookings Institution a podobnû, usilovnû pracují na zmûnû celkové americké politiky. Po letech do popfiedí vystupují témata jako napfiíklad kontrola zbraní hromadného niãení, jaderné odzbrojení, posílení transatlantick ch vztahû i vztahû s Ruskem, zmûna pfiístupu Ameriky v krizov ch oblastech, jako je Irák, Afghánistán, Írán. Jin mi slovy, Amerika prochází zmûnami, jaké je moïné vidût pouze jednou za generaci. Pfii setkáních jsem vyjádfiil my lenku, Ïe atmosféra ve Washingtonu mi pfiipomíná atmosféru v Moskvû po nástupu Michaila Gorbaãova, kter také vyvolal obrovská oãekávání a obrovské nad ení. Pevnû vûfiím tomu, Ïe Barack Obama dokáïe toto nad ení a tato oãekávání promûnit v reálné politické v sledky, ze kter ch bude profitovat nejen Amerika, ale celé mezinárodní spoleãenství. A 6. ãervna budou volby do Evropského parlamentu. Jste jedním z trojice kandidátû, ktefií by mûli stát v ãele volební kampanû a udávat její tón. S jak mi tématy do kampanû pûjdete? Pfied pûti lety jsem el do volební kampanû s mottem Bezpeãné âesko v bezpeãné Evropû. Myslím si, Ïe jsem od svého zvolení do Evropského parlamentu pro zaji tûní na í bezpeãnosti a dobrého mezinárodního postavení âeské republiky odvedl kus práce. Stal jsem se 1. místopfiedsedou Zahraniãního v boru a v této pozici mohu dostateãnû spoluovlivàovat zahraniãní politiku Evropské unie. Pfiíkladem mû- Ïe b t právû má nedávná cesta do USA, kde jsem mûl moïnost ze své pozice jednat s námûstky americké ministrynû zahraniãí a pfiedními kongresmany a senátory o problematice radaru a protiraketové obrany. A zahraniãní politika a otázky evropské ãili i na í bezpeãnosti a obrany jsou pro mû nadále prioritními tématy, se kter mi hodlám oslovit obãany i v tûchto nadcházejících volbách. Jsem pevnû pfiesvûdãen, Ïe místo âeské republiky je v Evropské unii a Severoatlatické alianci a nikoliv jen po boku Ameriky, kam se nás sna- Ïí posunout svou zahraniãní politikou souãasná Topolánkova vláda. Na tûstí v ak ve Spojen ch státech zdiskreditovanou Bushovu administrativu vystfiídal demokratick prezident Obama. A já pevnû doufám, Ïe Ve druhé polovinû bfiezna leto ního roku dvû agentury zvefiejnily souãasné prûzkumy volebních preferencí. Jak podle STEM, tak i podle CVVM (Centrum vefiejného mínûní). âssd nadále pfiesahuje 35 procent, u CVVM v ak s niï- ím rozdílem pfied ODS neï ukázalo stfiedisko STEM. k podobnû zmûnû exekutivy dojde brzy také u nás. Dobr v sledek voleb do Evropského parlamentu tak mûïe b t dal- ím krûãkem k naplnûní tohoto cíle, kter m je vítûzství sociální demokracie ve volbách do Snûmovny v roce 2010. Podle Eurozpráv zkrácené znûní Stále pfies 35 % Graf 1 Fraf 2 STEM CVVM 1. âssd 35,3 % 36,0 % 2. ODS 27,8 % 31,5 % 3. KSâM 11,0 % 16,0 % 4. KDU-âSL 6,0 % 7,0 % 5. SZ 5,3 % 5,0 % Podle STEM by obsadila âssd v Poslanecké snûmovnû po pfií tích volbách 92 kfiesel, podle CVVM 79 kfiesel. (ich)

14 trend Západ po únoru 1948 Byl to silnû emotivní dopis, kter poslal 4. bfiezna 1948 francouzsk ministr zahraniãí Bidault svému kolegovi ve Washingtonu Marshallovi. Budoucnost se Francouzi jevila chmurnou, pokud by se západní Evropa, Spojené státy nespojily k obranû spoleãné bezpeãnosti. O americké záruky lo Bidaultovi nejvíce. Pfiichází ãas upevnit politicky, a jestli to bude moïné, také vojensky, spolupráci mezi Star m a Nov m svûtem spojen mi odpovûdností za jedinou civilizaci, která za to stojí, psal Bidault. lo o zmûnu ve francouzské zahraniãní politice, jeï pomûrnû dlouho chtûla vytváfiet západoevropskou tfietí sílu mezi Spojen mi státy a Sovûtsk m svazem. Obranné uskupení v západní Evropû mûlo pûvodnû vznikat na základnû dvoustrann ch smluv, z nichï první uï uzavfieli Francouzi a Britové v bfieznu 1947. Teì se tato koncepce opou tûla a pfiednost dostával mnohostrann pakt, kter by podepfiely Spojené státy. Zdá se, Ïe jej k naplàování pfiiblíïil únorov komunistick pfievrat v âeskoslovensku. Dokonce se objevují názory, Ïe na vznik budoucího NATO bezprostfiednû zapûsobil. Bylo tomu tak? Kdo byl na fiadû? âeskoslovensk únor znamenající utvrzené roz ífiení mocenské sféry Sovûtského svazu historie vyvolal na Západû obavy z nové války. Více ve vefiejnosti a u novináfiû neï u politikû, aã i mezi nimi se na ly hlavy varující pfied náhlou válkou. Ovzdu í obav prohluboval sovûtsk tlak na Finsko, jemuï uï pfied praïsk m pfievratem chtûl Stalin vnutit smlouvu zpûsobující vazalství. Finové ji odmítali a Stalin na ni v nové atmosféfie na Západû pfiestal dûraznû naléhat. Zmírnil pak v dubnu 1948 podmínky smlouvy a Finové ji hned podepsali, protoïe jim do znaãné míry zaji Èovala neutralitu. Na chvíli se v bfieznu 1948 roz ífiila na Západû zvûst, Ïe Stalin bude smluvnû usilovat také o Norsko. Ukázala se záhy jako nepodloïená, ale britského ministra zahraniãí Bevina i tak podnítila 11. Bfiezna k my lence spojit ve spojeneckém svazku západní Evropu s jejím severem a Stfiedomofiím. R soval se ir í koncept Severoatlantické aliance. OkamÏitá sovûtská vojenská hrozba se v odpovûdn ch politick ch krizích povaïovala pfiece jen za málo pravdûpodobnou, nervozitu v ak budilo nebezpeãí politick ch infiltrací. Nejcitlivûj- ím místem byla z tohoto hlediska Itálie. Pakt z Bruselu I ve Washingtonu oceàovali Itálii jako zemi nepostradatelnou pro západní bezpeãnost, vãetnû americké. Chystaly se tu parlamentní volby a ani pfied nimi, ani na základû jejich v sledku nesmûlo dojít ke zkomunizování zemû shodovali se ameriãtí politikové. Zabránit tomu se mûlo tfieba obãanskou válkou. Naplno pracovala americká propaganda, která bohatû vyuïívala praïského komunistického pfievratu a jeho následkû pro demokracii. PfiíkladÛ a argumentû jí ãeskosloven tí komunisté sv mi rozhodnutími, chováním a represemi poskytovali dostatek. Ve volbách 18. dubna 1948 získala italská-demokratická strana absolutní vût inu. Kolektivní sebeobrana dostala na Západû pfiednost pfied dvoustrann mi smlouvami. Pakt o ní podepsaly 17. bfiezna 1948 v Bruselu Velká Británie, Francie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Vyhovûly tím americké Ïádosti, aby zapojení Spojen ch státû pfiedcházelo západoevropské scelování. Vypadalo to, jako by bruselsk pakt byl odpovûdí na pfievrat v âeskoslovensku, ale ten smlouvu jen znaléhavûl a nedovolil ji odkládat. Od paktu z Bruselu k Severoatlantické alianci nebylo je tû úplnû blízko, z cesty se v ak od jara 1948 uï neodboãovalo. (rk) Hvûzdy proti hvûzdám estatfiicet hvûzdiãek na vlajce Unie a tfiináct hvûzdiãek na vlajce odtrïené Konfederace pfiedstavují symboliku sporu mezi severními a jiïními státy USA v obãanské válce (1861 1865), kter vyústil v nejkrvavûj í konflikt v historii této zemû a vyïádal si 650 000 lidsk ch ÏivotÛ. Autor Ivan BroÏ ve své nové knize Hvûzdy proti hvûzdám neakcentuje pouze vojenské aspekty událostí zmi- Àované doby, n brï i fakta dokumentující hospodáfiskou a demografickou pfievahu Severu nad Jihem a snahu zachovat jednotu americké republiky a dosáhnout zru ení otroctví. V knize defilují rovnûï pfiíbûhy âechoameriãanû, ktefií se na stranû Unie obvykle projevovali jako stateãní bojovníci, zatímco ve státech Konfederace dávali najevo svûj odpor k jejímu reakãnímu systému dezercí knihy z vojska. PÛsobivou atmosféru dávné doby a vzdáleného kontinentu umocàují vzru ující pfiíbûhy ze sféry v zvûdné a protiv zvûdné sluïby obou stran. Kniha vy la v roce 200. v roãí narození prezidenta Abrahama Lincolna. Byla pfiedstavena v zasedací síni Svazu ãesk ch a moravsk ch v robních druïstev v Praze. Je to 16. svazek edice Polozapomenuté války nakladatelství Epocha. (red) Mezinárodní vztahy v datech Nová obsáhlá pfiíruãka doc. PhDr. ZdeÀka Veselého, CSc. Mezinárodní vztahy v datech (od starovûku do souãasnosti) (Professional Publishing, Praha 2008, 1. vyd., 386 str.) zachycuje v chronologickém sledu stû- Ïejní data ve v voji mezinárodních vztahû v ãlenûní od starovûku (3000 let pfi. n. l.) pfies stfiedovûk, novovûk, 19. století, 20. a poãátek 21. století aï do Ïhavé souãasnosti (konce roku 2007). Zafiazeny jsou rovnûï nûkteré vnitropolitické události v jednotliv ch zemích, které se sv m zpûsobem téï na v voji mezinárodních vztahû podílely ãi naopak jimi byly ovlivnûny. Mimo pozornost nezûstaly ani záleïitosti, vztahující se k mezinárodnímu postavení a aktivitám âeské republiky. (tes) V voj a perspektivy Evropské unie Kniha Niny kottové a Petra Sokola shrnuje tato témata: Evropská integrace a Lisabonská smlouva. Pfiedsednictví v Radû Evropské unie a role âeské republiky. Volby do Evropského parlamentu 1979 2008. Knihu vydalo nakladatelství Jalna v roce 2009. Nové knihy 9. 2. 2009

trend 15 Co je sociálnûdemokra tická mediální politika Sociální demokracie tûïko uspûje s modernizaãní iniciativou, pokud její souãástí nebude velkoryse pojatá mediální reforma. Mezi opatfiení tvofiící její pátefi nutnû musí patfiit úplné odstínûní v ech mediálních rad od jak chkoli pfiím ch politick ch vlivû. Bude rovnûï nutné sebrat odvahu a demonopolizovat ti tûná média. V konfliktu, kter to vyvolá, lze jistû uvaïovat rovnûï o zfiízení deníkû vefiejné sluïby, vydávaného ve vefiejnoprávním reïimu. A je také nutné promyslet koncepci podpory men- inov ch ti tûn ch médií, tak, aby pluralita v médiích zaznívajících hlasû byla co nejvût í. To v e jsou opatfiení známá z jin ch evropsk ch zemí, která lze pro na e potfieby upravit ãi rovnou pfievzít. Jakub Patoãka v Literárních novinách 16. 3. 2009 Kauza Kubiceho zpráva vych len soudce Jirsa Aãkoliv pohled biologa a filořekli napsali Soudce Jirsa neshledal nic odsouzeníhodného na jednání b valého fieditele Útvaru pro odhalování organizovaného zloãinu Policie âr Jana Kubice ve vûci jeho Ïalozpûvu pfied parlamentním v borem tûsnû pfied volbami v roce 2006, kter pak záhadnû bleskovû doputoval do médií a nespornû ovlivnil v sledek voleb. Soudce Jirsa se v ak nedlouho pfied vynesením tohoto rozhodnutí zúãastnil vefiejné panelové diskuse a shodou okolností sedûl za stejn m stolem s jednou stranou pfiípadu (Kubice). Hájí se tím, Ïe se kdysi z titulu své funkce se el i s Paroubkem. To bylo ale kdysi a z titulu i Paroubkovy funkce. Proto není moïno fiíci, Ïe se chová nestandardnû, ale symetricky. To byla z jeho strany moïná nedomy lenost, fakticky to ale byla chyba. Soudce Jirsa si nekorektnost situace na místû uvûdomil, ale pokusil se ji zlehãit poznámkou o tom, Ïe vzhledem k pfiítomnosti expolicisty Kubice by se asi mûl prohlásit za podjatého a odejít, neboè ho bude zanedlouho soudit, protoïe ãelí Ïalobû podané Jifiím Paroubkem. Tato niãím nevynucená slova vyvolala v publiku smích, kter objektivnû pohfibil nestrannost soudce Jirsy v této kauze, aè jiï svou glosu myslel jakkoliv. Nyní se ho zastávají rûzní kolegové, ktefií tím dávají podnût k závaïn m otazníkûm nad obecnou schopností soudcû vûbec b t nestranní, kdyï tento zfiejm JirsÛv lapsus obhajují jako jednání správné, pfiípustné, nepodezfielé. Formálnû totiï asi Jirsa Ïádná psaná pravidla neporu il. A právû toto je jádrem rozporu, co justice dûlá (formálnû aplikuje právo) a co po ní vefiejnost poïaduje (nalézat spravedlnost). Necitlivost k takzvan m nepsan m pravidlûm je známkou sníïené sociální inteligence, nebo v razem arogance. Obojí jistû nepfiispívá schopnosti nalézat spravedlnost. Jestli to soudce Jirsa nechápe, zb vá uï jen, aby se mu nûkdy stalo totéï. Aby stál pfied soudem jako jedna strana a s vûdomím, Ïe protistrana a soudce se nedávno nûkde potkali, a kdyï padlo jeho jméno v souvislosti s jeho sporem, tak se mnozí smáli. Anebo, co by se asi zaãalo mediálnû dít, kdyby situace byla obrácená, vedle Jirsy sedûl Paroubek a smích by patfiil nepfiítomnému Kubicovi? Jan Schneider v t deníku Euro ã. 7 16. 2. 2009 Zelené fiasko Aby toho nebylo málo, nemají zelení ujasnûno, co je a co není zelené, takïe se zmítají v nekoneãn ch vnitfiních sporech. Zpoãátku to pfiedseda Bursík s úsmûvem zlehãoval, boufilivá diskuse pr patfií k zelené image. Vyluãování oponentû je projevem slabosti. Ono by v podstatû ani nemûlo smysl rozebírat to zelené fiasko, kdyby se jednalo jenom o konãící kariéry nûkolika politikû. Tûch samozfiejmû nebude velká koda, kdyï pfií tû nebudou zvoleni. Mrzuté je, kdyï v parlamentu bude chybût dûleïit zelen my lenkov proud, patfiící do série s liberály, socialisty a konzervativci. I kdyï, po pravdû fieãeno, zelená politika není v parlamentu ani teì. Zelení obãas nûãemu pfiekáïejí, ale Ïe by s nûãím chytfie zelen m pfii li, to ani náhodou. Ivan Hoffman v Deníku 9. 3. 2009 Jubilující mûstská doprava Vût ina uïivatelû brnûnské hromadné dopravy si ani neuvûdomuje, Ïe více neï 300 tramvají, témûfi tolik autobusû a pfies 140 trolejbusû na celkem 73 linkách dennû pfiepraví aï milion cestujících. Brno má nejstar í hromadnou dopravu na území na eho státu (letos 17. srpna oslaví uï 140 let trvání). Má nejvût í trolejbusovou síè v âr a je jedin m mûstem kromû Prahy, které provozuje lodní dopravu? Pátefiním systémem jsou ov em tramvaje, povûstné aliny. I na toto slovo mûïe b t na e mûsto hrdé zná je kaïd, dokonce ve lo i do Slovníku spisovného jazyka ãeského, byè s oznaãením, Ïe jde o oblastní moravsk a slangov v raz. TakÏe znáte v stiïnûj í název pro brnûnsk mûsíãník pro pfiíjemné cestování mûstskou dopravou? Roman Onderka, primátor Brna, v mûsíãníku alina v roce 2009 Tfiiatfiicátníci v âesku vedou Demografické prûzkumy ukázaly, Ïe v âesku nyní Ïije nejvíce lidí v takzvan ch Kristov ch letech tedy tfiiatfiicetilet ch. Statistici jich v prûzkumech uvádûjí 192 tisíc. âe i stárnou. Podle demografû zaujme âesko do roku 2050 místo v první desítce zemí s nejstar í populací svûta. Nad 65 let totiï bude za ãtyfiicet let kaïdému tfietímu obyvateli âeska. Deník Metro 11. 3. 2009 Milionáfi z chatrãe kdyby nenásledovat tak otrockou narativní strukturu, mohl oscarov vítûz Milionáfi z chatrãe pfiebít syntézu indické barvitosti a sociální realistiãnosti alespoà budováním víry v sílu pfiíbûhû. Okolo krut ch Ïivotních podmínek ve slumu jako by snímek spí e tanãil. A to doslova a nejen ve finální sekvenci pomrkávající na publikum, aby si v imnulo, jak si západní filmafii osvojili styl indick ch masala filmû. Závûreãné pfieru ení soutûïe Chcete b t milionáfiem naplno ukazuje, jak moc zde jde o v sledek zápletky a nikoliv o zápletku samotnou. Viktor Palák v Nov ch knihách, pfiíloze Literárních novin, 9. 3. 2009 Oblékám se u VietnamcÛ

16 trend Vlajka NATO vztyãena, fanfáry doznûly ANTONÍN RA EK I prach usedl v prostorách Hradu po armádním plesu, kter pfied lety pod zá titou a za pfiítomnosti prezidenta republiky Václava Havla uspofiádal náãelník Generálního tábu Jifií ediv na poãest ãlenství v Alianci pro tisícovku na ich a zahraniãních hostû. Neoz val se jen jásot a nepofiádaly ohàostroje. V médiích zaznûly i v ãitky a zpytování svûdomí. I od tûch a u tûch, od kter ch by to nikdo neãekal: Jak lehce jsme k ãlenství pfii li. Hledáme-li pfiíãiny, pak v na em malém zájmu a aktivitû urãitû hrálo roli, Ïe jsme se po listopadu 1989 necítili bezpeãnostnû ohroïeni. Urãitá rizika tu jistû byla, ale ne zas tak váïná a spí vnitfiní, neï vnûj í. Jist ná chladnûj í odstup mûla a má na svûdomí i historická zku enost, Ïe jsme na mezinárodní dohody a vojenská seskupení vïdy doplatili. A tak to mûïe na první pohled vypadat, Ïe spí Západ mûl a má zájem o ná stfiedoevropsk geostrategick prostor. Probíhá tu nejen nejdûleïitûj í vojenskostrategická osa PafiíÏ Berlín Var ava Kyjev Moskva, ale i ta vedlej í z Nûmecka na Balkán, mezi nûï jsme vklínûni, a proto pravdûpodobnû i Bismarck fiíkal, Ïe kdo má âechy, má i Evropu. Ale moïná si to pfiipomínáme jen proto, Ïe nám to sv m zpûsobem lichotí, aãkoli pravda mûïe b t uï jiná, pokud vûbec nebyla vûcnûj í, jen jsme se tu pletli a nûkdy nás proto bylo tûïko obejít. Vy í aktivitu Západu si mû- Ïeme vysvûtlit i tím, Ïe je to zároveà omluva a dar âechûm za Mnichov, PolákÛm za jen formální vyhlá ení války 1. záfií 1939 a MaìarÛm za nedostateãnou podporu v roce 1956. Ale tûch úvah bychom mohli uvést víc a najít dal í. Rozhodující bylo a je, Ïe po odchodu sovûtsk ch vojsk v polovinû roku 1991 se âeské republice podafiilo splnit druh nejdûleïitûj í zahraniãnûpolitick cíl. Kdo se zaslouïil Jako po kaïdém vítûzství se k tomu hlásí mnozí. Aãkoli tu platí, stejnû jako v politice, Ïe diskuse se zaslouïili nejen ti, kdo ãlenství podporovali, ale do urãité míry i nûktefií ti, kdo mu oponovali, protoïe nutili obhájce hledat pfiesvûdãivûj í argumenty. Jen ideologická podpora ãlenství byla ãasto kontraproduktivnûj í neï souhlas s jistou kritickou distancí. Ne lo o jednoduché rozhodnutí. Bylo spojeno nejen s právy, ale i povinnostmi. Bezpeãnostní hrozby se republice na jedné stranû zúïily, ale na druhé roz ífiily, zaãali jsme sdílet i ty, které se t kají jin ch, mnohdy zemí stovky kilometrû vzdálen ch. Kdybychom ale na tu pomyslnou váhu zásluh museli uï nûkoho vyzvednout, jistû by to byl na prvním místû prezident republiky Václav Havel. Zprvu spí e pacifisticky podporoval zánik obou seskupení a odzbrojení vãetnû zbrojní v roby, brzy rozpoznal, Ïe doba nebude tak jednoduchá, abychom se demokratiãtûji koncipované aliance vzdali. U vût iny na ich obãanû podpora ãlenství nebyla ani tak podmínûna reminiscencemi, co nám provedl Sovûtsk svaz, jako spí faktem, Ïe Rusko sv m smûfiováním k demokracii zatím nepfiesvûdãilo. Ale hlavní byla celková touha lépe zajistit na i bezpeãnost. Pfies dûdictví, které si na e armáda pfiinesla z minulého re- Ïimu, byla to právû ona, která se ze v ech státních institucí i ostatních spoleãensk ch slo- Ïek na ãlenství v NATO pfiipravovala nejlépe a vlastnû zachraàovala, zvlá tû úãastí v mírov ch misích, povûst republiky. BohuÏel, do Aliance nevstupuje armáda, nebo jen armáda, ale celá zemû. To podstatné nás ãekalo, zvlá tû kdyï jsme je tû nepochopili, Ïe dûle- Ïitûj í je civilní sloïka neï vojenská. Kdyby autora nûkdo nutil jmenovat po prezidentovi nûkoho dal ího, kdo se nejvíc z na í strany zaslouïil o ãlenství v Alianci, nemohl by pfiehlédnout tfii osobnosti. Prvního námûstka ministra obrany Jaromíra Novotného, kter dlouhá léta organizoval vojensko-zahraniãní kontakty a zprostfiedkovával nároky na pfiípravu na í armády. Náãelníka Generálního tábu Jifiího edivého, kter je musel plnit. A poté Ivana Gabala, kter právû publicistick mi kritick mi postoji k na í pfiípravû nutil odpovûdné instituce a funkcionáfie k vût í aktivitû. Povrchnost bezpeãnostní strategie Situace by vypadala jinak, kdybychom se pfiipravovali jak pfii zaji Èování vlastní obrany, tak i pfii vstupu do NATO v souladu s moderním vojenskostrategick m my lením. To u nás dost vymizelo, pokud jsme se jím mohli nûkdy py nit vûbec. V pfiedcházejícím období bylo podvázáno ãlenstvím ve Var avské smlouvû, kdy od nás strategické podnûty nikdo neïádal. Staãila jedna zku enost s pfiijetím známého Memoranda o roz ífiení pravomocí ãlensk ch zemí Var avské smlouvy, které bylo dílem pfiedev ím pracovníkû Vojenské politické akademie, aby si jeho signatáfii vyslouïili nejen ãest, Ïe byli 21. srpna 1968 obsazeni dfiíve neï Ministerstvo národní obrany a Generální táb, ale aï na v jimky se museli z armády porouãet i do tûch povûstn ch kotelen a k mytí v loh. Bezpeãnostní strategie âeské republiky z roku 1999 mûla zv it kvalitu na í bezpeãnosti a obrany. BohuÏel, její zpracování nebylo pfiíli profesionální. Není moïné koncipovat bezpeãnostní strategii a z ní vyvodit zadání pro tzv. silová ministerstva, armádu a policii, aniï bychom hloubûji analyzovali a predikovali na e bezpeãnostní hrozby a z nich vypl vající rizika. To se bohuïel nestalo, zûstalo jen u jejich v ãtu. I nejlep í vojenská strategie tûïko poté nûco zachrání. Profesionalita a profesionalismus Víc neï o profesionalitû se hovofiilo o profesionalizaci armády. Motivy nejsou ani tak vûcné, jako podmínûny nezájmem o vojenskou základní sluïbu. Platila tu nepfiíjemná zákonitost, Ïe ãím vy í mûl mlad muï vzdûlání, tím jistûji se jí vyhnul. Zákon o civilní sluïbû byl aï pfiíli liberální. Odpíraãi, coï je neadekvátní v raz, prostû ti, jímï se na vojnu nechce, na li jednodu í zpûsob: nenastoupit ani na vojnu, ani do civilní sluïby a radûji pfiedstoupit pfied soud. Dostali obvykle pár mûsícû podmínûnû a mohli se jen obávat toho, aby i nûkde jinde nenarazili na zákon a podmínka se nezmûnila v trest natvrdo. Mluvit o povinnosti ke státu ãi o vlastenectví zjevnû nena lo úrodnou pûdu. Jen nás to donutilo rychleji profesionalizovat, a nejen v závislosti na prohlubující se dûlbû práce, která nepostupuje tak rychle. Nauãit rekruta na- Ä

Æ trend 17 bíjet dûlo je moïné za pár dní. Udûlat z nûho vojáka vyïaduje urãitû ãasu víc. A aby se adaptoval na podmínky vojenské sluïby, k tomu je potfieba tak rok. Tedy doba, kterou byli mladí muïi povinni setrvat ve vojenské sluïbû. Díky legislativû byli vlastnû dobrovolníky a mûli jsme se jim nejen za jejich obûtavost poklonit, ale je i víc zaplatit a nenechat je chodit jen v maskáãích, i kdyï se jim to obleãení líbilo. Byli by urãitû ochotnûj í i jako záloïníci, takïe jsme si mohli vytvofiit podmínky jako má americká Národní garda. DÛleÏitûj í neï profesionalizace byla a je profesionalita vojákû a obãansk ch pracovníkû. Ta se postupnû vytrácela. Pfiitom se o na í armádû dfiíve hovofiilo jako o velmi dobré, zvlá È o schopnosti ve sloïit ch situacích dovednû improvizovat. Bez toho se ozbrojené stfietnutí neobejde. Po vstupu do NATO jsme se museli pfiizpûsobit 1200 standardûm Aliance. Nové problémy nás nemohli minout Nevstupovali jsme do Aliance v nejklidnûj í dobû. PfiestoÏe na pfielomu osmdesát ch a devadesát ch let probíhalo ve svûtû 87 ozbrojen ch stfietnutí a v roce 1999 jen pûtadvacet. Nûkterá v ak byla blízko, jiná hrozila a ãásti jsme se pfii jejich fie ení zúãastàovali. Pfievládalo mínûní, Ïe je Ïádoucí, aby se tyto jakkoli prospû né mise dûly pod mandátem OSN, Rady bezpeãnosti nebo OBSE. Vláda byla rozhodnuta to poïadovat, ale zároveà si byla vûdoma, Ïe ne vïdy je to pro krátkost rozhodovacího procesu moïné. Nebo získat podporu vûbec. ZároveÀ chtûla, aby k takov m situacím docházelo co nejménû. V euforickém klimatu aktuálního pfiijetí do Aliance se nemûlo zapomenout, Ïe jakkoli ãlenství jako synergick efekt znásobuje na i bezpeãnost, rozhodující vïdy byla a bude schopnost se samostatnû bránit, na e vlastní vûle k obranû, jak ji poïaduje i Washingtonská smlouva. I kdyï míra spolehlivosti, Ïe nám NATO pomûïe, byla a je vysoká, pomoc není automatická, závisí na individuálním rozhodnutí jednotliv ch ãlensk ch zemí. A tento princip se ani v jakékoli nové atlantické strategii nezmûní. NejenÏe by to bylo proti demokratickému duchu Aliance, ale v opaãném pfiípadû by musela b t zmûnûna americká ústava, která automatickou pomoc nepfiipou tí a není nadûje, Ïe by tu do lo ke zmûnû mínûní. Mít vliv na strategii Aliance Bylo by naivní si myslet, Ïe sotva jsme nûkam vstoupili, uï si tu jako zemû malé ãi stfiední velikosti budeme osobovat právo váïnû zasahovat do rozhodovacích procesû NATO. Aãkoli jsme mûli a máme politiky, ktefií chtûli radit na Západû i tûm, kdo mûli s urãit mi záleïitostmi tfieba pûlstoleté zku enosti. Ale pfiesto bychom jist vliv mûli mít. UÏ z prostého dûvodu, Ïe zastupujeme specifick stfiedoevropsk a navíc postkomunistick prostor. Podobnû bylo moïné pfiedpokládat, Ïe zájem bude i ze strany dosavadních ãlensk ch zemí Aliance. Na úspû nosti na í integrace totiï do znaãné míry záviselo, zda a jak m tempem se bude dál roz ifiovat. Ale takov vliv není moïné uplatàovat ad hoc, ale podle promy lené koncepce. Neobejde se to bez vûdeckov zkumného zázemí, jehoï revitalizace v bezpeãnostní a vojenské oblasti v ak trvá aï trestuhodnû dlouho. Ztrácelo NATO vûrohodnost? vlajka Tu otázku si kladli nejen odpûrci, ale i ti, kdo o ãlenství âeské republiky v Severoatlantické alianci nikdy nepochybovali a aktivnû o pfiijetí usilovali. Tehdej ím nejváïnûj ím problémem bylo bombardování Jugoslávie, pfiesnûji Srbska. Odpovûì si Ïádala pokud moïno nezaujatou anal zu. Problémy uï zaãaly tím, Ïe se Aliance po rozpadu bipolárního svûta nedokázala dostateãnû rychle zorientovat. Byla i pod tlakem vefiejného mínûní, které poïadovalo rozpad vojensk ch blokû v eobecnû a jejich nahrazení jin m bezpeãnostním systémem. Dal í existence Aliance podle samotn ch aktérû transformace byla nakonec dílem aparátu v Bruselu a zájmu AmeriãanÛ, ktefií pragmaticky usoudili, Ïe je koda likvidovat jedinou ozbrojenou instituci, která navíc dobfie funguje. Rubicon tehdej í sloïité situace byl tehdy pfiekroãen tím, Ïe NATO pfii rozhodování o bombardování Jugoslávie nemûlo mandát OSN, ani OBSE. Pro stoupence Aliance v ak vût ím dilematem neï pováïlivé politické rozhodnutí byl jeho vojensk segment. Rozhodnout o letecké akci bez paralelního zaji tûní akce pozemní bylo z vojenského hlediska dobrodruïstvím, spoléháním se na cosi, co nemá ve vedení ozbrojeného západu precedent a znamenalo by zcela nov jev. PrÛbûh a v sledky bombardování o niãem takovém nenasvûdãovaly. Proto americk Sbor náãelníkû tábû proti bombardování, zûstal vûren Powellovû doktrínû, Ïe se má uskuteãnit jen taková ozbrojená akce, kde si mohou b t jisti naprost m úspûchem. Nekomplexní pfiíprava vojenské operace nemohla mít ani potfiebn synergick efekt odstra ení. Milo eviã by se asi rozhodoval jinak, kdyby na hranicích stála nûkoliksetisícová pozemní armáda. Ale ani to nemuselo vést k jeho kapitulaci. Zhodnocení srbské vûle k odporu a identifikace nebezpeãí eskalace etnick ch ãistek bylo buì podceàující, coï nedávalo zrovna nejlep í vysvûdãení zpravodajsk m sluïbám, a nebo bylo kompetentní, a pak bylo otázkou, proã se pfiesto o bombardování rozhodlo, a co víc, proã zároveà s tímto rozhodnutím nebyla zaji tûna charitativní operace. Tady zjevnû rozhodovací proces alianãních plánovaãû pod politick m tlakem selhal, coï je ov em neospravedlàuje. Navíc vzniklo podezfiení, Ïe se vlastnû s etnick m vyãi tûním pfiedem poãítalo. Místo komplexního programu zvolili alianãní plánovaãi extenzívní leteckou operaci, a to nejen pokud jde o plochu, ale i mnoïství cílû, do nichï stále ãastûji byly zafiazovány i takové, které byly vojensk mi jen velmi vzdálenû, tedy se v emi dûsledky pro civilní obyvatele a zprostfiedkovanû i s negativními dopady na svûtové vefiejné mínûní i postoje k Alianci. Pfiitom nemusí zas tak nûkdo b t velk m stratégem, staãí mít urãitou pfiedstavu na operaãní úrovni, aby dal pfiednost velmi intenzívní letecké operaci blokující severní kosovskou hranici s ostatní Jugoslávií. Nic v ak nesvûdãilo o tom, Ïe by se cosi podobného realizovalo tfieba jen parciálnû. Pfii tak extenzívní letecké operaci se mohla jak zachovat urãitá ãást infrastruktury jugoslávské armády, tak relizovat etnické zámûry v Kosovu. A pokud nebyly je tû uskuteãnûny plnû, tak urãitû ne z humánních dûvodû jako spí jen proto, Ïe v opaãném pfiípadû by se proti Ïivé síle zasahovalo Alianci daleko jednodu eji, lo by v podstatû jen o Srby. V kaïdém pfiípadû nám soubûh bombardování spolu s pfiijetím do Aliance zkomplikoval vztah k ní.

18 trend Návrat Francie do velení NATO JI Í G. MÜLLER Krátce pfied. 60. v roãím zaloïení NATO prezident Nicolas Sarkozy oznámil, Ïe se Francie vrací do integrovaného velení NATO, z nûhoï vystoupila z rozhodnutí generála de Gaulla v roce 1966. Souãasnû tehdy musely opustit francouzskou pûdu desetitisíce ãlenû armády USA a v echna americká i alianãní velitelství. DÛvodem tohoto kroku, jak bylo tehdy zdûraznûno z oficiálních míst v PafiíÏi, bylo zajistit nezávislou politiku Francie bez ovlivàování Atlantickou aliancí v jejíï ãele byli tradiãnû ameriãtí generálové. Francie sice vystoupila z vojenské ãásti alianãní organizace, ale nadále zûstala v ãásti politické. Pochopit toto rozhodnutí znamená uvûdomit si tehdej í svûtovou situaci. Stále existovala studená válka mezi Atlantickou aliancí vedenou USA a Sovûtsk m svaze a jeho spojenci. Na obou stranách mûly jejich vedoucí mocnosti jaderné zbranû a je lehce pochopitelné, kdo v obou blocích prakticky rozhodoval. Jaderné zbranû Francie tehdy vyvinula vlastní jaderné zbranû bez jakékoliv pomoci USA, jak tomu bylo v pfiípadû jadern ch zbraní britsk ch a gaullistická vláda se proto domnívala, Ïe mûïe vystoupit s vlastní globální politikou jako nezávislá jaderná mocnost, aniï by se opírala o Washington. Podle de Gaullova názoru proto Francie nemohla zûstat v plnû integrované alianci, kde hlavní a rozhodující slovo mûly USA, s jejíï mnoha aspekty politiky PafiíÏ nesouhlasila. Tfieba se zpûsobem, jak americká administrativa vedla válku ve Vietnamu. Souãasnû ov em mûlo vystoupení PafiíÏe jako tfietí globální jaderné mocnosti vést k posílení francouzské prestiïe, coï patfiilo mezi hlavní cíle gaullistické politiky. Ov em témûfi pûl století, jeï od té doby uplynulo, pfiineslo velké mûny ve svûtû, politické i vojenské. USA prohrály za velk ch ztrát válku ve Vietnamu, Sovûtsk svaz se rozpadl na Ruskou federaci a následnické národní státy, Var avská smlouvy pfiestala existovat, vznikly dal í jaderné státy a studená válka ve la uï do historie. V Evropû i ve svûtû pfiestal hrozit obrovit globální konflikt mezi zemûmi veden mi USA a státy nûkdej í sovûtské aliance. Vznikla ov em jiná velice váïná nebezpeãí Na svûtové scénû se objevily islamistické i dal í teroristické skupiny, jeï provádûly rozsáhlé atentáty a zaãaly regionální války pfieváïnû gerilového druhu. Masové váleãné konflikty blokû pfiestaly hrozit, pfiesto v ak bylo zapotfiebí nasazovat vojenské síly z Evropy, USA i jin ch zemí do místních konfliktû. Vyjma modr ch pfiileb OSN to byly v posledních letech i vojenské síly Atlantické aliance. Je pozoruhodné, Ïe se tam objevily nejen vojáci ãlenû integrovaného velení NATO, ale Ïe i vojáci francouz tí slouïili na Balkánû v zemích b valé Jugoslávie, v Kosovu, v Afghánistánu a v Africe Tito vojáci, ktefií tam byli vysláni, mûli i ztráty, ale pfiesto rozhodující velení bylo bez francouzsk ch pfiedstavitelû. Proto se jiï za Sarkozyho pfiedchûdce prezidenta Chiraka zaãalo hovofiit o moïnosti francouzského návratu do integrovaného NATO. Ov em ten si tehdy kladl urãité podmínky, pfiedev ím pokud jde o velení. Francie vïdy povaïovala a stále povaïuje prostor Stfiedozemního mofie za oblast sv ch hlavních zájmû od Gibraltaru aï k Levantû. Chirak proto pofiadoval regionální velení NATO nad tímto prostorem a nad tam operujícími námofiními silami. Ale narazil, Washington nebyl ochoten se zde vzdát ani kousku velitelské pravomoci, proto- Ïe lo o stfiedozemní prostor hraniãí s Blízk m v chodem, kde neuralgické vojenské vazby se mísí se zájmy americk ch ropn ch gigantû a kde drïí ochranou ruku nad Izraelem proizraelská politická lobby. Své strategické zájmy tam ov em má i Pentagon, protoïe Turecko spolu americk mi základnami na Blízkém v chodû jsou hlavní opûrné body vojenské pfiítomnosti USA. Za Chiraka proto pfiedbûïná jednání k niãemu nevedla. Muselo se ãekat na jeho nástupce. Jin neï de Gaulle Nicolas Sarkozy je ov em jin neï de Gaulle a jeho vûrní Ïáci. Nemûl pfiedev ím k Francii ten hlubok osobní idealistick vztah jako generál, ani jeho patné váleãné zku enosti s Ameriãany, kdyï Rooseveltova vláda dávala pfiednost stykûm s kolaborantskou Petainovou vládou ve Vichy pfied bojujícími svazy gaullistick ch svobodn ch FrancouzÛ. Ostatnû Sarkozy tento de GaullÛv vztah ani mít nemohl, protoïe patfiil k milionûm tûch francouzsk ch obãanû, ktefií nebyli rodilí, ale pfiistûhovalci. Jeho otec byl maìarsk lechtic a matka ekynû z Ïidovské levantské rodiny. K USA mûl od zaãátku velice pfiízniv vztah stejnû jako ke státu Izrael. Nepfiekvapilo proto, Ïe jiï ve své prezidentské kampani otevfienû hovofiil o návratu Francie do integrovaného NATO a po svém zvolení to uãinil jedním ze sv ch hlavních politick ch cílû. Jak se zdá, dne ní francouzsk prezident ov em nepoïadoval klíãové stfiedozemní velení jako Chirak a zfiejmû se spokojil s regionálním velitelstvím sil rychlé reakce v Lisabonu a s plánovacím velitelstvím ve Virginii v USA. Mimo to aliance má pfiijmout do sv ch velitelsk ch struktur francouzské tábní dûstojníky v rozsahu jako jsou dûstojníci nûmeãtí a brit tí. Nejvy í velitelství a dal í klíãová rozhodovací místa v ak nadále zûstanou v rukou AmeriãanÛ. Návrat Francie do integrovaného velitelství NATO nebyl v ak Francouzi pfiijat bezv hradnû. Podle prûzkumû vládní místa tvrdí, Ïe ho vût ina dotazovan ch vítá. Ov em vefiejnû se proti nûmu jiï vyslovili známí politici z fiad Socialistické strany jako Ségolene Royalová, která zdûraznila, Ïe Sarkozy se pfiimyká k USA, zatímco ve svûtû je tendence opaãná a kritika pfii la i z fiad centristû. Francouzsk prezident také narazil s tímto rozhodnutím u vût iny dne ních gaullistû. B val premiér Dominique de Villepin, s kter m byl Sarkozy ve vládû za prezidentství Chiraka oznaãil návrat do integrovaného velitelství za omyl, kter oslabuje Francii. Vítají francouzsk krok Americká administrativa a Pentagon v ak francouzsk krok vítají a ku podivu se o nûm kladnû vyslovila i ruská strana. Ta doufá, Ïe francouzsk vliv ve velení Atlantické aliance bude brzdit pfiípadné snahy americk ch vojensk ch jestfiábû. Rozhodnutí PafiíÏe ov em nepochybnû Atlantickou alianci posílí, protoïe Francie má 259 000 aktivních vojákû a 419 000 záloh. Jen do Afghánistánu poslala na 3 000 vojákû a stala se, pokud jde o vojenské kontigenty, ãtvrtou nejsilnûj í vojenskou misí v této zemi.

trend 19 Skrytá v chova k hazardnímu hráãství LIBOR PÁT Na e dne ní spoleãnost stojí v bezradnosti nad fie ením sv ch hlavních problémû. Zúãastnil jsem se pfied léty vícekrát ve spoleãnosti nejpfiednûj- ích svûtov ch osobností premiérû, ministrû, rektorû, nositelû Nobelovy ceny jednání o otázkách odstranûní extrémní chudoby, rozvíjejícího se terorismu a násilného chování, bezuzdného ãerpání pfiírodních zdrojû, fanatismu a fundamentalismu. VÏdy se dospívalo k jedinému závûru doufání, Ïe vzdûlanost a v chova ãlovûka vyfie í tyto naléhavé problémy tím, Ïe povede stále ir í vrstvy obyvatelstva celé planety k poznání pfiíãin tûchto problémû a k zu- lechtûní vlastností ãlovûka. V sledkem b valo vïdy doporuãení vládám více rozvinout kolství a promy lenû je podporovat. Posuìme, zda tento cíl je uskuteãàován, ãi zûstává jen ve v rocích politikû. Obrátíme-li pozornost napfi. jen k USA, je to právû nov prezident Obama, kter tento cíl zahrnuje do svého programu, nezmiàuje v ak, Ïe jeho pfiedchûdci hovofiili o tomto cíli neménû plamenn mi slovy, neuãinili v ak v tomto smûru nic. Nejde v ak jen o kolství, n brï o celé v chovné pûsobení státu na obãana. VyuÏívá stát moïností, které má, aby zbavil obãany jejich patn ch vlastností a zvykû, které zdûdili po pfiedcích a které sami dále rozvíjejí? Rád bych obrátil pozornost k tomu, co stát a jeho hospodáfisk systém koná proti sklonûm ãlovûka k hráãství, zejména hazardnímu. Na i spoluobãané postiïení chorobnou vá ní sázení utratí za rok více, neï obná í ná rozpoãtov schodek. Touha ãlovûka po pfiedstihování ostatních provází ho od nepamûti a byla i pfiíãinou vym lení rûzn ch zápolení a her. Mnohé z nich byly provázeny získáním v hry. Byly to právû v hry, které pûstovaly v ãlovûku hráãskou vá- eà. Tak se stalo, Ïe hry, které pfiiná ely pûvodnû radost a potû ení, postupnû vedly hlavnû k rozvíjení chtivosti získat v hru a nakonec se promûnily v proces, kter po kozuje hráãe a celou spoleãnost. Státní i církevní instituce se snaïily hráãství ãelit nebo je alespoà udrïovat v jist ch mezích. Neblahou stránkou takov ch opatfiení v ak bylo zdaàování v her se záminkou, Ïe se tak hráãství omezí. Ve skuteãnosti v ak lo pfiedev ím o to, z hráãství tûïit. Dnes je v mnoha státech obvyklé, Ïe stát sám organizuje rûzné zpûsoby sázení, samozfiejmû s tím, Ïe z toho získává finanãní prostfiedky. Tím, Ïe hráãství vede v mnoha pfiípadech k destrukci psychiky ãlovûka, rozpadu rodin a ztrátám hodnot, je bilance zisku a ztrát pro stát negativní. Podstata hráãství se v dne ní dobû pfiená í z pûvodní oblasti herních automatû, kasin a heren i do obchodu, bankovnictví a podnikání a prostupuje do metod reklamy. VzpomeÀme jen na v echny ty nabídky obchodních podnikû plnící na e po tovní schránky spojené s rûzn mi v hrami a odkr váním zalepen ch ãísel. V posledních t dnech dokonce nabízí jeden z pfiedních energetick ch podnikû s úãastí státu tzv. zmrazené ceny na dva roky. Ve své podstatû není tato nabídka niãím jin m, neï vybídkou k sázce na to, Ïe v tomto dvouletém období cena energie vzroste. I nabídky vût iny bank na uloïení vkladu s nezvykle vysokou, av ak nezaji tûnou, tj. riskantní úrokovou sazbou, je vlastnû vybídkou k riskantní hfie. Celá podstata burzovních transakcí nákupu a prodeje akcií je vût inou hazardní hrou. A celá spoleãnost k tomu mlãí a není si vûdoma nebezpeãí, Ïe tento zpûsob obchodování v nej ir ím smyslu slova není niãím jin m, neï v zvou a v chovou k hazardnímu chování. Lze se obávat, Ïe budou dal í nabídky tohoto druhu pokraãovat a Ïe princip hazardu bude prorûstat do na í spoleãnosti. Heslo libertas, tedy svoboda, dnes tak ãasto uïívané pro zdûvodnûní postupû souãasné liberální ekonomie, by mûlo b t nahrazeno spojením svobody a promy lené umûfienosti a mravnosti, jak fiíkali ekové (Platón) jedním slovem sófrosyné. K tomu je ov em zapotfiebí rozvíjet lidsk rozum, vychovávat a vzdûlávat co nej ir í vrstvy. Autor byl v letech 1990--93 námûstkem ministra kolství âr pro vysoké koly Na ãetéãtyfice tedy sportovní stanici âeské televize 4, se obãas ve veãerních hodinách objeví besedy pod vtipn m názvem Seãteno, podtrïeno. Tak tomu bylo i koncem února leto ního roku po obrovském krachu zpûsobeném agresivními v trïníky baníkovsk ch pfiíznivcû pfied zahájením utkání FC Brno Baník Ostrava v Brnû. Odborníci od fochu ãili od fotbalu toho moc nevymysleli, vlastnû ani moc vymyslet nemohli, protoïe je to sloïitûj í neï se na první pohled zdá. Ani desítky kamer, prodej vstupenek jen na obãanské prûkazy náv tûvníkû (copak tomu asi fiíká Úfiad pro ochranu osobních údajû, kdyï se fotografují k dal ím pfiípadn m vyuïitím obãanské prûkazy i s rodn mi ãísly). Zdá se, Ïe nejblíï rozumnému fie ení byl pohled ãlenky Ústavního soudu E. Wagnerové, kter vylíãila v rozhovoru (Ne)seãteno, podtrïeno âeského rozhlasu 2 Praha 4. bfiezna 2009 v ranním dopoledním vysílání seriálu Jak to vidím. Vyslovila svûj názor, Ïe pfii tak velkém shromáïdûní fotbalov ch divákû by pfiítomnost policistû pfiímo v hledi ti stadionu mûla b t samozfiejmostí. Ti by mûli b t jistotou pfii zaji tûní bezpeãnosti lidí. PÛsobí aï trochu komicky, kdyï policisté na cestû od nádraïí k hfii ti jako druïiãky provázejí ãi dokonce pfiiváïejí nezbedné hochy na místo ãinu. A pak zûstanou v offside mimo stadion. Teì skok úplnû jinam. Drastické, bohuïel pfiíli ãasté postfiílení dûtí aè jiï v Nûmecku ãi Spojen ch státech zbranûmi ílencû vzbuzuje hrûzy. Co kdyby se tak nûco podobného stalo u nás. MoÏná i u nás se doãkám situace, kdy kaïdou kolu bude muset hlídat a kontrolovat pfiíchozí Ïáky i náv tûvníky ozbrojen stráïce. Asi pfieháním, ale nechtûl bych malovat ãerta na zeì. KéÏ by k tomu nikdy nemuselo dojít. Ale násilí je nevypoãitatelné (ich)

20 trend Ceny âeského divadla pro krajské scény V nedûli 15. února zahájila ãinohra Mûstského divadla Brno vûãnû populární Charleyovou tetou jiï 14. roãník pfiehlídky âeské divadlo, která nabízí Praze to podnûtné a pûsobivé, co vzniklo v regionech. Charleyovou tetou byl v pfiedstavení, které nastudoval preciznû rytmicky Gustav Skála, umûleck éf ãinohry MDB Igor Ondfiíãek. PfiihlíÏel mu v hledi ti Vinohradského divadla legendární pfiedstavitel té role Lubomír Lipsk. Festival zahájil s fieditelem pofiádající agentury Foibos Markem Vesel m festivalov prezident Miroslav Donutil. Bylo to symbolické, neboè svou dráhu k vrcholûm dramatické tvorby zahájil v témïe mûstû, i kdyï v jedné z tamních experimentálních scén. Ty jsou vïdy dramaturgick m i interpretaãním osvûïením festivalu, tfieba- Ïe si hlavní ceny za loàsk roãník tentokrát odnesla jak od divákû, tak od poroty divadla tradiãní. Cenu za divácky nejúspû - nûj í inscenaci získalo Mûstské divadlo Mladá Boleslav za dramatizaci Steinbeckovy novely O my ích a lidech, kterou nastudoval umûleck éf souboru Josef Kettner. Cenu za nejpozoruhodnûj í umûleck poãin pfiifikla porota za pfiedstavení Nebezpeãn ch vztahû Jihoãeskému divadlu âeské Budûjovice. I kdyï jde také o reïii umûleckého éfa souboru Martina Glasera i o dramatizaci prózy (rokokového románu v dopisech Choderlose de Laclos), li í se v raznû pfiístup divákû a poroty. ekonomika Svût, kter se hroutí, aneb diváci versus porota Porota, v níï pfievládají intelektuálové mlad í a stfiední generace, dala svûj hlas titulu, kter zaãal svou pouè po ãesk ch jevi tích v r. 1988, kdy divadelní adaptaci Ch. Hamptona v ãinohfie ND inscenoval její spolupfiekladatel L. Smoãek. Byla to doba, kdy se uï chvûlo v základech paradigma konce krátkého 20. století, aby uvolnilo prostor novému paradigmatu; Ïe to bude nakonec neoliberální ideologie tehdy nikdo netu il. I to v ak spûje k zániku v této ekonomické krizi. Pfied dvaceti roky aplaudovali intelektuální guru (jako napfi. M. Kundera) tomuto dílu, jeï je oslavou svûta, kde individuum nezatûïují Ïádná omezení aè uï je ãlovûk mûl dík historické tradici, spoleãenské morálce nebo prost m poznáním, Ïe jeho svoboda konãí tam, kde zaãíná svoboda jeho bliïního. Od té doby pro el ten pfiíbûh fiadou jevi È ve svûtû i u nás, dvûma filmy (z nich ten LiaisonÛv získal tfii Oscary Martin Hrub jako obrovit Lennie a Ivo Theimer v roli jeho vûãného ochránce George mohli vedle sv ch fyzick ch dispozic vsadit na jistotu jevi tního partnerství, jaké z nich pfiímo bytostnû ãi í v pfiedstavení, které získalo cenu divákû pfiehlídky regionálních divadel.. Foto Josef Ptáãek v souboji s Formanov m Valmontem ). V jeho ãeskobudûjovické verzi poutal víc stroze stylov divadelní prostor (v tvarník scény Eufresio Lucena- MuÀoz) neï dûj, jenï se odehrával s jistou dávkou znudûnosti zanikajícího svûta v jeho prvcích z rokoka. Naproti tomu diváci uï vnímali nástup ekonomické krize, kterou soudobá ãeská vláda nejen popírala, ale k níï sama pfiispûla tím, jak bigotnû realizovala svou reformu, dogmaticky vûrnou ideologii neoliberalismu. Proto tak vstfiícnû pfiijali pfiíbûh, kter napsal John Steinbeck jako svou odpovûì na v zvu Rooseveltovy vlády, aby spisovatelé pomohli zmapovat skuteãnost USA poté, co se jim tehdy dafiilo zaïehnávat tragiku velké hospodáfiské krize. Na tuto sociální objednávku z r. 1935 odpovûdûlo na est tisíc spisovatelû a scénáristû; a dva roky po jejím vyhlá ení vznikla i novela, která dodnes dojímá diváky pfiíbûhem o solidaritû a pfiátelství, ale i cenû lidské nadûje, jak ji vyjadfiuje znaãnû nesourodá dvojice sezónních dûlníkû putujících za prací a usilujících vklouznout do nov ch, ne vïdy pfiátelsky naklonûn ch pomûrû. Diváci pfiifikli Steinbeckovu dílu cenu bez ohledu na to, Ïe neoliberální ideologové opakují, Ïe New Deal, kter nabídla vláda USA, krizi jen prodlouïil. Inu, bez nûho by rychleji zbankrotovala celá ekonomika a nezdrïovaly by to snahy uchovat nov údûl, v nûmï by lidé mohli dál slu nû a dûstojnû Ïít. Pfiifikli ji Steinbeckovû dramatizaci, v jejíï reïii Josef Kettner vsadil na jistoty, které mûl ve svém souboru a vytvofiil tak pfiedstavení zrale vyrovnané, v nûmï se naplnilo to, co jsem napsal loni v Trendu ãís. 4:... pfii v í nemódní tradici stále moderního realismu americk ch literárních tvûrcû, pfiipravil publiku zatím nejsilnûj- í, ale i v raznû nejsdûlnûj í zá- Ïitek. Porota se v ak nakonec pfiece jen rozhodla ocenit pfiedstavení, které sklidilo spontánní reakci divákû. Mimo tradiãní ceny vyhlásila je tû jednu za dramaturgicky odváïn poãin; udûlila ji V chodoãeskému divadlu Pardubice za crazy detektivce Bláznivé nûïky. V této komedii publikum hlasuje o v ech podezfiel ch z vraïdy kdesi v prostoru za scénou; a schopnost hercû pûsobit pfies rampu tak, aby pfiedstavení neztratilo rytmus, i kdyï diváci se snaïí je retardovat aè uï rozpaky ãi snahou producírovat se, umoïnila jak jsem napsal v 6. ãísle Trendu 6 vytvofiit sice jen zábavu, ale inscenovanou s bravurou a profesní dokonalostí. Cenu za v kon mezi hereãkami pfiifikla porota 27leté Tereze Richtrové za titulní roli Euripidovy antické tragédie Medea, kterou jako moderní, soudobé drama nastudoval

trend 21 v Slováckém divadle Uherské Hradi tû jako host její vrstevník Jifií Honzírek. Souãasn kost m od prvního okamïiku napovídá, Ïe Medea je barbarka, která odmítá zpûsob Ïivota v svûtû, do nûhoï si ji pfiivedl z taïení ArgonautÛ Iáson v padnoucím obleku _ la mode. Mytick pfiíbûh tu je znakem pro rozpor civilizací, jenï se zpfiítomàuje v konfliktech v edního Ïivota. Pafieni tû 60 let po únoru Jedinou cenu pro kdysi tak inspirativní malé scény získalo Ha divadlo z Brna díky jedné z osobností, jeï vytváfiely závûr éry zakladatelské generace, Jánu Sekalovi. Rok a den po nové premiéfie hry E. F. Buriana Pafieni tû pfiebíral cenu za muïsk hereck v kon v stûïejní roli ing. Hodera. I v tomto pfiípadû lo vlastnû o divadlo tradiãní: s nástupem komunistického reïimu zatratil EFB své pfiíslu enství k avantgardû; také reïisér J. A. Pitínsk je dnes víc v divadlech kamenn ch (vãetnû Národního) neï experimentálních. I Sekalovu partnerku si muselo Ha divadlo vypûjãit v kamenném divadle zlínském; tak se do Pafieni tû dostala Helena âermáková, jedna z nejv znamnûj ích osobností, jaké soudobé divadlo nabízí. Pfiece jen v ak navazuje na tradici Ha divadla podívat se novû na star í literární dílo. O tomto platí slova jeho dne - ního umûleckého éfa Lubo e Baláka: V ichni o té hfie v echno vûdûli, ale nikdy ji nikdo neãetl. Vûdûli jsme, Ïe se ta hra objevila jen pár t dnû po procesu s dr. Horákovou a spol. a Ïe mûla zostudit jednoho z popraven ch, Závi e Kalandru, nûkdej ího komunistického intelektuála. AspoÀ mnû toto vadilo u nûkdej ího intelektuála EFB mnohem víc neï plukovnická uniforma. O dûvodech, proã ji EFB napsal, kolovaly rûzné domnûnky, i proto, Ïe hru je tû v 50. roce po 17 pfiedstaveních poúnorov reïim zakázal; dal ích repríz se doãkala aï v Brnû po 14. únoru 2008. Burian se s dûvodem vzniku svûfiil aï autorovi studie o jeho skladbách J. molíkovi v dobû, kdy se od EFB s dobou tání odvraceli i vlivní reïimu a jen tento muzikolog a ctitel Burianova génia se s ním scházel, aby poznal promûny jeho tvorby. A dá se oddûlit tvorba a Ïivot? S pfiípravou série procesû u nás se EFB dovûdûl, Ïe mají stalinisté dobfie zmapováno, kde se podepisovaly protesty proti odsouzení sovûtsk ch umûlcû. Bylo to v jeho Déãku, hrdinství je nepovinné a on znal jejich mstivost. I Kalandra zaãal b t zaklínán hfiíchy trockismu poté, co byl v dobû stalinsk ch procesû odvolán z funkce éfredaktora Rudého práva. Pafieni tûm nazval EFB skupinu intelektuálû, s nimiï se pfiátelí aã ãlenka Strany Hoderova Ïena; mezi nimi nechybí ani pfiedobraz piona dr. Fiedler, divadelní alter ego Kalandrovo. Tím se odcizuje intelektuálka RÛÏena poctivému synu dûlnické tfiídy, jak m je ing. Ivan Hoder. Ba, dává mu prozfiít, aby ji nakonec udal ma inérii reïimu. TvÛrci soudobé inscenace nemusili hru EFB nijak pfiepisovat jen doba jí dala trochu jiné akcenty. Ostatnû, nebyl dûvodem k jejímu zákazu v r. 1950 fakt, Ïe nevyznívala tak, jak si reïim pfiál? Nesympatizoval uï tehdy divák s tûmi, kdo mûli b t odsouzeni? A nepochopil zcela jinak, neï mûl, promûnu Ivana Hodera v udavaãe? Právû tu vyjádfiil Sedal prostfiedky, jimiï obohatila malá divadla dramatickou tvorbu neutíká se k zjevn m promûnám postavy a jejího nitra, ale vyjadfiuje svûj vztah k osobû, která se stává hadrem v poryvech doby. Jindfiich BERÁNEK J. D. Flórez hvûzdou PraÏského jara Hvûzdn m magnetem leto - ního PraÏského jara bude vûbec první vystoupení 35letého nejïádanûj ího souãasného tenoristy svûta Juana Diego Flóreze v âeské republice. Rodák z peruánské Limy Juan Diego Flórez debutoval na mezinárodní scénû v roce 1993 záskokem za amerického tenoristu Bruce Forda jako Corradino v Rossiniho opefie Matilde di Shabran na rossiniovském festivalu ve skladatelovû rodi ti v Pesaru. O hostování pûvce, kter je od roku 2001 exkluzivním umûlcem spoleãnosti Decca a vystupoval ve vût inû svûtov ch koncertních svatostánkû, usilovalo vedení PraÏského jara est let. Na koncertu 15. kvûtna v Rudolfinu bude Juana Diego Flóreze doprovázet PraÏská komorní filharmonie s americk m dirigentem Christopherem Franklinem. Neménû atraktivní je návrat královny houslí Anne-Sophie Mutter po dlouh ch jedenácti letech, které uplynou od jejího posledního vystoupení na PraÏském jaru 1997, pfii nûmï pfiednesla BeethovenÛv koncert s Lond nsk m symfonick m orchestrem. Umûlkynû vystoupí 1. ãervna 2009 ve Smetanovû síni s DráÏìanskou filharmonií, kterou bude fiídit dal í mimofiádná osobnost svûtové hudby Kurt Masur. V jubilejním roce 200. v roãí narození Felixe Mendelssohna-Bartholdyho padla volba na jeho Houslov koncert e moll, zafiazovan do pûtice nejslavnûj ích koncertantních skladeb pro tento nástroj. (red) Litomy l 2009 pozdraví védsko 51. roãník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomy l bude probíhat od 12. ãervna do 6. ãervence, uskuteãní se 29 pofiadû a pûjde tak o historicky nejrozsáhlej í pfiehlídku programû pokr vajících irokou kálu umûleck ch forem, ÏánrÛ a slohû. V leto ním roce uplyne 60 let od první Smetanovy Litomy le v roce 1949, navíc Litomy l slavní 750 let od pov ení na mûsto a 10 let od zápisu na seznam UNESCO. Rok 2009 je v znaãn fiadou jubileí, uplyne 185 let od narození Bedfiicha Smetany a 125 let od jeho úmrtí, 50 let od úmrtí Bohuslava MartinÛ, 200 let od narození Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a od úmrtí Josefa Haydna, 250 let uplyne od úmrtí Georga Friedricha Handela a 300 let od narození Franti ka Xavera Richtera. I kdyï to v e program 51. roãníkû reflektuje, hlavním tématem dramaturgie je EU- ROPA MUSICALIS, zamûfiení na evropskou hudbu, evropská témata a evropské interprety. V období festivalu totiï bude vrcholit âeské pfiedsednictví Evropské unii a uskuteãní se jeho pfiedání védsku. Tato zemû byla pro Ïivot litomy lského rodáka Bedfiicha Smetany velmi dûleïitá, nabízí se proto, aby alespoà neoficiální ãást pfiedávání probûhla právû pfii Smetanovû Litomy li. 51. roãník se stal oficiální doprovodnou akcí ãeského pfiedsednictví. Program festivalu je jako obvykle sestaven v nûkolika fiadách. Reprezentativní je fiada operní. Tradiãnû bohatá je nabídka oratorní fiady. Na externím koncertu v Chrudimi bude uvedeno monumentální oratorium Mesiá G. H. Händela, pfiipomínce 70. v roãí poãátku II. svûtové války je vûnované provedení Verdiho Requiem se 160 ãlenn m sborem z amerického Colorada. Do programu je opûtovnû zafiazení Bersteinova 3. Symfonie Kaddisch, jejímuï provedení zabránila v roce 2008 Ïivelná pohroma. Pozoruhodnou umûleckou událostí bude bezpochyby svûtová premiéra vokálnû-instrumentálního díla Zuzany Lapãíkové Orbis Pictus na téma díla Jana Amo-