Analýza historického vývoje dřevěných podlah a návrh technické dokumentace. Bakalářská práce

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NAUKY O DŘEVĚ Analýza historického vývoje dřevěných podlah a návrh technické dokumentace Bakalářská práce 2009/2010 Zuzana Melzerová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Analýza historického vývoje dřevěných podlah a návrh technické dokumentace zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně.2010.... Zuzana Melzerová 2

Úvodem své bakalářské práce bych chtěla poděkovat vedoucímu mé práce panu prof. Ing. Josef Polášek, Ph.D. za jeho odborné vedení, cenné připomínky a konzultace. Velké díky patří mé rodině, která mě podporovala během studia a také při zpracování této bakalářské práce. 3

Jméno / Name Zuzana Melzerová Název práce: Analýza historického vývoje dřevěných podlah a návrh technické dokumentace The title of work: Analysis of the historical development of wooden flooring and design of technical documentation Abstrakt Tato práce je zaměřena na zdokumentování současného stavu dřevěných podlah v historickém objektu a to na zámku v Rosicích u Brna a dále zdokumentování rekonstrukce. Zaměřuje se na nejčastěji se vyskytující závady dřevěných podlah, ať již vlivem biotických faktorů nebo mechanického poškození. Navrhuje způsob renovace těchto podlah s přihlédnutím na metody, které se používají dnes. Analyzuje historický vývoj dřevěných podlah na zámku i v lidových stavbách. Klíčová slova Podlaha, palubová podlaha, renovace, parkety, vlysy, mozaiková parketa, hrubá tesařská podlaha, nášlapná vrstva, vyrovnávací vrstva, biologická degradace, obrusnost, vlhkost. Abstract This work is aimed at assessing the current state of wooden floors in the historic building and documenting reconstruction. It focuses on the most common faults of wooden floors, whether the influence of biotic factors or mechanical damage. Proposes a method of refurbishing the floors with regard to methods used today. It analyzes the historical development of wooden floors in the castle even popular works. Key words Floor, floorboards, renovation, parquet floors, moldings, mosaic floors, rough carpentry flooring, wear layer, biological degradation, abrasive hardness. 4

1. Úvod...6 2. Cíl práce..7 3. Základní historická data zámku..8 3.1 Žerotínové na Moravě.....9 4. Historický vývoj podlah...10 4.1. Fyzikální a mechanické vlastnosti.10 4.2. Používané materiály...12 4.3. Vývoj dřevěných podlah 14 4.3.1. Palubová podlaha desková..15 4.3.2. Vlysové, řemenové a mozaikové podlahy...16 4.4. Nejčastější závady dřevěných podlah.18 4.5. Biotičtí škůdci.19 4.6. Mechanické poškození...22 4.7. Ochrana stavebně truhlářských výrobků 23 5. Zhodnocení současného stavu historické podlahy na zámku 25 5.1. Stavebně historický průzkum na zámku v Rosicích...29 6. Technologický postup oprav podlahových dílců a montáže.32 6.1. Fáze broušení..33 6.2. Fáze lakování..35 6.3.Důležité dokumenty k rekonstrukci.37 7. Závěr 40 8. Resumé..41 9. Literatura...42 Seznam obrázků 43 Seznam tabulek.43 5

1. Úvod V oblasti Brno-venkov stojí řada historických památek, ať už se jedná o lidová stavení nacházející se v Třebíči a šlechtická sídla a to zámky v Rosicích u Brna, Náměšti nad Oslavou nebo v Dolních Kounicích. Na zámku v Rosicích u Brna proběhla v nedávné době rekonstrukce severního křídla a s tím byla spojená i oprava původních podlah. Rekonstrukci však neprováděla profesionální firma a nedochovala se žádná dokumentace. Stáří těchto podlah sahá až do konce 18. století. Hodnocené podlahy se vyskytují v reprezentačních místnostech a tomu také odpovídá jejich konstrukce. Vlysy jsou seskládány do různých typů mozaiky. Je pozoruhodné, že materiál jako je dřevo si i po tolik set let zachovává svůj půvab a svoji funkčnost. Dřevo se nejenom používalo na výrobu interiérových prvků jako jsou podlahy,okna, dveře, ale i ke stavbě celého obydlí. Od prvopočátku lidstva se stalo naší nedílnou součástí. Stalo se zdrojem tepla, střechy nad hlavou, ale i nástrojem pro lov a pro práci. Má svoje nezanedbatelné vlastnosti, fyzikální a mechanické vlastnosti, svoji strukturu, barvu a vůni. Z pohledu dneška jsou dřevěné podlahy považovány stále za něco luxusnějšího, přesně jak tomu bylo v minulosti. Samozřejmě z přihlédnutím k novým poznatkům v oblasti technologie zpracování dřeva se skladba podlah liší od těch historických. Například podlahy vyrobené slepením několika vrstev dřeva, aby nedocházela k tvarovým deformacím, tzv. třívrstvé podlahy. Nebo používání aglomerovaných materiálů dřevotřískových, dřevovláknitých desek, jako podkladních vrstev. Historická dřevěná podlaha má svůj půvab a svoji neocenitelnou historickou hodnotu. Její velká výhoda je její renovace. Podle výšky nášlapné vrstvy můžeme podlahu zrenovovat i několikrát za celou dobu její životnosti. 6

2. Cíl práce: Cílem bakalářské práce je posoudit současný stav historické podlahy. Zhodnotit vyskytující se vady, ať to jsou vlivem používání nebo vlivem biotických či abiotických faktorů. U biotických faktorů se jedná především o dřevokazný hmyz, houby či plísně. U abiotických faktorů, vzhledem k tomu,že se podlaha nachází v interiéru můžeme hovořit pouze o slunečním záření. Dále zdokumentovat současný stav, ve kterém se nachází zkoumané podlahy, navrhnout způsob řešení rekonstrukce a v závěru přihlédnout i na nejnovější metody používané právě při rekonstrukci v historických objektech. Nahlédnout do vývoje podlah od počátku dějin bydlení. Podívat se na materiály, které se používali a používají dodnes při výrobě podlah. Sepsat závady spojené s užíváním různých typů podlah a způsoby jejich opravy. 7

3. Základní historická data zámku Rosice Zámek Rosice má na první pohled renesanční vzhled. Pokládám si otázku, zda i v tomto období byl postaven? Zámek Rosice První skutečně podložená zmínka o Rosicích se vztahuje k roku 1259. V této době totiž podepsali jako svědkové listinu pan Bohuš a Hartman z Rosic. Z této domněnky se dá předpokládat, že v oblasti Rosic je alespoň menší feudální sídlo 1. Rosice tedy ležely v oblasti, která spojovala Uhry s Čechami, a dále Brno s Třebíčí. Lidé jako např.kupci, kteří zde procházeli, zde mohli najít úkryt před loupežníky a tímto úkrytem mohla být vybudovaná tvrz,chránící dlouhé ulicovité náměstí osady 2. Prvním majitelem tohoto středověkého šlechtického hradu, byl počátkem 14.století nejpravděpodobněji Hecht z Rosic. Dalším majitelem byl jeho syn Petr Hecht z Rosic, který roku 1348 zdědil toto sídlo. Petr z Rosic měl významné funkce. Mezi ty nejvýznamnější patřilo zastupování markraběte v jeho majetkoprávních řízení. Z toho lze předpokládat, že si svoje sídlo předělal, aby splňovalo jeho reprezentativní nároky. Pokud budeme chtít mluvit o středověkém hradu, tak přímá zmínka o existenci hradu v souvislosti s první třetinou 14.století se nevyskytuje. Na základě stavebně historického průzkumu, který provedl PhDr.Jan Eliáš, předpokládáme dvě gotické etapy tohoto sídla. První, která patří do období kdy vlastnili hrad právě zmiňovaní Hechtové. 3 Z toho vyplývá, že se nedopustíme žádné chyby,pokud budeme mluvit o hradě. 1 Boček A.: Codex diplomaticus et epistolaris Moravice,sv. III, Olomouc 1841, č.284,s. 275-276 2 Knoz T.:Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích,1996,s. 17 3 Knoz T.:Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích, 1996,s. 18 8

Zhruba do druhé poloviny 16.století vystřídal hrad více majitelů. Za zmínku stojí až rod pánů ze Žerotína, kteří dali hradu v Rosicích podobu, která se dochovala s větší částí až dodnes. Roku 1562 přechází do rukou Jana st. ze Žerotína. Po zakoupení Rosic Jan st. ze Žerotína přesídlil na tento zámek, nicméně za několik let přesídlil na zámek v Náměšti, který dal velkoryse v letech 1573 1579 přestavět. Stranou jeho pozornosti, jakožto stavebníka,nezůstal ani zámek v Rosicích,který po stavebních úpravách Janovi ze Žerotína sloužil nadále i jako druhé sídlo 4. Roku 1583 Jan st. ze Žerotína umírá a zámek v Rosicích dědí jeho nezletilí syn Karel st.ze Žerotína. Ten v budování sídla v Rosicích pokračoval. Kontaktoval brněnské a jihomoravské italské stavitele a sochaře, aby mu poradili v otázkách oblasti umění. Stavební činnost pánů ze Žerotína na arkádách vnitřního zámku v Rosicích dodnes připomínají ve 2.patře rodové znaky pánů z Lipé, z Boskovic, Slavatů z Chlumu, Žerotínů, Krajířů z Krajku a opět Žerotínů 5 Po bitvě na Bílé hoře byl nucen svoje usedlosti v Rosicích a nedaleké Náměšti prodat. Vlastníkem se stal roku 1628 jeho přítel a bývalý švagr Albrecht z Valdštejna. Důležitá událost související s fungováním zámku byl požár roku 1641. Zámek již měl jiného majitele a tím byl Ferdinand z Werdenberga a ten musel nechat odstranit veškeré škody způsobené požárem. Kolem 17.století nezaznamenal zámek v Rosicích žádné důležité stavební operace ani zásahy. 3.1 Žerotínové na Moravě Nejpodstatnější vliv na vzhled zámku, jeho architekturu a vnitřní vybavení měl především rod pánů ze Žerotína. Tento rod byl v 16.století nejbohatší z šlechtických rodů na Moravě 6. Na architektuře se projevuje především přestavba původního hradu ze 14.století na renesanční sídlo. Stavební úpravu započal Jan starší ze Žerotína a dokončil jeho syn Karel starší ze Žerotína. Je to patrné na arkádovém typu nádvoří, dále se dochovaly štuky v severním křídle zámku. 4 Eliáš J.: Stavebně historický průzkum,1989,s. 8 5 Eliáš J.: Stavebně historický průzkum, 1989,s. 9 6 Knoz T.: Karel starší ze Žerotína, 2008, s.106 9

Významná byla jejich sňatková politika,kdy šlo na prvním místě o rozmnožování rodových statků. 7 Dále to byla hospodářská a majetková politika, jejíž hlavním cílem bylo taktéž rozmnožování majetku. Za zmínku stojí založení tiskárny v Kralicích i spolupráce Karla staršího ze Žerotína s Janem Ámosem Komenským. Dále finanční podpora Jednoty bratské. Žerotínové byli velmi vzdělaní a zajímali se nejen o politický život, ale i o náboženské otázky. 4. Historický vývoj podlah: Podlaha je jednovrstvá nebo vícevrstvá konstrukce, který tvoří vrchní část vodorovných konstrukcí (např.: stropu). Podlaha navazuje na podkladový materiál, kterým může být v nejnižším patře podkladní betonová vrstva nebo ve vyšších patrech stropní konstrukce. Podlahy se používají jak v interiéru, tak v exteriéru. Jsou na ně kladeny specifické fyzikální a mechanické vlastnosti co do použití v různém prostředí a s ohledem na dobu, ve které byly zhotoveny. Dále by měly splňovat estetickou funkci, která je velmi důležitá u reprezentativních místností. Obzvláště důležitá je její funkčnost (neprohýbá se, nevrže). Dále musí být maximálně bezpečná. Pro volbu vhodné podlahy,by měly být brány v potaz všechny uvedené skutečnosti. Nejjednodušším typem podlahy, používané převážně ve vesnickém prostředí byla hliněná podlaha,na kterou navázala v náročnějších stavbách podlaha maltová. Od 2.poloviny 16.století se vyskytuje podlaha zvaná teraco, keramická podlaha se vyskytuje již od středověku a nezanedbatelnou úlohu má i dřevěná podlaha jako součást reprezentativních místností, tak i lidových obydlích.. 4.1. Fyzikální a mechanické vlastnosti: Mezi mechanické vlastnosti, které jsou kladeny na podlahy patří: Obrusnost Odolnost proti nárazu 7 Knoz T.: Karel starší ze Žerotína, 2008, s.89 10

Odolnost proti soustřednému zatížení Ohybová pevnost Tvrdost povrchu Skluznost Soudržnost spojení podlahových vrstev A dále to jsou fyzikální vlastnosti: Odolnost proti vodě Navlhavost a nasákavost Objemová a tvarová stálost Elektrická vodivost Neprůzvučnost Tyto vlastnosti se ověřují dle platných evropských norem a jsou zkoušeny ve speciálních zkušebnách. Obrusnost Každá podlaha má svoji životnost a ta je závislá na obrusnosti její nášlapné vrstvy. Obrusnost nášlapné vrstvy je vyvoláno třením podrážkového materiálu po podlaze a dochází k pozvolnému zmenšování nášlapné vrstvy. Odolnost proti nárazu Jedná se odolnost materiálu proti pádu předmětu na podlahu. Tato odolnost je velmi důležitá u mozaikových parket, kdy může dojít k jejich zatlačení. Odolnost proti soustřednému zatížení Odolnost podlahy vůči stojícímu nábytku. Tvrdost povrchu Zde je velmi důležitá tvrdost použitého materiálu na výrobu podlahy. Se stoupající tvrdosti podlahových dílců stoupá i jeho odolnost vůči mechanickému poškození podlahy.tvrdost materiálu se zkouší pomocí zkušebního tělesa a tím je kulička o průměru 10mm, kterou stlačujeme pomocí lisu silou 5OO N a pomocí lupy ověříme průměr otlačení od kuličky. 11

Tabulka č.1:tvrdost různých materiálů: Druh materiálu Objemová hmotnost g/cm3 Vlhkost % Brinellova tvrdost MPa Dub 0,72 12,4 35 Borovice 0,56 8,7 25 Dřevovláknitá deska 0,93 2,6 101 Skluznost Pro bezpečnost podlahy je velmi důležitá její skluznost. Příčinou uklouznutí bývá nevhodný způsob údržby podlahy a dále nevhodná volba užitkové vrstvy. 8 Vlhkost Velmi důležitou fyzikální vlastnost u dřevěných podlah je její vlhkost. Každá změna vlhkosti vyvolává tvarové změny materiálu, vyvolává i zvýšení rizika výskytu dřevokazných škůdců. Jelikož je dřevo hygroskopický materiál, který je schopen odevzdávat svoje molekuly vody do prostředí a dále přijímat tyto molekuly vody z prostředí ve kterém se nachází až do vyrovnání vlhkostních rozdílů. Tento stav označujeme jako stav vlhkostí rovnováhy. Pro dřevo je velmi významná hodnota bodu nasycení dřevních vláken. Do této hodnoty se dějí veškeré tvarové deformace. Tato hodnota se pohybuje kolem 30%. U podlahovin máme doporučenou vlhkost, která by se měla pohybovat v rozmezí od 7 12%. Navlhavost Navlhavost materiálu souvisí s jeho hygroskopicitou. Je to schopnost pohlcovat vodní páru z okolního vzduchu. 4.2. Používané materiály: Materiály, ze kterých se vyráběla podlaha byly omezené zejména svojí dostupností. Nejstarším materiálem byla udusaná hlína, jako relativně snadno dosažitelný a vyhovující 8 Polášek J.: Dřevěné podlahy, 1995, str.21 12

materiál. Do podlahové hlíny se pravděpodobně přidávaly různé přísady jako např.: písek, jíl. 9 Později se začalo používat ploché kameny nebo kamenné desky. Byl kladen důraz i na estetickou hodnotu jako je barevnost,struktura, používá se žula, pálená hlína, měkčí pískovec, opuka. Nezastupitelnou úlohu zde má i dřevo. Od 2.pol. 16.století se jako materiál začala používat vápenná malta s plnivem z mramorové drti, která se brousila do hladkého povrchu a mohla mít různou barvu. 10 Takto zhotovená podlaha se nazývá teraco. V přízemních prostorách jako jsou vstupní haly,průjezdy, kuchyně, prádelny, se používalo nejčastěji kamenné dlažby,kostky, keramické dlaždice,keramická mozaika, broušená teraca, dřevěná dlažba. 11 Ve vyšších podlažích v reprezentativních prostorách se používala mramorová dlažba, keramická dlažba, dřevěná prkenná podlaha, keramická mozaika, broušená teraca,parkety. 12 Volně kladené kameny se používají na venkovní prostranství, popřípadě dlažba z křemencových nepravidelných kostek. Od 18.stol. se chodníky dláždily deskami sliveneckého mramoru. V 19.stol. byly nahrazeny českým mramorem. 13 Kamenná dlažba: Kámen je jeden z nejstarších materiálů, používaných při výrobě podlah exteriérových tak interiérových. Podlaha má svůj charakteristický vzhled, nezanedbatelná je i její snadná údržba. Její největší výhodou je její trvanlivost a s tím spojená odolnost proti biologickému napadení a ohni. Nevýhodou jsou tepelně izolační vlastnosti. Typy kamenné dlažby mohou být valounkové, nebo vyrobené z plošších kusů, které jsou stavěny na ostro. Valounkové dlažby se vyskytují v suterénech středověkých staveb, druhý typ se užíval při stavbě komunikací, náměstí, popřípadě v průjezdech domů. Keramická dlažba: 9 Škabrada J.: Péče o architektonické dědictví, Sborník prací III.díl, Historické stavební konstrukce a materiály, str. 247 10 Škabrada J.: Péče o architektonické dědictví, Sborník prací III.díl, Historické stavební konstrukce a materiály, str. 247 11 Jakoubek P.: Obnova dlažby v historických objektech,zpravodaj Stop,2001,svazek 3 12 Jakoubek P.: Obnova dlažby v historických objektech,zpravodaj Stop,2001,svazek 3 13 Jakoubek P.: Obnova dlažby v historických objektech,zpravodaj Stop,2001,svazek 3 13

Od středověku jsou dlaždice z pálené hlíny jako materiál velmi používaný, obzvláště jsou používané v románských a gotických stavbách. Materiálově se jedná o anorganický nekovový materiál vyrobený za vysokých teplot. Jedná se o režné cihelné dlaždice, glazované tenkostěnné dlaždice, kamenina. Cihelné dlaždice se používaly ve skromnějším prostředí. Materiálově se jedná o cihelný střep s režným povrchem. Povrch materiálu musí být zušlechtěn do takové míry, aby dokázal odolat celoročním klimatickým podmínkám bez poškození. 14 Má i vynikající tepelnětechnické vlastnosti a vysokou požární odolnost. Dlažby se kladly do písku nebo do obvyklých lehkých stavebních násypů, v horních vrstvách byly zpevňovány vápnem. 15 Dřevěná dlažba: Již od dob baroka se užívala většinou v domovních průjezdech. Jako materiál byly použity dubové kostky. Kladeny byly do pískového lože. Jedná se o ideální dlažbu na tlumení otřesů. 4.3. Vývoj dřevěných podlah: Vzhledem k tomu, že dřevo je tvarově nestabilní a podléhá degradaci vlivem biotických a abiotických podmínek v exteriéru se používalo jen velmi málo. Důkazem jsou pouze dřevěné dlažby používané v domovních průjezdech z období od baroka do 20.století. Nejčastějším materiálem byly dubové kostky s hranou 8-12 cm. Podlaha se hodí do míst s větší frekvencí, jelikož dobře tlumí zvuk či nárazy. Používá se dodnes např.: v konírnách. Dřevo pro svoje estetické vlastnosti, pro svoje tlumící účinky, tepelně izolační vlastnosti je vhodné do interiéru. Používají se především do reprezentativních místností, ale objevují se i ve světnicích bohatších domů. Zpočátku se objevují dřevěné podlahy vyráběné ze širokých fošen či prken, zpravidla byly řezány na mechanických pilách a byly hoblovány na lícových stranách. Byly kladeny podélně 14 Jakoubek P.: Obnova dlažby v historických objektech,zpravodaj Stop,2001,svazek 3 15 Škabrada J.: Péče o architektonické dědictví, Sborník prací III.díl, Historické stavební konstrukce a materiály, str. 251 14

- přes příčné polštáře. 16 V dřevěných stavbách na venkově byla podlaha současně i rovným záklopem trámového stropu. V náročnějším provedení se přibíjela na polštáře v násypech. 17 Od 18.století se spojovaly dvě sousední fošny na drážku a pero, tvz.: klížením. Podlaha a její části: Podkladní vrstva - je tvořena buď podkladním betonem nebo nosnou částí stropní konstrukce Vyrovnávací vrstva slouží k vyrovnání nežádoucích nerovností na podkladové vrstvě, upravuje výšku povrchu a její rovinnost. 18 Izolační vrstva tato vrstva zabraňuje např.: prostupu konstrukcí kapalinám (polyethylenové fólie), různé parozábrany, zabraňující prostupu par, tepelné izolace (izolační vata, polystyren), prostupu zvuku zvuková izolace Roznášecí vrstvy - tato vrstva má za úkol roznášet soustředěného užitného zatížení na větší plochu podkladu Nášlapná vrstvy - tvoří horní povrch podlahové konstrukce, určuje její vzhled, barevnost a čistitelnost. 4.3.1. Palubová podlaha desková Nejvíce používaná podlaha,která splňovala veškeré požadavky na funkčnost a kvalitu byla tzv.:desková podlaha- palubová. Setkáváme se s ní v objektech starších více jak 100 let. 19 Vyskytuje se v lidových stavení, ve školách, na úřadech, nemocnicích. Používá se na ni především jehličnaté dřevo. Tato podlaha je zhotovena z hoblovaných prken stejné nebo přibližné šířky. Palubky jsou spojovány na drážku a pero a jsou přibíjeny na polštáře v násypu buď nad stropním záklopem nebo nad hrubou tesařskou podlahou. 20 Mezi závady, které se vyskytují na této podlaze patří pronášení prken vlivem sednutí násypu. Kdy se mezi násypem a spodním lícem podlahy vytváří dutina. Zde nezbývá nic jiného, než prkna vytrhat a doplnit násyp tak, aby jeho horní líc byl o něco vyšší než horní líc polštářů. 16 Škabrada J.: Lidové stavby,architektura českého venkova, 2003, str.92 17 Škabrada J.: Péče o architektonické dědictví, Sborník prací III.díl, Historické stavební konstrukce a materiály, str. 248 18 Polášek J.: Dřevěné podlahy, 1995, str. 35 19 Polášek J.: Dřevěné podlahy, 1995, str.6 20 Ševců O.,Štumpa B.: 100 osvědčených stavebních detailů Tradice z pohledu dneška, 2010, str.54 15

Nyní je zapotřebí podívat se na stav vytržených prken. Pokud jsou oboustranně hoblovaná a jejich spodní líc je v lepším stavu než horní, může se prkno při novém pokládání obrátit. Při zjištění, že podlaha je nahnilá a jedná-li se o menší část, je potřeba nahnilou část vyměnit a zdravý zbytek podlahy zachránit. Samozřejmě se musí zjistit příčinu napadení a odstranit ji. 4.3.2. Vlysové podlahy, řemenové podlahy,mozaikové parkety Asi nejpoužívanější podlahu do reprezentativních částí obydlí byla a je parketová podlaha. Na její zhotovení se používá nejenom naše dřevo,ale i dřeviny dovážené z tropických oblastí, z důvodu docílení výraznější barevné škály a zlepšení některých fyzikálních a mechanických vlastností. Všeobecný název pro dřevěné podlahy, jejichž nášlapná vrstva je uspořádaná do různých vzorů. Skládá se z tabulí o rozměrech 300x300 mm až 600x600 mm, tl. 9 až 22 mm, spojovaných na pero a drážku. Parketové tabule mohou být sestaveny z vlysů, nebo do mozaiky. Na jejich povrch se využívá různé barevnosti dřevin nebo i korku. Řemenová podlaha se pokládá v reprezentativních místnostech. Jako materiál se používá tvrdé dřevo,např.:dub. Vlysová podlaha Vlysová podlaha byla dříve častý typ podlahy, bohužel často nekvalitně provedená hlavně díky absenci kvalitních lepidel, tmelů a laků. Vlysy byly špatně přilepené a často nekvalitně povrchově upravené. Dnes však technologie a materiály postoupily, a pomáhají dosahovat zcela jiných výsledků. Vlysy se celoplošně lepí několika typy lepidel, která minimalizují pohyb jednotlivých parket. Broušení je prováděno moderními bruskami s vlastním odsáváním. Parketové tmely, laky popř. oleje pomáhají dosáhnout perfektní povrchovou úpravu s minimálními nároky na údržbu. Jsou vhodné i pro společenské místnosti, sály a historické objekty. Nejčastěji používané dřeviny jsou dub, jasan, javor a buk 21. Vlysové přířezy se dělí dle šířky na úzké 38-63mm a široké 68-88mm 22. 21 http://www.podlahy-prokes.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=12&itemid=2 dne 27.3.2010 22 Ševců O.,Štumpa B.: 100 osvědčených stavebních detailů Tradice z pohledu dneška, 2010, str.54 16

23 (a1 - tvar vlysu, a2 - spoj vlysů, a3 - vlysová podlaha lepená na betonovou mazaninu, a4 - vlysy přibíjené do pilinobetonových desek, a5 - rybinovitá skladba vlysů, a6 - čtvercová skladba vlysů) 24 Mozaiková parketa Je podlaha, jejíž nášlapná vrstva je z mozaikových lamel uspořádaných do šachovnicového vzoru. Několik možných sestav intarzovaných parket dle historických i moderních předloh: 1 2 3 4 23 http://www.pozemni-stavitelstvi.wz.cz/pos54.php, dne 27.3.2010 17

5 6 7 8 4.4. Nejčastější závady dřevěných podlah: Dřevo je materiál, který podléhá různým druhům degradací a ty mohou vést k jeho částečnému nebo úplnému poškození. Mezi hlavní příčiny poškození patří atmosférická koroze,chemické nebo mechanické poškození,biologická degradace. Jelikož je dřevo hygroskopický materiál, což znamená,že se dřevo přizpůsobuje svoji vlhkostí vnějším podmínkám. Molekuly vody jak přijímá, tak i odevzdává v závislosti na stavu vlhkostí rovnováhy. Zde je několik příkladů vlivu vlhkosti dřeva na jeho technické využití: Zvýšený obsah vlhkosti v rozmezí 0-30% se snižuje jeho pevnost. Zvýšený obsah vlhkosti způsobí zvýšení rizika napadení dřevokaznými houbami a hmyzem. Mění li se obsah vlhkosti ve dřevě mění se tvar průřezu dřeva. S ohledem na to, zda se jedná o radiální nebo tangenciální směr. Při neustálém vysoušení dřeva se mohou tvořit trhliny 25 25 Žák J.: Ochrana dřeva ve stavbě, 1998, str.13 18

Pokud se zjistí poškození podlahy, musí se jednat velmi rychle a s opravou podlahy dlouho neotálet. Zpočátku může postačit na opravu podlahy jednoduché prostředky, ale čím déle se otálí, tím se zvětšuje závažnost možných poškození. Možné příčiny poškození: Únik kapající vody Malá trhlina od nábytku Rozdrolené místo na soklu A příklady možných následků: Tlející nosné trámy Tepelná izolace nasáklá vodou Rezivění nosných konstrukcí Pravidelnou kontrolou podlahy se může předejít těmto závažným poškozením. U historických objektů lze předpokládat, že podlahy většinou podléhají mechanickému poškození a také poškození v důsledku nedostatečné izolace 26. Vlivem vlhkosti lze předpokládat výskyt biotických škůdců. Dále nelze zanedbat i působení biotických podmínek obzvláště pak vlivem slunečního záření(ultrafialové paprsky). 4.5. Biotičtí škůdci Voda ve dřevě hraje velmi důležitou roli. Je prvním předpokladem pro výskyt biotických škůdců. Optimální vlhkost podlahy by měla být v rozmezí od 7 12 %. Mezi další faktory paří teplota a přístup vzduch. Mezi biotické škůdce patří dřevokazný hmyz, houby,plísně a bakterie. 26 Hájek V. a kol.: Lidová stavení Opravy a úpravy, 2001, str.93 19

Bakterie Bakterie napadají dřevo, které je dlouhodobě vystavené vlhkosti nebo je uloženo ve vlhké půdě. Způsobí, že do dřeva začnou pronikat i další organizmy a ti způsobí úplný rozklad dřeva. Houby Houby se rozmnožují pomocí výtrusů za optimálních podmínek. Optimální se rozumí teplota v rozmezí 20 30 C. Nutný je přístup kyslíku a dostatečná vlhkost ve dřevě, která činí kolem 20%. Houby se živí jak čerstvým dřevem, tak i historickými kousky, převážně jejich polysacharidickými složkami, ale také ligninem. Způsobují zbarvení dřeva, rozklad dřeva, změnu fyzikálních, mechanických a chemických vlastností. Dřevomorka domácí Identifikace napadení dřeva houbami se provádí pod mikroskopem. Jeden z prvních ukazatelů je změna zbarvení dřeva, pokles hmotnosti a pevnosti. Hustota dřeva klesá podle stupně napadení, nasákavost vodou je rychlejší a vyšší, dřevo snadněji přijímá impregnační látky, tepelné, akustické a elektrické vlastnosti se mění v důsledku jejich závislosti na hustotě. 27 Jejich hyfy pronikají do dřeva a způsobují rozklad buněčné stěny. Houby vyměšují enzymy, které rozkládají celulosu, hemicelulosy a lignin. Dřevokazné houby způsobují tři typy hniloby: Hnědá hniloba - pojmenování podle tmavě hnědého zbarvení, tyto houby rozkládají hlavně polysacharidické složky dřeva. Jedná se převážně o Coniophora puteana, Serpula Lacrymans. 27 Šimůnková E.:Biologické poškození dřeva, jeho ochrana a konzervace, Zpravodaj STOP, 2004 20

Bílá hniloba - dřevo má typickou bílou barvu, tyto houby rozkládají převážně lignin, ale i další složky buněčné stěny. Mezi zástupce bílé hniloby patří: Trametes versicolor, Schizophylum commune. Měkká hniloba houby jsou schopny rozložit jak polysacharidické složky, tak samotný lignin. Dřevní hmota neubývá na objemu, ale je patrná ztráta pevnosti dřeva. Do této skupiny patří např.: Chaetornium globosum, Phialophora. Hmyz Stejně jako u hub, tak i dřevokazný hmyz potřebuje optimální podmínky pro svůj vývoj. Tyto podmínky jsou: vlhkost, teplota a přístup vzduchu. Teplota by měla být v rozmezí 20-30 C, larvy jsou schopny přežít i teploty od -20 do + 50 C a vlhkost minimálně 10-12 %. Hmyz především jeho larvy využívají dřevo jako zdroj potravy, k rozmnožování a dále pro kladení vajíček a vývoj larev (jako úkryt) Živí se čerstvým dřevem, ale i dřevem zabudovaným do konstrukce nebo stavebně truhlářskými výrobky. Živí se tedy jak vyschlým dřevem, tak dřevem čerstvě pokáceným, které je vlhké. Některý typ hmyzu se vyskytuje společně s dřevokaznou houbou, protože nemá potřebné enzymy k rozkladu složek buněčné stěny dřeva. Nejznámějšími představiteli této skupiny jsou červotoči (Anobiidae sp.) A to: Anobium punctatum, Xestobium ruffovillosum a Amonium pertinax. Červotoč proužkovaný 21

Amonium punctatum (červotoč proužkovaný), jeho ústrojí obsahuje enzymy, které rozkládají složky buněčné stěny a proto nepotřebuje spolupráci dřevokazné houby. Ostatní typy larev červotočů proto upřednostňují dřevo, které je již napadenou dřevokaznou houbou. Tento dřevokazný hmyz se nachází převážně v chladnějších místnostech, v suterénech nebo v přízemích. Larvy napadají převážně bělové dřevo jehličnanů a listnáčů. Příležitostné zvlhčení materiálu vede k vývoji larev, proto larvy upřednostňují např.: podlahy, které se myjí vodou nebo starodávný nábytek. Optimální vlhkost dřeva se pohybuje v rozmezí od 23 30% Dalším představitelem dřevokazného hmyzu je Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus), nejvážnější škůdce stavebního dřeva. Má rád teplo a jehličnaté dřevo a proto napadá převážně krovy, dále střešní konstrukce, které jsou vystaveny přímým slunečním paprskům. Neživí se dřevem, které je starší jak 70 let. Optimální vlhkostní podmínky jsou 30 40% Mezi další nebezpečné škůdce patří mravenci (Formicidae), kteří ve dřevě budují svá hnízda. Živí se jarním dřevem a dovedou ho zcela znehodnotit. Mezi další škůdce patří např.: hrbohlav hnědý (Lyctus brunneus) Napadá převážně dřevo listnáčů a jeho bělové dřevo, optimální vlhkost dřeva pro růst jeho larev je 14 16%. Jeho larvy můžeme nalézt v parketách a v nábytku. Nejčastější závady staveb, které vedou k biologickému poškození dřeva, jsou: Těsné zazdění dřevěných konstrukcí. Neprodyšné uzavření dřevěných konstrukcí ve vlhkých částech objektu nebo v místech s možnou kondenzací vlhkosti. Špatná izolace dřeva. Předčasné uzavření dřeva po ošetření vodními roztoky. Chybějící větrací kanálky. Dřevěné obložení stěn bez větracích kanálků ve vlhkých místnostech. Obložení vnějších stěn, jenž zabraňují odpařování vody a vlhkost proniká do podlahy 28. 28 Šimůnková E. Biologické poškození dřeva, jeho ochrana a konzervace, Zpravodaj STOP, 2004 22

4.6. Mechanické poškození Mezi mechanické poškození dřevěných podlah patří obrusnost její nášlapné vrstvy. Což znamená že užíváním podlahy, tj. chůzí se zmenšuje tloušťka nášlapné vrstvy. Samozřejmě záleží na druhu dřeviny, ze které je podlaha vyrobena a zda je povrch nalakovaný. Tabulka č.2: Obrusnost našich dřevin s uvedenými hustotami: Nášlapná vrstva Objemová hmotnost (g/cm 3) Obrusnost po 10 000 taktech (mm) Buk 0,64 0,74 Dub 0,72 0,78 Jilm 0,71 1,07 Jasan 0,67 1,28 Modřín 0,55 1,25 Borovice 0,56 1,68 Další možné závady, které se mohou vyskytnout na podlaze Další závadou vyskytující se na podlaze je její pronášení vlivem sednutí násypu. Nezbývá nic jiného než prkna opatrně demontovat (pokud je to možné) a doplnit chybějící násyp. Jestliže se prkna demontovali, provede se následně kontrola, zda jsou prkna zdravá. Pokud se jedná o podlahu, která je po přímém zatopení vodou např. po povodních nebo po havárii vodovodu, tyto podlahy okamžitě objemově nabobtnají. Často dochází k příčnému žlábkovitému prohnutí prken, nebo k jejich zvlnění. Oprava takovéto podlahy vyžaduje řádné vysušení, a to i podkladních vrstev. Musí se nejprve opatrně demontovat cennou historickou podlahu, řádně ji vysušit a provést desinfekci. Po zvážení se provede opravy jednotlivých prken či vlysů, popřípadě se nahradí kus za kus. Poté se důkladně vysuší podkladní vrstvy pod podlahou. Vysušení podkladních vrstev je preventivní opatření a 23

4.7. Ochrana stavebně truhlářských výrobků Biologická koroze je chápána jako působení mikroorganismů (plísně, houby, bakterie, ) nebo hmyzu na materiál, který je po jejich činnosti poškozen. Rozhodující pro výskyt hmyzu, plísní a hub je vlhkost materiálu, vlhkost a teplota prostředí. Vlhkost materiálu by měla být kolem 9%. Velmi důležité je vhodné uložení materiálu do prostředí, které má špatné podmínky pro biologickou korozi, tzv.: zabezpečit suchou ochranu prostředí a s tím souvisí i stavebně konstrukční ochrana nemovitých památek. Vzdušná vlhkost by neměla přesáhnout 55%, protože při této vlhkosti a při pokojové teplotě 22 C odpovídá stav vlhkostí rovnováhy dřeva cca 8-9% 29. Dále musíme zabránit působení srážkové, vzlínající nebo kondenzační vlhkosti. Suchá ochrana dřeva je ochranou pouze preventivní, a měla by zabránit tomu, aby dřevěné prvky nebyly vystaveny působení zvýšené vlhkosti. Uvedu několik příkladů stavebně konstrukční ochrany: 1. proti pronikání srážkové vlhkosti: zakrytí čelních ploch dřeva větší přesah střech neužívat vodorovné plochy dřeva, na kterých by mohla stát voda 2. působení vzlínající vlhkosti: aplikovat izolační vrstvu mezi dřevem a soklem použít izolační mezivrstvu při uložení trámů na zdivo 3. působení kondenzační vlhkosti lze zabránit: zajistit dostatečné odvětrávání a odpařování vody musíme zabránit uzavření dřeva ze všech stran např.: nepropustnou krytinou 29 Šindelka L.: Stručný popis možností jak postupovat při zasažení dřevěných podlah povodněmi, Zpravodaj Stop 2002 24

Všechny tyto možnosti spadají do preventivní ochrany, ale pokud už se vyskytl v budově či na stavebně truhlářském výrobku dřevokazný hmyz nebo houba či plíseň musíme použit jiné metody. Mezi tyto metody patří dezinfekce, což je zneškodnění mikroorganismů nebo dezinsekce (zneškodnění hmyzu). Obě možnosti lze provádět buď chemickou cestou nebo fyzikálními metodami.. Fyzikální metody Fyzikálními metodami se rozumí působení vysokých nebo nízkých teplot, použití záření, tlaku nebo kombinací těchto metod. V současné době se na hubení hmyzu používá gama záření, jehož zdrojem je radioaktivní izotop kobaltu 60 Co Používá se hluboká impregnace(vakuotlaká), nebo povrchová impregnace(nátěry, postřiky, injektáže). 30 Chemické metody Chemické prostředky proti houbám se nazývají fungicidy. Látky, které účinně působí proti houbám jsou např.:anorganické soli,komplexní organické sloučeniny kovů. Dříve se používalo zejména dehtového oleje, dále i dobytčí krev a hašené vápno. Chemické prostředky proti hmyzu se nazývají insekticidy. Prostředky mají různé účinky na hmyz, buď toxický nebo netoxický. Toxický blokuje nervový systém,dýchací systém a netoxický obsahuje hormony, které buď odpuzují hmyz nebo narušují jednotlivá stádia vývoje. Od roku 1998 platí norma ČSN 49 0600-1 (Ochrana dřeva. Základní ustanovení. Chemická ochrana dřeva). Veškeré výrobky, které jsou určeny k ochraně dřeva k hubení škůdců musí splňovat požadavky uvedené v této normě. Norma dále obsahuje i rozsah použití těchto výrobku. Pokud je podlaha napadena dřevokazným hmyzem či houbou musíme začít s asanací, což je soubor opatření vedoucí k likvidaci zdroje nákazy. Vzhledem k tomu, že u historických památek dbáme na zachování původního vzhledu,jsou kladeny i vyšší požadavky na 30 Šimůnková E.: Biologické poškození dřeva, jeho ochrana a konzervace, Zpravodaj Stop, 2004 25

používané prostředky. Jednou z možností pro desinsekci je použití ionizujícího záření,které se provádí v ozařovací komoře. 31 spadá pod suchou ochranu prostředí. Při opravě podlahy je nezbytnou součástí i výměna podkladních tesařských podlah včetně vložených izolačních materiálů, neboť je na místě nelze řádně vysušit. 32 5. Zhodnocení současného stavu historické podlahy na zámku v Rosicích Jedná se o podlahy vyskytující se v 1.patře jižního křídla. Tyto tři místnosti sloužily jako reprezentativní pokoje. Místnosti mají bohatě zdobený štukový strop, vybudovaný při rekonstrukci zámku na začátku 17. století, kdy zámek vlastnil Karel starší ze Žerotína a spadá do období renesance. Předpokládám, že podlahy, které se zde vyskytují jsou o něco mladší. Vznik spadá zhruba do období kdy vlastnili zámek rod Hausperských koncem 18.století. Podlaha v tomto historickém objektu byla zrenovovaná zhruba 10 let zpátky a tomu také odpovídá i její stav. Podlaha je složena z parketových vlysů, seskupených do mozaiky, vyskytuje se zde i kazetový typ podlahy. V každém pokoji je jiný typ mozaiky. Použitá dřevina převážně dub společně se smrkem, lišty jsou dubové nebo smrkové. Dřevěné vlysy jsou pokládány na hrubou tesařskou podlahu. A přibíjeny jsou hřebíky do pera. Hrubá tesařská podlaha je tvořena ze smrkových prken šířky 11,5 cm. Pod hrubou tesařskou podlahou se nachází násyp. Na hrubou tesařskou podlahu jsou kladeny do kombinace buď dubové nebo smrkové vlysy, šířka je různá, odpovídá většinou sestavené mozaice. Vlivem vlhkosti je povrch místy zvlněný, na parketách nejsou stopy po dřevokazném hmyzu. Některé silně poškozené vlysy byly doplněny novými. Doplnění vlysů probíhalo neprofesionálně, připevnění pomocí vrutů, které jsou viditelné. Povrchová úprava materiálu je na více exponovaných místech již sešlapaná. Je to vyvoláno třením 31 Šimůnková E.: Biologické poškození dřeva, jeho ochrana a konzervace, Zpravodaj Stop 2004 32 Šindelka L.: Stručný popis možností jak postupovat při zasažení dřevěných podlah povodněmi, Zpravodaj Stop 2002 26

podrážkového materiálu obuvi za přítomnosti prachu a drobného písku. 33 Vlivem sesychání dřeva jsou vidět mezi některými vlysy spáry do velikosti 3-4 mm. Vlivem klesnutí násypu se podlaha na některých místech prohýbá. Vlysy jsou popraskané, vyskytují se vyšlapaná místa na provozně exponovaných místech. Renovace neproběhla od profesionální firmy. Jsou vidět neprofesionální zásahy, např.: zaschlé vlasy v povrchové úpravě, použité vruty, zašpiněný-přelakovaný povrch materiálu. Výměna vlysu, připevnění pomocí vrutů Viditelné spáry po seschnut 33 Polášek J. Dřevěné podlahy,1995, str.10 27

Pokles podkladové vrstvy Viditelné spáry a popraskaná místa vlivem změny vlhkosti 28

5.1. Stavebně historický průzkum podlah na zámku v Rosicích: Podlaha v 1.reprezentativní místnosti Umístění: Hlavní budova zámku, jižní křídlo, 1.nadzemní podlaží Stylové zařazení: konec 18.století, období klasicismu Rozměry místnosti:3,60 x 3,60 Dle českých norem se jedná o mozaikovou parketovou podlahu: Použitý materiál: Dubové vlysy Vlysy o rozměrech 40cm x 13cm Nášlapná vrstva: 2,5 cm Na některých místech jsou dobarvovány do červené barvy. V místnosti jsou použity dubové lišty. Rozdělení podlah také podle evropských norem:en 13488 Pod mozaikou se nachází hrubá tesařská podlaha, která je složena ze smrkových prken o šířce 11,5 cm Pod hrubou tesařskou podlahou se nachází násyp. Nášlapná vrstva je složena z mozaikových lamel uspořádaných do šachovnicového vzoru. 29

Podlaha v 2.reprezentativní místnosti Umístění: Hlavní budova zámku, jižní křídlo, 1.nadzemní podlaží Stylové zařazení: konec 18.století, období klasicismu Rozměry místnosti:6,50 x 3,60 Dle českých norem se jedná o kazetovou parketovou podlahu: Použitý materiál: Kazety o rozměrech: 88 cm x 88 cm Nášlapná vrstva: 2,5 cm Dřevěné dubové lamely o rozměrech: 88 cm x 9,5 cm 98 cm x 9,5 cm 44 cm x 9,5 cm Smrkové klíny o rozměrech 50 x 40 x 40 cm V místnosti jsou použity smrkové lišty. Rozdělení podlah také podle evropských norem:en 13488 Nášlapná vrstva je složena z dřevěných čtvercových parket, které se skládají do pravidelných vzorů - kazet. Pod mozaikou se nachází hrubá tesařská podlaha, která je složena ze smrkových prken o šířce 11,5 cm Pod hrubou tesařskou podlahou se nachází násyp. 30

Podlaha v 3.reprezentativní místnosti Umístění: Hlavní budova zámku, jižní křídlo, 1.nadzemní podlaží Stylové zařazení: konec 18.století, období klasicismu Rozměry místnosti:3,45 x 3,60 Dle českých norem se jedná o mozaikovou parketovou podlahu: Použitý materiál: Dubové vlysy Vlysy o rozměrech: 26 x 7 cm 17,5 x 7 cm Nášlapná vrstva: 2,5 cm V místnosti jsou použity dubové lišty. Pod mozaikou se nachází hrubá tesařská podlaha, která je složena ze smrkových prken o šířce 11,5 cm Pod hrubou tesařskou podlahou se nachází násyp. Rozdělení podlah také podle evropských norem:en 13488 Nášlapná vrstva je složena z mozaikových lamel uspořádaných do šachovnicového vzoru. 31

V souvislosti s výskytem štukové výzdoby na stropech, musím zmínit i stavbu stropu, protože ta je důležitá i v souvislosti se skladbou podlahy. Tento typ stropu se vyskytoval zhruba od 16.století. Jedná se o strop s omítaným podhledem. Omítání bylo prováděno dodatečně na původní pohledový trámový strop. Pro udržení omítky se používal rastr z tyček popřípadě vyrobené dřevěné bednění. V té době byly omítané stropy jakýmsi ideálem, který měl svoji estetickou hodnotu a především lepší odolnost v případě požáru. Tento typ stropu spadá do období renesance a je bohatě zdobený, tzv.: štuková výzdoba. Na trámy je položena hrubá tesařská podlaha, na kterou se dávala reprezentativní parketová podlaha. 6. Technologický postup oprav podlahových dílců: Nejprve je nutné zjistit současný stav ve kterém se nachází dřevěná podlaha, použitý materiál, tj. dřevina ze které je podlaha vyrobena, podívat se na výskyt dřevokazného hmyzu,plísní, popřípadě stav okolního zdiva, jeho vlhkost a navrhnout před rekonstrukcí samotné podlahy i sanaci a použít správnou metodu na vyhubení dřevokazných škůdců. V tomto okamžiku je důležité se zamyslet nad správným využitím stavebně konstrukční ochrany materiálu, aby práce při rekonstrukci podlahy nepřišla vniveč. Při opravě a restaurování starých podlah se musím dbát na to, aby podklad byl dostatečně pevný a rovný. U parket a vlysů je normovaný požadavek < 2mm. Vedle tradičních vyrovnávacích pomůcek jako je podsyp pilinami, hoblinami, se můžem použít i aglomerovaný materiál, jako jsou OSB desky, laťovky. Na zámku v Rosicích proběhla rekonstrukce dřevěné podlahy zhruba před deseti lety. Prováděla ji neprofesionální firma a nezachovala se žádná dokumentace. V tomto případě nešlo o rekonstrukci celého stropu i s trámy a výměnu násypu, ale pouze o rekonstrukci parketových dílů, jejich povrchové úpravě a případná výměna špatných kousků za nové. Rekonstrukce probíhala zhruba 1 měsíc. Hlavní podmínkou bylo, aby podlaha byla opravena z původních materiálů, které musí být uloženy na původní místo. Materiál, který byl zničený a neopravitelný se doplnil původním materiálem. 32

Podlaha se tedy nerozebírala. Destruktivní metodou byly rozebrány silně poškozené kusy. Tyto kusy byly nahrazeny novými, které byly vyrobené ze stejného materiálu. Takto opravená místa byla přimořovaná, aby se dosáhlo stejného odstínu vlysů. Příprava povrchu před samotnou rekonstrukcí: Místnosti se musely vyklidit, aby zde nebyl zbytečný nábytek, který by překážel při samotné práci. Z podlahy připravené k broušení nesmí vyčnívat žádné hřebíky nebo jiný spojovací materiál. Pokud je tomu tak, je nejdříve nutné je odstranit. Nyní se rozeberou kusy, které jsou poškozené a nahradí se novými. Nové kusy byly přivrtány pomocí vrutů do hrubé tesařské podlahy. Pokud jsou poškozeny lišty kolem zdí, tak se vytrhají a nahradí se novými.ve většině případů se dávají kolem zdi lišty nové, s ohledem na použitý druh dřeviny na výrobu podlahy a který odpovídá tvarem původní liště. 6.1. Fáze broušení Obrázek č.1:http://www.renovace-podlah.cz Broušením se odstraňují všechny povrchové nedokonalosti jako škrábance, rýhy, zažloutlý lak, vosk, olej, barva, špína a skvrny. Během brousícího procesu je lapán ve velkém množství vznikající prach do vaku upevněného ke stroji. Nyní nastává fáze pro broušení podlahy. Je důležité, aby byla podlaha správně broušena. Je tady jen jedna cesta jak dosáhnout dobrých výsledků: důkladně vybrousit podlahu a použít povrchovou úpravu špičkové kvality. 33

Někdy se stává, že problém nastane až po nanesení povrchové úpravy. Potom nebude stačit jednoduše vybrousit jen vadná místa a lokálně je přelakovat. Bohužel, se musí vybrousit celá podlaha a znovu nanést povrchová úpravu. Dřevěnou podlahu je třeba brousit posupně v několika fázích. Může se stát, že se nedosáhne dostatečně hladkého povrchu a zůstane na něm stopy po broušení (drobné rýhy).to je způsobeno právě rychlým přechodem od hrubého broušení přímo na jemné. Pokud se nevybrousí povrch podlahy brusným materiálem o střední zrnitosti, zůstane po broušení jemným materiálem viditelné hluboké rýhy po hrubém brusivu. Z těchto důvodů se nesmí přeskakovat z hrubé zrnitosti na jemnou. K nepřístupným místům jako jsou například rohy, sokly apod. se k obroušení použije speciální brousící nástroj. Mozaikové parkety, případně vlysy pokládané do vzoru mozaika nebo stromeček se brousí zásadně diagonálně k průběhu vláken zleva doprava. Nezbytné zásady, které se musí dodržovat při broušení podlahy: Vedení stroje mírným, pokud možno stejnoměrným tempem. Spuštěný, rotující stroj nesmí v žádném případě stát na jednom místě delší dobu. Tím by se vybrousilo prohloubení, které by především při hrubém brusivu již nebylo možné následným jemnějším brusivem odstranit. Před koncovými body brusného směru musí být brusný válec v pravý čas pomalu nadzdvihnut od plochy podlahy. Po každém brusném kroku vyčistit pečlivě celou plochu podlahy pomocí výkonného vysavače. Poslední brus s nejjemnější zrnitostí by měl být vždy prováděn ve směru dopadu světla. Hrubé broušení dřevěné podlahy Účelem tohoto broušení je odstranit pevné nečistoty, starý lak a skvrny na dřevě. Běžně se začíná se zrnitostí P36 nebo P40. Ve výjimečných případech u velmi nerovných povrchů nebo borovicových podlah s nánosem starého laku bude zapotřebí zrnitost P24. 34

Střední broušení dřevěné podlahy Jako další krok se provádí střední broušení středně zrnitým brusným materiálem o zrnitosti P60 až P80, který odstraní stopy zanechané hrubým broušením a stopy zanechané bruskou při jejím spouštění. Než se začne s posledním brusem, zkontrolují se trhliny a spáry na povrchu podlahy, které jsou často viditelné až po konečném broušení a vyčištění podlahy vysavačem. Tyto trhliny a spáry je třeba před jemným broušením vytmelit. Jako tmel se může použít směs z brusného prachu a pojiva.. K tomu je zapotřebí brusný prach z posledního broušení (nejlépe z okrajové brusky) a jako pojivo se používá spárovací tmel na vodní bázi, obojí se obvykle dávkuje v poměru 1:1. Připravený tmel má po vyschnutí přibližně stejnou barvu jako povrch dřevěné podlahy. Pro vyplnění trhlin a spár se nanese tmel pomocí stěrky z nerez oceli rovnoměrně na celou plochu podlahy. Po vytvrzení tmelu zhruba po 30 minutách se může začít s posledním broušením. Jemné broušení dřevěné podlahy Jemné broušení se obvykle provádí brusným materiálem o zrnitosti P120. Použili jsme lak na vodní bázi, měli by jsme poslední broušení použít materiál o zrnitosti P120 a jemnější. Po dokončení broušení se odstraní řádně z povrchu veškeré nečistoty a prach. Pokud jsou některé kusy napadeny biotickými škůdci, je nutné tyto kusy naimpregnovat (pomocí injektáže, fungicidy, insekticidy). Olištování podlahy: Olištování podlahy se provádí před lakováním. Pokud zhodnotíme, že původní lišty jsou silně zničené, tak je nahradíme lištami novými. Použitý materiál zachováme dle původního materiálu. Lišty se přibíjí do podlahy pomocí hřebíků nebo s pomocí šroubů. V rohových spojích se zkosí do úhlu 45, v případě křivosti volíme úhly, které kopírují námi zvolený roh, aby zde nevznikly nepřesnosti větší jak 1 mm 35

6.2. Fáze lakování: obrázek č.2: http://www.renovace-podlah.cz/ Po pečlivém vybroušení se důkladně vyčistí celá plochu výkonným vysavačem. K nalakování přebroušené podlahy slouží 2 až 3 nátěry speciálních podlahářských laků. Rychle schnou, po zatvrdnutí jsou velmi odolné a mají vysoký estetický a dekorační efekt. Samozřejmě povrch musí být čistý. Důkladně se odstraní veškeré nečisty a může se začít lakovat. Před lakováním se dokončí pomocí barvy místa, která jsou barevně odlišená. Lakování by mělo probíhat za určitých podmínek. Optimální teplota je od 18 C a více. Lak se nanáší pomocí válečku na aplikaci vodních laků nebo lakovacího kartáče, kolem stěn se barva roztírá malým štětečkem. První nátěr více saje, a tomu odpovídá i množství naneseného laku 100 120 g/m2 v jedné vrstvě. S lakováním se začíná na straně dopadu světla do místnosti a pracuje se směrem od světla pryč. Tak se může lakovaná plocha stále kontrolovat a případná chybná místa okamžitě opravit. Po zaschnutí základního laku se aplikuje první vrstvu laku vrchního. Po zaschnutí první vrstvy vrchního laku zhruba po 2 až 3 hodinách se může na plochu opět vstoupit a jemným mezibroušením se odstraní postavená dřevěná vlákna. Pro tuto práci se používá talířový brousicí stroj s brusným papírem nebo mřížkou o zrnitosti P120. Není-li takový stroj k dispozici, provede se přebroušení pomocí ruční brusky. Povrchová plocha musí být před druhou vrstvou laku opět stejnoměrně hladká. Než se začne nanášet druhá vrstva vrchního laku, důkladně se vysaje prach vzniklý mezibroušením a dbá se na to, aby nedošlo k usazení zvířeného prachu na nově nalakované 36

ploše. Při aplikaci druhé vrstvy vrchního laku se postupuje naprosto stejně jako u vrstvy první. Zvláště odolného povrchu podlahy se dosáhne aplikací třetí vrstvy vrchního laku. Toto se provede až po důkladném vyschnutí druhé vrchní vrstvy, která se mírně zdrsní a pečlivě se odstraní vzniklý prach. Během těchto prací se zamezí dopadu přímého slunečního záření na upravovanou plochu, protože by to za určitých okolností mohlo vést u laku k tvorbě bublin. Na čerstvě nalakovanou plochu se může vstoupit nejdříve po 1 dni od posledního nátěru. Po zhruba 1 týdnu dosáhne lakový film své konečné tvrdosti a jeho plných užitných vlastností.. Výhodou dřevěných podlah jej její životnost a možnost ji několikrát za život renovovat. To je samozřejmě závislé na výšce nášlapné vrstvy. Po takto provedené renovaci dosáhneme původního vzhledu podlahy, vyšší odolnosti proti korozi materiálu. Před předáním hotové podlahy musíme zkontrolovat: Hladkost povrchu Spáry mezi jednotlivými vlysy (přípustnost do 0,5mm) Vodorovnost povrchu tolerance je 2 mm od roviny Celkový vzhled Údržba takto zrenovované podlahy se provádí pomocí navlhčeného bavlněného hadru. Další oprava povrchové vrstvy se provede po 10-15 letech, je to závislé na frekvenci zatížení a namáhání podlahových dílů. 6.3.Důležité dokumenty k rekonstrukci: Pokud rekonstrukci provádí odborná firma je důležité dodržet několik kroků. Za prvé sepsání smlouvy o dílo. Smluvní strany se zde označují jako zhotovitel a objednatel. Dílem se pak rozumí zhotovení určité věci, nebo provedení dohodnuté opravy či úpravy určité věci. Důležitou součástí dokumentu je cena, za kterou zhotovitel provede dohodnuté opravy. Musíme stanovit termín zahájení prací a dále dobu, kdy bude věc předána v opraveném stavu. Při předávání zrekonstruované podlahy podepíše jak zhotovitel, tak objednatel o protokol o převzetí opravené podlahy. 37