Analýza využití kapacity ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji

Analýza využití kapacity ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji

2013 Kateřina Mirská

Abstrakt MIRSKÁ, Kateřina: Analýza využití kapacity ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Ing. Petr Scholz, DiS. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. Bakalářská práce se zabývá analýzou složení ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji. Teoretická část věnuje pozornost terminologii ubytovacích služeb, způsobům měření jejich kapacit a historickému vývoji daného jevu. Dále mapuje vývoj struktury ubytovacích zařízení na tomto území, kapacity a jejich využívání během let minulých. Zabývá se i hosty z hlediska jejich složení a délky noclehů v těchto zařízeních. Klíčová slova Klasifikace. Ubytovací kapacita. Ubytovací zařízení. Abstract MIRSKÁ, Kateřina: Analysis of capacity utilization of accommodation facilities in the Pardubice Region. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Thesis Supervisor Ing. Petr Scholz, DiS. Grade of professional qualifications: Bachelor degree. Jihlava 2013. This bachelor thesis introduces analysis of composition of accommodation establishments in Pardubice Region. Theoretical part focuses on terminology of accommodation services, its capacity measurements and historical development of the phenomenom. Next part is the survey of distribution of accommodation establishments, its capacity and its development in the region. The work also describes the composition of hotel guests and the length of their accommodation. Key words Accommodation capacity. Accommodation establishment. Classification. 6

Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Petru Scholzovi, DiS. za odborné vedení práce a za trpělivost při její tvorbě. 7

Obsah Seznam ilustrací... 9 Seznam zkratek... 10 Úvod... 11 1 Ubytovací zařízení a jejich postavení na trhu... 12 1.1 Ubytovací zařízení jako poskytovatelé služeb... 12 1.2 Způsoby zjišťování využívání kapacit... 20 2 Analýza využívání kapacit ubytovacích zařízení Pardubického kraje... 25 2.1 Cíl a metodika zkoumání... 26 2.2 Struktura ubytovacích zařízení... 27 2.3 Využívání kapacit ubytovacích zařízení... 34 2.4 Hosté v ubytovacích zařízeních... 35 2.5 Noclehy hostů v ubytovacích zařízeních... 39 Shrnutí... 49 Závěr... 50 Seznam použité literatury... 53 Seznam příloh... 56 Přílohy... 57 8

Seznam ilustrací Graf 1 Nároky na klasifikaci do tříd a na označení Superior pro hotely 19 Graf 2 Vývoj všech hromadných ubytovacích zařízení 27 Graf 3 Vývoj počtu hotelů, hotelů garni a motelů dle klasifikace 28 Graf 4 Vývoj konkrétních hromadných ubytovacích zařízení 30 Graf 5 Průměrný podíl ubytovacích zařízení na trhu za léta 2003 až 2011 33 Graf 6 Počet pokojů a lůžek ve všech hromadných ubytovacích zařízeních 34 Graf 7 Počet hostů ubytovacích zařízení složený z rezidentů a nerezidentů 35 Graf 8 Kvartální vývoj počtu hostů ve všech ubytovacích zařízeních 37 Graf 9 Přenocování v ubytovacích zařízeních složený z rezidentů a nerezidentů 39 Graf 10 Přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních dle kvartálů 40 Graf 11 Využívání kapacit lůžek ve všech ubytovacích zařízeních v procentech 44 Graf 12 Čisté využití lůžek všech ubytovacích zařízení dle čtvrtletí v procentech 45 Graf 13 Procentuální ČVL a VP v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních 46 Graf 14 Procentuální ČVL v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních 47 Tabulka 1 Průměrná délka noclehů a pobytu v ubytovacích zařízeních 42 9

Seznam zkratek AHR ČR CR ČVL MMR UNIHOST UZ VP WTO Asociace hotelů a restaurací České republiky cestovní ruch čisté využití lůžek Ministerstvo pro místní rozvoj Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách ČR ubytovací zařízení využití pokojů Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization) 10

Úvod Ubytovací služby jsou součástí infrastruktury cestovního ruchu. Typická je pro ně časová a místní vázanost, komplexnost a neskladovatelnost. Patří k základním službám cestovního ruchu a jsou nezbytné pro jeho realizaci (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 49). Cílem bakalářské práce je analyzovat využívání kapacity ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji. Práce je členěna do dvou kapitol. V první kapitole se zabýváme podstatou ubytovacích služeb a vymezením ubytovacích zařízení na základě klasifikace v České republice a identifikujeme postavení UZ na trhu ubytovacích služeb v ČR. Druhá kapitola analyzuje vývoj využívání kapacit ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji v období let 2003 až 2012. Tyto údaje jsou v praxi důležité pro Revenue Yield Management při analýze výkyvu poptávky a jejich eliminaci (Křížek, Neufus; 2011, s. 129). V práci využíváme zejména sezónní data, a to statistické ročenky, přehledy a časové řady Českého statistického úřadu. Využíváme též odbornou knižní a časopisovou literaturu a online zdroje s odborným zaměřením. 11

1 Ubytovací zařízení a jejich postavení na trhu Mnoho vynálezů, moderních technologií a nejen zrychlující se přeprava osob ovlivňují cestovní ruch. Jedno však zůstává stále stejné. Lidé potřebují na cestách někde přenocovat, odpočinout si, najíst se a být v bezpečí. I přes tyto základní potřeby cestující neustále zvyšují své nároky nejen na vybavenost, design, hygienu či relaxační aktivity v ubytovacích zařízeních. Dnešní hotelnictví se tedy snaží držet krok s pulzujícím světem a spolupracuje například s oblastmi nejnovější architektury, elektroniky, managementu, ale i kultury (Křížek, Neufus; 2011, s. 11). Každý hospodářský subjekt musí v ekonomice, zvláště na trhu cestovního ruchu, o svou pozici dbát. Výhodnější postavení na trhu a umění oslovit zákazníky vhodnou nabídkou může podpořit i kvalitní analýza kapacity a návštěvnosti ubytovacího podniku. Analýzy pomáhají odhalit krizová období a jejich případné příčiny. Potřebné je též zdokonalovat se, odhadnout trendy budoucí sezóny a vycházet vstříc přáním zákazníkům, ať se jedná o jakoukoli kategorii a klasifikační třídu zařízení. 1.1 Ubytovací zařízení jako poskytovatelé služeb Cestovní ruch by nefungoval bez jeho realizačních složek. Jednou z nejdůležitějších realizačních složek materiálně technické základny, představující věcného nositele, jsou ubytovací zařízení. Zařízení jsou dělena do skupin na doplňková, převážně rekreační prostory, které mohou být buď všeobecně prospěšné či speciální, a na základní zařízení materiálně technické základny. K základním patří dopravní, stravovací a ubytovací zařízení. Ubytovací zařízení je nejdůležitější složkou této základny, zabezpečuje nejen účastníkům cestovního ruchu přechodný nocleh, včetně sanitárního vybavení, mimo jejich trvalé bydliště a umožňuje tak realizování cílů a funkcí cestovního ruchu ve všech jeho druzích a formách po dobu přechodného pobytu ve střediscích cestovního ruchu. Francová (2003, s. 63) uvádí, že ubytovací služby jsou spojeny s účastí na cestovním ruchu i s výkonem povolání a spočívají v poskytování služeb. Různé typy ubytovacích zařízení umožňují účastníkům přenocování, či dokonce přechodné ubytování, mimo místo jejich trvalého bydliště a uspokojují jejich související potřeby. 12

Další definici zahrnující i poskytování stravovacích služeb uvádí Pásková a Zelenka (2002, s. 588), kteří vnímají ubytovací zařízení jako objekty, prostory nebo plochy, které poskytují ubytování veřejnosti a jsou součástí základní infrastruktury cestovního ruchu. Tyto prostory bývají spojeny, v plném nebo omezeném rozsahu, se stravovacími službami a případně s dalšími druhy služeb. Jejich kapacita je využívána zejména pro cestovní ruch s dělením na celoroční a sezónní zařízení, zařízení hotelového typu a ostatní. Úroveň ubytovacího zařízení závisí na jeho kategorii, druhu a dalších kritérií souvisejících s kvalitou a komplexností poskytovaných služeb (Kopšo, 1985, s. 176). Neslouží-li budova primárně k přechodnému ubytování v souvislosti s cestovním ruchem, je řazena mezi individuální ubytovací zařízení a je postavena i kolaudována pro trvalé bydlení či individuální rekreaci. Používaným termínem je poté ubytování v soukromí, jednat se může o chaty, chalupy i pronájem obytné místnosti (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 51). Termín kategorizace označuje segmentaci ubytovacích zařízení do jednotlivých kategorií a to z různých hledisek. Touto tématikou se zabývá mnoho odborných knih, ve kterých se autoři liší svými rozdílnými názory na šíři dělení ubytovacích zařízení. Jedná se o odlišení UZ dle druhu staveb na ubytovací zařízení hromadná, ostatní a jiná. Dle Francové (2003, s. 64) z hlediska cestovního ruchu, nebo také dle způsobu využití, se dělí na UZ volného cestovního ruchu (například turistická ubytovna, motel a hotel) a vázaného CR, pod který spadají například letní tábory a léčebny. Rozdělení podle kategorií skrývá zařízení tradiční, doplňková (chaty, hotely či rotely) a ostatní (například koleje). Způsob výstavby zaštiťuje UZ pevná, částečně pevná, přenosná a pohyblivá. Pod částečně pevnými si lze představit chaty, pod přenosnými stany a pod pohyblivými například rotel a obytný přívěs. Ubytovací zařízení mají také různou dobu provozu. Nejlepším využitím stavby je celoroční provoz, který není ale vždy umožněn, tudíž nastupuje sezónní provoz buď v obou sezónách, či jen v letní, nebo zimní. Ubytovací střediska i ubytovací prostředky jsou pod záštitou členění dle kapacity. Podstatnou je i velikost zařízení, kdy označení malá představuje 5 až 100 pokojů, střední 101 až 250 pokojů a velká nad 250 pokojů (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 50). 13

Křížek a Neufus (2011, s. 22) rozdělují ubytovací zařízení odlišně, zejména z marketingové perspektivy a uvádí jen tři nejobvyklejší dělení. A to podle umístění, do kterého spadají: přímořské, horské, městské, lázeňské a relaxační zařízení. Dále uvádí zařízení rodinné, relaxační, sportovní, lázeňské, wellness a kongresové, také konferenční či seminární zařazující pod titulek převažujících doplňkových služeb nebo zaměření. Poslední perspektiva segmentace je z pohledu velikosti, skýtající malé (do 50 pokojů), střední (51 150 pokojů), velké (151 400 pokojů) a mega (nad 400 pokojů) ubytovací zařízení. Počet pokojů pro zařazení do skupiny dle velikosti je orientační a v závislosti na kapacitách ostatních služeb může oscilovat až o 20% v každé skupině (Křížek, Neufus; 2011, s. 22). I přes možnost odchylky se od výše uvedeného velikostního rozdělení počty pokojů liší, zvláště u středně velkých UZ. Ryglová, Burian a Vajčnerová (2011, s. 50) u nich uvádí 101 až 250 pokojů a Křížek s Neufusem (2011, s. 22) považují za středně velká ubytovací zařízení budovy s 51 až 150 pokoji. V závislosti na počtu pokojů se rozlišuje i penzion od hotelu, kterým je zařízení s minimálně deseti pokoji pro hosty a musí být vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených. Důraz se klade na stravovací služby, které hotel poskytuje během celého dne. Pásková a Zelenka (2012, s. 207) chápou hotel jako minimálně deseti pokojové zařízení s recepcí určené pro hosty a zajišťující kompletní stravovací služby a široký sortiment dalších služeb určených klientům. Hotel je zpravidla klasifikován do pěti tříd na základě velikosti a vybavení pokojů, rozsahu a kvality poskytovaných služeb. Autoři dále uvádí, že WTO vymezuje hotely výčtem nejmenšího požadovaného množství služeb, kdy označení hotel připadá hotelům, motelům, hostincům u silnic, plážovým hotelům, aparthotelům a obdobným zařízením poskytující hotelové služby. Avšak za podmínky, že je k dispozici více než pouhé denní stlaní lůžek a uklízení pokojů. Pro porovnání uvádíme pojetí hotelu zahraniční literaturou dle Sheela (2007, s. 6), jež uvádí hotel jako domov pryč od domova. Místo, kde turisté přestávají být cestovateli a stávají se hosty v zařízení, který obvykle nabízí plný rozsah ubytovacích a stravovacích služeb. Ty mohou zahrnovat apartmá, veřejnou jídelnu, recepční místnost s halou a zábavním zařízením. Nejvíce charakteristickou vlastnost, která odděluje hotel od jiných ubytovacích zařízení, je úplnost vybavení a poskytovaných služeb. Kromě dostupnosti různých obecných služeb jsou to i například: půjčovny aut, zajišťování 14

letenek, prohlídek, vyhlídkových cest, rezervací, služeb pošty a další. Velikost kategorie hotel se pohybuje v rozsahu od dvaceti do více jak tisíce pokojů. Hotely se nachází v centru města, na jeho okraji či v letištních lokalitách. Základní funkce hotelu zahrnuje poskytování ubytování, zásobování pokrmy a nápoji pro okamžitou konzumaci, zajištění dopravy, rekreačního a zábavního vybavení a jakýchkoli jiných náhodných nebo vedlejších služeb k těmto funkcím. Tento pohled, na rozdíl od českých knih, vnímá hotel jako mnohem větší zařízení. Je to dáno i rozličnou velikostí hotelů v různých státech, zvláště s ohledem na počet pokojů. Tento zahraniční popis skýtá i podrobnější výčet poskytovaných služeb s uvedením charakteristické vlastnosti hotelu pro neomylné označení ubytovacího zařízení tímto odborným pojmem. Hotel, který poskytuje omezené stravování, z toho vždy povinně snídaně, se nazývá hotel garni. Detailně popisuje tento odborný pojem v české literatuře Pásková a Zelenka (2012, s. 207) jako ubytovací zařízení zabezpečující rozsah služeb stanovený pro příslušné hotelové třídy s omezenou nabídkou stravování. Jedná se především o zabezpečování snídaní, někdy nápojů, snack bar a občerstvení převážně pro své hosty. Obvykle zde nejsou kromě vrátnice a recepce další odbytová střediska. Mírně odlišná definice zahraniční literatury pohlíží na hotel garni jako hotel, který nemá jídelnu a služby restaurace, ačkoli příležitostně nabízí kontinentální snídani (Beaver, 2005, s. 184). Se stejnou podmínkou nejnižšího počtu pokojů musí počítat motel, a navíc poskytovat rozšířené služby pro motoristy, zejména dostatečně prostorné parkoviště. Křížek a Neufus (2011, s. 23) popisují motel jako zařízení pro hosty poskytující přechodné ubytování a služby s tím spojené, a to zejména pro motoristy. Velikost motelu se pohybuje mezi deseti až padesáti pokoji a je situován v předměstí u hlavních silnic nebo poblíž letištních ploch. Zákazníci motelů jsou hlavně cestovatelé, kteří zde občas tráví i více nocí (Sheela, 2007, s. 6). Mezi méně obvyklá hromadná ubytovací zařízení se řadí botel, jímž je hotel na lodi, která je trvale zakotvena. S menšími nároky na splnění počtu pokojů, a to konkrétně alespoň pěti a maximálně dvaceti, je zařízení s ostatními službami obdobné hotelu označováno slovem penzion. Definice Zelenky a Páskové (2012, s. 413) nebere zřetel na počet pokojů v zařízení, jež nabízí ubytování obvykle na více než jednu noc a stravování poskytuje hlavně svým hostům. Může být součástí objektu, který současně slouží i jiným účelům. Penzion uvádí také zpravidla jako malokapacitní ubytovací 15

zařízení s klidným a útulným rodinným prostředím, s omezenějším rozsahem a nižší úrovní společenských a doplňkových služeb, avšak s ubytovacími službami srovnatelnými s odpovídající třídou hotelu. Vymezení pojmů v porovnání s cizojazyčnou literaturou není výrazně odlišné, přesto každá literatura jej může popisovat z mírně jiného pohledu. Tento proces, kdy jsou zařízení tříděná do jednotlivých kategorií, se odborně nazývá kategorizace a zahrnuje i ostatní ubytovací zařízení. Specifickými hotelovými zařízeními, dle Oficiální jednotné klasifikace ubytovacích zařízení České republiky, jsou Resort / Golf resort hotel, Spa / Lázeňský hotel a Wellness hotel. Nejen v hotelových komplexech se setkáváme s pojmem depandance, označením pro samostatně stojící budovu, poskytující omezené služby. Nacházejí se v blízkosti do 500 metrů a patří k hotelu, jež tyto služby zajišťuje. V objektu depandance není recepce a slouží hlavně pro účel noclehu (Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 6-7). Samotné vnímání ubytování a jeho dělení se od tohoto uvedeného, obvyklého v Čechách, liší od pohledu některých cizojazyčných literatur. Američtí autoři Goeldner a Ritchie (2009) jej dělí na komerční a nekomerční. Kde jsou na jedné straně soukromá obydlí, institucionální (univerzitní koleje, zdravotní zařízení) a neziskoví provozovatelé (přístřešky) a na straně druhé jsou hotelové řetězce přes motely až po volnočasová zařízení. Anglická literatura rozvádí druhy ubytování na prázdninové parky a kempy, mládežnické ubytovny, ubytovací zařízení s vlastním stravováním, školní areály, penziony a hotely (Dale, 2005, s. 14). Starší pohled na ubytování a význam tohoto slova vychází z antické tradice, kdy je vnímáno jako opouštění domova. Avšak anglický překlad vychází z latinského commod, vyjadřující pohodlí. Naopak francouzský překlad znamená přizpůsobit se. K prvním ubytovacím zařízením patřily zájezdní hostince. Pojem hotel se vyskytl v Evropě až začátkem 19. století a stal se symbolem pro nalezení přístřeší na cestách. Latinský základ tohoto pojmu (hospitalis) označuje noclehárnu s možností stravy. Ve Francouzském prostředí je hotel definován jako dům zařízený pro ubytování cestujících (Křížek, Neufus; 2011, s. 16). Nejen znalost pojmů a výše popisovaných kategorií je důležitá pro lepší orientaci při vybírání vhodného ubytování. Dalším pomocníkem je klasifikace ubytovacích zařízení, kdy zařazení do jednotlivých tříd 16

charakterizuje vybavení interiéru, úroveň a rozsah poskytovaných služeb. Znalost klasifikace ubytovacího průmyslu je nezbytná i pro porozumění jeho organizaci (Sheela, 2007, s. 4). Klasifikační třídy se v České republice značí hvězdičkami, jejichž počet symbolizuje míru poskytovaného komfortu a umožňuje odhad cenové úrovně služeb. Čím více hvězdiček, tím více kritérií zařízení splnilo a je i cenově dražší. V některých zemích jsou hvězdičky nahrazeny motivy klásků, oliv či sluníček, a to především ve spojení se selskou turistikou. Specialisté v projektu Dovolená na selském statku působící v Rakousku používají místo symbolu hvězd květy (Echter winterurlaub, 2013). Každé ubytovací zařízení má dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání povinnost označit provozovnu viditelně kategorií a třídou. Označení tříd má pět stupňů. Nejnižší třída s jednou hvězdou se slovně nazývá Tourist, dvě hvězdy či jiný symbol Economy, tři symboly Standard, čtyři First Class a pět hvězd Luxury. Ve světě se výjimečně hotely označují až do sedmi hvězd, příkladem je The Burj Al Arab v Dubai, který nabízí luxusní služby v třídě *******. V České republice se ubytovací zařízení v kategorii hotel člení do pěti tříd. O třídu méně, až do čtyř hvězd, se klasifikuje hotel garni, penzion, motel a botel. Ostatní ubytovací zařízení, jako jsou kempy a chaty, nemají povinnost klasifikace (Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 6-7). Avšak toto zařazení není zárukou dostání stejné úrovně služeb ve všech třídách Economy, jelikož neexistuje pevné nařízení pro klasifikaci, pouze materiál doporučujícího charakteru při klasifikaci UZ. Ani poctivé zařazení do odpovídající třídy hostům nezaručí vlídnost obsluhy, skvělou atmosféru, ochotu personálu při poskytování služeb ani důvěryhodnost a pocit bezpečí (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 55). Snahy o sjednocení těchto klasifikačních kritérií, pro lepší orientaci spotřebitelů hotelových služeb, jsou zaznamenávány již v minulosti. V letech 1976 až 1993 byla platná odborná norma ON 735412 Kategorizace ubytovacích zařízení a klasifikační znaky pro jejich zařazení do tříd. Nastoupila doba, kdy si provozovatel mohl přiřadit k podniku počet hvězd, jaký uznal za vhodné, nehledě na posouzení kvality poskytovaných služeb. Toto libovolné označování a nedbání na doporučující charakter klasifikačních materiálů přetrvává dodnes. Zatímco jeden hotel s označením *** měl WC se sprchou na pokoji, jiný nikoliv, přičemž cena za oba byla srovnatelná 17

(Francová, 2003, s. 68). Tendenci k zlepšení dokládají i členství v odborných organizacích. Česká republika je od roku 1993 členem evropské konfederace HOTREC zastřešující hotely a restaurace na úrovni Evropské unie (Křížek, Neufus; 2011, s. 23). Další snahou o doporučení bez jednotného aplikačního systému, které se v praxi moc neujalo, bylo v 90. letech Doporučení upravující základní ukazatele pro kategorizaci hostinských a ubytovacích zařízení, které zpracovali zástupci jednotlivých profesních sdružení se zástupci orgánů státní správy. Souběžně je standardizace ubytování, stanovující požadavky na poskytované vybavení a služby, řízena vyhláškou č. 137/1998 o obecných technických požadavcích na výstavbu (Francová, 2003, s. 68). První publikace Doporučený standard ubytovacích služeb pro ubytování v soukromí, turistických ubytovnách, kempech a chatových osadách vznikla v roce 2000 na půdě Ministerstva pro místní rozvoj, které spolupracovalo se Svazem venkovské turistiky, Klubem českých turistů a živnostenským společenstvem Kempy a chatové osady (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 55). Později vznikla Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky pro hotely, penziony a obdobná zařízení, na které se podílely i další profesní organizace. Tato klasifikace byla roku 2010 nahrazena jednotnou středoevropskou klasifikací ubytovacích zařízení sjednocující v rámci systému Hotelstars Union kritéria zařazování UZ do skupin a tříd v těchto dvanácti zemích: České republiky, Rakouska, Německa, Maďarska, Nizozemí, Švédska, Švýcarska, nověji přibylo Estonsko, Litva, Lucembursko, Lotyšsko a Malta (AHR ČR, 2013). Země se do této klasifikace hlásí dobrovolně. Profesní svazy Asociace hotelů a restaurací České republiky a UNIHOST udělují a obnovují pro své členy i ostatní podnikatele Certifikáty a Klasifikační znaky (samolepky), které se udělovaly na tříleté období počínaje lednem 2010 a konče prosincem 2012 (Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 2). Aktuálně běží další tříleté klasifikační období, které začalo v lednu 2013 a končit bude prosincem 2015. Tento rok (2013) tedy probíhá recertifikace téměř 220 zařízení, kterým končila platnost samolepky. Znak udělovaný na období 2013 2015 má jednotnou podobu pro všechny členské země Hotelstars Union. Do této doby se design samolepek lišil (HOTELSTARS, 2012). Nový znak, jako první hotel 18

Počet bodů v Evropě, získal Ibis München City West v Německu, konkrétně certifikaci 2 Sterne Superior (REDAKCE G&H, 2012). Certifikáty klasifikující třídu zařízení jsou udělovány po splnění určených kritérií a dosažení alespoň minimálního počtu požadovaných bodů, které se liší dle kategorií. Soupis těchto požadavků je součástí Oficiální jednotné klasifikace ubytovacích zařízení České republiky. Dosahuje-li UZ vysoce předstihující bodové hodnocení a převyšuje-li očekávaný standard pro jejich třídu, získává přívlastek Superior. Pro získání tohoto označení je předepsána minimální dosažená bodová úroveň, její příklad pro hotely je označen v grafu 1. Pro porovnání počtu splněných kritérií (například osvětlení zrcadla nad umyvadlem, snídaně formou bufetu, služba buzení, hlídání dětí a dalších) musí hotel, aby dosáhl na 1 hvězdu, splnit 44 povinných kritérií a penzion ve stejné třídě 40. V klasifikační třídě First Class penzion plní minimálně 180 povinných kritérií a hotel 380 (Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 13-23). Graf 1: Nároky na klasifikaci do tříd a na označení Superior pro hotely 700 600 80 500 400 190 300 200 100 0 130 570 80 380 80 250 170 90 1* 2* 3* 4* 5* Klasifikační třída Označení Superior Minimální body Pramen: Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 19 Příklad zjednodušeného srovnání tříd kategorií hotelu uvádíme výčtem požadavků dle Hlocha (2012, s. 12). Hotel ve třídě Tourist musí splňovat požadavky každodenního úklidu pokoje, být vybaven barevnou televizi, popřípadě možnost si ji alespoň zapůjčit. V pokoji nalezneme stůl se židlemi, jeden ručník na osobu a mýdlo (klasické či tekuté). 19

Hotel podmínečně nabízí snídaňovou a nápojovou nabídku a veřejně přístupný telefon pro hosty. Klasifikační třída Economy navíc zahrnuje výměnu ručníku na požádání, světlo na čtení vedle lůžka, přísadu do koupele nebo sprchový gel / mýdlo, jednu osušku na osobu, nabídku hygienických předmětů, snídani formou bufetu nebo odpovídající snídaňový lístek. Hotel třídy *** navíc k službám v nižších kategoriích poskytuje v pokoji noční stolek a telefon. V koupelně musí být topení, vysoušeč vlasů a kosmetické ubrousky. Takto klasifikovaný hotel dále poskytuje přístup k internetu v pokoji, nebo veřejných prostorách, službu prádelny a žehlení, trezor na pokoji, či centrální trezor a restauraci otevřenou alespoň 5 dnů v týdnu. Prostory recepce skýtají místa k sezení a službu pomoci se zavazadly. Recepce musí být otevřena 14h denně, telefonicky dostupná 24h denně a personál musí hovořit dvěma jazyky. Hotel klasifikovaný **** musí navíc splňovat požadavky na možnost IT podpory, prodlouženou dobu recepce na 18h, restauraci s Á la carte nabídkou (volba jídla z jídelního lístku) otevřenou alespoň 6 dnů v týdnu a minibar, nebo nápoje 24h denně prostřednictvím Room Service (donáška jídla na pokoj), snídaňový bufet či snídaňový jídelní lístek prostřednictvím Room Service a hotelový bar. K tomu je pokoj vybaven čalouněnými křesly, či pohovkou se stolkem, kosmetickými produkty, kosmetickým zrcátkem a velkou odkládací plochou v koupelně. Nejvyšší třída klasifikace hotelů v České republice vyžaduje prodloužení nabídky Á la carte na 7 dnů v týdnu, minibar a nepřetržitou nabídku Room Servisu spolu se stále otevřenou recepcí a vícejazyčným personálem. Prostornou halu recepce s místy k sezení a nápojovým servisem, hotelovým barem, služby concierge, bagážisty, dveřníka, čištění bot a služby žehlení (navrácení do 1 hodiny). Pokoj musí být vybaven produkty osobní péče v lahvičkách, županem, počítačem, internetem a trezorem (Hloch, 2012, s. 12-13). 1.2 Způsoby zjišťování využívání kapacit Statistické vykazování činností ubytovacích zařízení slouží nejen pro vlastní potřeby podniků, oblast managementu, marketingu nebo personalistiky, ale i pro satelitní účet cestovního ruchu a další. Důležité je analyzovat ubytovací kapacity, jak z kvantitativního, tak kvalitativního hlediska, pro ovlivnění budoucího rozvoje zařízení v rámci podpory cestovního ruchu. Jelikož službu nelze skladovat, je na vedoucích a řídících pracovnících hotelu, jak se jim podaří obsadit pokoje v hotelu a kompenzovat výkyvy, kdy je většina pokojů ubytovacího zařízení prázdná. 20

Pokoj, který nebyl minulou noc obsazen, nelze z důvodu pomíjivosti a neskladovatelnosti služeb již zpětně zhodnotit. Aby s touto skutečností mohlo zařízení pracovat, musí odhalit krizová období a najít řešení, jak tento výkyv obsazenosti zmírnit (Jakubíková, 2012, s. 73). Pro upřesnění terminologie uvádíme pojem vysvětlený Páskovou a Zelenkou (2012, s. 588), kteří vnímají ubytovací kapacitu ubytovacího zařízení, města, oblasti nebo regionu jako maximální množství osob, které zde mohou být ubytovány. Nejčastěji se vyjadřují počtem pokojů uvedené velikosti a množstvím lůžek, přičemž lze ubytovací zařízení sledovat i pomocí jiných ukazatelů. Dalšími ukazateli je například i návštěvnost či obsazenost zařízení zjišťovaná Statistickým úřadem České republiky za pomoci dotazování ubytovacích zařízení a případným dopočítáváním skrze složité vzorce. Stav ubytovací kapacity je důležitý jak pro nabídku ubytovacího zařízení na trhu, přijímání objednávek od klientů, tak pro výpočet procentuální obsazenosti a návštěvnosti. Jelikož každé ubytovací zařízení si chce udržet výhodnou pozici na trhu služeb, mělo by také znát své ukazatele kapacit. Sekvenční kapacita ubytovacího zařízení udává, kolik dní v roce je ubytovací zařízení provozováno a je důležitá při plánování obsazenosti. Dále je třeba brát v úvahu simultánní kapacitu vyjadřující, kolik lůžek současně může být ve stejném čase obsazeno. Za základní parametr je brána obsazenost lůžek (počet tzv. lůžkodní), případně pokojů. Investor nebo provozovatel může podle počtu lůžkodní modelovat další ekonomiku provozu, potřebu personálu, kapitálu, materiálových vstupů atp. a porovnávat dosahované hospodářské výsledky (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 55). Tyto statistiky pomohou hotelům i při vytváření strategie, jak se začlenit na trh, na jaký segment zákazníků se soustředit, či jak si udržet a zdokonalit svoji tržní pozici. Mezi kapacitní ukazatele se dle Gúčika, Patúše a Šebové (2007, s. 129) řadí počet pokojů v ubytovacím zařízení i počet lůžek, též počet zaměstnanců a počet dní provozu. Autoři uvádí návod pro výpočet nejen kapacitních ukazatelů. Relativním ukazatelem pro vyhodnocení výkonu UZ je využití lůžkové kapacity (pokojodny), vyjadřující přenocování jedné či více osob v pokoji. Pokojodny = počet pokojů * počet dní provozu 21

Vynásobíme-li počet pokojů s počtem dní provozu, získáme počet dní v roce, kdy máme možnost obsadit pokoje hosty. Parametr obsazenosti lůžek, neboli využití lůžkové kapacity (lůžkodnů), získáme obměnou tohoto vzorce, kdy celkový počet lůžek vynásobíme počtem dní provozu zařízení v roce. Výsledek je statistickým ukazatelem pro vyhodnocení výkonu UZ. Víme-li, kolika zaměstnanci zařízení disponuje v ubytovacím úseku, můžeme podílem celkového počtu pokojů s počtem zaměstnanců úseku získat údaj o počtu pokojů na jednoho pracovníka, který může řešit dilema, zda má UZ málo, nebo naopak hodně pracovníků v ubytovacím sektoru. Má-li zařízení problém zajišťovat provoz a služby ubytovacího úseku a vzorec odhalí dostačující počet pracovníků, musí hledat problém jinde, například v koordinaci práce, využívání pracovních sil a kontrolovat, zda zaměstnanci odvádí požadovanou práci. Vzorec může mimo dosažení vyšších standardů služeb vedoucí k spokojenosti zákazníka také pomoci vedení zařízení v odhalení přebytečných pracovních sil, a tím napomoci k snížení nákladů provozu. Jako podrobnějším ukazatel slouží počet lůžek na jednoho pracovníka, kdy výpočet je obdobný. Namísto počtu pokojů, vykrátíme přímo počet lůžek počtem pracovníků ubytovacího úseku (Gúčik, Patúš, Šebová; 2007, s. 129). Nejen tato hodnota může napomoci k vyřešení personálních otázek, jelikož v hotelnictví se plánování lidských zdrojů odvíjí především od nerovnoměrné vytíženosti kapacit a také od stanovených standardů poskytovaných služeb. Využití ubytovací kapacity hromadného ubytovacího zařízení v daném období vyjadřuje hrubá obsazenost (Křížek, Neufus; 2011, s. 105 a 213). Hrubá obsazenost = (celkový počet přenocování / celková ubytovací kapacita) * délka sledovaného období Výpočet provádíme bez ohledu na to, zda část ubytovací kapacity byla uzavřena ze sezónních nebo jiných důvodů. Vyjadřuje se nejčastěji v %. Jde o klíčový výkonnostní ukazatel CR (Křížek, Neufus; 2011, s. 213). Čistá obsazenost = počet hostů za období / celková disponibilní lůžková kapacita UZ Tato hodnota (uváděna nejčastěji v %) patří mezi relativní ukazatele CR (Křížek, Neufus; 2011, s. 95). 22

S výpočtem kapacit hromadných ubytovacích zařízení souvisí odborné pojmy používané i mimo tyto konkrétní statistické výpočty. Mezi základní se řadí pojem hromadné ubytovací zařízení zahrnující všechny kategorie hotelů, motelů, botelů a penzionů. Hromadné ubytovací zařízení disponuje pro účely cestovního ruchu minimálně deseti lůžky, nebo pěti pokoji a poskytuje přechodné ubytování hostům (včetně dětí) za účelem dovolené, zájezdu, lázeňské péče, služební cesty, školení, kursu, kongresu, symposia, pobytu dětí ve škole v přírodě, v letních a zimních táborech a podobných (ČSÚ, 2013). Ostatní ubytovací zařízení zahrnují kempy, chatové osady a turistické ubytovny. Data publikovaná ČSÚ pro účely cestovního ruchu, týkající se kapacity ubytovacích zařízení, shrnují údaje z dotazníků. Dále data od hromadných UZ a z Registru ubytovacích zařízení, jež je průběžně aktualizován pomocí výsledků šetření a s pomocí dostupných informačních zdrojů. Znalost nejen tohoto pojmu je důležitá pro celkové vnímání statistických údajů. Sledován je počet těchto hromadných ubytovacích zařízení i počet pokojů v nich. Do celkového počtu pokojů, užívaných pro cestovní ruch, ČSÚ (2013) nezahrnuje pokoje pro ubytování majitelů zařízení, personálu a pokoje dlouhodobě (více jak jeden rok) sloužící pro ubytování zaměstnanců jiných podniků. Jako jeden pokoj je počítána chatka i apartmá, jež ubytovává jednu rodinu. Databáze zahrnují lůžka sloužící cestovnímu ruchu, vyjma lůžek příležitostných. Dalším pojmem, který je součástí analýz návštěvnosti v hromadných ubytovacích zařízeních, je počet hostů. Ten je vyjadřován každou osobou, která využila služeb zařízení k přechodnému ubytování, včetně dětí. Definice naopak opomíjí personál a majitele UZ, které mohou těchto služeb také využívat. Hostem je každý, kdo užívá služeb ubytovacího zařízení na dovolené, zájezdu, v rámci lázeňské péče, školení, kursu, kongresu, symposia i služební cesty. Zahrnován je i pobyt dětí ve škole v přírodě a v letních i zimních táborech. Tentýž důvod k ubytování vymezuje i hosty v rekreačních zařízeních a školicích střediscích podniku (odborových svazů). Přičemž se může jednat i o vlastní zaměstnance podniku, jejich rodinné příslušníky nebo členy odborových svazů. Hostem v lázních je každá osoba podstupující léčbu bez ohledu na komplexnost léčby a její financování. Naopak se za hosta nepovažují osoby 23

využívající služeb ubytovacího zařízení v rámci zaměstnání či řádného studia (ČSÚ, 2013). Celkový počet přenocování hostů v UZ ve sledovaném období je označován pouze jako počet přenocování. S počtem přenocování za sledované období souvisí i používaný statistický termín čisté využití lůžek (tzv. ČVL). ČVL (za určité sledované období) = počet přenocování ve sledovaném období (průměrný počet lůžek k dispozici * počet provozních dnů zařízení ve sledovaném období) Vynásobíme-li průměrný počet lůžek k dispozici s počtem provozních dnů a tímto číslem vydělíme počet přenocování ve sledovaném období, vyjde nám čisté využití lůžek v určitém časovém úseku (ČSÚ, 2013). Využití pokojů v % = počet realizovaných pokojodní ve sledovaném období / (průměrný počet pokojů k dispozici * počet provozních dnů ve sledovaném období) * 100 Využití pokojů je počítáno jako podíl počtu realizovaných pokojodnů (tj. počtu obsazených pokojů za jednotlivé dny sledovaného období) a součinu průměrného počtu pokojů k dispozici s počtem provozních dnů. Výsledná hodnota je uvedena v procentech (tj. násobena100) (ČSÚ, 2013). V této studii využíváme měření kapacit i jiných ukazatelů za období měsíce, roku i čtvrtletí (neboli kvartálu). Čtvrtletní periodicita je brána v rozsahu tří měsíců počínaje lednem. První kvartál tedy obsahuje údaje za leden, únor a březen, druhý kvartál za duben, květen a červen, třetí kvartál za červenec, srpen a září a poslední (čtvrtý) kvartál za říjen, listopad a prosinec. 24

2 Analýza využívání kapacit ubytovacích zařízení Pardubického kraje Území Pardubického kraje vymezují čtyři okresy: Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí, do nichž spadá patnáct územně správních celků: Česká Třebová, Hlinsko, Holice, Chrudim, Králíky, Lanškroun, Litomyšl, Moravská Třebová, Pardubice, Polička, Přelouč, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto a Žamberk. V těchto celcích se nachází dohromady 451 obcí. Celková výměra kraje, kde ke konci roku 2012 žilo kolem 52 tisíc obyvatel, činí 4 519 km 2 a současným hejtmanem je JUDr. Martin Netolický, Ph.D. Hustota zalidnění kraje dosahuje 114 obyvatel na km². Krajským městem jsou Pardubice s necelými 90 000 obyvateli (Pardubický kraj, 2013). Geografický reliéf kraje je tvořen nížinami kolem řeky Labe, které přechází do vrchovin a pahorkatin. Vrchol Kralického Sněžníku s nadmořskou výškou 968 m, se nacházející ve stejnojmenném masivu ležícím na hranicích s Polskou republikou, představuje nejvyšší bod Pardubického kraje (Kralický Sněžník, 2012). Nižší pohoří zastupují Orlické hory, Železné hory, Žďárské vrchy a Českomoravská vysočina. Do zmiňované řeky Labe vtéká menší Chrudimka, dalšími řekami v kraji jsou Morava a Svitava. Krajem prochází významné evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Nejvýznamnější národní kulturní památky Pardubického kraje tvoří objekty, mezi které zajisté patří Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, Kostel sv. Bartoloměje v Kočí u Chrudimi (s gotickou dřevěnou pětibokou zvonicí a barokním dřevěným mostem), pietní území Ležáky (památník odboje proti nacistům), státní zámek Litomyšl (renesanční zámek v seznamu UNESCO) a renesanční zámek Slatiňany. Dalšími významnými památkami se pyšní město Polička, kde se nachází kostel sv. Jakuba Většího s rodnou světničkou Bohuslava Martinů (původně raně gotický kostel v barokní úpravě), původně gotická radnice a část dochovaného městského opevnění. Turisticky zajímavé je také krajské město, které se chlubí opevněným zámkem (původem vodní tvrz přestavěná na renesanční zámek), zříceninou hradu Kunětická hora s výjimečnou výstavbou opevnění, pietním územím Zámeček v Pardubičkách a krematoriem dle návrhu architekta Pavla Janáka, které bylo postaveno ve stylu art deco (Pardubický kraj, 2013). 25

Kraj se nachází ve Východních Čechách, které jsou v rámci cestovního ruchu dle Francové (2003, s. 63) řazeny do sportovně-turistického typu s nízkým počtem pokojů, avšak velkým počtem lůžek v pokoji, o které se stará málo pracovníků. 2.1 Cíl a metodika zkoumání Cílem výzkumu je analýza využívání ubytovacích kapacit v Pardubickém kraji. V návaznosti na cíl práce jsme stanovili hlavní hypotézu H 0, ve které předpokládáme, že využívání kapacit pokojů v hotelech a ubytovacích zařízeních hotelového typu dosahovalo v letech 2003 2012 v průměru 30 %. Na hlavní hypotézu H 0 navazují částkové hypotézy H 1 a H 2. H 1 vyjadřuje předpoklad, že průměrné využívání kapacit hotelů a ubytovacích zařízení hotelového typu v období 2003 2012 bylo vyšší jak průměrné využívání kapacit všech hromadných ubytovacích zařízení. V další částkové hypotéze se domníváme, že průměrná délka počtu přenocování hostů v ubytovacích zařízeních měla v období 2003 2012 klesající tendenci. Výzkum k bakalářské práci je založen na analýze dané situace pomocí sekundárních informací z externích zdrojů. Tuto metodiku jsme zvolili po neúspěšném pokusu o primární sběr dat formou řízených rozhovorů, kdy jednotlivá ubytovací zařízení odmítla poskytnout konkrétní požadovaná data pro účely analýzy jejich obsazenosti. Statistiky o cestovním ruchu jsou od roku 2000 zveřejňovány ve veřejné databázi Českého statistického úřadu. Nejsou zde ale uveřejňována všechna data týkající se ubytovacích zařízení, a některá data nemohou být z důvodu ochrany individuálních údajů uvedena vůbec. Tato práce bude rozvíjet statistiky získané sekundárním výzkumem, jelikož jednotlivá zařízení spolupráci na primárním výzkumu (poskytnutí dat o své kapacitní vytíženosti) odmítla. Za základní soubor výzkumu jsme zvolili všechna hromadná ubytovací zařízení v rámci Pardubického kraje. Časové období je zvoleno od roku 2003, jelikož ČSÚ od tohoto roku zahrnuje do šetření návštěvnosti v ubytovacích zařízeních plošně všechny tyto objekty zkoumání a také kvůli vhodnosti desetiletého období (2003 až 2012 včetně). Údaje o návštěvnosti jsou souhrnem zpracovaných dat za předložené dotazníky a za statisticky dopočtená data ubytovacích zařízení, od kterých nebyl vyplněný dotazník získán (ČSÚ, 2013). 26

Počet ubytovacích zařízení 2.2 Struktura ubytovacích zařízení Celkový počet hromadných ubytovacích zařízení (veškeré hotely, motely, botely, penziony, kempy, chatové osady, turistické ubytovny a ostatní neuvedená ubytovací zařízení) Pardubického kraje zachycuje graf 2. Graf 2: Vývoj všech hromadných ubytovacích zařízení 400 350 362 338 359 336 365 300 284 281 278 277 250 200 150 100 50 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013. Sledovaný vývoj počtu všech ubytovacích zařízení Pardubického kraje odhalil v počátečních letech stagnaci vývoje jejich počtu. Tyto první analyzované čtyři roky se pohybovaly mezi 277 a 284 počty zařízení. Dále následoval vzrůst hromadných UZ roku 2007. Nárůst o 85 zařízení není způsobený pouze fyzickým příbytkem těchto zařízení, ale i změnou metody v zaznamenávání údajů ČSÚ. Informace (o počtu a kapacitě UZ Pardubického kraje) byly do tohoto roku získávány z ročního statistického šetření, realizovaného pro účely cestovního ruchu a Registru ubytovacích zařízení, kdy podmínkou bylo, aby tato zařízení nabízela ubytování v průběhu celého roku. Z celkového počtu 362 ubytovacích zařízení roku 2007 následoval pokles o 24 zařízení. V roce 2009 nastal vzrůst o 21 zařízení, v zápětí úbytek o 23 zařízení na 336 všech hromadných UZ roku 2010. Následující rok 2011 dokládá opětovný vzrůst jednotek v porovnání s předchozím rokem. V rozmezí let 2007 až 2011 se střídaly poklesy s nárůsty této materiálně technické základny, které dokládá zřetelným vizuálním zachycením graf uvedený výše. Poslední zveřejněný přesný údaj z roku 2011 představuje sumu 365 hromadných ubytovacích zařízení na území tohoto kraje, který 27

Počet ubytovacích zařízení tvoří nejvyšší počet materiálně technické základny poskytující nocleh. Nejnižší počet těchto zařízení jsme zaznamenali roku 2006, kdy jich zde bylo v provozu 227. Změny počtu konkrétních zařízení za roky 2003 až 2011 segmentovaných dle kategorií či klasifikací jsou znázorněny v grafech 3 a 4. Výpočet jejich procentuálního podílu na celkovém trhu hromadných ubytovacích zařízení zachycuje příloha 1. Níže uvedený graf 3 se věnuje hotelům, motelů a botelům rozdělených dle klasifikačních tříd a souhrnně hotelům garni ve všech klasifikačních třídách (tedy od jednoho do čtyř symbolů). Graf 3: Vývoj počtu hotelů, hotelů garni a motelů dle klasifikace 33 30 27 24 21 18 15 12 9 6 3 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok H, M 4* H, M 3* H, M 2* H, M 1* H garni 1-4* *H hotel, M motel, Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013. Vývoj UZ třídy Luxury v Pardubickém kraji zde není znázorněn, jelikož se na zkoumaném území žádný doposud nenachází, stejně jako botely, které zde nemají zastoupení. Nejmenší výkyv sledujeme u klasifikační třídy **** a hotelů garni, kdy od roku 2003 do roku 2005 disponoval Pardubický kraj pouze jedním ubytovacím zařízením třídy First Class. V roce 2006 na trh vstoupilo druhé zařízení klasifikované touto luxusnější třídou. Po dvouletém odstupu se zařadilo na trh cestovního ruchu vždy jedno nové ubytovací zařízení klasifikační třídy First Class. Od roku 2010 se v kraji nachází celkem čtyři tato ubytovací zařízení, která nabízí hostům nejvyšší úroveň poskytovaných služeb na území analyzované oblasti. 28

Druhý nejmenší počet zařízení zastupují hotely garni, tedy zařízení poskytující omezené stravování. Jejich počet zde kolísá od pěti do šesti zařízení. Vývojová analýza zachytila propad na pouhé čtyři hotely tohoto typu, a to v roce 2004 a 2007, přičemž následujícího roku 2008 se počet hotelů garni ustálil na šesti. Opačnou (klesající) tendenci vývoje ve sledovaném období zaznamenáváme u zařízení klasifikovaných v třídě Tourist, a to z patnácti zařízení v roce 2003 na pouhých devět jednotek v roce 2011. Jediný přírůstek, pouze o jedno zařízení, nastal v roce 2005. Trvalý pokles je patrný od roku 2007, kdy největší propad nastal po roce 2008, kdy skončila čtyři zařízení svou činnost. Po tomto roce již počet zařízení, klasifikovaný třídou Tourist, stagnuje na devíti zařízeních na území Pardubického kraje. Celkově vyššího počtu zařízení dosahuje klasifikační třída Economy, i když během sledovaných let klesla o 7 zařízení, z devatenácti na dvanáct. Počet nikdy nepřesáhl počáteční stav hotelů v třídě ** a mimo let 2006 a 2009 jejich počet mírně klesal. Nejpočetnější zastoupení tvoří třídy Standard, v nichž počet stoupá, mimo poklesu o jedno zařízení na rok 2006 a o úbytek dvou zařízení po roce 2007. Tomuto poklesu předcházel přírůstek zařízení po roce 2006, a to z 23 na 30 jednotek. Konečný stav v roce 2011 čítá 31 zařízení klasifikovaných třídou Economy. Za zdůraznění stojí poměr počtu tříd zařízení během jednotlivých let, které je patrné v tomto sloupcovém grafu. V roce 2003 byl jejich poměr relativně vyrovnaný (vyjma celkového malého počtu nejvyšší klasifikační třídy a hotelů garni). Následovalo vzrůstové oddělení zařízení v třídě *** a naopak mírný pokles hotelů třídy Economy, jejichž počet oproti třídě Tourist dříve převažoval. Od roku 2005 je to opačně. Své dominantní postavení nad třídou Tourist opět získala třída Standard až roku 2009, a to převahou o 6 zařízení. Od roku 2007 převažují UZ třídy Standard. Sečteme-li v roce 2011 ostatní třídy hotelů (i hotely garni), mimo penzionů a ostatních UZ, jejich součtová hodnota se rovná počtu ubytovacích zařízení v třídě Standard. Stoupající výskyt chatových osad, turistických ubytoven, kempů, penzionů a ostatních UZ zachycuje graf 4. 29

Počet ubytovacích zařízení Graf 4: Vývoj konkrétních hromadných ubytovacích zařízení 140 120 100 80 60 40 20 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok Kemp Chatová osada Turist. ubytovna Ostatní UZ Penzion Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013. Z výše uvedených objektů, sloužících cestovnímu ruchu, jsme zjistili nejmenší vývoj u kempů. K jejich zaznamenanému počtu sedmnácti jednotek roku 2003, přibylo po jednom kempu v roce 2005 a 2007. Dalšího roku se počet snížil o jeden, na číslovku osmnáct, následovaný poklesem na sedmnáct kempů roku 2010 a v roce 2011 bylo v Pardubickém kraji kempů šestnáct. Grafické znázornění množství chatových osad dosahuje tvaru podobnému Gaussově křivce pro normální normované rozdělení, kdy křivka nejdříve stoupá a od poloviny se opět vrací zpět. Avšak přírůstek chatových osad byl o 1 ročně, kromě skoku na nejpočetnější rok 2007, kdy byl naměřen přírůstek o sedm chatových osad. V následujícím roce klesl počet těchto osad na 24 a během celého roku 2009 jich poskytovalo ubytování 26. Od roku 2010 se zjištěné počty ustálily na 21 chatových osadách v kraji. Zhruba o 10-30 více, než chatových osad, se zde (ve sledovaném období) nachází turistických ubytoven. Jejich počet v roce 2003 čítá třicet dva turistických ubytoven. V letech 2005-2006 klesly o jednu ubytovnu, avšak do roku 2007 vzrostl jejich počet o deset a následně klesl o čtyři ubytovny, které nebyly další rok v provozu. Opětovný nárůst následoval roku 2009, konkrétně na 41 turistických ubytoven a vzápětí přišel 30

pokles na 37 těchto zařízení. Po poklesu roku 2010 následoval další rok nárůst o 15 % těchto ubytoven, což byl největší zaznamenaný přírůstek ve sledovaném období. Nepoměrně ve vyšších číslech se pohybují počty penzionů a ostatních ubytovacích zařízení. Dle provedené analýzy dosahují nejvyššího zastoupení ze všech ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji právě penziony. V prvním sledovaném roce 2003 jich zde bylo 83, jejichž množství převyšovala ostatních UZ o devět objektů. Ostatní zařízení postupně klesla na počet sedmdesáti dvou zjištěných v letech 2005 až 2006. Od roku 2007 jich bylo napočítáno osmdesát čtyři a v roce 2008 osmdesát osm, což je početní vrchol v sekci ostatních zařízení. Následný propad o šest (rok 2010) a o tři (rok 2011) ostatní UZ nás dovedl ke konečnému zjištěnému počtu 79 ostatních UZ v roce 2011. Shrneme-li tedy jejich působení na trhu ve sledovaném období, nezjistili jsme tak velký pokles či nárůst, na rozdíl od vývoje penzionů. Ubytovací zařízení, s méně jak deseti pokoji, se z původních 74 zjištěných (rok 2003) mírnými výkyvy dostala až ke skoku o 43 penzionů (rok 2007), kdy jejich počet dosahoval čísla 128. Tento nárůst si vysvětlujeme nejen fyzickým přírůstkem ubytovacích zařízení kategorie penzion, ale též změnou zaznamenávání statistické analýzy, která je popsána již výše pod grafem zachycující vývoj všech hromadných ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji. Počet 128 zařízení roku 2007 nebyl nejvyšší, přesto hned následující rok klesl na 113 penzionů. Jejich zastoupení opět vzrostlo, a to na 123 penzionů, které byly v provozu během roku 2009. Roku 2010 přišel opět mírný úbytek těchto zařízení, který se později ze 116 vyšplhal na konečných 135 zaregistrovaných penzionů roku 2011. Celkový vývoj v nárůstu počtu zařízení poskytujících ubytovací služby roku 2007 si vysvětlujeme také velkým počtem přenocování zaznamenaných roku 2006 (graf 9). To mohlo zapříčinit nalákání dalších ubytovacích zařízení na trh cestovního ruchy, avšak v dalších letech místo vzrůstu návštěvnosti následoval její pokles, a tudíž se některá zařízení na trhu, který sliboval dostatečné množství klientů, neudržela. Pro srovnání procentuálního zastoupení konkrétních UZ na trhu ubytovacích služeb odkazujeme na přílohu 1, v níž jsou hotely a motely segmentovány dle klasifikace. 31

Pro poměrné porovnání zastoupení konkrétních ubytovacích zařízení na trhu jsme v následujícím textu sečetli procenta jednotlivých tříd hotelů a motelů (příloha 1) do souhrnného čísla, jelikož penziony také nejsou děleny dle tříd z důvodu absence dostupnosti těchto dat. Porovnali jsme tedy šest segmentů - souhrnně motely, hotely a hotely garni s penziony, kempy, turistickými ubytovnami, chatovými osadami a ostatními ubytovacími zařízeními. Pro přesnější vysvětlení významu dat dodáváme, že jejich procentuální podíl na trhu jsme počítali vždy vzhledem k celkovému počtu všech UZ v daný rok v Pardubickém kraji. Nejnižší procentuální podíl na trhu ubytovacích služeb, z celkového množství UZ v kraji, zabíraly kempy (příloha 1). Konkrétně od 6 % podílu počínaje rokem 2003, přes vrchol s 6,5 % roku 2007, a konče na propadu 4,4 % roku 2011. Toto procento (dle výzkumu) představuje absolutně nejnižší podíl ze všech UZ ve sledovaném období a kraji. Kontrastně nejvyšší podíl trhu si ukrajovaly penziony, a to v hodnotě 37 % zaznamenaných roku 2011. Nejnižší procento zastoupení penzionů na celkovém trhu bylo 26,1 %, přesto tato hodnota přesahuje nejvýše naměřené procentuální zastoupení všech hotelů a motelů v Pardubickém kraji (22 % v roce 2006). Roku 2003 se podílely hotely a motely 21,8 % na trhu ubytovacích služeb a končily se 17 % podílem roku 2011. Druhý nejmenší díl trhu zaujímaly chatové osady. Počínaje nejnižším zastoupením roku 2003 (5,6 %), přes vrchol roku 2007 (7,5 %) až po konečných 5,8 % podílu na trhu ubytovacích služeb. Dvojnásobný podíl si drží turistické ubytovny kolísající v letech 2003 až 2010 kolem jedenácti procent, nicméně končí se svým maximálním podílem 14,2 % na trhu roku 2011. Zbývající podíl trhu představují ostatní ubytovací zařízení, jejichž tržní prostor se z 29,2 % roku 2003 postupně snižoval až na 21,6 % (rok 2011). Průměrným procentuálním působením těchto skupin na trhu (průměr procent za léta 2003 2011) se zabývá koláčový graf 5. 32