Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné PEDAGOGICKÉ DOVEDNOSTI Distanční studijní opora Helena Kolibová Karviná 2012 Projekt OP VK 2.2 (CZ.1.07/2.2.00/15.0176) Rozvoj kompetencí managementu a pracovníků VŠ MSK (s podporou ICT)
Obor: Klíčová slova: Anotace: Pedagogika Může zde být výběr z klíčových slov kapitol. Oddělit čárkami. Vysokoškolský učitel, pedagogické dovednosti, vzdělávání a profesní působení, erudice, edukační realita, subjekty, podmínky, procesy, prostředky, produkty edukace, kompetence, výukové metody, hodnocení, klasifikační funkce, autorita. Studijní opora Pedagogické dovednosti se zabývá aktuálními východisky a otázkami rozvoje profese vysokoškolských učitelů sloužící k tříbení pedagogické erudice, které jsou představeny jakou součást společenských imperativů a provázejí přechod od tradičního modelu (efektivní předávání poznatků učitele) k modelu širší profesionality učitele, který je zejména inspirován sílícími požadavky na socializaci vzdělávajícího se subjektu a zapojování všech aktérů vzdělávání. Výklad se soustřeďuje na charakteristiky edukačních situací a problémů, snaží se ukázat reflexi z pohledu vzdělávacího kontextu a doplňuje je o poznatky a informace souvisejících sociálně vědních a humanitních oborů. Diskutovány jsou vybrané autorské koncepce a přístupy k uchopení modelu kompetencí, role a význam využití vybraných výukových aktivizačních metod, jež jsou vnímány jako příležitosti rozvíjení kompetencí a jejich uplatňování v praxi. Jednotlivá témata jsou popsána v samostatných kapitolách se současným uvedením základního přehledu literatury, který byl využit. Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Autor: Doc. PhDr. Helena Kolibová, CSc. Lektoři: Jména lektorů ISBN
OBSAH 1 KONTEXT VZDĚLÁVÁNÍ A PROFESNÍHO PŮSOBENÍ UČITELE...7 1.1 Vzdělání a vzdělávací politika...8 1.1.1 Základní principy vzdělávací politiky...10 1.2 Kontext učení...15 2 POZNATKOVÁ BÁZE UČITELSTVÍ...23 2.1 Management působivosti učitele...24 2.2 Dimenze profese...27 2.3 Duševní hygiena...36 2.4 Techniky a metody duševní hygieny...44 3 KOMPETENCE...48 3.1 Druhy kompetencí...51 3.2 Kompetence ve škole...52 4 VÝUKOVÉ METODY PŘÍLEŽITOSTI ROZVÍJENÍ KOMPETENCÍ...60 4.1 Vzdělávací a výcvikové prostředky...61 4.1.1 Vyučovací metody...61 4.1.2 Aktivizující metody...64 4.2 Hodnocení...72 4.3 Koncept edukačních pilířů v praxi...73 PŘÍLOHY...82 3
ÚVODEM Předložený text naplňuje jednu z vybraných vizí Projektu Rozvoj kompetencí managementu a pracovníků VŠ MSK (s podporou ICT), CZ.1.07/2.2.00/15.0176, jež je zaměřen na systematické zvyšování úrovně pedagogických a řídících činností zaměstnanců spolupracujících univerzit a klade si za cíl položit pevné základy dlouhodobého systému odborného vzdělávání pracovníků Ostravské a Slezské univerzity. Jednotlivé studijní opory se zaměřily na formulaci nabídky alternativ rozvoje požadovaných klíčových kompetencí v oblasti působení cílové skupiny v pedagogické a řídící sféře zvolených vysokých škol. Součástí projektu je rovněž vytvoření předpokladů pro další osobní rozvoj zaměstnanců zejména ve sférách, které již provedená analýza vzdělávacích potřeb vytipovala jako klíčové. Hlavním záměrem předložené studijní opory Pedagogické dovednosti je představit pedagogická východiska rozvoje profese vysokoškolských učitelů a inspirovat pedagogickou erudici pro specifický vzdělávací kontext projektu. Studijní opora chce především představit další související informace a upozornit, že odborná a laická veřejnost se v posledních letech sjednotila na nutnosti přecházet od tradičního modelu efektivního předávání poznatků učitelem k modelu profesionality učitele, který je zejména inspirován sílícími požadavky na socializaci vzdělávajícího se subjektu a zapojováním všech aktérů vzdělávání. Je také důležité podotknout, že zodpovědnost za rozvoj pedagogických kompetencí neleží jen na učiteli samém. V tomto ohledu je projekt Rozvoj kompetencí managementu a pracovníků VŠ MSK (s podporou ICT), CZ.1.07/2.2.00/15.0176. dokladem tvrzení autorky a konkrétní pomocí ze strany zaměstnavatelské instituce a řešitelů projektu. Klima na vysokoškolském pracovišti by mělo stimulovat trvalý rozvoj pedagogických kompetencí tak, aby se rozvíjel i pocit zodpovědnosti konkrétního jedince za dosažení vzdělávacích cílů při respektu k názorům ostatních. Nicméně výsledek souvisí s využíváním kompetenčních aspirací vzdělávajícího. Učitel obvykle tíhne k tomu, že přistupuje k výuce zavedeným způsobem, který praktikuje léta své pedagogické praxe a který mu vyhovuje vzhledem k jeho silným osobnostním stránkám a profesionálním oborovým zkušenostem. Měnit zavedený stereotyp souvisí i s ochotou zachytit a přijmout novinky ve vývoji pedagogické teorie a praxe. Nejméně opodstatněný je stav, kdy VŠ pedagog nemá sám zájem se rozvíjet, není motivován na vzdělávacích aktivitách a vedení jeho katedry či ústavu vzdělávání nevyžaduje, ani příliš nepodporuje. Studijní opora si nedělá ambice podat komplexní vysvětlení o pedagogických kompetencích, navíc je třeba učitelské dovednosti trénovat dlouhodobě a v osobním kontaktu edukační reality. Pedagog musí jednat v každé vyučovací jednotce či konzultaci se studentem, nemůže setrvávat v luxusu pouhých akademických debat, ale měl by konat ku prospěchu studenta, jeho rozhodování a konání. Předložené informace nemají stejnou váhu, ale pro pochopení pedagogických dovedností bylo zapotřebí představit doplňující a související kontext, aby zásadní téma respektovalo všeobecné zvláštnosti a oborové spektrum v projektu spolupracujících univerzit. 4
RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Postava a role učitele provází studenta ve všech edukačních činnostech. I když způsob osvojování si vědomostí, dovedností a návyků studujícího může být různý, prostý či komplexní, může probíhat diferencovanými způsoby, učitel je a bude jedním ze základních činitelů vzdělávacího procesu, neboť poskytuje důležité know-how a jako přidanou hodnotu student získává od dobrého učitele prožitek uspokojení z postupu nabývání vědomostí a rozšiřování svých dovedností. Předložený text se zaměřuje na výklad souvisejících témat z oblasti vzdělávací politiky a pedagogiky se snahou vytvořit konzistentní text, který postupně a přirozeně rozvíjí základní rámec problematiky a provází od obecných vazeb k obsahově podrobnějším problémům. V následujících kapitolách tedy bude postupně rozvíjen koncept edukačních vazeb a vybraných kompetenčních modelů, který vyústí k požadavkům a charakteristikám aktivizačních metod a jejich uplatnění ve výuce. Celek je rozdělen do 4 tematických bloků. První kapitola Kontext vzdělávání a profesního působení učitele představuje edukační vazby na vzdělávací politiku, popisuje funkce, principy vzdělání a vysvětluje podstatu Delorsova konceptu čtyř pilířů vzdělávání. Fenomén učení je hodnocen jako aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje vrozené dispozice a posiluje možnosti jedince, jež se odehrávají na základě vědomých postupů (explicitně) a nevědomých akcentů (implicitně) v dynamice formálního informálního a neformálního vzdělávání. Druhá kapitola Poznatková báze učitelství se orientuje na popis normativního pojetí osobnosti učitele profesionála a zmiňuje prvky managementu působnosti učitele. Ten je současně distributorem získaných poznatků a vědomostí, producentem (poradcem) a designerem prostředí ve vzdělávací instituci, zákazníkem pro očekávané sponzory a zejména je vnímán jako výchovně vzdělávací odborník. Součástí textu je objasnění otázek a dimenzí profese včetně prezentace námětů pro duševní hygienu či zásad prostistresového programu učitele. Třetí kapitola Kompetence se zaměřila na pochopení povahy teorie kompetencí, prezentuje autorská východiska a modely vnímání a struktury kompetencí a zvláště zmiňuje obsah pedagogické kompetence učitele včetně rozboru teoretického seznamu složek profesní kompetence učitele. Čtvrtá kapitola Výukové metody příležitosti rozvíjení kompetencí se orientuje na deskripci vyučovacích metod se specifickým důrazem na aktivizační metody zejména ve specifikaci příležitostí a rizik jejich uplatňování v praxi. V kapitole jsou nastíněny také požadavky na proces hodnocení, jež je charakterizován jako klíčový akt procesu učení, protože obsahuje jak významy hodnotící (klasifikační) funkce tak i informační a motivující funkce zpětné vazby zaměřené na rozvoj studenta. Text uzavírá aplikace Delorsova konceptu čtyř pilířů vzdělávání v praxi (podle Vašutové). 5