Katedra materiálového inženýrství a chemie TEPELNÉ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

Katedra materiálového inženýrství a chemie TEPELNÉ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

Obsah přednášky: - šíření tepla materiály - tepelně fyzikální veličiny (měrná tepelná vodivost, měrná tepelná kapacita, lineární délková teplotní roztažnost) - tepelně technické veličiny (tepelná jímavost, součinitel teplotní vodivosti, tepelný odpor vrstvy materiálu, součinitel prostupu tepla) parametry důležité především pro materiály konstrukcí, které oddělují prostředí s rozdílnými teplotními, vlhkostními a tlakovými parametry 2

Tepelné materiálové parametry dělíme na: o tepelně fyzikální veličiny měrná tepelná vodivost, měrná tepelná kapacita, lineární délková teplotní roztažnost - definují přímo vlastnosti a chování materiálů o tepelně technické veličiny tepelná jímavost, součinitel teplotní vodivosti, tepelný odpor vrstvy materiálu, součinitel prostupu tepla - popisují vlastnosti konstrukce v závislosti na jejím geometrickém uspořádání a použitých materiálech o o akumulační (tepelná kapacita) transportní (součinitel tepelné vodivosti, teplotní vodivosti) o mechanické (teplotní roztažnost, objemové změny) 3

Normy definující tepelné vlastnosti stavebních materiálů a požadavky na tepelně izolační funkci stavebních konstrukcí: ČSN 73 0540-1 Tepelná ochrana budov. Část 1: Termíny, definice a veličiny pro navrhování a ověřování. (červen 2005), nahrazení normy z roku 1994. ČSN EN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Funkční požadavky. (duben 2007) nahrazení stávajících norem z let 1994, 2002, 2005. ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov. Část 3: Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování. (listopad 2005), nahrazení normy z roku 1994. ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov. Část 4: Výpočtové metody. (červen 2005), nahrazení normy z roku 1994. ČSN EN 12524 Stavební materiály a výrobky Tepelné a vlhkostní vlastnosti Tabulkové návrhové hodnoty (2001). 4

ČSN EN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Funkční požadavky. (duben 2007) - norma stanovuje požadavky na měrnou spotřebu energie pro vytápění a celkovou spotřebu energie v budově a to včetně spotřeby energie pro osvětlení vyjma technologického vybavení Energetický druh budovy Jednotka Spotřeba energie v domě Pro vytápění Celková Pasivní dům [kwh.m -2.h -1 ] 15 42 Nízkoenergetický dům Běžná novostavba [kwh.m -2.h -1 ] 50 130 [kwh.m -2.h -1 ] 115 170 Starý dům [kwh.m -2.h -1 ] 220 280 5

Tepelně-technické normy zavádějí tři typy tepelně fyzikálních veličin: o normové hodnoty číselná hodnota veličiny stanovená normalizovaným postupem o charakteristické hodnoty číselná hodnota veličiny statisticky vyhodnocená z naměřených hodnot o výpočtové hodnoty stanovené výpočtem podle norem na základě normové nebo charakteristické hodnoty této veličiny (případně přímo tabulková hodnota dle normy) zavedení bezpečnostních přirážek, koeficientů, hodnot určujících vlastnosti materiálu apod. 6

Šíření tepla materiály Přenos tepla - podle fyzikální podstaty dějů, jimiž jsou realizovány, se rozlišují tři druhy přenosu tepla: vedením (kondukcí) v látkách prouděním (konvekcí) látek zářením (radiací) Vedení -přenos tepla vedením probíhá ve spojitém látkovém prostředí - stavební částice látky si předávají kinetickou energii neuspořádaných tepelných pohybů, která se tím přenáší z míst vyšší teploty do míst o nižší teplotě látky - vedení tepla probíhá v látkách pevných, kapalných i plynných 7

Proudění -přenos tepla prouděním látky je vázán taktéž na spojité látkové prostředí - probíhá pouze v tekutinách, tj. v kapalinách a plynech - samovolné proudění je vyvoláno tím, že se ohříváním v důsledku roztažnosti zmenšuje hustota látek - pokud vznikne mezi místem ohřevu a místem ochlazení v tekutině teplotní rozdíl, ohřívaná část tekutiny stoupá při vytlačování ochlazené těžší části - v kapalinách a zvláště v plynech přenos tepla prouděním převažuje nad přenosem tepla vedením 8

Záření -přenos tepla zářením nevyžaduje látkové prostředí - teplo se přenáší elektromagnetickým zářením - energetická výměna mezi plochami o různé teplotě - pokud je přenos tepla zprostředkován převážně infračerveným zářením (vlnová délka 760 nm 1 mm), nazývá se tento přenos sálání 9

Stavební materiály převážně porézní nebo mezerovité -kromě kondukce se uplatňuje při přenosu tepla také konvekce a záření - zejména u větších pórů je nutné brát v úvahu také proudění plynů či par - na protilehlých stranách pórů dochází také k šíření tepla sáláním způsob šíření tepla v materiálu je závislý na následujících vlastnostech: o pórovitosti (velikosti pórů) a objemové hmotnosti o struktuře o teplotě o typu materiálu (kov, nekov) ovlhkosti 10

Vliv tepla na materiály Vlivem tepelné energie přidané do materiálu dochází ke změně jeho teploty, která je doprovázena změnami rozměrů materiálu (objemu - pórovitosti), změnou pevnosti, tvrdosti, tažnosti, látkového složení atd. tepelnou závislost obecně vykazují veškeré materiálové parametry - délkové (objemové) změny vyvolané v materiálu vlivem změny teploty mohou vést (v závislosti na pevnostních charakteristikách materiálu) ke vzniku trhlin, na to jsou citlivá především souvrství materiálů o různé tepelné roztažnosti - tepelná energie může v materiálu vyvolat i další významné změny vedoucí až k narušení celistvosti (např. rozpad po vysušení sádra) 11

Měrná tepelná vodivost součinitel tepelné vodivosti λ [Wm -1 K -1 ] -vyjadřuje schopnost materiálu vést teplo - udává tepelný výkon, který projde plochou homogenního materiálu o velikosti 1 m 2 do vzdálenosti 1m při teplotním rozdílu 1K Transport tepla lze popsat například Fourierovým vztahem q = λ gradt [Wm -2 ] -součinitel teplené vodivosti se dosazuje do tepelně technických výpočtů vlastností stavebních konstrukcí (výpočet součinitele prostupu tepla, tepelný odpor konstrukce) 12

Podle součinitele tepelné vodivosti můžeme stavební materiály rozdělit na: o vysoce tepelně izolační materiály λ = 0,03 0,10 Wm -1 K -1 (objemová hmotnost do 500 kgm -3 ) o materiály s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi λ = 0,10 0,30 Wm -1 K -1 (objemová hmotnost do 800 kgm -3 ) o materiály se středními tepelně izolačními vlastnostmi λ = 0,30 0,60 Wm -1 K -1 (objemová hmotnost do 1600 kgm -3 ) o materiály s běžnými tepelně izolačními vlastnostmi λ = 0,60 1,25 Wm -1 K -1 (objemová hmotnost do 2400 kgm -3 ) o hutné anorganické materiály λ = 1,25 3,5 Wm -1 K -1 (objemová hmotnost > 2400 kgm -3 ) o ostatní hutné ortotropní materiály λ > 3,5 Wm -1 K -1 o kovy s velikostí tepelné vodivosti λ > 50 Wm -1 K -1 13

Závislost součinitele tepelné vodivosti na objemové hmotnosti 14

Závislost součinitele tepelné vodivosti na objemové hmotnosti 1 lehký beton z experlitu, 2 pórobeton, 3 plynosilikát, 4 lehký beton z keramzitu, 5 - cihelný střep 15

Závislost součinitele tepelné vodivosti Liaporu na sypné hmotnosti 16

- na součinitel vlhkostní vodivosti má výrazný vliv vlhkost materiálu (s nárůstem vlhkosti dochází k poklesu tepelně izolačních vlastností) způsobeno součinitelem tepelné vodivosti vody (cca 0,58 Wm -1 K -1 ), která je cca 25x > než tepelná vodivost vzduchu (cca 0,025 Wm -1 K -1 ) a také tím, že dochází k šíření tepla prouděním -v případě, kdy dojde k zmrznutí vlhkosti, dochází k dalšímu nárůstu součinitele tepelné vodivosti ( λ = 2,3 Wm - 1 K -1 při -10 C) 17

- podstatný nárůst součinitele tepelné vodivosti vlivem nárůstu vlhkosti má významné důsledky při praktickém provádění tepelných izolací nasákavé materiály je nutné v průběhu skladování, montáže a i po zabudování do konstrukce dostatečně chránit proti pronikání vlhkosti -při návrhu tepelně izolačních systému a konstrukčních detailů je tedy nutné počítat se součinitelem tepelné vodivosti, který odpovídá praktické vlhkosti materiálu (ne dokonale vysušenému materiálu)!!! - v ČSN 73 0540-1 je vyjádřena změna velikosti součinitele vlhkostní vodivosti v závislosti na změně vlhkosti pomocí vlhkostního součinitele materiálu (případně konstrukce) Z u [-] (dříve Z w ) 18

Vlhkostní součinitele materiálu Z u [-] Z u = a λ 2 k - a 2 součinitel regresní lineární závislosti součinitele teplotní vodivosti na hmotnostní vlhkosti (směrnice závislosti) - λ k charakteristická hodnota součinitele tepelné vodivosti 19

Závislost součinitele tepelné vodivosti na obsahu vlhkosti 20

Závislost součinitele tepelné vodivosti na obsahu vlhkosti desek EPS - S každým objemovým % obsahu vlhkosti roste tepelná vodivost o 3-4 % (měřeno na zkušebních tělesech o objemové hmotnosti 16 kg/m 3 ). 21

- pro zvýšení tepelně izolačních vlastností materiálu je výhodnější větší množství malých pórů oproti pórům velkým, v kterých probíhá radiace - anisotropní materiály mají v jednotlivých směrech různé hodnoty součinitele teplené vodivosti (minerální vlny, lamináty s výztuží ze skleněných vláken, dřevo) 22

- u porézních materiálů dochází se zvyšováním teploty k intenzivnějšímu sálání v pórech nárůst součinitele tepelné vodivosti - pro informativní stanovení závislosti mezi teplotou a součinitelem tepelné vodivosti je možno použít vztah: λt = λ0 + 0,0025t 23

Závislost součinitele tepelné vodivosti na teplotě EPS desky (měřeno na zkušebních tělesech o objemové hmotnosti 20 kg/m 3 ). 24

Měření součinitele tepelné vodivosti metody přímé metody nepřímé Základem všech metod je znalost rozložení teploty (teplotního pole) v měřeném vzorku materiálu. Podle toho, jakým způsobem se ve vzorku vytváří teplotní pole rozdělujeme metody na stacionární měření probíhá za stálého tepelného výkonu a nestacionární tepelný výkon se během měření mění. Stacionární metody jsou exaktnější, jednodušší, spolehlivější a snáze kontrolované. Na druhé straně je dosažení ustáleného teplotního stavu časově náročné a to i při měření relativně malých vzorků zdlouhavé, při měření vlhkých vzorků může dojít k redistribuci vlhkosti a tím ke změně 25 tepelné vodivosti zkoušeného vzorku.

Metody měření součinitele tepelné vodivosti lze také rozdělit podle dalších aspektů: o podle tvaru zdroje bodové, liniové (kruhové, přímkové), plošné, objemové a kombinované o podle tvaru měřeného vzorku vzorky nedefinovaného tvaru, definovaného geometrického tvaru (koule, destička, válec) o podle časové průběhu tepelného příkonu zdroje 26

Přístroje pro měření součinitele tepelné vodivosti -přístroj Shotherm Showa Denko měření v nestacionárním stavu -princip měření je založen na metodě horkého drátu -měření teplotního nárůstu v definované vzdálenosti od lineárního zdroje tepelné energie, který působí konstantním výkonem na jednotku délky - drátem, umístěným v ose vzorku, se dodává konstantní tepelný tok -s časem dochází k exponenciálnímu nárůstu teploty λ = q ln( t2 t1) 4 π ( T T) 2 1 - topný drát je umístěn mezi dvě vrstvy zkoumaného materiálu (Shotherm jedna část vzorku nahrazena materiálem nepropustným pro teplo o známém λ) 27

-měření trvá řádově v desítkách sekund, což umožňuje měření vlhkých vzorků Přístroj ISOMET 104 (Applied Precision) -přístroj je založen na nestacionárním způsobu měření - do analyzovaného vzorku jsou vysílány tepelné impulsy a následně je měřena časová závislost teplotní odezvy materiálu - teplota je vzorkována a jako funkce času přímo vyhodnocena jako funkce času pomocí polynomiální regrese 28

Stacionární metody - Gaurded hot plate - Metoda Poensgenova, Poensgen-Eriksonova metoda, Bockova metoda -měření je založeno na průchodu ustáleného toku tepla z měřící topné desky zkoušeným vzorkem k chlazené desce přístroje 29

Metody nepřímé - založeny na měření jiné fyzikální veličiny, z níž pak lze tepelnou vodivost odvodit (dynamická metoda určení teplotní vodivosti difuzivity a) a = λ c ρ Rovnice vedení tepla: ρ c T t = x ( λ T x ) λ = λ ( t ) (inverzní analýza experimentálně stanovených teplotních profilů obdobné s řešením inverzní úlohy transportu vlhkosti) 30

Tepelná kapacita c -měrná vztažena na kg látky [J kg -1 K -1 ] - objemová vztažena na m 3 látky [J m -3 K -1 ] -udává množství tepla, které je nutné dodat 1 kg (m 3 ) materiálu aby se ohřál o 1K c x = 1 m dq dt - index x značí druh termodynamické změny stavu, při nížje tělesu přiváděno teplo (konstantní tlak, objem), nemění-li se při dodávání tepla látce její objem, dodané teplo pouze zvyšuje vnitřní energii látky a její teplota roste, může-li se při ohřívání objem látky zvyšovat, koná látka při rozpínání práci a tuto práci je nutné krýt dalším dodáním tepla - u pevných a kapalných látek malá tepelná rozpínavost a proto nerozlišujeme c p, c v. 31 x

- je také vysoce závislá na vlhkosti a teplotě - s nárůstem vlhkosti roste také měrná tepelná kapacita -aditivní veličina závislost měrné tepelné kapacity na vlhkosti lze vyjádřit jednoduchým směšovacím vztahem c = ( c 0 + cw u) /(1 + u) - kde c je měrná tepelná kapacita vlhkého materiálu - c w měrná tepelná kapacita vody (cca 4182 J/kgK při 20 C) - hmotnostní obsah vlhkosti [kg/kg] - c 0 měrná tepelná kapacita suchého materiálu -závislost měrné tepelné kapacity na teplotě není možné popsat žádným obecně platným vztahem, neboť je zcela individuální pro každý druh materiálu 32

33

34

35

36

Měření měrné tepelné kapacity kalorimetrická měření nádoba opatřena teploměrným zařízením princip měření je založen na zákonu zachování tepla - v uzavřené tepelně izolované soustavě se tepla přijatá studenějšími tělesy rovnají teplům odňatým teplejším tělesům za předpokladu, že tělesa nemění svá skupenství, nepůsobí na sebe chemicky a nevykonávají při tomto procesu žádnou vnější mechanickou práci - výměna tepel mezi tělesy trvá tak dlouho, dokud v soustavě nedojde k vyrovnání teplot všech těles Q = mc x Δ Kalorimetrická rovnice T n i = 1 m i c i t i = t n i = 1 m i c i 37

Měření měrné tepelné kapacity adiabatický kalorimetr I/II majístěny dokonale tepelně izolovány od okolí dodávané teplo způsobí vzrůst teploty uvnitř kalorimetru směšovací kolorimetr c = m c M m v hmotnost kapaliny v v + v k T T c v měrná tepelná kapacita kapaliny v k vodní hodnota kalorimetru T konečná teplota lázně kalorimetru 2 T 1 počáteční hodnota lázně kalorimetru T 2 teplota vzorku před vhozením do kalorimetru T T 1 38

Měření měrné tepelné kapacity adiabatický kalorimetr II/II v k = 1 4,1868 ( M M T ) T M 2 1 2 1 1 k ΔT T ( M ) M k hmotnost suchého kalorimetru M 1 hmotnost kalorimetru naplněného vodou do ½ T 1 teplotav kalorimetrunapočátku měření T 2 teplota ohřáté vody 39

Teplotní délková a objemová roztažnost mezi nejdůležitější tepelné vlastnosti stavebních materiálů patří kromě tepelné kapacity a tepelné vodivosti také teplotní délková a objemová roztažnost vlastnosti, které v mnohých případech rozhodují o použití materiálů!!!! vlivem teploty může docházet také ke smršťování vznik smykových (případně tahových) trhlin ve zdivu součinitel délkové teplotní roztažnosti α [K -1 ] - vyjadřuje reakci materiálu na změnu teploty (změna rozměrů ve všech směrech) - protože u stavebních materiálů zabudovaných v konstrukcích převažuje většinou jeden rozměr, posuzujeme je většinou podle změny délky ΔL 40

dl = l 0 α dt u většiny tradičních materiálů se součinitel lineární délkové roztažnosti pohybuje v rozsahu 6 16 x 10-6 K -1 např. u betonů a oceli se uvažuje hodnota stejná 10-12 x 10-6 K -1 pozor na spolupůsobení materiálů zabudovaných v konstrukci!!! vnitřní pnutí, deformace!!! součinitel objemové teplotní roztažnosti γ [K -1 ] - pro pevné látky s isotropní strukturou lze vzhledem k malé hodnotě α volit vztah γ 3 α γ = 1 dv V dt 0 41

Tepelně-technické vlastnosti materiálů počítají se na základě známých (změřených) hodnot tepelně-fyzikálních veličin tepelná jímavost součinitel teplotní vodivosti tepelný odpor vrstvy materiálu součinitel prostupu tepla 42

Tepelná jímavost materiálů b [W 2 sm -4 K -2 ] vyjadřuje schopnost materiálu přijímat nebo uvolňovat teplo čím větší je tepelná jímavost materiálu, tím materiál méně přijímá, ale i uvolňuje teplo nízká hodnota tepelné jímavosti pak znamená, že materiál rychle přijme teplo, ale také ho rychle uvolní b = λ c ρ V λ součinitel tepelné vodivosti c měrná tepelná kapacita ρ v objemová hmotnost 43

Součinitel teplotní vodivosti a [m 2 s -1 ] popisuje schopnost materiálu o definované vlhkosti vyrovnávat rozdílné teploty při neustáleném vedení tepla (důležité např. při přerušovaném vytápění) platí, že čím vyšší je velikost součinitele teplotní vodivosti, tím rychleji probíhá vyrovnání teplot a λ = c ρ V λ součinitel tepelné vodivosti c měrná tepelná kapacita ρ v objemová hmotnost 44

Tepelný odpor vrstvy materiálu R [m 2 KW -1 ] dříve návrhová hodnota dle norem ČSN vyjadřuje tepelně izolační vlastnosti materiálu o konkrétní tloušťce čím je vyšší, tím více materiál (konstrukce) izoluje R = d λ λ součinitel tepelné vodivosti d tloušťka materiálu 45

Součinitel prostupu tepla U [W/m 2 K] parametr popisující vlastnosti konstrukce dle ČSN 73 0540-2 je to tepelně technická veličina charakterizující tepelně izolační vlastnosti konstrukce U = 1 R 46

Vztah mezi součinitelem prostupu tepla a tepelným odporem.

Akustické vlastnosti materiálů pro potlačení odrazu zvukových vln se navrhují konstrukce pohlcující pro potlačení přenosu zvukových vln se navrhují konstrukce zvukově izolační měřítkem vhodnosti stavebních materiálů pro tyto konstrukce je jich vlnový odpor Z [N s m -3 ] Z = ρ c c rychlost šíření podélných vln v materiálu d tloušťka materiálu 49

- vlnový odpor popisuje tzv. akustickou tvrdost materiálu, podle které materiály dělíme na: akusticky měkké materiály hodnoty vlnového odporu blízké odporu vzduchu (Z0) akusticky tvrdé materiály Z >> Z0 50

Schéma rozložení akustického výkonu zvukové vlny po dopadu na stavební konstrukci. 51

Materiály pro pohlcující konstrukce schopnost materiálu (konstrukce) pohltit část akustického výkonu dopadající zvukové vlny je definována činitelem zvukové pohltivosti α v kmitočtovém pásmu definován jako podíl akustického výkonu konstrukcí pohlceného k akustickému výkonu na konstrukci dopadajícího zvuková pohltivost A [m2] - schopnost absorbéru (pohlcovače) pohlcovat část akustického výkonu zvukové vlny, která na něj dopadá A = α s S α s činitel zvukové pohltivosti pohlcovače v kmitočtovém pásmu S plošný obsah volného povrchu pohlcovače [m 2 ] 52

Šíření zvuku stavebními konstrukcemi: a) šíření zvuku vzduchem b) šířením zvuku kmitáním (vibrace) c) šíření zvuku jinými cestami (otvory a netěsnosti v konstrukcích) 53

Materiály pro neprůzvučné konstrukce - neprůzvučnými konstrukcemi jsou konstrukce stěn a stropů, které akusticky oddělují různé prostory zprostředkovávají přenos zvukových vln ze vzduchu s určitou ztrátou akustického výkonu Rozeznáváme neprůzvučnost: o vzduchovou, o které mluvíme v případě, kdy sledujeme šíření akustické energie ze vzduchu přes stěnu (konstrukci) opět do vzduchu za stěnou o kročejovou, kdy se jedná o vyzařování akustické energie stěnou, která byla uvedena do ohybového vlnění vlivem impulsů (kroků). Tento jev se objevuje především ve stavebnictví 54

Norma ČSN 73 0532/2000 stanovuje požadavky pro vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost jejichž splnění je splněním závazných požadavků zákona č.50/1976 Sb., Stavebního zákona ve znění jeho pozdějších úprav, 47, odst. 1 a vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, 32, odst.3. Význanou akustickou charakteristikou konstrukcí je jejich plošná hmotnost m [kgm -2 ], která definuje neprůzvučnost konstrukcí, a dle které můžeme stavební konstrukce rozdělit na ohybově poddajné, polotuhé a tuhé o ohybově poddajné konstrukce m mc o polotuhé mc m ms o konstrukce tuhé ms m mc, ms - charakteristické hodnoty plošné hmotnosti, liší se pro různé typy materiálů 55

m c = k c ρ c m = k m s s c ρ objemová hmotnost materiálu [kg m -3 ] c rychlost šíření podélných vln v materiálu [ms -1 ] k c [ms -1 ], k s - materiálové konstanty závislé na hodnotě ztrátového činitele η (viz. normy) v látkách pevného skupenství rychlost šíření podílných vln úzce souvisí s tuhostí těchto látek, neboť platí c ( E/ ρ) 1/2 kde E (Pa) je dynamický modul pružnosti 56

Vážená neprůzvučnost R wc [db] pro plošnou hmotnost m c, vážená neprůzvučnost R ws pro plošnou hmotnost m s R R wc ws = 20 log m + 10 ( ) c = R + 10 wc pro konstrukce ohybově poddajné platí: Rw ( m) = 20 log + 10 pro konstrukce ohybově polotuhé platí: R w 10 m = Rwc+ log log k m pro konstrukce ohybově tuhé platí: s c R w m = 20 log + 20 ks

Neprůzvučnost jednoduchých konstrukcí tedy závisí na následujících parametrech stavebních materiálů: o objemová hmotnost materiálů (s jejím nárůstem se zvyšuje také neprůzvučnost) o rychlost šíření podélných zvukových vln c (resp. na dynamickém modulu pružnosti materiálu v tahu za ohybu E [Pa]) s poklesem neprůzvučnost vstoupá o na ztrátovém činiteli η, s jehož nárůstem se zvyšuje neprůzvučnost konstrukce o neprůzvučnost jednoduchých konstrukcí závisí na jediném konstrukčním parametru tloušťce konstrukce h 59

Stavební a prostorová akustika Doba dozvuku učeben, tělocvičen, sálu, studií atd. bývá pokládána za převládající ukazatel jejich akustických vlastností. Měření doby dozvuku jsou důležitá v oblasti snižování hluku v sálech, a také pro posuzování sálů pro řeč a hudbu. Přípustné hodnoty doby dozvuku ve školních učebnách, tělocvičnách, ve společenských místnostech pro předškolní děti, v halách a chodbách školních a zdravotnických zařízení stanovuje nařízením vlády č. 502/2000 Sb.o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. 60

Prostorová akustika se zabývá způsoby jak dosáhnout co nejkvalitnějšího poslechu produkovaného zvuku v určitém prostoru. V uzavřených prostorech, které nejsou pravoúhlé a jejichž rozměry jsou větší než vlnová délka zvuku, jsou procesy šíření zvuku velmi složité. Prostorová akustika je rozdělena do tří částí: Vlnová teorie - zabývající se difuzitou (rozptylem) zvuku Geometrická akustika - geometrickým řešením prostoru zajišťuje všechna potřebná místa zvukem o dostatečné a srovnatelné intenzitě. Používá speciální odrazové plochy pro řízené zvukové vlny. Statistická akustika - jejím základním kritériem je doba dozvuku. 61