AKADEMIE ALTERNATIVA Umělecké terapie Modul A. Muzikoterapie Skupinová muzikoterapie s využitím metody Drum Circle Radek Štětkář Absolventská práce 2010
ABSTRAKT Absolventská práce na téma Skupinová muzikoterapie s využitím metody Drum Circle", pojednává o možnostech využití metody Drum Circle jako terapeutický postup při práci s lidmi s mentálním postižením. Práce se skládá ze dvou částí. V první teoretické části vysvětluji základy muzikoterapie, popis metody Drum Circle a její terapeutické využití v zahraničí a dále definici skupiny klientů, se kterou jsem pracoval. Praktická část je popisem terapeutických setkání se skupinou klientů s využitím technik Drum Circle. Klíčová slova: Muzikoterapie, Drum Circle, Terapeutické využití a cíle. ABSTRACT The thesis on Group music therapy, using method Drum Circle, discusses how to use method of the Drum Circle as a therapeutic approach when working with people with mental disabilities. The work consists of two sections. The first theoretical part explains the basics of music therapy, a description of the method Drum Circle and its therapeutic use abroad and the definition of a group of clients with whom I worked. The practical part describes the therapeutic encounter with a group of clients using techniques Drum Circle. Keywords: Music therapy, Drum Circle, Therapeutic use and goals.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla zpřístupněna ke studijním a propagačním účelům. 29. května 2010 Radek Štětkář
Haiku Hands play together Waves of rhythm move through us As we become one
OBSAH ÚVOD...7 I TEORETICKÁ ČÁST...8 1 MUZIKOTERAPIE...9 1.1 DEFINICE MUZIKOTERAPIE...9 1.2 CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY MT...10 1.3 DEFINICE METODY...11 1.4 DEFINICE TECHNIKY...11 1.5 DRUHY MUZIKOTERAPIE...12 1.5.1 Dělení dle množství klientů...12 1.5.2 Dělení dle využití terapeuta...12 1.5.3 Dělení dle účasti klienta...12 1.5.4 Dělení dle druhu skupiny...13 1.5.5 Dělení dle pohlaví účastníků...13 1.5.6 Dělení dle věku účastníků...13 1.6 MUZIKOTERAPIE SE SKUPINOU...13 1.7 CÍLE MUZIKOTERAPIE A JEJÍ METODICKÉ FÁZE...14 1.7.1 Metodické fáze MT....14 1.7.2 Muzikoterapeutická intervence...15 2 METODA DRUM CIRCLE...16 2.1 DEFINICE...16 2.2 ZAMĚŘENÍ DC...16 2.3 VYUŽITÍ DC...16 2.4 HISTORIE...17 2.5 FORMÁT DRUM CIRCLE...17 2.6 ROLE FACILITÁTORA...18 2.7 INSTRUMENTÁŘ DC...19 2.8 PRŮBĚH A TECHNIKY DC...19 2.8.1 Rozehřívací fáze...20 2.8.2 Hlavní část...20 2.8.3 Závěr DC...22 3 TERAPEUTICKÉ VYUŽITÍ DRUM CIRCLE...23 3.1 TERAPEUTICKÉ CÍLE DRUM CIRCLE...24 3.1.1 Koncentrace na realitu a sebeuvědomění...24 3.1.2 Sebevyjádření a rozvoj tvořivosti...25 3.1.3 Kognitivní funkce...25 3.1.4 Impulsivní ovládání...25 3.1.5 Komunikace a sociální interakce...25 3.1.6 Uvolnění a zvládání stresu...26
3.1.7 Fyzická spoluúčast a motorické dovednosti...26 3.1.8 Strategie na zvládání zátěže (coping skills)...26 3.2 VYUŽITÍ DC VE SVĚTĚ...26 3.3 VYUŽITÍ HUDEBNÍ PEDAGOGIKY A MUZIKOTERAPEUTICKÝCH SMĚRŮ V DC...27 II 3.4 CÍLOVÁ SKUPINA...28 3.4.1 Mentální retardace...28 3.4.1.1 Rozdělení mentální retardace...29 3.4.1.2 Terapie mentálně retardovaných...30 3.4.2 Autismus...30 3.4.2.1 Terapie pro autistické poruchy...31 3.4.3 Dětská mozková obrna (DMO)...31 3.4.3.1 Terapie pro DMO...32 3.4.4 Indikace pro práci s klienty mentálně retardací...32 3.4.5 Kontraindikace...32 PRAKTICKÁ ČÁST...33 4 PŘÍPRAVNÁ FÁZE...34 4.1 PŘEDMĚT A CÍL...34 4.2 HYPOTÉZA...34 4.3 METODY A TECHNIKY...34 4.4 ORGANIZACE ŠETŘENÍ...34 5 TERÉNNÍ FÁZE...36 5.1 PRŮBĚH PRVNÍHO SETKÁNÍ...36 5.1.1 Východiska...36 5.1.2 Prostředky...37 5.1.3 Cvičení 1 Rozehřívací část...37 5.1.4 Cvičení 2 Zpívání s bubnem a perkusemi...38 5.1.5 Cvičení 3 Společná hudební improvizace...39 5.1.6 Cvičení 4 Vláček jede do Zlína...42 5.1.7 Cvičení 5 Reflexe s bubnem...43 5.1.8 Cvičení 6 Tleskání a zpívání lidových písní...43 5.2 PRŮBĚH DRUHÉHO SETKÁNÍ...44 5.2.1 Východiska...44 5.2.2 Prostředky...45 5.2.3 Cvičení 1 rozehřívací část seznámení výběr nástrojů...45 5.2.4 Cvičení 2 Pojďme si hrát, budeme se smát...46 5.2.5 Cvičení 3 Společná hudební improvizace hlavní část...47 5.2.6 Cvičení 4 Jakou řečí povídáte, jakou máte řeč...50 6 POTVRZENÍ HYPOTÉZY...51 7 NAVRHOVANÉ CÍLE PRO DALŠÍ TERAPEUTICKÉ PŮSOBENÍ...52 ZÁVĚR...53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...55
AKADEMIE ALTERNATIVA 7 ÚVOD Hlavním cílem mé absolventské práce je přiblížit, porovnat a v praxi vyzkoušet metodu zvanou Drum Circle a její využití jako možný muzikoterapeutický postup. Metodě Drum Circle se u nás v současnosti nevěnuje prakticky žádná dostupná literatura. V zahraničí jsou již v tomto směru dál a mnoho autorů popisuje tuto metodu ve svých pracích i přes skutečnost, že z vědeckého hlediska je jejich tvrzení stále málo prozkoumáno a může být občas přijato jako nedostačující. Dlouhodobě jsem pobýval a studoval ve Velké Británii. Silně na mne zapůsobil prožitek této metody, setkání a výměna zkušeností se zakladateli a lidmi, kteří ji dlouhodobě používají při práci s různými skupinami lidí. Jsem plně přesvědčen o možném využití Drum Circle jako terapeutického prostředku v hudební i nehudební formě. Má absolventská práce je členěna na teoretickou a praktickou část. Nejprve vysvětluji základy muzikoterapie, popisuji metody Drum Circle a jednotlivé techniky. Dále definuji skupiny klientů, se kterými jsem měl možnost spolupracovat a na základě setkání s nimi zpracoval praktickou část. Zabývám se také využitím technik Drum Circle v zahraničí při práci se specifickými skupinami lidí. Praktická část je popisem terapeutických setkání se skupinou klientů s využitím technik Drum Circle.
AKADEMIE ALTERNATIVA 8 I. TEORETICKÁ ČÁST
AKADEMIE ALTERNATIVA 9 1 MUZIKOTERAPIE Slovo muzikoterapie pochází ze slova řeckého therapeia a latinského musica - hudba. Znamená ošetřování, léčení, léčbu, vzdělávání, cvičení, starání se a pomáhání s využitím hudby. Někdy se překládá také jako hudební terapie. Muzikoterapie se rozvíjí ve vzájemné interakci s jinými vědními obory jako např. hudebními, psychologickými, psychoterapeutickými, pedagogickými, medicínskými, sociologickými a samozřejmě dalšími obory expresní terapie, které jsou arteterapie, dramaterapie, tanečně-pohybová terapie apod. 1.1 Definice muzikoterapie Světová federace muzikoterapie v roce 1996 definuje muzikoterapii (dále MT) jako použití hudby potažmo hudebních elementů (zvuku, rytmu, melodie, harmonie) kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu. Účelem tohoto procesu je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické záměry za účelem naplnění tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb. Cílem muzikoterapie je rozvinout potenciál a obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální a interpersonální integrace a následně také vyšší kvality života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby. Muzikoterapie jako disciplína představuje organizovaný systém poznatků skládající se z teorie, praxe a výzkumu. V každé z těchto složek existuje velká rozmanitost. Ve světě se mezi muzikoterapeuty stále vede diskuse týkající se zařazení a vymezení působnosti muzikoterapie. Dříve byla definována jako psychoterapeutická metoda. K tomuto pojetí je odkazováno jako k muzikoterapii v užším významu. Nezávisle na psychoterapii se rozvíjely muzikoterapeutické modely používané ve speciální pedagogice ( Orffova muzikoterapie, FMT- metoda ). V současné době je ve většině zemí patrný posun k chápání pojmu muzikoterapie v širším významu. Muzikoterapie v tomto pojetí přejala zkušenosti s terapeutickými aplikacemi hudby z pohledu mnoha oborů pomáhajících profesí speciální pedagogiky, fyzioterapie, neurologie, ošetřovatelství a jiné. [1]
AKADEMIE ALTERNATIVA 10 Společnými jevy všech MT přístupům je proces systematické intervence, vztah terapeuta a klienta, podpora zdraví klienta, hudební zkušenost a vztahy, které se v terapeutickém procesu formují. (K.Bruscia, 1998). [1] 1.2 Charakteristické znaky MT Jiří Kantor v knize Základy muzikoterapie uvádí jako charakteristické znaky muzikoterapie následující: - vyžívá hudební zkušenosti, hudbu, hudební elementy a zvuk, - klient nemusí mít hudební vzdělání a zkušenosti, - hudba má neverbálně komunikační, emocionální, kreativní kvality, - zahrnuje osobnost klienta i terapeuta a jejich vzájemný vztah, - má své indicie a kontraindikace, je využívána u širokých vrstev populace různých věkových skupin, sociálně kulturního zázemí, specifických potřeb a schopností, - je prováděna kvalifikovaným a kompetentním muzikoterapeutem, - MT je využívána k naplnění tělesných, emocionálních, kognitivních, sociálních spirituálních potřeb klientů, - muzikoterapeutická zkušenost může vyvolat pozitivní změny ve všech dimenzích lidského organismu, - MT je realizována za různých uspořádání terapeutické situace(individuální, skupinová terapie, aktivní, receptivní ), - MT je systematický proces, který zahrnuje diagnostiku, terapeutickou intervenci a evaluaci, - MT cíle jsou označovány jako nehudební a zahrnují rozsáhlou oblast terapeutického působení jako je léčba, učení, rozvoj sociálních interakcí a komunikace, sebevyjádření, motivace, zvládání bolesti a stresu, zvýšení kvality života, osobnostní a spirituální rozvoj aj. [1] PhDr. Pravdomila Pokorná (1982) rozlišuje čtyři stupně šíře možného pojetí MT: V nejužším slova smyslu užívá názvu muzikoterapie tehdy, když je specifickou formou psychoterapie při léčení duševních poruch, neurotických nebo psychotických, zejména při individuální psychoterapii nemocného, se zcela specifickým léčebným záměrem a se zcela specifickou terapeutickou metodou. [2]
AKADEMIE ALTERNATIVA 11 Její užití se tedy omezuje jen na medicínskou oblast. Širší obsah pojmu MT shledává u takového využití hudebních aktivit, zejména ve skupinové formě, kdy (jako jedna z psychoterapií) mají působit především na zlepšení sociálních vazeb klientů, na usměrňování sebehodnocení, zařazení do kolektivu apod. V dalším rozšíření pojmu MT chápe i takové zařazení hudebních aktivit do léčebného, častěji rehabilitačního procesu, kdy využíváme jednak motivace (např. u dětí zejména spontánního zájmu o hudební činnost, o hru na snadno ovladatelné nástroje a o zpěv), ale také mobilizujících prvků hudby. V nejširším smyslu je muzikoterapie využíváno u činností, které již nejsou léčbou, ale spíše psychohygienickým procesem. Ve své práci bych se rád zaměřil na poněkud širší obsah pojmu MT, tj. použití hudby a hudebních aktivit ve skupinové formě s využitím metody zvané Drum Circle a jejich technik. Cílem hudební léčby je navození pozitivních změn v emočním a fyzickém zdravotním stavu klienta či klientů. Podle své povahy může hudba určitého druhu člověka stimulovat, aktivovat, alarmovat, mobilizovat, naplňovat energií a pocitem lidské důstojnosti, relaxovat, uvolňovat, uklidňovat, konejšit, euforizovat, inspirovat, oduševňovat, může mu být do jisté míry náhradou za chybějící mezilidské vztahy nebo při nedostatku lásky anebo uznání, dávat mu pocit smyslu života, duševního naplnění, může být ventilem psychického přetlaku, zdrojem osvěžení, únikem ze životních strastí, příležitostí ke společenskému kontaktu, sebevyjádření a mnoho jiného. [2] 1.3 Definice metody Metoda je zvláštní typ hudební zkušenosti používaný pro diagnostiku, intervenci a hodnocení. V muzikoterapii rozeznáváme čtyři metody hudební improvizaci, interpretaci, kompozici a poslech hudby. [1] 1.4 Definice techniky Technika je jednotlivá operace nebo interakce, kterou terapeut použije k dosažení bezprostřední reakce klienta nebo ke tvarování jeho hudební zkušenosti. [1]
AKADEMIE ALTERNATIVA 12 1.5 Druhy muzikoterapie Muzikoterapie se rozděluje dle několika hledisek. Podle počtu účastníků, působení terapeuta, druhu účastnické skupiny a dalších. Podrobnější rozdělení uvádím níže. 1.5.1 Dělení dle množství klientů - Individuální terapeut se věnuje jen jedinému klientovi; - Skupinová 3-15 klientů, kdy se vytváří vztah mezi terapeutem a klienty; nabízí se zde možnost zabývat se problémy více klientů zároveň; - Hromadná větší počet účastníků, zpravidla více než 15; - Komunitní na rozdíl od skupinové terapie se zde pracuje s přirozeně existujícími skupinami a prostředím klientů např. rodina, pracoviště, komunita vrstevníků nebo i komunity v různých institucích. Horní hranice počtu nemusí být limitována (tak jako tomu je u skupinové a hromadné terapie). [1] 1.5.2 Dělení dle využití terapeuta - Autoterapie samoléčba, může se vyskytovat v podobě intuitivní, či reflexivní. Lidé ji provozují se záměrem udržování vlastní mentální hygieny. Předností je větší míra soukromí a svobodný výběr hudby (Linka, 1997); - Pod vedením terapeuta terapeut je ten, který udává terapii směr s neustálým ohledem na klientovi možnosti a potřeby. 1.5.3 Dělení dle účasti klienta - Aktivní klient osobně vyvíjí zřejmou hudební aktivitu, ať už sám nebo za účasti terapeuta tím, že hraje, zpívá nebo alespoň vyťukává rytmus apod.; - Receptivní pasivní, kdy je hudba klientem pouze vnímána. Tyto složky muzikoterapie se mohou vzájemně podporovat a propojovat a mohou být organizovány současně v individuální, tak i skupinové terapii.
AKADEMIE ALTERNATIVA 13 1.5.4 Dělení dle druhu skupiny - Otevřené (variabilní) proměnlivé personální složení i počet účastníků ve skupině; - Uzavřené (fixní) stálý počet klientů. 1.5.5 Dělení dle pohlaví účastníků - mužská; - ženská; - smíšená. 1.5.6 Dělení dle věku účastníků - dětská; - seniorská, atd. 1.6 Muzikoterapie se skupinou Muzikoterapie se skupinou nabízí příležitosti pro sociální učení - usnadňuje změnu postojů, modelů chování, vytváří příležitosti pro procvičování zralejšího chování a ověřování účinnosti nových strategií. Skupina pomáhá stimulovat jedince a zvýšit jeho výkon. Pobyt ve skupině znamená nácvik dobře fungující mezilidské komunikace, rozšiřování klientova rozhledu a mnohá jiná pozitiva. Při práci správně fungující skupiny se eventuálně mohou uplatnit příznivé vlivy kolektivní autosugesce, pocity sounáležitosti a jedincovo alespoň chvilkové osvobození z permanentně tíživých problémů vlastního já. [2] Záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivních emočních zkušeností. V této situaci se přirozeně projeví různé rysy osobnosti včetně patologických. Patologie jedinců, která se v interakci nutně účastní, je zde rozehrávána, stává se patologií skupiny, jež narušuje hladkou komunikaci. Rozvinutí patologie skupiny, procesy a mechanismy, které používá
AKADEMIE ALTERNATIVA 14 pro její zvládnutí, ale i vývoj směrem k jejímu zdraví bývá označován jako skupinová dynamika. Skupinovou dynamikou se rozumí proces interakcí všech participujících ve skupině, variabilita vztahů mezi nimi. Úkolem terapeuta je pak pomoci skupině odstranit překážky plynulosti komunikace a nalézt účinnější prostředky na zpracování napětí ve skupině. [3] Skupinová terapie rozvíjí a aktivizuje mezilidskou komunikaci, reguluje napětí ve vztazích, umožňuje porozumět vlastní roli ve skupině a vztahům ve skupině, léčí pocit izolace a osamění a dává pocit sounáležitosti s druhými, umožňuje prostřednictvím problémů druhých realisticky nahlédnout své vlastní. 1.7 Cíle muzikoterapie a její metodické fáze Při MT práci s klientem či klienty je třeba si vytýčit hlavní muzikoterapeutické cíle, tzn. co chceme u klienta pomocí muzikoterapie zlepšit, podpořit či odstranit (např. zlepšení sociálních dovedností, odstranění záchvatů zuřivosti). Hlavní MT cíle se dále rozdělují na dlouhodobé, krátkodobé a dílčí cíle při jednotlivých setkáních. Vhodným použitím muzikoterapeutických prostředků, pomůcek a metod dojdeme k naplnění terapeutického cíle. 1.7.1 Metodické fáze MT. Muzikoterapie se člení na tyto fáze: - koordinace terapeut používá strukturu, vede klienta (klienty) pomocí předem naplánovaných postupů, koordinuje jednotlivé kroky, hru na nástroj, práci s hlasem, tělem apod., cíl je předem určený; - komunikace probíhá dialog mezi terapeutem a klientem či klienty ve skupině (verbálně, nonverbálně), pomocí muzikoterapeutických prostředků nebo i rozhovoru. Komunikace může být přirozená nebo řízená terapeutem. - kreativita sebezkušenostní část, ve které se klient projevuje a tvoří na základě vlastní fantazie, představivosti, hravosti nebo i momentálního emočního rozpolože-
AKADEMIE ALTERNATIVA 15 ní. Stále je potřeba malý prvek řádu, aby nevznikl úplný chaos. Ovšem i při pevné struktuře se kreativita příliš nedá rozvinout. 1.7.2 Muzikoterapeutická intervence Metodickou fází se určí následující způsob intervence: - stimulace terapeut stimuluje klienta k hlasové nebo tělesné aktivitě případně k zapojení smyslů a všímá si odezvy, - spolupráce vyvážená, oboustranná komunikace jindy akce mezi klientem a terapeutem (ve skupině i mezi klienty), která vede ke splnění cíle, - seberealizace klient využívá v procesu svou vlastní jedinečnost, projevuje vlastní schopnosti, přebírá určité role a kreativně se zapojuje.
AKADEMIE ALTERNATIVA 16 2 METODA DRUM CIRCLE 2.1 Definice Pojem Drum Circle, bývá někdy překládán jako skupinové případně společné bubnování. Hraní ve skupině na různé druhy perkusí, vedené průvodcem - tzv. facilitátorem. Tento překlad se mi jeví poněkud nepřesný, poněvadž, jak bude dále vysvětleno, nejedná se pouze o hraní na různé druhy bubnů, ale i perkusí a dalších hudebních nástrojů s možným využitím hlasu, hry na tělo a pohybu. Dle Kalaniho Drum Circle (dále jen DC) lze jednoduše definovat jako skupinu lidí, kteří pracují společně na vytvoření in-the-moment hudby pomocí perkusních i jiných nástrojů. Je to jedinečná událost, která je spontánně vytvořená účastníky za pomocí facilitátora, prostředníka-hudebního průvodce, který pomáhá skupině dosáhnout předem určeného cíle. DC je rytmicky založená aktivita, hudba, pohyb, zpěv a jiné společné vyjádření ve skupině. Společné bubnování je efektivní formát pro sdílení hudebních zážitků, rozvíjí rytmické a improvizační schopnosti, prostředek k relaxaci, redukci stresu a posílení imunity. 2.2 Zaměření DC DC se často zaměřuje na rozvoj sociálních dovedností, naslouchání a spolupráci, a vybízí zúčastněné mnoha způsoby k sebevyjádření. DC může také zahrnovat hudební hry s konkrétními tématy nebo cíly a obvykle se propojuje s dalšími obory, jako tvůrčí pohyb, zpěv a výtvarné umění. Zaměření DC při terapeutickém využití se může pohybovat od rozvoje jemné a hrubé motoriky až na pomoc zúčastněných s problémy sebeúcty, rozvoj kognitivních funkcí, komunikace, kontroly vlastního chování, a zvládání sociálních dovedností. [4] 2.3 Využití DC DC tvoří účinný nástroj pro použití v oblasti vzdělávání, terapií, školení, team buildingu i rekreaci. Ve světě je tato metoda využívána pro práci s různými skupinami lidí od dětských kolektivů ve školách a školkách, zájmových centrech, firemních kolektivů, až po
AKADEMIE ALTERNATIVA 17 práci s lidmi s postižením či seniory. DC je určen pro všechny lidi bez rozdílu věku. Hrát mohou děti od 4 let až po seniory. Jde o intuitivní hraní, nejsou potřeba žádné předchozí zkušenosti s bubnováním. 2.4 Historie Tato muziko-terapeutická metoda k nám přišla z USA, kde je ve velké oblibě od 70. let. Navazuje na prapůvodní potřebu lidí, kterou je komunikace pomocí hudby. 2.5 Formát Drum Circle Účastníci sedí (stojí, dřepí) v kruhu a hrají společně pod vedením facilitátora na bubny či jiné perkusní nástroje. Nejde primárně o vytváření hudby, ale o společný zážitek z hledání společného rytmu, kooperace a komunikace. V DC jsou všichni účastníci zapojeni a aktivně hrají. Je to hudební zážitek in the moment tzn. tady a teď, takže se jedná výhradně o improvizované hraní, i když struktura drum circle je předem daná a citlivě řízená (intervence) facilitátorem. Koncept DC vychází z představy, že téměř každý člověk je schopen vytvářet hudbu s použitím rytmických perkusních nástrojů nebo vlastního těla. V muzikoterapii (a taktéž v DC; pozn.autora.) má rytmus centrální postavení také díky své schopnosti soustředit energii a vnést strukturu a řád. [1] Rytmus při hudební improvizaci klientů může být uspořádaný a vnitřně organizovaný, nebo naopak nepravidelný, chaotický, bez jasné struktury. Rytmus v hudbě umožňuje synchronizaci rytmů klientů jejich integraci do rytmů okolí. Člověk má nevědomý sklon porovnávat se s každou rytmickou strukturou. Být zdravý z hudebně-rytmického perspektivy znamená být v harmonii se svými tělesnými i psychickými rytmy, umět se přizpůsobit měnícím se rytmům okolního světa, ale také si zachovat svůj vlastní. [1] Pomocí improvizace se může měnit vnímání a sebevnímání ve smyslu koncentrace na realitu tady a teď. Tím, že klient sám tvoří a ztvárňuje jisté zvuky v čase, komunikuje s okolím, sdílí své určité dovednosti, schopnosti a prožitky. Improvizace mu tak dává možnost měnit pocit sebehodnoty a otevírat zdroje k tvořivosti, vynalézavosti, komunikaci a vlastní zodpovědnosti. Improvizace umožňuje sebepoznání a sebe akceptování. [5]
AKADEMIE ALTERNATIVA 18 Při improvizaci vznikají ve skupině různé typy hudebního přenosu. Jde o proces, kdy se v hudebním vyjádření projevují interpersonální vztahové tendence jednotlivců, jejich zkušenosti ve vztazích s druhými a typické postoje ve skupině. Během hudební improvizace člověk většinou otevřeněji vyjadřuje své tendence než je obvyklé v běžné společenském styku, který je ovlivňován řadou konvencí. Hudební přenos může odhalit dominanci a tendenci k ovládání druhých (může být reakcí na strach ze ztráty kontroly), nepřizpůsobivost a vzpurnost (může být reakcí na přetížení), vytváření různých spojenectví či vytváření konfliktů v rámci skupiny a mnoho dalšího. Skupinová hudební improvizace pak může posloužit v procesu dynamického učení. Změnit hudební chování je totiž pro mnoho lidí snadnější a méně ohrožující než učit se novým modelům chování ve skutečném životě. Vystupováním v symbolických hudebních rolích se hudebně dominantní člověk může naučit spolupráci v rámci skupiny, hudebně pasivní člověk si může osvojit hudební iniciativu a převzít vedení. Hudební skupina se tak může stát odrazovým můstkem osobního růstu a změna chování při improvizaci může přerůst ve změnu chování v životě. Průměrná doba trvání DC je mezi 45 minutami až 2 hodinami. 2.6 Role facilitátora Facilitátor je průvodce hraním, který řídí jednotlivé techniky a vede kruh. Je také prostředníkem, jehož hlavním úkolem je postarat se o vybudování dobré atmosféry, kde si lidé budou připadat bezpečně a budou se schopni svobodně hudebně vyjádřit a improvizovat. Další rolí facilitátora je pomoci skupině dosáhnout svého plného potenciálu tím, že je vede promyšleně navrženým procesem, představeným s péčí a soucitem. Facilitátor pomáhá skupině dosáhnout nejvyššího možného potenciálu tím, že pozoruje, klade otázky, ukazuje a navrhuje možnosti, a zůstává přitom v přítomném okamžiku. Je zaměřen na proces vytváření spolupráce skupiny, spíše než hudební produkt. Hudba tu funguje jako komunikační prostředek mezi účastníky a facilitátorem. Muzikotrapeut (v případě DC facilitátor - pozn. autora) je trénován k tomu, aby dokázal zachytit zvuky, které klienti vytvářejí, a strukturovat je do hudební formy. Terapeut při improvizaci citlivě reaguje na skupinu a vede ji v souladu s momentální situací.
AKADEMIE ALTERNATIVA 19 Jedná se tu o direktivní i nedirektivní způsob intervence, kdy jednotlivý přístup odkazuje k rozdělení rolí vedení a následování v průběhu terapeutické fáze (DC). Při direktivní intervenci, hlavně na samém počátku DC, kdy se skupina seznamuje s terapeutem, facilitátorem, jeho formou řízení společné hudební improvizace, přebírá vedení terapeut a klienti následují. Při nedirektivní intervenci (v dalším průběhu DC) vedou společně účastníci DC a terapeut zasahuje jen sporadicky při plnění stanovených cílů DC. Bez odborného vedení se ale tento zážitek může stát sice dobrou zábavou, ale nemá zásadní dopad na požadované výsledky. Facilitátor by měl vždy naslouchat a všímat si odezvy zúčastněných při průběhu DC jako svou momentální zpětnou vazbu. Video je nejlepší svědek při facilitování. Nahrává vše, co se děje před kamerou, bez soudu. Dále je vhodná valuace od dalších přítomných facilitátorů, supervize a pravidelná setkání a výměna zkušeností s lidmi z oboru. 2.7 Instrumentář DC Využívá se prakticky veškerých druhů perkusí, např. Orffova instrumentáře, kam patří bubínky, tympány, zvonce, ozvučná dřívka, činely, prstové činely a kastaněty, dřevěné klepače a štěrkadla, pandeiros, rumba koule, tamburíny i části bicí soupravy. Dále se používají basové bubny, zvonkohry, metalofony, xylofony, ozvučné kameny, templ-bloky, štěrbinové bubny, laděné i neladěné etnické perkuse jako cajony, djembe, dundun, darbuky, bonga, conga, tampuru, ocean drum, deštné hole, bambusové flétny, balafon, a i nástroje vlastní výroby apod. Hlavní důraz při výběru instrumentů pro DC je kladen na rozmanitost (pestrá nabídka zvuků i materiálů nástrojů) a vyváženost jednotlivých druhů perkusí tak, aby žádný nepřevládal. Je také třeba přihlédnout k fyzickým možnostem účastníků DC. Zlaté pravidlo zní: udělej to co nejjednodušší, aby i účastníci bez předchozích hudebních zkušeností byli schopni tvořit svou vlastní hudbu. Vyhneme se tak různým svazujícím postojům, které člověk má, když přistupuje ke složitějším nástrojům. 2.8 Průběh a techniky DC dle Arthura Hulla (2006)
AKADEMIE ALTERNATIVA 20 2.8.1 Rozehřívací fáze - seznamovací techniky, - jednoduché pohybové a rytmické hry, - uvolňovací techniky. 2.8.2 Hlavní část V hlavní části jsou jednotlivé fáze řízeny facilitátorem a mají následující průběh: Fáze 1 - Diktátor (od slova dictate - diktovat) = Koordinace jednotlivců ke skupině Na začátku DC facilitátor během společné improvizace vzdělává účastníky o svých signálech a řeči těla, které bude používat v průběhu DC, a základních pravidlech pro hru na hudební nástroje. Seznámí účastníky s tím, jak hrát perkuse bez vlastního poranění (používá se mnoho perkusí hraných rukama), a základní etiketou DC, např. nenos prstýnky při hře na ruční perkuse, poslouchej stejně jako hraj, podporuj společný rytmus (groove - hudební vlnu), nechávej rytmické mezery pro ostatní, hraj stejně hlasitě jako skupina. Na začátku společného hraní lidé vystupují jako jednotlivci. Cílem facilitátora je promyšlené vedení jednotlivců ve skupině směrem ke společné improvizaci pomocí celoskupinové řízené intervence, při které se zúčastnění začnou poslouchat a hrát dohromady. V této fázi facilitátor kontroluje většinu společného hraní a její dynamiky. Celoskupinové techniky: - zahájení a opětovné zastavení improvizace, - zrychlení a zpomalení tempa ( dynamiky) hraní, - hra na ozvěnu, - zvýraznění přízvučné doby, - společné rachocení nástrojů (tremelo), - změny hlasitosti apod. [10] Fáze 2 - Řídící (direct- vést, řídit) = Vedení skupiny od společného zvědomění ke společné hudbě
AKADEMIE ALTERNATIVA 21 Jakmile účastníci porozumí základním signálům a řeči těla facilitátora, začínají hrát dohromady a reagují na obojí, společně vytvářenou hudbu a intervence facilitátora, více jako skupina než jako jednotlivci. Když se toto stane, facilitátor může přejít z role diktátora k vedení skupiny. Skupinu vede tak, aby každý její jednotlivec byl aktivní součástí celku a došlo rytmické souhře (groove). Zatímco skupina vytváří společnou improvizovanou hudbu, facilitátor začíná rozšiřovat jejich porozumění s technologií Drum Circle a skupinu usměrňuje. Postupem času účastníci přebírají odpovědnost za základy své hudby, neboť si začínají sami řídit hudební prvky, které jim facilitátor představil během předešlého hraní. V této fázi skupina již plně rozumí řeči těla facilitátora a jeho intervencí a on je vede k vnímání jednotlivých hudebních nástrojů a zvuků v kruhu pomocí sculpts technik, což v překladu znamená výběr nebo selekce lidí a nástrojů v kruhu pro vzájemnou interakci. Techniky: - výběr všech nástrojů stejné povahy či materiálu k pokračování, zastavení či provádění hudebních aktivit v improvizaci - všechny zvonce, štěrkadla, dřívka, bubny apod., - výběr všech nástrojů dle melodie basové bubny, bubny středních tónů, bubny či perkuse vysokých tůnu, - výběr všech stejných nástrojů všechny djembe, congas, tympány apod., - selekce půlky účastníků kruhu k poslechu, tleskání, zvolání a odpovědi, společnému rachocení nástrojů pří probíhající improvizaci a pod. Fáze 3 - Facilitátor (facilitate-usnadnit, ulehčit) = Podpora skupinové dynamiky ve hře Role facilitátora se vyvíjí během vedení skupiny vytvářející svou vlastní hudbu. Rytmické a hudební základy jejich společné hry se stávají platformou, s jejímž přispěním se facilitátor zaměřuje na dynamiku skupiny. Na těchto základech může facilitátor plně podpořit skupinovou interaktivní spolupráci a emocionální přispění účastníků do společného zážitku z hraní. [10] Facilitátor pomáhá účastníkům objevit hudební vztahy a důležitost rolí jednotlivých nástrojů k ostatním v kruhu. To usnadní hráčům jejich zvědomění jako perkusní celek při společném hraní, ať už jsou zkušení bubeníci nebo začátečníci. Jakmile se hráči začnou
AKADEMIE ALTERNATIVA 22 hudebně respektovat a vzájemně podporovat svoji společnou improvizaci, jejich rytmy se stávají ucelenějšími a jsou schopni i vlastní hudební korekce. Tím se místa narušení rytmické plynulosti improvizace (hudební rozladění) objevují méně a facilitátor nemusí tak často zasahovat. Uvědomění si svých hudebních rolí ve skupině poskytuje prostor hráčům prohloubit a rozvinout mnohem více vzájemné rytmické a hudební vztahy. Se získanou a vzájemnou ohleduplností je skupina připravena na hlubší hudební zážitek. Když skupina dosáhne jasnosti ve své vzájemné hudební interakci, facilitátor začíná využívat vlastní kreativity, nápadů a impulsů skupiny k jejímu vedení. Skupina následuje facilitátora, kdy facilitátor následuje skupinu. Techniky: - výběr jakýchkoliv smíšených skupin nástrojů v kruhu k hudebním aktivitám při probíhající improvizaci, - výběr části účastníků jako např. půlka či čtvrtka kruhu jako základ pro více složitější hudební interakce. Fáze 4 Průvodce (conduct provádět, doprovodit) V této fázi jsou všichni účastníci plně angažování ve tvoření společné hudby a vystupují jako sehraný, samo-řízený orchestr vyladěný na styl facilitátora, kdy role facilitátora již není napomoci odvrátit různá hudební a rytmická rozladění, ale provést skupinu hlubokým hudebním zážitkem pomocí všech dostupných technik DC. Probíhá zde celková vzájemná důvěra všech zúčastněných s facilitátorem a skupina se hlavně zaměřuje na harmonickou stránku společné improvizace. [10] 2.8.3 Závěr DC Závěrečná reflexe je stejně důležitá jako zkušenost ze společného zážitku z improvizace, každý by měl dostat prostor k vyjádření libovolných pocitů, dojmů a myšlenek v souvislosti s právě ukončenou činností.