Zásady tvorby obchodního katalogu hudebnin

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Zásady tvorby obchodního katalogu hudebnin Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Tomáš Hála, Ph.D. Jitka Francová Brno 2010

2

Chtěla bych touto cestou poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce RNDr. Tomáši Hálovi, který k mé práci přistupoval velmi trpělivě. Dále bych ráda poděkovala firmám, které mi zaslaly katalogy pro analýzu. V neposlední řadě bych ráda vyjádřila své díky za podporu rodiny a přátel.

4

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 28. května 2010....................................................

6

Abstract Francová, J. Principles of creating a music calatalogue. Bachelor thesis. Brno, 2010. This thesis covers both marketing and technology issues in producing a music catalogue. It also offers a view on catalogues in the czech music market and drafts a plan of steps that take place before and after the printing of the catalogue. Abstrakt Francová, J. Zásady tvorby obchodního katalogu hudebnin. Bakalářská práce. Brno, 2010. Bakalářská práce se zabývá marketingovou i technickou stránkou tvorby katalogu hudebnin, nabízí náhled na produkci katalogů na českém trhu a navrhuje metodickou pomůcku postup, který předchází a následuje tisk katalogu. 7

8

Obsah 1 Úvod a cíl práce 11 1.1 Úvod.................................... 11 1.2 Cíl práce.................................. 11 2 Metody a omezení 12 3 Literární rešerše 13 3.1 Pozice katalogu v marketingu firmy................... 13 3.1.1 Marketingový mix......................... 13 3.1.2 Propagace Marketingová komunikace............. 14 3.1.3 Direct marketing......................... 15 3.1.4 Aplikování marketingu...................... 16 3.1.5 Základní vlastnosti katalogu................... 16 3.2 Publikování katalogů na počítači.................... 18 3.2.1 Základní pravidla sazby..................... 18 3.2.2 Programové vybavení....................... 24 4 Katalogy českých nakladatelství a vydavatelství hudebnin 27 4.1 Amoseditio................................ 27 4.2 Nela.................................... 27 4.3 Spectrum................................. 27 4.4 Vivo.................................... 28 4.5 Muzikus.................................. 28 4.6 Surf.................................... 28 4.7 Český Rozhlas............................... 28 4.8 Editio Bärenreiter Praha......................... 29 4.9 Editio Janáček.............................. 30 4.10 Rosa.................................... 30 4.11 Schott Music Panton........................... 32 4.12 Studio Fontana.............................. 33 4.13 Talacko hudebniny............................ 33 4.14 Brandt Percussion........................... 34 4.15 Music Sales Group............................ 34 5 Analytická část 35 5.1 SWOT analýza současné úlohy tištěných katalogů hudebnin..... 35 5.1.1 Silné stránky (Strengths)..................... 35 5.1.2 Slabé stránky........................... 36 5.1.3 Příležitosti............................. 37 5.1.4 Hrozby............................... 38 5.2 Rozbor katalogů hudebnin........................ 38 5.2.1 Dotazníkové šetření........................ 38 9

5.2.2 Vyhodnocení dotazníků katalogy............... 40 5.2.3 Vyhodnocení dotazníků Respondenti............. 42 5.2.4 Nejčastější chyby......................... 44 5.3 Rozbor programů vhodných pro tvorbu katalogů............ 45 6 Metodická pomůcka pro tvorbu katalogů hudebnin 48 6.1 Přípravná fáze............................... 48 6.2 Návrh................................... 50 6.3 Sestavení katalogu............................ 51 6.4 Tištění a distribuce katalogů....................... 52 6.5 Komunikace se zákazníky......................... 52 6.6 Zpětná vazba............................... 52 6.7 Vlastní návrh katalogu.......................... 53 7 Závěr 54 8 Literatura 55 Přílohy A Obálky katalogů B Vnitřní strany některých katalogů C Sazební obrazec a zrcadlo stránky (A5 na šířku) D Návrh obálky E Návrh katalogových stran 10

1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Hudebniny jsou noty, zpěvníky, knihy o hudbě, ale také veškeré hudební nosiče od gramofonových desek po DVD a kompaktní disky. V tomto odvětví si dnes konkurují jak malé firmy, zastoupené mnohdy pouze jedním živnostníkem, tak velké nadnárodní společnosti s bohatou a širokou nabídkou. Jestliže firma dříve chtěla být na trhu vidět, prezentovat se a prodávat, potřebovala mít zavedenou uznávanou pozici na trhu, prostor na pultech obchodů nebo se šířeji prosadit v podvědomí zákazníka tím, že se mu přiblíží tištěným katalogem. Možnost přijít za zákazníkem elektronickou formou umožnila vstup nových hráčů na trh. Vyhověl lépe uspěchanosti doby, kdy zákazník hledá rychlou konkrétní odpověď na konkrétní otázku. Vždyť co je jednodušší než zadat požadované heslo do dobrého vyhledávače? Nakupuje se on-line a hudebniny jsou jednou z těch komodit, které si člověk nemusí před koupí vyzkoušet. Na druhou stranu je technologie počítačů, a tudíž i zpracování propagačních a informačních materiálů, dostupější než kdy dřív. Obchodník nebo nakladatel může aktuální nabídku na místě vytisknout, ale je-li to jen kus potištěného kancelářského papíru, jak dlouho asi vydrží? A jakou má prezentační hodnotu pro firmu? A tak tištěným katalogům neodzvonilo. Dobrý, příjemně a přitažlivě zpracovaný katalog, v tomto případě nutno říct ať již elektronický nebo tištěný, navodí u zákazníka pocit, že tady nakupuje na správném místě. Napoví mu, jakou úroveň zpracování může u nabízeného produktu očekávat. Ve chvíli, kdy se firma pro tištěný katalog rozhodne, otevře si možnost nejen pokrýt určitý segment trhu, ale i vytvořit něco víc, než bezcennou tiskovinu, kterých máme plnou poštovní schránku a která rychle skončí v koši. Tuto pozici nechť ponechá prospektům supermarketů. Jestliže jde do toho, ať tedy zpracuje dílko, jež zanechá u zákazníka nejlepší dojem o firmě a produktu a třeba i pocit, že katalog může směle ležet nějakou dobu v knihovně, vedle hudebnin, které prezentuje. 1.2 Cíl práce Hlavním cílem této práce je optimalizace tvůrčích a marketingových postupů při vytvoření tištěného katalogu jako účelného nástroje pro prezentaci nakladatelství. Za účelem naplnění primárního cíle jsou určeny tyto cíle sekundární: význam katalogu v marketingovém mixu firmy a analýza jeho současného postavení, vybrané typografické zásady využitelné při přípravě katalogu, rozbor možných technologií pro zpracování katalogové publikace, získání a seznámení se s produkcí katalogů českých nakladatelství hudebnin a jejich analýza, návrh postupu pro publikaci obchodního katalogu hudebnin a následných aktivit s tím souvisejících. 11

2 Metody a omezení Pro účely zpracování první části bakalářské práce byla použita metoda kompilace a popisu. Východiskem se staly informace z vybraných literárních zdrojů, pravidel a internetu. Pomocí znalostí plynoucích z těchto pramenů objasňuje první část aspekty komunikačního mixu firmy a pravidla tvorby tiskoviny. V analytické části závěrečné bakalářské práce bylo využito metody dotazování. Následuje rozbor nejčastějších chyb v katalozích. Analytická část je obohacena SWOT analýzou, která umožňuje přehledně zhodnotit pozitiva i negativa při rozhodování o volbě katalogu jako nástroje komunikačního mixu firmy. V závěrečné, návrhové části je na základě předešlých kroků a za použití metod indukce a dedukce zformován návrh metodického postupu a konkrétního příkladu. Při zpracování dotazníkového šetření byl počet respondentů relativně nízký a okruh respondentů byl omezen na Brno a jeho okolí. V těchto souvislostech se sebraná data ohledně nákupních zvyků nedají aplikovat na širší skupinu obyvatelstva. Výsledky jsou brány jen jako doplňkové. 12

3 Literární rešerše 3.1 Pozice katalogu v marketingu firmy Foret vnímá počátek 21. století, jako dobu, kdy marketing vstupuje do nové, dynamičtější fáze. Zejména díky pokroku v oblasti komunikačních technologií lze očekávat velké změny ve vzájemném propojení a komunikaci mezi podniky a jejich zákazníky. Celý marketing označuje jako do jisté míry komplexní pohled na komunikaci firmy a zákazníka. Stručně lze dle něj shrnout marketingový přístup jako proces, v němž na základě marketingových informací, znalostí (poskytnutých například marketingovým výzkumem) o potřebách zákazníka i o nabídce konkurence lze lépe připravit odpovídající nabídku tzn. marketingový mix. Následuje vyhodnocení opět například marketingovým výzkumem, jak na ni zareaguje marketingové informace o chování zákazníka (Foret, 2005). 3.1.1 Marketingový mix Marketingový mix představuje souhrn základních marketingových prvků, jimiž firma dosahuje svých marketingových cílů, Jde o soubor vzájemně propojených proměnných, se kterými vedení podniku může pracovat a které může poměrně snadno měnit. Marketingový mix tedy v sobě zahrnuje vše, čím firma může poptávku po svých produktech ovlivňovat. V literatuře se proto nejčastěji píše o skupině čtyř faktorů, které jsou označovány jako marketingový mix. Podle začátečních písmen jednotlivých slov označujících anglicky čtveřici faktorů se také někdy píše o čtyřech P (Foret, 2005). Každý faktor pak lze dále konkretizovat, dělit, abychom tak získali homogenní celek ovlivnitelný managementem společnosti. V širším kontextu se pak hovoří o jednotlivých mixech (výrobkový, cenový, distribuční, komunikační). Konkrétně se jedná o: produkt výrobek (Product) přínos, prospěšnost, vlastnosti, varianty, kvalita, design, značka, balení, služby, záruky; prodejní cena (Price) deklarovaná cena, slevy, úvěrové podmínky, platební lhůty, zvýhodnění; prodejní místo (Placement) cesty, logistika, sklady, doprava, sortiment, umístění; propagace (Promotion) reklama, public relations (vztahy s veřejností), sponzorování, přímý (direct) marketing, podpora prodeje, prodejní místa, výstavy a veletrhy, osobní prodej, interaktivní marketing (Geuens, 2003). Kombinací dvou prvků faktoru propagace, tedy konkrétně direct marketingu a interaktivního marketingu, mohou být katalogy, webové katalogy a interaktivní webové prezentace. Direct marketing, širším pojmem nonstore retailing, je přímým 13

kontaktem mezi prodejcem (tím může být jak výrobce, tak distributor) a spotřebitelem. Obecně řečeno může prodejce měřit odezvu spotřebitele na konkrétní nabídku díky přímému přístupu. Přímý marketing se stal populárním v druhé polovině 20. století (Encykclopedia Britannica). Autor Mikeš definici direct marketingu poněkud zjednodušuje na formu, která dává blíže pochopit její smysl a to na interaktivní marketingovou techniku využívající jedno či více komunikačních médií k dosažení měřitelné odezvy poptávky či prodeje. Jde o oslovení a komunikaci s přesně definovanými skupinami zákazníků (Mikeš, 2001). 3.1.2 Propagace Marketingová komunikace Propagace, jako nedílná součást marketingového mixu, je nástrojem komunikace s konečným spotřebitelem, který bývá rozdělen do konkrétních skupin veřejností (segmentů trhu). Proces komunikace dělí M. Foret na následujících 5 kroků: 1. volba cílového publika (segmentu trhu), 2. stanovení požadované odezvy, jíž může být např. snaha o upoutání pozornosti, vzbuzení zájmu, vyvolání touhy anebo podnícení příjemců k akci, 3. volba typu sdělení (rozhodnutí o obsahu, struktuře a formě sdělení), 4. volba komunikačního média (kanálu), 5. zpětná vazba, tj. vyhodnocení účinnosti procesu komunikace. Při volbě cílového segmentu je vždy třeba si ujasnit co, jak, kdy, kde a komu má být sděleno. Iniciátor sdělení (komunikátor) musí mít také jasno v tom, co vlastně příjemce požaduje a potřebuje (Foret, 2005). Podobně konstruovanou metodou postihující stejný proces je tzv. 5M (z počátečních písmen anglických slov), zaměřujících se na kontrolu správně sestavené propagace, která by měla postihovat následujících 5 oblastí: 1. poslání (mission), 2. sdělení (message), 3. použitá média (media), 4. peníze (money), 5. měření výsledků (measurment). Zajímavostí, na kterou poukazuje Maggie Geuens je, že v konečném efektu zákazník nijak významně nerozlišuje mezi jednotlivými nástroji marketingové komunikace, tedy mezi reklamou, sponzorováním, rozesíláním nabídek, podporou prodeje a výstavami a podobnými akcemi. Pro někoho jsou všechny tyto aktivity velmi podobné a vnímá je jako způsoby, jak je přesvědčován, aby koupil produkt určité firmy. Je-li oslovován nekonzistentními (nesouhlasnými) sděleními, je zmaten a stěží lze předpokládat, že bude přesvědčen k nákupu. Zákazník totiž velmi citlivě vnímá rozpory ve sděleních. Definujeme-li integrovanou marketingovou komunikaci z pozice zákazníka, pak je to taková komunikace, kdy jsou příjemci nabízeny zdroje, sdělení, nástroje a média takovým způsobem, který je pro něho hodnotný a dává mu možnost lépe a rychleji porozumět sdělení. Úkolem komunikujících je, aby prezentovali 14

sdělení v integrované podobě. To znamená řídit každý prvek kontaktu mezi zákazníkem, výrobkem a organizací, firmou (Geuens, 2003). Tento kontakt může být veden i formou katalogu. Rozdíly mezi klasickou a integrovanou komunikací jsou shrnuty zde: Klasická komunikace Zaměřena na akvizici, prodej Masová komunikace Monolog, jednostranná komunikace Informace jsou vysílány Iniciativa je na straně vysílajícího Přesvědčování Účinek na základě opakování Ofenzivnost Obtížný prodej Vlastnosti značky Orientace na transakci Změna postojů Moderní, přímočará, masivní 3.1.3 Direct marketing Integrovaná komunikace Zaměřená na udržování trvalých vztahů Selektivní komunikace Dialog, dvoustranná komunikace Informace na vyžádání Příjemce přebírá iniciativu Informace jsou poskytovány Účinek na základě konkrétních informací Defenzivnost Snadný prodej Důvěra ve značku Orientace na vztahy Spokojenost Postmoderní, cyklická, fragmentární Philip Kotler věnuje ve svém devátém vydání knihy Marketing Management zvýšenou pozornost změnám, které do marketingu přináší výrazný rozvoj elektronických médií. Píše o elektronickém obchodu, v němž právě nové elektronické prostředky umožňují nakupovat (nabízí zájemci informace, možnost dálkového objednávání a placení kreditními kartami) i prodávat (Foret, 2006). Tento webový prodejní systém může být, a v řadě případů bývá, elektronickým převedením tištěných katalogů daných společností. Svědky tohoto systému jsme například u řady prodejních řetězců. Vzhledem, k tomu, že digitalizování celého sortimentu by bylo vysoce nákladné, menší řetězce a řetězce s nižším rozpočtem na marketing zůstávají u prezentace jednotlivých katalogů na svých webových stránkách. Zákazník má tak možnost i zpětně nahlédnout do nabídek prodejce, například ve formě Flash animací nebo dokumentů PDF, a seznámit se s nabídkou prodejce. Ovšem ani tištěné verze, i přes útlum, který díky nastupujícímu růstu v oblasti telekomunikačních technologií zažívají, nejsou prostředkem zcela ztraceným. Řada spotřebitelů dává tištěným letákům a katalogům přednost a to ze zřejmých důvodů. Katalog lokálního distributora spotřebního zboží a potravin, který naleznou pravidelně ve své schránce jim umožní se seznámit s aktuální nabídkou, aniž by museli zapínat počítač a čelit tak propagaci všech ostatních distributorů. Katalog pak berou na nákup s sebou a přímo na místě mohou porovnávat deklarované ceny například u konkurence, či procházet předem vybrané zboží o které mají zájem. Prodejci tento systém distribuce katalogů v předem stanovených intervalech (například každé pondělí ráno, protože marketingový průzkum v oblasti prokáže nákupní 15

chování spotřebitele zajišťující nákup potravin vždy v pondělí odpoledne a to na celý týden dopředu) umožní sledovat přímou odezvu a bezprostřední reakci zákazníka, jak o tom pojednává M. Foret. Direct marketing tedy umožňuje jak přesnější zacílení nabídky, tak také dokonalejší možnost vyhodnocování dosažených výsledků, například porovnáváním počtu oslovených zákazníků s počtem těch, kteří na základě tohoto oslovení nákup realizovali (Foret, 2005). V posledních letech dochází stále více také k tomu, že primárně vymezované segmenty zákazníků jsou dále členěny na menší, přesněji vyprofilované cílové skupiny. Přímý marketing může mít dvě formy: Adresný přímý marketing, při němž jsou nabídky určeny (a tedy přímo adresovány) konkrétním osobám, které jsou obvykle zaneseny do firemní databáze klientů. Takováto databáze často obsahuje poměrně detailní údaje o klientech, např. jejich osobní data, záznamy o předchozích nákupech a údaje o reakcích na nabídku, o rychlosti odezvy a o způsobu placení (platební kartou, v hotovosti). Může to být přímý mail (rozesílka): obvykle obálka, obchodní dopis, brožura a odpovědní karta, katalogy, telemarketing nebo také interaktivní média: CD- -ROM, internet, interaktivní teletext, webové stránky, e-mail. Neadresný přímý marketing, který sice oslovuje určitý vybraný segment trhu, avšak ne jmenovitě konkrétní osoby. I v tomto případě však je nabídka cílena poměrně přesně a zvolený segment mnohdy také vychází z databáze podniku (Foret, 2005). Tato forma může mít například podobu doručování nabídkových listů do schránek čtvrti, ve které distributor působí, tištěná reklama s možností přímé odpovědi (inzeráty) a televizní reklama s možností přímé odpovědi. 3.1.4 Aplikování marketingu Společnosti většinou najímají rozličné agentury na výpomoc při rozvoji reklamy, prodeje, PR a positioningu (umístění, rozmístění, distribuce) ačkoli to má většinou za následek nedostatky v koordinaci celkového propagačního mixu (promotion mix), jako součásti mixu marketingového. Pokud nejsou jednotlivé komponenty mixu sladěny, může to vysílat matoucí či negativní zprávu spotřebiteli. Jinak řečeno, sjednocením elementů marketingového mixu může společnost efektivněji nakládat se svými zdroji. Namísto samostatného vedení čtyř nebo pěti procesů marketingu se společnost zabývá pouze jedním, komplexně pojatým problémem (4P). V konečném důsledku jsou náklady propagace lépe alokovány, protože jsou rozdíly mezi jednotlivými marketingovými nástroji více zřejmé. Tyto důvody vedly k integrování marketingové komunikace se všemi nástroji propagace tak, aby byly vnímány jako jedna nedělitelná část jednoho zájmu a každý nástroj získal plnou pozornost z pohledu nákladů a efektivity (Encyklopedia Britannica). 3.1.5 Základní vlastnosti katalogu I když je katalog správně sestaven, neručí to za jeho úspěšnost. Síla je ve spojení komunikačních nástrojů, které s katalogem spolupracují. Je to třeba internetový 16

obchod, telefonní linka s příjemnou telefonistkou aj. Také vzhled katalogu by měl odrážet image firmy. Jaká je úloha katalogu? Katalog podává stručné základní informace o cíleném segmentu produktů, které nabízí daný subjekt. Úkolem katalogu je umožnit zákazníkovi orientaci v nabídce a usnadnit výběr produktu. Katalogy jsou pro mnoho firem nezbytným prodejním nástrojem. V kombinaci s internetem může katalogový program poskytnout silné spojení s individuálními zákazníky. Mnoho spotřebitelů má katalogy v oblibě, protože si je mohou prohlížet kdykoliv jim to vyhovuje. Mají dlouhodobější dopad, jsou přechovávány a sdíleny vícero osobami. Katalogy představují taktiku přímého marketingu s nízkým nátlakem, protože spotřebitelé mají dostatek času přemýšlet nad zbožím a cenami. V mnoha případech je obdržení katalogu prvním krokem nákupního cyklu (Clow, 2008). Obálka katalogu bývá často vytištěná na jiném druhu papíru než zbývající stránky. Silnější lesklejší papír umožňuje kvalitnější reprodukci fotografií a lepší barevné provedení. S ohledem na snazší identifikaci firmy a propagaci zboží bývá na obálce zobrazený momentálně nejpopulárnější výrobek. Jindy zas může koláž z fotografií řady různých výrobků přilákat pozornost zákazníků ke zboží nabízeném uvnitř katalogu. Názvy katalogů se svým výtvarným zpracováním blíží hlavičkám časopisů a jejich výrazná typografická úprava zůstává u všech následujících čísel stejná. Katalog je určen především k vyhledávání informací, proto musí být přehledný. Přístup k nim musí textař recipientovi maximálně usnadnit. Výrazně mu k tomu pomůže grafik. Text katalogu je věcný a popisný, musí obsahovat základní informace o produktu. Je-li to možné, není od věci uvádět v katalogu i ceny produktů. I zde je však místo pro vtipné heslo, bonmot, zdůraznění výhod apod. (Crha, Křížek, 2003). První dvojstránka po otevření katalogu může být věnována charakteristice společnosti a jejím plánům. Velmi často tam najdeme úvodní slovo ředitele, v němž vysvětluje celkovou filozofii firmy. Nejdůležitějším úkolem při návrhu vnitřních dvojstránek je úspěšné propojení obrázků s odpovídajícími popisky a stranami. Pevná a jednotná mřížka pomůže při montáži stránky tento problém vyřešit, ale výsledek, přestože je funkční, nemusí působit dostatečně dynamicky. Jedním z obvyklých způsobů je umístit popisky a ceny v těsné blízkosti výrobků, k nimž patří, a k oddělení jednotlivého zboží slouží bílý prostor. Tato technika bývá poměrně působivá, ale jde o citlivou záležitost. Příliš mnoho bílých míst mezi výrobky může vést k dojmu, že stránky jsou poloprázdné a zboží spolu navzájem nesouvisí, kdežto je-li bílého prostoru příliš málo, výsledkem je chaos (Parker, 2000). Informace o objednávkové službě a formuláře se většinou tisknou jako součást katalogu. Jako pobídka pro zákazníka může posloužit uprostřed katalogu vložená vyplacená objednávka se zpáteční adresou. Není špatný nápad umístit kontakt na každou dvojstránku, aby ho čtenář snadno našel (Parker, 2000). 17

3.2 Publikování katalogů na počítači 3.2.1 Základní pravidla sazby Tato část je věnována pravidlům knižní sazby, kterými je vhodné se řídit i při vytváření katalogu, ač nejde o souvislý text. Pokud není uvedeno jinak, vychází se ze Základních pravidel sazby podle ON 88 2503 (Ambrůzová, Havránková, 2006). Písma Existují dva základní typy písma: neproporcionální (strojopisné) a proporcionální (knižní). Neproporcionální písmo využívají programové, případně textové editory, vychází ze strojopisu, kde každý znak zabírá stejnou šířku, odpovídající nejširšímu znaku písmenu M. Používají se například při ukázkách HTML kódu v textu nebo pro odkazy na webové stránky. V delším textu jsou špatně čitelné. Oproti tomu má písmo proporcionální variabilní šířku úměrnou velikosti znaku a díky tomu je lépe čitelné. Knižní proporcionální písma dělíme zhruba na čtyři kategorie (Rybička, 2004). Antikvová písma jsou charakteristická svým zakončením tahů serify neboli patkami. Ty zvyšují čitelnost písma, neboť vedou oči po řádku. Druhým charakteristickým znakem jsou stíny některých tahů. Podle provedení písem můžeme dělit antikvy na dynamické mají skloněnou osu stínu a malé rozdíly mezi stínovanými a nestínovanými tahy, přechodové sklon stínů je malý až žádný, rozdíly mezi tahy nejsou markantní, statické stíny mají svislou osu a rozdíly mezi stínovanými a nestínovanými tahy jsou velmi výrazné (Rybička, 2003). Grotesková písma neboli bezserifová, lineární, jsou jednodušší konstrukce, čímž jsou výraznější. Ve větší mase není jejich čitelnost tak dobrá jako u antikvy, Používají se především v krátkých textech a výrazných nápisech (Rybička, 2003). Tedy i v katalozích. Další kategorií jsou písma se stíny bez serifů nebo písma se serify, ale bez stínů. Používají se pro příležitostné tiskoviny jako navštívenky, pozvánky apod. Patří mezi ně egyptienky (lineární se serify) a groteskantikvy (lineární antikvy). Do poslední kategorie zařazujeme písma kaligrafická, zdobená, lomená a novotvarová. Mají doplňkový charakter a používají se pro akcidenční tiskoviny(rybička, 2003). Několik pojmů: řez písma písmo může být modifikováno nakloněním, zesílením tahů, změnou šířky znaků aj. Jsou to například italika (skloněné), kurzíva (skloněné, ale s jinou kresbou), polotučné, tučné; rodina je souhrn všech řezů písma. Stupeň vyjadřuje velikost písma. Soubor je jeden řez písma ve všech stupních. Font je souhrn všech znaků jednoho typu a řezu. Verzálky jsou písmena velké abecedy, minusky jsou písmena malé abecedy Kapitálky písmena velké abecedy se střední výškou písma na dotažnici (Rybička, 2004). 18

Stránka Návrh typické dvojstránky je prvním krokem při přípravě tiskoviny. Je vymezen obdélník, ve kterém se odehrává textová a obrazová část. Mimo něj, na okrajích, bývá číslování stránek, záhlaví a zápatí. Zrcadlo stránky upřesní systém rozdělení stránky včetně odstavců, obrázků, titulků, popisek aj. Klasické konstrukce zrcadel mívají největší okraj spodní (působí opticky menší) a nejmenší okraj u hřbetu při jeho návrhu se musí počítat i s místem, který ubere vazba (Hanáček, 1996). Odstavce Velikost řádkové zarážky (odsazení prvního řádku) odstavce se řídí podle výtvarného hlediska, podle velikosti písma, šířky sazby a tloušťky prokladu. Východový řádek, poslední řádek odstavce, musí být vždy delší než řádková zarážka následujícího odstavce. Řádková zarážka se nemusí používat, pak musí být východový řádek alespoň o dva čtverčíky 1 kratší než je formát sazby. Odstavce mohou být zarovnány do bloku, na prapor vpravo nebo vlevo nebo na střed. Pokud je odstavec zarovnán na střed, měl by být poslední řádek kratší než řádky ostatní (Hanáček, 1996). Zvýrazňování v textu Pro zvýrazňování v textu se používá jiná kresba základního písma. Vyznačovat můžeme jiným řezem (obvykle kurzívou nebo polotučným písmem), kapitálkami nebo verzálkami. Prostrkávání mezerami se používá v krajních případě, podtrhávání se nedoporučuje. Nadpisy a titulky Titulky usnadňují orientaci v textu. Doporučuje se zůstat u písem stejné rodiny nebo vybrat písmo výrazně se lišící od ostatního textu. Příkladem je i tato práce: k patkovému písmu je vybráno groteskové písmo pro nadpisy. Použití verzálek u titulku není příliš vhodné jde-li o delší text (Hanáček, 1996). V úpravě nadpisu je možné použít všechny možnosti dané vyznačováním změnu tučnosti, velikosti, naklonění, barvy, případně i prostrkání či podtržení (prostrkání a podtržení naráz se nekombinují, jejich účinek se vzájemně ruší). Mohou být zarovnány na prapor či na střed. Harmonie se dosáhne nejen výběrem typu písma, ale i umístěním titulku. Hlavní titulky mohou být umístěny v hlavě tiskoviny, na optickém středu nebo i v patě. Může být i zasazen v textu. Podtitulky doplňují hlavní titulek, jde obvykle o text menšího stupně zakompovaný pod titulek (Hanáček, 1996). 1 Čtverčík je relativní velikost odpovídající velikosti kuželky nastaveného písma. Například má-li písmo stupeň 11 b, je šířka čtverčíku 11 b (b = typografický bod = 0,0375 9 mm) 19

Mezititulky, rozdělují obsah na více částí a pojmenovávají obsahový rozdíl jedné části textu vůči jiné. Dopředu by měl být znám počet jejich úrovní, aby se podle toho daly zvolit možnosti jejich odlišení. Tyto úrovně by měly být nejvýše tři, pak již orientační funkce není tak zřetelná (Hanáček, 1996). U mezititulků je důležitý také proklad. Opticky by mělo být nad titulkem více místa než pod ním. Mezititulek s prokladem naznačuje vyšší typ titulku než mezititulek bez prokladu. Dělení slov a pravopis Slova se dělí podle pravidel pravopisu a estetických zásad. Slovo se nesmí dělit tak, aby jedno písmeno zůstalo na konci řádku nebo aby na další řádek byly přeneseny pouze dvě. Interpunkční znaménka se používají jako písmeno. U složených slov se dává přednost zlomu v místě spojení. Končit řádek děleným slovem je povoleno pouze třikrát za sebou, mělo by se dávat pozor i na to, aby se nestřídaly řádky ukončené rozdělovníkem, tečkou, čárkou, středníkem nebo dvojtečkou, protože i tyto interpunkční znaménka narušují pravý okraj sazby. Vazby slov a znaků, které by se neměly dělit, jsou uvedeny dále, v části o nezlomitelných mezerách. Při úzké sazbě do 25 liter je dovoleno každé pravopisně správné dělení. Při sázení by se měla používat nejnovější pravidla pravopisu. Číslování stránek Stránkové číslo (paginace) udává pořadí stran. Sází se obvykle stejným druhem písma jako základní text. Musí být umístěno jednotně v celém v katalogu. Obvyklé umístění je v patě stránky u vnějšího okraje nebo uprostřed, od vlastního textu by mělo být odděleno přibližně dvěma prázdnými řádky. Vypouští se pouze, pokud by narušovalo vzhled tisku, např. prázdné stránky nebo u celostránkových obrázků a inzerátů. Jmenný a věcný rejstřík Rejstřík je tvořen abecedně nebo jinak uspořádanými hesly (pojmy) rejstříku, doplněnými o čísla stránek, na kterých stránkách se vyskytuje. Rejstřík může mít jednu nebo dvě úrovně. Ve dvouúrovňovém rejstříku jsou rozlišována primární a sekundární hesla, každá skupina mívá jiný styl odstavce. Sází se menším písmem. Heslo se může sázet vyznačovacím písmem. Případný druhý řádek hesla se sází se zarážkou. Rejstřík se zalamuje jako vícesloupcová sazba s náležitým optickým dělením. Úzké sloupce rejstříku se sázejí na praporek. Rejstřík se zařazuje na konec. Stránky rejstříku se obvykle číslují. 20

Mezery Mezislovní mezera odděluje slova, čísla a značky. Základní rozměr mezislovní mezery je třetina kuželky 2 písma (je to výplněk o šířce písmena r ) Při sazbě se mezera podle potřeby zužuje a rozšiřuje. Nejužší mezislovní výplněk nemá být menší než šířka písmene l a nejširší by neměl přesahovat šířku písmene n. Nezlomitelná mezera je mezera, která zabraňuje řádkovému zlomu. Používá se v případě, pokud chceme svázat dvě slova pevně k sobě. Zúžená mezera používá se po zkratkách, řadových číslech, mezi trojmístnými skupinami čísel, v telefonních číslech, mezi číslem a jednotkou aj. Bývá nezlomitelná. Do dvou řádků se nemá dělit: Jednoznaková předložka nebo spojka a slovo za ní následující. Jedinou výjimkou je spojka malé a v úzké sazbě do 25 znaků. Iniciála a příjmení nebo zkratka titulu a příjmení. Jedná se o případ mezery za tečkou, používá se tedy zúžená mezera (A. Novák, ing. Petrů). Číslovky a zkratky. Pokud nastane problém při lámání odstavce, lze zkratku, případně i číslovku vypsat celým slovem. Číslo a jednotka tvoří optický celek, proto se používá zúžená mezera (např. 10 Kč; Kč 50, ; 9. strana; str. 9). Zkratka a následující slovo či znak. Datum (1. leden 2010, 1. 5. 1985). Číslo (66 666,666 6). Rozdělovník a spojovník, pomlčka, znaménko minus Tyto znaky bývají často zaměňovány. Pro srovnání: +,,, - (plus, minus, pomlčka, spojovník). Spojovník je krátká čárka, která se používá jako spojovací znaménko ve složitých výrazech a v některých přejatých slovech. Sází se bez mezer, např. je-li, anglickočeský překlad, ISBN 80-7226-064-2, žluto-zelený (žlutý a zelený, třeba pruhovaný, jiný význam má slovo žlutozelený) zahrajeme si ping-pong v Brně-Bystrci. Pokud se spojovník dostane na konec řádku, musí se na dalším opakovat. Stejný znak se používá také při dělení slov (rozdělovník), pak přiléhá bez mezery k poslednímu písmeni na řádku a v následujícím se už neopakuje. Pomlčka je delší čárka o šířce poloviny čtverčíku. Používá se jako oddělovač větných celků, nebo s významem až, až do, odkud kam, versus. V prvním případě se sází s mezerami po obou stranách a zůstává vždy na konci řádku (na začátku řádku může objevit pouze v případě, že uvozuje přímou řeč místo uvozovek). Např. Pes přítel člověka. V druhém případě se sází bez mezer a pokud by měla zůstat na konci řádku, nahrazuje se slovním vyjádřením (4 5 hodin, vlak Praha Brno). Další možnost použití je při uvádění celočíselných hodnot, pomlčka se píše za desetinnou čárkou (Kč 15, ). 2 Kuželka je tělo kovové litery určující výšku písma. 21

Znak minus je podobný pomlčce, ale jeho posazení a velikost odpovídá znaku plus. Jde-li o záporné číslo, přimyká se minus přímo k němu, jde-li o odečítání, je mezi znaky zúžená mezera. Interpunkční znaménka Mezera je vždy za nimi, ne před nimi. V případě, že nastanou současně dva různé důvody pro užití tečky, je užita jen jedna (např. tečka za zkratkou a konec věty). Obdobně v případě tečky a výpustky (tři tečky) je uvedena jen výpustka. V ostatních případech se píší všechna interpunkční znaménka. Uvozovky a závorky Uvozovky,» «a závorky ( ), [ ], { } se sází vždy těsně k výrazu nebo větě, které se dávají do uvozovek či závorek. U smíšené sazby v závorkách, resp. v uvozovkách platí zásada, že se jejich řez řídí podle řezu prvního slova a obě dvě závorky, resp. uvozovky musí mít stejný řez, např. kurzívu. Pokud se do závorek nebo uvozovek dává celá věta, sází se tečka v rámci uvozovek, resp. závorek. Pokud se dává do závorky nebo do uvozovek jen poslední slovo nebo několik slov věty, sází se druhá uvozovka či druhá závorka před tečkou. Čísla V beletrii se menší číselné hodnoty, s výjimkou dat, píšou slovně. Věta nesmí začínat číslovkou. Čísla s více než třemi číslicemi se dělí zúženými mezerami po trojicích zprava, podobně tak tisíciny za desetinnou čárkou zleva. Jen čísla letopočtů a čtyřmístná čísla v textu se mezerou neoddělují. Při slovním vyjádření se číslo zapisuje s mezerami (osm set dvacet sedm). Mají-li být kombinovány číslice a slova, pak je třeba se omezit na čísla vyjadřující celé tisíce, miliony či miliardy. U desetinných čísel se desetinná místa oddělují desetinnou čárkou. Píše-li se více desetinných čísel za sebou, doporučuje se pro oddělení středník. Čísla v tabulce jsou zarovnána tak, aby nad sebou byly číslice stejného řádu, tzn. jednotky nad jednotky. Za desetinnou čárkou je vždy stejný počet míst. U cen a peněžních částek se při desetinném vyjádření píše značka měny před číslo sumy. Oddělují se mezerou. Pokud je číslo celé, píše se značka měny za sumu nebo se zapíše značka měny, pak celé číslo, desetinná čárka a pomlčka. Příklady správného použití jsou: Kč 20,90; 21 Kč; Kč 21,. Řadové číslovky se píší s tečkou za číslem, ale stojí-li římská číslice za názvem, tečka se za ní nepíše (př. Díl IV). Telefonní čísla se zapisují po dvojicích nebo trojicích oddělené zúženými mezerami, nesmí být rozděleny do dvou řádků. V případě, že se zapisuje číslo po dvojicích a má lichý počet číslic, zapíše se na začátku trojice. Předvolba se odděluje kulatými závorkami. 22

Kalendářní data se dají sázet několika způsoby. Den se sází arabskými číslicemi s tečkou. Měsíc v datu se sází slovně nebo arabskými číslicemi s tečkou. Letopočet se při čtyřmístných číslech sází bez mezery za tisíci a nesmí se v případě vypisování měsíce zkracovat u letopočtu vynecháním prvního dvojčísla 19 nebo 20. Výjimka platí při vyjádření období pomocí dvou letopočtů spojených spojovníkem nebo při použití určitých spojení (například v názvech veletrhů a jiných periodických akcí). Další možností je vyjádřit datum sestupně jednotlivé údaje se pak spojují spojovníkem, měsíc a den, případně i rok, jsou psány dvoumístně (letopočty po roce 2000 se doporučuje psát čtyřmístně, aby nedošlo k záměně). Datum lze psát také zlomkem, v takovém případě se datum sází bez teček i bez jakýchkoliv mezer za lomítkem. Jednotlivé části data, tj. měsíc a rok, se oddělují podle stupně písma neměnnou zúženou mezerou, nikdy ne proměnlivou mezerou. Datum vyjádřené jen čísly je nepřípustné rozdělit do dvou řádků. V dopisech a na dokumentech je třeba uvést i místo, což lze učinit jen podle příkladu: V Brně 19. května 1985 Další příklady správného použití jsou: 8. září 1999 anebo 8. 9. 1999, v letech 1987 90, v letech 1997/98, v letech 1999 2000, Nagano 98, 2006-03-02 (tj. 2. března 2006) nikdy ne 06-03-02, ale je možné zapsat 98-05-11. Procenta a promile Značka % a se oddělují od čísla zúženou mezerou, jde-li o samostatný výraz. Jde-li o jedno slovo, píše se bez mezery (10 % deset procent, 10% desetiprocentní). Znaky hvězdička a mečík Tyto znaky se používají jako znaménka pro narození a úmrtí, sázejí se před datum se zúženou mezerou, např. * 1907, 2008. Desatero čitelnosti Docent Rybička shrnul v jedné ze svých učebních pomůcek několik pravidel pro zvýšení čitelnosti textů. Lépe čitelné obvykle bývají: 1. širší řezy než užší řezy, 2. minusky než verzálky, 3. dynamická písma než statická, 4. v delších textech antikvy, v kratších grotesky, 5. antikvy, grotesky než kaligrafická, volně psaná nebo lomená písma, 6. písma s dostatečným kontrastem proti pozadí, 7. minimálně strukturovaná a komplikovaná pozadí, 8. tmavé znaky na světlém pozadí (na papíře), 9. rovnoměrná mezerování mezi slovy, 10. texty s dostatkem prostoru kolem sebe (okraje stránek, buňky v tabulkách). 23

3.2.2 Programové vybavení Programy pro práci s textem Programové a textové editory Nejstaršími systémy pro pořizování textů jsou programové editory, jejichž úkolem je umožnit zápis programu v určitém jazyce. Tyto editory jsou často propojeny s překladači a ladícími systémy pro dosahování maximálního komfortu a odstraňování chyb v programech Společnou vlastností těchto programů je tvar výstupu jsou schopny produkovat textové soubory, které neobsahují skryté speciální znaky, ale jen vlastní text. Typickým představitelem je editor zabudovaný např. v sytému Turbo Pascal (Hanáček, 1996). Zásadní odlišností textových editorů od programových je vnímání dokumentu jako posloupnosti formátovatelných slov, nikoliv jako posloupnosti příkazů zapisovaných bez jakéhokoliv formátu. Základním výstupem textových editorů je formátovaný text, nazývaný též dokument (v užším smyslu). V této souvislosti lze doplnit, že programové editory produkují buď neformátovaný text, nebo dokument, jehož formátovací značky mají pouze textovou podobu (např. HTML, /TEX). Výstupy programových editorů jsou vždy plně přenositelné mezi různými programy nebo i operačními systémy, až na rozdíly v kódování národních a speciálních znaků (Rybička, 2004) Některé ze známých programů jsou Notepad, PSPad, WinShell (Microsoft Windows), vi, Gedit, Kate, JOE, Pico (Unix, Linux), SimpleText, Text Edit (MAC). Textové procesory Moderní textové procesory opouštějí koncepci práce v textovém režimu a orientují se na práci v režimu grafickém. Hlavními přednostmi jsou zejména prostředí WY- SIWYG 3, proporcionální zobrazení textu, zobrazení písma v různých velikostech a typech a jednoduchá integrace grafických prvků do textu. Formátování textu bývá založeno na definici stylů, což v podstatě znamená možnost nastavit sadu parametrů a toto nastavení uložit do knihovny stylů a při vlastní práci jen přiřazovat různým druhům úseků textu již jednou předdefinované styly (Hanáček, 1996). Mezi typické vlastnosti procesorů patří (Rybička, 2004): Dynamické lomení odstavců při jakékoliv editaci, při vložení či smazání jediného znaku, při změně nastavení okrajů nebo změně způsobu zarovnání odstavce se okamžitě provede finální úprava řádkového zlomu. Práce se symbolickými texty do textu lze vložit symbolicky označené pole, které nabude konkrétního obsahu až v okamžiku vyžádání (například uložení nebo tisku). Jedná se například o vložení aktuálního data a času, diskového jména dokumentu, křížových odkazů, položek obsahu a dalších prvků. Práce s různými typy odstavců tvorba výčtů a seznamů, s možností automatického číslování. 3 WYSIWYG = What You See Is What You Get, aneb co vidíš, to dostaneš 24

Práce se stránkami řízení stránkového zlomu v odstavcích (osamocené zarážkové a východové řádky), poznámky pod čarou, běžná záhlaví a paty stránek, řízení stránkového zlomu u vložených objektů (obrázky, tabulky). Služby v rámci celého textu automatické číslování stránek, oddílů, popisky obrázků a tabulek, tvorba obsahu, rejstříku, křížové reference. V rámci textového procesoru je často integrován korektor pravopisu a slovník pro dělení slov ve vybraném jazyce. Pro určité typy dokumentů existují přeformátované šablony. Je k dispozici služba hromadné korespondence, umožňující vytvářet sadu podobných dokumentů, v nichž se mění jen některé údaje, obvykle vybírané z připojeného databázového souboru. Textové procesory bývají v praxi velmi často nesprávně používány ve funkci systémů DTP, protože obvykle mají k dispozici i proporcionální písma a obsahují další prvky pro sazbu. Nejsou však většinou schopny správně zalomit proporcionální text, neobsahují řadu potřebných funkcí a prvků, mají nedostatečný a nekvalitní repertoár písem, nerespektují některá základní pravidla sazby a stránkového designu tiskoviny. Mezi textové procesory patří WordPad, Microsoft Word a OpenOffice.org Writer. Desktop Publishing (DTP) Základním cílem činnosti systému DTP je vytvoření proporcionálního dokumentu ve stejné nebo i vyšší kvalitě než v profesionální tiskárně. Žádný z DTP systémů neřeší komplexně všechny služby, které v dřívějších dobách nabízela sazárna v profesionální tiskárně (Rybička, 2004) Většina sázecích programů pracuje v interaktivním režimu (WYSIWYG), výjimečně v režimu dávkovém, kdy se do zdrojového textu vkládají zvláštní příkazy sázecího systému. Mezi představitele DPT programů patří např. Adobe InDesign a PageMaker, Quark X-Press, Scribus, TEX a L A TEX. Grafické editory Programy, které umějí zpracovat obrazová data jsou pro práci na katalogu důležité, ať už jde o upravování scanů, fotografií či jiných grafických prvků. Některé jsou i schopné rozvrhnout schéma katalogu. Bitmapové neboli rastrové obrázky jsou tvořeny konečným množstvím barevných bodů. K jejich výhodám paří jejich snadné získání. Na druhou stranu mají velkou velikost zabírají mnoho místa na disku, obzvlášť jde-li o kvalitně pořízený, nekomprimovaný snímek s vysokým rozlišením. Pak může dosahovat až desítek MB. Další nevýhodou je snižování kvality obrázku při jeho zmenšování i zvětšování. Mezi známé formáty těchto souborů patří JPEG, BMP, TIFF, GIF, PNG a další. Existuje mnoho programů zabývajících se prohlížením, jednodušší nebo složitější úpravou a tvorbou těchto obrázků. Nejsnáze dostupný a snad nejjednodušší je 25

třeba Microsoft Paintbrush (Malování). Mezi složitější, a pro účely upravování fotografií a scanů příhodnější jsou Adobe Photoshop, Corel PhotoPaint, Zoner a Gimp. Programy jako IrfanView nebo Microsoft Office Picture Manager jsou určené spíš pro prohlížení a základní úpravy obrázků. Vektorové obrázky nejsou tvořeny sítí bodů, ale jsou vyjádřeny pomocí základních geometrických útvarů, jako jsou body, přímky, křivky a mnohoúhelníky. Oproti rastrové grafice jsou obtížnější na pořízení. Obrázek se musí buď vytvořit přímo v PC, nebo trasováním převést z rastrového obrázku. Na druhou stranu je obvykle méně náročnější na grafiku a při zmenšování a zvětšování obrázku se kvalita nemění. Nepoužívá se příliš často pro zachycení objektů reálného světa, spíše pro jeho modely nebo ilustrace a diagramy. Je možné vektorové grafiky převést na bitmapové, opačný postup je mnohem náročnější. Mezi formáty vektorové grafiky patří PDF, EPS a PS, SVG, CDR, AI a ODG. Programy které ty to obrázky umí zpracovat jsou např. OpenOffice.org Draw, SodiPodi, Corel Draw, Adobe Illustrator, Zoner Draw. Také DTP programy si většinou umí poradit s tvorbou základní vektorové grafiky. 26

4 Katalogy českých nakladatelství a vydavatelství hudebnin Na základě kontaktů v databázi adresáře programu Muzikontakt 2005 a webových stránek www.muzikus.cz/muzikontakt jsem kontaktovala přes padesát českých nakladatelství a vydavatelství hudebnin za účelem získání jejich tištěného katalogu nebo jeho elektronické předlohy, pokud své produkty touto formou prezentují. Mnohé z nich odpověděly, že tištěné katalogy vůbec nepoužívají. Nakonec jsem získala 19 katalogů distribuovaných českými nakladatelstvími a jako bonus dva čistě zahraniční. Jsou seřazeny postupně od jednodušších černobílých nabídek, přes leporela, až po barevné kusy. Na konci jsou uvedeny i oba zahraniční katalogy. 4.1 Amoseditio Nakladatelství využívá tištěných materiálů jen výjimečně, v případě potřeby jsou vytištěny přímo z počítače. Pro tyto případy je nachystán jednoduchý černobílý katalog. První strana je bílá, v pravém dolním rohu je název nakladatelství a kontaktní údaje (včetně webových stránek) orámované černou linkou. Pod těmito údaji je uveden měsíc a rok, pro který je katalog aktuální. Katalog má menší rozsah (10 stran) a seznam obsahu jeho součástí. Je rozčleněn do sekcí podle hudebních nástrojů, jejich souborů nebo zpěvu, každá strana je rozdělena na dva sloupce. Ke každým prodávaným notám je napsán krátký odstavec s informacemi, nadepsán je jménem autora s datem jeho narození, případně úmrtí, a názvem nebo pouze názvem, jde-li o soubor skladeb od různých skladatelů. Pod tímto odstavcem je uveden kód a cena. Na poslední straně ještě nabídka pokračuje, ale pod ní jsou stejné údaje jako na první straně, včetně orámování a data. 4.2 Nela Hudební nakladatelství se prezentuje jednoduchým černobílým materiálem formátu A5, kde jsou noty rozděleny především podle toho, pro jaký nástroj či jaký sbor jsou určeny. Jsou seřazeny podle autora, je uveden jejich název a cena. Na zadní straně obálky je uveden kontakt. 4.3 Spectrum Jednoduchý černobílý katalog nabízí noty pro smíšené sbory, dětské a ženské sbory, sólový zpěv, varhany, klavír, zobcovou flétnu, komorní skladby a také CD. Na první straně je krom názvu nakladatelství a vydavatelství také obsah (bez čísel stran), kontakt pro případné objednávky a adresa webových stránek. Noty a CD jsou seřazeny podle zmíněných kategorií, uspořádány podle autorů, ale nikoli abecedně. U každého je název, stručný popis, katalogové číslo i cena. 27

4.4 Vivo Hudební vydavatelství využívalo jednoduchého dvoulistového černobílého katalogu velikosti A4. Na první straně pod ilustrací zvlněné notové osnovy a nadpisem jsou nabízené hudebniny seřazeny abecedně do sloupců autor, název, charakteristika a cena včetně DPH. Každé položce je vyhrazen jeden řádek. Na druhém listu je uveden kontakt pro objednávku. 4.5 Muzikus Katalog publikací nakladatelství má formát na výšku přeložené A4 a je seskládán jako leporelo. Je celobarevný. Horní třetina přední strany je vyčleněna červenočernému logu firmy, kontaktním informacím a možnostem objednávání. Pod nimi jsou prezentovány novinky firmy označené žlutým štítkem novinka. Každá položka má na pravé straně obrázek obalu, nalevo jméno autora, název a slovní popis. Navíc jsou v bodech uvedeny údaje o počtu stran, přílohách, formátu, vazbě, ISBN aj. Ceny se liší podle způsobu platby. Položky jsou od sebe odděleny čarou. Na zadní stránce je opět uveden kontakt a možnosti objednávek. Z druhé strany katalogu nabízí Muzikus i publikace jiných nakladatelství v podobném stylu, ale bez obrázků a v bodech je uvedena jen cena, případně příloha. Nejde-li o tištěnou publikaci je uvedeno zda jde o CD či VHS. Nejsou nijak řazeny. 4.6 Surf Katalog má stejnou jako formát A5, šířka je 2/3 formátu a je poskládán jako leporelo. Je celobarevný, na přední straně je fotografie Evy a Vaška (jejichž nahrávky jsou v katalogu nabízeny), nabídka koncertů, ubytování a dovolených od firmy Surf odkazující případné zájemce na adresu firmy, její webové stránky, e-mail nebo telefon. Uvnitř se na béžovém pozadí nacházejí očíslované hudební tituly v barevných rámečcích, napravo od nich název a seznam stop. Vždy pět na jedné straně. Z druhé strany katalogu jsou na světle modrém podkladu hudební pořady na DVD a VHS, 4 tituly na stránku. 4.7 Český Rozhlas Vydavatelství a nakladatelství vydává díla, až na výjimky, českých autorů. Krom prodeje zprostředkuje i pronájem orchestrálních materiálů. Katalog formátu A4 je barevný, základní schéma stran je určeno dvěma barvami, bílou a tlumenou červenofialovou, která tvoří široký pruh u vnějších okrajů stran a je podkladovou barvou pro nadpisy. Pruh je i na přední straně obálky, na zadní straně jsou barvy prohozené. Přední strana má na podkladu orámovaném bílým okrajem nadpis černým písmem, v dolním levém rohu je vytištěno logo Českého rozhlasu. Zadní strana má v obdobném rámečku ve spodní části strany kontaktní informace. Podobně jsou vyvedeny i nadpisy uvnitř katalogu. 28

Na první straně je představeno nakladatelství, včetně kontaktu, jakým způsobem prodej hudebnin probíhá a kontakt na zákaznické centrum. Na další liché straně je obsah, rozdělen pouze na vážnou hudbu, populární hudbu a rejstřík. Oddíly vážné a populární hudby mají nadpisy na samostatné liché straně. Každý má svůj seznam zkratek. Na každé straně jsou pod sebou tři položky s obrázkem přední strany not, oddělené od sebe mezerou a černou linkou. Díla jsou řazena abecedně podle jména autora. Obrázky jsou na vnější straně, na podkladovém pruhu. Ke každému kousku patří nadpis (autor a název), popisný text, v tabulce pod ním jsou uvedeny nástroje, pro které jsou noty určeny (ve zkratkách), o jaký materiál jde (party, klavírní výtah, partitura... ), kód a cena. Rejstřík je dvousloupcovým abecedním seznamem autorů s čísly stránek, na kterých najdeme jejich tvorbu. 4.8 Editio Bärenreiter Praha Na bílém pozadí obálky je fotografie strun, která se táhne i na její zadní stranu, stejně jako tmavomodrý pruh s nápisem Noty a knihy o hudbě a názvem nakladatelství. Pod ním je školní rok, pro který je katalog vydán a jeho obsah. Uvnitř je katalog černobílý se světlezelenými prvky (nadpisy, autoři, novinky). Informace jak objednat zboží a nezbytné kontakty jsou na první straně. Na další je seznam použitých zkratek, následuje obsah členěný podle nástrojových skupin. Položky jsou na stránce ve třech sloupcích odděleny linkou. Pokud mají více autorů, jsou řazeny podle názvu, který je zvýrazněn, dále jsou uvedeni skladatelé, editor, kód a cena. Pokud jde o jednoho autora, je nadepsán zeleně, dále je uvedeno datum narození, případně úmrtí, následují jednotlivé tituly se stručným popisem, editorem, kódem a cenou. Novinky a klíčové tituly produkce jsou podrobněji představeny v barevných inzerátech nebo jsou v textu zdůrazněny náhledem obálky. K přehlednosti napomáhá souhrnný přehled edičních řad, rejstřík autorů a katalogových čísel. Starší katalog z roku 2002 rock, pop, jazz, folk country... je výběrem tištěných titulů z různých žánrových oblastí, kterým Editio Bärenreiter upozorňuje na rozšíření své distribuční činnosti. Má bílou obálku se světlešedou grafikou připomínající růži a šedomodrým logem a černým nadpisem a rokem. Uvnitř je černobílý. Je rozdělený na tři části: zahraniční nakladatelství, instruktivní publikace a tuzemská nakladatelství. Publikace jsou seřazeny podle autora a názvu, pod nimi je uveden nástroj, pro které jsou určeny, katalogové číslo, počet stran a cena. Obsah je stručně popsán nebo je uveden seznam skladeb, u některých, pro ilustraci, také černobílý obrázek obalu. Na zadní straně obálky uvedli kontakt na zákaznické centrum. 29