VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Cestovní ruch a regionální rozvoj Rozvoj cestovního ruchu v rámci Svazku obcí Blatenska (bakalářská práce) Autor: Tereza Pavlíková Vedoucí práce: doc. Ing. Josef Abrhám, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne.. Tereza Pavlíková
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu doc. Ing. Josefu Abrhámovi, Ph.D. za cenné rady, vstřícnost a odborné vedení. Děkuji také své rodině a přátelům, kteří mě podporovali po celou dobu mého studia. Zvláštní poděkování patří paní PhDr. Květě Rysové, Ph.D. za jazykovou korekturu této práce.
Obsah Úvod...5 1 Cestovní ruch jako předpoklad rozvoje destinace...7 1.1 Cestovní ruch základní vymezení...7 1.2 Management a marketing destinace cestovního ruchu...10 1.3 Strategický plán rozvoje...15 1.4 Specifikace mikroregionu...17 2 Charakteristika a potenciál obcí Svazku obcí Blatenska...18 2.1 Svazek obcí Blatenska vymezení a charakteristika...18 2.2 Infrastruktura cestovního ruchu v mikroregionu...21 2.2.1 Ubytovací služby...21 2.2.2 Stravovací služby...22 2.2.3 Dopravní infrastruktura...22 2.2.4 Další infrastruktura...23 2.3 Atraktivity mikroregionu...25 2.3.1 Přírodní atraktivity...25 2.3.2 Kulturně-historické atraktivity...29 2.3.3 Tradiční řemesla, regionální produkty, akce a ostatní atraktivity...34 3 Analýza cestovního ruchu Svazku obcí Blatenska z pohledu vybraných zájmových skupin...40 3.1 Dotazníkové šetření metodika, struktura respondentů...40 3.2 Vlastní výsledky...42 3.3 Shrnutí výsledků šetření...54 4 Návrhy možností rozvoje cestovního ruchu Blatenska...56 Závěr...60 Seznam literatury...62 Seznam tabulek...67
Seznam obrázků...68 Seznam grafů...69 Přílohy...70
Úvod Ať mluví sama krajina svým nejniternějším hlasem, ať sám duch země promlouvá z otevřených brázd! Citlivému sluchu bude srozumitelný i plachý ostych osiky i listnatý baryton dubů, zaťatých hluboko do žulových hrází. Vzdorovaly a vzdorují podnes červům, sekyře a času. Toť Blatensko, kraj přetichých pěšin, zapadlých hájoven a mlýnů i staré rybářské tradice kraj schoulený pod hradbou Brd a otevřený k šumavským horám. (Stehlík, 1966: 35) Blatensko patří k oblastem, které disponují značným potenciálem, ale stále čekají na své objevení. Cestovní ruch v těchto oblastech sice na určité úrovni probíhá, ale ani zdaleka nevyužívá plných možností, které dané území nabízí, a tak poskytuje velký prostor k jeho rozvoji. Právě rozvoj cestovního ruchu je v poslední době často zmiňován v souvislosti se snahou přinést více finančních prostředků do méně rozvinutých regionů (a zlepšit tak jejich ekonomickou situaci) i do již vyhlášených turistických destinací (za účelem ještě většího zhodnocení jejich potenciálu). Svým ekonomickým přínosem má cestovní ruch pro regionální rozvoj nepostradatelný význam. Mnohé samosprávy vytvářejí za účelem podpory cestovního ruchu strategie rozvoje, ve kterých zdůrazňují specifičnost vlastního území, formulují vize a opatření k jejich dosažení. Ne vždy jsou však zvoleny vhodné metody, které by regionu přinesly optimální a hlavně udržitelný rozvoj. Jedná-li se o rozvoj regionů malého měřítka (např. účelových sdružení obcí), je nezbytné podporovat zejména měkký cestovní ruch, který v maximálně možném rozsahu využívá místních zdrojů. Právě takový mikroregion je předmětem zkoumání této práce, jejímž tématem je Rozvoj cestovního ruchu v rámci Svazku obcí Blatenska. Cílem této práce je analyzovat potenciál Svazku obcí Blatenska pro rozvoj cestovního ruchu, zhodnotit možnosti a případné meze rozvoje cestovního ruchu z pohledu vybraných zájmových skupin a na základě zjištění nabídnout některé návrhy pro další možný rozvoj. Práce vychází z analýzy teoretických podkladů a dostupných zdrojů o dané problematice, kterou doplňuje vlastním výzkumem postaveném na metodě dotazníkového šetření. Výchozími předpoklady jsou diferenciace názorů na cestovní ruch podle příslušnosti 5
k vybrané skupině, velikosti obce, ze které respondent pochází, a délce pobytu na Blatensku; dále značný vliv sezónnosti a spíše negativní hodnocení současného stavu cestovního ruchu. Naplnění cíle by mělo díky spojení nezávislého posouzení stávající nabídky a analýzy názorů zainteresovaných skupin přinést dle možností ucelený pohled na problematiku rozvoje cestovního ruchu v rámci Svazku obcí Blatenska. Omezujícími faktory jsou objektivně malý rozsah respondentů daný velikostí mikroregionu a návratností dotazníků, chybějící pohledy z vně regionu či pohledy nezávislých odborníků. Tyto pohledy by mohly při rozsáhlejším výzkumu dané problematiky přispět ke komplexnějšímu zpracování. Práce je strukturována do čtyř kapitol. Jejich řazení odpovídá postupu od obecného ke konkrétnímu, tedy od teoretických poznatků a obecných charakteristik k vlastnímu praktickému využití. První kapitola je věnována definování základních pojmů a teoretickému vymezení oblasti zájmu, tedy cestovního ruchu, destinačního managementu a marketingu (jako důležitých součástí pro správné nasměrování a nastartování regionu i jeho následného řízení), strategického plánu rozvoje (je nezbytným dokumentem pro optimální rozvoj oblasti), a v neposlední řadě také pojmu mikroregion (jako označení pro dobrovolný svazek obcí). Druhá kapitola je zaměřena na Svazek obcí Blatenska, jeho obecnou charakteristiku i analýzu jeho potenciálu ve vztahu k cestovnímu ruchu. Vymezuje mikroregion z hlediska právního, geografického i předmětu činnosti, seznamuje s místní akční skupinou fungující pod Svazkem obcí Blatenska i jejich nejdůležitějšími strategickými dokumenty. Popisuje a hodnotí infrastrukturu cestovního ruchu a přináší souhrn atraktivit řešeného území. Třetí kapitola je postavena na dotazníkovém šetření. Zabývá se analýzou cestovního ruchu z pohledu vybraných zájmových skupin. Ty byly zvoleny na základě jejich možností ovlivňovat cestovní ruch v daném mikroregionu i jeho rozvoj. Byly tak zkoumány názory a postoje představitelů samospráv jednotlivých obcí sdružených ve Svazku obcí Blatenska, místních podnikatelů a poskytovatelů služeb a také představitelů místních spolků a organizací. Hodnocen byl nejen současný stav, ale i předpoklady a determinanty dalšího rozvoje. V poslední, čtvrté kapitole jsou předloženy návrhy na možnosti využití potenciálu pro cestovní ruch, kterým mikroregion disponuje, nastíněny možné směry, kterými by se Svazek obcí mohl ubírat, a zmíněny prostory pro zlepšení, které se na základě provedené analýzy nabízí. 6
1 Cestovní ruch jako předpoklad rozvoje destinace Cestovní ruch se stal již neodmyslitelnou součástí života lidí. Pro mnohé představuje zábavu, náplň volného času, relaxaci, pro jiné způsob, jak utéct od stereotypů, od každodennosti, jak zažít něco nového a neopakovatelného, jak poznat jiný kraj a jiný mrav. Pohledů, kterými lze nahlížet na tento fenomén, je celá řada. Jednoznačné ale zůstává, že každý cestující přináší finanční prostředky do poznávané destinace, a tím přispívá k jejímu rozvoji. 1.1 Cestovní ruch základní vymezení Cestovní ruch je komplexní pojem, k jehož vymezení a definování se mohou jednotliví odborníci stavit odlišně. V definicích tak může být v různé míře zdůrazněno hledisko ekonomické, ekologické, geografické, sociologické i psychologické (Indrová, 2007). Jednu z jednodušších definic nabízejí Vystoupil a Šauer (2006: 29). Ti popisují cestovní ruch jako souhrn vztahů a jevů, které vyplývají z cestování a pobytu osob, přičemž místo pobytu není hlavním ani trvalým místem bydlení a zaměstnání. O mnoho složitější pohled poskytuje Výkladový slovník cestovního ruchu (2012), ve kterém je zohledněn nejen aspekt samotného účastníka, ale který zahrnuje i aspekty poskytovatelů služeb a dalších subjektů i objektů cestovním ruchem dotčených. Cestovní ruch neboli turismus tak vymezuje jako komplexní společenský jev, zahrnující aktivity osob cestujících mimo jejich obvyklé prostředí nebo pobývajících v těchto místech ne déle než jeden rok za účelem zábavy, rekreace, vzdělávání, pracovně či jiným účelem, i aktivity subjektů poskytujících služby a produkty těmto cestujícím osobám, tedy i provozování zařízení se službami pro tyto cestující osoby včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně správních aktivit a reakce místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity (Zelenka a Pásková, 2012: 83). Pro regionální rozvoj a management destinace je však dle Nejdla (2011: 11) podstatná již samotná základní charakteristika, tedy to, že se jedná o souhrn ekonomických a sociálních aktivit souvisejících s uspokojováním lidských potřeb. Jak zdůrazňuje i Indrová (2007), důležité je právě chápání pojmu cestovní ruch jako spojení dvou rovin, a to oblasti spotřeby (tedy již zmíněného uspokojování potřeb) a oblasti podnikatelských příležitostí (tj. nezanedbatelné součásti každé ekonomiky). 7
Cestovní ruch tak nabízí možnosti realizace všem, kteří jej chtějí a dokážou využít ve svůj prospěch. Představuje prostředek pro značný zdroj příjmů a s tím spojený rozvoj regionů, prostředek pro zvyšování životní úrovně a zlepšování služeb (viz Jakubíková, 2012). Cestovní ruch vytváří složitý systém (viz obrázek 1), který je podmíněn nejen dispozicemi destinací, tedy přítomností rozmanitých atraktivit, z nichž mohou destinace těžit, ale i dostatečnými finančními zdroji pro rozvoj infrastruktury, schopnou samosprávou i činorodými podnikateli a aktivními rezidenty. Realizací jednotlivých služeb pak mohou být splněna očekávání a uspokojena poptávka účastníků cestovního ruchu. Obrázek 1: Systém cestovního ruchu Zdroj: LAWS, E. Tourism marketing. Avon V. B.: The Bath Press, 1991. 270 s. ISBN 0-7487-0428-0, s. 7. In: JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu. Jak uspět v domácí i světové konkurenci. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, 2012. 320 s. ISBN 978-80-247-4209-0, s. 21. Složitost systému cestovního ruchu dobře vystihl Franke (2012: 77-78). Cestovní ruch, stejně jako další odvětví podnikání i život místní komunity, spotřebovává lokální i globální zdroje a kromě svých produktů (služby, komplexy služeb, nové zážitky, zkušenosti, sociální kontakty návštěvníků atd.) produkuje pozitivní i negativní externality, mění místní přírodní i sociokulturní prostředí, mění jeho součásti na zboží a současně má vliv na jeho autentičnost a často může vést ke konfliktům mezi potřebami místních obyvatel a rozvojem cestovního ruchu. 8
Rozvoj cestovního ruchu je determinován několika faktory. Ty jsou Ryglovou, Burianem a Vajčnerovou (2011) rozdělovány do tří skupin, a to na faktory lokalizační, realizační a selektivní. Lokalizační faktory tvoří fyzickou základnu pro uspokojování možné poptávky (tedy co se dá vidět ) a lze díky nim dosáhnout odlišení jednotlivých území (turistických regionů, oblastí, destinací). Patří mezi ně zejména přírodní podmínky a dispozice krajiny (klima, modelace terénu, scenérie, flóra a fauna aj.) a veškeré společenské atraktivity, tedy památky, tradice, zvyky, gastronomie i jednotlivé události. O využití lokalizačních faktorů rozhodují realizační faktory, které umožňují dané oblasti dosáhnout a využít (tzn. jak se tam dostat, kde se najíst a přenocovat ). Náleží k nim materiálně-technická základna cestovního ruchu, tedy ubytovací, stravovací a další služby a zařízení a doprava. Bez dostatečné kapacity služeb není možné technicky využít potenciál území. Bez odpovídající nabídky služeb určité kvality nelze ani dobře sestavit turistické produkty, a tím ani oblast nabízet na trhu. Bez dostatečné kvality služeb i při uspokojující kapacitě není možné ekonomický přínos cestovního ruchu dlouhodobě udržet, natožpak zvyšovat. (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011: 35) Poslední skupinou jsou faktory selektivní neboli stimulační, které se rozdělují na objektivní stimulační faktory (např. spolupráce mezi subjekty, úroveň řízení, politická situace) a subjektivní stimulační faktory (tedy psychologické a marketingové aspekty jako je vnímání území hosty atd.). Tyto faktory stimulují samotný vznik a rozvoj cestovního ruchu (určují, jestli někdo přijede, a když, tak kdo a kolik). Oživením kulturních, historických, technických a přírodních atraktivit podněcuje cestovní ruch nejen rozvoj hlavních odvětví, která jsou s cestovním ruchem spjatá, ale i dalších činností (řemesel, uměleckých řemesel, provozování rozmanitých sportovních i kulturněuměleckých činností apod.) a podporuje i nejrůznější drobné místní provozovny (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011). Pro rozvoj regionu je význam cestovního ruchu tím vyšší, čím více využívá místní zdroje pracovních sil a místních produktů, jinak řečeno, čím více se region zaměřuje na rozvoj měkkého cestovního ruchu, jehož základními principy jsou právě maximální zapojení místních zdrojů (suroviny, lidé, know-how, tradice, kultura aj.) a snaha o přínos místní komunitě, resp. minimalizování negativních dopadů na rezidenty a životní prostředí (Zelenka a Pásková, 2012). 9
Bezprostřední přínos cestovního ruchu v daném regionu se projevuje: v příjmech z cestovního ruchu (výdaje účastníků cestovního ruchu v daném regionu), v daňových příjmech a poplatcích zdroj místních rozpočtů, v nových podnikatelských příležitostech zvyšujících zaměstnanost (v cestovním ruchu je třeba značného množství pracovníků různých profesí a kvalifikací), v nových investičních příležitostech, ve zlepšování celkové úrovně infrastruktury a vybavenosti, v podněcování aktivit místního obyvatelstva atd. (Indrová, Houška a Petrů, 2011: 12). 1.2 Management a marketing destinace cestovního ruchu Pro teoretické vymezení managementu a marketingu destinace cestovního ruchu je nejprve nutné definovat samotný pojem destinace. Vystoupil a Šauer (2006: 112) předkládají dva možné pohledy, kterými lze na tento pojem nahlížet. Z marketingového hlediska je destinace chápána jako produkt cestovního ruchu, tj. soubor nabídek jednotlivých poskytovatelů služeb cestovního ruchu. Z geografického hlediska lze zjednodušeně konstatovat, že destinace je území, které má svá specifika. Obě tato pojetí spojuje definice Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) uvedená v publikaci Ryglové, Buriana a Vajčnerové (2011: 42). Destinace cestovního ruchu je místo s vhodnými atraktivitami ve spojitosti se zařízeními a službami cestovního ruchu, které si účastník cestovního ruchu zvolil pro návštěvu. Každý, kdo do destinace přijede, očekává po celý čas svého pobytu kvalitní služby na všech úrovních. Jak popisují Kiráľová a Straka (2013), celkový dojem je determinován nejen kvalitou služeb cestovního ruchu a služeb veřejného a soukromého sektoru, ale i interakcí s lokální komunitou a prostředím. Z uvedených podmínek vyplývá, že přitažlivost destinace je do značné míry závislá na spolupráci a sjednocení cílů jednotlivých zainteresovaných skupin (podnikatelských subjektů, orgánů místních samospráv a potažmo i státní správy, občanských, kulturních a jiných organizací a obyvatel destinace). Zajištění jejího efektivního řízení (pomocí destinačního managementu) by proto při snaze o rozvoj cestovního ruchu v rámci dané destinace mělo být jednou z priorit. Samotný pojem management lze vymezit jako souhrn všech činností, které je třeba udělat, aby byla zabezpečena funkce organizace (Veber, 2000 : 17). 10
Druker (2002) označuje management za sociální funkci a svobodné umění, které by mělo využívat tradice, historii a kulturu. Jelikož se týká lidí, měl by těžit i z jejich silných stránek a schopností. Měl by být postaven na komunikaci, individuální odpovědnosti a angažovanosti při dosahování jednoduchých záměrů. Promyšlené a názorně prezentované vize pak mohou tvořit základ i pro řízení destinací. Managementem destinace pak dle Kiráľové a Straky (2013: 12) rozumíme soubor koordinovaných technik, nástrojů a opatření uplatňovaných při plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v destinaci za účelem dosažení jeho udržitelného rozvoje a zachování konkurenceschopnosti na trhu. Zjednodušeně lze říci, že destinační management je spolupráce poskytovatelů služeb za účelem efektivnějšího řízení cestovního ruchu na daném území. Je nezbytné, aby si nejen poskytovatelé služeb, ale i další subjekty systému vzájemně důvěřovali, tedy aby jednali na bázi partnerů, nikoliv konkurentů. Jak zdůrazňují Foret a Foretová (2001: 25), partnerství sdružuje a znásobuje energii a vkládané prostředky zúčastněných subjektů a je na něm závislá kvalita výsledného produktu, je to systém práce, který přináší velké možnosti a nutí nás preventivně čelit potencionálním problémům. Holešinská (2012) v souvislosti s tím popisuje tzv. princip 3K (viz obrázek 2), který zahrnuje kooperaci aktérů cestovního ruchu, koordinaci aktivit a vzájemnou komunikaci. Jejich naplňování pak přispívá k: systematickému, harmonickému a komplexnímu rozvoji, optimálnímu využití přírodních a kulturních (i lidských) zdrojů, zlepšení komunikace mezi zainteresovanými aktéry cestovního ruchu, možnosti subjektů zapojit se do aktivit cestovního ruchu, zlepšení porozumění problematice cestovního ruchu, posílení efektivnosti marketingu, zvýšení kvality turistických produktů, zvýšení podpory ze strany místních obyvatel, minimalizaci negativních dopadů cestovního ruchu, atd. (Holešinská, 2012: 60). 11
Obrázek 2: Podstata fungování destinačního managementu Zdroj: HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management aneb Jak řídit turistickou destinaci. 1. vyd. Brno: ESF MU, 2007. 80 s. ISBN 978-80-210-4500-2, s. 99. Využívání principů kooperace a koordinace zmiňuje i Franke (2012). Podle něho vede uplatňování již zmíněných principů destinačního managementu jako zastřešujícího faktoru k rozvoji cestovního ruchu, a tím i ke snižování regionálních disparit. Nekonfliktní rozvoj cestovního ruchu může v dané destinaci zabezpečovat tzv. organizace cestovního ruchu 1. Protože je daleko efektivnější propagovat oblast jako harmonický celek, měla by se takováto organizace snažit koordinovat činnosti všech zainteresovaných subjektů působících v destinaci takovým způsobem, aby vytvořila ucelenou nabídku produktu cestovního ruchu, tedy takový řetězec služeb, který bude atraktivní, dostupný a pro klienta destinace bezproblémový. Z uvedeného vyplývá, že by klient destinace měl být v centru pozornosti. Je ale nutné, aby potřeby a zájmy návštěvníků destinace byly vyváženy s potřebami a zájmy rezidentů, resp. aby v ideálním případě byly uspokojeny potřeby zákazníků a zároveň byla zvýšena kvalita života místních obyvatel. Organizace cestovního ruchu by měla být schopna přizpůsobit se změnám na trhu tak, aby stále zajišťovala udržitelný rozvoj území a konkurenceschopnost dané destinace. Její odpovědnost za dosažené výsledky by však měla korespondovat s její možností tyto výsledky ovlivnit. Na základě vymezení 1 Někteří autoři používají i termíny organizace destinačního managementu či destinační společnost, vždy se však jedná o organizaci, která řídí a zastřešuje cestovní ruch v dané destinaci. 12
Světové organizace cestovního ruchu pak Palatková (2006a: 14-15) shrnuje čtyři základní funkce této organizace: identifikace cílového trhu (záležitost marketingového výzkumu), komunikace s cílovou skupinou (propagace), zvyšování návštěvnosti a propagace image destinace. Spokojenost návštěvníků se kromě základní nabídky cestovního ruchu odvíjí i od dalších faktorů, jako je pohostinství destinace, bezpečnost, životní prostředí a celkový dojem ze života v destinaci. Organizace cestovního ruchu by proto měla být jakýmsi centrálním subjektem fungujícím ve smyslu public-privat partnership, který pod společným cílem zastřešuje a zároveň urguje práci mnoha partnerů s různými zájmy. Při volbě formy organizace je třeba zvážit nejen podmínky a faktory vzniku, ale také legislativní normy a předmět činnosti organizace. Příkladem právní formy může být dobrovolný svazek obcí, obecně prospěšná společnost, příspěvková organizace či zájmové sdružení právnických osob (Janeček, 2013). Nezbytnou součástí managementu destinace musí být i marketing. Dle Foreta a Foretové (2001) by veškerá činnost veřejné správy, kterou se snaží o rozvoj regionu, měla vycházet z obecných principů marketingu obce a marketingu cestovního ruchu. Kotler (2007: 39) definuje marketing jako společenský a manažerský proces, jehož prostřednictvím uspokojují jednotlivci a skupiny své potřeby a přání v procesu výroby a směny produktů a hodnot. S marketingem destinace cestovního ruchu je to o něco komplikovanější. Zatímco Jakubíková (2012: 38) ho označuje za proces slaďování zdrojů destinace s potřebami trhu, Palatková (2006b: 24) využívá dvojího pohledu Seatona a Bennetta (1996: 7), kteří ho popisují jednak jako filozofické řízení, stanovující umístění produktu na trh na základě spotřebitelské poptávky zjištěné výzkumem a předpověďmi s cílem realizace maximálního zisku, jednak jako řízený souhrn cílených aktivit vyvažující cíle destinace s potřebami klientů. Na destinační marketing je také možné nahlížet jako na proces analýzy, plánování, stanovení cílů destinace, tvorby a prosazování komunikačních a dalších strategií, marketingového mixu, realizace a kontroly s cílem propojit nabídku destinace s poptávkou po ní (Palatková, 2011: 20). Je tedy velmi důležité, aby filozofie marketingu byla přijata každým subjektem 13
v destinaci. Na základě znalosti zájmů jednotlivých subjektů a marketingového výzkumu lze poté stanovit poslání a vize destinace, formulovat společné cíle a strategie a vypracovat koncepci rozvoje. Jak píše Kiráľová (2003: 29), úspěch destinace na trhu cestovního ruchu závisí na schopnosti identifikovat vlastní nabídku produkt, potencionální návštěvníky, cílový trh, ohrožení a příležitosti trhu a způsob, jak potencionální návštěvníky přimět k návštěvě destinace. Pro splnění posledního bodu je třeba zákazníkům nabídnout správný produkt za správnou cenu, propagovaný správným způsobem na správném místě (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011: 108), k čemuž slouží tzv. marketingový mix. Marketingový mix je soubor kontrolovatelných proměnných, které management aktivizuje v zájmu uspokojení potřeb a požadavků vybraného segmentu trhu (Kiráľová a Straka, 2013: 20). Základní marketingový mix tvoří produkt, cena, distribuční cesty a způsob komunikace 2. Kiráľová a Straka (2013) pak přidávají pátý prvek, a to lidský faktor, jelikož lidé (zejména zaměstnanci podniků, místních samospráv a místní obyvatelé) sehrávají důležitou roli nejen při poskytování služeb, ale i při vytváření celkové atmosféry destinace. Morrison (1995) kromě již zmíněných pěti faktorů vymezuje ještě tvorbu balíčků, tvorbu programů a partnerství 3. Návrh nástrojů marketingového mixu je velmi důležitý. Jednotlivé prvky musejí být vyvážené a měly by vzájemně násobit svůj účinek. O jejich implementaci pak rozhoduje koordinace a integrace veškerých subjektů sdružených v organizaci cestovního ruchu a vnějšího okolí, včetně návštěvníků dané destinace. Za jádro marketingu je považován produkt, na který je možné nahlížet jako na soubor několika komponentů. Mezi ně patří: primární nabídka (je hlavním motivačním faktorem pro návštěvu destinace), sekundární nabídka (vytváří podmínky pro pobyt návštěvníků a využití primární nabídky), přístupnost destinace, image destinace a v neposlední řadě přiměřená cena. Pro návštěvníka je však produktem to, co si může odnést do místa svého bydliště, tedy zážitky, zkušenosti a vzpomínky na dané místo. Z uvedeného vyplývá, že interpretace místa je relativně zásadní. Může být hlavním motivem pro návštěvu území i důvodem doporučení destinace známým. Jak dále rozvádí Foret a Foretová (2001: 40), území, ve kterém se občan či turista pohybuje, musí nabízet dostatek informací dostupných a srozumitelných na první pohled. 2 V marketingové terminologii se používá označení 4P, neboli product, price, place a promotion. 3 Přidává tak další 4P, tedy people, packaging, programming a partnership. 14
Na základě specifické nabídky tak marketing destinace naplňuje představy účastníků cestovního ruchu. Lze tedy říci, že se jedná o uspokojování vlastních potřeb prostřednictvím uspokojování potřeb zákazníků (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011: 96). Marketing destinace si pak mimo jiné klade za cíl udržet, změnit, nebo rozvíjet image destinace jakožto faktor s největším vlivem na potencionální návštěvníky, ovlivnit jejich budoucí očekávání a zachovat konkurenceschopnost destinace na trhu. 1.3 Strategický plán rozvoje Dalším důležitým faktorem pro rozvoj určitého území je krom využívání principů managementu a marketingu také strategické plánování. Obecně jej lze charakterizovat jako nástroj sloužící k rozvoji jakékoliv organizace (instituce, podniku nebo města), který se prostřednictvím analýz a konkrétních kroků snaží systematicky propracovat ke změnám k lepšímu (Šilhánková, 2007: 59). Strategicky plánovat své kroky, a ovlivnit tak budoucnost určitého území lze v podstatě na jakékoliv úrovni. Strategické plány mohou vytvářet organizace, města, svazky obcí (mikroregiony) i větší územní celky. Při přihlédnutí k tématu této bakalářské práce a využití poznatků Perlína s Bičíkem (2006) lze konstatovat, že strategické plánování se stává efektivní zejména pro velké svazky obcí a ty místní akční skupiny, u nichž vůle spolupracovat a řešit společné problémy pramení od všech představitelů veřejné správy, významných podnikatelů i rezidentů a jejichž sociální i ekonomické podmínky jsou pro takové kroky dostatečné. Základním předpokladem je při tom fakt, že lze účelně usměrňovat svůj vlastní socioekonomický rozvoj, tedy že díky identifikaci místních zdrojů a jejich následnému maximálnímu využití lze podporovat a podněcovat požadované oblasti a aktivity. Jinými slovy je strategické plánování proces, během něhož vzniká představa o tom, jak by se řešené území chtělo profilovat, tedy jaké oblasti by měly být podporovány a jaké naopak potlačeny, jaké služby nabízeny a jaká image vytvořena. Měla by být také formulována vize a zmapována cesta, kterou musí daný mikroregion projít, aby svou vizi uskutečnil (Rektořík a Šelešovský, 1999). Dokument, který zachycuje výsledky procesu strategického plánování, se nazývá strategický plán. Je to nástroj na koncipování klíčových strategií rozvoje a na prosazování zájmů, jenž se po svém projednání a přijetí stává zásadním podkladem pro strategické řízení dané oblasti. Šilhánková (2007) rozlišuje 4 fáze tvorby plánu. První fází je vypracování analytické části neboli zanalyzování dosavadního vývoje a zhodnocení současného stavu. Náplní druhé 15
fáze je strategická část plánu, tedy formulování vizí, strategií, záměrů a cílů, kterých má být dosaženo. Následuje fáze realizační zahrnující nalezení a definování cest, které povedou k uskutečnění stanovených cílů a k řešení zjištěných problémů. Poslední, čtvrtou fází je monitorovací a hodnotící část plánu. Proces strategického plánování však vytvořením strategického plánu nekončí. Je zapotřebí sledovat, zda opravdu dochází k realizaci vytyčených cílů, neustále porovnávat stav před zhotovením plánu se současným a případně dokument aktualizovat. Existují určité obecné charakteristiky a kritéria, které by měl každý strategický plán splňovat. Patří k nim: dlouhodobost (rovnovážný, dlouhodobý rozvoj se zajištěním potřebné kvality života), systematičnost (systematicky zahrnout vše, co může mít vliv na budoucí rozvoj), selektivnost (selektivní stanovení prioritních cílů), provázanost (vnitřní provázanost jednotlivých kroků), soustavnost (soustavné hodnocení, aktualizace, doplňování), otevřenost (vůči veřejnosti podněty, kritika i vůči novým podmínkám) a reálnost (ve smyslu dosažitelnosti cílů). Dojde-li ke splnění těchto podmínek, a pokud změny, které se na základě strategického plánu provedly, opravdu přispějí ke zlepšení stavu daného místa, pak lze označit tento plán za dobrý a jeho vyhotovení nebylo zbytečné (Šilhánková, 2007). Vzhledem k tomu, že dobrovolné svazky vznikají na základě společné vůle jednotlivých představitelů obcí, je determinantem úspěchu mikroregionální strategie krom chuti spolupracovat ve svazku také ochota připustit, že investice ve vedlejší obci může být výhodná i pro obyvatele jiné ( naší ) obce. Velký vliv nejen na rozvoj cestovního ruchu má i okolí mikroregionu. Jak konstatují Perlín s Bičíkem (2006: 54), žádný strategický plán nelze připravit bez ohledu na vnější situaci. Každé území, pro které je připravován strategický dokument, je součástí většího celku, má svoje kontakty i mimo řešené území a z vnějšího prostředí přichází do území mikroregionu řada podnětů. Zhodnocení vnější situace je do strategického plánu zakomponováno pomocí tzv. SWOT analýzy. SWOT je zkratkou Strengths (silné stránky), Weaknesses (slabé stránky), Opportunities (příležitosti) a Threats (hrozby) (Perlín a Bičík, 2006: 30). Jedná se vlastně o kombinaci dvou analýz. Příležitosti a hrozby představují již zmíněnou vnější analýzu. Jsou 16
to faktory, které svazek nemůže aktivně ovlivnit, ale je nezbytné, aby si je uvědomoval, porozuměl jim a uměl posoudit jejich důležitost. Na základě jejich zhodnocení je možné předejít potencionálním hrozbám a využít významné příležitosti. Druhou analýzou je analýza vnitřní neboli posouzení vnitřních předpokladů v podobě silných a slabých stránek daného území. Zatímco vnější analýza je orientována na budoucnost, ta vnitřní řeší přítomnost. Strategicky popisuje současný stav s cílem odhalit nedostatky a identifikovat možné výhody. SWOT analýza tak pomocí jasně definovaných bodů předkládá výčet problémů území a možností rozvoje (Šilhánková, 2007). 1.4 Specifikace mikroregionu Mikroregion lze označit za region malého geografického měřítka. Jak upřesňují Ryglová, Burian a Vajčnerová (2011), po formální stránce jde o dobrovolný svazek obcí založený podle zákona 128/2000 Sb., o obcích. Vznik mikroregionu iniciovaly samotné obce se záměrem realizace společných cílů, které svým významem a finanční i jinou náročností přesahují možnosti jednotlivých obcí. Takovéto účelové mikroregiony pak mimo jiné umožňují čerpání finančních prostředků z různých fondů. Právě možnost získání nemalých dotací (zejména od Evropské unie) bývá pro mnohé malé obce prvotním impulsem pro vstup do takového svazku. Sdružení obcí také často zakládají tzv. místní akční skupiny (MAS), které mohou získávat podporu v rámci iniciativy LEADER. Čerpání financí však není jediným benefitem. Zelenka a Pásková (2012) zdůrazňují význam mikroregionu i pro rozvoj cestovního ruchu. Spojení dovoluje efektivněji koordinovat rozvoj infrastruktury cestovního ruchu, marketingu i návštěvnického managementu a poskytuje možnost vzájemné propagace. 17
2 Charakteristika a potenciál obcí Svazku obcí Blatenska Každý region má svá specifika. Je ovlivněn nejen svou polohou a přírodními rozmanitostmi, ale především svými obyvateli. Ti utvářeli kulturu a historii daného místa. Díky nim se zrodily tradice a byly vybudovány nejrůznější atraktivity, které dodnes tvoří potenciál pro cestovní ruch. Sám Svazek obcí Blatenska označuje na svých webových stránkách své území za atraktivní turistický region s charakteristickou krásnou jihočeskou krajinou, hodnotnými kulturními památkami, bohatou historií a tradičním rybářstvím (Svazek obcí Blatenska). 2.1 Svazek obcí Blatenska vymezení a charakteristika Dobrovolný svazek obcí Blatenska vznikl (v souladu se zákonem o obcích č. 128/2000 Sb.) v roce 1998 za účelem regionálního rozvoje kolem přirozeného spádového centra Blatná. Hlavním předmětem činnosti se stala ochrana společných zájmů a prosazování záměrů na základě znásobení nejen prostředků, ale i energie. Svazek obcí Blatenska (SOB) zastupuje a hájí členské obce při jednání se státní správou, podnikateli, neziskovými organizacemi, správci infrastruktury a dalšími. Snaží se podporovat konkurenceschopnost, řídit a koordinovat sociální i ekonomický rozvoj a v neposlední řadě propagovat území Blatenska jako celek. (Stanovy SOB, 2013) SOB sdružuje 32 obcí, resp. 29 obcí, 1 městys a 2 města, ve kterých k 1. 1. 2013 žilo celkem 16 169 stálých obyvatel (podrobněji viz tabulka 1). Některé obce, jak také ukazuje tabulka 1, pod svou samosprávu zahrnují i další menší sídla. Dohromady SOB zaujímá území o ploše 342,32 km 2. 18
Tabulka 1: Obce Svazku obcí Blatenska Obec Počet obyvatel (k 1. 1. 2013) Katastrální plocha (ha) Zastoupená sídla Bělčice, Hostišovice, Podruhlí, Tisov, Újezdec u Bělčic, Záhrobí, Závišín Bělčice 1017 3432 Bezdědovice 340 582 Bezdědovice, Dobšice, Paštiky Blatenka, Blatná, Čekanice, Drahenický Málkov, Hněvkov, Jindřichovice, Milčice, Řečice, Skaličany Blatná 6709 4360 Bratronice 56 471 Bratronice, Katovsko Březí 74 560 Buzice 162 840 Buzice, Buzičky, Václavov Čečelovice 198 655 Doubravice, Nahošín Doubravice 274 745 Hajany 117 382 Hlupín 95 474 Hornosín 70 341 Chlum 196 621 Chobot 56 233 Chobot, Újezd u Skaličan Kadov 361 1965 Kadov, Lnářský Málkov, Mračov, Pole, Vrbno Kocelovice 162 933 Lažánky 97 258 Lažany 59 323 Lnáře 733 1268 Lnáře, Zahorčice Lom 118 570 Lom, Míreč, Lom - Neradov Mačkov 293 508 Mečichov 263 886 Kožlí, Laciná, Myštice, Střížovice, Svobodka, Vahlovice, Výšice Myštice 266 1600 Předmíř 336 1060 Metly, Předmíř, Řiště, Zámlyní Radomyšl 1253 2520 Domanice, Láz, Leskovice, Podolí, Radomyšl, Rojice Sedlice 1299 3052 Důl, Holušice, Mužetice, Němčice, Sedlice Škvořetice 321 956 Pacelice, Škvořetice Tchořovice 240 1024 Třebohostice 297 975 Třebohostice, Zadní Zborovice Uzenice 122 538 Uzeničky 127 662 Černívsko, Uzeničky Velká Turná 154 753 Záboří 304 685 Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat Regionálního informačního servisu a údajů Svazku obcí Blatenska. 19
Z geografického hlediska lze SOB vymezit jako mikroregion ležící na severozápadě Jihočeského kraje, v severní části bývalého okresu Strakonice. Přímo tak sousedí s krajem Plzeňským a Středočeským. Mikroregion a jeho polohu blíže specifikují mapy v příloze 2. Za účelem podpory místních podnikatelů založil SOB v roce 2004 Místní akční skupinu Svazku obcí Blatenska (MAS SOB). MAS SOB funguje jako obecně prospěšná společnost. Je dobrovolným, nezávislým, nevládním a neziskovým sdružením zaměřeným na další rozvoj mikroregionu. Spolu s regionálním turistickým a informačním centrem Ciao pravidelně propaguje Blatensko na mnoha veletrzích cestovního ruchu, jmenovitě na Jihočeském kompasu v Českých Budějovicích, na Regiontour a GO v Brně či na ITEPu v Plzni. Hlavním cílem MAS je příprava zájmového území (mikroregionu Blatensko) na realizaci společných projektů a aktivit za využití programů pro čerpání všech možných finančních prostředků. Ve snaze zkvalitnit život na Blatensku byla vytvořena již řada strategických dokumentů. Prvním společným krokem obcí sdružených v SOB bylo v roce 1999 vypracování Programu sociálního a ekonomického rozvoje Blatenska. Zásadním bodem dokumentu bylo zdůraznění chápání mikroregionu jako jednoho celku, a ne jen vnímání jednotlivých obcí. Na základě tohoto principu byly stanoveny vize rozvoje, které dlouhodobě vidí Blatensko jako: region moderního průmyslu (s důrazem na rozvoj tradičních výrob a využití zkušeností místních pracovních sil), region tradičního a produktivního rybářství, atraktivní region cestovního ruchu (se zaměřením na aktivní turistiku ve vazbě na kvalitu krajiny, hodnotné památky, místní tradice, agroturistiku a myslivost), region aktivního středního a drobného podnikání (zejména ve vazbě na cestovní ruch, komerční služby a informační technologie), region zdravého životního prostředí ( čistý kraj se zdravou přírodou), region zdravých společenských vztahů (rovnováha mezi solidaritou vycházející ze silného lokálního patriotismu a motivací k maximální výkonnosti), a v neposlední řadě jako atraktivní region pro trvalý pobyt (LEADER+). V roce 2006 došlo k aktualizaci tohoto programu a následně vznikl i další zásadní dokument, a to Strategický plán Místní akční skupiny Svazku obcí Blatenska na období 2008 2013. Plán se snaží zohledňovat specifičnost Blatenska, vyzdvihnout potenciál území a zhodnotit ho na základě zvýšení atraktivity. Nezbytnou součástí strategického plánu byla SWOT 20
analýza, která se stala podkladem pro zpracování hlavních cílů rozvoje. Mezi stanovené priority a opatření byla zařazena i podpora aktivit pro cestovní ruch či zachování a rozvoj řemeslných tradic. (Strategický plán MAS SOB, 2008) V rámci SOB byly vypracovány i další studie a rozvojové dokumenty. K těm nejaktuálnějším patří Místní program rozvoje venkova Svazku obcí Blatenska na období 2011 2016. Na základě výše zmíněných dokumentů pak vznikaly nejrůznější společné projekty. Ve vazbě na cestovní ruch patří k nejdůležitějším projekt Lnáře vstupní brána regionu Blatensko či obnova tradiční výroby Sedlické krajky. Dále lze jmenovat projekty zaměřené na účinnou propagaci v cestovním ruchu, výstavbu a údržbu cyklistických a turistických naučných stezek, orientační a informační systém, rozšíření nabídky veřejně přístupných kulturních akcí, využití tchořovického letiště pro účely cestovního ruchu, podporu agroturistiky, obnovu rybníků (především pro rekreaci a sportovní rybářství) a v neposlední řadě také značení regionálních produktů Blatenska. (LEADER+; Sedlická krajka; Tvrz Lnáře) 2.2 Infrastruktura cestovního ruchu v mikroregionu Rozvoj cestovního ruchu na určitém území není determinován pouze vhodným potenciálem, tedy pestrou nabídkou kulturně-historických, přírodních a dalších atraktivit, ale vyžaduje také dostatečně rozvinutou infrastrukturu. V regionu se musí nacházet dostatečné ubytovací i stravovací kapacity, musí být rozvinuta dopravní infrastruktura a odpovídající musí být také nabídka pro další vyžití. 2.2.1 Ubytovací služby Ubytovací služby jsou na území Blatenska poskytované v zařízeních hotelového typu, v penzionech, v turistických ubytovnách, v rekreačních zařízeních a kempech a také v soukromí (více tabulka 2 v příloze 3). Celková nabízená kapacita je však nedostatečná, a zejména v hlavní turistické sezóně neuspokojuje poptávku. Té mnohdy neodpovídá nejen počet lůžek, ale ani kvalita ubytovacích služeb. Ubytovací zařízení kategorie hotel se nachází v Blatné (hotel Beránek), ve Lnářích (hotel Na Panské a ubytování na zámku Lnáře) a v Sedlici (hotel Na Velké hospodě a hotel Pila). Největší počet zařízení spadá do kategorie penzion. Namátkou lze jmenovat například penziony FOTO-ART, Slunce či U Rybníka Pustý v Blatné, penzion Mlýn Kostřata v Myšticích, penzion U Kohoutka v Buzicích nebo penzion Hospoda Na Statku v Poli. Levnější ubytování lze najít v Turistické ubytovně Radomyšl či v několika rekreačních 21
střediscích a je možné využít i kempů. V letních měsících navyšují ubytovací kapacitu domovy mládeže Střední odborné školy v Blatné a Středního odborného učiliště v Blatné. Na území Blatenska se nachází také několik tábořišť, ve kterých je pořádáno mnoho letních dětských táborů (např. tábořiště u Kadova, u Vrbna, u rybníku Dobrá voda v Bělčicích, v Kocelovicích, Doubravici či Buzicích). 2.2.2 Stravovací služby V mikroregionu se nachází relativně velké množství hostinských zařízení. Provozovny jsou však většinou vybaveny pouze výčepem, a nikoliv vývařovnou (viz tabulka 3 v příloze 3). Pouze 10 obcí disponuje alespoň jedním zařízením restauračního typu, ve kterém se vaří, dalších 18 obcí má zařízení zaměřené pouze na podávání nápojů (zejména piva). Nejpříznivější situace je ve městě Blatná, která nabízí několik možností ke stravování i k posezení. Ze stravovacích zařízení lze jmenovat například restauraci v nově zrekonstruovaném hotelu Beránek, pizerii Casa Verde, restauraci V Sokolovně, Restaurant and Music Bar Prostor, sezónně otevřenou Hospůdku U Bryndů či nekuřáckou restauraci Podatelna. K nejnavštěvovanějším provozovnám spíše společensko-zábavního charakteru patří Hospoda U Datla, Hospoda Na Vinici, dále kavárny (v Blatné se jich nachází celkem 5) a bary. Poměrně dobré možnosti ke stravování poskytují také obce Lnáře (Zámecká restaurace, restaurace hotelu Na Panské a restaurace Pod Klášterem), Radomyšl (Hospoda na Křenovce a restaurace V Sokolovně) a Sedlice (restaurace Na Velké hospodě, restaurace hotelu Pila a motorest Starý Bor u Sedlické obory). V menších obcích se nachází pouze zařízení typu hostinec a možnosti ke stravování zcela chybí. Nabídka stravovacích kapacit je tak v rámci mikroregionu Blatensko zcela nedostatečná. 2.2.3 Dopravní infrastruktura Rozvinutá dopravní infrastruktura je nezbytným předpokladem pro to, aby se potencionální návštěvníci mohli do daného regionu dostat. Území Svazku obcí Blatenska disponuje relativně uspokojivou sítí silničních komunikací doplněnou železničními tratěmi regionálního charakteru. V každé obci mikroregionu se nachází autobusová zastávka linky místního významu, v 11 obcích zastávka dálkové linky a v 9 obcích je také vlaková stanice. Mikroregionem prochází komunikace I. třídy č. 20, která je pod označením E 49 součástí mezinárodní evropské sítě. Ta vede z německého Magdeburgu přes Karlovy Vary, Plzeň, Lnáře, Blatnou, Sedlici, Písek a České Budějovice až do Vídně. Další komunikace I. třídy č. 4 (Strakonice Praha) probíhá při západním okraji Blatenska. Řešené území dále protíná 22
6 komunikací II. třídy (č. 121 Blatná Buzice, č. 139 Horažďovice Radomyšl Osek Písek, č. 173 Strakonice Radomyšl Sedlice, č. 174 Velký Bor Kadov Lnáře Kocelovice Bělčice Březnice, č. 175 Blatná Myštice Mirotice a č. 177 Lnáře Mladý Smolivec). Tyto hlavní komunikace jsou doplňovány silnicemi III. třídy. Železniční síť tvoří pouze dvě jednokolejné tratě regionálního významu (č. 208 Březnice Blatná Strakonice a č. 191 Nepomuk Blatná). Doprava je zajišťována motorovými vlaky Českých drah. Výjimečně na trať vyjedou také historické vlaky, které se stávají významnou atraktivitou (např. k příležitosti oslav založení blatenských lokálek apod.). Pravidelnou autobusovou dopravu zajišťují na řešeném území společnosti PROBO BUS, a.s., ARRIVA PRAHA, s.r.o., ČSAD Autobusy České Budějovice, a.s., ČSAD STTRANS, a.s. a Bosák BUS, spol. s r.o. Jedná se o linky místního významu i dálkové spoje. Více je dopravní dostupnost Blatenska přiblížena prostřednictvím tabulek v příloze 3. Mikroregion nabízí také relativně hustou síť cyklotras doplněnou turistickými trasami značenými Klubem českých turistů (viz tabulky 8 a 10 v příloze 3). Kromě značených tras bylo v rámci publikace Průvodce Blatenskem nejen pro cyklisty sestaveno 9 okruhů o celkové délce 263 km (Štěpán a kol., 2000). Jejich detailní popis doplněný o přírodní zajímavosti a krátkou historii navštívených obcí mohou zájemci najít také na stránkách Cyklistický průvodce Blatenskem (http://www.fontan.cz/cykl/). Okruhy jsou vedeny vždy od kostela v Blatné a cyklisté si mohou vybrat z tras o délce 20 50 km (viz tabulka 9). Pěší si mohou kromě 11 značených turistických tras projít také naučné stezky (NS). Na území Blatenska jsou to konkrétně NS Okolím viklanu, NS Okolím Lnář, NS Kolem Blatné a přeshraniční Vintířova NS, která začíná v německém Niederaltaichu (Bavorsko) a po jedné z nejstarších obchodních stezek vede přes Šumavu až do Blatné, kde zatím po 150 km končí (měla by vést až do Prahy). Mikroregionem Blatensko prochází také evropská poutní cesta Via Nova, která se na území Česka táhne od Bučiny na Svatou Horu u Příbrami. 2.2.4 Další infrastruktura Další infrastruktura potřebná pro rozvoj cestovního ruchu zahrnuje především informační centra a nabídku pro sportovní a kulturní vyžití. Informační centra mikroregionu Na území Svazku obcí Blatenska se nachází celkem čtyři informační centra, a to v Blatné, ve Lnářích, v Sedlici a v Radomyšli. 23
Regionální turistické infocentrum města Blatná provozuje od roku 2006 spolu s mapovým centrem cestovní kancelář Ciao (koordinováno Centrem kultury a vzdělávání Blatná). Stejně jako ostatní informační centra poskytuje podrobné turistické informace o mikroregionu, volně k dispozici nabízí tištěné propagační materiály či dvouměsíčník Blatensko SOBĚ (vydávaný Svazkem obcí Blatenska) a zajišťuje prodej suvenýrů a publikací s regionální tematikou. Navíc nabízí široký sortiment map českých i zahraničních, zajišťuje prodej vstupenek a mnoho dalšího. Pro turisty i rezidenty je otevřeno pondělí pátek 9 17, v hlavní sezóně (červen září) i v sobotu 9 12. Od roku 2006 funguje infocentrum také na tvrzi ve Lnářích, jehož otevírací doba je v období od října do května pondělí pátek 12 16, v době hlavní sezóny pondělí neděle 10 17. V Sedlici se informační centrum nachází v prodejně Sedlické krajky. Kromě získání turistických informací si tak návštěvník může i prohlédnout a zakoupit paličkované výrobky. Otevřeno je celoročně, a to v pondělí a středu 8.30 14.30; v úterý a čtvrtek 8.30 17.30 a v pátek 8.30 13.30. Poslední infocentrum na území Blatenska se nachází v Radomyšli v domě s pečovatelskou službou. S jeho provozem vypomáhají místní senioři. Je otevřeno každý den 7 15, v odpoledních hodinách po zazvonění. Sportovní a kulturní zařízení v mikroregionu Nejvyšším počtem sportovních i kulturních zařízení disponuje město Blatná a stává se tak přirozeným společenským centrem mikroregionu. Rozmanité kulturní akce (zejména koncerty a výstavy) se konají v pronajatých prostorech Starého paláce blatenského zámku. Výstavy jsou organizovány i v Městském muzeu Blatná (to spolu s městskou knihovnou a kinem patří pod instituci Centrum kultury a vzdělávání Blatná). Funkci kulturního domu supluje blatenská sokolovna, kde jsou pořádány zejména společenské plesy. V budově sokolovny se nachází také kinosál s kapacitou 386 míst. Kromě filmových projekcí (2D i 3D kino bylo v roce 2013 digitalizováno) zde probíhají divadelní představení místního Spolku divadelních ochotníků i hostujících souborů. V červenci 2014 by mělo být otevřeno nově vybudované Komunitní centrum aktivního života Blatná, které by mělo být jak místem pro pořádání rozmanitých kulturních a společenských akcí, tak místem setkávání, relaxace či vzdělávání. Relaxaci rezidentům i návštěvníkům města poskytuje také Rekreační areál města, který disponuje venkovním plaveckým bazénem, masážními tryskami a perličková lázeň, skluzavkou, dětským brouzdalištěm a dětským hřištěm. Nabídku sportovních zařízení dále 24
tvoří bowling, kuželna, atletický stadion, fotbalové hřiště, tenisové kurty, hokejbalové hřiště (bývalý zimní stadion, v létě využíván pro pořádání kulturních akcí), hřiště na volejbal i plážový volejbal, tělocvičné sály v sokolovně a další tělocvičny v místních školách, fitness centrum s aerobním sálem a dále několik přírodních a dětských hřišť včetně veřejně přístupného dopravního hřiště při jedné z mateřských škol. Vybavenost ostatních obcí je podstatně menší. Kulturní dům se nachází ve Lnářích a v Doubravici. Pro společenské akce jsou využívány sály sokoloven v Radomyšli, Sedlici a Bělčicích. Sálem pro taneční zábavy disponují také Škvořetice. Ostatní menší obce využívají menší sály a místnosti tamních hospod. Kulturní nabídku doplňuje kino v Sedlici. Z významnějších sportovních zařízení lze jmenovat letní areál v Radomyšli s přírodním koupalištěm a hřišti na volejbal či nohejbal. V Domově Petra v Mačkově se nachází malý bazén. Ve většině obcí lze najít také fotbalové či víceúčelové hřiště. 2.3 Atraktivity mikroregionu Blatensko disponuje velmi rozmanitým potenciálem pro cestovní ruch. Hmotné prameny dokládají souvislejší osídlení již v 7. století př. n. l., avšak intenzivnější rozvoj oblasti je spjat s historií blatenského zámku. První písemná zmínka o Blatné pochází z roku 1235. Blatnou původně tvořila menší osada mezi blaty, která jí dala název. Rozrostla se v blízkosti již zmíněného zámku na staré obchodní cestě směřující od Sušice ku Praze. Dlouhá historie území dala vzniknout řadě kulturně-historických atraktivit. Na území Blatenska se nachází nespočet kostelů a kaplí, několik tvrzí a zámků i staveb typické lidové a městské architektury. Mikroregion je však přesto charakteristický především krajinou a svým přírodním bohatstvím. Velmi výstižně jej ve své knize Dědečku, povídej popsal český básník, spisovatel a malíř Ladislav Stehlík, který se na Blatensku (v Bělčicích) narodil: Náš domov působil a působí i na cizí návštěvníky svou tichou krásou rybničných hladin, tichostí svých lesů, rosnou vůní svých luk, byla to odedávna končina drobných zemědělců a nehlučných řemesel v jizbách, krajina alšovsky líbezná s prosvítavými sosnovými lesíky a pečlivě obdělanými poli, stulená pod hradbou Brd a otevřená k šumavským horám (Stehlík, 1973: 10). Nejvýznamnější atraktivity jsou zobrazeny na fotografiích v Příloze 4. 2.3.1 Přírodní atraktivity (MAS Blatensko, 2007) Pro mikroregion Blatensko je charakteristická především krajina s lesy, loukami, žulovými balvany a mnoha rybníky propojenými důmyslným systémem potoků a stok. Blatensko se rozkládá v nadmořské výšce 400 až 600 m n. m. Povrch regionu je tvořen mírně až středně 25
zvlněnou vrchovinou a vytváří tak vhodný terén pro pěší i cykloturistiku. V rámci geografického členění náleží k Blatenské pahorkatině, která je jihozápadní částí pahorkatiny Středočeské. Z hlediska nižších celků pak patří do Horažďovické pahorkatiny. Tu lze dále rozčlenit na Blatenskou kotlinu při řece Lomnici, kde leží Blatná a její nejbližší okolí, a dále na Radomyšlskou, Hvožďanskou a Kasejovickou pahorkatinu. V poslední ze zmíněných se nachází nejvyšší vrchy mikroregionu, a to Hřeben (597 m), Volyně (587 m) a Jezbyně (577 m). Zajímavostí je, že vrch Volyně ležící mezi obcemi Čečelovice a Záboří je údajně jedním ze středů Evropy. Tuto skutečnost dokládá obecní kronika Záboří, v níž je uchován latinský nápis, který byl vytesán do jednoho kamene na vrcholu. Klimaticky lze Blatensko zařadit mezi příjemné oblasti. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 7 C, průměrný roční úhrn srážek činí 600 mm. Území se dělí na dva okrsky, přičemž město Blatná leží na jejich rozhraní. Severozápadní a jižní část patří do okrsku B5 s charakteristikou mírně teplý, mírně vlhký, vrchovinný, východní část do okrsku B3 s charakteristikou mírně teplý, mírně vlhký, s mírnou zimou, pahorkatinový. Řešené území se rozkládá v povodí řeky Lomnice, která pramení jako Smolivecký potok pod Třemšínem v Brdech a nakonec se po 59,5 km toku vlévá do Otavy před Orlickou přehradou. Název Lomnice se většinou užívá až od Blatné od soutoku se Závišínským potokem (v zámeckém parku), průměrný průtok v Blatné je pouze cca 1 m 3 /s. Lomnice (Smolivecký potok) spolu s Hajanským, Kostřateckým, Mračovským, Paštickým, Škvořetickým a Závišínským potokem, které se do ní vlévají, napájí soustavu rybníků. Těch se na Blatensku nachází asi 300 a jsou jednou z hlavních přírodních a krajinných atraktivit. Vznikaly postupně již od 14. století a mají i velký význam hospodářský, kulturněhistorický a estetický. Dohromady jejich rozloha činí 1591 ha a představuje tak 4,4 % rozlohy celého území. Relativně členitou krajinu dotvářejí kromě charakteristických rybníků chudší pole, louky, pastviny, lesy (převážně jehličnaté), remízky a křoviny. Plošně nejrozsáhlejší zásahy do krajiny a životního prostředí způsobuje zemědělství. Zemědělský půdní fond pokrývá 62 % území, z toho louky a v poslední době se rozšiřující pastviny zabírají 23 %. Lesní porosty byly odlesněním redukovány již ve středověku. Koncem 19. století byly původní smíšené jedlosmrkové lesy s výrazným zastoupením dubů a buků nahrazovány méně vhodnými smrkovými monokulturami. Dnes zaujímají lesní porosty 23 % rozlohy území a hlavními dřevinami jsou 26