Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Rok: 2013 Hana Hladíková
Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Hana Hladíková Současná rodina - role muže a ženy Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát 2013
Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Současná rodina role muţe a ţeny zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. 31. 7. 2013 Hana Hladíková
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně-nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.
Anotace Absolventská práce,,role muţe a ţeny v současné rodině, se zabývá pohledem na moţné změny role muţe a ţeny v současné rodině s ohledem na domácí práce v pěti vybraných rodinách. Práce má šest kapitol teoretických a pět kapitol praktických. Teoretická část obsahuje základní vymezení pojmů, jako je role, gender a rozdíly v pohlavních rolích. Popisuje pojem rodina a manţelství. Zaměřuje se na cyklus rodiny, během kterého dochází k jistým změnám v rozdělení rolí muţe a ţeny. Předposlední část je zaměřená na domácí práce, rozdělení povinností mezi muţe a ţenu s ohledem na tradičně pojaté pohledy na domácí práce. Poslední část teoretické části: rodina a kariéra, popisuje, do jaké míry kariéra ovlivňuje rozdělení rolí v rodině. Praktická část pak obsahuje výsledky ze šetření v pěti vybraných rodinách, na základě provedený strukturovaných rozhovorů, který přináší jejich pohled na roli muţe a ţeny v současné rodině. Klíčové pojmy: role muže, role ženy, rodina, domácí práce
Annotation Graduate work, role of men and women in the contemporary family. Deals with looking at possible changes in the role of men and women in the family with regard to household chores in five selected families. The work consists of six theoretical chapters and five practical chapters. Theoretical section contains basic definitions such as the role of gender and sex differences in the roles. The concept of family and marriage. There is also a focus on the family cycle, during which there are some changes in the men s and women s roles. The penultimate section is devoted to housework, division of responsibilities between men and women in a view of the traditionally conceived views of housework. The last chapter of the theoretical part of the family and career, describes to extent career divides the influence of family roles. The practical part contains the results of the survey in five selected families where structured interview was conducted, bringing their view on the role of men and women in the contemporary family. Keywords: the role of man, the role of women, family, housework
Poděkování Ráda bych poděkovala všem zúčastněným rodinám, bez kterých by tato práce nemohla být kompletní.
Obsah Úvod... 10 TEORETICKÁ ČÁST... 11 1 Role... 11 1.1 Vymezení pojmu role... 11 1.2 Pohlavní role a jejích stereotypy... 13 2 Gender... 15 2.1 Co to je gender?... 15 2.2 Utváření genderové role během ţivota... 16 2.2.1 Učení se genderovým rolí od narození do mladšího školního věku... 17 2.2.2 Učení se genderovým rolím od dospívání do dospělosti... 20 3 Rodina a manţelství... 22 3.1 Vymezení pojmu rodina... 22 3.2 Vymezení pojmu manţelství... 23 4 Cyklus rodiny a role muţe a ţeny... 24 4.1 Výběr partnera a zamilovanost... 24 4.2 Sňatkový trh a vstup do manţelství... 26 4.2.1 Orientační a prokreační rodina... 28 4.2.2 Transgenerační tradice... 29 4.3 Rodina s předškolním, školním a dospívajícím dítětem... 29 4.4 Rodina ve fázi opouštěného hnízda... 32 5 Rozdělení rolí v rodině: rovnost či nerovnost pohlaví... 34 5.1 Domácí práce v rodině... 34 5.1.1 Ţenské a muţské práce v domácnosti... 37
6 Rodina a kariéra... 39 6.1 Dělení práce a péče o domácnost v různých typech ţivitelství... 40 6. 2 Pracující ţena a pracující muţ... 41 PRAKTICKÁ ČÁST... 42 7 Vymezení metody průzkumu a respondentů... 42 7.1 Vybraná metoda... 42 7.1.1Postup... 43 7.2 Respondenti... 43 8 Předpokládané hypotézy... 44 9 Vyhodnocení získaných dat... 45 9.1 Otázky a odpovědi... 45 10 Závěr průzkumu... 57 10.1 Potvrzení a vyvrácení hypotéz... 57 11 Diskuze... 60 Závěr... 61 Literatura... 64 Internetové zdroje... 67 Příloha 1: záznamový arch... 68
Úvod Pro svou absolventskou práci jsem zvolila téma: Současná rodina a role muţe a ţeny. Poloţila jsem si výzkumnou otázku: Jak se mění role muţe a ţeny během cyklu rodiny v závislosti na dělbě domácích prací ve vybraných pěti rodinách? Problém mě zajímal po celou dobu studia. Téma role muţe a ţeny v rodině je zajímavé a velmi obsáhlé, proto byla práce zaměřena jen na jeho malou část. Práce se dělí na teoretickou a praktickou část. Teoretická část obsahuje šest kapitol zaměřených na dostupné informace o této problematice. Kapitola první vymezuje pojem role obecně a dále popisuje vývoj pohlavní role. Kapitola druhá Gender, vymezuje samotný pojem gendru a utváření gendrových rolí během našeho ţivota. Třetí kapitola vymezuje pojmy rodina a manţelství. Kapitola čtvrtá popisuje cyklus rodiny a rozdělení rolí během něj, naráţí zde na změny v rolích muţe a ţeny. Následující pátá kapitola obsahuje rozdělení rolí muţe a ţeny v domácnosti. Jsou zde uvedeny pohledy muţe a ţeny na domácí práce. Kapitola šestá zmiňuje rodinu a kariéru manţelů. Praktická část má pět kapitol. Kapitola sedm vymezuje zvolenou metodu, její postup a výběr respondentů. Osmá kapitola obsahuje stanovené hypotézy. Devátá kapitola pak představuje data získaná od respondentů. V desáté kapitole je uveden závěr z průzkumu a potvrzení či vyvrácení sedmi stanovených hypotéz. Poslední jedenáctá kapitola je diskuze, která nabízí další moţnosti zkoumání role muţe a ţeny v současné rodině. Práce končí závěrečným shrnutí. 10
TEORETICKÁ ČÁST 1 Role V této kapitole vymezíme pojem role a uvedeme její druhy. Podrobněji rozebereme role muţe a ţeny v základním vymezení, zmíníme se o změnách rolí během našeho ţivota, to znamená: jaké role můţeme zastávat v rodině. Zabýváme se otázkou, kde se učíme rolím, v rodině, ve skupinách, co je ovlivňuje a jak to ovlivňuje nás, co mění naše role. 1.1 Vymezení pojmu role Z psychologického hlediska můţeme pojem role popsat jako způsob chování, který závisí na sociální pozici jedince. Je to soubor typických projevů, který se od daného jedince v určitém čase očekává. Role je závislá na pohlaví, věku, sociálním postavení a času. Role jsou jak zvnitřněné tak naučené. 1 Je to soubor naučeného sociálního chování, které pouţívá člověk pro svou roli, očekávané chování, měnící se podle aktuální role, kterou má ztvárnit. Člověk se snaţí za všech situací zachovat tak, jak předpokládá, ţe je to od něj očekáváno. (V divadle se budeme chovat jinak neţ ve vlaku.) 2 Andragogicky-slovník uvádí:,,sociální role podléhá sociální kontrole a tím i sociálním sankcím. Role v podstatě určuje: co můžeš, co bys měl, co musíš, co nesmíš. Používáno často nesprávně jako synonymum s pojmy sociální pozice nebo sociální status. Status je určité sociální postavení a role reprezentuje dynamický 1 KOHOUTEK, Rudolf. Základy sociální psychologie, s. 50 2 HAYESOVÁ, Nicky. Základy sociální psychologie, Vydání 5. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80- 7367-639-1, s. 10 11
aspekt (činnost, výkon) odpovídající tomuto statusu Role a status tedy tvoří jednotu a jsou neoddělitelné. 3 Nejčastěji rozeznáváme tři druhy rolí: základní, profesní a role ve volném čase. K základním rolím řadíme role dáné pohlavím a věkem jedince. Do profesních rolí patří profese a posty v zaměstnání. Volnočasové role pak zahrnují naše postavení mimo práci, můţeme sem zařadit i zaujetí role v politice. 4 Role jsou dvojího charakteru, dlouhodobé, například role dcery, otce a další. Tyto role jsou nejčastěji zaloţené na rodinných či příbuzenských vztazích. Druhým typem jsou role krátkodobé. Tento druh rolí je pomíjivý a během dne jich vystřídáme několik. K těmto rolím patří role cestujícího, ale i role studenta, která má také své časové rozmezí. Některé z těchto rolí, které hrajeme v rámci kaţdodenního ţivota, se postupem času zvnitřní a stávají se součástí osobnosti 5 Tím, ţe role neustále měníme, můţeme toto přecházení nazvat nasazení masky, která představuje naši momentální roli. 6 Během svého ţivota vystřídáme nespočet rolí, od syna, matky, partnera, babičky po prodavačku, úředníka či policistu. Jedna z prvních rolí, které se učíme, je muţská a ţenská. Děti se učí uţ od narození své roli od rodičů a společnosti, nejčastěji prostřednictvím her a vzorců, které udávají rozdílnost v pohlavních rolích. 7 Haeysevá uvádí: Sociální role jsou vždy reciproční odehrávají se v párech, protože svou roli vždy hrajeme ve vztahu k jiné osobě. 8 Sociální role jsou spojovány se stereotypy, vychází se z předpokladů, ţe sociálně přijatelné jednání je takové, které se řídí očekávanou interakcí mezi dvěma jedinci. Jestliţe nechce jedinec strhávat na sebe pozornost okolí, musí respektovat očekávání společnosti. Ke změně chování v roli dochází jen tehdy, kdyţ jedinec pocítí, ţe je 3 Sociální role. PALÁN, PH.D., PhDr. Zdeněk. Andromedia [online]. [cit. 2013-08-24]. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/socialni-role / 4 KOHOUTEK, Rudolf. Základy sociální psychologie. Vydání 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o, 1998. ISBN 80-7204-064-2, s. 50 5 HAYESOVÁ, Nicky. Základy sociální psychologie, Vydání 5. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80- 7367-639-1, s. 10 6 KOHOUTEK, Rudolf, s. 50 7 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj, s. 63 8 HAYESOVÁ, Nicky. Základy sociální psychologie, Vydání 5. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80- 7367-639-1, s. 10 12
třeba jeho chování přeměnit. K tomu dochází, kdyţ člověk vnitřně pocítí potřebu změny svého chování, není vázáno na vztah k blízkým osobám. 9 1.2 Pohlavní role a jejích stereotypy Pod termínem pohlavní role se nachází popis biologických rolí muţe a ţeny. Biologické role, ač se zdá, ţe musí být stejné napříč věkem, procházely vývojem, který ovlivňovala společnost. V původním smyslu slova termín označoval biologické rozdíly mezi muţem a ţenou. V pozdějších letech se ale ukázalo, ţe pohlavní role není jen soubor rozdílné stavby těla a tedy předurčení k pozicím ve společnosti. Po staletí se ve společnosti utvářely stereotypy rolí, které určovaly, jak by se měl správný muţ a správná ţena chovat. Pohlavní role, jak později vědci zjistili, ovlivňuje nejen biologická stránka, ale také psychické vlastnosti člověka, sociálně psychologické učení a také tlak kultury. Právě kulturní pohled na role vytváří především tlak na rozdělní typicky muţských a ţenských rolí v rodině a společnosti jako takové, kdy se do jisté míry předurčuje role na základě jiţ zmíněné pohlavní role. 10 Tyto stereotypní pohledy a pohlavní role se dochovaly do dnešní doby. Předurčení role muţe a ţeny v sobě nesl i soubor předpokládaných vlastností, které odlišují dané pohlaví. Ţenám byly nejčastěji přisuzovány vlastnosti jako citlivost, bezmocnost, jemnost, náladovost, poslušnost, soucitnost, ohleduplnost, vyţadující ochranu, zaměřenost na rodinu a pečlivost. Naopak muţům bylo přisuzováno: agrese, autorita, ctiţádostivost, neohroţenost, racionálnost, sebejistota, 9 MAREŠ, Petr a Tomáš POTOČNÝ. Modernizace a česká rodina. Vydání 1. Brno: Barrister a principal, 2003. ISBN 80-86598-61, s. 158 10 MAREŠ, Petr a Tomáš POTOČNÝ. Modernizace a česká rodina. Vydání 1. Brno: Barrister a principal, 2003. ISBN 80-86598-61. s. 161 13
spolehlivost a bojovnost. Právě tyto stereotypní pohledy, které jsou často vyţadovány a předpokládány, utváří samotné role. 11 Stereotypní pohled pak můţe způsobovat problémy při hledání práce či určení pozice ve společnosti. Dnešní svět se snaţí tyto zakořeněné pohledy změnit. Snaha v překonání stereotypů je patrná z předpokladů, které uvádí Karsten: Každá osoba může mít znaky jak maskulinní, tak femininní, nezávisle na svém biologickém pohlaví. Výzkumy již nepátrají po jakýchsi absolutních vlastnostech specifikovaných pro jedno nebo druhé pohlaví, nýbrž po relativních rozdílech a odstupňování osobních vlastností mužů a žen. 12 Dnes uţ není takové tabu, kdyţ muţ projeví své city veřejně, stejně tak jako ţena můţe vynikat v technických věcech. Pohlavní role procházely a stále procházejí vývojem. Přesto existovaly názory, které se měnily jen velmi pomalu. Ve společnosti bylo zachyceno rozdělní rolí muţů a ţen z jisté části stereotypně. Nejpatrnější rozdíly v rolích jsou v rodině a práci. Muţ jako ţivitel a ochránce rodiny, ţena jako matka a pečovatelka o děti a domácnost. Změny zde nastaly s rozvojem feministického hnutí, které poţadovalo zrovnoprávnění ţen nejen v pracovním procesu a politice. Dnes uţ je praxe taková, ţe do jisté míry jsou sociální rozdíly mezi ţenami a muţi smazány. 13 Téma rozvedeme více v následujících kapitolách této práce. 11 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 24 12 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 25 13 WILLI, Jürg. Psychologie lásky: Osobní rozvoj cestou partnerského vztahu. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7178-982-8, s. 51 14
2 Gender Tato kapitola pojednává všeobecně o pojmu gender, dále pak o rozdělení muţské a ţenské role během ţivotní cesty. Nastíníme vývoj a změny v rolích v rámci gendrového pohledu. 2.1 Co to je gender? Slovo samotné pochází z angličtiny, kde nese význam rod a ukazuje na rodinu v celé její šíři. V dnešní době jím označujeme rozdíly mezi muţem a ţenou. Tyto rozdíly neplynou z pohlaví v biologickém slova smyslu, ale ze společnosti, která utváří svými normami společnost. Chápání muţské a ţenské role vyplývá z kulturního, historického a sociálního kontextu. Gender je lidským výtvorem, i kdyţ jeho řád na nás působí jako něco daného a neměnného. Koncept pohledů na muţe a ţenu pak reálně utváří naše chování a postoje, rozděluje role na typicky muţské a ţenské. Postoje vţdy souvisejí s reálným časem a místem. Nastavené normy a role se mění na základě kultury a doby. Role muţské a ţenské v sobě nesou jistou nerovnoprávnost mezi pohlavími a předurčenost pro zastávání určených rolí ve společnosti. 14 Určení rolí typicky muţských a ţenských se mění, i kdyţ se často setkáme s tím, ţe některé názory na pohled role muţe a ţeny stále ve společnosti zůstávají. Genderové stereotypy jsou součástí ţivota, bývají univerzální, protoţe předpokládají, ţe charakteristiku generových předpokladů sdílí většina příslušníků stejného pohlaví. Společnost připisuje lidem určité vlastnosti, způsoby chování a vzorce vzájemného působení jedinců odlišného pohlaví. Ucelené soubory chování se 14 MAŘÍKOVÁ, Hana. Proměny současné rodiny: Rodina - gender - stratifikace. Vydání 1. Praha: Slon, 2000. ISBN 80-85850-93-1, s. 11 15
promítají do škol, zaměstnání, politiky a rodiny. Kaţdá kultura má své pohledy na otázku genderu. Společné jsou pro většinu z nich následující prvky. Generové kategorie na základě biologického pohlaví Dělba práce v rodině na základě genderu Genderové systémy stratifikace 15 Postavení muţe a ţeny ve společnosti na základě ustálených pohledů ovlivňuje i samotnou rodinu. Určitá nerovnost mezi muţem a ţenou můţe být patrná i v rozdělení rolí v rodině. Rozdělení rolí v rodině se sice stále mění, ale i tak nalezneme jisté pohledy na typické ţenské a muţské role a povinnosti v rodině. 16 Právě tyto pohledy pak utváří celý náš ţivot a odráţí se v našich rozhodnutích a výběru povolání i partnera. Více se tímto tématem budeme zaobírat v dalších kapitolách této práce. 2.2 Utváření genderové role během života Genderové role se utváří během celého ţivota člověka. O tom, jak bude daný člověk utvářen generově, rozhoduje jeho pohlaví. Zda se narodí jako muţ či ţena dává jasný pohled okolí, jak bude narozené dítě vychováno. Dítě je zabaleno do zavinovačky, které má často barvu, podle pohlaví dítěte. Chlapce zabalí do modré a dívku do růţové zavinovačky,(i kdyţ v předminulém století byl tyto barvy pouţívány přesně naopak). Na barvě samozřejmě nezáleţí, mají evokovat v okolí, ţe dívky jsou jemné a křehké, naopak chlapci silní. Utváření rozlišení muţského a ţenského pohlaví je v rámci socializace, kde uţ jsou zakořeněny některé stereotypy, které mohou přisuzovat pohlaví typickou barvu. Muţské a ţenské role jsou utvářeny uţ od 15 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vydání 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525, s. 23 16 MAŘÍKOVÁ, Hana. Proměny současné rodiny: Rodina - gender - stratifikace. Vydání 1. Praha: Slon, 2000. ISBN 80-85850-93-1, s. 11 16
narození nejen vlivem okolních lidí, ale také výběrem her, kníţek a hraček. 17 V následující podkapitole bude stručně nastíněno učení se genderovým rolím během ţivota člověka od narození do dospělosti. 2.2.1 Učení se genderovým rolí od narození do mladšího školního věku Po narození dítěte se matky jinak chovají k chlapcům a jinak k dívkám. Z výzkumů vyplývá, ţe matky se častěji budí a kontrolují chlapce neţ dívky. Je to dáno tím, ţe chlapci se častěji budí a v prvních měsících ţivota jsou náchylnější k onemocnění neţ dívky. V dalším vývoji dítěte matky více respektují samostatnost u chlapců neţ u dívek, ty mají pod větší kontrolou. Rozdíl je i ve verbální a neverbální komunikaci rodičů a dítěte. 18 Oba rodiče více stimulují v prvních šesti měsících dceru, coţ znamená více podnětů na dálku, úsměvy, slovy a zpěvem. Chlapci jsou stimulováni proximálně - dotykově, jsou více hlazeni, kolébaní a houpáni. Podobné je to i s verbální komunikací, rodiče více reagují na houkání dcery a napodobují ji. V prvním roce ţivota nelze určit ještě přesné rozdíly mezi ţenským a muţským chováním, to se začne rozlišovat aţ v pozdějším věku dítěte. 19 K rozvoji pohlavní identity dochází ve věku okolo tří aţ čtyř let, kdy dítě dokáţe říci, kdo je: chlapeček nebo holčička. Pohlavní identita probíhá ve čtyřech fázích. Naučení se, ţe existují dvě pohlaví Správné určení, ke kterému pohlaví patří, kdyţ má před sebou obrázky muţe a ţeny Umí své pohlaví zařadit jazykově: on a ona 17 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vydání 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525, s 93 18 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlavý, gender a společnost. Vydání 1. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178- 403-6, s. 132 19 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 51 17
Pochopí, ţe pohlaví je stálé a uţ se nezmění 20 Při osvojování genderové role má dítě tendenci napodobovat silnějšího rodiče. Je tedy moţné, ţe v rodině, kde má větší autoritu ţena, se syn bude situovat do její pozice, stejně tomu můţe být i naopak. Podobné přebírání rolí funguje i mezi sourozenci, mladší se snaţí být jako jeho starší sourozenec. Není to tedy mechanický proces. Dítě se chce podobat svému rodiči a podle pohlaví přijímá i role. Dívky vidí matku uklízet a pečovat, chtějí být tedy jako ona. Samy matky je v jejich počínání podporují více neţ chlapce, od kterých se tolik neočekává, ţe budou později zastávat domácí práce. 21 Důleţitou roli hrají i hračky. Dítě brzy pochopí, které hračky jsou určené pro dívku, které pro chlapce. Hračky určené starším dětem je postupně připravují na jejich roli ve společnosti a rodině. Dívky pečují o panenky, mají miniatury nádobí, ţehliček praček a kuchyněk. Jsou připravovány na roli matky a manţelky od útlého dětství. Chlapci si hrají s auty, vojáčky, superhrdiny a jsou připravováni na roli silného muţe. Pokud si děti hrají dohromady, chlapci zastávají roli ochránce či otce, zatímco dívky jsou princezny a maminky. Chlapecké i dívčí hračky jsou na trhu uváděny s jasným signálem odlišnosti pohlaví. Chlapecké hračky jsou zaměřená na dobrodruţství a hrdinství, dívčí na pečování. Jasné rozdíly jsou i ve výběru barev, jak bylo zmiňováno na začátku. Dívky jsou obklopeny růţovou a chlapci modrou. Hračky podporuji striktní rozdělení genderových rolí, kterému přispívají i sami rodiče, kteří hračky vybírají. 22 Ve věku okolo čtyř aţ pěti let rodiče dbají na to, s jakými hračkami si dítě hraje. Není problém, aby si holčičky hrály s angličáky, ale pokud si chlapeček jde hrát s panenkou, je to bráno jako něco špatného. Rozdíly se projevují i při hrách, s chlapci hraji rodiče divočejší hry, které je mají zocelit. Hry volené pro dívky jsou jemnější a dávají spíše důraz na verbální komunikaci. I kdyţ se v dnešní době rozdíly 20 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 52 21 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlavý, gender a společnost. Vydání 1. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178- 403-6, s. 133-135 22 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vydání 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525, s. 114-116 18
v raném dětství postupně stírají, nalézáme stále tyto znaky ve výchově dětí. 23 Dívky ve věku do devíti let začínají dávat přednost muţským rolím a chtějí se jich i účastnit, jejich chování je společností vnímáno jako divočejší neţ je zvykem, ale v podstatě nevadí. Pokud ale chlapci začnou tíhnout k ţenským rolí, jsou vnímáni jako zţenštilí. Otcové jsou v tomto ohledu daleko citlivější neţ matky. 24 Genderové role ovlivňují kromě rodičů také vrstevníci, společnost a literatura společně s televizí. V literatuře se děti setkávají více s muţskými hrdiny, ţenských hrdinských postav je v knihách aţ o 10% méně. Muţi v příbězích a pohádkách jsou stateční, silní a nebojácní. Obrázek ţenské postavy je pak křehký, něţný, neschopný velké činnosti. Muţská postava pak nejčastěji zachrání jemnou a něţnou popřípadě zakletou dívku. Je těţké naleznout literaturu, kde hlavní hrdinkou je nebojácná a odváţná ţena. Tento typ ţeny se objevuje aţ v literatuře pro dospívající či dospělé ţeny. 25 Do té doby se děti setkávají s jasně určenými rolemi, kdy muţi jsou hrdiny a ţeny zastávají domácí práce nebo vyčkávají zachránění. Dalo by se říci, ţe k odváţným dívkám v pohádkách patří Červená karkulka a Mařenka. V pohádkách je dán důraz na krásné dívky a chytré chlapce. Dívky jsou popisovaný často ve vedlejších rolích. Hrdina zachrání a získá princeznu i s celým královstvím. Od princezny se očekává, ţe bude krásná, milá a hodná. Jinak tomu není ani v televizních pořadech. V posledních letech se trend v rozdělování pohlavních rolích trochu mění. 26 Děti se během školních let dále setkávají s rozdělením rolí muţe a ţeny, a to nejen v učebnicích. Ve školách učí převáţně ţeny, ty předávají dětem zkušenosti a učí je novým dovednostem. Stejně tomu je i v rodině, kde převáţnou péči o děti zastává ţena. Prvních deset let ţivota dítěte je prostoupeno ţenami. Na základní škole je patrný také různý pohled na dívku a chlapce. U chlapce se předpokládá, ţe 23 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 64 24 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlavý, gender a společnost. Vydání 1. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178- 403-6, s. 135 25 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 69 26 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vydání 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525, s. 118 19
bude zvládat matematiku a jiné vědy. Dívky mají spíše upřednostněny humanitní předměty. 27 Snaha o změnu ve výchově pohlavních rolí v době dětství je stále silnější. Kvůli většímu podílu násilí u dětí. Odborníci se shodují, ţe moţný důvod je podporování malých chlapců v agresivitě a bojovnosti, dívky naopak v jemnosti a neprůbojnosti. Téma vlivu výchovy v pohlavních rolích, ale v této práci nebude řešeno. 28 2.2.2 Učení se genderovým rolím od dospívání do dospělosti Období dospívání je děleno do dvou období: pubescence (zhruba od 11 do 15 let) a adolescence (zhruba od 15 do 22 let). Období pubescence má dvě fáze. Fázi puberty, kdy dochází pohlavnímu dospívání, hlavně v objevení sekundárních pohlavních znaků. Druhá fáze je vlastní puberta, dovršení pohlavní zralosti a moţnosti reprodukce. Je to období emoční lability. Dochází k častějším konfliktům, proto je toto období někdy nazýváno obdobím bouření. Dochází k druhému období vzdoru, kdy jedinec hledá svoji identitu a vzdoruje dosud zaběhnutým věcem. Adolescence je vrchol pohlavního růstu, je to doba, kdy dochází ke změně v postavení jedince ve společnosti. Dochází k uklidnění a osvojování si získaných hodnot a postojů. 29 Obě pohlaví v této době spojuje vyrovnání se sebou samým. Pro dívky je v období dospívání důleţité budování mezilidských vztahů. Udrţují blízké vztahy s kamarádkami, s kterými si důvěrně povídají a pomáhají si navzájem. Nečeká se od nich, ţe se začnou odpoutávat od rodiny a matky. Chlapci jsou spíše zaměřeni na svoji osobu. Stahují se do ústraní a bojují s tím, ţe se od nich očekává samostatnost a 27 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vydání 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525, s. 132 28 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 77 29 LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. Vydání 2. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80-247-1284-9, s. 143-147 20
sebevědomí. Pro chlapce je to náročné období, kdy se musejí pomalu odpoutávat od své matky a vymanit se z vlivu rodiny. 30 Rozdíly mezi pohlavím jsou i v motivaci. Chlapci jsou motivováni pochvalami a úspěchy, dívky naopak neúspěchy. Dívky se učí, ţe jejich úspěch zapříčinil okolní vjem: šťastný den či lehký příklad. V tomto směru je podporuje i okolí. Pokud se jim nedaří, přikládají vinu své neschopnosti a přijímají za ně plnou odpovědnost. Dívky se vyhýbají soupeření. Chlapci se ke svému úspěchu hrdě hlásí, pokud se jim nedaří, pokládají to za vinu okolnímu vjemu nikoliv sobě. Samozřejmě můţe to být i naopak. 31 Jako pozitivní dívky vnímají uznání za jejich vnímavost a starostlivost. Matky je učí, ţe se mají starat o mladší sourozence, a připravují je na roli matek. Pokud dívky vypadnou ze své role opatrovatelky, jsou podráţděné a často vzteklé. Později si dělají výčitky a cítí se provinile. Jejich agrese se změní na smutek aţ depresi. Toto chování mohou zaznamenat u matek a přijmout ho za své. Ţenská agrese je nepřijatelná pro většinu společnosti. 32 Chlapci se orientují spíše podle otců. Nejsou tolik v depresi jako dívky. Jejich boj je v umístění se mezi muţi, hledání své pozice v dominantní skupině. Snaţí se otci ukázat, ţe je průbojný a silný. Hledají v muţích ve svém okolí své vzory. 33 V dospělosti se jedinec začíná zaměřovat na povolání a volbu partnera. Je to doba zakládání rodiny. Dříve existovaly přesně předurčené úkoly pro muţe a ţenu. I dnes můţeme tyto stereotypně určené role nalézt, existuje však snaha o nebudování přesné hranice. Je snaha o nerozdělování striktních rolí podle pohlaví. Přispěla k tomu větší účast ţen v pracovním procesu. Téma je rozvedeno ve čtvrté kapitole. 34 30 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 90 31 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 92 32 JORDAN, Judith V., Alexandra KAPLAN, Jaen BAKER MILLER a Irene STIVER. Women s Growth in connection. Vydání 1. New York: The Grilford Press, 1991. ISBN 0-89862-562-9, s. 182-184 33 Growth in connection. Vydání 1. New York: The Grilford Press, 1991. ISBN 0-89862-562-9, s. 188-189 34 KARSTEN, Harmut. Ženy - muži: Gendrové role, jejich původ a vývoj. Vydání 1. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X, s. 117-119 21
3 Rodina a manželství V této kapitole budeme mluvit o pojmu rodina a manţelství. 3.1 Vymezení pojmu rodina Pojem rodina vysvětluje, z pohledu sociologie, Anthony Giddens, ve své knize Sociologie následovně: Rodina představuje skupinu osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejíž dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí. 35 Nejuţší rodina se obecně skládá z otce, matky a jejich dětí, popřípadě z prarodičů. Mezi členy jsou velmi blízké vztahy, které ovlivňují a formují osobnosti v rodině. Tento typ rodiny označujeme pojmem nukleární rodina. Irena Sobotková uvádí ve své knize Psychologie rodiny definici rodiny podle Kramera, která zní: Rodina je skupina lidí se společnou historií, současnou realitou a budoucím očekáváním vzájemně propojených transakčních vztahů. Členové jsou často (ale, ne nutně) vázaní legitimním manželskými svazky, adopcí nebo společným uspořádáním života v určitém úseku jejich životní cesty. 36 V různých oblastech společensko-hospodářského ţivota je rodina pojímána také různě. Právnická literatura rodinu označuje jako rodinnou kolektivitu nebo základní článek společnosti. Sociologové nejčastěji uţívají pojmu sociální instituce nebo malá sociální skupina. V oblasti sociální psychologie se setkáváme s pojmem primární skupina a pedagogové označují rodinu jako výchovně socializační prvek. Ekonomové pouţívají pro rodinu výraz výrobní nebo také spotřební jednotka. V širším pojetí lze také rodinu vymezit jako systémový celek, který je schopný reprodukce svých základních podmínek. 35 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vydání 1. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4, s. 156 36 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vydání 1. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-559-8, s. 22 22
a) Rodina jako dynamický systém, který předpoklad svého vzniku (narození dítěte) mění na výsledek, který je potencionálním východiskem vzniku nového systému (nové rodiny). b) Rodina jako společenský subsystém, který zabezpečuje primárně individuální a celospolečenské zájmy a potřeby a určuje postavení rodiny v systému společenských vztahů. Ačkoliv má rodina své zdroje a svou ţivotaschopnost, je závislá na sloţitých a vyšších systémech společnosti. c) Rodina jako vymezený celek, který zajišťuje relativně bezpečný prostor, stabilitu a jistoty pro sdílení, reprodukci a produkci ţivota 37 3.2 Vymezení pojmu manželství Pojem manţelství je popisován, jako všeobecně uznaný sexuální svazek dvou dospělých lidí, kteří se po svatbě stávají i se svou vlastní rodinou příbuznými. Manţelství předpokládá zaloţení rodiny a tedy společnou ochranu a výchovu narozených nebo adoptovaných dětí. 38 37 STAŠOVÁ, L. Rodina jako výchovný a socializační činitel. In KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. Člověk prostředí výchova: K otázkám sociální pedagogik. Brno: Paido, 2001. ISBN 80 7315-004-2, s. 78 38 GIDDENS, Anthony, Sociologie. Vydání 1. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4, s. 156 23