GLOBALIZAČNÍ PROCESY V MĚSTSKÉM ROZVOJI

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta Geografický ústav Martin VAŠEK GLOBALIZAČNÍ PROCESY V MĚSTSKÉM ROZVOJI Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D. Brno 2006

Jméno a příjmení autora: Martin VAŠEK Název diplomové práce: Globalizační procesy v městském rozvoji Název v angličtině: Globalizing Processes in Urban Development Studijní obor: Učitelství geografie a kartografie pro střední školy, historie Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D. Rok obhajoby: 2006 Tato diplomová práce zkoumá vliv globalizace na rozvoj současných měst. Hlavní důraz je kladen na ekonomickou složku globalizace, která působí v interakci i se složkou politickou a společenskou. Úvodní části práce charakterizují základní složky globalizace. V následujících kapitolách práce identifikuje jejich vliv na města a jejich rozvoj, prostorovou strukturu a hierarchii. V závěrečné části práce sleduje vliv globalizace na specifických příkladech měst Londýn, Mexico City a Brno. This thesis deals with the influence of globalization on the development of contemporary cities. The main emphasis is placed on the economic element of globalization which works together with the political and social elements. First the thesis concentrates on the theory which characterizes the basic elements of globalization. Then it identifies their influence on the cities and their developments. Finally it provides specific cases of the influence of globalization on the cities of London, Mexico City and Brno. Klíčová slova: globalizace, globální město, hierarchie měst, prostorová struktura, Londýn, Mexico City, Brno Keywords: globalization, global city, hierarchy of cities, spatial structure, London, Mexico City, Brno

Vysoká škola: Masarykova univerzita Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Geografický ústav Školní rok: 2003/2004 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE pro obor Martina Vaška Učitelství geografie a kartografie pro střední školy Název tématu: Globalizační procesy v městském rozvoji Zásady pro vypracování: 1. Charakterizujte jednotlivé přístupy k chápání a vysvětlení procesu globalizace 2. Identifikujte hlavní mechanismy globalizace a popište jejich dopady ve městech 3. Zaměřte pozornost zejména na ekonomické, sociální, resp. kulturní globalizační vlivy 4. Při popisu prostorových důsledků globalizace zkoumejte jak změny v hierarchii měst, tak změny vnitřní prostorové struktury měst 5. Na příkladu evropské integrace ukažte politické a institucionální změny v roli města 6. Naznačte možné scénáře a vývojové trendy

Rozsah grafických prací: Rozsah průvodní zprávy: dle potřeby cca 60-80 stran Seznam odborné literatury: SÝKORA, L. (2000) Globalizace a její společenské a geografické důsledky. In: Jehlička, P., Tomeš, J., Daněk, P. eds, Stát, prostor, politika: vybrané otázky politické geografie, s. 59-79 BRIDGE, G., AND WATSON, S., (2000): A Companion to the City, 640 s. periodikum Urban studies další relevantní literatura Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Mulíček Konzultant: Datum zadání diplomové práce: září 2003 Termín odevzdání diplomové práce: do 15. května 2005....... Garant programu vedoucí Geografického ústavu V Brně dne 21. září 2003

Prohlašuji tímto, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Ondřeje Mulíčka, Ph.D. a uvedl jsem v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje. V Brně dne 2. ledna 2006

Na tomto místě chci poděkovat vedoucímu mé práce, Mgr. Ondřeji Mulíčkovi, Ph.D., za cenné podněty, rady a připomínky.

1. Úvod...9 2. Přehled přístupů k problému globalizace...11 2.1. Globalizace - glokalizace...11 2.2. Celkový pohled na globalizaci...12 2.3. Procesní chápání globalizace...12 2.4. Časové vymezení...13 3. Hlavní mechanismy globalizace...14 3.1. Ekonomická složka globalizace...14 3.1.1. Vývoj globalizačních procesů...14 3.1.2. Podmínky pro rozvoj ekonomické složky globalizace...15 3.1.2.1. Nadnárodní společnosti a přímé zahraniční investice...15 3.1.2.2. Technologická změna...18 3.1.2.3. Globální finanční a kapitálové trhy...20 3.1.2.4. Nová mezinárodní dělba práce...21 3.2. Politická složka globalizace...22 3.2.1. Oslabení národního státu...23 3.2.2. Re-scaling...23 3.3. Společensko-kulturní složka globalizace...24 3.3.1. Chápání společensko-kulturní globalizace...24 3.3.2. Migrace...25 3.3.3. Globalizace zábavy, komunikace a spotřeby...26 3.3.4. Turismus...26 3.3.5. Kulturní globalizace a její politický dopad...26 4. Vliv globalizace na města...28 4.1. Vliv ekonomické globalizace...28 4.1.1. TNC a FDI a rozvoj měst...28 4.1.2. Vliv technologické změny...29 4.1.3. Globální finanční a kapitálové trhy...31 4.1.4. Vliv nové mezinárodní dělby práce...31 4.2. Vliv politické globalizace...34 4.2.1. City entrepreneuralism...34 4.2.2. Politická globalizace na příkladě Londýna...35 4.3. Vliv kulturně-společenské globalizace...37 4.3.1. Spotřební rámce...37 4.3.2. Turismus...38 4.3.3. Migrace a její vliv na města...38 4.3.4. Sociální struktura obyvatel města...39 5. Hierarchie měst pod vlivem globalizace...41 5.1. Globální hierarchie měst...41 5.1.1. Hypotéza Johna Friedmanna...41 5.1.2. Hypotéza Paula Knoxe...42 5.1.3. Hypotéza Saskie Sassen...42 5.1.4. Hypotéza P. J. Taylora...43 5.1.5. Hypotéza Smithe s Timberlakem...43

5.1.6. Hypotéza Taylora a Beaverstocka...43 5.2. Změny v hierarchii měst a jejich vzájemná konkurence...44 6. Prostorová struktura města pod vlivem globalizace...47 6.1. Vliv postavení v hierarchické struktuře...47 6.2. Suburbanizace...48 6.3. Gentrifikace...49 6.4. Demograficko-prostorová změna...50 6.5. Ekonomicko-prostorová změna...51 7. Vliv globalizace na případová města...53 7.1. Alpha global city - Londýn...53 7.1.1. Ekonomika Londýna a její reakce na ekonomické změny...53 7.1.2. Demograficko-prostorová změna...54 7.1.3. Sociální polarizace...58 7.1.4. Turismus...58 7.1.5. IT a dopravní infrastruktura...59 7.1.6. Londýn jako global city...60 7.1.7. Postavení v globální hierarchii měst...61 7.2. Beta global city - Mexico City...61 7.2.1. Ekonomika Mexico City a její reakce na ekonomické změny...62 7.2.2. Ekonomická transformace a demograficko-prostorová změna...63 7.2.3. Sociální polarizace...65 7.2.4. IT a dopravní infrastruktura...66 7.2.5. Mexico City jako global city...66 7.2.6. Postavení v globální hierarchii měst...68 7.3. Bridge city - Brno...69 7.3.1. Ekonomika Brna a její reakce na ekonomické změny...69 7.3.2. Demograficko-prostorová změna...71 7.3.3. Komodifikace městského prostoru...72 7.3.4. Brno jako bridge city...73 7.3.5. Postavení v globální hierarchii měst...74 8. Závěr:...78 Seznam literatury:...80

1. ÚVOD Předkládaná práce je pokusem o charakteristiku vlivu globalizace na rozvoj současných měst. Globalizace je pokládána za příčinu mnoha změn, kterým dnešní města podléhají a která zasahují do života jejich obyvatel. Pojem globalizace se v současné, nejen geografické, literatuře objevuje velmi často, s jeho významem je zacházeno mnoha různými způsoby. Je považován za módní pojem zahrnující vše od globalizace finančních trhů po Internet. (Budd 1998, Held 1999, Mulíček 2004, Short a kol. 2000, Tickel a Peck 2003, UN 2004, Giddens 2001a). Definování tohoto pojmu je obtížné, zvláště pak ve vztahu k urbánní geografii. Jednotliví autoři se pokouší o definici globalizace z různých úhlů pohledu. Held považuje globalizaci za proces (soubor procesů), který obsahuje transformaci prostorové organizace vztahů a procesů hodnocených v termínech jejich extensity, intenzity, rychlosti a dopadu vytvářením transkontinentálních nebo mezinárodních toků a sítí aktivit, interakcí a uplatnění moci (1999, s. 16). Sýkora (2000) definuje globalizaci jako proces integrace společnosti na vyšší geografické řádovostní úrovni, než tomu bylo v předcházejících etapách vývoje společnosti. Held dále podává globalizaci jako rozšiřování, prohlubování a urychlování světové vzájemné propojenosti ve všech aspektech současného společenského života (1999, s. 1). Giddens (2003, 62) globalizaci charakterizuje jako zintenzivnění celosvětových sociálních vztahů, které spojují vzdálené lokality takovým způsobem, že místní události jsou formovány událostmi dějícími se mnoho mil daleko a naopak. Mezinárodní měnový fond (IMF) ji charakterizuje jako rostoucí ekonomickou závislost zemí, ve světovém měřítku, v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejší a rozsáhlejší šíření technologií (IMF v Mezřícký 2003, 10). Je otázkou, do jaké míry opravdu ovlivňuje globalizace současný rozvoj měst? Vede současné kolo globalizace k celosvětové homogenitě a potlačení lokálních vlastností? Před vlastní charakterizací vlivu jednotlivých složek globalizace na města identifikuji její jednotlivé ekonomické, politické a kulturně-společenské složky působící na globální úrovni. Největší důraz pokládám na působení ekonomické složky, i když její působení není izolované, a působí s politickou a kulturně-společenskou složkou ve vzájemné interakci. Práce se ve své hlavní části zaměřuje na konkrétní vlivy ekonomických, politických a kulturněspolečenských globalizačních procesů a jejich vyjádření ve městech od 70. let minulého století. Důraz klade na ekonomickou složku globalizace jako klíčového činitele působícího na města. Politickou složku zde chápu jako soubor politicko-institucionálních změn, které probíhají ve městech v rámci posílení a zlepšení lokálních výhod měst v celosvětové vzájemné konkurenci. Tuto změnu se pokusím ukázat na konkrétním příkladě města Londýn. Kulturně-společenskou složku globalizace začleňuji do kontextu celospolečenských přeměn, které se projevují v dnešních městech. 9

Ovlivňuje postavení měst v globální urbánní hierarchii jejich rozvoj? Zaměřím se na pozici jednotlivých skupin měst v urbánní hierarchické struktuře a jejich snahu o přesunutí do vyšších pozic. S hierarchickým postavením měst souvisí i jejich vzájemná konkurence. Hlavní důraz předkládaná práce kladu na globální ekonomické procesy. Vliv evropské integrace na politické a institucionální změny v roli města je velice obsažné téma, které je koncepčně odlišné od hlavního tématu mé práce a zasloužilo by podrobnější zpracování v samostatné práci. Proto se, i z důvodu omezeného rozsahu práce, zaměřím hlavně na tři základní složky globalizace a vliv evropské integrace na města vynechám. Pokusím se ukázat vliv globalizace na města na konkrétních příkladech měst Londýn, Mexico City a Brno, které by měly ukazovat odlišnost působení vlivů globalizace na jednotlivá města. Pokusím se znázornit města, která budou odpovídat rozdílným výsledkům působení globalizace na rozvoj měst. 10

2. PŘEHLED PŘÍSTUPŮ K PROBLÉMU GLOBALIZACE Vzhledem k tomu, že přístupy k pojetí globalizace se výrazně odlišují, je potřebné na začátku provést alespoň jejich stručný přehled. Jednotlivé přístupy autorů se odlišují jak v celkovém pojetí, tak v přístupu k jejím jednotlivým vlastnostem. Stejně jako definice, tak ani postoje ke globalizaci nejsou jednotné. 2.1. Globalizace - glokalizace Lze říci, že v pojetí globalizace hraje podstatnou roli lokalita (město), na které globalizace působí. Globalizaci můžeme na jedné straně chápat jako soubor změn, které smetou místní rozdíly, dochází k tzv. deteritorializaci (deterritoralization), oddělení ekonomických, politických a sociálních vztahů od lokálních podmínek, nebo na druhé straně jako soubor vztahů mezi globálním a lokálním. Giddens (2003, 24-25) poukazuje na fakt, že dochází k časoprostorovému rozpojení, jinými slovy místa dění jsou zcela prostoupena a formována sociálními vlivy, které jsou od nich značně vzdáleny. Globalizace ovšem neprobíhá nezávisle na konkrétním geografickém prostoru. Může se zdát, že výsledkem působení globalizačních procesů je stejný obraz, který můžeme vidět kdekoli na světě. V tomto pojetí ale zcela opomíjíme místo, kde globalizační procesy působí. Jak uvádí Jenks (2003), forma ani vzhled měst světa není díky globalizaci ani stejný, ani homogenní. Lokalita se musí projevit ve výsledku vzájemného působení globálna a lokálna, není jednoduše jen pasivním příjemcem jednotných globálních procesů. Globalizační procesy směřují od lokálního ke globálnímu a naopak. Pojmem glokalizace dochází k pojmenování vztahu globálního a lokálního a ukotvení globalizace v čase a prostoru (Short 2000). Globální síly mají tendenci integrovat zemi, region, lokalitu do globální sítě. Místo (město) není ovlivněno jen globálními silami, existují zde i lokální, regionální, národní síly, které lokalitu ovlivňují a mnohdy jsou silnější než ty globální. Město proto můžeme považovat za výsledek působení sil na všech prostorových měřítkách (Beauregard 1995). Glokalizace vyjadřuje výsledek působení globální složky na danou lokalitu s určitými charakteristickými vlastnostmi. Výsledek tohoto působení je různý a závisí jak na intenzitě působení globální složky, tak na konkrétních vlastnostech dané lokality. Short používá pro vyjádření glokalizace termín gateway city 1 v odkazu na fakt, že téměř všechna města mohou být bránou (zprostředkovatelem) přenosu ekonomické, politické a kulturní globalizace. Důležité je ale posoudit, do jaké míry mají tyto síly vliv na dané město. Globalizaci tedy můžeme chápat jako proces, díky kterému je umožněn pohyb komodit, kapitálu, peněz, lidí a informací skrze geografické prostory, ve kterých jsou vytvářeny a přeměňovány relativně fixní a imobilní prostorové infrastruktury k tomu, aby tento proces umožnily (Sassen 2001). To zdůrazňuje místní závislost globalizačních procesů. Podobně se k otázce vlivu lokality staví Brenner (1999), který považuje globalizaci za proces, který se snaží řídit, přeměnit, popř. zrušit prostor, je ale zároveň závislý na kontrole specifických míst, ve kterých jsou zajištěny technologické, institucionální a společenské infrastruktury. Globalizační procesy tvoří komplex, 11

který vyjadřuje jak mobilitu kapitálu, tak jeho fixaci. To umožňuje přehodnotit roli měst v globalizovaném světe, kde město obsahuje zdroje (fixní kapitál), který umožňuje firmám i trhům fungovat globálně. I Sassen (2002) staví na tezi, ve které kapitálová mobilita nemusí být jednoduše redukována na mobilní kapitál nebo technologie, které jeho pohyb umožňují, ale počítá do ní i fixaci kapitálu na konkrétním místě. 2.2. Celkový pohled na globalizaci Lze říci, že globalizace je nazírána ze dvou odlišných perspektiv. Na jedné straně je považována za neexistují proces, který je protikladem rostoucí regionalizace, na druhé straně důležitým jevem zahrnujícím vše od ekonomiky po kulturu. Held (1999) rozlišuje tři typy přístupů: globaliztický, skeptický a transformační. Globalizté (viz Brenner 1998, Sýkora 2000) privilegují neoliberální variantu ekonomiky, prosazují myšlenku jednotného globálního trhu, denacionalizaci ekonomiky a degradaci tradičních národních států jako primárních politických a ekonomických jednotek. Jejich vlastnosti přebírají lokální, regionální nebo globální instituce. Zatímco na jednom konci pomyslné houpačky názorů na globalizaci stojí optimističtí globalizté, na opačném vystupují skeptici. Globalizaci považují za mýtus a její rozměry za nadsazené (Budd 1998). Integraci současné světové ekonomiky za méně významnou než na konci 19. století, ekonomiku světa ne za globální, ale rozdělenou do tří regionálních finančních a obchodních bloků. Národní státy nepovažují za oběti internacionalizace, ale spíše za její primární architekty. Mezi oběma těmito extrémními postoji stojí transformátoři. V centru jejich tezí je přesvědčení, že globalizace je centrální řídící silou stojící za rychlými společenskými, politickými a ekonomickými změnami, které tvarují moderní společnost a světový řád. Současnou globalizaci považují za historicky bezprecedentní, odmítají názory globaliztů i skeptiků na národní státy, upřednostňují spíše transformaci nebo rekonstrukci státu pod vlivem globalizace. Podobně se k dělení jednotlivých názorů staví Petrusek (2003), který upozorňuje na tři různé postoje vůči globalizaci, které odpovídají dělení podle Helda (1999): entuziastický (viz globaliztický), nesmířený (viz skeptický) a smířený (viz transformační) postoj. Giddens (2001a) sice poukazuje na existenci jen dvou protichůdných názorů, kde jedni považují globalizaci za mýtus nebo maximálně za pokračování již dlouho probíhajících procesů, druzí za skutečný a velmi pokročilý jev považují svět za prostor bez hranic, v němž se národní stát stal fikcí, ale z jeho přístupu vyplývá i existence mezičlánku mezi těmito extrémy. 2.3. Procesní chápání globalizace Další důležitou otázkou, kterou je nutné si položit, je chápání globalizace na jedné straně jako jednotného, na straně druhé diferenciovaného procesu. Globalizté i skeptici upřednostňují komplexní pohled na globalizaci. Podle nich zachycení globalizace prostřednictvím jednotlivých disciplín, jako jsou ekonomie, sociologie, historie a politologie, vysvětluje jen jednu část fenoménu 12

globalizace bez zachycení její komplexnosti (Sýkora 2000, Held 1999, UN 2004). Naopak podle transformátorů by globalizace měla být pojímána jako vysoce diferenciovaný proces, který nachází výrazy ve všech klíčových oblastech společenských aktivit (Held 1999, s. 11). Globalizace se projevuje ve všech v klíčových oblastech společenských aktivit, kde ji musíme chápat jako komplexní proces působící na společnost. Ekonomická změna podmíněná globalizací má vliv i na politické a společensko-kulturní procesy, které jsou na ekonomiku navázány, a naopak. Proto i přes relativní nezávislost jednotlivých složek globalizace ji musíme brát jako komplexní proces. 2.4. Časové vymezení V otázce časového zařazení globalizačních procesů lze pozorovat velké rozpětí názorů. Většina autorů se shoduje v tom, že globalizace chápaná jako expanze kapitalistické ekonomiky probíhá již několik staletí. Dicken (1992) řadí jejich počátek do 16. století, Giddens (2001b) do 18. století, UN (2000) do 19. století. Naopak Tickel, Peck (2003), Sýkora (1995), Jeníček (2002) omezují její trvání do poslední třetiny 20. století. Jednotlivá pojetí časového zařazení odpovídají různému důrazu autorů na postupný časový nástup jednotlivých součástí globalizačních procesů nebo kolísají podle jednotlivých představ o globalizaci. Dicken poukazuje na rozvoj jednotlivých prvků ekonomické globalizace již v 16. století expanze obchodu, jejich urychlení během 19. století rozvoj industrializace, krize za první a druhé světové války a nový ekonomický rozvoj po druhé světové válce. Zpráva UN (2000) zdůrazňuje historický vývoj globalizace v cyklických vlnách. První vlna odstartovala ekonomickou integrací v šedesátých letech 19. století a vyvrcholila před první světovou válkou. Následovala vlna meziválečné antiglobalizace - ekonomických a válečných nacionalismů. Vývoj, který navázal po druhé světové válce na ekonomickou situaci před první válkou, lze charakterizovat růstem světového obchodu. Současná vlna globalizace je charakteristická expanzí mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic, redukcí obchodních bariér, otevřením ekonomik kapitálovým tokům a výměně informací. Podobný postoj, ale konkrétněji specifikovaný na města, nám podává Short (2002). Města byla dějištěm hlavních, mnohdy globálních procesů již po staletí, ale odlišnost od dnešního stavu vidí v intenzitě, komplexnosti a globálním rozpětí těchto procesů. Poukazuje na skutečnost, že globalizace se projevuje v pulsech, tj. v sériích re-globalizace, která kolísá ve formách a intenzitě. Začátek posouvá již do 16. století, nicméně nárůst objemu, rychlosti, intenzity a dosahu globalizace klade do období po roce 1970. Považuje města ne za globalizovaná, ale kontinuálně re-globalizovaná. Brenner (1998, 1999) chápe současnou přeměnu měst jako výsledek působení současného kola globalizace, které je ale odlišná od globalizace konce 19. století. Brennerovo pojetí globalizace se shoduje s pojetím Tickela a Pecka (2003), Mezříckého (2003), Sýkory (1995), kteří kladou počátky globalizace do sedmdesátých let 20. století. Popisují ji jako reakci na strukturální krize 70. let a shodují ji se současnou vlnou expanze mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic, redukcí obchodních bariér, otevření ekonomik kapitálovým tokům a výměně informací. 13

3. HLAVNÍ MECHANISMY GLOBALIZACE Chceme-li popsat působení globalizačních procesů na rozvoj měst, je nutné nejprve identifikovat procesy, které mají globální charakter a pak studovat jejich dopady na lokální úrovni měst. Globalizace je komplexní trojnásobný proces, skládající se z ekonomické, politické a sociálněkulturní složky. Výsledkem souběžného působení všech tří složek globalizace je dnešní město jako místo (uzel) akumulace v nadnárodních tocích kapitálu, komodit, pracovních sil a informací (Brenner 1999). Žádná její složka nepůsobí samostatně, výsledná podoba města je výslednicí jejich komplexního působení. 3.1. Ekonomická složka globalizace Jak jsem se již zmínil výše, globalizace chápaná jako expanze kapitalistické ekonomiky probíhá již několik staletí. Já se zaměřím hlavně na období současného kola globalizace, při kterém dochází k nárůstu intenzity, komplexnosti a rozpětí jejich procesů. Ekonomickou část lze považovat za nejdůležitější složku globalizace. Tím ale nelze snížit význam dvou zbývajících složek, které jsou k ní i mezi sebou ve vzájemné interakci. Ekonomická globalizace, jak na ni nahlížím ve své práci, se začala vyvíjet během 70. a 80. let 20. století a znamenala významnou změnu v mezinárodní ekonomice. Její vývoj je kontinuální a nezastavuje se ani v současnosti. 3.1.1. Vývoj globalizačních procesů Poválečný vývoj v západních zemích byl charakterizován tzv. fordistickou ekonomikou. Základním měřítkem akumulace této ekonomiky byl národní stát, který byl i základem pro regulaci politicko-ekonomického života. Světová ekonomika byla rozdělena do autonomních národních ekonomik s vedoucí úlohou Spojených států amerických. Národní ekonomiky charakterizovala masová výroba a masová spotřeba, politika plné zaměstnanosti, kontinuální růst produkce a obchodu, peněžní a finanční regulace, regulace nerovnoměrného prostorového vývoje atd. Od 70. let 20. století nastala změna v převládajícím rámci ekonomického vývoje. Došlo k útlumu národních ekonomik západního světa v důsledku růstu cen ropy a ostatních surovin, růstu ceny práce, nákladů na bydlení a nestability Brettonwoodského systému měn. Rozbily se spoje mezi masovou produkcí a masovou spotřebou, poklesla ziskovost sektorů fordistické ekonomiky, zintenzívnila se mezinárodní konkurence, rozšířila se deindustrializace a nezaměstnanost, rostla inflace, rozklížil se Brettonwoodský systém měn atd. Východiskem z tohoto stavu byla transformace zaběhlých ekonomických systémů a rámců a ustavení nových ekonomických struktur. Došlo k výraznému urychlení integrace států do mezinárodního systému produkce, distribuce a směny zboží a služeb (Sýkora 2000), internacionalizaci ekonomických aktivit, růstu zahraničních investic, technologickým změnám ve výrobě, liberalizaci vnitřních i zahraničních trhů, privatizaci, deregulaci pohybu kapitálu a finančních trhů a expanzi nadnárodních společností. Rostl počet zemí, které se zapojily 14

do globálního kapitálového trhu a enormně narostla velikost finančních trhů, které nyní velikostí přesahují většinu národních ekonomik. Klíčovým procesem z perspektivy urbánní ekonomiky se stala rostoucí poptávka po službách od firem všech průmyslových oborů a fakt, že města jsou preferována jako výrobní místa pro takové služby, ať už na globální, národní, regionální nebo lokální úrovni. Města se stala klíčovými místy produkce služeb, výsledkem čehož je formování nového ekonomického jádra služeb ve městě, které nahrazuje starší, typicky průmyslově orientované jádro. Jedná se o formování nové městské ekonomiky ve dvou hlediscích (Sassen 1995), 1) změny ve struktuře obchodu a finančního sektoru, navýšení jeho objemu a významu v městské ekonomice ve srovnání se stavem před rokem 1970, 2) převaha nového komplexu financí a služeb. V tomto formování nové městské ekonomiky se do popředí dostala města, ve kterých dochází ke koncentraci komplexu těchto služeb na globální úrovni. Klíčová pozice těchto globálních měst spočívá v tom, že v nich je koncentrována infrastruktura a služby, které vytváří možnost globální kontroly. Rozsah globálních procesů a trhů znamenal vysokou dynamiku zisků z nových ekonomických aktivit, které vedly ke ztížení konkurenceschopnosti menších zástupců daných ekonomických sektorů. Sassen (1995) tento stav popisuje na sektoru drobných poskytovatelů lokálních služeb, kteří byly nahrazeni novými zástupci s globálním zázemím. Tato změna je nejvíce charakteristická pro gateway cities, která integrují národní ekonomiky do světových trhů a ve kterých dochází ke koncentraci služeb pro globální korporace. Nadnárodní společnosti (TNC) nahrazují drobné lokální poskytovatele služeb sítěmi řetězců maloobchodních služeb (hotelů, restaurací, kin, prodejny potravin atd.) zaměřených jak na příjmovou elitu, tak na většinu obyvatel města. Sassen zdůrazňuje nadále důležitost výrobního sektoru, který stále zůstává důležitým ekonomickým sektorem, ačkoli už nemusí dominovat v ekonomicky nejdůležitějších městech. Výrobní průmysl tvoří sice podklad pro sektor výrobních služeb, ale bez ohledu na jeho lokalizaci ve světě. 3.1.2. Podmínky pro rozvoj ekonomické složky globalizace Působení ekonomické globalizace je podmíněno několika faktory. Mezi ty nejdůležitější lze zařadit nadnárodní společnosti a jejich vliv pomocí přímých zahraničních investic, technologickou změnu, globální finanční trhy a novou mezinárodní dělbu práce. 3.1.2.1.Nadnárodní společnosti a přímé zahraniční investice Po druhé světové válce došlo k rychlé internacionalizaci ekonomických aktivit, vlastnictví a řízení velkých firem. Jejím výsledkem byl růst vzájemné propojenosti a integrace produkce zboží a služeb na nadnárodní úrovni. Hlavním kritériem internacionalizace byl zisk prostřednictvím expanze do ostatních ekonomických oblastí nebo lokalizace do oblastí s nižšími náklady. Od 70. let minulého století začal růst podíl zahraničních investic nadnárodních společností nad investicemi umístněné do země původu firmy. Nadnárodní společnosti se staly prostřednictvím zahraničních 15

investic nejdůležitější silou formující globální posun v ekonomických aktivitách. TNC lze chápat jako společnosti, koordinující produkci z jednoho nebo více center strategického rozhodování, kde tato koordinace nebo vlastnictví jejich poboček přesahuje národní hranice (Dicken 1992). Podle Dickena mají TNC tři základní znaky: kontrolují ekonomické aktivity ve více než jedné zemi, jsou schopné těžit z výhody geografických rozdílů mezi zeměmi a regiony, jsou geograficky flexibilní tzn. schopny přesunu svých zdrojů a operací mezi různými lokalitami v globálním měřítku. Nejdůležitější silou formující posun v globálních ekonomických aktivitách byl růst a komplexnost přímých zahraničních investic (FDI). FDI jsou investice jedné firmy do druhé a tím získáním určitého stupně kontroly nad jejím fungováním, které se uskutečňuje přes národní hranice. Tyto transakce se mohou uskutečnit koupí zahraniční firmy nebo určité její části nebo pobočky, výstavbou nových výrobních aktivit v zahraničí nebo fúzí firem z odlišných zemí původu (Dicken 1992). Od 80. let nastal velký růst počtu TNC, jak v množství, tak v jejich geografickém rozšíření. K původním zemím původu TNC, tedy hlavně zemím severní Ameriky, západní Evropy a Japonska se přidaly později i nově industrializované země jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky a transformované země bývalého Sovětského bloku. Podle Dickena (1992, 51) podíl TNC, které fungují opravdu v globálním měřítku je stále menší v porovnání s počtem TNC, které fungují geograficky omezeně. Dickenovo tvrzení podporuje tezi o rozdělení světové ekonomiky do třech ekonomických oblastí (severní Amerika, EU, jihovýchodní Asie), ale nelze zapomínat, že se do světové ekonomiky integruje stále větší počet států a oblastí, díky čemuž dochází i k rozšiřování působností nových, ale i již široce etablovaných TNC do dalších oblastí. V 70. letech proudilo nejvíce FDI do výrobního průmyslu, v 80. letech došlo k vyrovnání podílu FDI mezi výrobním sektorem a sektorem služeb, které začaly od počátku 90. let převládat (60 % ve prospěch služeb). Nastala změna v sektorové distribuci FDI, pokles v primárních sektorech je nahrazován nárůstem ve službách, ve výrobě zůstává objem FDI stabilní. Nejvíce FDI směřuje do třech výrobních sektorů: technicky vyspělé sektory (farmacie, počítačový průmysl, elektronika, umělá vlákna, vědecké přístroje), velko-objemové, středně technicky náročné sektory (automobilový, gumárenský průmysl) a zboží masové spotřeby (cigarety, nealkoholické nápoje, toaletní výrobky, potraviny). V sektoru služeb pak do aktivit spojených s obchodem, bankovnictvím, finančnictvím, pojišťovnictvím, reklamní činností a realitami (Dicken 1992). Příliv FDI do služeb byl charakteristický pro vyspělé země (severní Amerika, EU, Japonsko), naopak příliv FDI do výroby pro nově industrializované země jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky (zde dnes dominuje především JV Asie). Specifické postavení zaujaly v 90. letech 20. století i transformované země bývalého Sovětského bloku, které se musely vyrovnat s přechodem od centrálně plánovaných ekonomik k tržním. Ale i v méně vyspělých zemích nastal posun a dochází k silnému přílivu FDI do služeb. Globalizaci produkce zboží rychle následovala i globalizace distribuce zboží, a to hlavně prostřednictvím nadnárodních obchodních společností (Sýkora 2000), které začaly vytlačovat drobné distributory. 16

TNC jsou silné nejen ekonomicky, ale hrají významnou roli i v politické sféře. TNC vyjednávají podmínky vstupu do jednotlivých oblastí nejen se státními (regionálními, lokálními) agenturami pro ekonomický rozvoj, ale i s politickými představiteli daných států, regionů a měst (Hyundai jedná 2005). Giddens (2003, 69) ovšem ukazuje na zásadní rozdíl mezi TNC a národními státy v ohledu územní kontroly a kontroly prostředků násilí, moderní státy dosáhly více či méně určitého monopolu na kontrolu násilí na svém vlastním území a průmyslové korporace, ať je jejich ekonomická síla sebevětší, nemohou fungovat jako politické/zákonné entity, které vládnou na daném uzemí (srovnej Taylor 1995, 59). V tomto ohledu nemůžou TNC soupeřit s mocí státu. Na jedné straně lze říci, že v letech 1990 až 2003 tvořily světové FDI jen 8% domácích investic, což podtrhuje fakt, že FDI pouze doplňují domácí investice. Na druhé straně existují i oblasti, kde vliv FDI převládá nad vlivem domácích investic a tvoří jejich dominantní část. Od 80. let dochází k postupnému poklesu podílu vyspělých zemí (hlavně USA) a růstu podílu ostatních zemí jako cílů FDI, k posunu k větší významnosti těchto zemí došlo i v oblasti zdrojů FDI. V postavení rozvojových zemí jako cílů FDI dosáhla v posledních letech dominantního postavení Čína, mezi vyspělými zeměmi dochází k poklesu podílu USA (tab.2.) V současné ekonomice zahrnuje největší podíl FDI finanční sektor, následovaný obchodem (Sassen 2001). Tabulka 1. nám ukazuje jasnou dominanci vyspělých zemí jako zdrojů FDI. Tab.1. Vývoj podílu daných zemí jako zdrojů FDI ve světové ekonomice v letech 1980-2003. Země původu Podíl na celosvětovém objemu FDI (%) Rok 1980 1995 # 2000 2003 USA 35,8 23,6 12,1 24,8 Spojené království 18,8 10,9 19,6 8,9 Japonsko 4,4 6,1 2,6 4,7 Německo 14,3 9,4 4,7 0,4 Francie 5,7 7,9 14,9 9,3 Jižní Korea * 0,8 0,4 0,5 Čína (včetně Hong Kongu) 0,1 4,6 5,0 1,0 Brazílie 0,7 0,1 0,2 * ČR * * * * Rozvinuté země 93,7 85,1 91,3 93,0 Rozvojové země 6,3 14,9 8,7 7,0 * méně než 0,1%, # roční průměr za roky 1992-1997, upraveno podle UNCTAD (2005), tab. B.2., UNCTAD (2004). 17

Tab.2. Vývoj podílu daných zemí jako cílů FDI ve světové ekonomice v letech 1980-2003. Země původu Podíl na celosvětovém objemu FDI (%) Rok 1980 1995 # 2000 2003 USA 22,6 19,3 22,6 5,3 Spojené království 18,4 6,3 8,6 2,6 Japonsko 0,5 0,4 0,6 1,1 Německo 0,6 1,9 14,3 2,3 Francie 5,9 6,3 3,11 8,3 Jižní Korea * 0,4 0,6 0,7 Čína (včetně Hong Kongu) 1,3 12,9 7,3 11,9 Brazílie 2,3 2,1 2,3 1,8 ČR * 0,4 0,4 0,5 Rozvinuté země 84,6 60,9 80,5 65,3 Rozvojové země 15,4 39,1 19,5 34,7 * méně než 0,1%, # roční průměr za roky 1992-1997, upraveno podle UNCTAD (2005), tab. B.1., UNCTAD (2004). 3.1.2.2.Technologická změna Rozvoj globální ekonomiky byl podmíněn rozvojem technologií, které by překonaly tření času a prostoru (Dicken 1992, 103). Důsledkem technických inovací došlo k poklesu časové i finanční náročnosti dopravy i komunikace a rozvoji globálních vztahů. Iniciátory technologické změny byly TNC a vlády nejvyspělejších zemí. TNC potřebovaly efektivní a výkonné dopravní a komunikační spojení na propojení svých poboček a jejich operací po celém světě a tím získání větší efektivity a konkurenceschopnosti. Nové informační technologie ovlivnily rozvoj globalizace ve třech klíčových oblastech, kterými jsou obchod se zbožím a kapitálem, řízení TNC a zprostředkování poradenských a finančních služeb (Sýkora 2000). Největší technologické změny zaznamenaly transportní systémy zaměřené na přepravu materiálů, produktů a lidí z místa na místo, informační technologie (IT), zejména komunikační systémy, zaměřené na přemisťování informací, a zpracování informací a technologické změny produktů a procesů řízení. Nejvýznamnější změnu dopravních systémů prodělala letecká doprava (proudová letadla) osob a materiálu, lodní doprava (velké nákladní lodě) a způsob přepravy (kontejnerizace, která zjednodušila přenos dodávek a zajistila jejich větší bezpečnost). V komunikačních systémech zaznamenaly největší pokrok optická vlákna, mobilní telefony, komunikace prostřednictvím satelitů a světová počítačová síť (Internet). Hnacím motorem každé technologické změny je inovace, protože každý ekonomický produkt má určitou limitovanou délku svého života - svůj životní cyklus. V dnešní globální ekonomice dochází ke stále rychlejšímu zkracování životního cyklu výrobku. Zavádění nových výrobků a tím zkracování životaschopnosti (prodejnosti) jejich starších typů je nutností k přežití v celosvětové konkurenci. Dlouhodobý růst ekonomických společností je založen na jejich geografické expanzi nebo stálé inovaci nových produktů nebo obojího. Jednotlivé fáze životního cyklu výrobku jsou 18

pro své převládající nároky na charakteristické požadavky rozmístěny v různých ekonomických oblastech. Různá stádia životního cyklu výrobku vyžadují různé lokalizace. Prvotní fáze se soustřeďuje do oblasti vyspělých ekonomik a s postupným vývojem životního cyklu dochází k posunu geografického umístění výrobku do méně vyspělých oblastí (viz tab.3.), popř. do měst s horším postavením v globální hierarchii. V obou případech hrají hlavní roli levnější pracovní síla a náklady. Tab.3. Životní cyklus výrobku Poptávka Konkurence Technologie Kapitálová náročnost Nároky na pracovní sílu Malý počet zákazníků Málo konkurentů Rychlá změna Rostoucí počet zákazníků Vstup nových konkurentů Zpomalení změny Vrchol poptávky Odchod slabých konkurentů Pokles poptávky Stálé množství konkurentů Prudký pokles poptávky Odchod některých konkurentů Určité změny - ale jinak stabilní technologie Nízká Vysoká Vysoká Vysoká Nízká Vědci a inženýři Management Středně kvalifikovaná a nekvalifikovaná Středně kvalifikovaná a nekvalifikovaná Nekvalifikovaná Objem prodeje Stádia výrobku Prvotní rozvoj Růst Vrchol Pokles Zastaralost Upraveno podle Dicken 1992, obr. 4.7, 4.10, tab. 4.3. Technologická změna je považována za primární motor kapitalismu. Dicken (1992) považuje technologickou změnu za klíčový bod současné ekonomiky. Neinovovat znamená zemřít. Inovace umožňuje vznik nových ekonomických struktur, nové organizace a rozvržení ekonomických aktivit, nových produktů a procesů. Fordistická ekonomika byla zaměřena na produkci standardizovaných produktů v masovém měřítku určených k masové spotřebě. Tato produkce byla nahrazena tzv. flexibilní produkcí, která se netýká jen samotné produkce a organizace v továrně, ale i vztahů mezi pobočkami, zákazníky a zásobovacími firmami. Klíčovým faktorem flexibilní produkce je používání informačních technologií. Jejich pomocí lze rychle přejít od jedné části výroby k jiné bez velkých nároků na změny. Při použití flexibilní produkce lze levně vyrobit zboží i v malém množství. IT umožňují flexibilní řízení jednotlivých částí TNC, bez ohledu na jejich geografické rozšíření, oboustrannou výměnou informací. Informační technologie hrají důležitou 19