Podnikatelský plán na založení domova pro seniory

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Podnikatelský plán na založení domova pro seniory Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jakub Tabas Dana Mynaříková Brno 2011

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Jakubovi Tabasovi za odborný dohled, cenné rady a připomínky, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Dále bych zde chtěla poděkovat svým rodičům za jejich podporu během mého studia.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Podnikatelský plán na založení domova pro seniory vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 1. 1. 2011

Abstract MYNAŘÍKOVÁ, D. Business plan for establishing a retirement home. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2011. The aim of this bachelor thesis is to elaborate a business plan for establishing a retirement home. The work is divided into two thematic areas. The theoretical part explains the concepts related to business and business planning. The theory includes the explanation of the issue of social services. The practical part includes the business plan that is detailed drawn up. In the conclusion are assessments and recommendations of suggestions to improve problem areas. Keywords business plan, limited company, social services, retirement home Abstrakt MYNAŘÍKOVÁ, D. Podnikatelský plán na založení domova pro seniory. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. Cílem této bakalářské práce je zpracování podnikatelského plánu na založení domova pro seniory. Práce je rozdělena do dvou tématických celků. V teoretické části jsou vysvětleny pojmy související s podnikáním a podnikatelským plánem. Součástí teorie je přiblížení problematiky sociálních služeb. Praktická část obsahuje detailně vypracované části podnikatelského plánu. V závěru práce je provedeno zhodnocení a doporučeny návrhy na zlepšení problémových oblastí. Klíčová slova podnikatelský plán, společnost s ručením omezeným, sociální služby, domov pro seniory

Obsah 5 Obsah 1 Úvod 7 1.1 Cíl práce...8 2 Metodika práce 9 3 Literární rešerše 11 3.1 Charakteristika základních pojmů...11 3.2 Právní formy podnikání...12 3.2.1 Podnikání fyzických osob...13 3.2.2 Podnikání právnických osob...13 3.2.3 Fáze zakládání s. r. o...14 3.3 Podnikatelský plán...15 3.3.1 Charakteristika podnikatelského plánu...15 3.3.2 Požadavky na podnikatelský plán...16 3.3.3 Zpracování podnikatelského plánu...17 3.3.4 Struktura podnikatelského plánu...17 3.4 Charakteristika sociálních služeb...26 3.4.1 Účastníci sociálních služeb...27 3.4.2 Financování sociálních služeb...28 3.5 Domovy pro seniory...30 4 Vlastní práce 33 4.1 Titulní strana...33 4.2 Exekutivní souhrn...34 4.3 Analýza trhu...34 4.3.1 Segmentace trhu...35 4.3.2 Analýza konkurence...35

Obsah 6 4.3.3 Porterův model konkurenčních sil...36 4.3.4 SLEPT analýza...37 4.3.5 SWOT analýza...39 4.4 Popis podniku...42 4.5 Obchodní plán...46 4.5.1 Služby...47 4.5.2 Dodavatelé...49 4.6 Marketingový plán...50 4.7 Organizační plán...53 4.8 Hodnocení rizik...55 4.9 Finanční plán...56 4.10 Hodnocení efektivnosti investic...64 5 Návrhy a doporučení 66 6 Závěr 68 7 Literatura 70 8 Seznamy tabulek, obrázků a příloh 74 A Posuzování závislosti 76 B Finanční plán - tabulky 78 C Splátkový kalendář 83

Úvod 7 1 Úvod Zahájení podnikání v dnešní době není nijak náročný a složitý proces. Důležité je, aby si podnikatel uvědomil, že prosperitu podniku nezajistí pouze nová a výjimečná myšlenka. Ve všech odvětvích čekají na podnikatele různá nebezpečí a rizika. Každou podnikatelskou vizi může překazit nedostatek finančních prostředků, konkurenční boj nebo i pouhé špatné vedení podniku. Nechtěnému podnikatelskému neúspěchu může podnikatel předejít zpracováním kvalitního podnikatelského plánu. Podnikatelský plán by měl o zamýšleném podnikání utvářet takový ucelený přehled informací, který podnikateli poskytne jasnou představu o efektivnosti budoucího podnikání. Důležitým bodem plánování je zjištění, zda je cílový trh vůbec připraven přijmout nový podnik. Jestli není síla konkurence příliš velká nebo naopak zda by se podnik nepotýkal s nedostatkem poptávky. Podnikatelský plán napomáhá podnikateli ujasnit si cíle a strategie podnikání, vymezit personální potřebu, marketingovou strategii a především zhodnotit, zda je podnik schopen vytvářet zisk. Plán upozorní podnikatele na možná úskalí a bariéry ještě před začátkem podnikání. Na základě správně zpracovaného podnikatelského plánu by měl podnikatel zjistit, zda je jeho myšlenka proveditelná nebo by zahájení podnikání bylo příliš rizikové či dokonce nerealizovatelné. V této bakalářské práci bude zpracován podnikatelský plán na založení domova pro seniory. Zdravotní péče se v dnešní době neustále vyvíjí a zlepšuje. Díky kvalitnějšímu zdravotnictví se lidé dožívají vyššího věku. Počet obyvatel nad 65 let nekompromisně narůstá. Je nutné těmto občanům zajistit péči, pokud se ocitnou v situaci, kdy už nejsou schopni se postarat o sebe sami. Trendem poslední doby je ubytovávání seniorů ve specializovaných domovech pro seniory. Kapacity státních sociálních služeb již nestačí, a proto se v této oblasti začala angažovat i soukromá sféra. Podnikatelům se zde možná otevírají nové možnosti. V této práci bude zpracován podnikatelský plán společnosti, která se pokusí skloubit registrovaného poskytovatele sociálních služeb a právní formu podnikání společnost s ručením omezeným.

Úvod 8 1.1 Cíl práce Cílem práce je zpracování podnikatelského plánu, na jehož základě by bylo možné založit domov pro seniory. Dílčím cílem práce je zhodnocení, zda je vhodné založit tuto pobytovou sociální službu ve formě společnosti s ručením omezeným a zároveň jako registrovaného poskytovatele sociálních služeb tak, aby byla schopna bezproblémově fungovat a zakladatelům se vyplatila. Dalšími dílčími cíli práce jsou jednotlivé kroky, na základě kterých bude vytvořen podnikatelský plán. Mezi tyto kroky řadíme analýzu tržního makroprostředí a mikroprostředí, podrobný popis podniku a jeho činností, zpracování organizačního plánu, vytvoření marketingového plánu a podrobné zpracování finančního plánování, které se bude snažit prokázat realizovatelnost podnikatelského plánu.

Metodika práce 9 2 Metodika práce Tato bakalářská práce se bude rozdělovat na dvě hlavní části, a to na část teoretickou a praktickou. Teoretická část (literární rešerše) bude vycházet z veřejně dostupné literatury, internetových zdrojů a některých zákonů a vyhlášek České republiky. Praktická část (vlastní práce) bude vytvořena na základě poznatků zjištěných v literární rešerši. Dále ji doplním informacemi získanými na krajském úřadě Jihomoravského kraje, na magistrátu města Brna, v domově pro seniory Na Výminku, s.r.o. a v Senior Centru Blansko. Obsahem literární rešerše bude definování teoretických poznatků z oblasti podnikání a bližší specifikace podnikatelského plánu. Předložím základní popis rozsáhlé legislativy sociálních služeb a hlubší rozebrání problematiky domovů pro seniory. Z metod vědecké práce v této části uplatním deskripci. Vlastní práce se bude zabývat vytvořením vlastního podnikatelského plánu. V této části práce budou použity metody vědecké práce analýza, syntéza, komparace a dedukce. Úvodem nastíním základní informace o podniku a jeho činnosti. Jednou ze zásadních součástí podnikatelského plánu je analýza trhu. Bude zpracována analýza makroprostředí a mikroprosředí podniku. Pro každé prostředí použiji vhodný způsob jeho analýzy. Pro makroprostředí bude stanovena SLEPT analýza, která hodnotí vliv vnějších faktorů na chod firmy. Mikroprostředí zhodnotím za pomoci Porterova modelu konkurenčních sil. S využitím informací z předešlých analýz a dalších informací zpracuji SWOT analýzu, která zhodnotí silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby podniku. Na základě výsledků jednotlivých analýz bude provedena jejich syntéza. Neméně důležitou částí vlastní práce bude finanční plán. Nově vznikající podnik musí v první řadě sestavit startovací rozpočet, na jehož základě bude vytvořena zahajovací rozvaha. Zjistíme tak výši potřebných finančních prostředků pro zahájení podnikání a popřípadě nutnost využití financování z cizích zdrojů. Následujícím krokem je sestavení rozpočtu výnosů, nákladů a zisku (popř. ztráty), plánu peněžních toků a hodnocení efektivnosti investic. Pro výše zmíněné způsoby hodnocení efektivnosti investic budou použity nejčastěji používané metody. Mezi tyto metody patří například doba návratnosti a čistá současná hodnota. Doba návratnosti vyjadřuje počet let, za které se příjmy z investice vyrovnají počátečnímu výdaji na investici.

Metodika práce 10 I DN = P n n= 1 (1 + 1 i) n, kde I kapitálový výdaj, Pn peněžní příjem, n jednotlivá léta životnosti, DN doba návratnosti, i úroková sazba. (Máče, 2006) Čistá současná hodnota vyjadřuje rozdíl mezi současnou hodnotou peněžních příjmů z investice a hodnotou kapitálových výdajů na investici. ČSH N N 1 = P * I n n n n= 1 (1 + i) n= 0 (1 + * 1 i) n, kde Pn peněžní příjem, In kapitálový výdaj, i úroková míra, n jednotlivá léta životnosti, N doba životnosti. (Máče, 2006) K hodnocení finančního zdraví majetku budou použity poměrové ukazatele, které charakterizují vzájemný vztah ukazatelů z finančních výkazů pomocí jejich podílu. Mezi nejčastěji používané patří následující ukazatele rentability a zadluženosti. Rentabilita celkových aktiv vyjadřuje, kolik zisku přinesla jedna koruna investovaných aktiv. ROA = čistý zisk po zdanění/aktiva (Synek, 2006) Rentabilita vlastního kapitálu vyjadřuje výnosnost kapitálu, který do podniku vložili jeho vlastníci. Jde o předmět zájmu vlastníků. ROE = čistý zisk po zdanění/vlastní kapitál (Synek, 2006) Celková zadluženost vyjadřuje míru krytí majetku (aktiv) cizími zdroji. Koeficient samofinancování představuje míru krytí majetku vlastními zdroji (Synek, 2006). Výstupem vlastní práce je zjištění, zda je plánované podnikání realizovatelné. V případě, že na základě všech zmíněných kroků bude metodou dedukce zjištěno, že podnikání je za stanovených podmínek neproveditelné, budou v závěru práce navržena doporučení a zlepšení.

Literární rešerše 11 3 Literární rešerše 3.1 Charakteristika základních pojmů Pro začátek je důležité vysvětlit několik základních pojmů z podnikatelské oblasti. S uvedenými pojmy budeme pracovat i v následujících kapitolách, a proto je potřeba seznámit se s jejich významem. Podnikání Martinovičová (2006) popisuje podnikání jako prostředek, kterým uspokojujeme vlastní potřeby prostřednictvím uspokojování potřeb cizích. Obsahem podnikání je nalézt a využít mezery na trhu a zajistit si tak perspektivní podnikatelskou příležitost. Podnikatel si musí uvědomovat, že podnikání může skončit neúspěchem. Měl by být ochoten podstoupit riziko případného nezdaru. Veber, Srpová a kol. (2008) podnikání pojímají z různých hledisek. Pokud pojmeme podnikání z ekonomického hlediska, jde o navýšení hodnoty zapojených ekonomických zdrojů. Z pohledu psychologického je podnikání pro podnikatele možností seberealizace. Ze sociologického hlediska je podnikání pro osoby, kterých se týká, vytvářením blahobytu. Právnické pojetí podnikání vychází z obchodního zákoníku, kde podle 2 odst. 1 Zákona č. 513/1991 Sb. se podnikáním rozumí: Soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikavost Pokud je podnikatel schopný využívat příležitosti tak, aby podnik prosperoval, nechybí mu vlastnost, kterou by měl disponovat každý úspěšný podnikatel. Touto vlastností je podnikavost (Martinovičová, 2006). Veber, Srpová a kol. (2008) podnikavost vysvětlují jako schopnost s co nejnižším rizikem dosáhnout co nejlepších výsledků. Podnik Charakteristika podnikání nás může dovést k závěru, že podnik vznikl k výkonu podnikatelské činnosti (Synek a kol., 2006). Srpová, Řehoř a kol. (2010) obecně vykládají podnik jako subjekt, který přeměňuje vstupy na výstupy. Podle 5 odst. 1 Zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se podnikem rozumí: Soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.

Literární rešerše 12 Podnikatel Podnikatel je osoba, která iniciuje podnikání. Jeho úkolem je realizace podnikatelských aktivit. Měl by být schopen dosahovat stanovených cílů, a to i v případě, že se zde objevuje riziko (Veber, Srpová a kol., 2008). Jeho úlohou je reformovat výrobní metody, objevovat nové nevyužité technologické možnosti a odhalovat další možné zdroje pro výrobu (Koráb, Mihalisko, 2005). Podle 2 odst. 2 Zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jsou vymezeny čtyři osoby, které jsou považovány za podnikatele. Podnikatelem se tedy rozumí: 1. Osoba zapsaná v obchodním rejstříku. 2. Osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění. 3. Osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. 4. Osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. 3.2 Právní formy podnikání Podle Synka a kol. (2006) lze podniky třídit na základě velkého množství hledisek. Jako nejzákladnější a nejpodstatnější se často považuje třídění podniků dle právní formy vlastnictví. Dříve než začne podnikatel plánovat podnikání, musí se rozhodnout, jakou právní formu si zvolí. Každá jednotlivá právní forma má svá vlastní specifika a podnikatel musí klást důraz na rozhodovaní, aby vybral tu nejlepší možnou variantu. Výběr právní formy lze samozřejmě v průběhu podnikání měnit, je to však komplikované. Podnikatel by si měl stanovit určitá kritéria, podle kterých bude volit budoucí právní formu. Existuje několik obecnějších kritérií, která by měla být zvážena, a to např. minimální hranice základního kapitálu, počet osob potřebných k založení podnikání, obtížnost založení, ručení za závazky podniku, míra právní regulace a potřeba odpovědného zástupce. Tato kritéria patří k nejzávažnějším. Pro kvalitnější výstup rozhodování je vhodné zahrnout i kritéria jako je obor činnosti, rozsah plánovaných aktivit, míru zdanění zisku, míru vlastní angažovanosti a odpovědnosti a jiné (Veber, Srpová a kol., 2008). Obchodní zákoník rozlišuje podnikání fyzických osob (FO) a podnikání právnických osob (PO).

Literární rešerše 13 3.2.1 Podnikání fyzických osob Podniky fyzických osob jsou jinak nazývány také jako podniky jednotlivce. Provozují je oprávněné subjekty podnikající na základě živnostenského oprávnění, které získají tehdy, pokud splní podmínky stanovené živnostenským zákonem. Tato forma podnikání se často doporučuje začínajícím podnikatelům, protože zahájení, změna, přerušení či ukončení činnosti je velmi jednoduché. Jsou zde nízké náklady na založení, minimum právních povinností a není nutný počáteční kapitál. Živnostník ručí za vzniklé závazky neomezeně. 3.2.2 Podnikání právnických osob Právnickými osobami jsou obchodní společnosti, které se dělí na osobní a kapitálové. Jako právnické osoby také vystupují družstva a státní podniky. Osobní společnosti Specifikem osobních společností je, že se podnikatel osobně účastní na řízení společnosti. Společníci ručí za závazky společnosti neomezeně. Mezi osobní společnosti patří: Veřejná obchodní společnost (v. o. s.) mohou ji založit min. 2 osoby (PO i FO), které ručí za závazky společnosti neomezeně a zisk si dělí rovným dílem. Při zahájení podnikání nemusí skládat základní kapitál (ZK). Komanditní společnost (k. s.) zakládá jeden a více společníků. Komanditisté ručí do výše nesplaceného vkladu. Komplementáři ručí celým svým majetkem a vykonávají funkci statutárního orgánu. Počáteční vklad se vztahuje pouze ke komanditistovi a činí minimálně 5 000 Kč. Zisk si rozdělují podle toho, jak stanoví společenská smlouva. Kapitálové společnosti Osobní účast společníků se v kapitálových společnostech nepředpokládá. Ručení je omezeno na dosud nesplacené části vkladu společníků. Kapitálovými společnostmi jsou: Akciová společnost (a. s.) zakladatelem může být minimálně jedna právnická nebo dvě fyzické osoby. Společnost ručí celým svým majetkem. Akcionář neručí za závazky společnosti. Při zahájení podnikání musí být složen základní kapitál buď 2 mil. Kč bez veřejné nabídky akcií, nebo 20 mil. Kč s veřejnou nabídkou akcií. Nejvyšším orgánem je valná hromada, statutárním orgánem představenstvo a kontrolním orgánem dozorčí rada.

Literární rešerše 14 Společnost s ručením omezeným (s. r. o., spol s r. o.) zakladatelem může být 1 50 osob. Společníci ručí za závazky společnosti ve výši svých nesplacených vkladů. Společnost ručí celým svým majetkem. Základní kapitál musí být ze zákona minimálně 200 000 Kč s tím, že výše vkladu jednoho společníka je minimálně 20 000 Kč. Nejvyšším orgánem je valná hromada, statutárním orgánem jednatelé a stejně jako v akciové společnosti je kontrolním orgánem dozorčí rada (Koráb, Mihalisko, 2005). Družstva Družstvo je společenství neuzavřeného počtu osob, jehož cílem není vytvářet zisk, ale dávat užitek svým členům. Minimální počet členů je pět fyzických osob nebo alespoň dvě právnické osoby. Členové družstva za jeho závazky neručí. Družstvo ručí celým svým majetkem a základní kapitál musí složit v minimální výši 50 000 Kč. Orgány družstva jsou členská schůze, představenstvo a kontrolní komise. Veřejné (státní) podniky Jsou organizace, které zajišťují některé důležité služby. Obvykle jsou ve vlastnictví státu, územních samosprávných celků nebo ve smíšeném vlastnictví. Jde o tzv. neziskové organizace, kterými jsou: Rozpočtové organizace; Příspěvkové organizace; Občanská sdružení; Nadace (Synek a kol., 2006). 3.2.3 Fáze zakládání s. r. o. Praktická část bakalářské práce se bude konkrétně zabývat právě společností s ručením omezeným. Proto je příhodné nejprve alespoň popsat jednotlivé kroky při zakládání s. r. o., aby byly poté lépe chápány souvislosti. Mezi jednotlivé kroky, kterými dosáhneme vzniku společnosti, jsou: 1. Sepsání společenské smlouvy Zákon ji ukládá sepisovat formou notářského zápisu. Dle Korába a Mihaliska (2005) společenská smlouva musí obsahovat tyto náležitosti: firmu a sídlo společnosti, určení společníků, uvedení firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby,

Literární rešerše 15 předmět podnikání, výši základního kapitálu, výši vkladu každého společníka včetně způsobu a lhůty splácení vkladu, jména a bydliště členů první dozorčí rady, určení správce vkladu, jiné údaje, které vyžaduje obchodní zákoník. 2. Prohlášení správce vkladů, vklad základního kapitálu O způsobu ukládání vkladů do základního kapitálu rozhoduje společenská smlouva. Doporučuje se vytvořit bankovní účet na jméno správce vkladů. Vznikem společnosti se vklady stávají jejím majetkem. 3. Zajištění živnostenského či jiného oprávnění k výkonu činnosti Společnost musí vlastnit živnostenská oprávnění na všechny provozované činnosti. Aby se podnikatel mohl ucházet o oprávnění, musí splňovat všeobecné podmínky a v některých případech i podmínky zvláštní (např. odborná způsobilost). Oprávnění vydává příslušný živnostenský úřad dle sídla společnosti. Podnikatel u něj buď ohlašuje živnost nebo žádá o koncesi. Musí doložit výpis z rejstříku trestů, občanský průkaz, doklady prokazující odbornou či jinou způsobilost, doklady o právu užívání prostor a výpis z obchodního rejstříku (Koráb, Mihalisko, 2005). 4. Zápis do obchodního rejstříku Návrh na zápis společnosti musí být podán nejpozději do devadesáti dnů od založení společnosti. Společnost je založena dnem sepsání společenské smlouvy, ale vzniká až dnem zápisu do obchodního rejstříku (OR). Zápis musí být doložen listinami, které se zakládají do obchodního rejstříku a sbírky listin. Dále se přikládá společenská smlouva, oprávnění k činnosti, potvrzení správce vkladu, posudek znalce o ocenění nepeněžních vkladů, výpis z katastru nemovitostí a další (Veber, Srpová a kol., 2008). 3.3 Podnikatelský plán 3.3.1 Charakteristika podnikatelského plánu Podnikatelský plán je pro podnik základním dokumentem pro plánování budoucího vývoje podniku v určitém časovém úseku. Jeho vypracování má přinést jasnou představu o účelu podnikání a cílech, kterých chce podnik dosáhnout. Kromě termínu podnikatelský plán se můžeme setkat i názvem podnikatelský záměr či podnikatelský projekt. V některých případech se objevuje

Literární rešerše 16 i termín business plan, který je přejat z angličtiny (Synek a kol., 2006). Wupperfeld (2003) popisuje podnikatelský plán jako písemnou koncepci, kterou podnik využívá ke stanovení svých cílů a strategií, k vymezení trhu, na který se zaměří a v neposlední řadě k předložení finančního plánu. Vypracováním podnikatelského plánu jsou poskytovány informace nejen majitelům a vedoucím pracovníkům podniku, ale také potenciálním investorům. Z uvedeného nám plynou dvě základní úlohy plánu, a to úloha externí (vnější) a úloha interní (vnitřní) (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Manažeři a majitelé podniku, tedy interní subjekty, využívají podnikatelský plán pro plánování budoucích aktivit. Za jeho pomoci kontrolují jejich plnění a slouží případně i jako nástroj pro rozhodování. Z čehož plyne, že plán určený pro interní účely má zejména funkce rozhodovací a kontrolní. Investoři (externí subjekty) získávají z podnikatelského plánu informace o schopnosti podniku vytvořit investiční program, který je připraven je přesvědčit o výhodnosti a nadějnosti podniku. Čím kvalitněji je zpracovaný podnikatelský plán, tím vyšší je možnost získání potřebného kapitálu od potenciálních investorů. Podnikatelský plán má tedy ve své externí formě funkci rozhodovací a marketingovou, tzn. nápaditá a přesvědčující propagace přináší vyšší šance na investorův pozitivní přístup k investici (Veber, Srpová a kol., 2008). 3.3.2 Požadavky na podnikatelský plán Podnikatel by měl podle Fotra a Součka (2005) při vypracovávání podnikatelského plánu postupovat tak, aby plán splňoval určité požadavky. Podle Vebera, Srpové a kol. (2008) je vhodné při tvorbě podnikatelského plánu respektovat několik zásad. Zásady by neměly zpracovatele plánu omezovat, ale naopak by mu měly pomoci správně formulovat podnikatelský plán a zvýšit tak hodnotu podniku v očích osob mimo podnik. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby podnikatelský plán byl: stručný, ale ne na úkor ochuzení o základní fakta, přehledný a jednoduchý, srozumitelný a logický, pravdivý a reálný, kvalitně zpracovaný, zdůrazňoval perspektivnost projektu, upozorňoval na výhody produktu či služby, předkládal možná rizika projektu, upozorňoval na likvidnost podniku, upozorňoval na konkurenceschopnost projektu.

Literární rešerše 17 3.3.3 Zpracování podnikatelského plánu Podnikatelský plán má ústřední význam při zakládání podniku. Rozhoduje hlavní měrou o cestě k budoucímu úspěchu. Důkladné vypracování tohoto dokumentu by proto mělo mít nejvyšší prioritu. Podnikatelský plán je pro zakladatele firmy ústřední řídicí dokument (Wupperfeld, 2003). Podnikatelský plán by měl zpracovávat sám podnikatel, i když se při jeho přípravě může radit s mnoha jinými osobami. Hloubka a propracovanost podnikatelského plánu závisí na velikosti a záběru navrhovaného nového podniku. Komplexnost podnikatelského plánu může být rovněž ovlivněna velikostí trhu, konkurencí a růstovým potenciálem. Plán musí být komplexní natolik, aby každému potenciálnímu investorovi poskytl ucelený a pochopitelný obraz nového podniku. Současně napomáhá i samotnému podnikateli, aby si ujasnil své představy o jeho provozu. Je zřejmé, že pro každou skupinu uživatelů bude mít plán odlišnou formu (Hisrich, Peters, 1996). Je třeba uvést, že ani vysoká kvalita podnikatelského plánu nezaručuje úspěch projektu, neboť jde stále o rizikový projekt (Fotr, Souček, 2005). 3.3.4 Struktura podnikatelského plánu Koráb, Peterka a Režňáková (2007) považují obsah podnikatelského plánu jako individuální záležitost pro každý podnik. Některé atributy by však měl obsahovat každý podnikatelský plán, ať již je vypracováván pro jakýkoliv podnik a jakoukoliv skupinu uživatelů. Podnikatelský plán se skládá z následujících deseti základních částí: 1. Titulní strana; 2. Exekutivní souhrn; 3. Analýza trhu; 4. Popis podniku; 5. Výrobní (obchodní) plán; 6. Marketingový plán; 7. Organizační plán; 8. Hodnocení rizik; 9. Finanční plán; 10. Přílohy.

Literární rešerše 18 Ad 1) Titulní strana Podává stručný výklad podnikatelského záměru. Zpravidla se zde uvádí základní údaje o společnosti jako název, sídlo společnosti, jména podnikatelů, kontakty, popis podniku, povaha podnikání a způsob financování. Do této úvodní části může podnikatel zařadit i tzv. Úvod či Účel, kterým velmi stručně definuje cíle podniku. Jedním z důvodů, proč podnikatel sepisuje podnikatelský plán, může být získání investičního úvěru. Snaží se o co nejkvalitnější podklad pro investorovo rozhodování. Proto je dobré do Úvodu specifikovat kontaktní informace, definice zkratek a neznámých pojmů a seznam odborných poradců, kteří se podíleli na vytváření plánu. Může si tak získat plusové body u investora, který tak získá další užitečné informace. Za titulní stranu se vkládá obsah dokumentu a seznam příloh. Ad 2) Exekutivní souhrn Tato kapitola je jakýsi abstrakt celého podnikatelského plánu. Zpracovává se až po jeho úplném sestavení. Jsou zde ve stručnosti shrnuty nejvýznamnější aspekty celého plánu. V krátkosti popíšeme nejdůležitější informace týkající se každé jednotlivé části plánu (podnik, strategie, trh, produkt, finanční zdroje atd.). Jde tedy o jakousi miniaturu podnikatelského plánu. Kromě jiných i na této části plánu může záviset investorovo rozhodnutí o poskytnutí investice. Kvalitně zpracovaný exekutivní souhrn investora přiměje zajímat se blíže i o následující části. Pokud je podnikatelský plán psán pouze pro vlastní potřebu podniku, není role exekutivního souhrnu tolik důležitá (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Ad 3) Analýza trhu V rámci analyzování odvětví je nutné se zaměřit na tři základní oblasti, a to okolí firmy, zákazníky a konkurenci (Srpová, Řehoř a kol., 2010). Analýza trhu prokazuje správnost podnikatelského plánu a vyvozuje, zda je trh schopen přijmout nový podnik. Okolí firmy můžeme jinak popsat jako makroprostředí. Jeho činitele podnik neovlivní, ale může na ně reagovat. Proto je důležité si analyzovat parametry prostředí tak, aby se do něj mohl podnik úspěšně zařadit. Pro analýzu makroprostředí můžeme využít tzv. SLEPT analýzu (někdy také STEPE, PESTE, PEST, STEPKE). Je to analýza sloužící k hodnocení vlivu pouze vnějších faktorů na chod firmy, a to v několika segmentech. Popisuje prostředí, které podnik ovlivňuje. Zkratka SLEPT vychází z počátečních písmen oblastí, které analýza

Literární rešerše 19 hodnotí. Patří sem oblast sociální, legislativní, ekonomická, politická a technologická (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Po analýze makroprostředí následuje také neméně důležitá analýza mikroprostředí. Nejvýznamnějšími faktory jsou zákazníci a konkurence. Provedeme tedy rozbor konkurenčního prostředí, ve kterém chce podnikatel působit. Uvedeme všechny významné konkurenty. Znázorníme jejich silné a slabé stránky a upozorníme na jejich potenciální ohrožování podniku. Čím lépe podnikatel zná svoji konkurenci, tím lépe se přizpůsobuje trhu a vyhodnocuje svoje možnosti (Srpová, Řehoř a kol., 2010). K analyzování konkurence se nabízí Porterův model konkurenčních sil, který zkoumá chování konkurence a možné bariéry vstupu do konkurenčního prostředí. Pro podnikatelský plán je třeba posoudit hrozby existující či budoucí konkurence, a to prostřednictvím následujících oblastí: vnitřní konkurence rivalita nebo-li soupeření mezi existující konkurencí ve stejné oblasti podnikání, nová konkurence potenciální konkurence, kterou pouze odhadujeme. zpětná integrace v dodavatelském řetězci hrozba vzniku konkurence u odběratelů, kteří se rozhodnou vyrábět naše výrobky z vlastních zdrojů, dopředná integrace v odběratelském řetězci hrozba vzniku konkurence z původního dodavatele, který se rozhodne posunout svou výrobní činnost do sféry odběratele, riziko konkurence substitutů ohrožení příbuznými produkty (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Obr. 1 Porterův model konkurenčních sil (Střelec, 2006 2009a) Potenciální noví konkurenti Dodavatelé Konkurenční rivalita Odběratelé Náhradní výrobky

Literární rešerše 20 V neposlední řadě analyzujeme zákazníky, a to na základě provedení segmentace trhu. Segmentace spočívá v efektivním rozdělení zákazníků (tedy dostupného trhu) do tříd či segmentů, charakterizovaných nějakou význačnou vlastností, parametrem či preferencí této zákaznické skupiny (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Tržní segmenty jsou Foretem (2008) vymezovány podle hlediska: geografického trh je rozdělen na územní celky, např. obce, regiony, země apod., demografického zákazníci jsou zařazováni do jednotlivých skupin podle věku, pohlaví, vzdělání a dalších charakteristik, psychografického trh segmentován podle životního stylu zákazníků, behaviorálního segmentace podle chování zákazníků. Pokud chceme posoudit postavení podniku na trhu a jeho konkurenceschopnost vůči ostatním podnikům, použijeme k analýze odvětví tzv. SWOT analýzu. Analýza se věnuje hodnocení vnitřního i vnějšího prostředí podniku. Vnitřní prostředí tvoří silné a slabé stránky. Vnější prostředí představují příležitosti a hrozby podniku (Šimková, 2008). Obr. 2 SWOT analýza (Střelec, 2006 2009b) SWOT analýza Vnitřní prostředí Silné stránky (Strengths) Strategie SO maxi-maxi Slabé stránky (Weaknesses) Strategie WO mini-maxi Vnější prostředí Příležitosti (Opportunities) Strategie ST maxi-mini Hrozby (Threats) Strategie WT mini-mini Silné (Strengths) a slabé (Weaknesses) stránky jsou interní faktory, nad kterými má firma určitou kontrolu a může je ovlivňovat. Hrozby (Threats) a příležitosti (Opportunities) jsou faktory externími, na které může podnik pouze vhodně

Literární rešerše 21 reagovat (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Vzájemným porovnáním jednotlivých částí SWOT analýzy můžeme vytvořit čtyři různé skupiny strategií pro reagování podniku na změny vnějšího prostředí (Pošvář, Erbes, 2008). V literaturách i v praxi se často setkáváme se SWOT analýzou vytvořenou v tabulce s různými grafickými úpravami. Ad 4) Popis podniku Část podnikatelského plánu, které je Korábem, Peterkou a Režňákovou (2007) nazvána popis podniku, by měla být založena na doložitelných faktech o podniku. Podnikatel podrobně popíše vše, co se týká založení podniku, jeho strategie, cílů a cesty, kterou chce daných cílů dosáhnout. Ad 5) Výrobní (obchodní) plán V případě, že tuto pasáž budeme zpracovávat pro výrobní podnik, nazveme ji výrobní plán. Jestliže výstupem činnosti podniku nebudou vlastní výrobky, použijeme označení obchodní plán. Výrobní plán zachytí celý výrobní proces. Obchodní plán bude obsahovat informace o nákupu zboží a služeb, skladovací prostory atd. V případě, že podnik bude poskytovatelem služeb, zahrneme do této části např. i hodnocení vybraných dodavatelů (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Ad 6) Marketingový plán Marketingový plán může být jak samostatným dokumentem, tak i součástí celkového podnikatelského plánu. Slouží k dosažení marketingových cílů. Solidně napsaná marketingová strategie je základem úspěšného plánování. Investoři marketingový plán často považují za nejdůležitější část k zajištění úspěchu podniku. K naplnění marketingového plánu jsou nejčastěji používány marketingové nástroje. Ty jsou definovány v rámci marketingového mixu, který popisuje jakým způsobem podnik svůj produkt distribuuje, oceňuje a propaguje. Nástroje marketingového mixu jinak nazýváme jako 4 P : Produkt (Product) je nejdůležitější složkou marketingového mixu. Jde o vše, co dokáže uspokojit potřeby zákazníka. Tedy nejen výrobky, ale také služby, místa, myšlenky atd. Cena (Price) prostřednictvím ceny podnik vyjadřuje hodnotu produktu. Hodnota je vyjádřená nejčastěji v penězích, za které je produkt směňován na trhu. Existuje několik způsobů stanovení ceny. Pro podnik představuje zdroj příjmů.

Literární rešerše 22 Propagace (Promotion) prostřednictvím propagace podnik sděluje svým zákazníkům informace o svých produktech. Využívá pro to různé druhy marketingové komunikace. Distribuce (Place) zahrnuje proces, díky kterému se produkt dostává od výrobce k zákazníkovi. Nejde však pouze o fyzickou distribuci, ale i o změnu vlastnických vztahů a další doprovodné činnosti (poradenská činnost, propagace atd.) (Foret, 2008). Ad 7) Organizační plán Základním prvkem organizačního plánu je organizační struktura. Ta znázorňuje jednotlivé pracovníky podniku a vztahy podřízenosti a nadřízenosti, které mezi nimi vznikají. S plánováním organizace souvisí také forma vlastnictví nového podniku, která bude podnikatelem v této pasáži podnikatelského plánu podrobněji popsána. Ad 8) Hodnocení rizik V každé oblasti podnikání se může objevit nebezpečí, které způsobí, že původně plánované výsledky se budou lišit od těch skutečných. Faktory, které mohou ohrozit úspěch podniku, jsou např. vstup nové konkurence na trh, změna spotřebitelských preferencí, změny cen vstupů i výstupů, makroekonomické změny, nedosažení plánované výrobní kapacity atd. Je potřeba zdůraznit největší rizika, která mohou v průběhu podnikání pro danou společnost vyplynout. Dalšími kroky je analýza těchto rizik a příprava alternativních strategií pro jejich odstranění. Čím důkladněji jsou rizika zhodnocena, tím bezpečnější je konečný plán (Živělová, Zachová, 2002). Koráb, Peterka a Režňáková (2007) v zásadě popisují existenci čtyř klíčových kroků řízení rizika: Identifikace rizikových faktorů. Kvantifikace rizik. Plánování krizových scénářů. Monitoring a řízení. Hodnocení rizik sice zcela neodstraňuje podnikatelské riziko, zvyšuje však pravděpodobnost úspěchu. Pokud by rizikové faktory nový podnik neohrožovaly, Hisrich a Peters (1996) uvádějí, že plán by měl obsahovat vysvětlení, proč je tomu tak.

Literární rešerše 23 Ad 9) Finanční plán Před založením podniku by měl podnikatel svoje úvahy promítnout do finanční podoby a prokázat tak reálnost podnikatelského plánu (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007). Pro nově vznikající podnik je základem finančního plánování zpracování zakladatelského (startovacího) rozpočtu, který se skládá ze dvou složek, a to z následujících: a) rozpočet potřeby startovního kapitálu, b) rozpočet výnosů, nákladů a zisku (popř. ztráty). Ad a) Rozpočet potřeby startovního kapitálu Slouží k vypočtení potřebné výše finančních prostředků pro zahájení podnikatelské činnosti. Dělí se do čtyř skupin: finanční prostředky nutné k založení firmy, finanční prostředky na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, finanční prostředky vložené do nákupu oběžného majetku, finanční prostředky určené na zahájení podnikatelské činnosti tj. financování provozní činnosti do doby, než bude zabezpečeno financování z tržeb (Veber, Srpová a kol., 2008). Po sečtení všech výdajů spojených se založením firmy, dostaneme výslednou částku, kterou porovnáme s vlastními finančními prostředky. Pokud nejsou dostatečné, musí podnik hledat finance v jiných zdrojích. Následně pak může přistoupit k sestavení zahajovací rozvahy. Musí v ní platit rovnice aktiva se rovnají pasivům. Tab. 1 Zahajovací rozvaha (Veber, Srpová a kol., 2008) Aktiva Dlouhodobý majetek Nehmotný dlouhodobý majetek Hmotný dlouhodobý majetek Finanční dlouhodobý majetek Oběžný majetek Zásoby Pohledávky Krátkodobý finanční majetek Celkem Pasiva Vlastní kapitál Základní kapitál Cizí zdroje Závazky Bankovní úvěry a výpomoci Půjčky Celkem

Literární rešerše 24 Ad b) Rozpočet výnosů, nákladů a zisku (popř. ztráty) Zjišťuje zda a jak bude firma schopna dosahovat zisk, jaká bude jeho výše v jednotlivých letech a za jakou dobu splatí cizí zdroje (Srpová, Řehoř a kol., 2010). Dle Srpové, Řehoře a kol. (2010) finanční plán tvoří, mimo zmíněné, také plán peněžních toků, hodnocení efektivnosti investic a plán financování. U investičních projektů se nejčastěji provádí hodnocení efektivnosti investic pomocí doby návratnosti a čisté současné hodnoty. Poslední součástí plánu je návrh na financování projektu. Pokud požadujeme cizí zdroje, uvedeme jejich potřebnou výši, dobu, za kterou budou splaceny a podmínky, za kterých budou poskytnuty. Zdroje financování Podnik při svém vzniku i dalším rozvoji může využívat různé finanční zdroje. Jedno z nejčastějších členění finančních zdrojů je na zdroje vnitřní (interní) a vnější (externí). Vnitřní zdroje financování Zisk je nejdůležitější formou interního financování. Část zisku se používá k výplatě podílů na zisku, či na tvorbu fondů. Zbytek zůstává v podniku a slouží k financování jeho potřeb. Odpisy nepředstavují pro podnik nové finanční prostředky, ale peněžní vyjádření opotřebování dlouhodobého majetku. Odpisy tedy snižují zisk před zdaněním, čímž snižují výdaje. Ostatní interní zdroje financování např. prodej nepotřebného hmotného majetku, rezervy, rezervní fondy. Vnější zdroje financování Vklady vlastníků jsou primárním zdrojem financování při vzniku podniku. V případě potřeby vlastníci vkládají i dodatečné vklady v průběhu podnikání. Bankovní úvěry nejčastějším poskytovatelem kapitálu jsou komerční banky. Požadují však hmotnou garanci nebo záruku. Tím může být obchodní majetek podniku nebo i osobní majetek vlastníků.

Literární rešerše 25 Obchodní úvěry poskytují je buď dodavatelé nebo odběratelé. Běžnější je dodavatelský úvěr. Dohodne se odklad platby za provedenou dodávku výrobků nebo služeb o dohodnutý počet dnů (prodlouží se lhůta splatnosti). Leasing v poslední době se začíná hodně rozšiřovat. Je to dohoda, která přenáší na nájemce právo užívat určitý majetek po předem dohodnutou dobu za určitou finanční úhradu. Nejčastěji je používán leasing operativní nebo finanční. Rizikový kapitál je používán pro financování zahájení činnosti podniku, kdy investor rizikového kapitálu získá dohodnutý podíl základního kapitálu podniku na oplátku za poskytnutí potřebného kapitálu. Dotace nevratné zdroje financování. Skrz ně stát či jiný územní celek prosazuje svoje zájmy. Můžeme se setkat s dotacemi přímými, které představují přísun peněžních prostředků do podniku a tím pádem zvýšení příjmů. Druhým typem jsou dotace nepřímé, které různými způsoby snižují podnikové výdaje (Koráb, Mihalisko, 2005). Tiché společenství tichý společník do podniku dodává často i relativně vysoké částky, ale požaduje za ně vysoké výnosy. Nemá možnost podílet se na rozhodování podniku. Faktoring a forfaiting jde o specifickou formu externího financování, která je založena na odkupu pohledávek. Business angels individuální investor využívající vlastní kapitál na financování perspektivních podniků. Businesss angels nehledají pouze vyšší výnos, ale i oblast, kde se mohou aktivně angažovat. Často se sdružují do tzv. Business angels sítí a podporují prostřednictvím nich malé a střední perspektivní podniky. a další (Veber, Srpová a kol., 2008). Ad 10) Přílohy Přílohy tvoří pro podnikatelský plán podpůrnou dokumentaci. Jsou to převážně informativní materiály, které rozšiřují text probíraný v podnikatelském plánu, ale nelze je zahrnout do hlavního textu. Na jednotlivé přílohy by mělo být v textu odkazováno (Koráb, Peterka, Režňáková, 2007).

Literární rešerše 26 3.4 Charakteristika sociálních služeb Cílem kapitoly je seznámení s charakteristikou a legislativním vymezením sociálních služeb. Následuje pak bližší specifikace problematiky domovů pro seniory. Definice sociálních služeb vycházející z 3 písm. a) Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, zní: Sociální službou se rozumí činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Sociální služby spadají do státního systému sociálního zabezpečení, konkrétně do oblasti sociální pomoci. Musí být poskytovány takovým způsobem, aby nijak nepoškodily důstojnost života člověka. Osoby je mohou využívat tehdy, pokud se ocitnou v tíživé situaci, kdy si nejsou schopny kvůli zdravotnímu handicapu samy zajistit základní životní potřeby. Sociální služby se snaží dosáhnout navrácení člověka zpět do životního stylu, který vedl dříve. Také vynakládají snahu na znovuzačlenění handicapovaných osob do společnosti a smazání rozdílů mezi nimi a ostatními jedinci (Šimková, 2008). Komunitní plánování sociálních služeb Kraj má ze zákona povinnost vytvářet střednědobý plán rozvoje sociálních služeb. Obce tuto povinnost nemají, ale pokud mají zájem, mohou střednědobý plán vytvářet také. Plán se vypracovává zhruba na období 3 5 let. Střednědobé plány rozvoje sociálních služeb jsou tvořeny nově vzniklou metodikou zvanou komunitní plánování sociálních služeb (dále jen KPSS). KPSS je způsobem dosažení potřebných sociálních služeb v obci či regionu. Snaží se dosáhnout dostupnosti sociálních služeb, které odpovídají místním potřebám. Mapuje se stávající stav sociálních služeb a plánuje se podoba služeb v budoucnu. Kraje musí do střednědobého plánu zahrnout všechny zamýšlené sociální služby pro stanovené období (Havlík, Skřičková, 2007). Standardy kvality sociálních služeb Standardy kvality sociálních služeb se zabývají kvalitativní povahou poskytovaných služeb. Jsou popsány ve vyhlášce MPSV č. 505/2006 Sb. v platném znění. Celkově existuje 15 standardů kvality sociálních služeb. Každý standard má určeno několik kritérií a jejich zásadnost. Při hodnocení sociální služby má každé kritérium přiděleno určitý počet bodů podle toho, nakolik splňuje služba dané kritérium. Dle celkového počtu bodů je určeno procento splnění standardů kvality. Na základě tohoto hodnocení může uživatel sociálních služeb porovnávat kvalitu jednotlivých zařízení.

Literární rešerše 27 Typy sociálních služeb Sociální poradenství činnost, kterou musí provádět každý poskytovatel sociálních služeb. Dělí se na základní a odborné. Základní poradenství nabízí žadatelům potřebné informace. Odborné poradenství se věnuje určitým skupinám (poradny pro seniory, manželské poradny atd.). Služby sociální péče jsou využívány především osobami, které mají špatný zdravotní stav. Sociální péče se snaží, aby její uživatelé měli kvalitní život a nejlépe, aby se mohli vrátit zpět ke svému běžnému životu ve společnosti. Služby sociální prevence cílem je ochránit společnost před nevhodnými společenskými jevy a podat pomocnou ruku osobám, které jsou v tíživé sociální situaci (Průša, 2007). Formy poskytování sociálních služeb Zatloukal (2008) rozlišuje tři základní formy poskytování sociálních služeb: Pobytové služby uživatel služby využívá ubytování v zařízení, které poskytuje sociální služby. Ambulantní služby uživatel za službami dochází. Terénní služby uživateli jsou služby poskytovány v místě jeho bydliště. 3.4.1 Účastníci sociálních služeb V oblasti sociálních služeb se vyskytují tři typy účastníků, a to zřizovatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Uživatelem sociálních služeb je subjekt, který poskytované činnosti využívá. V rezortním pojetí jsou v České republice zřizovateli sociálních služeb obce, kraje a Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV). Zřizují zařízení poskytující sociální služby a jsou odpovědní za práci poskytovatelů. Obce a kraje mohou ve své samostatné působnosti zřizovat buď vlastní organizační složky, které nemají právní subjektivitu nebo příspěvkové organizace, které samostatnou právní subjektivitou disponují. Dalšími poskytovateli sociálních služeb jsou nestátní neziskové organizace. Nestátními poskytovateli služeb jsou občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a církevní právnické osoby. Vedle neziskových organizací mohou sociální služby poskytovat i obchodní společnosti a fyzické osoby. V těchto případech se role zřizovatele nevyskytuje (Matoušek a kol., 2007).

Literární rešerše 28 Registrace poskytovatelů sociálních služeb Poskytovatelé mohou svoje služby nabízet až na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb. Oprávnění vzniká registrací do registru poskytovatelů sociálních služeb. O vzniku registrace, stejně jako o jejím zrušení, rozhodují registrující orgány, kterými jsou krajské úřady a MPSV. Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách, vymezuje podmínky registrace, které musí poskytovatel splnit, aby oprávnění získal. Poskytovatel musí podat písemnou žádost o registraci, doložit bezúhonnost a odbornou způsobilost, zajistit hygienické, materiální a technické podmínky a předložit vlastnické právo k prostorám, kde budou sociální služby poskytovány. Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb Poskytovatelé se řídí podmínkami 88 Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, které jsou povinni dodržovat. Za zásadní povinnosti můžeme považovat: dostupnost informací o zařízení, které poskytuje sociální služby, dostupnost informací o povinnostech žadatelů o pobyt v zařízení, plánování a hodnocení průběhu služby, uzavření smlouvy s žadatelem o pobyt v zařízení, pokud nevznikly zvláštní důvody k odmítnutí žádosti (viz. 91 odst. 3 Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách), dodržování standardů kvality sociálních služeb, evidování žadatelů, se kterými nebyla uzavřena smlouva. 3.4.2 Financování sociálních služeb Model financování může vycházet z následujících příjmů: a) příspěvky od uživatelů služby (příspěvek na péči), b) dotace od MPSV, případně příspěvek zřizovatele (dotace územních rozpočtů), c) úhrada ze zdravotních pojišťoven za služby zdravotní péče poskytované v zařízeních sociálních služeb, d) ostatní příjmy (dary, vlastní činnost) (Michalík, 2008). Ad a) Příspěvek na péči Jedním z nástrojů financování sociálních služeb je příspěvek na péči, který je vyplácen ze státního rozpočtu prostřednictvím obce s rozšířenou působností. Dle 7 odst. 2 Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách: Nárok na příspěvek

Literární rešerše 29 na péči má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Osoba, která využívá některou z pobytových sociálních služeb, předává celý svůj příspěvek na péči poskytujícímu zařízení. Pro určení stupně závislosti se posuzuje péče o vlastní osobu a soběstačnost žadatele, a to podle schopnosti zvládnout úkony, které předepisuje zákon. Úkonů je dohromady třicet šest. Jejich výčet naleznete v příloze. Podle počtu úkonů, u kterých žadatel o příspěvek potřebuje denně pomoc nebo dohled, se stanovuje stupeň závislosti. Závislost osoby má podle 8 Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, čtyři stupně. Výše příspěvku pro osoby starší 18 let za kalendářní měsíc se různí podle stupně závislosti. Tab. 2 Stupně závislosti (vytvořeno dle 8 Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách) Stupeň závislosti Počet úkonů Výše příspěvku (v Kč) I. stupeň lehká závislost 12 2 000 II. stupeň středně těžká závislost 18 4 000 III. stupeň těžká závislost 24 8 000 IV. stupeň úplná závislost 30 11 000 Ad b) Dotace Důležitým zdrojem financování jsou dotace, které plynou ze státního rozpočtu a jsou sociálním službám přerozdělovány krajem. Dotace mohou být vypláceny pouze poskytovatelům, kteří jsou zapsáni v registru poskytovatelů sociálních služeb. Jejich využití je možné pouze na běžné výdaje související s poskytováním sociální služby. O dotace se žádá prostřednictvím kraje. Kraj vypracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb a předkládá ho MPSV, které na základě plánu určuje výši dotace. Ze státního rozpočtu registrovaným poskytovatelům také plynou účelové dotace k financování běžných výdajů. Účelové dotace jsou určeny na financování rozvojových činností (vzdělávání pracovníků, zvyšování kvality služeb), mimořádných událostí (živelná pohroma) a sociálních služeb s celostátním či nadnárodním charakterem. Na financování zmíněných činností se mohou podílet i programy Evropských společenství. Obce a kraje mohou také zajišťovat dotace na běžné výdaje. Opět pouze registrovaným poskytovatelům (Průša, 2007).

Literární rešerše 30 Ad c) Úhrada ze zdravotních pojišťoven Poskytovatelé pobytových sociálních služeb mají ze zákona povinnost nabízet svým uživatelům ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči, kterou plní prostřednictvím svých odborně způsobilých zaměstnanců (všeobecná sestra v sociálních službách) a zdravotnických zařízení Zařízení, která poskytují pobytové sociální služby, mají možnost vyúčtovat uvedenou zdravotní péči zdravotní pojišťovně, se kterou mají uzavřenou Zvláštní smlouvu. Aby mohlo zařízení vyúčtovat své služby zdravotní pojišťovně, musí splňovat několik podmínek. Zdravotní péče musí být poskytnuta: na základě ordinace ošetřujícího lékaře, zpravidla praktického, který má s příslušnou zdravotní pojišťovnou smluvní vztah, odborně kvalifikovanými zaměstnanci zařízení pobytových sociálních služeb, zařízením, které uzavřelo smlouvu s příslušnou pojišťovnou, v rozsahu výkonů stanovených pro tuto péči Seznamem zdravotních výkonů a sjednaných ve smlouvě, za podmínek sjednaných ve smlouvě, zejména v souladu s metodikou a datovým rozhraním, tvořícími přílohu smlouvy. Každá zdravotní pojišťovna může hradit výdaje pouze za svoje pojištěnce. Z tohoto důvodu je vhodné, aby zařízení mělo uzavřeno smlouvu se všemi zdravotními pojišťovnami svých uživatelů (Horák, 2007). Ad d) Ostatní příjmy Mezi nejobvyklejší ostatní příjmy v sociálních službách patří dary. Darujícím subjektem zpravidla nejčastěji bývají rodinní příslušníci uživatelů sociálních služeb. Dalším finančním příjmem pro sociální služby jsou prostředky vzniklé z vlastní činnosti. Tato forma získávání finančních prostředků je často využívána v pobytových službách. Uživatelům služeb jsou nabízeny doprovodné činnosti, které jsou nad rámec povinných poskytovaných služeb. 3.5 Domovy pro seniory Pro poskytování sociální péče jsou zřizována různá zařízení. Nejpočetnější skupinou, která využívá služby sociální péče a neustále se rozrůstá, jsou lidé v důchodovém věku. Domovy pro seniory jsou právě seniory nejčastěji využívaným pobytovým zařízením sociálních služeb. Dříve byly nazývány domovy důchodců.

Literární rešerše 31 Domovy pro seniory jsou zařízením sociální péče, jejichž služby jsou poskytovány pobytovou formou a jsou určeny občanům, kteří již dosáhli věku, kdy mohou začít pobírat starobní důchod a jejich zdravotní stav vyžaduje pomoc jiné osoby. Ovšem není dovolen pobyt osobám, které vyžadují léčení v lůžkovém zdravotnickém zařízení (Králová, Rážová, 2003). V domovech pro seniory se podle 49 Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách: poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Mezi základní činnosti, které domovy pro seniory poskytují svým uživatelům, patří ubytování, stravování, pomoc při hygieně a jiné péči o vlastní osobu, terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu s okolní společností a pomoc při prosazování práv a zájmů. Úhrada za služby Služby domovů pro seniory jsou poskytovány za plnou úhradu nákladů. Vyhláška č. 505/2006 Sb., popisuje v 15 odst. 2, způsob úhrady ubytování a stravování. Za ubytování a služby s ním spojené platí uživatelé maximálně 180 Kč/den. Pokud uživatel využívá nabídky celodenního stravování, hradí 150 Kč/den. Jestliže se rozhodne pouze pro konzumaci obědu, maximální výše jeho úhrady za stravování je 75 Kč za oběd. V případě, že žadatel bude mít přiznán příspěvek na péči, bude jej hradit za poskytované služby péče v plné výši. Po zaplacení poplatků za ubytování a stravu musí uživateli zůstat alespoň 15 % příjmu. Příjmem je v tomto případě považován příjem podle zákona o životním a existenčním minimu bez příspěvku. Pokud příjem uživatele nepostačuje, bude po dohodě s domovem hradit poplatky za částečnou úhradu. Právem uživatele je možnost využít spoluúčast blízké osoby na úhradě nákladů za využívané služby. Pokud uživatel nemá dostatečný příjem na pokrytí nákladů, může mu vypomoci i jiná fyzická či právnická osoba. (Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách) Pracovníci v domovech pro seniory Odbornou sociální činnost může v domovech pro seniory dle Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, vykonávat široký okruh pracovníků, a to: sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci,