Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta



Podobné dokumenty
Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Fyziologie svalové činnosti. MUDr. Jiří Vrána

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF

Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů

Biochemie svalu. Uspořádání kosterního svalu. Stavba kosterního svalu. Příčně pruhované svalstvo Hladké svalstvo Srdeční sval.

SVALOVÁ TKÁŇ. Ústav histologie a embryologie

Svalová tkáň Svalová soustava

Sval. Svalová tkáň. Svalová tkáň. Tvary svalů. Druhy svalů dle funkce. Inervace tkáně. aktivní součást pohybového aparátu vysoce diferencovaná tkáň

Svalová tkáň. Petr Vaňhara, PhD. Ústav histologie a embryologie LF MU.

Svalová tkáň Svalová soustava

Rozdělení svalových tkání: kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) hladká svalovina srdeční svalovina (myokard)

Genetika člověka GCPSB

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

PORUCHY SVALOVÉHO NAPĚTÍ

Přeměna chemické energie v mechanickou

Fyziologie srdce I. (excitace, vedení, kontrakce ) Milan Chovanec Ústav fyziologie 2.LF UK

Tomáš Kuˇ. cera. Ústav lékaˇrské chemie a klinické biochemie 2. lékaˇrská fakulta, Univerzita Karlova v Praze.

Struktura a funkce biomakromolekul

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

(VIII.) Časová a prostorová sumace u kosterního svalu. Fyziologický ústav LF MU, 2016 Jana Svačinová

Cytologie I, stavba buňky

Epitely a jejich variace

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

Přednáška 5 Biomechanika svalu

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

BÍLKOVINY R 2. sféroproteiny (globulární bílkoviny): - rozpustné ve vodě, globulární struktura - odlišné funkce (zásobní, protilátky, enzymy,...

Gymnázium Jana Nerudy. Závěrečná práce studentského projektu SVALY. Evropský sociální fond Praha a EU Investujeme do vaší budoucnosti

Krev, složení krve, formované krevní elementy

Pohyb přípravný text kategorie A, B

II. SVALOVÁ TKÁŇ PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ (ŽÍHANÁ) = svalovina kosterní

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

F y z i o l o g i c k é p r i n c i p y p o h y b u

základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

- 1 - Vlastní kontraktilní aparát - myofibrily- jsou uspořádány v tzv. sarkomérách.

HEMOPOESA II KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM I

KOSTERNÍ, SRDEČNÍ A HLADKÝ SVAL

Cytologie. Přednáška 2010

Obecná stavba a funkce svalu. Motorická svalová jednotka. Základy svalové nomenklatury. Energetické zdroje svalu. Svalová práce a únava.

Svaly. Svaly. Svalovina. Rozdělení svalů. Kosterní svalovina

KŮŽE SILNÉHO TYPU KŮŽE S VLASY AXILLA NEHET MLÉČNÁŽLÁZA

Typy svalové tkáně: Hladké svalstvo není ovladatelné vůlí!

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti

Biochemie svalové činnosti. Kardiomyocyty. Zdroj a eliminace Ca 2+ v sarkoplazmě srdečního svalu

Genetika člověka / GCPSB. Radim Vrzal

Interakce mezi buňkami a okolím

Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

ší šířenší

Pohybový systém. MUDr.Kateřina Kapounková. Inovace studijního oboru Regenerace a výživa ve sportu (CZ.107/2.2.00/ ) 1

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1

Zvýšení výtěžnosti libové svaloviny využitím nové technologie Marel Streamline. Bc. Lucie Piskláková

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

Základy histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.

Aminokyseliny, struktura a vlastnosti bílkovin. doc. Jana Novotná 2 LF UK Ústav lékařské chemie a klinické biochemie

Popis anatomie srdce: (skot, člověk) Srdeční cyklus. Proudění krve, činnost chlopní. Demonstrace srdce skotu

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Seminář pro maturanty

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_08_BI1 SVALOVÁ SOUSTAVA

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Fyziologie svalů. Autor přednášky: Mgr. Martina Novotná, Ph.D. Přednáška se prochází klikáním nebo klávesou Enter.

Pohyb buněk a organismů

Fyziologie svalů. Typy svalů: - svaly kosterní (příčně pruhované), - srdeční (modifikovaný kosterní), - hladké svaly.

F y z i o l o g i c k é p r i n c i p y p o h y b u

Sledování postmortálních změn jakosti u masa. Radek Holík

Hypotonie děložní. MUDr.Michal Koucký, Ph.D. Gynekologicko-porodnická klinika VFN a 1.LF UK

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Molekulová patobiochemie

Fyziologie svalů. Typy svalů: - svaly kosterní (příčně pruhované), - srdeční (modifikovaný kosterní), - hladké svaly.

Dýchací řetězec (DŘ)

Substrát: látka, která se mění účinkem enzymu. NAD, NADP, FMN, FAD, koenzym Q, pyridoxalfosfát prostherická skupina: kofaktor vázán pevně

Patofyziologie srdce. 1. Funkce kardiomyocytu. Kontraktilní systém

Vazivo. Chrupavka. Kost

Téma I: Tkáň svalová

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Histologie pro bakalářské studium Fyzioterapie. 1. Buňka. Jádro

ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Obecný metabolismus.

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Histologie. 1. Buňka. Jádro. Cytoplazma. Buněčná membr ána. Histologie

Histologie pro bakalářské studium. 1. Buňka. Jádro

Biopolymery. struktura syntéza

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

ší šířen Kontakty vyučujících Úvod do předmětu fyziologie Fyziologie svalstva Literatura. Trojan, Ganong, Guyton?

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Transkript:

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta Tkáň svalová. Obecná charakteristika hladké a příčně pruhované svaloviny (kosterní a srdeční). Funkční morfologie myofibrily. Mechanismus kontrakce. Stavba interkalárního disku. Doc. MUDr. Marie Jirkovská, CSc. Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie, B02241 Datum: 4. a 5. 11. 2013

Klasifikace a charakteristika svalové tkáně Junqueira, Carneiro: Basic Histology

Kosterní sval Junqueira, Carneiro: Basic Histology

Kosterní sval Geneser: Textbook of Histology Junqueira, Carneiro: Basic Histology

Svalové vlákno vzniká z myoblastů (původem z mezodermu) splýváním (syncytium); z některých buněk vzniknou satelitové buňky (= zdroj buněk pro omezenou regeneraci kosterního svalu)

Svalové vlákno dlouhé (mm - cm) válcovité (průměr 40-80 µm) mnohojaderné Jádra umístěna pod sarkolemmou (= buněčnou membránou), která vytváří početné tubulární invaginace = T (transverse) tubuly pronikající do buňky. Myofibrily (o průměru 1-2 µm) jsou válcovité svazky myofilament, vykazují příčné pruhování viditelné ve světelném mikroskopu, které je dané střídáním tmavých A (anisotropních) proužků a světlých I (isotropních) proužků; toto uspořádání je zajištěno cytoskeletálními proteiny (aktin, desmin, dystrophin). Mitochondrie produkují ATP. Síť cisteren sarkoplasmatického retikula (= hladké ER) obklopuje a odděluje myofibrily. Ross, Pawlina: Histology T tubulus a přilehlé dvě terminální cisterny sarkoplasmatického retikula tvoří triádu.

Myofibrily jsou dlouhé jako svalové vlákno; skládají se z lineárně uspořádaných sarkomer. Gartner, Hiatt: Histology Sarkomera (funkční jednotka kontrakce) je ohraničena dvěma Z-liniemi (α-aktinin), do kterých jsou ukotvena aktinová myofilamenta. Schéma a elektronmikroskopický obraz myofibrily (vztah T tubulu a rozhraní mezi A a I proužkem. Přesná vzájemná poloha tenkých aktinových a tlustých myosinových myofilament je zajištěna akcesorními proteiny (titin, myomesin, nebulin). Ross, Pawlina: Histology

Stavba aktinových a myosinových myofilament Gartner, Hiatt: Histology Aktinové molekuly (Gaktin) se organizují do dvojšroubovice - vláknitý F - aktin. Dvojšroubovice tropomyosinového filamenta probíhá v záhybu F-aktinu. Tropomyosin váže troponinový komplex složený ze tří podjednotek: TnT se váže na tropomyosin, TnC váže Ca+2, TnI se váže k aktinu (inhibuje jeho interakci s myosinem). Dimery myosinových Junqueira, Carneiro: Basic Histology molekul jsou složeny z těžkých řetězců (každý se skládá z hlavičky a tyčinkovitéčásti; na hlavičce jsou vazná místa pro aktin a ATP) a dvou lehkých řetězců. Z dimerů je vytvořeno bipolární tlusté myosinové filamentum. Hlavičky formují příčné můstky mezi tlustými a tenkými filamenty. Při kontrakci se zkrátí sarkomera ale myofilamenta zůstávají stejně dlouhá ( sliding interdigitating filament model ).

Svalová kontrakce 1) iniciovaná nervovým impulsem, který přichází z neuro-muskulárního spojení 2) acetylcholin uvolněný do synaptické štěrbiny se naváže na Ach receptor, což způsobí lokální depolarizaci membrány svalového vlákna 3) nábojem kontrolované Na + kanály se otevřou a Na + vstupuje do buňky 4) nastane celková depolarizace buněčné membrány a membrány T- tubulů 5) nábojem řízené sensorové proteiny v membráně T- tubulů změní svou konformaci 6) což způsobí otevření Ca +2 kanálů v přilehlé membráně sarkoplazmatického retikula 7) Ca +2 je rychle uvolněno ze sarkoplazmatického retikula do sarkoplazmy 8) Ca +2 se naváže na TnC podjednotku troponinového komplexu (= iniciace kontrakčního cyklu) 9) Ca +2 je navráceno do terminální cisterny sarkoplazmatického retikula činností Ca +2 pump. Ross, Pawlina: Histology

Kontrakční cyklus 1) Zahájení kontrakčního cyklu; hlavička myosinu je pevně spojena s molekulou aktinu, ATP není přítomno (rigor configuration). 2) Navázání ATP na hlavičku myosinu způsobí její odpojení od aktinového filamenta. 3) Rozštěpení ATP na ADP a Pi způsobí ohnutí hlavičky myosinu, ADP a Pi zůstávají navázány na hlavičku myosinu. Ross, Pawlina: Histology 4) Hlavička myosinu se slabě naváže na vazné místo sousední aktinové molekuly a Pi je uvolněn. Uvolnění Pi způsobí zpevnění vazby mezi hlavičkou myosinu a molekulou aktinu a hlavička myosinu se vrátí do vzpřímené polohy. To vynutí pohyb tenkého filamenta podél tlustého filamenta ( power stroke ). ADP se odpojí od myosinu. 5) Hlavička myosinu je opět pevně spojena s novým vazným místem na aktinu (rigor configuration).

Metabolické typy svalových vláken Sval obsahuje směs aerobních vláken / typ I/ (= pomalá oxidativní vlákna) - menší průměr, mnoho mitochondrií, myoglobin, bohaté cévní zásobení - A anaerobních vláken /typ II/ (= rychlá glykolytická vlákna) velký průměr, méně mitochondrií, málo myoglobinu, relativně chudší cévní zásobení, mnoho glykogenu, aktivní glykolytické enzymy - An intermediárních vláken - I Aktivita sukcinát dehydrogenázy odráží podíl mitochondrií ve vláknech Young, Heat: Functional Histology Aktivita ATP-ázy - vlákna typu I a II se liší proteinovou strukturou molekuly ATP-ázy

Spojení svalu a šlachy Ross, Pawlina: Histology Geneser: Textbook of Histology

Srdeční svalovina původ: mezoderm kardiogenní zóny, kontrakce od konce 3. týdne vývoje kardiomyocyty - (80-100 µm dlouhé, 15-20 µm široké), obsahují jedno centrálně uložené jádro, vzájemně jsou spojeny interkalárními disky Buňky uspořádané do dlouhých paralelních svazků, mají rozvětvený tvar, jejich výběžky vytvářejí spojení sousedních buněk. Srdeční sval vykazuje spontánní rytmickou kontrakci řízenou převodním systémem, svalovina síní má také syntetickou funkci, vytváří atriální natriuretický faktor. (interkalární disk)

Srdeční svalovina původ: mezoderm kardiogenní zóny, kontrakce od konce 3. týdne vývoje kardiomyocyty - (80-100 µm dlouhé, 15-20 µm široké), obsahují jedno centrálně uložené jádro, vzájemně jsou spojeny interkalárními disky V prostorech mezi svalovými buňkami se nacházířídké kolagenní vazivo, které obsahuje bohatou cévní síť.

Srdeční svalovina původ: mezoderm kardiogenní zóny, kontrakce od konce 3. týdne vývoje kardiomyocyty - (80-100 µm dlouhé, 15-20 µm široké), obsahují jedno centrálně uložené jádro, vzájemně jsou spojeny interkalárními disky Srdeční svalovina je příčně pruhovaná, myofibrily jsou obklopeny sítí hladkého endoplazmatického retikula, mezi myofibrilami se nacházejí četné mitochondrie a glykogenová granula.

podélný řez příčný řez interkalární disk kapiláry

Interkalární disk je vysoce specializované spojení mezi sousedními buňkami, má schodovité uspořádání. Fascia adherens (v příčných úsecích) - místo, kde se tenká myofilamenta sarkomery připojují k plazmatické membráně. Maculae adherentes (desmosomy) - v příčných i podélných úsecích; oba typy spojení vytvářejí velmi pevný mezibuněčný kontakt. Gap junctions (v podélných úsecích) umožňují prostup informačních molekul a iontů z buňky do buňky, což dovoluje koordinaci kontrakce srdečního svalu. Prostorové znázornění interkalárního disku (J Microsc) R. Lüllmann-Rauch: Histologie

Hladké endoplazmatické retikulum v kardiomyocytech neodděluje úplně myofibrily. T - tubuly pronikají do buněk a tvoří dyády s přilehlou cisternou endoplazmatického retikula na úrovni Z linie (= pouze jeden T tubulus na sarkomeru). Ross, Pawlina: Histology T - tubuly umístěné na úrovni Z linie Pohyb vápenatých iontů po depolarizaci plasmatické membrány kardiomyocytů. Ross, Pawlina: Histology

Hladká svalovina buňky mezenchymového původu, vřetenovitý tvar, délka 20-500µm, tyčinkovité jádro podélný řez příčný řez

Hladká svalovina buňky mezenchymového původu, vřetenovitý tvar, délka 20-500µm, tyčinkovité jádro Buňka syntetizuje složky lamina externa (kolagen typu III, elastin, glykosaminoglykany). Tenká myofilamenta jsou zakotvena do densních tělísek (α-actinin), která se nacházejí v cytoplazmě (a také připojena k sarkolemmě) v síti intermediárních filament (desmin, vimentin). Aktinová a myosinová myofilamenta nevytvářejí myofibrily.

Tenká myofilamenta = aktin, tropomyosin, a caldesmon a calponin (blokují vazná místa pro myosin). Tlustá myofilamenta mají protisměrnou orientaci hlaviček myosinu. Hladká svalovina

Kontrakce hladké svaloviny závislá na Ca +2, iniciovaná mechanicky (pasivní napínání), chemicky (angiotensin, vasopresin) a elektrickými stimuly (neuromuskulární spojení) Řídké hladké ER a pinycytotické váčky obsahují Ca +2, které je vypuštěno do cytoplazmy po aktivaci nábojem řízených senzorových proteinů nebo přímou aktivací Ca +2 kanálů hladkého ER. Ca +2 se váže na calmodulin, zbylé kalciové ionty jsou odstraněny ze sarkoplazmy ATPdependentními kalciovými pumpami. Ca +2 - calmodulinový komplex aktivuje fosforylaci lehkého myosinovéhořetězce kinázou lehkého myosinovéhřetězce (= iniciace kontrakce) a vazné místo myosinu pro aktin je aktivováno a naváže se na aktin. V přítomnosti ATP se hlavička myosinu ohne (nastane kontrakce). Po defosforylaci se hlavička myosinu odpojí od aktinu. Kontrakce hladké svaloviny je pomalá, mezi buňkami se šíří cestou gap junctions.

Buňky hladké svaloviny produkují kolagen typu III (retikulární vlákna), typu IV (lamina externa), elastin, proteoglykany a multiadhezivní glykoproteiny Síla kontrakce individuální buňky hladké svaloviny je přenášena mezibuněčnou hmotou (retikulárními vlákny zakotvenými do lamina externa sousedních buněk).