Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku V. Vybrané aspekty teorie a praxe. Hana Gajdošíková (Ed.) MONOGRAFIE

Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku V Vybrané aspekty teorie a praxe Hana Gajdošíková (Ed.) MONOGRAFIE

Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku V Vybrané aspekty teorie a praxe Kapitoly této knihy vznikly výběrem příspěvků z česko - slovenské konference Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku V, která proběhla 23. 25. ledna 2006 v Praze. Vybrané příspěvky představují teoretické i praktické aspekty kvalitativního přístupu ve vědách o člověku v České i Slovenské republice. VYDALO: centrum adiktologie NEPRODEJNÉ ISBN 80-86620-14-X (Sdružení SCAN) Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty a VFN Univerzita Karlova v Praze Ke Karlovu 11 / 120 00 Praha 2 / Česká republika e-mail: info@adiktologie.cz www.adiktologie.cz

Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku V Vybrané aspekty teorie a praxe

Kapitoly této knihy vznikly výběrem příspěvků z česko - slovenské konference Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku V, která proběhla 23. 25. ledna 2006 v Praze. Vybrané příspěvky představují teoretické i praktické aspekty kvalitativního přístupu ve vědách o člověku v České i Slovenské republice. Oponenti: PhDr. Ilona Gillernová, CSc. PhDr. Vladimír Chrz, Ph. D. Na vydání této publikace se finančně podílely: EU - Evropský sociální fond, programy JPD 3.1 a 3.2 Rozpočet Magistrátu hl.m. Prahy Státní rozpočet České republiky Inštitút psychológie FF PU Prešov 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Psychologický ústav Akademie věd ČR Katedra psychologie FF UK Praha

Univerzita Karlova v Praze Sdružení SCAN Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku V Vybrané aspekty teorie a praxe Autoři: Markéta Elichová, Peter Halama, Tatiana Havrilová, Roman Hytych, Hana Janečková, Ján Juhás, Ján Klimas, Tomáš Kohoutek, Hana Konečná, Jan Krása, Zuzana Makovská, Jiří Mareš, Aleš Neusar, Natália Sedlák Vendelová, Eva Slavíková, Tereza Soukupová, Josef Straka, Stanislav Suda, Klára Šeďová, Jiří Šípek, Iva Štětovská, Peter Tavel, Jana Tokarčíková, Zdeněk Trávníček, Eva Vyskočilová, Kateřina Zábrodská 2007 Editor: Hana Gajdošíková, 2007 ISBN: 80/86620/14/X (Sdružení SCAN)

poděkování Editorka tímto děkuje všem autorům i organizacím podílejícím se na zajištění konference Kvalitativní přístup a metody V. Díky nim mohla vzniknout také tato kniha. Konferenci pod záštitou JUDr. Petry Buzkové, ministryně školství mládež a tělovýchovy ČR MUDr. Pavla Béma, primátora hl.m. Prahy Prof. Ing. Ivana Wilhelma, CSc., rektora Univerzity Karlovy v Praze organizovalo Centrum adiktologie Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty a VFN Univerzita Karlova v Praze ve spolupráci s Institutem pedagogicko-psychologického poradenství ČR Psychologickým ústavem Akademie věd ČR Katedrou psychologie FF UP Olomouc Katedrou psychologie FF UK Praha Katedrou pedagogické a školní psychologie PedF UK Praha Katedrou psychológie a patopsychológie PdF UK Bratislava Inštitútom psychológie FF PU Prešov Odborem pro koordinaci protidrogové politiky Úřadu vlády ČR Magistrátem hl.m. Prahy Středočeským krajem Sdružením SCAN Časopisem BIOGRAF Časopisem ADIKTOLOGIE za laskavé finanční podpory EU - Evropského sociálního fondu, programů JPD 3.1 a 3.2 rozpočtu Magistrátu hl.m. Prahy Státního rozpočtu České republiky Psychologického ústavu Akademie věd ČR Katedry psychologie FF UK v Praze Inštitútu psychológie FF PU Prešov společnosti Intelek spol. s r.o. Poděkování patří také těm, kteří se na zdárné přípravě a průběhu konference podíleli: Mgr. Barbara Janíková, PhDr. Matúš Šucha, Mgr. Iva Součková, Martin Dolejš, Marek Kolařík, Mgr. Kateřina Grohmannová, Mgr. Roman Gabrhelík, Mgr. Jaroslav Vacek

obsah ÚVODNÍ SLOVO Michal Miovský 1 Tvořivost potenciální síla pro umění i seberealizaci Markéta Elichová, Tomáš Kohoutek 2 Slovo o emóciách alebo obrázok emócií: vyvolávajů rovnaké odpovede? Tatiana Havrilová 3 Je změna estetického vnímání a prožívání, která je výsledkem praxe kultivování soustředění a klidu (samathá), zachytitelná testem estetického úsudku? Roman Hytych, Zdeněk Trávníček 4 Projekt Živé vzpomínky : životní příběhy evropských seniorů ve vzpomínkových krabicích Hana Janečková 5 Test motivačnej orientácie kvalitatívny a kvantitatívny prístup Ján Juhás 6 Nápomocné faktory zmien vo vzťahu k drogám u závislých po dlhodobej resocializácii Ján Klimas, Peter Halama 7 Od analýzy pohádek k interpretaci výsledků výzkumu pohádkami Hana Konečná 8 Obraz a příběh: Krátká studie konformního řádu Jan Krása 9 Čajka Jonathan Livingston - metafora slobody a sebatranscendencie Zuzana Makovská 10 Využití dětské kinetické kresby v pedagogické psychologii Jiří Mareš 11 Báseň jako výsledek zpracování výzkumu Aleš Neusar 11 12 16 22 28 34 40 46 52 58 64 72

12 Porovnanie dvoch výskumných metód pri kvalitatívnom prístupe ku skúmaniu kvality života Natália Sedlák Vendelová 13 Dialogické jednání - stále otevřená otázka Eva Slavíková 14 Dialogické jednání v osobnostně sociální průpravě pedagoga Stanislav Suda 15. Vyprávění o mateřství jako heroický epos Klára Šeďová 16. Rorschach mezi vědou a uměním aneb Hra na desetijamkovém rorschachovském hřišti Jiří Šípek, Tereza Soukupová 17 Umění vědy Iva Štětovská, Josef Straka 18 Príspevok do diskusie o psychických následkoch po potrate. Možno ich diagnostikovať? Peter Tavel 19 Analýza postojov vzdelaných mužov k týraniu žien v domácnosti Jana Tokarčíková 20 Zaujatost diváka jako ukazatel efektivity dialogického jednání Eva Vyskočilová 21 Psychóza ve 4.48: poststrukturalistické čtení hry Sarah Kane Kateřina Zábrodská DOSLOV JMENNÝ REJSTŘÍK VĚCNÝ REJSTŘÍK CONTENTS ABSTRACTS 78 84 90 96 102 106 112 118 124 130 136 138 140 142 144

úvodní slovo Vážené kolegyně, vážení kolegové, pátý ročník konference ukázal ještě důraznějším způsobem na několik problémů, které budeme muset řešit v následujících 2-3 ročnících. Na jedné straně lze konferenci považovat za stabilizované fórum, na kterém se scházejí příznivci kvalitativního přístupu bez ohledu na svoji oborovou příslušnost. Myslím, že po této stránce se podařilo vše důležité, co jsme od této akce očekávali a myslím, že se nám postupně daří zvyšovat úroveň ročník od ročníku a kultivovat tak průběžně tento metodologický přístup. Současně s tím je však na druhé straně zřejmé, že bude nutné otevřít diskusi o tom, co může v blízké budoucnosti naši snahu narušovat nebo ji dokonce zhatit. Začít bych měl u tématu samotné organizace konference. Doba uzrála k tomu, aby se konference stala trochu více kočovnou a podílelo se na ní více subjektů. Myslím, že to může pomoci jak v rozvoji jejího dnes velmi tématicky pluralitního charakteru, ale také to pomůže řešit potíže při jejím financování a zabránit nevhodné komercionalizaci, jaké jsme svědky u jiných konferencí. Je nutné, aby všichni zainteresovaní vnímali větší díl zodpovědnosti za toto naše společné dílo a předpokládám, že větší finanční zainteresovanost povede také k akceleraci diskusí o jeho budoucím vývoji a charakteru. V roce 2007 se konference opět vrací do Olomouce, která jí vtiskla dnešní podobu, nicméně další ročníky plánované na Slovensko a do Brna ukáží, jak se tento přerod podaří. Druhým problémem, který však s tím předchozím úzce souvisí, je samotný publikační výstup konference. V minulosti se stalo pro mnohé automatickým, že po konferenci následuje vydání sborníku nebo editorované monografie. V současných těžkých ekonomických podmínkách žádné podobné automatismy neplatí a opět přichází ke slovu společná odpovědnost za společné dílo. Letošní ročník dopadl velmi zajímavým kompromisem, který je, myslím, dobrý po všech stránkách. Současně je však zřejmě vrcholem možného a takovýto standard si můžeme dovolit pouze v případě, že se každý rok najdou lidé, kteří budou ochotni a schopni takový závazek zvládnout. Letošní ročník autorsky rozdělil účastníky na dvě skupiny. První skupinu tvoří autoři, kteří respektovali hlavní téma konference a současně měli nejlepší prezentace. Ti dnes tvoří autorskou skupinu připravující monografii na téma věda a umění pro nakladatelství Grada pro rok 2007. Druhá skupina jsou autoři, kteří měli kvalitní příspěvky k různým dalším tématům a současně tyto příspěvky zpracovali na tak kvalitní úrovni, aby mohl vzniknout tento sborník. Oba výstupy mají svoji hodnotu a oba mají smysl. Nicméně oba společně představují finančně i personálně náročné řešení. Uvidíme, zda další ročníky tuto laťku udrží a zda najdeme ve svém středu dostatek autorského potenciálu, chuti a opory v našich institucích a grantech. Zřejmě příjemnou novinou pro všechny je, že od ledna 2007 bychom se konečně měli dočkat dlouho diskutovaného internetového zdroje odborných textů v této tématické oblasti. Během roku 2006 běžela díky grantu 1. lékařské fakulty UK přípravná fáze a od ledna by měla být postupně zpřístupněna databanka těchto textů na internetové adrese www.adiktologie.cz. Naši pracovníci na dokončování pilně pracují a věřím, že tím opět posuneme konferenci a naši práci o kousek dál. Všechny zveřejněné texty budou zdarma k dispozici jak pedagogům a kolegům z praxe, tak především také studentům (pozvolna přicházejí souhlasy jednotlivých oslovených autorů). Věřím, že tento způsob publikování pomůže rozšířit kvalitativní přístup ještě více a zpřístupní jej co nejširší skupině odborné veřejnosti. Michal Miovský

1 Tvořivost potenciální síla pro umění i seberealizaci (tvořivost u romských dětí) Markéta Elichová / Teologická fakulta JU v Českých Budějovicích Tomáš Kohoutek / Psychologický ústav Akademie věd ČR Abstrakt: Příspěvek poukazuje na důležitost tvořivosti v životě a prezentuje výsledky výzkumu tvořivosti u romských dětí realizovaném v roce 2004 v Č. Budějovicích, kdy romské děti dosahovaly vždy horších výsledků než děti neromské nezávisle na věku či pohlaví. Dle populačních norem dosahovala většina z nich podprůměrných či průměrných výsledků, promítl se tak vliv sociálního prostředí. Klíčová slova: romská dětská populace tvořivost Č. Budějovice sociokulturní vliv rodiny Pozn.: Vznik tohoto textu byl podpořen grantem FRVŠ 21-1116.

1/1 ÚVOD V průběhu let 2003-2004 bylo realizováno několik vzájemně diskrétních studií romské dětské populace, která tvoří 51 % romské populace a 4 % dětské populace ČR (Kovařík, Kukla, 1996; Říčan, 2000), ve dvou demograficky odlišných oblastech - v Jihočeském kraji (České Budějovice), kde je podíl romského obyvatelstva v ČR nejmenší, a v Ústeckém kraji (Ústí nad Labem), kde je naopak procentuálně nejvíce romských obyvatel. Pokusila jsem se tak poskytnout alespoň malý díleček do mozaiky celkového obrazu Romů v České republice, který by umožnil vysvětlit reálný stav a na základě vysvětlení pak koncipovat kroky k řešení (Frištenská et al., 1999). Zde uvádím výsledky jedné ze studií. 1/2 METODIKA 1/2/1 Technika sběru dat Urbanův test tvořivého myšlení poskytuje pohled na tvořivý potenciál jednotlivce. Tvoří ho figurální fragmenty dokreslované dle libovůle probanda. Hodnoceno je čtrnáct kritérií jako například ochota riskovat, smysl pro humor... (Kováč et al., 2003). 1/2/2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor vznikl ze základní populace, kterou tvořila romská a majoritní dětská populace města Č. Budějovice, výběrem dle dostupnosti. Při exploračním jednorázovém výběrovém šetření bylo využito všech respondentů v daný okamžik přítomných ve školách s vyšším procentem romských žáků (kvóta), do kterých byl umožněn vstup (tab. č. 1). N NR RŽ / RM NN NZ / NM VĚK 294 83 40 / 43 211 87 124 6-15 Tab. 1 / Popis výzkumného souboru 1/3 VÝSLEDKY Soubor měl velký rozsah věku 6 15 let, což se ošetřilo rozdělením souboru na dvě věkové kategorie (6-9 a 10-15 let) při zachování dostatečného rozsahu skupin v rámci vzorku. a) Rozdíly mezi romskými a neromskými dětmi byly významné, kdy romské děti dosahovaly vždy horších výsledků (starší chlapci při p = 0,034, mladší dívky při p = 0,007 a starší dívky při p = 0,004). (U mladších chlapců se rozdíly potvrdily jen v celkovém hodnocení.) b) Rozdíly mezi skupinami dle věku se v hrubých skóre promítly - starší skupina dosahovala vždy horších výsledků (romští chlapci při p = 0,016; romské dívky při p = 0,051; neromští chlapci při p = 0,002 a neromské dívky při p = 0,005). c) Mezipohlavní rozdíly u romských i neromských dětí nejsou významné. 1/4 DISKUSE A ZÁVĚR Ačkoliv by se dle charakteristik tvořivých dětí hravé, spontánní, typické svojí otevřeností, humorem a bohatou fantazií (Szobiová, 1998) a poznatků literatury (srovnej: Všichni moji romští klienti disponovali zvláštní mírou barevného cítění, kreativity a nekonvenčního vidění (Šicková-Fabrici, 2002). Mnohé kulturní zájmové kroužky romských dětí jsou odrazem toho, kolik skrytých rezerv je v těchto dětech, jaké úžasné mají schopnosti (Bakošová, 2003). Hudební, výtvarné a pohybové činnosti jsou tradičně těmi aktivitami, které jsou pro romské děti přirozené a pro které má řada z nich talent (Strategie MŠMT, 2001).) dalo očekávat, že romské děti jsou obecně tvořivější (poněvadž je navíc prokázána např. souvislost mezi vyšší tvořivostí a muzicírováním (Kováč et al., 2003) a hudba a tanec jsou tradičně silnými stránkami tohoto národa (Říčan, 2003)), výsledky v hrubých skóre tuto skutečnost nepotvrdily a ve výsledcích se nevyskytl ani jeden respondent vysoce či extrémně nadprůměrný. Když se ale podíváme na komponenty tvořivého procesu dle Urbana (1990), možná nalezneme vysvětlení. Urban definuje kognitivní komponenty (divergentní myšlení, obecné vědomosti a myšlení, specifické vědomosti, zručnosti a způsobilost) a osobnostní kompo- 1 13

nenty (zaměřenost a cílevědomost, motivy a motivace, tolerance k víceznačnosti a otevřenosti) (Kováč et al., 2003). Protože je tvořivost významně ovlivnitelná sociálním prostředím (Kováčová, 1984) a také zdravá, harmonická rodina je z hlediska vývinu tvořivé osobnosti nenahraditelná (Kováč, 1984), některé z těchto komponent romské děti, obzvláště ze sociálně vyloučených rodin, zřejmě nemohou mít dostatečně rozvinuty. Kováč (1984) navíc prokázal i vztah mezi tvořivostí a předškolní výchovou (kdy víme, že romské děti mateřské školy a jesle nenavštěvují), podílem otců na výchově dětí (kdy víme, že otec se o výchovu dětí příliš nezajímá (Balabánová, 1999)), vzdělaností rodičů (kdy 89 % Romů má ukončenou jen ZvŠ, ZŠ nebo jen povinnou školní docházku v nižších ročnících školy (Zpráva, 2004)), úspěchy rodičů v oblasti společenské praxe, četnějšími zálibami dětí (kdy romské děti v Č. Budějovicích kroužky téměř nenavštěvují) i jejich rodičů (Kováč, 1984). Torrance, iniciátor výzkumu dětské tvořivosti, uvádí mezi charakteristikami tvořivých také introvertovanost a individualizmus (Szobiová, 1998), které nám na romské děti také úplně nesedí. Pozitivní ale je, že mnohé výzkumy ukazují široké možnosti stimulace tvořivosti znevýhodněných sociálních skupin, kdy obzvláště u dětí se prokázalo, že uvědomění si vlastní tvořivosti pozitivně zvyšuje jejich obraz o sobě a také jejich obraz v očích jiných lidí (Kováčová, 1984). U romských dětí z menšinové skupiny (se vším, co toto postavení obnáší) proto považuji za velice důležité rozvíjet tvořivost jako prostředek seberealizace, pro růst jejich pozitivního sebepojetí a pomáhat jim tak změnit či opustit roli znevýhodněného a marně se snažícího zlomit očekávání, že nikdy nezvládne to, co ti druzí (Navrátil et al., 2003). Z pragmatického pohledu je tvořivost důležitá už jen proto, že pomáhá zlepšovat kvalitu řešení každodenních problémů. Tvořivost je totiž nejvýznamnější možnost připravit každého člověka pro život (Landau, 1999) a tvořivé přizpůsobení je jedinou možností, jak držet krok s prudkým rozvojem okolního světa (Rogers, 1959). zatím ani neidentifikuje), i když se na první pohled zdá, že tvořivost je jeden z hlavních cílů výchovy a vzdělávání (Kováč et al., 2003). Prostředí školy se ale jeví jako jedno z nejvhodnějších, poněvadž je potvrzené, že rozvoj tvořivého myšlení je ovlivnitelný požadavky školy (Vágnerová, 2001) a že efektivnost skupinového výcviku je významně vyšší v porovnání s individuálním (Kováčová, 1984). Dle předpokladů se nepotvrdily rozdíly mezi pohlavími. V tomto testu má také stoupat výkonnost s narůstajícím věkem (Kováč et al., 2003). Rozdíly mezi mladšími a staršími nebyly ve výsledcích významné, ale v hrubých skóre ano, jenže při klesající výkonnosti. Zde poskytnu nejjednodušší možné vysvětlení a tou je motivace jako významný činitel tvořivého výkonu (Szobiová, 1998). Při sběru dat totiž většina dětí z vyšších ročníků přistupovala k testu jako k úkolu, chyběla často spontánnost a pohroužení se do kresby, které bylo u mladších dětí, které si kreslily. To potvrzuje i to, že starší děti občas svůj výtvor při odevzdávání kriticky zhodnotily a že výtvor nepojmenovávaly. Velkou roli připisuji žákovské roli, která se v tomto věku projevuje tendencí se příliš nenamáhat, a tendenci ke konformitě ve třídní skupině vrstevníků (Vágnerová, 2000). Bohužel tyto výsledky vypovídají jen o dětech z Č. Budějovic, přesto se mezi romskými a neromskými dětmi projevily rozdíly. Byly nastíněny možné důvody tohoto stavu, otevřelo se tak mnoho dalších otázek, které by bylo třeba zodpovědět, na odpovědích pak následně postavit práci na rozvíjení pro seberealizaci a pozitivní sebepojetí důležité tvořivosti, kdy se mohou řešit přímo příčiny nebo se může zvolit druhá možnost - specifická podpora rozvoje tvořivosti u romských žáků. Tento cíl se v konkrétních školách a profesní přípravě bohužel zatím řádně nesleduje (když (ne)tvořivé žáky 14

LITERATURA 1/ Bakošová, Z. (2003). Kvalita života detí v rómskych rodinách. In V. Fabiánová & S. Matulay (Eds.), Empirické poznatky z edukácie rómskych detí a vplyv rodiny a rola matky ve výchove a vzdelávaní rómskych detí (pp. 54-66). Nitra: UKF. 2/ Balabánová, H. (1999). Romské děti v systému českého základního školství a jejich následná profesionální příprava a uplatnění. In H. Záškodná (Eds.), Společenské minority a sociální práce (pp. 105-120). Č. Budějovice: ZSF JU. 3/ Frištenská, H., Haišman, T. & Víšek, P. (1999). Souhrnné závěry. In Romové v České republice (pp. 473-507). Praha: Socioklub. 4/ Kováč, T. (1984). Rodinné pozadie tvorivých aktivít detí predškolského veku. Československá psychologie, 28, 271-273. 5/ Kováč, T., Urban, K. K. & Jellen, H. G. (2003). Urbanův figurální test tvořivého myšlení (TSD Z). Brno: Psychodiagnostika. 6/ Kováčová, E. (1984). Vplyv skupinových aktivít na tvorivosť sociálne znevýhodneného dieťaťa. Československá psychologie, 28, 269-271. 7/ Kovařík, J. & Kukla, L. (1996). Děti v České republice. Praha: Český výbor pro UNICEF. 8/ Landau, E. (1999). Mut zur Begabung. München: E. Reinhardt. 9/ Navrátil, P. & Musil, L. (2003). Sociální práce jako nástroj překonávání sociálního vyloučení Romů. In P. Navrátil (Eds.), Romové v české společnosti (pp. 193-208). Praha: Portál. 10/ Rogers, C. R. (1959). Toward a theory of creativity. In H. H. Anderson (Eds.), Creativity and its cultivation (pp. 69-82). New York: Harper. 11/ Říčan, P. (2003). Nová identita českých Romů naděje nebo hrozba? In V. Smékal (Eds.), Podpora optimálního rozvoje obnosti dětí z prostředí minorit (pp. 79-85). Brno: Barrister & Principal. 12/ Říčan, P. (2000). S Romy žít budeme jde o to jak. Praha: Portál. 13/ Szobiová, E. (1998). Fenomén tvorivosti základné pojmy a ich chápanie v retrospektíve a dnes. Československá psychologie, 42, 525-534. 14/ Šicková-Fabrici, J. (2002). Základy arteterapie. Praha: Portál. 15/ Vágnerová, M. (2001). Kresebné techniky. In M. Svoboda (Eds.), Psychodiagnostika dětí a dospívajících (pp. 271-319). Praha: Portál. 16/ Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál. 17/ Informace o plnění usnesení vlády týkajících se integrace romských komunit a aktivního postupu státní správy při uskutečňování opatření přijatých těmito usneseními ke dni 31. prosince 2003. Retrieved February 12, 2005, from http:// wtd.vlada.cz/vrk/vrk.htm 18/ Strategie pro zlepšení vzdělávání romských dětí. Retrieved 2001, from http://www.msmt.cz/-domek/default. asp?ari=100627&cai=2702 19/ Zpráva o stavu romských komunit v České republice 2004. Retrieved April 12, 2005, from http://wtd.vlada.cz/vrk/vrk.htm. 1 15

2 Slovo o emóciách alebo obrázok emócií: vyvolávajú rovnaké odpovede? Tatiana Havrilová / Inštitút psychológie Filozofickej fakulty Prešovskej univerzity v Prešove Abstrakt: Autorka zisťovala, ako účastníci/čky vypovedajú o svojom habituálnom emocionálnom prežívaní konkrétnej emócie. Podnetovým materiálom bola slovná škála emocionálnej habituálnej subjektívnej pohody (SEHP) autorov Džuku a Dalbertovej (2002) a obrázková verzia škály SEHP, ktorú tvorili fotografie mužské a ženské tváre s rovnakým emocionálnym výrazom ako slovne uvedené emócie (hanba, pocit viny, strach, smútok, bolesť, hnev, radosť, šťastie, telesná sviežosť, pôžitok). Sledovali sme päť dimenzií emocionálneho prežívania. Účastníci/čky výskumu vypovedali o svojich emóciách rozdielne v závislosti od podnetového materiálu, a to i v prípade poskytovania alternatívnych numericky ukotvených slovných odpovedí na škálach i odpovedí voľných (nenumerických). Klíčová slova: slovný opis emócie obrázky emócií emocionálna habituálna pohoda Pozn.: Štúdia vznikla s podporou grantu VEGA MŠ SR č. 1/2523/05 Psychologické dimenzie kvality života a rozvoj sociálneho kapitálu.

2/1 ÚVOD Cieľom nášho skúmania bolo zistiť, či a ako obrázková verzus slovná prezentácia emócií mení hodnotenie vlastného emocionálneho prežívania. Škála emocionálnej habituálnej subjektívnej pohody (SEHP) autorov Džuku a Dalbertovej (2002) je predkladaná odpovedajúcim v dotazníkovej podobe. Inštruuje ich, aby na škále takmer vždy, veľmi často, často, občas, málo kedy, takmer nikdy odpovedali, ako často prežívajú stavy vyjadrené slovami: hnev, pocity viny, pôžitok, hanba, telesná sviežosť, strach, bolesť, radosť, smútok, šťastie. Tie isté emócie sme sa usilovali zachytiť výrazmi mužských a ženských tvárí na fotografiách a vytvorili sme obrázkovú verziu slovných škál. Získané odpovede v podobe kvantitatívnych skóre sme spracovali v inom príspevku (Havrilová, 2006). V tomto príspevku analyzujeme voľné vyjadrenia sa štyroch účastníkov a účastníčok výskumu o slovách a obrázkoch emócií, porovnávame ich s kvantitatívne spracovanými výsledkami a uvádzame ich prínos pre porozumenie kontextu zisťovaného prežívania emócií. 2/2 TEORETICKÉ VÝCHODISKÁ A CIELE VÝSKUMU Vzhľadom na predchádzajúce skúmanie prežívania emócií sme sa zamerali na nasledujúce dimenzie emocionálneho prežívania: Aktuálne verzus habituálne emocionálne prežívanie: Emocionálne prežívanie môže mať podobu jednoduchého vrcholu alebo pretrvávajúceho plató. Našim cieľom je preto zistiť, ako účastníci výskumu vypovedajú o svojom aktuálnom emocionálnom stave a o svojom prežívaní v dlhšom časovom období. Ovplyvňuje aktuálna nálada ich výpovede? Frekvencia verzus intenzita prežívania emócií: Diener a Lucas (2000) uvádzajú, že úsudky o emocionálnej subjektívnej pohode sú primárne založené na frekvencii pozitívneho prežívania a nie na intenzite. Cieľom je preto zistiť, akým spôsobom účastníci výskumu retrospektívne hodnotia prežité emócie. Hovoria o frekvenci, alebo o ich intenzite? Rozlišovanie pozitívnych a negatívnych emócií: Pozitívny afekt je tvorený emóciami, ako sú radosť a šťastie, zatiaľ čo negatívny afekt je definovaný emóciami, ako sú smútok a strach. Cieľom je zistiť, ako účastníci výskumu hodnotia jednotlivé emócie. Aké sú rozdiely vo vnímaní valencie konkrétnych emócií? Schopnosť prežívať aktuálne zobrazenú emóciu na fotografii (schopnosť vžiť sa) verzus problém prežívať kongruentný emocionálny stav: Viacero štúdií potvrdilo, že osoba dokáže nielen identifikovať emóciu na základe jej výrazu, ale že fotografie emocionálneho výrazu tváre vyvolávajú u pozorovateľa sebavýpovede kongruentného afektu (Hess, Philippot & Blairy, 1998). Tu je cieľom zistiť, či podnetový materiál ovplyvňuje aktuálne prežívanú náladu. Môže dôjsť k navodeniu kongruentného emocionálneho stavu? Výpovede o prežitých emóciách všeobecné hodnotenie verzus konkrétne prežívanie: Ľudia si vytvárajú pre slová sémantickú (všeobecne hodnotia svoje prežívanie) a pre obrázky epizodickú reprezentáciu (vypovedajú o konkrétnom, osobnom prežívaní). Cieľom je zistiť, či možno uvažovať o odlišnostiach v retrospektívnom hodnotení prežívania v závislosti od použitého podnetového materiálu. Vedie fotografia emócie k výpovediam o prežitých emóciách a slovo k zovšeobecňujúcim výpovediam o pravdepodobnom prežívaní? 2/3 METÓDA Na alternatívne numerické škály so slovným, resp. obrázkovým materiálom odpovedalo 72 mužov a 80 žien vo veku 17-21 rokov. Výber bol príležitostný. V druhej etape sme uskutočnili štrukturované individuálne interview (približne 50 minút), zachytené na zvukovej nahrávke a následne selektívne prepísané s dvomi mužmi vo veku 21 a 23 rokov (študenti VŠ technického smeru) a dvomi ženami vo veku 22 a 24 rokov (študentka VŠ humanitného zamerania a zamestnankyňa súkromnej firmy). 2 17

2/4 VÝSLEDKY Aktuálne verzus habituálne emocionálne prežívanie v kvantitatívnom prístupe sme zisťovali habituálne prežívanie konkrétnych emócií. V kvalitatívnom prístupe sa účastníci voľne vyjadrovali o tom, 1. v akej sú momentálne nálade: Teraz v takej pohodovej, takej kľudnej. Nič ma nerozhádže, cítim sa fajn, príjemne, fyzicky aj psychicky (muž); 2. ako sa zvyčajne cítia: Prežívam dennodenne zmiešané emócie, všetko sa tam vystrieda. V poslednom roku to bolo dosť ťažké, mala som veľa práce, tak ako asi každý (žena). Účastníci špecifikovali svoju aktuálnu náladu. Aktuálna nálada nemá vplyv na to, ako retrospektívne hodnotia svoje emócie, teda môže dôjsť k zmene nálady v závislosti od opytovanej emócie. Frekvencia verzus intenzita prežívania emócií v kvantitatívnom prístupe bola meraná frekvencia dopredu určeným spôsobom. Vo voľnom interview sme zisťovali, či účastníci prežívali tú ktorú emóciu v minulosti bez toho, aby sme sa vopred pýtali na frekvenciu alebo intenzitu: šťastie (fotografia): V minulosti určite, ja som človek, takže ju prežívam dosť často ; radosť (slovo): Radosť prežívam často (žena). Účastníci hovoria o frekvencii, nie intenzite, t. j. hodnotia prežívanie z hľadiska prevládajúceho času prítomnej emócie. Rozlišovanie pozitívnych a negatívnych emócií v kvantitatívnom prístupe exploračná faktorová analýza obrázkov potvrdila dve nezávislé škály škálu pozitívneho (radosť, šťastie, telesná sviežosť, pôžitok) a škálu negatívneho rozpoloženia (hanba, pocit viny, strach, smútok, bolesť, hnev). Obe škály objasňujú u žien 55 % a u mužov 49 % celkovej variancie. V kvalitatívnom prístupe bolo zisťované, ako účastníci vnímajú to, čo prežíva osoba na fotografii, resp. slovo, ktoré si prečítali: smútok (fotografia): Dosť negatívne, nepáči sa mi, keď sa ľudia takto tvária ; smútok (slovo): Veľmi negatívne to vnímam a veľmi zle na mňa pôsobí (muž). Pozitívne a negatívne emócie boli posúdené podľa ich valencie. Schopnosť prežívať aktuálne zobrazenú emóciu na fotografii (schopnosť vžiť sa) verzus problém prežívať kongruentný emocionálny stav v kvantitatívnom prístupe sme implicitne predpokladali, že pri prezentácií fotografií vzniká u pozorovateľa kongruentný emocionálny stav. Výsledky odpovedí po predložení fotografie, resp. slova v interview sú nasledovné: šťastie (fotografia): (smiech) Á jejej, tak toto je skvelá náladička, vyzerá to akoby vyvolený vyhrá 15 miliónov a môže si robiť, čo chce do konca života ; (slovo): Veľmi krásne slovíčko. Často sa s týmto stretávam v rôznych mailoch a prezentáciách a vie to veľmi povzbudiť do života, vyvolať dobrú náladu a dobrý pocit (žena). Odpovede na otázku, či momentálne prežíva túto emóciu: (fotografia): No jasné, toto ma strašne vie zobrať za srdce a človek sa vcíti do toho človeka a cíti sa super ; (slovo): Teraz nie. Pri pohľade na fotografiu najprv dochádza k identifikácii emocionálneho výrazu, následne hodnoteniu toho, čo osoba na fotografii prežíva (špecifikovanie konkrétnej emócie). Zobrazená emócia zároveň vyvolala kongruentný aktuálny emocionálny stav, no v prípade slovného podnetu táto kongruencia buď nie je, alebo je prítomná len vo veľmi malej miere. Výpovede o prežitých emóciách všeobecné hodnotenie verzus konkrétne prežívanie kvantitatívny koeficient determinácie obrázkových a slovných škál negatívneho rozpoloženia objasňuje u žien aj mužov rovnako 19 % spoločnej variancie (r =.44), 14 % spoločnej variancie škál pozitívneho rozpoloženia u žien (r =.38) a 31 % spoločnej variancie u mužov (r =.56). Kvalitatívne bol zistený nasledovný opis prežívania emócie: bolesť (fotografia): No prebudím sa z narkózy a mám niekde niečo zašité, či už to bolo oko alebo pruh Nemohol som sa hýbať, strašne to bolelo ; (slovo): Keď je človek po operácii v nemocnici s bolesťami, nie je mu do reči. Sústredí sa len na to, aby to už prestalo (muž). Pri prezentovaní fotografií je konkrétnejšie vypovedané o tom, čo bolo prežívané. Pri slovách sú výpovede všeobecné človek, prežívanie závisí od charakteru udalostí a od toho, čo by v takej situácii cítili a čo mohli cítiť (operácia bolesť). Na záver ponúkam výpoveď, ako účastníci hodnotili typ podnetového materiálu: Ľahšie sa mi 18

odpovedalo z fotiek, že tam som videl proste konkrétny výzor a ten výzor mi hneď proste niečo povedal, akože hneď som si vedel predstaviť, čo asi skôr som sa vžil do toho človeka, že čo mu môže byť a potom sa mi aj ľahšie odpovedalo (muž). Ľahšie sa mi odpovedalo...závisí to od konkrétnej emócie. Niekedy sa mi ľahšie odpovedalo pri fotkách, niekedy pri slovíčkach Každý si asi predstaví pod tým slovom niečo iné, ale pri fotkách vždy každý vidí to isté (žena). 2 2/5 ZÁVER V kvantitatívnom prístupe boli spôsoby hodnotenia prežívania a jeho opis skúmané a interpretované na základe vopred stanovených teoretických predpokladov. Hodnota korelácií potvrdila, že účastníci/čky výskumu inak vypovedali o svojich emóciách v závislosti od podnetového materiálu. Podobný záver možno vyvodiť aj z hodnotenia voľných výpovedí. Voľné nenumerické vyjadrenie účastníkov/čiek interview obsahovo dopĺňa a vysvetľuje kvantitatívne výsledky. 19

LITERATÚRA 1/ Diener, E. & Lucas, R. (2000). Subjective Emotional Well-Being. In: Lewis, M. & Haviland-Jones, J. M. Handbook of emotions (2nd ed.). New York: The Guilford Press. 2/ Džuka, J. & Albert, C. (2002). Vývoj a overenie validity škál emocionálnej habituálnej subjektívnej pohody (SEHP). Československá psychologie, 46(3), 234 251. 3/ Havrilová, T. (2006): Meranie afektívneho komponentu subjektívnej pohody pomocou obrázkov. Rukopis v príprave. 4/ Hess, U., Philippot, P. & Blairy, S. (1998). Facial Reactions to Emotional Facial Expressions: Affect or Cognition? Cognition and Emotion, 12(4), 509 531. 20

21 2

3 Je změna estetického vnímání a prožívání, která je výsledkem praxe kultivování soustředění a klidu (samathá), zachytitelná testem estetického úsudku? Roman Hytych / Psychologický ústav Akademie věd ČR Katedra psychologie Fakulty sociálních studií MU Zdeněk Trávníček / Ústav religionistiky Filozofická fakulta MU v Brně Abstrakt: Příspěvek prezentuje výsledky prvních dvou stádií výzkumu zaměřeného na průzkum změny estetického prožívání a vnímání, které probíhá v důsledku aplikace konkrétních technik meditace klidu (samathá). Zdrojem těchto technik je buddhistická psychologie abhidhammy. V prvním stádiu byl realizován terénní výzkum meditačních technik v tradičních kulturách Srí Lanky a Barmy v letech 2002 2004. Na jeho základě se v roce 2005 uskutečnil desetidenní kurz nácviku meditačních technik soustředění a klidu (20 účastníků), který byl lektorován autory výzkumu. Předmětem zkoumaného nácviku meditace je estetika prožívání barev a elementů ohně, vody a dalších. Skutečnost, že se podařilo úspěšně aplikovat tyto techniky v evropském kulturním prostředí, vytváří podmínky pro třetí stádium výzkumu, jež je určeno výzkumnou otázkou tvořící nadpis pojednání. Klíčová slova: buddhistická psychologie abhidhammy test estetického úsudku zakotvená teorie změna vnímání a prožívání

3/1 ÚVOD Motivem k přednesení pojednání je na jedné straně seznámení odborné veřejnosti s výsledky výzkumu tradičních buddhistických metod rozvoje klidu a soustředění (samathá) 1, možností jejich aplikace v České republice a respondenty zaznamenaných účinků, na straně druhé předložení dosavadní práce a plánovaných výzkumných záměrů k odborné diskusi. Výzkumný projekt je rozdělen do tří stádií. První dvě stádia, terénní výzkum a aplikace jeho výsledků v České republice, jsou již dokončena. Realizace třetího stádia, které je neseno otázkou použitou pro název příspěvku, je plánováno na letošní rok. 3/2 METODOLOGICKÉ PRINCIPY Hlavní metodologické principy prezentovaného výzkumu jsou podrobně vysvětleny v pojednání (Hytych, 2005), ve kterém je sice zkoumán jiný výzkumný předmět (sociální reprezentace smrti), nicméně proces výzkumu je postaven na stejných metodologických pilířích, které nyní jen stručně vymezíme, čímž dáme větší prostor předmětu výzkumu a dosud získaným výsledkům kvalitativní analýzy vytvářených dat. Účelem výzkumu je jak osobní zájem autorů, což je dle Mayringa (1993) klíčovým faktorem pro provádění terénního výzkumu, tak vědecké ověření, zda tyto prastaré techniky (Ehara, Soma & Kheminda, 1977; Frýba, 1996, 2003; Ňánamoli, 1975) jsou doposud živé a použitelné pro rozvoj moderního evropského člověka. Metodologickými pilíři jsou především aplikované principy zakotvené teorie (Strauss & Corbinová, 1999) a pozice zaujatá vědcem při zkoumání předmětu jeho zájmu. Ve výzkumu použitý přístup Ratnapaly (1999) žití ve výzkumu je kompatibilní například s konceptem participatory paradigm (Hiles, 2005), přičemž oba poukazují na postoj vědce zkoumajícího předmět výzkumu na vlastní kůži. Dalším z pilířů je systematický 1 / Kontrolovatelnost vytvářených pojmů vyžaduje uvedení nejdůležitějších termínů v jazyku páli (kurzívou). rozvoj introspekce, který je při aplikaci kvalitativních přístupů ke skutečnosti žádoucí (Hájek, 2002; Mayring, 1990), vzhledem k předmětu výzkumu pak nezbytný. Ze dvou dlouhodobě trénovaných introspektivních metod fokusingu (Hájek, 2002) a meditace všímavosti a vhledu (Frýba, 1996; Mahási Sayadó, 1993) byla autory vybrána poslední jmenovaná, která je vlastní kulturní zásobárně vědění zkoumaného terénu Srí Lanky a současně je již po mnoho desetiletí aplikovaná a zkoumaná v euroamerické kultuře (Frýba, 1996; Germer, Siegel & Fulton, 2005 aj.). Princip triangulace (Čermák & Štěpaníková, 1997) završuje výčet aplikovaných metodologických principů, je testem validity vytvářených dat, jejichž zdroji jsou pozorování, skupinové a individuální rozhovory s aktéry výzkumu, analýza relevantních textů a v připravovaném stádiu také test estetického úsudku (Child, 1965; Machotka, 2005). 3/3 PRŮBĚH A VÝSLEDKY TERÉNNÍHO VÝZKUMU Terénní výzkum tradičních technik zvládání a čištění mysli na Srí Lance tvořil první stádium výzkumu. Každé pokročilé rozvíjení soustředění je spojeno s prožitkem extáze charakterizované přítomností specifických složek mysli. K dosažení extáze je třeba dočasně překonat chtění a uvolnit blokované prožívání (Frýba, 2003; Ňánamoli, 1975; Trávníček, 2006). K tomu slouží meditační předměty (áramana), brány extáze, s jejichž pomocí lze mysl sjednotit (ekaggatá) a zklidnit, což je podmínkou pro dočasné překonání chtivosti a nenávisti. Předměty meditace se rozlišují dle toho, jakého cíle chce meditující dosáhnout, zda kultivace klidu a soustředění (dibba-vihára), rozvíjení interpersonálních postojů (brahma-vihára) nebo odstranění patologických motivačních kořenů (arija-vihára). Během terénního výzkumu prošli výzkumníci určitým procesem. Nejdříve bylo potřeba se sžít s cizí kulturou, co nejvíce se do ní integrovat. K tomu patří vybudování identity buddhistického mnicha, která mimo jiné umožňuje si vytvořit chráněné prostředí pro kultivaci meditačních technik, jak zmi- 3 23

ňují původní pramenné texty Buddhova učení a jejich komentáře (Ehara, Soma & Kheminda, 1977; Ňánamoli, 1975). Tento postup potvrzuje metoda žití ve výzkumu (Ratnapala, 1999). Prvním předpokladem intenzivní praxe zkoumaných technik meditace je chráněný prostor, kde výzkumník není rušen sociálním okolím. V případě mnicha je vhodným prostředím odloučený klášter. V rámci chráněného prostoru jsou pak vybudovány laboratoře s potřebnými přípravky. Dalšími předpoklady je zkušený učitel, který doprovází meditujícího během nácviku, a jím předávaná instrukce. Uvedené podmínky vytvářejí meditační pracoviště (Ňánamoli, 1975). Protože během nácviku je meditující v různé intenzitě konfrontován s rozličnými obsahy mysli, které mu dosud nemusely být známy, je třeba utřídit si vnitřní domácnost mysli, ujasnit si cíle, intence a především být kongruentní k sobě samému, k prožívané a vnímané skutečnosti. S tím souvisí i etický trénink, který je v rámci Buddhova učení vymezen pěti etickými rozhodnutími (Mahási Sayadó, 1993). Nejvýznamnějším přínosem systematického nácviku zkoumaných technik je dovednost dočasně vystupovat z percepční mnohosti světa. S tím souvisí schopnost načerpat energii, protože během prvních stupňů meditačního pohroužení jsou přítomny složky mysli spokojené štěstí (sukkha) a nadšení (píti) způsobené kvanty uvolňující se energie, která je v běžném prožívání blokována. Klid mysli, jenž je výsledkem soustředění, pak umožňuje zaznamenávat i jevy, které před tím byly nepovšimnuty, např. vnímání detailů ve vnitřním i vnějším světě, jež může způsobit extatický estetický prožitek. Odbouráním roztržitosti a roztěkanosti mysli zahlcené obsahy vázanými na minulost nebo na předjímanou budoucnost má za výsledek prožívání přítomnosti teď a tady. Dovednost navodit si radostné a příjemné prožívání na tělesné i mentální úrovni způsobuje kvalitnější život a nárůst schopnosti soustředění, nejenom v meditaci, ale rovněž lepší soustředění při každodenních činnostech. 3/4 APLIKACE V ČESKÉ REPUBLICE A JEJÍ VÝSLEDKY První fáze výzkumu byla výzkumem par excellence, zkušeností na vlastní kůži. Po návratu do Evropy vyvstala otázka, zda lze vytvořit podobné podmínky pro nácvik těchto technik také v evropském prostředí a ověřit tak, zda mohou být přínosem pro zkvalitnění života moderního Evropana. Uskutečnili jsme kurz, v jehož rámci byli účastníci instruováni k nácviku technik samathá na meditačních předmětech nádechu a výdechu (ánápána-sati), kasinách barev (vanno-kasina) a elementů (dhátu- -kasina). V chráněných prostorách penzionu v klidném přírodním prostředí jsme připravili pracovní laboratoře (kamatthána), podobně jak tomu bylo při výzkumu v Asii. Reflektování průběhu tréninku mysli probíhalo pravidelně při skupinových sdíleních a zároveň mohli účastníci kurzu individuálně konzultovat s učiteli. Délka kurzu byla stanovena na 10 dní, program byl tvořen čtyřmi bloky (ranní, dopolední, odpolední a večerní), dohromady asi 10 hodin intenzivní práce denně. Zdrojem výsledků otevřeného kódování empirie druhého stadia výzkumu byla dle zmíněných metodologických principů zpracovaná skupinová sdílení v průběhu kurzu (dvakrát denně) a individuální rozhovor se dvěma účastníky půl roku po ukončení kurzu. Zjištění potvrzují některá ze zjištění vědců, jež byla uvedena výše. Mezi výsledky se objevila zvýšená citlivost k prožívání a rozšíření palety prožitků a vjemů. Systematický a metodický nácvik technik soustředění a klidu nejenom otevírá nové prožitky, ale zároveň jim dává pevné hranice a umožňuje dle respondentů jejich kognitivní uchopení. Možnosti přesažení běžně dostupné smyslové zkušenosti představují mnozí umělci (L. Carroll, A. Huxley aj.), což také sdílejí frekventanti provedených kurzů. Design výzkumu připravovaného stádia je nesen otázkou tvořící název pojednání. Jako metodické novum je zařazena kvantitativní metoda test estetického úsudku (Child, 1965; Machotka, 2005) o níž předpokládáme, že by 24

mohla zachytit některé z aspektů změny vnímání a prožívání vyvolaných praxí zkoumaných technik, zachycené v předchozích stádiích kvalitativně. Test estetického úsudku je používán od šedesátých let, prošel systematickým ověřením transkulturální validity a očekává se od něj schopnost rozlišit od průměru odlišný estetický cit. 3 3/5 Závěr Předmětem vědeckého zkoumání se mohou stát různé jevy a lze hledat a nacházet odlišné způsoby jejich zkoumání. Takzvané paranormální jevy, skutečnosti nezapadající do běžných způsobů vnímání a prožívání, fakta narušující zdravý rozum vyvolávají nejrůznější emoce a postoje, lze interpretovat z odlišných úhlů pohledu. I tyto skutečnosti lze při dodržení principů vědecké práce podrobit zkoumání, jak ukazuje práce, Brauda a Adnersonové (1998) aj. Když zrekapitulujeme dosavadní výsledky výzkumu technik samathá, vystupují především dva aspekty. Jednak otevírání nových zkušeností či oživení skutečnosti a jednak její systematické zvládnutí a zařazení do dané osobě srozumitelného rámce. Jedním z aspektů tréninku technik samathá je rozvinutí estetického citu, který je předmětem našeho dalšího výzkumu. Jiným aspektem, který zůstává výzvou pro další výzkumy, je např. vliv zkoumaných technik na rozvíjení kreativity či kvality života. 25

LITERATURA 1/ Braud, W., Anderson, R. (1998). Transpersonal Research Methods for the Social Sciences: Honoring Human Existence. London: Sage Publications. 2/ Child, I. L. (1965). Personality correlates of esthetic judgement in college students. Journal of Personality. 33, 476 511. 3/ Čermák, I., Štěpaníková, I. (1997). Validita v kvalitativním psychologickém výzkumu. Československá psychologie: časopis pro psychologickou teorii a praxi. 6, 503 512. 4/ Ehara, N., Soma, T., Kheminda, T. (1977). The Path of Freedom Vimuttimagga. (autor: Upatissa Thera). Kandy: Buddhist Publication Society. 5/ Frýba, M. (1996). Psychologie zvládání života. Brno: Masarykova universita. 6/ Frýba, M. (2003). Umění žít šťastně. Praha: Argo. 7/ Germer, Ch. K., Siegel, R. D., Fulton, P. R., (Eds.). (2005). Mindfulness nad Psychotherapy. New York: Guilford Press. 8/ Hájek, K. (2002). Tělesně zakotvené prožívání. Praha: Karolinum. 9/ Hiles, D. (2005). Establishing a Participatory Paradigm for Human Science Research. Přednáška přednesena dne 9. 12. 2005 na FSS MU, Brno. 10/ Hytych, R. (2005). Využití principů zakotvené teorie při etnopsychologickém výzkumu: Sociální reprezentace smrti v České republice a na Srí Lance. In. Miovský, M., Čermák, I., Chrz, V. (Eds.), Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku IV. vybrané aspekty teorie a praxe (pp. 339-351). Olomouc: Univerzita Palackého. 11/ Mahási Sayadó (1993). Meditace všímavosti a vhledu. Praha: Stratos. 12/ Machotka, P. (2005). Psychologie estetického hodnocení. Přednáška přednesena dne 21. 10. 2005 na FSS MU, Brno. 13/ Mayring, Ph. (1990). Einführung in die gualitative Sozialforschung. München: Psychologie Verlag Union. 14/ Ňánamoli, B. (1975). The Path of Purification Visuddhimagga. (autor: Buddhaghosa Thera). Kandy: Buddhist Publication Society. 15/ Ratnapala, N. (1999). The Beggar in Sri Lanka. (2nd revise ed.). Ratnalana: Vishva Lekha Sarvodaya Publisher. 16/ Strauss, A. L. Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. 17/ Trávníček, Zd. (2006). Tělo jako nástroj emancipace v Buddhově nauce. In Doležalová, I., Hamar, N., Bělka, L. (Eds.). Náboženství a tělo. Brno: Masarykova univerzita. 26

27 3

4 Projekt Živé vzpomínky : životní příběhy evropských seniorů ve vzpomínkových krabicích Hana Janečková / Škola veřejného zdravotnictví, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Gerontologické centrum Praha Abstrakt: Vzpomínky jsou stále více využívány v institucionální péči jako nástroj zlepšení kvality života seniorů. Reminiscenční terapie patří k validačním technikám a může napomoci starému člověku vyrovnat se s obtížnými fázemi života. Výzkum se zaměřuje na hodnocení vlivu reminiscenční terapie na průběh a projevy demence, na depresivní stavy, chování, náladu a celkovou spokojenost osob. Cílem mezinárodního projektu Making Memories Matter (Živé vzpomínky) bylo využití spolupráce umělce a seniora při zpracování jeho vzpomínek do podoby specifického výtvarného díla vzpomínkové krabice. Tento kulturní a sociální projekt umožnil seniorům ze sedmi evropských zemí, aby své osobní příběhy, které prožili na pozadí historických událostí v Evropě 20. století, výtvarně zpracovali a poté prezentovali na mezinárodní putovní výstavě, která v době od dubna do června 2005 objela celý kontinent. Využití neverbálních prostředků pro vyjádření zkušeností a prožitků starého člověka je použitelné i při práci se seniory, kteří mají limity v komunikaci a závažně zhoršený zdravotní stav. Zapojení výtvarníků nabízí prostor pro vzájemné poznání a prohlubuje vztahy mezi generacemi. Vyhodnocení formálních a obsahových stránek téměř stovky reminiscenčních krabic přineslo i zajímavý soubor sociologicky cenných informací. Klíčová slova: Reminiscenční terapie práce se vzpomínkami vzpomínkové krabice individuální potřeba vzpomínat hodnota vzpomínání umělecké ztvárnění vzpomínek Pozn.: Výzkumný projekt Gerontologického centra Praha, IGA MZČR NR-8488-3/2005.

4/1 ÚLOHA VZPOMÍNEK A MOŽNOSTI JEJICH TERAPEUTICKÉHO VYUŽITÍ PŘI PRÁCI SE SENIORY Vzpomínání je přirozenou duševní činností člověka vybavování starých paměťových stop. Je to oživování minulosti v představách, při vyprávění příběhů, při kreativní činnosti, subjektivní interpretace minulé zkušenosti své vlastní i druhých lidí, osobních zážitků i historických událostí. Jako reminiscenční terapie je obvykle označován rozhovor terapeuta s druhou osobou nebo se skupinou lidí o jejich minulých aktivitách, prožitých událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, staré předměty dříve užívané v domácnostech, filmy, staré pracovní nástroje, módní doplňky, lidová nebo taneční hudba ap.) Cíleně začal užívat vzpomínek v práci se starými lidmi americký gerontolog R. Butler. Svoji metodu označoval jako life review prohlížení nebo bilancování života (Butler, 1963). Reminiscence začala být užívána jako terapeutický nástroj zejména v rámci péče o osoby s demencí. Zatímco demence vede k postupné ztrátě paměti i komunikačních dovedností, reminiscence upozorní na původní, silné stránky člověka. Spolu s dalšími validačními technikami jí využívala Failová (1996) k potvrzování hodnoty a přijetí člověka i s jeho nesplněnými životními úkoly, k navázání kontaktu a budování vztahu. 4/2 VÝZKUM EFEKTU REMINISCENČNÍ TERAPIE Účinek využití reminiscenční terapie byl zkoumán zejména u obyvatel rezidenčních zařízení. Podmínky života v instituci přinášejí řadu bariér uspokojení přirozené potřeby vzpomínat. Je to subjektivně prožívaná sociální izolace, samota, problémy s komunikací, ztráta paměti, dramatické přerušení kontinuity života umístěním člověka do instituce. Bariérou je i nedostatečně stimulující životní prostředí chybí podněty ke vzpomínání život probíhá tady a teď. S institucionální péčí je spojeno riziko nezájmu personálu o minulost starého člověka, jehož důsledkem je pocit diskontinuity života, ztráta vlastní hodnoty a identity (Goldwasser et al., 1987). Významný vliv reminiscence na náladu, subjektivní zdraví a depresivitu starých lidí žijících v institučním prostředí je opakovaně potvrzován. Projevil se i její vliv na kognitivní funkce, náladu a chování lidí s demencí (Wang, 2004, Woods et al. 2005). Přehledové studie zpracované z databáze Cochraine Institute (Woods et al., 2005) poukazují sice na nedostatečnou metodologickou kvalitu výzkumů a výsledky nepovažují za zcela spolehlivé, jedná se však o kvantitativní data, která nepřinesla statisticky významné výsledky. Kvalitativní analýzy ukázaly, že účastníci skupinových setkání si této aktivity užívali, reagovali na podněty, nastaly změny v chování lidé se začali spontánně obracet jeden k druhému, namísto aby komunikovali pouze s personálem. Poznání, že mají společné zkušenosti a osudy, mělo na členy skupiny pozitivní vliv, vyvolalo v nich potřebu vzájemné podpory a respektu. Přispělo zřejmě též k poklesu negativních emocí (Kiernat, 1979, Goldwasser et al., 1987). Bender et al. (1999) informují o statisticky významně vyšší úrovni aktivity u lidí s demencí v reminiscenční skupině v porovnání s jejich zapojením v běžných aktivitách na oddělení, byl dokonce zaznamenán neočekávaný smysl pro humor. Zařazení reminiscenčních aktivit vedlo k významným změnám na straně personálu: zvýšila se jeho znalost minulosti klientů, pozitivně byla ovlivněna jeho motivace, postoje, spokojenost s prací a celkově se změnilo sociální prostředí v zařízení (Baines et al., 1987). Výzkum Gerontocentra Praha Vliv reminiscenční terapie na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v institucích, plánovaný na léta 2005-2007, navazuje na tradici těchto výzkumů. Pracuje s hypotézou, že reminiscenční terapie příznivě ovlivní subjektivní zdravotní stav, kognitivní funkce, depresivitu, spotřebu psychofarmak, kvalitu života a sociální integraci seniorů žijících v instituci. Dále se očekává, že začlenění reminiscenční terapie do programů pro seniory žijící v institucích příznivě ovlivní také postoje ke stáří, profesionální zátěž a pracovní spokojenost pečovatelů. 4 29

4/3 PRÁCE S MINULOSTÍ V současné době se pracuje s reminiscencemi především s cílem vyvolat příjemné vzpomínky, které člověk prožívá a vypráví s potěšením a rád. Důležitým prostředkem se stává umění dramatické a výtvarné, intergenerační a interkulturální přístup. V tomto pojetí rozvinula práci se vzpomínkami především Pam Schweitzer (2005), zakladatelka organizace Age Exchange a koordinátorka European Reminiscence Network. Jejich cílem je zlepšování kvality života starých lidí, vzdělávání odborníků a realizace reminiscenčních projektů na podporu zdraví, spokojenosti a sociální inkluze seniorů. Biografické (narativní) metody, používané v sociologii k interpretaci osudů konkrétní skupiny lidí a k zhodnocení významu jejich zkušenosti pro identitu současné populace, prokázaly vysokou existenciální hodnotu vyprávěných příběhů pro každého člověka. Je to nejen poznávání minulosti, přiblížení minulosti dnešku, detailů každodenního života na pozadí historických událostí. Je to i zdroj společných kořenů, zakotvení rodové, národní hrdosti, identity, tradice, síly, slabých stránek, příčin dnešní zranitelnosti. Vzpomínky a jejich sdílení s druhými mají v životě člověka své důležité místo. Někteří autoři mluví přímo o přirozené potřebě člověka vyprávět, o silné motivaci k vyprávění (Kažmierska, 2001). Biografickou (narativní) metodu tak využívá nejen sociologie, ale i historie, či umělecká tvorba (práce s příběhem). Ve vyšším věku mají lidé potřebu bilancovat, zpracovávat události svého života a dávat jim smysl. Cítí potřebu předat zkušenost mladší generaci a tím mít podíl na pokračování života. Je to významný prvek komunikace mezi lidmi, stimuluje kontakty, ovlivňuje mezilidské vztahy. Setkávání ve skupině podporuje sociální začleňování, překonání izolace, hledání a sdílení společné minulosti. Umožňuje hodnocení, životní bilancování, hledání, identifikování toho, co nebylo v životě dokončené, uzavřené. Vzpomínání zaměstnává myšlení a paměť, má aktivační hodnotu, oslovuje vnímání člověka, uvolňuje energii, emoce vzpomínky povznášejí a dojímají, jsou spojeny s příjemnými pocity, přinášejí prožitky situací tak, jak proběhly kdysi dávno, včetně tehdejších smyslových vjemů a emocí (legrace, smutek, soucit, trapnost) a dává příležitost hodnotit je s odstupem a s humorem. 4/4 PROJEKT MAKING MEMORIES MATTER ŽIVÉ VZPOMÍNKY Terapeutický účinek reminiscence může být zvýrazněn kreativním ztvárněním vzpomínek v příbězích, básních, kresbách, výtvarných dílech. Bohlemeijer et. al (2005) v pilotním projektu Hledání smyslu v životě prokázal mírný efekt postupů, které u lidí podporují objevování a tvorbu metafor, imaginací, příběhů, symbolicky vyjadřujích subjektivní, vnitřní smysl jejich životů, na snížení depresivity. Spolupráce na mezinárodním projektu Making Memories Matter Evropské reminiscenční sítě a centra Age Exchange v Londýně, jehož název byl do češtiny přeložen jako Živé vzpomínky, stála na počátku výzkumného projektu Gerontocentra Praha zaměřeného na zkoumání vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života seniorů v institucích. Měla významnou motivační funkci pro výzkumný tým a dokumenty, vzniklé v rámci tohoto projektu, jsou dosud využívány jako součást přípravy jednotlivých domovů důchodců na reminiscenční práci a zapojení do výzkumných aktivit. Garantka projektu, Pam Schweitzer, jej koncipovala jako mezinárodní výstavu, která představí vzpomínky stovky seniorů ze sedmi evropských zemí (ČR, Německa, Finska, Rumunska, Polska, Velké Britanie a Španělska) v podobě uměleckých portrétů jejich životů symbolicky umístěných do dřevěných muničních beden, vyřazených armádou po 2. světové válce. Bedny vytvořily miniaturní prostor, do něhož mohli senioři vložit své životní příběhy. Partnery a spolupracovníky se jim stali lokální umělci a výtvarníci, kteří s nimi vedli individuální rozhovory, tázali se, zajímali se o jejich minulost a hledali spolu s nimi jejich životní téma, smysl, nosný příběh či okamžik života, který pak společně ztělesni- 30