Studijní pobyt v Turecku V květnu tohoto roku jsem měla moţnost společně s dalšími účastníky studijní návštěvy poznat město Afyonkarahisar v Turecku, o jehoţ existenci jsem do té doby neměla ani potuchy. Naše skupina byla poměrně početná, kromě 11 účastníků z celé Evropy Belgie, Itálie, Španělska, Slovinska, Německa, Velké Británie a Polska s námi celý týden trávilo i několik zástupců škol a školských institucí pořadatelské země. Tématem našeho společného pobytu bylo využití informačních technologií ve vzdělávacím procesu. Pořadatelská země si naší návštěvy velmi váţila, o čemţ svědčí i řada tiskových konferencí s nejvyššími představiteli města i místní univerzity a četné články v tisku. Profesní sloţení účastníků naší skupiny bylo různorodé, coţ jsme v průběhu trvání návštěvy velmi ocenili měli jsme moţnost nejen získat informace o různých moţnostech a úrovních vyuţití komunikačních technologií ve školství, ale vzájemně je i prodiskutovat a porovnat. Naši skupinu tvořili ředitelé základních a středních škol, ředitel mateřské školy a vedoucí pracovníci univerzit. Za velmi dobrý nápad povaţuji uspořádání tzv. Euromarketu, který proběhl hned první den. Byli jsme o něm předem informováni ještě v době příprav doma a zároveň jsme byli vyzváni, abychom připravili stručnou prezentaci země, regionu, školy, sebe, naší práce. Kaţdý z nás si tak připravil malou ochutnávku toho, co povaţuje za typické pro místo, odkud přijel. Byly to různé propagační materiály, fotografie, vlaječky, typické sladkosti apod. Na akci byli přizváni i zástupci místních škol, kteří si rovněţ připravili vlastní prezentace. Měli jsme moţnost poznat se navzájem hned v úvodu a navíc i příleţitost navázat první kontakty pro budoucí spolupráci.
Uţ během jednotlivých prezentací nás účastníků bylo zřejmé, ţe máme mnoho společného. Všichni jsme se shodli na tom, ţe vyuţití moderních informačních technologií je z hlediska výuky dnešního ţáka či studenta nezbytné. Na druhé straně je nutné podotknout, ţe není vhodné úlohu těchto pomocníků nějak zásadně přeceňovat, je zkrátka potřeba si uvědomit, ţe se jedná jen o jeden z uţívaných nástrojů. Dále jsme se shodli na tom, ţe většina z nás se potýká s mnoha shodnými problémy. Většina účastníků popisovala, jak učitelé a studenti vyuţívají webové a e-mailové systémy v jejich konkrétním výukovém prostředí. Pouţívaný software se lišil, zázemí účastníků bylo různé i cíle byly odlišné. Přesto jsme se dozvěděli od sebe navzájem mnoho uţitečného. Jednotlivé prezentace byly hojně diskutovány, během těchto diskuzí jsme získali mnoho podnětných inspirací pro vlastní školy. Zjistili jsme, ţe běţné informační nástroje jako jsou počítače, dataprojektory, interaktivní tabule uţíváme všichni. Různé bylo samo zázemí a vybavenost. Ne všude mají ţáci volný, otevřený a bezpečný přístup k internetu; v některých zemích jsou internet popřípadě některé jeho stránky záměrně blokovány. Vysoce hodnocena byla i moţnost našich ţáků pouţívat běţně školní počítače a internet i v době po skončení vyučování. Velmi se lišila i vybavenost domácího zázemí ţáků a studentů ne všude je vlastnictví počítače popř. moţnost připojení k internetu samozřejmostí (např. Turecko). Jednomyslně jsme se shodli na tom, ţe velkým problémem je také často nedostatečná znalost učitele a často i ţáka moţností vyuţití informačních technologií. Velmi pozitivně byl oceněn postoj našeho ministerstva školství, které v minulosti uvolnilo finanční dotaci určenou právě k povinnému vzdělávání pedagogů v této oblasti. Jako velmi podnětné a inspirativní bylo shledáno organizování zvláštních seminářů pro pedagogy v době po vyučování koordinátory ICT v jednotlivých školách (Belgie, Německo, Česká republika). Tyto aktivity jsou pro
učitele nesmírně cenné, setkávají se v dobře známém prostředí, neostýchají se na cokoli zeptat, přicházejí se poradit s konkrétními problémy. Během naší studijní návštěvy jsme měli moţnost vyslechnout celou řadu zajímavých přednášek odborníků, účastnili jsme se řady workshopů k dané problematice, měli jsme moţnost si řadu věcí i prakticky vyzkoušet. Náš pobyt měl i ryze praktickou část navštívili jsme několik mateřských, základních a středních škol různého typu a úrovně, coţ bylo zejména pro nás pedagogy nesmírně důleţité. Na školách nám byl poskytnut prostor pro diskuzi s učiteli i ţáky, na naše přání nám bylo umoţněno několik vyučovacích hodin i osobně navštívit. Byla jsem velmi překvapena vysokým počtem ţáků ve třídách běţně aţ 40 ţáků, mnohdy i více. Všichni ţáci nosí uniformu, učitelé obleky s košilí a kravatou, coţ dokazuje, ţe učitelské povolání má v Turecku vysokou prestiţ a učitelé jsou tak na svou profesi hrdi. Výhodou byla i osobní účast několika místních ředitelů a učitelů na našich seminářích po celou dobu pobytu. Měli jsme tak neustále moţnost na cokoliv se zeptat. Jednoznačným přínosem ze studijní návštěvy je pro mě zjištění, ţe podmínky našich učitelů pro práci jsou nadstandardní (materiální zabezpečení, kabinety, počítače, technika, počty ţáků ve třídách apod.). Uvědomila jsem si také, ţe konkrétně naše škola má díky nadšení učitelů velmi cenné mezinárodními kontakty a jiţ potřetí se účastní projektu Comenius, coţ je obrovská zkušenost zejména na poli výměny a porovnání zkušeností. Velmi pozitivně hodnotím pak i moţnost seznámit se s odborníky z evropských zemí, diskutovat o aktuálních otázkách školství, porovnat problémy, které jednotlivé země trápí, a podělit se i o jejich řešení.
Uvědomila jsem si také, ţe pokud jde o naše české školství v této oblasti, nemáme se za co stydět, ba naopak. Vybavenost škol moderní výpočetní technikou je jiţ v současné době na velmi slušné úrovni, učitelé ji čím dál častěji vyuţívají, práce s internetem, dataprojektorem, interaktivní tabulí, tvoření výukových prezentací učiteli i ţáky, informovanost a komunikace ţáků, rodičů a učitelů přes email, webové schránky a vnitřní komunikační systémy je stále běţnější. Ţákům je umoţněn volný a bezpečný přístup k internetu ve škole i doma. Program návštěvy byl bohatý a časově náročný. I tak jsme našli v rámci skupiny chvilky, kdy jsme se mohli vzájemně poznat, sdělit si mnoho zajímavého o jednotlivých školách, o podobných problémech, které musíme řešit a o podobných radostech, které nám ţivot školou povinný přináší. Z Turecka jsem se vracela bohatší o nové poznatky, nápady a zejména o nové přátele, které jsem získala. Mgr. Soňa Pitnerová, zástupkyně ředitelky