ROZBOR ZASTAVITELNOSTI KRAJINY

Doc.Ing. Petr Kučera,Ph.D. - provozovna: Ekologická Dílna Brno, Prokofjevova 2, 623 00 BRNO GMS 603148813, fax 547382958 Banka 7276640297/0100 IČO 10544186 DIČ CZ5607192503 e-mail: kucera@ekodilna.cz; www.ekodilna.cz ROZBOR ZASTAVITELNOSTI KRAJINY (studie) pro k.ú. Bosonohy (část), Brněnské Ivanovice (část), Dolní Heršpice (část), Dvorska, Holásky, Chrlice, Kníničky (část), Komín, Líšeň, Maloměřice (část), Obřany, Přízřenice (část), Slatina (část), Tuřany (část), Žebětín Brno 2004

1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Název akce : Rozbor zastavitelnosti krajiny (studie) Řešené území Rozloha : katastrální území Bosonohy (část), Brněnské Ivanovice (část), Dolní Heršpice (část), Dvorska, Holásky, Chrlice, Kníničky (část), Komín, Líšeň, Maloměřice (část), Obřany, Přízřenice (část), Slatina (část), Tuřany (část), Žebětín : 6669 ha Okres Kraj : Brno-město : Jihomoravský Pořizovatel : Město Brno zastoupené odborem územního plánování a rozvoje Kounicova 67, 601 67 Brno Zhotovitel : Ing. Petr Kučera provozovna Ekologická Dílna Brno Prokofjevova 2, 623 00 Brno Oprávnění : ing. P. Kučera, autorizace České komory architektů pro obory územní plánování, zahradní a krajinářská tvorba, projektování územních systémů ekologické stability krajiny č. 1723 Hodnocení vlivů záměrů nebo staveb na životní prostředí podle zák.č.100/2001 Sb. číslo osvědčení odborné způsobilosti MŽP ČR 21463/3047/OPVŽP/00 Termíny projektové přípravy: zadání : 09/2004 dokončení : 12/2004 Všechny závěry a interpretace jsou odvozeny z terénních průzkumů, prováděných v září až prosinci r.2004. 2

2. ZADÁNÍ ROZBORU ZASTAVITELNOSTI KRAJINY Rozsah řešeného území je vyznačen v grafické části studie. Jedná se o k.ú. Komín, Kníničky (část), Žebětín, Bosonohy (část), Obřany, Maloměřice (část), Líšeň, Slatina (část), Tuřany (část), Dvorska, Chrlice, Holásky, Brněnské Ivanovice (část), Přízřenice (část), Dolní Heršpice (část). Studie je zaměřena především na dosud nezastavěnou volnou krajinu. Rozbor zastavitelnosti krajiny by měl stanovit kvantitativní a kvalitativní kritéria pro využití území, zohledňující principy ochrany zemědělské půdy, hydrologického režimu území, ochrany krajinného rázu, ochrany přírodních hodnot krajiny (ÚSES, VKP) a ochrany prostupnosti území. Severní část města (k.ú. Komín, Kníničky, Žebětín, Bosonohy, Obřany, Maloměřice, Líšeň) je velice hodnotným územím z hlediska krajinářského a tím i atraktivní pro výstavbu rodinných domků. V jižní části města dochází ke střetu zájmů mezi zachováním kvalitních ploch zemědělské půdy a lužní krajiny a tlakem na rozsáhlou urbanizaci území. Studie by měla stanovit rozsah možné zástavby a přesně formulovat regulativy pro zástavbu v souladu s výše uvedenými principy. Součástí hodnocení by měla být i přípustná změna kultur zemědělských pozemků (zvláště změna orné půdy na zahrady) a přípustnost oplocení. U všech navrhovaných kritérií a regulativů by měly být v přehledné formě uvedeny omezující faktory, které vedly k jejich vymezení. Podklady pro řešení: - výřez Územního plánu města Brna (ÚPmB) - výřez ÚPmB Urbánní a krajinná osnova - Generel zeleně - výřez výškopisu - výřez Digitální mapy města Brna (DMB). DMB bude předána na Odboru městské informatiky správa GIS - Vyhlídkové body na území města Brna (K.Hudec a kol.) - plány společných zařízení schválených komplexních pozemkových úprav - ortofotomapy zpracovávaných katastrálních území - Přírodní podmínky krajiny Brna z hlediska kompozičního (Löw, J. a kol. průzkumy a rozbory ÚPN města Brna, 2004) Požadavky na zpracování: 1. Grafická část: - rozborové výkresy - hlavní výkres syntéza všech omezujících faktorů území, vyznačení základních krajinářských celků a jejich označení 2. Textová část: - Zhodnocení jednotlivých základních krajinářských celků (dochovanost krajinného rázu, regulativy, omezující faktory) - Shrnutí kritérií a regulativů pro celé řešené území Počet vyhotovení: - 5 ks vyhotovení v tištěné formě - 1 digitální zpracování na CD nosiči (grafická část bude zpracována ve formátu DGN programu Microstation/J viz smlouva) Zpracovala: Ing. Hana Bernardová 3

3. ÚVOD Odbor územního plánu a rozvoje Magistrátu města Brna zadal 1.9.2004 autorizovanému projektantovi Doc.Ing. Petru Kučerovi, Ph.D. v provozovně Ekologická dílna Brno vypracování územně-technického podkladu (krajinářské studie) na území své správní působnosti. Cílem studie je poskytnout odborné analytické podklady pro návrhovou část rozpracovaného územního plánu města Brna. Rozbor zastavitelnosti krajiny vychází z platného právního řádu České republiky 1 a dále z z implementace ÚMLUVY O KRAJINĚ do právního řádu ČR 2. Za hlavní fenomén ochrany je podle těchto právních nástrojů považován zachovalý krajinný ráz. Nástrojem pro splnění stanoveného cíle studie je stanovení kvantitativních a kvalitativních kritérií pro stavební rozvoj území. Vytvářet jakákoliv omezení pro výkon vlastnického práva je velmi problematické, zvláště je-li důvodem omezení faktor poměrně subjektivní, tj. rázovitost území a jeho jedinečnost. Použitá metoda proto vychází z předpokladu, že území je označeno jako jedinečné na základě prostorových analýz krajinné struktury. To přitom nemusí znamenat, že krajina odpovídá obecně formulovaným estetickým požadavkům. Konstatujeme pouze, že se na základě některých typických znaků stává odlišnou od jiných krajin a tím se stává zajímavou, zvláštní a cennou. Tento přístup není veden snahou konzervovat za každou cenu určitou etapu urbanistického vývoje území, nebo se k některé z vývojových etap vracet. Myšlenka na ochranu nebo obnovu zvláštnosti a jedinečnosti krajiny má svůj ekonomický rozměr: a) atraktivní a půvabná krajina přináší obyvatelům vyšší kvalitu života. To se dříve nebo později projeví v cenových mapách b) jen velmi obtížně si lze představit turistický ruch a turistický průmysl v území neatraktivním. Okolí města Brna jistě neaspiruje na atraktivitu alpských středisek ani jadranského pobřeží. Ale 400 tisíc obyvatel města hledá aktivně atraktivní prostor, v němž by mohlo realizovat nejrůznější pohybové aktivity. Ne všem přitom vyhovuje cyklistický shopinging (hezky česky: šopování). 1.1. PRÁVNÍ RÁMEC Pro vysvětlení právního východiska této studie i návrhu nového územního plánu města Brna je třeba uvést stručný výklad základních právních tezí: 1. Přirozený (stávající) stav území je stavebním zákonem chráněn. Chce-li vlastník (uživatel) PROSTORU jeho vlastnosti ZMĚNIT (např. realizací STAVBY), musí jeho záměr projít procedurou, stanovenou stavebním zákonem (úplné novelizované znění zák.č.109/2001 Sb.), a záměr musí být v proceduře POVOLEN. Jinak je výkon vlastnického práva nezákonný. 2. Listina základních práv a svobod, zák.č.2/1993 Sb. : 1 Zejména 12 zák.č.114/1992 Sb. ve znění jeho novely 2 Směrnice Rady Evropy (2000), Usnesení vlády ČR č.1049/2002, Usnesení Poslanecké sněmovny parlamentu ČR č.717/2003, Usnesení Senátu parlamentu ČR č.337/2004 4

3. čl. 11., odst.(1): Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. čl. 2., odst. (3): Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. čl.11., odst.(3): Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru, stanovenou zákonem čl. 35., odst.(1): Každý má právo na příznivé životní prostředí čl.4., odst.(1): Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod čl.4., odst.(2): Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. Poslední věta předcházejícího odstavce je (ve vztahu k obsahu této studie) ošetřena v právním řádu ČR dvěma zákonnými normami: 1, odst.1 a 2 zák.č.50/1976 Sb. ve znění jeho novel (stavební zákon) a 12 zák.č.114/1992 Sb. (zákon o ochraně přírody a krajiny). 4. Je tedy zřejmé, že ochrana krajinného rázu je zcela v souladu s Listinou základních práv a svobod, s legislativou EU i s platným právním řádem ČR. 5. Poslední novela stavebního zákona 50/1976 Sb. 3 zavádí do správní praxe pojem ZASTAVITELNÉ ÚZEMÍ ( 139a, odst.3.) K základním pojmům současně zastavěné území obce a zastavitelné území lze z dikce zákona odvodit i pojem antagonistický, tedy ÚZEMÍ NEZASTAVITELNÁ. 6. Dále v našem právním řádu existuje soubor oborových právních norem, řešících problematiku jednotlivých složek životního prostředí. Každá z těchto norem poskytuje určitá východiska pro ochranu, prostorovou i funkční stabilizaci NEZASTAVITELNÝCH ÚZEMÍ v zastavěném i nezastavěném území města Brna. Podle odvětvových zákonů ČR lze legislativně vymezená nezastavitelná území shrnout do následujícího přehledu: Tab.č.1: Typy nezastavitelných území (podle odvětvových zákonů v ČR) CHARAKTER ÚZEMÍ A ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ, OCHRANNÉ PÁSMO zvláště chráněných území B VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY C PRVKY ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY D PLOCHY URČENÉ K PLNĚNÍ FUNKCE LESA OCHRANNÉ PRÁVNÍ NORMA zák.č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, vyhl. 395/1992 Sb.(seznam vyhlášených území) ex lege zák.č.114/1992 Sb.nebo registrované podle vyhl. 395/1992 Sb. nebo stanovené v závazné části ÚPN podle zák.č.109/2001 Sb. zák.č.114/1992 Sb., vyhl. 395/1992 Sb., stavební zákon 109/2001 Sb. (závazná část ÚPN) zák.č.289/1995 Sb.o lesích (lesní hospodářský plán, závazná část ÚPN dle z.č.109/2001 Sb.) 3 ve znění zák.č.109/2001 Sb. 5

PÁSMO lesa CHARAKTER ÚZEMÍ E ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND ve stanovených třídách ochrany F KRAJINNÉ CELKY v PAMÁTKOVÝCH ZÓNÁCH G PÁSMA HYGIENICKÉ OCHRANY vodních zdrojů H SKLADEBNÉ ČÁSTI SYSTÉMU ZELENĚ I ZÓNY EKOLOGICKÝCH RIZIK A LIMITŮ J ZÁJMOVÁ ÚZEMÍ PRO OCHRANU KRAJINNÉHO RÁZU PRÁVNÍ NORMA zák.č.334/1992 Sb., vyhl.č.3/1994 Sb., prov.č.j. OOLP/1067/95 ze dne 16.12.1995 4 vyhl.208/1996 Sb., vyhl.484/1992 Sb. zák.č. 138/1973 Sb. o vodách vyhlášky místní a krajské samosprávy: např. Řád zeleně města (sezn.ploch, jejichž rozlohu nelze zmenšovat), závazná část ÚPN z.č.109/2001 Sb. stavební zákon 109/2001 Sb., zák.č.17/1992 Sb.o životním prostředí, vyhlášky místní a krajské samosprávy, závazná část ÚPN z.č.109/2001 Sb. zák.č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, závazná část ÚPN dle z.č.109/2001 Sb. NEZASTAVITELNÁ ÚZEMÍ typu A až G (tab.č.1) vznikají legislativním procesem podle jednotlivých odvětvových zákonů a jejich prováděcích vyhlášek. Procedura je pevně stanovena, v celém jejím průběhu se vyjadřují dotčené orgány veřejné správy a přiznávají tím nezastavitelným plochám jejich legitimitu. Nezastavitelná území typu H až J jsou však výsledkem tvůrčího procesu při návrhu prostorového (územního nebo krajinného) plánu. Jsou proto do značné míry závislé na kvalitě a schopnostech řešitelského týmu; na metodách, které v přístupu ke krajinnému prostředí, ke krajinnému obrazu a terciální krajinné struktuře 5 používají. 1.2. METODA ŘEŠENÍ Obecnou rovinu krajinně-ekologických metod formuluje MÍCHAL a LÖW 6, LÖW a KUČERA 7 a další autoři. Stručně lze základ metody shrnout do několika kroků: analýza primární struktury krajiny analýza sekundární struktury krajiny tj. rozbor způsobu, kterým je primární struktura krajiny vnímána jejími obyvateli a využívána formulací určitých omezení pro vlastníky prostoru při výkonu vlastnického práva (formalizace a legalizace terciární struktury krajiny) 4 zákon řeší rovněž ochranu prostupnosti území a ochranu hydrologického režimu zemědělsky využívaných mikropovodí 5 Terciální krajinná struktura je prostorově funkční zhmotnění našich vizí ideálního minulého, současného i budoucího stavu prostředí pro náš život (Löw,J. a kol.: Rukověť projektanta MÚSES, Doplněk, Brno:1995, s.50) 6 Löw, J., Míchal., I.: KRAJINNÝ RÁZ (Lesnická práce, Kostelec n.č.l.:2003) 6

Při zpracování studie byla za základ práce použita METODIKA 7. Pro grafické vyjádření obsahu studie jsou řešená katastrální území začleněna do 9 mapových sekcí; každá sekce je vyjadřována vždy ve společném výkrese: 1 Bosonohy 2 Brněnské Ivanovice, Holásky a Přízřenice 8 3 Tuřany a Dvorska 4 Chrlice 5 Komín a Kníničky 6 Líšeň 7 Obřany a Maloměřice 8 Slatina 9 Žebětín Tab.č.2: Rozloha řešeného území PLOCHA [ha] KATASTR MAPOVÁ SEKCE 551,256 Bosonohy 1 158,185 Brněnské Ivanovice 2 100,267 Dolní Heršpice 2 223,423 Dvorska 3 182,750 Holásky 2 949,248 Chrlice 4 167,614 Kníničky 5 695,429 Komín 5 1151,164 Líšeň 6 144,783 Maloměřice 7 527,558 Obřany 7 143,010 Přízřenice1 2 47,017 Přízřenice2 2 99,605 Slatina1 8 90,221 Slatina2 8 477,219 Tuřany 3 960,382 Žebětín 9 Věcné etapy a výkonové fáze studie lze shrnout takto: vymezit území, která jsou nezastavitelná ze zákona 9 popsat typické znaky krajinného rázu vyhodnotit jejich dochovalost v jednotlivých částech území (NKC) vyhodnotit ekologické limity a rizika pro využívání území z těchto faktů odvodit návrh na ochranu území; příp. regulovat stavební rozvoj. 7 Löw, J., Kučera,P.: METODIKA PRO HODNOCENÍ ZASTAVITELNOSTI ÚZEMÍ, ROZBORU KVANTITATIVNÍCH A KVALITATIVNÍCH KRITÉRIÍ PRO OCHRANU KRAJINY (Interní materiál pro MŽP ČR a Magistrát města Brna, Brno: 1996) 8 několik pozemků v mapové sekci 2 náleží do k.ú. Dolní Heršpice; byly zahrnut pro úplnost hodnocení krajinářského celku 9 11 zák.č.17/1992 Sb. o životním prostředí 2 a 12 zák.č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny 4 zák.č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu vyhl.č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zák.č.114/1992 Sb. vyhl.č. 3/1994 Sb., kterou se upravují podrobnosti zák.č.334/1992 Sb. 7

Členění sekcí v polohopisu města Brna uvádí výkres V10.1. Číslování tabulek i výkresů ÚTP obsahuje vždy v první části kódu číslo mapové sekce; ve druhé části kódu obsah výkresu: Vx.1 VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ Vx.2 VÝŠKOVÉ A POHLEDOVÉ DOMINANTY ÚZEMÍ Vx.3 EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ Vx.4 LIMITUJÍCÍ FAKTORY STAVEBNÍHO ROZVOJE... x představuje název mapová sekce. Tabulky a mapy, vyjadřující celoměstské vztahy, obsahují v první části kódu (číslo sekce) číslici 10: V10.1 ŘEŠENÉ ÚZEMÍ VE SPRÁVNÍM OBVODU MĚSTA BRNA, ČLENĚNÍ MAPOVÝCH SEKCÍ V GRAFICKÉ ČÁSTI ÚTP V10.5 PŘEHLED HODNOCENÝCH KOMPOZIČNÍCH VZTAHŮ Všechny tabulky v tabulkové části jsou generovány z graficky orientovaných databází výkresů: Tab.x.1 STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKŮ Tab.x.2 ROZBOR NADMOŘSKÉ VÝŠKY Tab.x.3 ROZBOR VÝZNAMNÝCH TYPŮ HRANIC... x představuje název mapová sekce. Tab.10.1 SEZNAM VYHLÍDKOVÝCH BODŮ MĚSTA BRNA Tab.10.2 CELOMĚSTSKY VÝZNAMNÉ POHLEDY, VÝŠKOVÉ DOMINANTY A POHLEDOVÉ HORIZONTY Veškeré výkresy, které jsou předmětem studie, byly zpracovány ve vlastní aplikaci geografického informačního systému (GIS), vytvořené postupným vývojem na programové platformě TOPOL fy Help Servis Mapping s.r.o. Všechny softwarové produkty využívané ve studii jsou licencované fy Ekologická Dílna Brno. 4. OCHRANA PŮDNÍHO FONDU Ochranu zemědělského půdního fondu při územně plánovací činnosti upravuje 5 zák.č.334/1992 Sb., upřesněný vyhl.č.13/1994 Sb. Do zemědělského půdního fondu (ZPF) jsou zahrnovány: zemědělská půda, t.j. pozemky zemědělsky obhospodařované (orná půda, louky, pastviny, chmelnice, vinice, ovocné sady, zahrady) dočasně neobdělávaná půda, t.j. která má být obhospodařovaná, ale z nějakého důvodu tomu tak není rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby: polní cesty, pozemky se závlahovým zařízením, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze, ochranné terasy, protierozní zařízení, apod. Základní priority při ochraně ZPF lze z 3 vyhl.č.13/1994 Sb. formulovat takto: 8

uspořádání ZPF v území (t.j. ochrana současné struktury kultur) uspořádání hydrologických a odtokových poměrů (t.j. ochrana hydrologické bilance, hydrického režimu půd a ochran půdy před soustředěným odtokem vody) Uspořádání sítě zemědělských účelových komunikací (t.j. ochrana prostorové struktury: velikosti, tvaru a dostupnosti pozemků včetně ochrany prostupnosti území). kvalita půdy, vyjádřená Bonitovanými Půdně Ekologickými Jednotkami (BPEJ) investice do půdy (zlepšení půdní úrodnosti, meliorační zařízení, závlahová zařízení) Základní produkční charakteristiku půd v ČR představuje klasifikace BONITOVANÝCH PŮDNĚ EKOLOGICKÝCH JEDNOTEK. Půdy jsou zde členěny podle následujících kritérií: 1) klimatický region 2) hlavní půdní jednotka (půdní typ a jeho půdotvorný substrát) 3) sklonitost a expozice 4) hloubka půdy a skeletovitost Nástrojem pro ochranu půdy podle jejich produkčního potenciálu je zatřídění pozemků do tříd ochrany a stupňů přednosti. Toto členění představuje účelovou agregaci informací, odvozených z bonitovaných půdně - ekologických jednotek. TŘÍDY OCHRANY vyjadřují produkční efekt typové struktury plodin pro jednotlivé klimatické regiony BPEJ. Produkční schopnost půd je podle půdních genetických představitelů rozdělena do třiceti tříd, které byly seskupeny v každém klimatickém regionu podle STUPNŮ PŘEDNOSTI v ochraně ZPF. Podle posledních metodik MŽP ČR je 30 tříd agregováno do výsledných 5 tříd ochrany 10. Třídy ochrany ZPF vyjadřují tento princip: stejné půdy se v různých klimatických regionech dostávají do různého stupně přednosti v ochraně. Podíl jednotlivých tříd ochrany v řešených částech správního obvodu města Brna uvádí následující tabulka a graf. Tab.č.3: Třídy ochrany ZPF v řešeném území MAPOVÁ SEKCE třída ochrany [ha] I. II. III. IV. V. Bosonohy 236,4 518,1 81,6 106 172,8 Brněnské Ivanovice, Dolni Heršpice, Holásky, 877,9 P 361,9 196,7 216,6 36,1 Tuřany, Dvorska 53,5 78,3 840,7 235,3 16,9 Chrlice 589,2 133,9 734,9 220,8 20,8 Kníničky, Komín 215,6 525,5 179,2 259,1 170,6 Líšeň 175 445,6 362,5 442,4 170,9 Maloměřice, Obřany 169,1 273,2 47,4 289 150 Slatina 566,7 254,9 197,9 49 9,5 Žebětín 107,6 365 208,7 213,4 158,9 Pozemky v I. a II. třídě ochrany ZPF jsou - v souladu s metodickým pokynem 10 ve výkrese č. Vx.4 označeny jako limitující faktory stavebního rozvoje. 10 Klasifikaci BPEJ a podrobnější podmínky pro zábor ZPF v územně-plánovací dokumentaci uvádí metodický pokyn Ministerstva životního prostředí ČR č.j.oolp/1067/96 ze dne 16.12.1996. POZNÁMKA: Příloha č.1 tohoto metodického pokynu 10, obsahuje úplný výčet BPEJ na území ČR a jejich zatřídění do 5 tříd ochrany. Nahrazuje 8 (dříve používaných) bonitních tříd. 9

900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 I. II. III. IV. V. Žebětín Slatina Maloměřice, Obřany Líšeň Kníničky, Komín Chrlice Tuřany, Dvorska Brněnské Ivanovice, Dolni Heršpice, Holásky, Přízřenice Bosonohy POZNÁMKA: Třída ochrany je označena římskou číslicí a údaje jsou vyjadřovány v hektarech. Zákres bonitovaných půdně ekologických jednotek obsahuje pouze digitální formát ÚTP s označením výkresu 04. Zákres nejvýznamnější třídy ochrany I. a II.(které mohou působit jako omezující faktor pro výstavbu) obsahuje shrnující výkres Vx.4. 5. OCHRANA HYDROLOGICKÉHO REŽIMU ÚZEMÍ Jako hydrologický režim území označujeme schopnost převádět povrchový odtok vody na podpovrchový a podzemní. Jde tedy o retenční, retardační a akumulační vlastnosti území. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny: geologickým podložím, resp. Půdním typem a půdním druhem hydrogeologickými poměry (výškou hladiny podzemní vody a jejím prouděním) reliéfem území (sklonitostí, boční křivostí) prostorovou strukturou ploch (velikostí, tvarem, délkou hranic a jejich orientací na svahu) drsností povrchu (strukturou kultur) a jejich schopností zpozdit povrchový odtok (retardace), zadržet srážkovou vodu (retence) a převádět ji do podpovrchovéhoa podzemního odtoku (akumulace) Některé z těchto faktorů jsou součástí rámce trvalých ekologických podmínek, jiné lze měnit způsobem využívání území. Soulad mezi přírodními podmínkami a způsobem jeho využívání je jedním z hlavních důvodů ochrany území formou přírodního parku. Retenční, retardační a akumulační vlastnosti území lze vyjadřovat řadou kvantifikovatelných parametrů, např.: # potenciální retencí (bezrozměrné číslo) # zpožděním odtoku (v hodinách) 10

# minimálním odtokem ( ( v m 3 /s) # kulminačním odtokem ( v m 3 /s) # odnosem půdy (v t/ha/rok) Základem pro výpočet uvedených parametrů je popis mikropovodí pomocí tvz. hydrolinií. Jde o křivky vymezené v reálném terénu, které reprezentují (svojí délkou a změnou sklonitosti) prostorovou křivost odvodňovaných ploch (částí mikropovodí). Délka hydrolinie a její orientace ve směru po svahu současně popisuje i členitost odpovídající části mikropovodí. Hydrolinie lze hodnotit formou kvantitativní bilance v případě, že je jimi popsáno a reprezentováno uzavřené mikropovodí. V tomto případě vypočtené parametry velmi těsně závisí rovněž na struktuře kultur v mikropovodí a jejich pro- nebo proti- erozním účinku. Pro orientační popis hydrologických charakteristik je území považováno za homogenní a je popsáno modelovými hydroliniemi, které charakterizovaly různé části katastru. Charakteristiku vybraných parametrů hydrologického režimu území obsahuje následující tabulka: Tab.č.4: Vybrané hydrologické charakteristiky území MAPOVÁ SEKCE zpoždění odtoku parametry odtoku min. odtok kulminační odtok odnos půdy [hod.] [m 3 /s] [m 3 /s] [t/ha/rok] Bosonohy 0,21 0,03 67,05 13,21 Brněnské Ivanovice, Dolni Heršpice, Holásky, 0,16 0,05 126,93 8,59 Tuřany, Dvorska 0,79 0,04 25,19 4,21 Chrlice 0,58 0,06 46,14 4,12 Kníničky, Komín 0,17 0,05 128,20 12,72 Líšeň 0,29 0,07 96,94 3,92 Maloměřice, Obřany 0,20 0,04 58,15 22,01 Slatina 0,32 0,01 15,15 5,63 Žebětín 0,21 0,01 109,84 13,16 Hydrolinie jsou vektorizovány a výpočet hydrologických parametrů je prováděn podle vlastního výpočetního modelu EKOLOGICKÉ DÍLNY BRNO. Rozhodující ukazatele pro výpočet jsou: plocha řešeného území průměrný sklon, vypočtený z modelových hydrolinií průměrná délka hydrolinie, vypočtená z modelových hydrolinií průměrná hodnota topografického faktoru L*S (Wischmeier a Smith, 1958) převládající půdní druh podle BPEJ a jeho erodovatelnost 11 (viz. POZNÁMKA pod grafem v kap.4) struktura kultur v území (podíl lesů, trvalých travních porostů, orné půdy) Z hlediska vybraných hydrologických parametrů hodnotíme tyto části řešeného území jako méně problematické: Tuřany, Dvorska, Chrlice (plošina), Líšeň (plošina), Slatina. Indikátorem stabilizovaného hydrologického režimu je hodnota erozního smyvu podle Wischmeier- Smithovy rovnice nepřesahující 7 t splavené půdy/ha/rok. Velmi dobrý stav indikuje hodnota 11 Typizační směrnice Agroprojektu a Hydroprojektu Protierozní ochrana zemědělských pozemků, Polách a kol., 1987) 11

menší, než 4 t/ha/rok (náhorní část Líšně ke Stránské skále.. Na některých částech mikropovodí je patrné narušení krajinné struktury a zhoršení hydrologických poměrů území vlivem nevhodného využívání (odvodnění, nevhodně vytvořené pozemkové bloky): Maloměřice-Obřany (velmi vážně narušený hydrický režim) Bosonohy a Žebětín (svažité odvodněné pozemky s nedostatečnými recipienty) Kníničky a Komín Tato kritéria musí být brána v úvahu při navrhování nové zástavby, protože zvýšení rozlohy zpevněných povrchů velmi zásadně ovlivňuje hydrologické poměry v území a v konečném důsledku vyžadují technické řešení v celoměstském systému inženýrských sítí. Náklady na takto vyvolaná technická řešení často překračují investiční hodnotu spouštěcího impulsu (tedy konkrétního povolovaného investičního záměru) o několik řádů. Často přitom je možnost technického řešení limitována přírodními faktory (např. spádem kanalizace do Modřic). Analýza hydrologických poměrů je jedním z důvodů pro vyloučení zástavby v některých základních krajinářských celcích (viz. výkres Vx3: EKOLOGICKÁ ZONACE ÚZEMÍ). Zástavba hydrologické poměry obecně zhoršuje - negativní účinek zpevněných ploch nelze kompenzovat realizací retenčních nádrží na dešťovou vodu. Toto opatření může částečně zlepšit kulminační odtokové charakteristiky, ale přirozenou retardaci srážkové vody v území nemůže plně nahradit. V mikropovodích vzniká deficit obvyklých srážkových úhrnů, které jsou odváděny do kanalizace. Ta zpravidla vody smísí a na technicky vhodném místě je "odlehčuje" do recipientu: dešťovou vodu z nivy víceméně bezpečně odvede, ale nenahradí ji. Navíc je při tom srážková voda zpravidla kontaminována cizorodými látkami. Pokud jde o problémy, vyvolávané zemědělskou výrobou v polních tratích, představuje nejjednodušší způsob obnovy původních krajinně-ekologických vlastností doplnění současné struktury krajiny o vegetační prvky. Jejich racionálním uspořádáním lze dosáhnout optimálního rozdělení délky pozemků ve směru po spádnici tak, aby byla obnovena krajinotvorná proporce plužiny. Výsledky, uvedené v tab.č.4. dokumentují důsledky krajinné struktury pro řadu dalších významných vlastností prostoru a pro zdůraznění vzájemných souvislostí mezi ochranou krajinného rázu a dalšími potřebnými funkcemi území 6. OCHRANA PROSTUPNOSTI ÚZEMÍ Význam zemědělských a lesních účelových komunikací spočívá primárně v jejich dopravní funkci a v možnosti procházet krajinou různými směry a dosahovat jednodušeji cíle cesty. Mimo toho však mají účelové komunikace i krajinotvorné a krajinně-ekologické účinky. Cestní síť účelových komunikací představuje další z polyfunkčních krajinných prvků (plní funkci protierozní, hydrologickou, může představovat integrovanou krajinnou stopu s biokoridorem, otevírá pohledy záměrných i nezáměrných kompozic, atd.). Účelové komunikace jsou často doprovázeny svodným nebo zasakovacím příkopem, dělí táhlé svahy ve směru po spádnici, apod. Nepředstavují přitom často žádné těžké terénní úpravy zářezy, odřezy, násypy působí proto v terénu měkce a lehce. Především síť zemědělských účelových komunikací je narušována novou urbanistickou strukturou v zastavovaném území a v oblasti zahrádkářských osad. I dnes se jeví původní struktura cestní sítě plužiny jako logická a funkční. Studie proto navrhuje vybrané trasy účelových komunikací jako nezastavitelné - schematicky jsou označeny pro každý řešený katastr ve výkrese Vx.4 jako významné a nezrušitelné vstupy do volné krajiny. 12

Narušení cestní sítě se projevuje jak ve ztrátě příznivých hydrologických poměrů, tak i v narušení typické velikostní a tvarové skladbě pozemků (zrnitosti území). Představu o hustotě cestní sítě v dnešním stavu si lze učinit z výkresu č. 1 (VYUŽITÍ ÚZEMÍ A STRUKTURA KRAJINNÝCH PRVKU, Vx.1). Počet významných vstupů do volné krajiny při srovnání jednotlivých řešených okrajových částí města Brna uvádí graf: Tab.č.5: Počet vstupů do území MAPOVÁ SEKCE VSTUPY DO ÚZEMÍ Bosonohy 17 Brněnské Ivanovice, Holásky, Přízřenice 9 Tuřany, Dvorska 11 Chrlice 8 Kníničky, Komín 18 Líšeň 14 Maloměřice, Obřany 15 Slatina 6 Žebětín 18 Bosonohy Brněnské Ivanovice, Holásky, Přízřenice Tuřany, Dvorska Chrlice Kníničky, Komín Líšeň Maloměřice, Obřany Slatina Žebětín 13

7. HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU ÚZEMÍ V následujícím přehledu je sestaven sumář pracovních kroků a operací nutných k analýze krajinného rázu, k posouzení jeho dochovalosti v konkrétním území a dále potřebných pro formulaci návrhu regulačních prvků. Uvedený přehled vychází z metodiky pro hodnocení krajinného rázu (Löw, Kučera) 5. Metodika je založena na poznatku, že krajinný ráz území se odvíjí v prvé řadě od trvalých ekologických podmínek a krajinně-ekologických režimů v prostoru, tedy od základních přírodních vlastností krajiny. V těchto rámcích je krajinný ráz dotvářen 12 až vytvářen 13. Krajinný ráz je vytvářen souborem typických přírodních a člověkem vytvářených znaků, které jsou lidmi vnímány a určitý prostor pro ně identifikují. Typické znaky krajinného rázu tedy vytváří obraz dané krajiny. Typické znaky krajinného rázu jsou vytvářeny : přírodními podmínkami území krajinotvornými způsoby využívání území Různé kombinace typických znaků vytváří různé typy krajinného rázu (krajinné typy). Různá míra dochovalosti typických znaků podmiňuje hodnotu krajinného rázu v jednotlivých částech území. Elementárním prostorem pro hodnocení dochovalosti typických znaků krajinného rázu je základní krajinářský celek (ZKC) 14. Je to individuální prostor vymezený pohledovými bariérami, který je uvnitř sebe pohledově spojitý z více než jednoho pozorovacího stanoviště. Základní krajinářské celky jsou hodnotícími rámci krajinného interiéru; nadřazené krajinářské celky (NKC) pak jsou hodnotícími rámci krajinného exteriéru. Základní postup definování krajinného rázu a jeho ochranu: A) Určení typu krajinného rázu a jeho prostorové vymezení B) Vyhodnocení dochovalosti krajinného rázu v jednotlivých NKC C) Určení způsobu ochrany krajinného rázu Základní krajinářské celky (ZKC) považujeme za rozhodující skladebné jednotky pro ochranu a tvorbu krajinného rázu. Jeho typické znaky, které jsou vnímány zblízka - (např. vnitřní prostředí lesa, či louka obklopená lesem) vytváří krajinný interiér, celkový charakter a uspořádání ZKC v území vytváří krajinný exteriér. Základní krajinné celky mohou být nejen pohledově uzavřené, ale i polootevřené (uzavřená je alespoň polovina obvodu) a otevřené (typická jsou pobřeží velkých vodních ploch - pevně je uzavřena pouze jedna strana). Uzavřené ZKC jsou typické pro údolí, a nivy s větrolamy, polootevřená jsou např. boční údolí a úpady, amfiteátry přírodní i urbanistické, spádnicově členěné svahy a pod. Otevřené ZKC jsou zejména na rovných a vypouklých čelech svahů na březích vodních nádrží atd. Znamená to tedy, že za ohraničení základního krajinářského celku lze považovat i volné výhledy na vzdálenější krajinu. Pro vnímání ZKC je významná i lidská schopnost vnímat krajinu v dostatečné podrobnosti. Rozeznávat jednotlivé krajinné prvky lze v závislosti na meteorologických situacích do vzdálenosti 2 km. Znamená to tedy, že základní krajinářský celek by neměl být větší než 2 km. U polootevřených a otevřených krajinářských celků se - s výhledy často v pohledově 12 krajiny přírodní 13 krajiny antropicky přeměněné lidskou činností 14 pro každý katastr jsou vymezeny ve výkrese Vx.2 14

identifikovatelné vzdálenosti - objevují další části krajiny (např. protilehlé svahy): ač prostorově oddělené, tvoří součást NKC. Každá část krajiny tak může mít význam nejen pro svůj vlastní prostor, ale i pro jiné ZKC. Tyto pohledově exponované polohy tak vytváří vedle ZKC druhou vrstvu pohledových vztahů v daném území. Nad 3 km již rozhodně nejsme schopni vnímat krajinné detaily a v pohledech se mohou uplatňovat pouze horizonty a základní dominanty nadřazených krajinářských celků. ZKC se tedy v první fázi vymezí na základě reliéfu. V území s dramatickým reliéfem je o vymezení ZKC rozhodnuto jednoznačně (Bosonohy, Líšeň, Obřany), v území s reliéfem plochým je nutno na základě terénních průzkumů vymezit i ostatní pohledové bariéry, tvořené většinou kompaktními liniemi vzrostlých dřevin, stavbami a antropogenními násypy (Chrlice, Holásky). Obdobně se vymezí příslušné pohledově exponované polohy. ZKC jsou významné i pro definici dosud opomíjených sousedských vztahů (z hlediska pohledového ovlivňování) a zároveň vymezuje relativně dobře skupiny občanů, kterých se různé činnosti v daném prostoru týkají. Pohledově exponované polohy jsou významné pro mnohonásobný účinek v případě změny jejich stavu. 7.1. VYMEZENÍ TYPŮ KRAJINNÉHO RÁZU V řešeném území lze rozlišit 3 typy krajinného rázu v členění podle LÖWA 15. Jsou to: 17.CZ2.9: krajina říčních niv pravěké sídelní krajiny pannonica (Chrlice, Přízřenice, Dolní Heršpice, Holásky, část Brněnských Ivanovic) 11.CZ1.4: krajina zaříznutých údolí středověké sídelní krajiny hercynika (údolí Svratky v Komíně a Kníničkách, údolí Svitavy v Obřanech a Maloměřicích, údolí Říčky v Líšni) 11.CZ1.2: lesopolní středověká sídelní krajina hercynika (Bosonohy, plošina Líšně, Slatiny, Tuřan, Dvorska, části Chrlic a Brněnských Ivanovic na Černovické (Tuřanské) terase Krajinný typ (resp. typ krajinného rázu) je charakteristický souborem typických přírodních a člověkem vytvářených znaků, které jsou lidmi vnímány a určitý prostor pro ně identifikují. Typické znaky krajinného rázu vytváří obraz dané krajiny - jejich definice pro jednotlivé řešené katastry je obsahem hlavních výkresů Vx.1 a Vx.2. Dochovalost typických znaků v jednotlivých základních krajinářských celcích dokumentují krycí listy k mapovým sekcím. Hlavní regulační prvky pro ochranu dochovaných znaků krajinného rázu uvádí výkres Vx.4. Následující část této kapitoly uvádí hlavní krajinotvorné faktory, které jsou pro všechny tři vymezené krajinné typy společné: 7.2. PŘÍRODNÍ RÁMCE Přírodní a ekologická charakteristika Brna a jeho okolí je obsahem řady známých dokumentů (Platného územního plánu z roku 1994 16, Generelu zeleně města Brna, Generelů ÚSES, apod.). Proto není nutné ji v této studii opakovat. V grafickém tvaru shrnuje EKOLOGICKÉ RÁMCE diferenciace území do NKC, které obsahuje výkres č.2 (legenda k výkresu uvádí vztah NKC k příslušné biochoře). Biochora jako typologická prostorová jednotka 17 - vyjadřuje typickou kombinaci typů ekosystémů v území v závislosti na prostorových (chorických) vztazích mezi nimi. 15 Löw, J.: Přírodní podmínky krajiny Brna z hlediska kompozičního (průzkumy a rozbory ÚPN města Brna, 2004) 16 Vyhláška Magistrátu města Brna č.16/1994 17 biogeografická diferenciace území v geobiocenologickém pojetí, srov. Culek (1995), srov. Buček a Lacina (1999) 15

Diferenciace území do biochor významně ovlivňuje vymezování nadřazených krajinářských celků (NKC), protože podstatou obou vymezení je geomorfologická diverzita území. 7.3. KRAJINOTVORNÉ ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ V silně urbanizovaném prostředí okrajových částí města Brna vliv a význam přírodních rámců poněkud ustupuje do pozadí před antropogenními vlivy urbanizace. Vyžadované funkce, které jsou podmínkou pro fungování města (technická vybavenost území, dopravní síť, změna hydrických poměrů), vyvolávají nevratné změny přírodních rámců. V krajinném obraze města vyvolává urbanistický rozvoj negativní i pozitivní důsledky. Mezi negativní lze zařadit změny reliéfu výškovými hladinami staveb (zastavěné pohledové horizonty), změnu krajinné struktury, změnu zrnitosti ploch, zvýšenou heterogenitu území, druhotnou fragmentaci. Přirozený kontrast mezi krajinnými prvky je nahrazen kontrasty urbánními. Mezi pozitivní změny krajinného obrazu lze zařadit vznik uměleckých staveb, architektonických dominant a charakteristického panoramatu města. Z uvedených důvodů je hodnocení krajinného rázu okrajových částí města Brna rozděleno do dvou odlišných částí: A) hodnocení záměrných kompozic města B) hodnocení nezáměrných kompozic Vycházíme přitom z předpokladu, že urbanistický rozvoj je cílevědomá a řízená činnost, v níž navazují jednotlivé vývojové etapy na sebe. Např. radiály císařských silnic: Vídeňská, Olomoucká, Veveří, Kuřimská (tř. Lidická Štefánikova Palackého Banskobystrická T.Novákové), Tuřanská (resp. Kaštanová Revoluční Spirkova Sokolnická) jsou i dnes součástí městského dopravního systému jako základní prostorotvorný a město organizující princip. A to i v případě, že fyzicky probíhají v mírně posunuté stopě (Ostravská, Heršpická, Hradecká, D2, apod.). ZÁMĚRNÉ KOMPIZICE hodnotíme jako charakteristické pohledy a panoramata vytvářené cílevědomou stavební činností. Jejich existenci umožňují jednotlivé architektonické a historické dominanty města, ale také např. trasování okružních nebo radiálních komunikací, z nichž se tyto pohledy CÍLENĚ otevírají. NEZÁMĚRNÉ KOMPOZICE na druhou stranu představují vedlejší produkt vývoje harmonické kulturní krajiny. Vznikají jako projev krajinné struktury, zrnitosti, kontrastu mezi jednotlivými krajinnými prvky, jako projev jejich heterogenity, vytvářející charakteristickou fragmentaci prostoru. Tyto projevy pak zákon 18 souhrnně označuje jako harmonické měřítko. 18 12, odst.1 zák.č.114/1992 Sb. 16

Foto 1: Záměrná výšková kompozice 7.4. TYPICKÉ ZNAKY KRAJINNÉHO RÁZU Z použité metodiky pro hodnocení krajinného rázu vyplývá definice typických znaků - lze je diferencovat na úrovni krajinného exteriéru i interiéru. Typické znaky na úrovni krajinného exteriéru vytváří zpravidla: 1. reliéf mezo a makroformy (tvary, velikost vyvýšenin, sníženin a plošin, jejich vzájemné kombinace, povaha tvarových prvků) 2. struktura ploch typ plužiny (úseková, traťová, lánová atd.) typ sídla (návesní, silniční, řádková atd.) struktura kultur (lesy listnaté a jehličnaté, zemědělské kultury, vodní plochy atd.) 3. uspořádání ploch, hran a linií způsob členění ploch (bloky s jedním pozemkem, bloky s pásovými pozemky, bloky se solitéry, řídké sady a pod.) měřítko ploch (velkovýrobní, malovýrobní, obytné, přírodní a pod.) orientace hran a linií (horizontální, spádnicové, šikmé atd.) 4. struktura hran a linií druh hran a linií (cesty, úvozy, strže, meze, větrolamy vodní toky atd.) vegetační doprovod linií (zapojené stromové patro, keřové patro, travnato-bylinné patro) 5. sídelní struktura 17

poloha sídel a pohledová exponovanost (vrcholová, údolní, ve svahu atd.) charakter osídlení (sevřená zástavba, řádková, dvorcová, rozptýlená, samoty apod.) výšková hladina staveb (přízemí, 2.NP a pod.) orientace stavebních čar (horizontální, spádnicové, šikmé atd.) Typické znaky na úrovni krajinného interiéru zpravidla vytváří: 6. vnitřní charakteristiky ploch a linií uspořádání interiérů lesa a ostatních stromových formací (přítomnost keřového a bylinného patra apod.) vnitřní struktura otevřených ploch (přítomnost solitérních dřevin, typické kombinace plodin atd.) vnitřní uspořádání linií (etážovitost, prostupnost atd.) 7. charakteristické znaky staveb objemy staveb (hákové či sevřené půdorysy, proporce, tvary otvorů atd.) - tvary střech (sedlové, ploché, pultové, sklony střech atd.) typické materiály (a od nich se odvíjející tvarosloví, povrchové úpravy atd.) oplocování (typy plotů a jejich používání) 8. typické identifikační detaily význačné znaky a typy staveb (barevnost fasád, typy a formy řešení drobných staveb) typické přírodní akcenty (typické dřeviny, tvary mikroreliéfu atd.) Uvedený přehled neznamená že ve všech typech krajinného rázu jednotlivé typické znaky hrají zásadní význam. Např. barevnost staveb je u některých typů bezcenná, u některých však může být i hlavním znakem. Výběr opravdu typických (a tedy hodných ochrany) znaků je proto individuální. Vzhledem k charakteru řešeného území jsou proto v grafickém řešení detailně analyzovány především ty znaky krajinného rázu, které umožňují vznik záměrných i nezáměrných kompozic: reliéf, jeho hypsometrická analýza, rozbor pohledových dominant a charakteristiky významných pohledů a panoramat (Vx.2, V10.5, Tab.x.2, Tab.10.5) struktura ploch a krajinných prvků (Vx.1, Tab.x1) uspořádání ploch, hran a linií: tvar, velikost, délka 19 (tab.x3) funkce hran a linií 15 sídelní struktura charakteristická poloha sídla v reliéfu (Vx.2, Tab.x2, tab.9 v kap. 7.5.3.) V této části průvodní zprávy jsou stručně vysvětlena teoretická východiska a metody pro hodnocení vybraných typických znaků. Typické znaky krajinného rázu jsou podrobně charakterizovány v legendě mapových listů u každé příslušné mapové sekce a dále v krycích listech v kap. 9. takto: Území je na jednotlivých výkresech podrobeno analýze z hlediska dochovalosti typických znaků krajinného rázu. Analýza je vyjádřena na každém výkrese v ZÁVĚRECH 21. Pro významné segmenty řešeného území - tvz. nadřazené krajinářské celky (NKC) jsou pak závěry shrnuty v krycím listu mapové sekce. Hranice základních i nadřazených krajinářských 19 výkres pod označením 03 je obsažen pouze v digitálním formátu ÚTP 18

celků uvádí (v jednotlivých mapových sekcích) výkres Vx.2. krajinářských celků uvádí také výkres Vx.4 Pro hodnocení byly použity obvyklé metody a stupnice: A) Význam: zásadní - odstraněním dojde k zániku krajinného fenoménu a kvality určující - odstraněním dojde k celkové změně charakteru/výrazu krajiny doplňující - odstraněním dojde ke změně některé z vlastností prostoru B) Cennost: jedinečná - výskyt ojedinělý v rámci státu význačná - vzácně se vyskytují i na jiných lokalitách běžná - hodnota se vyskytuje ve všech podobných oblastech C) Projev: pozitivní x negativní x neutrální Hranice nadřazených 7.5. VYHODNOCENÍ DOCHOVALOSTI KRAJINNÉHO RÁZU 7.5.1. STRUKTURA PLOCH Pro hodnocení krajinné struktury bylo území uvnitř základních krajinářských celků rozčleněno na tvz. krajinné prvky. Za krajinný prvek považujeme segment krajiny odlišitelný od sousedních ploch rozdílným ekotopem, mírou antropogenního narušení nebo stupněm ekologické stability. 7.5.1.1. lesní plochy: plochy lesního půdního fondu a plochy určené k plnění funkcí lesa podle terénního průzkumu 7.5.1.2. zemědělské plochy bez trvalé vegetace: zemědělsky využívané plochy orné půdy, i plochy dočasně opuštěné 7.5.1.3. trvalé travinno-bylinné porosty: louky a pastviny podle mapy evidence nemovitostí a terénních průzkumů 7.5.1.4. sady a zahrádkářské osady: velkoplošné sady nebo zahrady bez přímé vazby na objekty trvalého bydlení; plochy s rekreačními chatami a zahradními domky v soustředěných a vyhlášených lokalitách 7.5.1.5. zahrady a záhumenní tratě: plochy zahrad podle mapy evidence nemovitostí a terénních průzkumů, záhumenice; vždy s přímou vazbou na objekty trvalého bydlení 5.5.1.6. plochy s trvalou dřevinnou vegetací: ostatní plochy podle evidence nemovitostí, porosty nebo skupinami dřevin potvrzené terénním průzkumem 7.5.1.7. komunikace a zpevněné plochy 7.5.1.8. zastavěné plochy: stavební parcely s přilehlými (přislučkovanými) pozemky, ostatní plochy podle evidence nemovitostí se zpevněným povrchem (štětovaným, živičným nebo betonovým) 7.5.1.9. vodní plochy a toky 19

7.5.1.10. rekreační a sportovní plochy: plochy se sportovišti, sportovní areály V prostorové analýze v GIS 20 jsou sdruženy krajinné prvky do 3 skupin takto: A) drobná držba: 5.5.1.4. + 5.5.1.5. B) trvalé kultury a porosty: 5.5.1.3. + 5.5.1.6. C) zastavěné a zpevněné plochy: 5.5.1.7. + 5.5.1.8. + 5.5.1.10 Hranice mezi uvedenými skupinami krajinných prvků jsou výrazně odlišné a vytváří zřetelný kontrast ve struktuře krajiny. Zastoupení krajinných prvků uvádí Tab.x.1 i legenda výkresu Vx.1. Vyplývá z ní typický poměr krajinných prvků v území. Závěry 21 shrnuje tab.č.6 a následující graf: Tab.č. 6: Krajinná struktura řešeného území MAPOVÁ SEKCE KRAJINNÁ STRUKTURA les orná drobná držba trvalé porosty vodní pl., toky zastavěné, zpevněné [%] [%] [%] [%] [%] [%] Bosonohy 35,02 31,23 20,49 5,49 0,08 7,69 Br.Ivanovice, Holásky, Přízřenice 1,68 48,09 14,06 18,84 1,92 15,41 Tuřany, Dvorska 71,39 14,36 3,95 0,17 10,13 Chrlice 0,52 72,84 6,06 6,63 0,96 13,02 Kníničky, Komín 13,49 30,41 18,71 17,48 7,63 12,28 Líšeň 38,57 33,64 11,21 7,30 1,34 7,94 Maloměřice, Obřany 33,08 10,77 21,72 27,26 0,81 6,36 Slatina 65,93 13,36 12,58 8,13 Žebětín 39,53 31,60 12,02 10,48 0,47 5,9 les orná zahrady trvalé porosty vodní pl., toky zastavěné, zpev. Žebětín Slatina Maloměřice, Obřany Líšeň Kníničky, Komín Chrlice Tuřany, Dvorska Brněnské Ivanovice, Dolni Heršpice, Holásky, Přízřenice Bosonohy 20 výměru ploch pro analýzu uvádí tab.č.2 na str.7 této průvodní zprávy. Počet ploch uvádí v každé mapové sekci výkres Vx.1 21 závěry jsou číslovány jedinou vzestupnou řadou pro každou mapovou sekci. První číslo ve dvojčíslí udává zdroj závěru (č.výkresu), druhým je pořadové číslo závěru. Např.: Závěr 1.1. = první závěr (z výkresu Vx.1); Závěr 2.5.= celkem pátý závěr (z výkresu Vx.2) 20

Graf dokumentuje rozdíly v krajinné struktuře jednotlivých krajinných struktuře krajiny. typů v sekundární katastry původní lesopolní středověké sídelní krajiny hercynika 22 vykazují ve svém vývoji plynulý pokles výměry lesa směrem k sídlu. Křivka má u všech velmi podobný tvar měkké vlny u krajina říčních niv pravěké sídelní krajiny pannonica 23 je vývoj o mnoho strmější a tvar křivek vyjadřuje rychlost odlesňování Krycí listy mapových sekcí umožňují srovnat (na základě údajů, uvedených v legendě výkresů Vx.1) poměr hektarové výměry sídelního jádra obce (= 1) k ostatním složkám krajiny takto: sídlo : les : orná : drobná držba : krajinná zeleň : ostatní přírodní prvky 24 Údaje lze interpretovat takto: zcela plochá křivka vyjadřuje území silně urbanizované zvýšení hodnot v oblasti zastavěné a zpevněné plochy signalizuje jejich převahu nad přírodními složkami krajiny extrémy v oblasti orná půda vyjadřují sice vysoké procento zornění, ale současně převahu nezastavěných území Tab. č.7: Podíl krajinných prvků vzhledem k zastavěné části území MAPOVÁ SEKCE les orná půda drobná držba přírodní prvky zastavěné plochy modul [ha] Bosonohy 12 10 7 1 1 16 Br.Ivanovice, Holásky, Přízřenice 0,5 10 3 4,5 1 40 Tuřany, Dvorska 0 25 5 0,65 1 20 Chrlice 0,15 22 1,5 1 1 31 Kníničky, Komín 4 9 5,5 7,5 1 31 Líšeň 10 10 4 2 1 44 Maloměřice, Obřany 15 5 10 13 1 15 Slatina 0 65 13,5 12 1 2 Žebětín 16 15 5 4,5 1 23 POZNÁMKA: Údaje za mapovou sekci SLATINA jsou značně zkreslené výběrem řešeného území (podíl zastavěného území činil jen 2 ha) 22 11.CZ1.2. 23 17.CZ2.9. 24 travní porosty, travinno-bylinná lada, vodní plochy a toky 21

70 60 50 40 30 20 10 0 les orná půda drobná držba přírodní prvky zastavěné plochy Br.Ivanovice, Holásky, Přízřenice Bosonohy Žebětín Slatina Maloměřice, Obřany Líšeň Kníničky, Komín Chrlice Tuřany, Dvorska 7.5.2. VELIKOST PLOCH Pro strukturu a zrnitost ploch je významným znakem krajinného rázu typická velikost ploch každé ze sledovaných funkcí. Zrnitost území je funkcí velikosti a tvaru pozemků. Zrnitost území má úzký vztah k pojmu KRAJINNÁ MATRICE 25. Obecně je v krajinné ekologii považována za krajinnou matrici ta složka, které je v prostoru nejrozšířenější. Teoreticky by krajinnou matrici mohly být na okraji města i brownfields. Taková interpretace není pro ochranu nebo dotváření krajinného rázu nijak užitečná. Proto za krajinnou matrici označujeme základní (přírodní) strukturu území. Proměňováním této struktury vznikají dnešní funkční plochy. Uvedení autoři 21 používají pro vysvětlení tento příklad: Bílá kráva má na sobě červené skvrny - kolik je potřeba skvrn, aby se kráva stala červenou? Bílá barva tvoří matrici, červená představuje dnešní funkční plochy. V kulturní krajině je dnes tolik červených skvrn, že se krajinná matrice téměř ztrácí - je viditelná pouze ve fragmentech, prorůstajících do dnešní struktury ploch. Krajinná matrice však dále ovládá všechny krajinné procesy a projevuje se mimo jiné určitými přírodními limity pro tvarové a velikostní uspořádání ploch. Tyto přirozené limity zpravidla reflektuje historicky vzniklá struktura polních tratí (pozemkových bloků), která zůstává neměnná i při atomizaci půdní držby vlivem dědictví, prodeje, směny apod. Takto vzniklou krajinnou strukturu označujeme jako zrnitost území. Zrnitost je zdánlivě formálním projevem, ve skutečnosti však pod povrchem odráží prostorovou logiku krajinných procesů. Pro hodnocení byly použita data z výřezu Digitální mapy města Brna (DMB). Velikost pozemků každého charakteristického krajinného prvku je vyjádřena aritmetickým průměrem podle výkresu Vx.1. v souboru tabulek x.1. Analýza zrnitosti území byla prováděna na všech krajinných prvcích 7.5.1.1. až 7.5.1.10, ale v krycích listech (kap. 9) je pro zjednodušení provedeno další shlukování do 5 základních kategorií, v nichž se může 25 Forman a Godron, Krajinná ekologie, Academia Praha, 1993, str.91 22

rozdílná zrnitost projevovat: zastavěné plochy záhumenice krajinná zeleň, přírodní a vodní prvky orná půda (mimo záhumenice) plochy určené k plnění funkce lesa Srovnání velikostních kategorií uvedených 5 skupin krajinných prvků v jednotlivých okrajových částech města Brna uvádí tab.č.8. Na vývoji velikostní struktury je nejzajímavější odlišný vývoj velikosti pozemků orné půdy v jednotlivých katastrech. Na otázku, zda se zde více projevuje vliv ekologických rámců, nebo spíše vliv používaných zemědělských technologií, tento ÚTP nemůže odpovědět. Rozhodně ale získané výsledky ovlivňují zrnitost území a jeho krajinný obraz. POZNÁMKA: Uvedená velikostní struktura pozemků se na lesní plochy vztahuje jen omezeně, protože jejich vnitřní zrnitost není závislá na pozemkových hranicích, ale spíše na rozdílech ve druhové skladbě a věkové struktuře. Tab.č.8: Průměrná velikost funkčních ploch MAPOVÁ SEKCE les orná půda drobná držba přírodní prvky zastavěné plochy Bosonohy 7,5 10,5 0,0572 0,6965 0,0171 Br.Ivanovice, Holásky, Přízřenice 1,9 6,7 0,0527 0,1983 0,0190 Tuřany, Dvorska 0,0 5,9 0,0527 0,1255 0,0140 Chrlice 2,5 5,9 0,0430 0,1940 0,0190 Kníničky, Komín 1,8 6,2 0,0405 0,2165 0,0170 Líšeň 6,1 16,3 0,0250 0,0350 0,0060 Maloměřice, Obřany 7,0 11,6 0,0223 0,0312 0,0082 Slatina 0,0 8,4 0,0290 0,2350 0,0120 7.5.3. VÝŠKOVÁ EXPOZICE ÚZEMÍ Základním určujícím znakem krajinného rázu je výškové uspořádání ploch. Pro tuto analýzu byl sestaven výkres Vx.2, vyznačující výškové hladiny řešeného území. Výkres také popisuje polohu katastru ve výškových souvislostech reliéfu města Brna. Údaje jsou shrnuty do souboru tabulek č. 10, které charakterizuje celkem 430 celoměstsky významných pohledů na dominanty města z jeho okrajových částí a naopak. Podrobněji tuto otázku rozvádí kap. Území je rozděleno do 9 výškových hladin podle nadmořské výšky. Pro srovnání dálkových pohledů jsou také ve výkrese Vx.4 uváděny výškové kóty okolních dominant. Shrnutí uvádí následující tabulka, podrobně pak soubor tabulek x.2. (1.2. až 9.2. v tabulkové příloze studie) - první cifra nese označení mapové sekce, druhá cifra druh tabulky: 2 = výšková analýza). Tab.č. 9: Typická poloha sídel v okrajových částech města Brna 23

MAPOVÁ SEKCE hypsometrická analýza [m n.m.] hladin min. max sídlo Bosonohy 8 225 425 250-300 Brněnské Ivanovice, Holásky, Přízřenice 8 185 260 190-200 Tuřany, Dvorska 5 210 235 220-230 Chrlice 6 185 230 185-230 Kníničky, Komín 7 200 375 250-350 Líšeň 9 225 450 250-275 Maloměřice, Obřany 8 200 400 200-250 Slatina 4 225 310 250-275 Žebětín 9 225 450 300-350 Výkres Vx.2 dále obsahuje výškové členění vegetačních horizontů. Navržené regulační prvky pak uvádí výkres Vx.4 Jak bylo uvedeno již v úvodu, jsou typické znaky krajinného rázu podmíněny geomorfologií reliéfu, jeho geologickým vývojem, hydrologickým režimem a historickým využíváním území. Výšková členitost území je v přímé vazbě ke všem těmto faktorům. Ovlivňuje rovněž typické funkční uspořádání ploch v ploché nivě. Při porušení přirozených výškových poměrů reliéfu vznikají problémy vodohospodářské, ekologické i estetické - proto je nutné, aby byla výšková struktura území maximálně respektována. Příkladem krajinářsky (nikoliv sociálně) velmi problematického vývoje osídlení je např. opuštění přirozené hranice zástavby v Líšni nebo v Bystrci (kresba na titulní straně). Foto 2: Sídliště Vinohrady a Líšeň změnila charakter krajinného obrazu Brna 24