Vysoká škola ekonomická v Praze. Diplomová práce. 2007 Juliana Provazníková

Vysoká škola ekonomická v Praze Diplomová práce 2007 Juliana Provazníková

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Hlavní specializace: Podniková ekonomika a management Název diplomové práce: Systém HACCP v konzervárenském podniku Vypracovala: Juliana Provazníková Vedoucí diplomové práce: Ing. Alena Plášková, CSc.

P r o h l á š e n í Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Systém HACCP v konzervárenském podniku jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Ústí nad Labem dne 2. listopadu 2007

Obsah Strana Úvod 1 1 Jakost potravinářských výrobků 3 1.1 Obsah pojmu jakost 3 1.2 Definice jakosti 4 1.3 Potraviny 5 1.3.1 Definice potravin 5 1.3.2 Požadavky na potraviny, hlavní zásady 5 1.3.3 Hodnocení jakosti potravin 6 1.3.4 Zákon o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. 7 ve znění pozdějších předpisů 1.4 Význam kvality výrobků 7 1.4.1 Tlaky konkurence 8 1.4.2 Růst požadavků zákazníků 8 1.4.3 Ekonomické aspekty 9 1.4.4 Vstup České republiky do Evropské unie 10 1.5 Charakteristiky jakosti 10 2 Kontrola jakosti potravin v České republice 13 2.1 Státní zemědělská a potravinářská inspekce 13 2.2 Státní veterinární správa ČR 13 2.3 Orgány hygienické služby 14 2.4 Česká obchodní inspekce 14 3 Nástroje řízení jakosti 15 3.1 Technická normalizace 18 3.2 Zkušebnictví 19 3.3 Certifikace 20 3.4 Metrologie 20 3.5 Zákony vztahující se k jakosti výrobků 21

4 Neregulovaná oblast 24 4.1 Spotřebitelská hnutí 24 4.2 Národní politika podpory jakosti 26 4.3 Program Česká kvalita 27 4.3.1 Cíle programu 27 4.3.2 Značky kvality 28 4.4 Ceny za kvalitu 30 5 Systémy řízení jakosti a kontroly zdravotní nezávadnosti 31 5.1 Definice řízení jakosti 31 5.2 Vývoj systémů zabezpečování jakosti 32 5.3 Systémy managementu jakosti a bezpečnosti potravin 34 5.3.1 Systém HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points) 34 5.3.1.1 Podstata systému 34 5.3.1.2 Způsoby zavádění systému HACCP 35 5.3.1.3 Časové nároky na zavádění a certifikaci systému HACCP 38 5.3.1.4 Náklady na zavádění a certifikaci systému HACCP 39 5.3.1.5 Úloha vedení podniku při zavádění systému řízení jakosti 40 5.3.1.6 Zapojení zaměstnanců 42 5.3.1.7 Znalosti, dovednosti a postoje pracovníků k HACCP 43 5.3.2 BRC (British Retail Consortium), IFS (International Food Standard) 46 5.3.3 Normy ISO 9000 47 5.3.4 Normy ISO 22000 49 6 Konzervárna Ústí, spol. s r.o. 50 7 Současný způsob zabezpečení jakosti 52 8 Proces budování systému kritických bodů 53 8.1 Sestavení a jmenování týmu pro zavedení systému HACCP 53 8.2 Příručka systému kritických bodů HACCP 55 8.3 Vymezení výrobní činnosti a úkolů výrobce 58 8.4 Provedení popisu výrobku 59 8.5 Zjištění očekávaného použití výrobku 59 8.6 Stanovení diagramu výrobního procesu 61

8.7 Potvrzení diagramu výrobního procesu za provozu 61 8.8 Provedení analýzy nebezpečí a posouzení jeho závažnosti a rizika 64 8.8.1 Analýza nebezpečí 64 8.8.2 Analýza závažnosti nebezpečí 65 8.8.3 Analýza rizika nebezpečí 66 8.9 Stanovení (identifikace) kritických kontrolních (ochranných) bodů CCP 66 8.10 Stanovení znaků a hodnot kritických mezí (specifikace kritérií) 68 pro každý kritický bod 8.11 Systém sledování zvládnutého stavu v kritických bodech (monitoring) 69 8.12 Stanovení nápravných opatření pro každý kritický bod 70 8.13 Stanovení ověřovacích postupů plán ověřování 72 8.14 Vypracování záznamů a vedení dokumentace 72 8.15 Ověřování funkce systému verifikace, validace, vnitřní a vnější audit 73 systému HACCP 9 Certifikace a udržování systému HACCP 76 9.1 Certifikace systému HACCP 76 9.1.1 Podmínky pro zahájení certifikačního procesu 76 9.1.2 Schéma postupu posuzování a certifikace 77 9.1.3 Audit 1. stupně předaudit 77 9.1.4 Audit 2. stupně certifikační audit 77 9.1.5 Udělení certifikátu 79 9.1.6 Pozastavení nebo odejmutí certifikátu 80 9.1.7 Opakované posuzování opakovací audit 80 9.2 Udržování systému HACCP 81 Závěr 82 Seznam literatury a pramenů 86 Seznam příloh 87

Úvod Jakost produktů je stále více chápána jako jeden ze strategických faktorů rozhodujících nejen o konkurenční schopnosti podniku, ale i o jeho ekonomické úspěšnosti na světových trzích. Proces globalizace světového hospodářství znamená pro podniky neustále rostoucí konkurenci, která ve svém důsledku představuje nesmírný tlak na ceny produkce, tedy na snižování nákladů a zvyšování kvality. Ekonomicky přežít tudíž může jen ten podnik, který bude produkovat výrobky uspokojující stále rostoucí nároky zákazníků nejen po stránce užitných hodnot, ale i po stránce přiměřené jakosti a v rámci přiměřené ceny. Na trhu tak vedle ceny hraje stále důležitější roli spokojenost zákazníka, což se následně pozitivně odráží ve výsledcích hospodaření firmy. Kvalita dnes již není považována za jednu z hlavních konkurenčních výhod, ale za nezbytný předpoklad přežití firmy v dynamicky se měnícím prostředí na trhu. Myšlení kvality dostává nový rozměr, který říká, že kvalitní produkt může vzniknout jen v dobře řízeném a organizovaném podniku. Péče o jakost výrobků se stává důležitým prvkem řízení ekonomiky ve všech průmyslově vyspělých zemích. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie k 1. květnu 2004, vyvstala nutnost přizpůsobení se v podstatě všech oblastí našeho života evropským standardům. Výjimkou není ani svět jakosti. Hlavním úkolem vrcholového vedení českých podniků, usilujících o proniknutí na zahraniční trhy, se tudíž stává přijímání vhodné strategie a systému, které umožní předčít konkurenci, neboť jednou z podmínek při vstupu našich výrobců na evropské trhy je požadavek doložení záruk o kvalitě výrobku certifikátu kvality. Podmínkou pro získání certifikátu je vytvoření funkčního systému jakosti, který poskytuje dostatečnou důvěru, že podnik je schopen trvale dodávat výrobky v kvalitě požadované jeho zákazníky a podle měnících se nároků tuto kvalitu zlepšovat. Pro návrh projektu zavedení systému tzv. kritických bodů HACCP ve fiktivní firmě Konzervárna Ústí jsem se rozhodla na základě vlastních zkušeností s tímto systémem v jihočeské konzervárně PT servis Tábor, spol. s r.o. Hlavním důvodem k návrhu projektu zavedení právě tohoto systému bylo splnění povinnosti výrobce potravin v souladu se zákonem č. 110/97 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů. Základní povinností výrobce potravin, vyplývající 1

ze zmíněného zákona, je výroba jakostních a zdravotně nezávadných potravin. K zajištění zdravotní nezávadnosti potravin je výrobce povinen určit ve výrobním procesu technologické úseky (kritické body), ve kterých je největší riziko porušení zdravotní nezávadnosti, provádět jejich kontrolu a vést o tom evidenci. K ověření funkčnosti a účinnosti zavedeného systému kritických bodů, pro který je celosvětově užívána zkratka HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points), může výrobce požádat o certifikaci tohoto systému. Certifikace systému kritických bodů (HACCP) je dobrovolná činnost, kterou výrobce dokazuje splnění požadavků nad obvyklý rámec vyžadovaný naší národní legislativou. Dalším, neméně významným důvodem pro výběr systému HACCP byla skutečnost, že systém tzv. kritických bodů, je, na rozdíl od norem ISO, zaměřen především na prevenci zdravotní nezávadnosti - zajišťuje preventivní a systematický přístup k včasné identifikaci nebezpečí zdravotní závadnosti a k zamezení jeho vzniku. Jeho důsledná aplikace tedy výrazně snižuje nejen zdravotní rizika, ale i ekonomické ztráty ve výrobě. Zavedení systému kritických bodů může tedy společnosti Konzervárna Ústí, spol. s r.o., přinést mnoho pozitivních změn. Tento přínos je možno posuzovat ve dvou základních rovinách. V první rovině, jako změny vnitřní, týkající se podnikového systému a změny vnější, které jsou orientovány spíše na prezentaci firmy směrem k zákazníkům a tím k novým trhům. Vnitřní, systémové změny znamenají pro organizaci zásadní změny v systému, mezi které lze řadit například zefektivnění výroby, zkvalitnění vnitropodnikové dokumentace, zavedení nových technologií na eliminaci vad v mezioperačních procesech, zvýšení produktivity práce, konkrétní změny v kontrole kvality, uvědomění si významu kvality, větší spokojenost zaměstnanců, lepší pracovní kázeň a morálka, statistické vyhodnocování chyb v průběhu výroby, nápravná opatření, apod. Vnější změny jsou orientovány spíše na prezentaci firmy směrem k zákazníkům a tím k novým trhům: lepší prezentace firmy, zvýšení konkurenční výhody, nové trhy, noví zákazníci, růst jejich spokojenosti, apod. Zavedení systému řízení jakosti, jehož smyslem a cílem je mj. právě zvýšení konkurenceschopnosti, umožní společnosti Konzervárna Ústí, spol. s r.o. přežít, lépe uspět, resp. prosadit se i na světových trzích, šanci stát se součástí mezinárodního obchodu. 2

1 Jakost potravinářských výrobků 1.1 Obsah pojmu jakost Péče o jakost výrobků, která začala vystupovat do popředí v souvislosti se zaváděním hromadné sériové výroby, je důležitým prvkem řízení ekonomiky ve všech průmyslově vyspělých zemích. Kvalita produktů je do značné míry nejen měřítkem technické vyspělosti státu, ale i důležitým ukazatelem mezinárodních ekonomických vztahů. Lze ji označit za složitý systém s mnoha strukturami, klasifikačními aspekty a značným počtem prvků lidské práce. O výrobku nebo službě lze zjednodušeně říci, že má odpovídající jakost, je-li s nimi zákazník spokojen. Spotřebitel neustále porovnává míru uspokojení vzniklé spotřeby s vynaloženými zdroji (hmotnými i nehmotnými aktivy, prací, časem). Hodnotu tudíž můžeme definovat jakou součet užitků hmotných i nehmotných charakteristik produktu vzhledem k ceně, kterou zákazník musí zaplatit. Zákazník bude kupovat takové produkty, kde cena užitek. Hodnotu pro zákazníka lze dále rozdělit do dílčích kategorií, jako je výkon, spolehlivost, design a přidané funkce produktu, záruční a pozáruční servis, pověst firmy. atd. Míra splnění požadavků zákazníka tedy rozhoduje o velikosti kvality, kterou zákazník danému produktu přisoudí. Při zabezpečování jakosti výrobků je úkolem výrobce poznat požadavky zákazníků, najít ke každému požadavku jeho nositele, určit hodnoty charakteristik jakosti a zabezpečit tuto požadovanou kvalitu výrobků výrobně. Kromě zákazníků kladou na kvalitu výrobků požadavky i další subjekty, jako je stát, samotní vlastníci, dodavatelé, vlastní zaměstnanci, ale i jiné kompetentní orgány a organizace, např. pojišťovny, banky apod. Pojem kvalita obsahuje vše, co k výsledku vede. Hovoříme tudíž nejen o kvalitě výrobku či služby, ale též o kvalitě procesů, zdrojů a v neposlední řadě o kvalitě systému managementu. Všechny tyto roviny se navzájem podmiňují a doplňují. 3

Kritérii kvality výsledného produktu tedy jsou: kvalita návrhu (koncepce) produktu, kvalita všech navazujících procesů (zásobování, výroby, balení, skladování, dopravy, servisu apod.), kvalita použitých zdrojů v procesech, ale i kvalita firmy, která produkt nabízí. 1 1.2 Definice jakosti Jakostí dle platných definic rozumíme: to, co za ni považuje zákazník (Armand V. Feigenbaum); způsobilost pro užití (Joseph M. Juran); shodu s požadavky (Philips B. Crosby); minimum ztrát, které výrobek od okamžiku své expedice společnosti způsobí (Genichi Taguchi); splnění nebo překračování očekávání zákazníka při ceně, která představuje pro zákazníka hodnotu (H. J. Harrington); stupeň splnění požadavků souborem inherentních znaků (norma ČSN EN ISO 9000); soubor charakteristických vlastností jednotlivých druhů, skupin a podskupin potravin a tabákových výrobků, jejichž limity jsou stanoveny zákonem a prováděcími vyhláškami (zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů). V praxi je však pojem jakosti daleko širší, neboť v sobě zahrnuje celou škálu dalších jakostních znaků a kritérií, o kterých rozhoduje a určuje si je výrobce sám. Tato kritéria mohou, ale nemusí být obsažena v doporučujících jakostních normách, technických podmínkách a technologických postupech vydávaných výrobcem (např. podnikových normách). Požadavky na jakost jsou určovány trhem, který vede k nutnosti chápat jakost co nejkomplexněji, tzn. nejen jako způsobilost vyhovět přesně definovaným požadavkům zákazníka, ale i jeho nevysloveným potřebám, zájmům a přáním. Nesprávné je tedy zužovat jakost jen na soulad s technickou normou. 1 Zdroj: CD VŠE Praha Učební pomůcky pro volitelné předměty Kvalita produktů v podnikání 4

1.3 Potraviny 1.3.1 Definice potravin Podle definice mezinárodních organizací FAO/WHO je ve smyslu vydaného Codexu alimentarius potravinou jakákoliv látka nebo výrobek, opracovaný, částečně opracovaný nebo neopracovaný, určený ke spotřebování (požití) člověkem. Tato definice zahrnuje všechny výrobky určené k přímé lidské spotřebě včetně nápojů a rovněž všechny látky používané při výrobě, přípravě a zpracování potravin včetně surovin, přísad a kontaminujících látek a rezudií v nejširším slova smyslu. 1.3.2 Požadavky na potraviny, hlavní zásady Aby potraviny vyhovovaly uvedeným definicím, musí svými vlastnostmi vyhovovat základním zásadám a požadavkům, které jsou uvedeny jak v mezinárodních, tak i domácích právních normách. V České republice je to zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů, včetně prováděcích vyhlášek, které jsou vydávány Ministerstvem zemědělství (zejména tzv. komoditní vyhlášky, které stanovují požadavky na jednotlivé druhy potravin) a Ministerstvem zdravotnictví, které stanovuje zdravotní požadavky na potraviny (zejména chemické a mikrobiologické). Dále jsou to státní technické normy (ČSN) a další vyhlášky a směrnice vydané Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem zemědělství, Státní veterinární správou, popř. některými dalšími státními organizacemi. Z hlediska mezinárodního obchodu je to zejména Codex alimentarius, který představuje soubor požadavků a zásad pro všechny druhy potravin a je závazný pro země, které tento kodex přijaly a dále v našich podmínkách i předpisy Evropského společenství. Codex alimentarius byl z velké části akceptován i do legislativy Evropské unie, která ve svých předpisech týkajících se potravin věnuje otázkám jakosti a zdravotní bezpečnosti potravin a zemědělských produktů velkou pozornost. Také v naší novelizované legislativě je na tomto úseku snaha se těmto předpisům maximálně přizpůsobit. 5

Hlavní zásady, kterým by měly potraviny vyhovovat tak, aby zajišťovaly základní požadavky týkající se zdravotní bezpečnosti a způsobilosti k lidské spotřebě, lze v obecné rovině formulovat zhruba takto: potraviny musí být zdravotně nezávadné a musí mít potřebnou biologickou hodnotu; nesmějí být neznámého původu; k výrobě a úpravě potravin se smí používat cizorodé látky, barviva, konzervační látky, aromatické látky a jiné přísady jen toho druhu a v takovém množství, které je povoleno a za podmínek stanovených právními předpisy ČR; veškeré dovážené potraviny musí vyhovovat předpisům ČR. 1.3.3 Hodnocení jakosti potravin Metody používané při posuzování a hodnocení jakosti potravin jsou velmi široké a mohou být jak subjektivní (smyslové), tak i objektivní (laboratorní): Smyslové hodnocení potravin Při smyslovém (senzorickém, organoleptickém) hodnocení potravin jsou kontrolovány jednotlivé jakostní znaky (vůně, chuť, barva, konzistence, tvar a velikostní vyrovnanost, vzhled na povrchu včetně obalu, vzhled na řezu, značení výrobku, popř. hmotnost či množství), které jsou dány platnými normami, předpisy nebo standardy a jsou pro daný typ výrobku nebo druh potravin charakteristické. Chemické hodnocení potravin Předmětem kontroly je chemické složení (obsah vody, sušiny, tuku, bílkovin, sacharidů, anorganických látek, NaCl, obsah cizorodých látek a dalších chemických látek, přítomnost některých škodlivých látek z prostředí, tzn. např. těžkých kovů, dusitanů apod.) jednotlivých výrobků, při čemž je kladen důraz na obsah těch látek, které významně ovlivňují jakost a zdravotní nezávadnost potravin. Pokud jde o zdravotní nezávadnost, určuje výrobci povinnost sledovat závazné ukazatele vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 52, 53 a 54/2002 Sb., stanovující požadavky na potraviny a obsahující seznam chemických látek s uvedením limitů, v jakých se mohou v potravinách nacházet (viz příloha č. 1). 6

Mikrobiologické hodnocení potravin Jde v podstatě o stanovení přítomnosti mikrobů, eventuálně jejich produktů v potravinách, a to jak z hlediska množství, tak i jednotlivých druhů nebo skupin. 1.3.4 Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů Účelem zákona č. 110/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů je stanovit zvláštní povinnosti podnikatelů při výrobě potravin a tabákových výrobků a jejich uvádění do oběhu a upravit státní dozor nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona. Soubor komoditních vyhlášek navazujících na uvedený zákon je určitou obdobou národních potravinářských kodexů, které vydává řada zemí na základě Codexu alimentarius. Proto se i u nás někdy tento komplex vyhlášek označuje jako Český potravinový kodex či Potravní kniha. 1.4 Význam kvality výrobků Názory na vztah: jakost náklady cena zisk prosperita se vyvíjely postupně, a to od statického pohledu: Zvyšování jakosti znamená současně zvyšování nákladů, resp. snižování zisku, přes extrémní názor opačné polarity amerického odborníka Crosbyho: Jakost je zdarma, ke komplexnímu pohledu amerického odborníka Deminga: Pokud jde o jakost, nemusíte dělat nic. Ekonomické přežití není povinné. Rostoucí význam kvality je mimo jiné způsoben: stále náročnějším konkurenčním prostředím; rostoucími požadavky zákazníků (sílící osvěta díky vytváření spotřebitelských organizací viz 4.1, strana 24); legislativními zásahy státu v oblasti kvality; souvislostí mezi jakostí a jejím dopadem do ekonomiky firmy; vstupem České republiky do EU (nové trhy, ale i konkurence). 7

1.4.1 Tlaky konkurence Konkurenční prostředí je stále náročnější. Za situace, kdy na trhu je převaha nabídky nad poptávkou, se mnozí producenti snaží získat pro svou produkci konkurenční výhodu. Ta byla nejprve spatřována v nižší prodejní ceně, později se jí stala právě kvalita produkce, ještě později se přidal faktor času, tzn. pružné reagování na požadavky zákazníků. Podniky proto musí hledat stále nové možnosti, jak a v čem být lepší než konkurence. V současnosti se ukazuje, že je nutné usilovat o co nejlepší nabídku všech těchto atributů: ceny; kvality; času. Konkurenceschopnost mj. závisí: na strategii firmy (soustavné sledování, připravenost a pružné reagování na změny v okolí podniku); na podnikové kultuře, včetně dobrých vztahů mezi zaměstnanci; na vztazích se zákazníky (rozvíjení vztahů se zákazníky, poznávání jejich potřeb a přání). 1.4.2 Růst požadavků zákazníků Jednoznačně platí, že každý podnikatelský subjekt žije z peněz svých zákazníků. Zákazník je ten, kdo vybírá, porovnává a rozhoduje o tom, co je pro něho kvalitní, jakému výrobku dá přednost. Firmy musí nabízet produkty s vlastnostmi, které zákazník očekává a za ceny, které bude akceptovat. Svůj nezanedbatelný podíl na kvalitě má i současný často velice dobře informovaný zákazník. Díky četné konkurenci má mnohem pestřejší nabídku, je o různých produktech informován z propagačních akcí, může učinit další srovnání prostřednictvím internetu atd. Tyto skutečnosti zvyšují jeho citlivost nejen vůči kvalitě nabízené produkce, ale i doprovodných služeb. 8

1.4.3 Ekonomické aspekty Jedním z důvodů, proč organizace věnují pozornost jakosti, jsou i souvislosti mezi jakostí a jejím dopadem do ekonomiky firmy. Je mimo veškerou pochybnost, že vysoká úroveň jakosti, zejména užitných vlastností, které zákazníci vyžadují a ocení, se kladně promítne do takových ukazatelů, jako je podíl na trhu, tržby, zisk. Příznivé zkušenosti s dosavadními výrobky se mohou projevit v podobě věrnosti (loajality) zákazníků. Na druhé straně existuje celá řada dopadů, které jsou vyvolány nedostatky v jakosti nebo environmentu. Jejich výhodou je, že se dají měřit v podobě nákladů nebo ztrát či škod (například dopravní náklady na vyřízení reklamace). V teorii i praxi je nejrozšířenější postup, označovaný jako model PAF, sledující: náklady na prevenci kvality či environmentu (Prevention Costs); náklady na zjišťování stavu jakosti nebo environmentu (Appraisal Costs); náklady na nedostatky (reklamace, pokuty), zjištěné uvnitř či vně organizace (Failure Costs). Firma by tudíž měla přednostně usilovat o eliminaci ztrát z titulu vnějších nedostatků v jakosti (zejména reklamací či pokut), následně omezovat i ztráty z vnitřních nedostatků (nedostatky v jakosti zjištěné při výrobě, skladování, manipulaci apod.); poté může uvažovat i o možnostech jak zefektivnit kontrolu a další formy ověřování jakosti. Prostředkem dosažení těchto žádoucích posunů je prevence. Firmám se proto doporučuje do prevence (např. školení, zavedení účinných metod řízení jakosti, prevence znečištění apod.) v přijatelném rozsahu investovat. K celospolečenským efektům z vyšší jakosti patří vyšší produktivita společenské práce (náhrada kvantity kvalitou), lepší využití společenských zdrojů, ochrana životního prostředí a růst celkové kulturní úrovně. 9

1.4.4 Vstup České republiky do Evropské unie Vstupem České republiky do EU byly vytvořeny podmínky pro plnou kompatibilitu legislativy. V rámci EU byla z iniciativy Evropské organizace pro kvalitu (EOQ) přijata Vize evropské kvality a Evropská politika podpory kvality. 2 Jedná se o celou řadu aktivit v oblasti vzdělávání, poskytování informací, zapojení se do různých rozvojových programů, finančních podpor, udělování značek a cen za kvalitu apod. Tyto aktivity jsou využívány mnoha evropskými firmami, usilujícími o zviditelnění se. Mezi nejdůležitější aktivity EOQ bezesporu patří zvyšování kvalifikace udělováním personálních certifikátů (Manažer kvality, Auditor kvality, Manažer procesů, Lídr TQM apod.) či vydávání časopisu European Quality a mnoha dalších odborných publikací. 1.5 Charakteristiky jakosti Charakteristiky jakosti používané při hodnocení výrobků můžeme členit: kvantitativní - jsou měřitelné (např. rozměry, výkon, obsah vody apod.); kvalitativní - ty měřit nelze, ale mnohdy mají velký význam pro zákazníky (např. chuť, vůně, omak, ale i příjemné vystupování atd.); anebo hmotné - chemické, biologické, mechanické, elektrické; smyslové - týkající se chuti, čichu, hmatu, zraku, sluchu; ergonomické - týkající se bezpečnosti uživatelů, popř. chování jako je důvěryhodnost, profesionalita či vlídnost; časové např. bezporuchovost, pohotovost, doba trvání. Je-li charakteristika měřitelná (u potravin například energetická hodnota výrobku vyjádřená v kj), je pro výrobce mnohem jednoduší její hodnotu zlepšovat. V případě neměřitelných vlastností (jako např. chuť, vůně, omak apod.) je situace složitější. Vhodným řešením je spolupráce s obchodníky prodejci výrobků. 2 Zdroj: CD VŠE Praha Učební pomůcky pro volitelné předměty Kvalita produktů v podnikání 10

Z pohledu statistické terminologie, je výrobek pokládán za statistickou jednotku. Skupina stejných výrobků je dávka a tvoří statistický soubor. Jakost skupiny stejných výrobků je dána jakostními charakteristikami, které lze rozdělit do pěti skupin: charakteristiky technické - např. fyzikální, technické, mechanické aj. vlastnosti a jejich technické parametry; charakteristiky provozní - působí při provozu, používání či spotřebě, např. spolehlivost, bezpečnost, poruchovost, snadnost obsluhy; charakteristiky estetické - např. módnost, design, konečná úprava, pečlivost provedení; charakteristiky ekonomické - např. provozní náklady, životnost, náklady na údržbu, spotřeba energie; charakteristiky ekologické - např. vliv výrobku na životní prostředí, možnost recyklace či regenerace, snadná likvidace s minimálními náklady atd. Kvantitativní charakteristika jednoho nebo několika znaků jakosti se nazývá ukazatel jakosti výrobku. O úspěšnosti výrobku rozhoduje z velké části jeho prodejnost. Ta je svázána i s jeho užitými vlastnostmi. Mezi nejdůležitější užitné vlastnosti výrobku patří: zdravotní nezávadnost (bezpečnost, hygienická či ekologická nezávadnost) - schopnost výrobku plnit funkce bez ohrožení zdraví a bezpečnosti uživatele; na rozdíl od ostatních požadavků ji zákazník nemůže v mnoha případech odpovědně posoudit, proto ji spotřebiteli zaručuje stát prostřednictvím zákonů, vyhlášek, norem apod.; trvanlivost - tj. schopnost výrobku uchovat si při používání co nejdéle svoji optimální funkčnost; funkčnost - schopnost výrobku plnit funkce, pro které byl vyroben; ovladatelnost - schopnost plnit svou funkci za předpokládaných podmínek s minimálním vynakládáním síly uživatele; spolehlivost - schopnost plnit požadované funkce po stanovenou dobu při zachování provozních parametrů, daných technickými podmínkami; udržovatelnost - jde hlavně o možnost předcházet poruchám vhodnou údržbou výrobku; bezpečnost - možnost včas odhalovat a odstraňovat poruchy; estetičnost - jde o to, aby výrobek uspokojoval i estetické požadavky uživatelů. 3 3 Zdroj: CD VŠE Praha Učební pomůcky pro volitelné předměty Kvalita produktů v podnikání 11

Obecné požadavky zákazníků na jakost výrobku lze znázornit následovně: ES T ET ICK Á PŮ S O B IV O S T N EZ Á V A D N O S T FU N K Č N O S T O V LA D A T ELN O S T V Ý R O B E K T R V A N LIV O S T O PR A V IT E LN O S T S PO LEH LIV O S T U D R Ž O V A T ELN O S T Zdroj: CD VŠE Praha Učební pomůcky pro volitelné předměty Kvalita produktů v podnikání Při zabezpečování jakosti výrobků je úkolem výrobce: poznat požadavky zákazníků (zpravidla ve spolupráci s prodejci); najít ke každému požadavku jeho nositele (konkrétní vlastnost či skupinu vlastností, tedy užitné vlastnosti neboli charakteristiky jakosti) určit hodnoty charakteristik jakosti; kvalitu výrobků požadovanou zákazníkem zabezpečit výrobně. 12

2 Kontrola jakosti potravin v České republice Kontrolu jakosti zemědělských produktů a potravin v České republice, v různých fázích prvovýroby, zpracování, skladování, prodeje a služeb vykonávají tyto čtyři státní organizace: Státní zemědělská a potravinářská inspekce; Státní veterinární správa ČR; Orgány hygienické služby; Česká obchodní inspekce. 2.1 Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) SZPI Ministerstva zemědělství ČR vykonává dozor podle zákona ČNR č. 63/1986 Sb. ve znění zákona č. 110/1997 Sb. a pozdějších předpisů, a to při výrobě a uvádění potravin do oběhu v rozsahu stanoveném zákonem o potravinách. SZPI zjišťuje nedostatky vzniklé při výrobě a uvádění výrobků a potravin do oběhu, vyžaduje odstranění zjištěných nedostatků a ukládá, popřípadě navrhuje opatření k jejich odstranění, provádí kontrolu plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků, zajišťuje provedení rozborů výrobků a potravin a na jejich základě zejména vydává závazné posudky a osvědčení, ukládá pokuty a opatření podle tohoto zákona a zvláštních zákonů. 2.2 Státní veterinární správa (SVS) SVS ČR je orgánem Ministerstva zemědělství ČR a při své činnosti se řídí zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. SVS ČR provádí státní dozor nad jakostí a zdravotní nezávadností při výrobě, skladování, přepravě, dovozu a vývozu surovin a potravin živočišného původu a při prodeji v tržnicích a na tržištích a při prodeji v prodejnách a prodejních úsecích, kde dochází k jejich úpravě. 13

Při jakémkoliv územním, stavebním a kolaudačním řízení musí být vyžádán závazný posudek orgánu veterinární péče, jestliže se toto řízení týká staveb a zařízení, které jsou určeny k výrobě, zpracování, ošetřování a skladování živočišných produktů, potravin, krmiv. To se týká i zavádění nových výrobků, nových strojů, technologií a obalů včetně skladování a přepravy. 2.3 Orgány hygienické služby Hygienická služba Ministerstva zdravotnictví se řídí ve své činnosti zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Ze zákona o potravinách vykonávají státní dozor v zařízeních poskytujících služby společného stravování a nad epidemiologicky rizikovými skupinami potravin. 2.4 Česká obchodní inspekce (ČOI) ČOI Ministerstva obchodu a průmyslu ČR má obecně působnost především v kontrole jakosti v obchodní síti a službách, a to včetně dopravy a skladování (velkoobchodní sklady). Ve své činnosti se řídí zákonem. 14

3 Nástroje řízení jakosti Jakost výrobků a služeb zajišťuje stát prostřednictvím právních předpisů. Smyslem státních zásahů do jakosti výrobků a služeb prostřednictvím legislativy je v současné době především: ochrana života, zdraví, majetku a životního prostředí; ochrana národní průmyslové výroby a obchodu; ochrana regionálního a návazně světového trhu. Působení státu může být přímé nebo nepřímé. Nepřímý charakter mají například ekonomické stimuly (cla, daně apod.), motivační, výchovné a ochranářské stimuly (ceny za jakost, soutěže, vzdělávání k jakosti). Přímý charakter mají legislativní zásahy jako zákony, vládní nařízení, vyhlášky apod. Přímé legislativní zásahy státu v oblasti kvality se v moderní podobě soustřeďují zejména: na harmonizaci technických norem, direktiv a předpisů; specifikaci vybraných vlastností výrobků a služeb; stanovení postupů hodnocení a měření, s cílem zajistit přesné, objektivní a správné výsledky; zajištění mezinárodně uznávaných zkušeben včetně uznávání výsledků prováděných zkoušek. Pro zabezpečení jakosti českých výrobků a služeb to znamená obsahově přizpůsobit a legislativně sladit zásahy státu s řádem Evropské unie. Především to však znamená posun odpovědnosti od odpovědnosti státu k odpovědnosti výrobců, dovozců, prodejců a distributorů. Stát však musí mít odpovědnost za ty parametry výrobků a služeb, které jsou předmětem obecného zájmu, jako je bezpečnost, zdravotní nezávadnost, ekologická nezávadnost, specifické vlastnosti výrobků. 4 4 Zdroj: CD VŠE Praha Učební pomůcky pro volitelné předměty Kvalita produktů v podnikání 15

Za základní nástroje řízení jakosti lze z celospolečenského hlediska označit: technickou normalizaci; zkušebnictví; certifikaci; metrologii. Výkon státní správy v oblasti technické normalizace, státního zkušebnictví a metrologie podle zákona č. 20/1992 Sb., platného od 01.01.1993, ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 57/1993 Sb.), zabezpečují: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR); Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ, Úřad); Český metrologický institut (ČMI). Na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR působí odbor normalizace, metrologie a zkušebnictví, mezi jehož hlavní úkoly patří: vypracovávat koncepce technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví; řídit Úřad a ČMI; rozhodovat o opravdových potřebách proti rozhodnutí Úřadu podle zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení (tzv. správní řád). Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ, Úřad) řídí a zabezpečuje metrologii v rozsahu stanoveném zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 226/2003 Sb.). V souladu s tímto zákonem Úřad: zabezpečuje jednotnost a správnost stanovených měřidel a měření a výkon státní metrologie v rozsahu stanoveném zákonem; rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutí metrologických orgánů; zabezpečuje organizaci přípravy převzetí technických předpisů Evropských společností přijímaných nařízením vlády ČR; smluvně zabezpečuje úkoly vyplývající z požadavků ministerstev a jiných ústředních správních orgánů (ÚSO). 16

Český normalizační institut (ČNI): je pověřen zabezpečováním tvorby a vydáváním Českých technických norem; spolupracuje s mezinárodními a evropskými organizacemi pro technickou normalizaci; provádí různá školení atd. ČNI vydává: o Magazín ČSN, týkající se technické normalizace, zkušebnictví, certifikace a jakosti; o Rejstřík českých norem, vytříděných podle české klasifikace ČSN a podle mezinárodní klasifikace ICS; o Seznam českých norem, vždy k 01.01. nového roku; o Metodické pokyny a různé publikace. Český metrologický institut (ČMI): hlavním úkolem je držení a rozvoj státních a sekundárních etalonů; zabezpečuje odbornou a výkonnou činnost státní metrologie v rozsahu stanoveném zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 226/2003 Sb.); provádí metrologický dohled; zabezpečuje ověřování a kalibraci měřidel; poskytuje informace a služby. Český institut pro akreditaci (ČIA): provádí akreditaci zkušebních a kalibračních laboratoří, akreditaci právnických a fyzických osob oprávněných k certifikaci výrobků, systému jakosti a pracovníků podle mezinárodních předpisů; provádí dozor nad akreditovanými subjekty v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 227/2003 Sb.). 17

3.1 Technická normalizace Definice technické normalizace (dle norem ISO): Technická normalizace je stanovení a používání pravidel, zavádějících pořádek do činnosti v dané oblasti, ku prospěchu a za účasti všech zájemců, zejména pro dosažení celospolečenské optimální hospodárnosti při dosažení funkčních podmínek a bezpečnostních požadavků. Opírá se o výsledky vědy, techniky a praktických zkušeností. Stanoví základy nejen současného, ale i budoucího rozvoje a musí jít v souladu s pokrokem. Posláním technické normalizace je prostřednictvím norem napomáhat zvyšování technické a ekonomické úrovně výroby a výrobků a jejich jakosti, napomáhat specializaci výroby, zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví, chránit životní prostředí, usnadňovat vzájemné hospodářské styky a vytvářet podmínky pro mezinárodní spolupráci. Technické normy obecně jsou předpisy, jejichž vlastním smyslem je stanovit nejvýhodnější řešení opakujícího se, zpravidla technického případu. Podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 227/2003 Sb.), je norma dokument označený písemným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Mezi metody, které se při tvorbě norem využívají, patří zejména: typizace = soubor činností směřujících k výrobě technicky, technologicky a ekonomicky co nejúčelnějších druhů zboží a výrobků při vystižení základních znaků; unifikace = nahrazování většího počtu existujících nebo možných variant řešení jedním; specifikace = má za úkol sjednocovat nebo upřesňovat požadavky na vlastnosti výrobků, na výrobní, zkušební, kontrolní a projekční činnosti apod. 5 Soustavy technických norem: mezinárodní normy (normy ISO, IEC, ETS, resp. ETSI); regionální normy (normy CEN, CENELEC); národní normy (jsou vydávány národními normalizačními orgány jednotlivých států); normy podnikové (jsou vydávány podniky pro vnitřní potřebu nebo pro potřebu několika podniků, které se na potřebě takových norem dohodnou). 5 Zdroj: CD VŠE Praha Učební pomůcky pro volitelné předměty Kvalita produktů v podnikání 18

3.2 Zkušebnictví Státní zkušebnictví je podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 227/2003 Sb.), soubor činností uskutečňovaných Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a právnickými nebo fyzickými osobami, pověřenými podle tohoto zákona. Jejich cílem je zabezpečit u stanovených výrobků posouzení shody s požadavky technických předpisů. Autorizací se podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 227/2003 Sb.), rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků s technickými požadavky na výrobky. Fyzické osoby jsou z autorizace vyloučeny. Akreditací se podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 227/2003 Sb.), rozumí postup, na jehož základě se vydává osvědčení o tom, že právnická nebo fyzická osoba, která o ni požádala, je způsobilá ve vymezeném rozsahu provádět zkoušky výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jinou obdobnou technickou činnost. Provádění akreditace v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát. Český institut pro akreditaci (ČIA) zabezpečuje zejména tyto druhy akreditací: akreditace zkušebních laboratoří; kalibračních laboratoří; certifikačních orgánů provádějících certifikaci výrobků, systému jakosti a pracovníků, inspekčních orgánů. Můžeme rozlišovat následující druhy zkušeben: autorizované osoby (AO), podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 227/2003 Sb.); tuto funkci zastává řada dřívějších státních zkušeben; akreditované laboratoře a zkušebny; podnikové laboratoře a zkušebny. 19

3.3 Certifikace Certifikace podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění (č. 227/2003 Sb.), je činnost nezávislé autorizované nebo akreditované osoby, která vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek nebo činnosti s výrobou související jsou v souladu s technickými požadavky na výrobky. Můžeme rozlišovat tyto druhy certifikace: certifikace výrobků; certifikace systému řízení kvality v podnicích; certifikace pracovníků. Certifikace výrobků Certifikát vydaný na výrobek znamená, že splňuje technické požadavky. Certifikát vydá příslušná zkušebna po provedených zkouškách. V případě sériově vyráběných výrobků certifikát potvrzuje, že typovému testovanému výrobku odpovídají výrobky sériové. Posuzování shody Prohlášením o shodě (viz příloha č. 2) dokládá výrobce na vlastní odpovědnost, že výrobek odpovídá požadavkům daným normám nebo technickým předpisům. 3.4 Metrologie Metrologie se zabývá zajištěním jednotnosti a správnosti měřidel a měření, stanovuje veličiny a jednotky, měřidla, metody měření a vyhodnocování. Stanovuje také odbornou způsobilost pracovníků provádějících měření. Práva a povinnosti organizací a orgánů státní správy jsou dány zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii a následnými vyhláškami. Vyhlášky uvádějí např. postup pro schvalování typů měřidel a referenčních materiálů, postup pro ověřování stanovených měřidel, určují měřidla podléhající kalibraci a kdo může kalibraci provádět, jak se řeší schvalování měřidel a ověřování měřidel v zahraničí, kdo poskytuje expertízy a osvědčení odbornosti metrologů. 20

Hlavním pracovištěm státní metrologie je Český metrologický institut (ČMI), který uchovává příslušné etalony a přenáší hodnoty měřících jednotek na měřidla nižšího řádu. 6 Metrologii lze rozdělit do podskupin podle různých hledisek: podle rozsahu příslušných problémů: o obecnou metrologii o aplikovanou (specializovanou) metrologii podle odvětví nebo druhu činnosti: o metrologii chemickou o metrologii strojírenskou apod. podle úrovně problémů: o metrologii teoretickou (vědeckou) o metrologii výkonů podle orgánu, který měření zajišťuje: o metrologii státní (ÚNMZ a ČMI, MPO ČR) o metrologii rezortní 3.5 Zákony vztahující se k jakosti výrobků Ochranu tzv. oprávněného zájmu jako je bezpečnost, ochrana zdraví, majetku a životního prostředí, zajišťuje stát prostřednictvím zákonů. Mezi nejdůležitější právní dokumenty, vztahující se ke kvalitě produktů, bezpochyby patří: Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších novel Tento zákon stanovuje některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele. Zahrnuje oblast prodeje výrobků a poskytování služeb na území naší republiky. 6 Zdroj: CD VŠE Praha Učební pomůcky pro volitelné předměty Kvalita produktů v podnikání 21

V zákoně jsou stanoveny povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb, zejména: poctivost prodeje, zákaz klamání a diskriminace spotřebitele; zákaz nabídky a prodeje nebezpečných výrobků; informační povinnosti prodávajícího. Orgány veřejné správy, mezi než patří Česká obchodní inspekce (ČOI), Česká zemědělská a potravinářská inspekce, orgány hygienické služby a orgány veterinární správy, mají povinnost zamezit uvádění nebezpečných výrobků do oběhu, eventuálně o nich informovat spotřebitele všemi dostupnými prostředky. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších novel Zákon upravuje zejména způsob stanovení technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí, tzv. oprávněný zájem, dále práva a povinnosti osob, které uvádějí výrobky na trh a mohly by ohrozit oprávněný zájem a práva a povinnosti fyzických osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisejí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo státním zkušebnictvím. Výrobce nebo dovozce je povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu posouzení shody (viz příloha č. 2). Na výše uvedený zákon bezprostředně navazují nařízení vlády, které konkretizují a specifikují požadavky na výrobky, které by mohly ohrozit oprávněný zájem. Dozorem nad plněním tohoto zákona je pověřena ČOI. 7 Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů Tento právní dokument byl vytvořen pro oblast potravinářských a tabákových výrobků v návaznosti na zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Zákon č. 110/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů stanoví zejména: povinnosti podnikatelů při výrobě potravin a tabákových výrobků; povinnosti podnikatelů při uvádění potravin a tabákových výrobků do oběhu; dozorové orgány nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona. 7 Zdroj: CD VŠE Praha Učební pomůcky pro volitelné předměty Kvalita produktů v podnikání 22

K základním povinnostem výrobců potravin patří zejména dodržování zdravotní nezávadnosti a hygienických podmínek. Výrobce musí zajistit pravidelné posuzování shody a současně určit ve výrobním procesu kritické body, tj. operace, v nichž je nejvyšší riziko porušení zdravotní nezávadnosti, které jsou měřeny, vyhodnocovány a regulovány. Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, včetně novely č. 209/2000 Sb. V souladu se zmíněným zákonem odpovídá za škodu způsobenou vadným výrobkem na zdraví, životě a majetku výrobce, dovozce či jiný subjekt, který uvádí výrobek na trh. Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků Tento zákon stanovuje výrobcům, dovozcům i distributorům povinnost stáhnout výrobek z trhu a oběhu, jestliže zjistí, že výrobek není bezpečný, tzn., že nesplňuje požadavky právních předpisů, popřípadě požadavky českých technických norem. Dozor nad dodržováním zákona provádí ČOI. Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších zákonů a souvisejících vyhlášek (č. 226/2003 Sb.) Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči 23

4 Neregulovaná oblast 4.1 Spotřebitelská hnutí Spotřebitelská sdružení se v České republice začala utvářet po přijetí zákona č. 634/1992 Sb. Tento zákon, stanovující některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, se vztahuje na prodej výrobků a poskytování služeb na území České republiky. V zákoně jsou stanoveny povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb, zejména poctivost prodeje, zákaz diskriminace spotřebitele, zákaz nabídky a prodeje nebezpečných výrobků, zákaz klamání spotřebitele a informační povinnosti prodávajícího. Tato sdružení se ve spolupráci s akreditovanými zkušebnami zabývají mj. informační a poradenskou činností, poskytováním výsledků hodnocení vybraných výrobků atd. Mezi nejznámější sdružení bezesporu patří Občanské sdružení časopisu TEST. V tomto časopisu můžeme nalézt srovnávací testy českých i zahraničních výrobků, informace pro spotřebitele o jejich právech i povinnostech, platných zákonech, o postupech při reklamacích výrobků atd. Obrázek: Logo časopisu D-TEST Zdroj: www.dtest.cz Sdružení českých spotřebitelů spolupracuje s kontrolními a dozorovými orgány, spolupracuje při tvorbě právních předpisů, shromažďuje a prostřednictvím webových stránek a vlastních tiskovin informuje spotřebitele o trhu, vývoji sortimentu atd. Obdobnou činností se zabývá i Asociace občanských poraden. 24

Otevřené občanské Sdružení obrany spotřebitelů České republiky (SOS = Consumers Defence Association of the Czech Republic) vzniklo jako nezávislá, nezisková a nepolitická organizace v roce 1993. Hlavními prioritami tohoto sdružení je spotřebitelské vzdělávání, shromažďování, zpracovávání a šíření informací souvisejících s ochranou spotřebitele. S tím souvisí i vydávání dvouměsíčníku Štít spotřebitele, který informuje o tom, na čem sdružení pracuje a co se děje nového z hlediska ochrany spotřebitelských práv. Od roku 1998 provozuje internetový server (www.spotrebitele.info) pod názvem Svět spotřebitelů, šíří letáky, brožury, zákony s komentáři vlastních poradců a CD, provozuje Spotřebitelská informační centra (SIC). SOS působí v rámci svých možností v ochraně práv a oprávněných zájmů spotřebitelů ve všech segmentech trhu včetně finančních služeb, elektronického obchodování, telekomunikací, obrany proti přirozeným monopolům, zdravého životního prostředí atd. Důležitou prioritou tohoto sdružení je bezpečnost výrobků. SOS se proto zaměřuje: na otázky bezpečnosti potravin i nepotravinářských výrobků; na prosazování oprávněných zájmů spotřebitelů v oblasti tvorby technických norem; na shromažďování výsledků srovnávacích spotřebitelských testů garantovaných akreditovanou laboratoří nebo zkušebnou a jejich zprostředkování co nejširšímu okruhu spotřebitelů; na sledování výsledků kontrolní činnosti státních dozorových orgánů a pohotové zprostředkování zjištěných skutečností spotřebitelům. SOS je od roku 2003 řádným členem celosvětové spotřebitelské organizace Consumers International (CI), která zastřešuje na 260 spotřebitelských organizací ze 120 zemí světa a členem Evropské spotřebitelské organizace Bureau European Unions of Consumers (BEUC), sdružující 33 organizací z 23 evropských zemí. V elektronických konferencích i osobní účastí zástupců SOS na mezinárodních seminářích, workshopech a kongresech se toto sdružení, v zájmu ochrany spotřebitelů v době globalizace trhu, aktivně podílí na mezinárodní výměně zkušeností 25

4.2 Národní politika podpory jakosti (NPJ) Národní politika podpory jakosti zahrnuje souhrn metod a nástrojů ovlivňování jakosti výrobků, služeb a činností v rámci národní ekonomiky a služeb veřejné správy, přijatý usnesením vlády České republiky č. 458 dne 10. května 2000. Cílem programu Národní politiky podpory jakosti je vytvořit v České republice prostředí, ve kterém je jakost přirozenou součástí života společnosti. Obrázek: Logo NPJ Zdroj: www.npj.cz Vrcholným poradním, iniciačním a koordinačním orgánem vlády ČR, zaměřeným na podporu rozvoje managementu a uplatňování Národní politiky podpory jakosti v ČR je Rada České republiky pro jakost, jejímž řízením je pověřeno Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. V působnosti Rady ČR pro jakost pracuje při České společnosti pro jakost Národní informační středisko pro podporu jakosti (NIS-PJ), které zabezpečuje realizaci aktivit pořádaných v rámci Národní politiky podpory jakosti. NIS-PJ kromě svých dalších činností je také provozovatelem informačního serveru www.npj.cz. Veřejnosti jsou zde bezplatně přístupné jak informace o všech aktivitách NPJ, tak i informace z nejrůznějších oblastí jakosti, které NIS-PJ trvale shromažďuje, zpracovává a aktualizuje. 26

4.3 Program Česká kvalita 4.3.1 Cíle programu Na webových stránkách je tento program charakterizován následovně: Program Česká kvalita (Program CzQ) je program podpory prodeje kvalitních výrobků a poskytování kvalitních služeb, který přijala vláda ČR usnesením č. 685 ze dne 26. června 2002. Hlavním cílem programu je vytvořit jednotný systém, který umožní zviditelnit důvěryhodné a nezávislé značky kvality, které jsou založené na objektivním ověřování kvality výrobků nebo služeb třetí stranou a vyloučit značky bez vypovídací schopnosti, které jsou jako informace pro spotřebitele zavádějící. Základním principem Programu Česká kvalita je skutečnost, že neexistuje jediná odporovaná značka kvality, ale že je vytvořen program, který umožňuje, aby se na trhu objevilo libovolné množství značek kvality různých cechů, společenstev, sdružení apod., avšak značek, které splňují, kromě jiného, jednu zásadní podmínku, a to, že základní kvalitativní ukazatele ověřuje třetí, nezávislá strana. Dalším z důležitých společných pravidel všech značek, přijatých do Programu Česká kvalita, je rovněž ověřená způsobilost výrobce (poskytovatele služby) k dlouhodobému dodržování stability procesů a tím i kvality jeho produktů. Držitelé značek kvality přijatých do Programu Česká kvalita mají povinnost používat spolu se svou značkou kvality i logo Programu Česká kvalita, které se tak stává pro spotřebitele orientačním symbolem a potvrzením důvěryhodnosti dané značky. V současné době je v Programu Česká kvalita zařazeno 16 značek. Některé jsou udělovány na neomezenou dobu s tím, že budou plněny podmínky udělení, jiné jsou časově ohraničeny. 8 Obrázek: Logo Programu Česká kvalita Program Česká kvalita (Program CzQ) 8 Zdroj: webové stránky www.npj.cz 27

4.3.2 Značky kvality Potravinářské výrobky, splňující nadstandardní požadavky na kvalitu výrobků, mohou získat následující značky kvality: Ověřená kvalita Značka je zavedena pro ocenění kvalitních výrobků a služeb. Vyjadřuje, že výrobek nebo služba byly ověřeny nezávislým orgánem a splňují stanovená kriteria a vlastnosti odpovídají požadavkům nejméně v míře srovnatelné s nabídkou kvalitních výrobků/služeb na českém trhu. Doba platnosti: 2 roky. Značka shody s normami Značka shody s českou technickou normou.. Značku lze udělit jakémukoliv výrobku, na který existuje česká technická norma (ČSN) obsahující požadavky na daný výrobek; výrobek označený touto značkou splňuje všechny technické požadavky příslušné ČSN. Doba platnosti: 3-5 let. METRO Quality Značka výrobků špičkové kvality přednostně určených pro profesionálního zákazníka z oblasti HoReCa (hotely, restaurace,catering) - výhradně v nabídce velkoobchodní sítě MAKRO/METRO. Je udělována pro potravinářské i nepotravinářské výrobky, které vedle legislativních požadavků dále splňují stanovené standardy kvality MAKRO. Značka má omezenou platnost, je možno ji odejmout v případě porušení pravidel či ukončení dodávek do sítě MAKRO. 28

Program kvality Carrefour Značka je udělována dodavatelům pro potravinářské výrobky splňující nadstandardní požadavky na kvalitu výrobků dodávaných do sítě Carrefour v ČR. Podmínkou je splnění stanovených technických požadavků sítě. Platnost je na dobu neurčitou v případě neporušení podmínek i existence dodávek do sítě Carrefour. Značka kvality TESCO Značka je obdobně jako u MAKRO udělována na dodávané potravinářské i nepotravinářské výrobky do sítě TESCO. Nad rámec legislativy musí splňovat specifické požadavky na kvalitu určených správcem značky TESCO STORES ČR a.s. Platnost je kompatibilní se smlouvou s dodavatelem. Mimo program Česká kvalita jsou udělovány další značky. Důvěru našich spotřebitelů si zajisté získávají i značky garantované Ministerstvem zemědělství ČR. Jedná se o značku BIO PRODUKT a značku KLASA: Produkt ekologického zemědělství Značku uděluje KEZ, obecně prospěšná společnost potravinám, které jsou výsledkem ekologického zemědělství. Takové označení na výrobku zaručuje jeho průběžnou kontrolu na každém kroku od výrobce až ke spotřebiteli. Kvalitní domácí potravina Uchazeč o tuto značku musí prokázat nad rámec legislativních požadavků způsobilost ke stabilnímu dosahování kvality předložením certifikátu dle ISO 9001, certifikátu HACCP, dodržováním pravidel správné výrobní, laboratorní, případně i zemědělské praxe. Správcem značky je Státní zemědělský a intervenční fond. Platnost je tříletá. 9 9 Zdroj: webové stránky www.npj.cz 29