Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií XIII. Mezinárodní konference k problematice osob se specifickými potřebami a I. Tyflopedická konference Speciální a inkluzivní vzdělávání a role speciální pedagogiky Sborník 14. března 2012 Umělecké centrum Konvikt a Cyrilometodějská teologická fakulta
Oponentky: Mgr. Eva Kutáčová Mgr. Martina Hubištová Kontakt na pracoviště: Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta UP Ţiţkovo nám. 5, 771 40 Olomouc www.http://uss.upol.cz CD obsahuje plná znění příspěvkŧ přednášejících na XIII. Mezinárodní konferenci k problematice osob se specifickými potřebami a na I. Tyflopedické konferenci, které se konaly 14. března 2012 v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci v prostorách Cyrilometodějské teologické fakulty. Za pŧvodnost a správnost jednotlivých příspěvkŧ odpovídají jejich autoři. Příspěvky neprošly jazykovou úpravou. Eds. Miluše Hutyrová, Vladimíra Zedková, 2012 Univerzita Palackého v Olomouci, 2012 1. vydání ISBN 978-80-244-3364-6 Neoprávněné uţití tohoto díla je porušením autorských práv a mŧţe zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.
Obsah 1. Problematika osob s narušenou komunikační schopností 5 2. Problematika osob se sluchovým postiţením 38 3. Problematika osob se zrakovým postiţením 83 4. Problematika osob s pohybovým postiţením 156 5. Problematika osob s mentálním postiţením 178 6. Problematika osob s psychosociálním ohroţením a narušením 204 7. Inkluzivná pedagogika 211 8. Problematika s nespecifickým zaměřením 307
Problematika osob s narušenou komunikační schopností
ZNALOST PROBLEMATIKY PORUCH AUTISTICKÉHO SPEKTRA U KLINICKÝCH LOGOPEDŦ A JEJICH INTERDISCIPLINÁRNÍ ANGAŢOVANOST V RÁMCI INTERVENČNÍHO PŘÍSTUPU K TÉTO KLIENTELE PRINCIPIÁLNÍ FAKTORY DETERMINUJÍCÍ EFEKTIVITU INKLUZIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ KNOWLEDGE OF ISSUES OF THE AUTISTIC SPECTRUM DISORDERS BY CLINICAL SPEECH THERAPISTS AND THEIR INTERDISCIPLINARY ENGAGEMENT WITHIN AN INTERVENTION APPROACH TO THIS CLIENTELE THE PRINCIPAL FACTORS DETERMINING EFFICIENCY OF INCLUSIVE EDUCATION Mgr. Alena ŘÍHOVÁ; doc. Mgr. Kateřina VITÁSKOVÁ, Ph.D. Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci; Ţiţkovo nám.5, 771 40 Olomouc, Česká republika, e-mail: alca.rihova@email.cz Abstrakt: Cílem příspěvku je akcentovat na znalostní sféru poruch autistického spektra a na interdisciplinární angaţovanost klinických logopedů jako na faktory ovlivňující vzdělávání jedinců s poruchou autistického spektra v běţném edukačním proudu. Zmíněné oblasti se dotkneme nejenom v teoretických východiscích, ale následně ji také plně rozvineme v souvislosti s výsledky specifického výzkumu č. PdF_2011_010 (Logopedická intervence u osob s poruchou autistického spektra, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2011/2012. Hlavní řešitelka: Mgr. Alena Říhová, spoluřešitelka: doc. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D.) a dílčími rezultáty disertační práce autorky předkládaného článku. Abstract: The aim of the submission is to accentuate the knowledge sphere of the autistic spectrum disorders and the interdisciplinary engagement of clinical speech therapists as factors determining education of individual persons with the autistic spectrum disorders in the common education flow. We will touch the above-mentioned area not only in theoretical cornerstones, but consequently we will also develop it fully in connection with the results of the particular research no.pdf_2011_010 (Logopedická intervence u osob s poruchou autistického spektra, Pedagogical Faculty of the Palacký University in Olomouc, 2011/2012. The main researcher: Mgr.Alena Říhová, a co-researcher: doc. Mgr. Kateřina Vitásková, PhD.) and partial results of the dissertation paper by the author of the submitted article. Klíčová slova: Inkluze; poruchy autistického spektra; znalost problematiky poruch autistického spektra; interdisciplinarita. Keywords: Inclusion; autistic spectrum disorders; knowledge of issues of the autistic spectrum disorders; interdisciplinarity. 1 Úvod do problematiky Poruchy autistického spektra (PAS) představují heterogenní a ne vţdy striktně definovanou skupinu specifických či nespecifických symptomŧ, pro něţ je charakteristická pervazivní symptomatologie a podstatná diference vývoje dítěte s PAS vzhledem k jedinci intaktnímu. Thorová (2006) ve shodě například s Beyerem, Gammeltoftem (2006), Richmanem (2006) a Vermaulenem (2001) podotýká, ţe poruchy autistického spektra jsou vrozeným, celoţivotním, neurovývojovým onemocněním vznikajícím s největší pravděpodobností na podkladě neurobiologickém. Rozsáhlost této problematiky, která vyţaduje diagnostickou, diferenciálnědiagnostickou a intervenční angaţovanost neurologŧ, psychiatrŧ, psychologŧ, logopedŧ, speciálních pedagogŧ a dalších odborníkŧ má společnou deficitní oblast prostupující všemi diagnostickými kategoriemi v rámci pervazivní vývojové poruchy a to narušenou komunikační schopnost. Aberence v komunikační schopnosti se variabilním zpŧsobem dotýká jak recepce, exprese, verbální i neverbální komunikace, tak jednotlivých jazykových rovin s primárním deficitem zasahujícím pragmatickou jazykovou rovinu (Buntová, Tichá, 2009; Jelínková, 1999; Schor, Schweiggert, 2001 et al). Pragmatika komunikace je dle Watzlawicka, Bavelasové,
Jacksona (2011) interpersnální interakce, kdy prostřednictví tohoto pŧsobení iniciujeme účinky, které vedou jak k adekvátnímu recipování, tak k opovídající behaviorální reakci přiměřené situačnímu kontextu. O pragmatické jazykové rovině se také zmiňuje Mlčáková (2011) která uvádí, ţe tato rovina představuje uplatnění komunikační schopnosti, osvojení řečových dovedností v kaţdodenním ţivotě a realizaci komunikačního záměru. Batesová (in ibid.) podotýká, ţe v rámci ontogeneze řeči komunikační intence nastupuje dříve neţ mluvená řeč a prostřednictvím této schopnosti dokáţe dítě vyjadřovat přání hrát si, projevuje nespokojenost či pláčem přivolá blízkou osobu. Je tedy zřejmé, ţe pragmatická jazyková rovina je nezbytným předpokladem funkční sociální interakce a její narušení je zásadním faktorem inhibujícím efektivní realizaci komunikačního procesu. Dominance narušené komunikační schopnosti v klinickém obraze pervazivních vývojových poruch společně se změnou paradigmatu speciální pedagogiky preferující inkluzivní trend ve vzdělávání klade zvýšené poţadavky na jednotlivé odborníky v našem případě na logopedy, jejichţ intervenční angaţovanost mŧţe podstatným zpŧsobem předurčovat globální vývoj jedince s PAS, tedy i moţnosti edukace. Šedibová, Vladová (2010) deskripují evidentní deficity charakteristické pro studenty s poruchou autistického spektra, které se stávají podkladem k tvorbě individualizované formy vyučování i v případě vzdělávání na běţném typu školských zařízení. Mezi dané aberence řadí především problémy se zpracováním mluvené řeči, hypersenzitivitu na auditivní, vizuální či jiné stimuly, obtíţe s verbální expresí, s generalizací a prezenci neadekvátních zájmových aktivit. Na úskalí skupinového vzdělávání upozorňuje také Gillberg a Peeters (in ibid), kteří pokládají širokospektrální sociální deficity u osob s tímto typem postiţení za interferenci vedoucí často ke sníţené schopnosti či neschopnosti zvládnout vysoké poţadavky kladené na kooperaci v rámci skupinového vyučování. Edukace osob s PAS má tedy značně individuální charakter a je determinována velkým mnoţstvím reparabilních a ireparabilních faktorŧ. K činitelŧm, které mŧţeme označit za primárně neovlivnitelné v rámci vzdělávání v běţném typu škol patří především klinický obraz pervazivní vývojové poruchy zastupující jiţ zmíněné specifické symptomy (narušení sociální interakce, komunikace a imaginace), tak příznaky nespecifické (změněná senzitivita, problémy v chování, v motorice, se spánkem, příjmem potravy a jiné). Mezi determinanaty implikující moţnou reverzibilitu náleţí dle nás především dostatečná znalost problematiky poruch autistického spektra, jeţ v sobě implementuje volbu vhodných speciálněpedagogických či psychologických metod a přístupŧ. Za podstatnou a do jisté míry ovlivnitelnou pokládáme také interdisciplinární angaţovanost všech osob (rodič, pedagog, speciální pedagog, logoped, psycholog a další) podílejících se na intervenčním a výchovně-vzdělávacím přístupu k jedincŧm s tímto typem postiţení. Z tohoto dŧvodu mapujeme a analyzujeme v následující části článku tyto dvě stanovené výzkumné oblasti. V předkládaném příspěvku vás seznámíme s dílčími výsledky specifického výzkumu č. PdF_2011_010 (Logopedická intervence u osob s poruchou autistického spektra, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2011/2012. Hlavní řešitelka: Mgr. Alena Říhová, spoluřešitelka: doc. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D.) a disertační práce nazvané Logopedická intervence u osob s poruchou autistického spektra. Primárním cílem daného článku je odpovědět na otázky týkající se toho, zda jsou kliničtí logopedi dostatečně znalí zkoumané problematiky; jestli spolupracují kliničtí logopedi s ostatními specialisty; jak recipují kooperaci s daným odborníkem speciální pedagogové; zda jsou rodiče dětí s PAS spokojeni s poskytovanými informacemi o problematice pervazivních vývojových vad. 2 Design a metodologie výzkumného šetření Hlavním východiskem pro realizaci výzkumu je absence tuzemského výzkumného šetření, které by mapovalo stávající situaci v poskytování logopedické intervence u osob s poruchou autistického spektra v České republice. Šetření je realizováno v několika fázích, při kterých se opíráme o výzkumné metody, jejichţ aplikaci předchází studium odborné tuzemské, zahraniční literatury a komparace získaných informací. Stěţejní metodou uţitou pro naše výzkumné šetření je dotazník. Gavora (in Chráska, 2007) uvádí, ţe dotazník je zpŧsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí. Zároveň hovoří o tom, ţe samotný dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, jeţ jsou promyšleně seřazeny, a na které respondent odpovídá písemně. Naším primárním cílem jsou komplexní poznatky a informace o aktuálním stavu poskytované logopedické intervence u osob s PAS v České republice, proto jsme konstruovali tři heterogenní typy dotazníkŧ určených klinickým logopedŧm, speciálním pedagogŧm a rodičŧm dětí s poruchou autistického spektra. Zmíněné dotazníky mají podobnou strukturu. Všechny jsou uvedené oslovením se sumarizací podstatných informací týkajících se odŧvodnění jeho potřebnosti, účelu a záměru. První strana je dále doplněna ujištěním o anonymnosti, nezneuţitelnosti a k dispozici jsou také kontaktní údaje na autorku dotazníku. Následující část je iniciována krátkým doporučením pro formu vyplnění a dále jiţ následují jednotlivé dotazníkové poloţky, kterých je u dotazníku pro klinické logopedy 16, pro speciální pedagogy 10 a pro rodiče dětí s PAS 25. V rámci našeho výzkumného šetření kombinujeme jak otázky otevřené, uzavřené, tak polouzavřené. Pro záznam adekvátní hodnoty především míry spokojenosti uţíváme škálu Likertova typu. Obsahová heterogennost
jednotlivých dotazníkŧ je ovlivněna jak skupinou respondentŧ, tak kladenými otázkami a hlavními i dílčími cíli. Pro účely daného příspěvku selektujeme dílčí poloţky vztahující se k výše stanovaným výzkumným otázkám. První skupinou respondentŧ byli kliničtí logopedi pŧsobící na území České republiky. Kontaktní údaje na dané odborníky jsme získali z aktualizovaných informací adresáře logopedických pracovišť uvedených na webových stránkách Asociace klinických logopedŧ ČR (http://www.klinickalogopedie.cz/). V době distribuce příslušného dotazníku 26. 5. 2011 byl aktuální počet klinických logopedŧ v ČR 408. Tuto skupinu základní soubor jsme formou uvedené výzkumné metody oslovili. Zároveň jsme si vědomi skutečnosti vyplývající z fluktuace kvantity základního souboru respondentŧ dané prŧběţným ukončením předatestační přípravy a úspěšným splněním podmínek atestace. Předpokládáme, ţe kvatitativně nedojte k velké četnostní kolizi, a tak ke změně získaných výsledkŧ. Druhý dotazník byl cílen pro skupinu respondentŧ, kterou zastupovali speciální pedagogové pečující o děti s poruchou autistického spektra předškolního a mladšího školního věku. Výsledný počet dotazníkŧ distribuovaný těmto respondentŧm byl 396. Kontaktní údaje na jednotlivé odborníky či instituce (mateřské školy, mateřské školy speciální, základní školy speciální) jsme získali prostřednictvím krajských koordinátorŧ pro problematiku poruch autistického spektra v České republice a dále na základě údajŧ prezentovaných a volně přístupných na internetových stránkách určených primárně pro mateřské školy speciální a základní školy speciální. Mŧţeme tedy hovořit o realizaci náhodného výběru lokalizovaného v tuzemských podmínkách. Poslední typ dotazníkŧ byl určen rodičŧm dětí s poruchou autistického spektra. Získání spolupráce pro dotazníkové šetření je v tomto případě velice senzitivní záleţitostí. Konfrontace rodičŧ dětí s jakýmkoli typem postiţení s variabilními dotazníky, prŧzkumy, anketami od lékařŧ či jiných odborníkŧ je velice frekventované, přirozeně tedy nacházíme problematické získávání této formy spolupráce. Počet dotazníkŧ, které jsme rozeslali daným respondentŧ byl 41. Kontakty na jednotlivé rodiče jsme získali na základě přímého intervenčního pŧsobení u jejich dětí a případně dalšími kontakty, které nám tito rodiče zprostředkovali. Dotazníky klinickým logopedŧm a speciálním pedagogŧm jsme distribuovali prostřednictvím sluţeb České pošty a v případě rodičŧ dětí s PAS jsem preferovali osobní či zprostředkovaný kontakt. Výsledkem je 144 (35,29 %) navrácených dotazníkŧ od klinických logopedŧ, 126 (31,83 %) od speciálních pedagogŧ a 19 (46,34 %) od rodičŧ dětí s PAS. 3 Analýza výsledkŧ výzkumného šetření Znalost problematiky poruch autistického spektra pokládáme u všech odborníkŧ angaţujících se na intervenci u osob s tímto typem postiţení za nezbytnou. Bez dostatečné vědomostní orientace v dané oblasti nemŧţe být přístup jak logopeda, tak i jednotlivých pečujících specialistŧ dobrý. Proto jsme se v dotazníkovém šetření zaměřili na tuto sféru a diferencovali jsme ji do dvou poloţek, které se zaměřují v prvním případě na základní charakteristiku a obecné vymezení poruch autistického spektra a v druhém bodě jsme vyzvali klinické logopedy k deskripci jednotlivých diagnostických kategorií spadajících pod nozologickou jednotku poruchy autistického spektra. Dŧvodem daného výběru byl jak monitoring znalosti ve vymezení a zařazení pervazivních vývojových poruch, tak za dŧleţité vzhledem k uvědomění si heterogennosti, opodstatněnosti realizace diferenciální diagnostiky a specifičností v jednotlivých intervenčních přístupech, povaţujeme znalost dílčích diagnostických jednotek PAS. Pro vyhodnocení znalostní poloţky určené k základnímu vymezení poruch autistického spektra, jsme si stanovili následující kritéria: Hodnocení: dostatečná, částečná, nedostatečná Za dostatečnou odpověď jsme povaţovali: Základní specifikace poruchy pervazivní, vývojová, neurovývojová, všepronikající, neurobiologická porucha, zastřešující termín pro pervazivní vývojové poruchy, neurovývojové onemocnění apod. Vyjmenování či případná bliţší deskripce základní diagnostické triády deficit v sociální interakci, komunikace a imaginaci ve specifických symptomech, případně uvést i symptomy nespecifické (změněné smyslové vnímání, obtíţe v motorice, spánku, přijímání potravy apod.) Za částečnou odpověď jsme povaţovali: Absenci prvního nebo druhého bodu v kritériích pro dostatečnou odpověď. Absenci některé z oblasti základní diagnostické triády Za nedostatečnou odpověď jsme povaţovali: Odpovědi, které byly v disproporci s výše uvedenými kritérii.
Znalost problematiky - základní vymezení 50 40 četnost odpovědí 30 20 10 0 dostetečné částečné nedostatečné neodpovědělo hodnocení Graf 1: Znalost problematiky PAS základní specifikace Na základě analýzy získaných dat docházíme ke stanovisku vypovídajícímu, ţe nejvyšší hodnotou (34,03 % odpovědí) je zastoupena klasifikace částečná. Dle našich kritérií se jednalo o výpovědi, jeţ byly částěčné buď z hlediska specifikace (klinický logoped uvedl například jen deskripci pervazivní vývojová porucha, ale dále jiţ neuvedl diagnostickou triádu či specifické a nespecifické symptomy) nebo částečné z hlediska absentujícího podstatného specifického symptomu. Druhou hodnotou, jeţ je vzhledem k výše uvedené jen nepatrně diferentní, je námi stanovená kategorizace dostatečná (33,33 %). Toto hodnocení vypovídá o adekvátním základním povědomí o problematice PAS (specifikován charakter postiţení a hlavní deficitní oblasti). Nedostatečná znalost pervazivních vývojových poruch (prezentována zásadní disproporcí se stanoveným hodnocením) je evidována u 21,53 % respondentŧ. Mŧţeme tedy říci, ţe 31 klinických logopedŧ ze 144 nemá dostatečné základní povědomí o této problematice, coţ mŧţeme povaţovat za výsledek, vzhledem k inkorporaci dané problematiky v rámci předatestační přípravy klinických logopedŧ, velice negativní. Tab. 1: Znalost problematiky PAS základní specifikace Jak byste vysvětlil/a termín poruchy autistického spektra? hodnocení četnost procentuální četnost A. dostatečné 48 33,33 B. částečné 49 34,03 C. nedostatečné 31 21,53 D. neodpovědělo 16 11,11 144 100 V rámci jednotlivých odpovědí hodnocených námi jako nedostatečné mŧţeme uvést například: Široká škála poruch chování v jiném světě. Člověk s autismem má svŧj svět. Poruchy, kde se projevují autistické rysy. Neurotický syndrom. Poruchy chování. Depresivní porucha osobnosti. Neschopnost navázat sociální kontakt. Psychiatrická porucha, kdy jedinec není schopen sociální interakce. Z této deskripce je zřejmé setrvávání na jiţ překonaných názorech a stanoviscích týkajících se především sociální interakce. I přes skutečnost vypovídající o tom, ţe deficit v navazování sociálních vztahŧ je charakteristický pro jedince s PAS, nemŧţeme tento specifický symptom generalizovat na všechny osoby s poruchou autistického spektra a také nelze recipovat tyto lidi jako ty, jimţ daná schopnost absentuje. Dále povaţujeme za velice nevhodné dávat do synonymického vztahu poruchy chování s pervazivní vývojovou poruchou. Jedná se o dvě odlišné diagnostické kategorie, kde problémové chování osob s poruchou autistického spektra je především reflexí obtíţí plynoucích z podstaty dané problematiky. Zástupné označení aberencí v recepci, expresi a ve zpracování stimulŧ plynoucích z inflexibilního kognitivního stylu a dalších specifik kognice charakteristických pro osoby s PAS termínem vlastní či vnitřní svět, je dle nás typické spíše pro mínění laické veřejnosti. Danou specifikaci nepovaţujeme u klinických logopedŧ, kteří by měli mít minimálně základní teoretické povědomí o této oblasti za vhodnou. Druhá vědomostní poloţka byla cílená na získání informací reflektujících úroveň povědomí o dílčích nozologických jednotkách spadajících pod diagnostickou kategorii poruchy autistického spektra. Bez znalosti
jednotlivých diagnostických kategorií není moţná intrafenoménová diferenciální diagnostika a následný adekvátní intervenční přístup. Pro její vyhodnocování jsme si opět stanovili kritéria. Hodnocení: dostatečná, částečná, nedostatečná Za dostatečnou odpověď jsme povaţovali: Uvedení alespoň tří následujících diagnostických kategorií: dětský autismus, Aspergerŧv syndrom, atypický autismus, Rettŧv syndrom, jiná dezintegrační porucha v dětství, hyperaktivní porucha sdruţená s mentální retardací, stereotypními pohyby a pervazivní vývojová porucha nespecifikovaná. Za částečnou odpověď jsme povaţovali: Uvedení méně neţ tří výše uvedených diagnostických kategorií, případně kombinaci správných odpovědí s nesprávnými (společně uvedené např. neurózy, psychózy, tikové poruchy apod.). Za nedostatečnou odpověď jsme povaţovali: Uvedení mylných onemocnění, poruch, dílčích symptomŧ poruchy apod. Znalost problematiky - vymezení diagnostických kategorií PAS četnost odpovědí 80 70 60 50 40 30 20 10 0 dostatešné částečné nedostatečné neodpovědělo hodnocení Graf 2: Znalost problematiky PAS diagnostické kategorie Tab. 2: Znalost problematiky PAS diagnostické kategorie Jaké poruchy dle Vás patří pod terminologickou kategorii poruchy autistického spektra? hodnocení četnost procentuální četnost A. dostatečné 80 55,56 B. částečné 25 17,36 C. nedostatečné 24 16,67 D. neodpovědělo 15 10,42 144 100 Z uvedené tabulky a grafu je evidentní, ţe jednoznačnou převahu v nabízených kriteriálních hodnocení zaujímá dominantní pozici poloţka prezentující význam dostatečné. Mŧţeme tedy konstatovat, ţe 55,56 % odpovědí splňuje námi stanované vědomostní poţadavky týkající se diagnostických jednotek spadajících pod kategorii poruchy autistického spektra. Následující, ale kvantitativně značně diferentní četnost náleţela poloţce druhé částečné. Daná hodnota byla prezentována četností 17,36 % a týkala se odpovědí, kde respondenti deskripovali méně neţ tři diagnostické jednotky, případně kombinovali nesprávné nozologické kategorie se správnými. Další četnostně blízkou hodnotou (16,67 %) byla poloţka nedostatečné, která vypovídala o tom, ţe kliničtí logopedi dle jednotlivých výpovědí nemají základní znalost o dílčích diagnózách. Uváděli následující deskripci: koktavost, poruchy expresivní i receptivní řeči; poruchy řeči v oblasti motoriky, poruchy pozornosti, potíţe se zrakovým kontaktem; poruchy pozornosti, komunikace, motoriky; poruchy chování, poruchy CNS; porucha smyslového vývoje; poruchy v oblati komunikace, mentální retardace; autistické rysy; neurotické poruchy; rŧzné druhy a stupně autismu; poruchy psychiky, komunikace, chování; poruchy tikové, hyperaktivita. Z odpovědí je zřejmé jak nesprávné pochopení dotazované poloţky respondenti odpovídali spíše výčtem jednotlivých symptomŧ, tak se také setkáváme se zásadními chybnými odpověďmi, v nichţ se jednalo především o ztotoţnění s mentální retardací, s poruchami chování či například s tikovými poruchami.
V rámci jednotlivých odpovědí jsme se setkávali s termíny, které bychom dnes mohli označit za překonané (infantilní autismus, Kannerŧv autismus) či nesprávné (autistické rysy). Termín autistické rysy jsme evidovali u 17 odpovědí, procentuálně se jednalo o 13,39 % ze všech výpovědí od klinických logopedŧ. Nesprávnost v uţití tohoto pojmu je akcentována například Hrdličkou (2004), Thorovou (2006), kteří hovoří o nejednoznačné specifikaci a absentujících diagnostických kritériích vztahujících se k danému termínu. Tito autoři zároveň podotýkají preferenci jednotky atypický autismus před často v odborné a laické veřejnosti uţívanými autistickými rysy. Mezi další termíny, které se opakovaly v rámci jednotlivých odpovědí patřil pojem infantilní autismus či Kannerŧv syndrom. Početně se jednalo o 15 údajŧ, tedy 11,81 %. V současné době je mŧţeme povaţovat za překonané a měly by být nahrazeny v tomto případě dětským autismem. Podíváme-li se na formu získávání informací, je patrné, ţe největší počet logopedŧ deskripuje kategorii prezentující získávání informací prostřednictvím samostudia odborné literatury (75,69 %). Následující, ale relevantně kvantitativně diferentní hodnotu zastupuje forma edukace prostřednictvím absolvování odborných kurzŧ či seminářŧ (29,86 %). Další hodnota patří zprostředkování informace jinou cestou (17,36 %) konkrétně osobní praktickou zkušeností s klienty s PAS, interwiem s odborníky věnujícími se této problematice, informacemi uvedenými na webových stránkách a praxí. Předposlední hodnotu zastupuje získávání informací při studiu na vysoké škole (24,31 %) a nejniţší hodnota náleţí kategorii, která implikuje absenci informovanosti o problematice PAS. Tab. 3: Zdroj informací o problematice PAS Informace o problematice poruch autistického spektra jste získal/a: způsob informovanosti četnost procentuální četnost A. při studiu na vysoké škole 35 24,31 B. samostudiem odborné 109 75,69 literatury C. abosolvováním odborného 43 29,86 kurzu, semináře D. jinou cestou (prosím uveďte) 25 praktická zkušenost (1), 17,36 rozhovory s odborníky (11), internet (11), praxí (2) E. dosud nezískal/a 10 0,69 Efektiva logopedické intervence je zajištěna za předpokladu interdisciplinární spolupráce všech odborníkŧ angaţujících se na péči o dítěte s PAS. Tuto okolnost mŧţeme povaţovat za dŧleţitý determinant, proto naše šetření bylo zaměřené také na zmapování této oblasti. Interdisciplinární spolupráce speciální pedagog četnost odpovědí 60 50 40 30 20 psycholog pedagog pediatr neurolog 10 0 1 odborník Graf 3: Interdisciplinární spolupráce klinického logopeda psychiatr jiná osoba nespolupracuji s žádným odborníkem Výsledky týkající se interdisciplinární spolupráce klinického logopeda s jiným odborníkem vypovídají o nejfrekventovanější spolupráci s psychologem (39,58 %) a následně o ne signifikantně niţší procentuální
četnosti se speciálním pedagogem (34,72 %). Výrazně niţší procentuální zastoupení je dáno spolupráci s psychiatrem (20,14 %) a neurologem (18,06 %). S pedagogem spolupracuje 16 respondentŧ (11,11 %) a nejniţší četnost (3,47 %) náleţí pediatrovi a jiné osobě (ergoterapeutovi, foniatrovi, audiologovi a fyzioterapeutovi). Počet respondentŧ, kteří uvedli, ţe nespolupracují s ţádným odborníkem v rámci logopedické intervence bylo 10 (6,94 %). Klinický psycholog a psychiatr jsou odborníci kompetentní realizovat diagnostiku poruch autistického spektra a poradensky či terapeuticky pŧsobit na klienta s PAS a jeho rodinu. Z těchto dŧvodŧ je dle nás, a jak to také částečně vyplývá i z výše uvedené tabulky a grafu, spolupráce s těmito odborníky přirozeným vyústěním. Bohuţel se ale musíme přiklonit k nedostatečné procentuální četnosti a vidět deficity i v hodnotě, která představuje ze všech deskripovaných četnost nejvyšší. Domníváme se, ţe procentuální zastoupení 39,58 % v případě psychologa není dostačující. Ke stejnému závěru samozřejmě docházíme i u psychiatra, u kterého je míra interdisciplinarity s klinickým logopedem prezentována v četnosti 20,14 %. Dalším významným odborníkem pŧsobícím primárně speciálněedukační intervencí je speciální pedagog, s nímţ je v kontaktu 50 respondentŧ (34,72 %). Ani tuto hodnotu nemŧţeme povaţovat za pozitivní referenci. Abychom došli ke zlepšení této situace, měli bychom se na danou oblast zaměřit jiţ v rámci pregraduální, postgraduální přípravy logopedŧ, včetně seminářŧ a školení o problematice logopedické intervence u osob s PAS. Alarmující výsledky (pouze 3,47 %) získáváme při vyhodnocení spolupráce klinického logopeda s pediatrem. Pediatr je odborník, jehoţ pracovní náplní by mělo být mapování a evidence biopsychosociálního vývoje dítěte. Včasnou detekcí varovných symptomŧ a následným doporučením specializované diagnostiky mŧţe podstatným zpŧsobem přispět k rané diagnóze a včasné intervenci, která je pozitivním determinantem dobré prognózy edukačního a terapeutického pŧsobení. Negativní výsledky vztahující se k této oblasti jsme získali také při analýze výsledkŧ grantového specifického výzkumu na PdF UP (2010/2011 PdF_2010_020), kde rodiče dětí s poruchou autistického spektra poukazovaly na zásadní nedostatky v získávání informací o této problematice. Za potřebný proto shledáváme podrobnější výzkum, jenţ by napomohl poodhalit hlubší determinanty reflektující danou skutečnost. Zaměříme-li se na reflexi kooperace s klinickým logopedem z pohledu speciálního pedagoga, docházíme k následujícím výsledkŧm. V případě nejasností či potřeby pomoci s klientem s poruchou autistického spektra by se většina z oslovených respondentŧ (85,71 %) speciálních pedagogŧ obrátila na svého kolegu, tedy opět na speciálního pedagoga. Další procentuální zastoupení (45,24 %) náleţí psychologovi a neurologovi (19,05 %). Niţší četnost odpovědí vypovídá o případné spolupráci s psychiatrem (12,7 %), pediatrem (7,94 %) a pedagogem (5,56 %). S logopedem by spolupracovali pouze dva speciální pedagogové (1,59 %) a za negativní výpovědní hodnotu (14,29 %) musíme povaţovat skutečnost vypovídající o absenci spolupráce s odborníkem. Interdisciplinární spolupráce speciální pedagog 120 psycholog 100 logoped četnost odpovědí 80 60 40 20 0 1 odborník pedagog pediatr neurolog psychiatr jiná osoba nespolupracuji s žádným odborníkem Graf 4: Interdisciplinární spolupráce speciálního pedagoga Za pozitivní výpovědní hodnotu povaţujeme relativně vysokou míru spolupráce se speciálním pedagogem. Tato skutečnost (108 respondentŧ ze 126 oslovených) je dle nás přirozeným vyústěním spolupráce speciálních pedagogŧ v rámci daného vzdělávacího pracoviště, kterou samozřejmě musíme vnímat jen v pozitivním směru. Je třeba ale také akcentovat na spolupráci, která není cílena jen v rámci jednoho výchovně-vzdělávacího pracoviště, ale zaznamenává přesah jak lokalizačně, tak v rámci profesní fundovanosti. Bohuţel musíme
konstatovat, ţe kromě spolupráce s psychologem, kterou nemŧţeme také v četnostním zastoupení povaţovat za optimální, evidujeme v případě následujících odborníkŧ velice nízké aţ nedostačující procentuální zastoupení. Nemŧţeme opomenou fakt reflektující kooperaci s pediatrem. Jak bylo uvedeno jiţ v analýze dotazníkového šetření od klinických logopedŧ, mŧţe tento odborník včasnou a správnou detekcí prvních symptomŧ přispět k rané diagnóze a intervenci. Pediatr by měl být znalý problematiky poruch autistického spektra a v případě potřeby iniciovat či předat kontakt nejen na psychologa, psychiatra, ale i na speciálního pedagoga. Aby byla tato oblast naplněna, museli bychom evidovat procentuálně vyšší míru spolupráce. Z výsledkŧ je dále patrné, ţe 18 speciálních pedagogŧ nespolupracuje s ţádným odborníkem. Kooperace s odborníky pečující o jedince s PAS je dle nás základním předpokladem úspěšnosti intervence, proto by ideálně měla tato hodnota absentovat. Závěrem této poloţky se musíme zmínit o logopedovi. Pouze dva speciální pedagogové (1,59 %) referují o kontaktování se s daným odborníkem. Tento fakt musíme hodnotit za vysoce alarmující. Vzhledem k reciproční referenci o komunikančích schopnostech dítěte s PAS, o efektivitě zaváděného komunikačního systému a moţnostech další stimulace komunikačních schopností, povaţujeme za velice přínosné a potřebné, aby speciální pedagog byl v pravidelném kontaktu s logopedem. Bohuţel reference speciálních pedagogŧ vypovídají o antagonistických údajích neţ bychom v optimálním případě předpokládali. Za potřebné proto povaţujeme zaměřit úsilí na zlepšení této oblasti. Cestu vidíme například v osvětové aktivitě odborníkŧ pojednávající o benefitu plynoucím z kooperace speciálního pedagoga a logopeda. Tab. 4: Interdisciplinární spolupráce speciálního pedagoga V případě nejasností či potřeby pomoci s klientem s poruchou autistického spektra byste se obrátil/a na: odborník četnost procentuální četnost A. speciální pedagog 108 85,71 B. psycholog 57 45,24 C. logoped 2 1,59 D. pedagog 7 5,56 E. pediatr 10 7,94 F. neurolog 24 19,05 G. psychiatr 16 12,70 H. jiná osoba (prosím uveďte) 0 0 I. nespolupracuji s ţádným odborníkem 18 14,29 Poslední oblast kterou zmíníme je spokojenost rodičŧ dětí s poruchou autistického spektra s poskytovanými informacemi o problematice pervazivních vývojových vad od jednotlivých odborníkŧ. Ještě dříve neţ deskripujeme výsledky škály Likertova typu, musíme zmínit konkrétní specialisty, kteří příslušná sdělení těmto respondentŧm poskytli. Tab. 5: Zdroj informací 11. Informace ohledně poruch autistického spektra Vám poskytl: odborník četnost procentuální četnost A. pediatr 0 0 B. neurolog 2 10,53 C. psychiatr 3 15,79 D. pedagog 1 5,26 E. logoped 1 5,26 F. speciální pedagog 3 15,79 G. jiná osoba (prosím uveďte) 1 (psycholog) 5,26 H. získávali jste informace sami prostřednictvím odborné literatury 19 100 Absolutní dominanci nad ostatními kategoriemi v plně početním zastoupení (všech 19 rodičŧ) představuje získávání informací samostudiem především prostřednictvím studia odborné literatury. Dalším informačním zdrojem se pro rodiče, i kdyţ ve velmi nízkém četnostním zastoupení (15,79 %) stává psychiatr a speciální pedagog. Ještě niţší hodnotu nacházíme v případě získávání informací od neurologa pouze 2 rodiče (10,53 %) udávají informovanost od daného odborníka a nejniţší četnost je prezentována třemi odborníky (pedagog, logoped, psycholog) v procentuálním zastoupení 5,26 %. Nacházíme také plnou absenci zprostředkování informací o problematice poruch autistického spektra od lékaře pediatra.