UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI MANUÁL základních postupů jednání při kontaktu s osobami s mentální postižením Olga Krejčířová Olomouc 2007
Oponent: Mgr. Oldřich Müller, Ph.D. 1. vydání Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko, 2007 ISBN 978-80-244-1635-9 2
Obsah: Úvod..... 4 1. Mentální retardace... 5 2. Klasifikace mentální retardace 6 3. Vzdělávací zařízení a instituce 8 4. Pojmy mentální retardace... 12 5. Specifikace práce a kontaktů s uživatelem služby.. 13 Dvanáctero kontaktu s osobami s mentálním postižením..... 26 Rejstřík vybraných odborných výrazů.. 27 Použitá a doporučená literatura.... 32 3
Úvod Vážení přátelé, předkládáme vám materiál, který si klade za úkol přispět k odstranění bariér v komunikaci s osobami s mentálním postižením. Při jednání s osobami s mentálním postižením musíme mít na paměti vždy i etický rozměr definování mentálního postižení. - aktuální funkčnost musí být posuzována v souvislosti se společenským prostředím typickým pro daný věk a kulturu jedince, - brát v úvahu kulturní a jazykovou rozmanitost a individuální rozdíly v komunikaci, vnímání, pohybových možnostech a v chování, - uvědomit si, že u každého jedince se vedle omezení objevují i silné stránky, - smyslem práce s nimi a zjišťování možných limitů ve vypracování systému potřebné podpory, - s vhodnou individuální podporou dojde po určité době k celkovému zlepšení kvality života člověka s mentálním postižením. ( AAMR 2002) S vědomím výše uvedených skutečností jsme zpracovali manuál, reagující na možné problémy, se kterými s v kontaktu s osobami s mentálním postižením můžete setkat. Úvodní kapitoly manuálu jsou koncipovány jako orientace v problematice mentálního postižení především v otázkách definování, klasifikace a institucionální možnosti edukace. Specifika úskalí v kontaktech s touto skupinou je vymezena ve čtvrté kapitole a je řešena ve čtyřech okruzích: - k o m u n i k a c e - p o r o z u m ě n í - o r i e n t a c e - u č e n í. Každý okruh v sobě zahrnuje několik otázek, které si sami zcela jistě kladete při kontaktu s osobami s mentálním postižením.tyto otázky se snažíme zodpovědět a uvést i názorné příklady. Jsme si vědomi skutečnosti, že nemůžeme vyčerpat celou problematiku. Považujeme tedy materiál za otevřený s možností neustálého doplňování. Uvítáme vaši reakci a diskusi k materiálům i náměty pro jeho doplnění. Pro co nejefektivnější orientaci v textu jsme zvolili modifikovanou formu e-learnigového textu, kde jsme využili škálu ikon a upozornění. Přejeme vám mnoho zdaru při práci s textem, protože naším cílem bylo poskytnout vám pomocníka, který usnadní vaši práci. 4
1 Mentální retardace Mentální retardace je jev nesmírně složitý vzhledem k celé řadě faktorů, kterými může být determinován, proto stanovení definice je spojeno se značnými těžkostmi. Z toho důvodu existuje v současnosti v naší i světové literatuře řada definic. Nejednotnost v označení defektu vyplývá především ze zdůraznění některých hledisek a teoretických postojů autorů. Definice mentální retardace Pamatujme: Mentální retardaci je možné definovat podle nejrůznějších kritérií, ke kterým patří například :- podle etiologie (příčin), podle klinických symptomů, podle vývojových období, podle hloubky postižení, podle stupně inteligence. Druhy definice Z těchto definic vyplývá interdisciplinární charakter pohledu na mentálně postiženého a vyjadřuje určitý stupeň zaostávání duševního vývoje za tělesným, vzhledem k příčině, stupni postižení, druhu a klinické formě. Světová zdravotnická organizace (WHO) stanoví mentální retardaci jako: Pro zájemce: stav zastaveného či neúplatného vývoje, který je zvláště charakterizován narušením dovedností projevujícím se během vývojového období, přispívajících k povšední úrovni inteligence, tj. poznávacích, řečových, pohybových a sociálních schopností (Ústav zdravotnických informací a statistky, 1992). 5
2 Klasifikace mentální retardace Nezávisle na stupni mentálního postižení rozlišují mnozí odborníci dva typy: Klasifikace mentální retardace K zapamatování: a) eratický (neklidný, verzatilní), který je charakteristický neklidem, vzruch a útlum se střídají velmi rychle, nevydrží u žádné činnosti, K zapamatování b) apatický (netečný, torpidní) - u něho jsou procesy vzruchu a útlumu chorobně zpomalené, chování je tiché a klidné, někdy se vyskytují stereotypní automatické pohyby. Mezi těmito typy existuje typ nevyhraněný, kdy procesy vzruchu a útlumu jsou relativně v rovnováze, nebo jeden z nich mírně převládá. Pro zájemce: Složitost definování MR se odráží i ve složitosti klasifikačních systémů. V praxi psychiatrie bylo již od minulého století sjednoceno celosvětové dělení oligofrenie na tři základní stupně: na debilitu, imbecilitu a idiocii. Často se ale vymezení u jednotlivých autorů v oblasti teorie, ale i při užití v praxi lišilo. Tuto nejednotnost se snažila vyřešit Světová zdravotnická organizace (WHO), která roku 1968 v rámci 8. Revize Mezinárodní klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti vymezila jednotlivé stupně oligofrenie pomocí IQ. Od devadesátých let je u nás v teorii a praxi využíváno 10. Revize, která při vymezení klasifikace MR pro teorii a praxi vychází ze současně pejorativně pojímaného charakteru původních termínůa rozlišuje čtyři kategorie a kategorii jiné mentální retardace a nespecifikované mentální retardace. 10. revize WHO 6
Lehká mentální retardace IQ se pohybuje přibližně mezi 50 69 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 12 let). Patří sem: - lehká slabomyslnost (oligofrenie) - lehká mentální subnormalita Lehká Střední mentální retardace IQ dosahuje hodnot 35 49 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6-9 let). Patří sem: - střední mentální subnormalita - střední slabomyslnost (oligofrenie) Střední Těžká mentální retardace IQ se pohybuje v pásmu 20 34 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 6 let). Patří sem: - těžká mentální subnormalita - těžká slabomyslnost (oligofrenie) - idioimbecilita Těžká Hluboká mentální retardace IQ dosahuje nejvýše 20 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky). Patří sem: - těžká mentální subnormalita - hluboká slabomyslnost (oligofrenie) - idiocie. Hluboká K zapamatování: Pro psychopedy nemá vymezení IQ zas až tak klíčový význam. My se zaměřujeme na hodnocení celé řady dalších aspektů osobnosti, úroveň socializace, integraci, na to, zda jedinec selhává/neselhává ve většině sociálních situací apod. K zapamatování 7
3 Vzdělávací zařízení a instituce Od 1. 1. 2005 nabyl účinnosti Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). V souladu s ním vydává MŠMT vyhlášku č. 73/2005 Sb., která ruší vyhlášku MŠMT č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách, a nabývá účinnosti dne 17. 2. 2005. Proto budeme dále v textu využívat terminologie danou tímto zákonem a kurzívou v závorce upozorníme na dřívější název a strukturu. Zařízení a instituce Speciálněpedagogická centra (SPC) Stěžejním úkolem SPC je pravidelná a dlouhodobá práce s postiženým dítětem od nejranějšího věku až do ukončení školní docházky a s jeho rodiči, která se provádí buď ambulantně v centru, nebo ve škole či v rodině dítěte. Speciálně pedagogická centra Mateřská škola speciální Koncepce mateřských škol speciálních má svá specifika odrážející a respektující problematiku postižení i situaci rodin, kde tyto děti žijí. Z těchto důvodů je základním obsahem činnosti speciální mateřské školy její diagnostické, výchovné a sociální poslání. Mateřská škola speciální Pro zájemce: V mateřské škole speciální se pracuje podle Rámcového programu. Jeho celé znění můžete nalést na internetových stánkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (www.msmt.cz) a Výzkumného ústavu pedagogického (www.vuppraha.cz). Zároveň je zveřejněn ve Věstníku MŠMT (sešit 5, květen 2001) a v publikaci Vedení mateřské školy (Raabe, s.r.o., Praha 2001) 8
Základní škola praktická (Zvláštní škola dříve) Výchovný a vzdělávací proces se přizpůsobuje úrovni psychofyzického rozvoje žáků. Vzhledem ke značné variabilitě jejich schopností a dosažené úrovně vědomostí, dovedností a návyků je nezbytné uplatňovat při jejich vzdělávání individuální přístup, odpovídající jejich vývojovým a osobnostním zvláštnostem. Základní škola praktická Pamatujme: Z požadavku integrace dětí mentálně retardovaných vyplývá, že tyto mají být všude, kde je to možné, vychovávány spolu se svými nepostiženými vrstevníky. Pamatuj Výjimku tvoří pouze proces jejich vzdělávání, který probíhá odlišně od procesu vzdělávání ostatních žáků, a proto vyžaduje speciální učební metody, vhodný výběr učiva a individuální přístup učitele, podmíněný snížením počtu žáků ve třídě.tyto požadavky je v rámci početné třídy běžné školy velmi obtížné splnit. Navíc děti s mentální retardací zpravidla trpí poruchami koncentrace pozornosti a poruchou adaptačních schopností, což jejich výuku v běžných třídách velmi ztěžuje. Zato při mimoškolních činnostech, při hrách, sportu a různých druzích zájmových aktivit je velmi prospěšné umožnit postiženým dětem kontakt s dětmi nepostiženými. Pamatujme: I pro nepostižené děti bývá přínosem, mají-li možnost kontaktu se svými vrstevníky s různými druhy postižení. Pamatuj ZŠ praktické jsou členěny na dva stupně: I. stupeň : 1. 5. ročník II. stupeň : 6. 9. ročník (Zvláštní školy byly vnitřně členěny na tři stupně - nižší stupeň tvoříl 1. 3. ročník, - střední stupeň 4. 6. ročník, - vyšší stupeň 6. 9. ročník.) 9
Základní škola speciální (pomocná škola dříve)) Vzdělávání je desetileté a je také strukturálně děleno do dvou stupňů: I. stupeň : 1. 6. ročník II. stupeň : 7. 10. ročník (Pomocná škola byla dělena do čtyř stupňů: nižší 3 roky střední 3 roky vyšší 2 roky pracovní 2 roky.) Základní škola speciální Přípravný stupeň Ten je koncipován pro žáky, kteří by vzhledem k těžšímu stupni mentální retardace, případně zdravotním a sociálním důvodům nebyli schopni prospívat na nižším stupni, ale u nichž jsou patrné určité předpoklady rozvoje rozumových schopností, které by jim perspektivně mohly umožnit absolvovat základní školu speciální nebo alespoň její část. Přípravný stupeň Rehabilitační třídy V rehabilitačních třídách školy se vzdělávají žáci s tak závažným mentálním postižením, které jim znemožňuje vzdělávání na úrovni ZŠ praktická a ZŠ speciální, ale umožňuje jim, aby si v přizpůsobených podmínkách a za odborného speciálně pedagogického vedení osvojovali některé elementární vědomosti, dovednosti a návyky, jež jim umožní získat alespoň určitou míru soběstačnosti, pomohou jim najít některou vhodnou formu komunikace s okolím a budou napomáhat rozvoji jejich motoriky. Rehabilitační třídy pomocné školy by měly umožnit žákům s těžkým mentálním postižením, případně žákům s více vadami, uplatnit jejich ústavou garantované právo na vzdělání a realizovat jejich rozvojový tělesný i duševní potenciál. Rehabilitační třídy 10
K zamyšlení: To, že je dítě vzděláváno ve speciálním typu zařízení, by nemělo omezovat kontakt s intaktní populací při mimoškolních činnostech, při hrách, sportu a různých druzích zájmových aktivit. K zamyšlení Profesní příprava Profesní příprava K zamyšlení: Absolvent výše uvedených typů škol má možnost se připravovat na jakékoliv střední škole pokud vyhoví podmínkám přijetí a požadavkům školy. K zamyšlení Specifická profesní příprava je zajištěna na: - Odborném učilišti - je dvouleté a tříleté - Praktické škole - je jednoletá a dvouletá Ústavy sociální péče K zamyšlení: Ústavy sociální péče jsou podle vyhlášky č. 182/1998 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, určeny pro občany postižené mentálním postižením těžšího stupně a pro občany postižené vedle mentálního postižení těžšího stupně též tělesnou nebo smyslovou vadou, kteří potřebují ústavní péči. Občané s mentálním postižením lehčího stupně mohou být do ústavu přijati jen tehdy, jestliže nezbytně potřebují ústavní péči. Ústavy sociální péče K zamyšlení Pro mentálně postižené se zřizují ústavy s denním, týdenním a celoročním pobytem. Denní ústavy (stacionáře) pečují o děti, mládež i dospělé v době, kdy jsou jejich rodiče v zaměstnání. V péči o dospělé tato zařízení suplují činnost chráněných pracovišť, kam by dospělí lidé s mentálním postižením měli docházet. Týdenní zařízení představují určitý kompromis mezi domácí a ústavní péčí a pro rodiny mentálně postižených dětí představují velkou pomoc. Druhy ÚSP 11
K zamyšlení: Světové trendy v péči o lidi s mentálním postižením přinášejí odklon od institucionální péče poskytované ve velkých zařízeních a směřují k humánnějším formám péče zajišťované v zařízeních rodinného typu, v chráněných bytech, ve společných bytech pro několik uživatelů nebo za pomoci osobních asistentů v integrovaném bydlení v běžné městské zástavbě. K zamyšlení Podle zákona č. 100/1998 Sb. O sociálním zabezpečení se v ústavech sociální péče pro mentálně postižené poskytuje zejména bydlení, zaopatření, zdravotní péče, rehabilitace, kulturní a rekreační péče, v případě potřeby osobní vybavení a umožňuje se s přihlédnutím ke stupni postižení též přiměřené pracovní uplatnění. V ústavech pro děti a mládež se má poskytovat též výchova a vzdělávání. Pamatujme: Ústavy sociální péče mají dosud v péči o lidi s mentálním postižením ničím nezastupitelné poslání a plní úkoly, na jejichž plnění není v současné době připravena žádná jiná instituce ani žádný jiný subjekt. Pamatuj 4 Projevy mentální retardace Mentální postižení se projevuje: - Zvýšenou závislostí na rodičích a druhých lidech, - infantilností osobnosti, - zvýšenou pohotovostí k úzkosti, k neurotickým dětským reakcím a pasivitě chování, - konformností se skupinou, - sugestibilitou a rigiditou chování, - nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji svého já, - v opožděném psychosexuálním vývoji, - v nerovnováze aspirací a výkonů, - ve zvýšené potřebě uspokojení a jistoty, - poruchami v meziosobních vztazích a komunikaci, Projevy mentální retardace 12
- sníženou přizpůsobivostí k sociálním a školním požadavkům, - impulzivností, hyperaktivitou nebo celkovou zpomaleností chování, - citovou vzrušivostí a labilitou nálad, - poruchami poznávacích procesů, primitivností a konkrétností úsudků, ulpíváním na detailech, sníženou mechanickou a logickou pamětí, - poruchami vizuomotoriky a pohybové koordinace. K zapamatování : Dříve bylo podle možnosti vzdělávání prováděno dělení jedinců na vzdělavatelné a nevzdělavatelné apod. Tyto termíny by se v současnosti ve slovníku pracovníka s osobami s mentálním postižením neměly vůbec objevovat. Stejně tak ani nelze rozlišit hranici možnosti jen výchovy a jen vzdělávání. Pamatuj 5 Specifika práce a kontaktů s uživatelem služeb Mentální postižení je charakterizováno výraznými omezeními v intelektových funkcích, v adaptačním chování. Projevuje se v nedostatečné a snížené schopnosti myslet v abstraktních pojmech a orientovat se v sociálních a praktických adaptačních dovednostech. Uvedené faktory musíme při jednání s osobami s mentálním postižením neustále respektovat a uvědomit si, že právě ony jsou mnohdy spouštěcím mechanismem porozumění nebo odmítnutí. 13
Otázka: Jaké pojmy nemůžeme při komunikaci používat? - Jednoznačně se vyvarujme abstraktním pojmům. - Buďme vždy konkrétní a uvádějme jednoduché příklady. - Nebudeme se ptát: Jak se Vám daří?, ale zeptáme se Jste dnes veselý nebo smutný? - Používejme krátká slova, krátké jednoduché věty se srozumitelným obsahem. - Nemůžeme použít větu: Pro vyřízení k přihlášení k trvalému pobytu musíte nejdříve vyplnit nezbytně nutné formuláře, které si vyzvednete na podatelně, když budou vyplněné, tak je donesete na příslušné oddělení, kde s Vámi sepíší protokol, který bude významný pro Vaši evidenci... Takové sdělení musíme rozložit do několika vět, oddělit jednotlivé úkony v přesných instrukcích. Pokud je to možné, zavedeme klienta na příslušné oddělení nebo mu tiskopisy doneseme osobně. Otázka: Rozumí osoby s mentálním postižením cizím slovům? - Cizí slova nepoužívejme. Osoba s mentálním postižením vám nebude rozumět. - Vyhýbejme se také zkratkám. Běžně užívaným zkratkám osoby s mentálním postižením nerozumí, neumí je dešifrovat. - V tom smyslu nebudeme používat ani žargon, ani hantýrku ve snaze být familiérní. - Nelze poslat osobu na UP (myslíme tím úřad práce), ale ani na pracák. Komunikace Komunikace 14
Otázka: Jaké musíme zvolit tempo řeči? - Mluvme pomalu, ale vždy mějme na paměti, aby náš projev byl přirozený. - Nesmíme přílišným tempem zahltit toho, s kým mluvíme. - Základním požadavkem v komunikaci je trpělivost!!!! - U osob s mentálním postižením se často objevují vady řeči, dopřejme jim čas na odpověď. - Snažme se pochopit jeho vyjádření i pomocí alternativních způsobů dorozumívání. - Nebojme se pomalé tempo doplnit výraznou gestikulací!!!! Otázka: Je člověk s mentálním postižením vždy ochoten s Vámi komunikovat? - Udržujte se svým partnerem oční kontakt, ale též mu umožněte kontakt přerušit. - Buďte k sobě vždy vzájemně natočeni tím dáváte najevo svůj zájem a připravenost ke kontaktu!!!! - Musíte dát vždy najevo, že osobu s mentálním postižením vnímáte a že přijímáte její sdělení. - Ochota jeho komunikace je úměrně závislá na míře vašeho vnímání. - Není možné např. psát údaje a i třeba v dobré víře se zeptat na přání klienta bez očního kontaktu ( např. slovy: já Vás poslouchám ). - Velmi vhodným začátkem pro jednání je podání ruky. Tímto gestem komunikaci zahájíte a zároveň upevníte důvěru klienta k Vám. Komunikace Komunikace 15
Otázka: Jak reaguje osoba s mentálním postižením na nonverbální komunikaci? - Mimika a řeč těla jsou velmi důležitým doprovodným prvkem komunikace s osobou s mentálním postižením. - Nabídněme vždy místo k sezení. Osoby s mentálním postižením mají mnohdy i somatické obtíže a vsedě se jim lépe komunikuje a jsou schopni se také lépe vyjadřovat. - Vaše gestikulace však nesmí být příliš okázalá a nesmí mít v sobě prvky podcenění osoby s mentálním postižením!!!! Komunikace Otázka: Jak budeme osobu s mentálním postižením oslovovat? - Vždy, když budeme dospělou osobu s mentálním postižením oslovovat vykejte jí!!!! - Dospělý člověk s mentálním postižením má jiné možnosti v porozumění. Neznamená to ale, že není dospělý. - Používejme řeč dospělých, nikdy nepoužívejme zdrobněliny v jeho oslovení. Ani vám by nebylo příjemné, kdyby vás na úřadech oslovovali zdrobnělinou křestního jména. - Přílišná familiárnost v komunikaci také není na místě. I vy byste k takovému jednání přistupovali s rozpaky. - Nemluvte moc nahlas, jestli je osoba mentálně postižená, neznamená to, že špatně slyší. - Zbytečně dlouho nevysvětlujte problém nebo ho zbytečně několikrát neopakujte. - Vysvětlovat něco polopatisticky může mít také nežádoucí efekt. Komunikace Pamatujte 16
Otázka: Jsou osoby s mentálním postižením vždy schopné vyjádřit se graficky? - Pokud se jedná o osoby s lehkým mentálním postižením, nedělá jim písemné vyjádření problémy. - Musíme respektovat nejistotu a pomalé tempo. - Nikdy se nesmíme pozastavovat nad případnými gramatickými nedostatky. - Musíme být připraveni i na skutečnost, že se osoby s mentálním postižením neorientují v psaném textu a ani psaný text nejsou schopni realizovat. V tomto případě pokud bude nutné písemné vyjádření, musíme každý případ řešit individuálně. Buď s textem pomůžeme nebo využijeme asistenta!!! Otázka: Jak se správně vyjadřovat o lidech s mentálním postižením? Prioritou je vždy vyjádření respektu k člověku a podpora principu partnerství. Hovoříme vždy o lidech s mentálním postižením, ne mentálně postižený jedinec (naprosto odporuje humanistickým přístupům používat termíny daun, mongol!!!! V zahraničí převládá v označení osob s mentálním postižením trend: lidé s problémy v učení. Takové vyjádření ukazuje na nejčastější obtíže a naznačuje směr pomoci. - mentální postižení je stavem znevýhodnění, jako výsledku interakce jedince s vnějším prostředím, - není to nemoc a nedá se léčit. Porozumění Porozumění 17
Otázka: Jsou osoby s mentálním postižením způsobilé k právním úkonům? Porozumění Ano, jsou. Nezpůsobilost určuje rozhodnutí soudu. Můžeme ovšem s nimi probírat každý problém, který přednesou, i když jsou k právním úkonům nezpůsobilé. Musíme však respektovat jejich možnosti při pochopení řešení jejich problému nebo vznesených požadavků. Tyto možnosti se odvíjejí především od specifiky jejich poznávacích procesů. Otázka: Jak zjistíme, že nám osoba s mentálním postižením rozumí? Při komunikaci si neustále musíme ověřovat, zda nám člověk s mentálním postižením rozumí, zda souhlasí s tím co říkáte, či nikoli. Řešením problému je otázka: Rozumíte?, Je to jasné?, Potřebujete vysvětlit problém ještě jednou? atd. Jednoznačně pomáhá i shrnutí toho, co ten druhý řekl. Dívejte se na sebe, sledujte zda ten druhý souhlasně přikyvuje, vy také dávejte najevo souhlas s porozuměním pomocí mimiky.ukazujete tím svůj zájem o vzájemné porozumění. Mluvte vždy o jednom tématu, myšlence. Teprve až se přesvědčíte, že vám partner rozuměl, přejděte k myšlence další!!!! Otázka: Porozumí osoba s mentálním postižením vždy psanému textu? - Musíme předpokládat, že s porozuměním má vždy problémy, i tehdy, když umí psát a číst. - Proto nemůžeme nikdy předložit text se slovy: Pročtěte si to a vyplňte. U těch, kteří umí číst, těm můžete text předložit, ale se zvýrazněnými pasážemi na které je nutné reagovat, ale Porozumění Porozumění 18
musíte instrukci vždy slovně doplnit, případně se zeptat na porozumění. Jinak se může stát, že odpovědi budou spekulativní. - Tomu, kdo číst neumí, tomu musíme text vysvětlit a měli bychom (pokud není jiné řešení) text přečíst, případně stručně objasnit. Otázka: Co dělat,když Vy nerozumíte sdělení osoby s mentálním postižením? Primární zásadou je v tomto případě hledat všechny cesty k porozumění. Ptát se, použít nonverbální komunikaci, využívat obrazový materiál. Nikdy nezvyšujte hlas, je to nedůstojné každého jednání!!! - Pravidelně si ověřujte kontrolními otázkami, že jste správně porozuměli. - Mějte na paměti, že osoba s mentálním postižením přišla za vámi s důvěrou a vírou, že jí porozumíte. Člověk s mentálním postižením si neuvědomuje, že mu nemusíte rozumět!!!! - Je až krajním řešením odkázat klienta na jinou dobu jednání a podmínit toto jednání účastí asistenta. Porozumění Otázka: Mají osoby s mentálním postižením problémy v orientaci v novém prostředí? Je samozřejmé, že mají. Uvědomme si, že i my se v nám cizím prostředí obtížně orientujeme, a zamysleme se, jak často se musíme zeptat, než nalezneme to správné pracoviště. - První překážkou může být informace v recepci. Nelze dát informaci: Půjdete do třetího poschodí budovy C III, zabočíte vpravo, potom vlevo a třetí kancelář je č. 538,nebo ve druhém poschodí půjdete po šipkách na odbor ten a ten a do dveří č. 215 k paní té a té. Orientace 19
- Takové informace nemůžeme dávat ani po svém osobním jednání. - Osoba s mentálním postižením má problémy ve směrové orientaci,obtížně se orientuje v číslicích (pokud jde o římské číslice nemusí je vůbec znát). - (Pokud bude bez asistenta) Dovést osobu s mentálním postižením na určené místo, ten, s kým bude jednáno, by měl být z recepce informován a ten si klienta vyzvedne. - Pokud osoba s mentálním postižením najde správnou kancelář, stává se často, že má obavy do kanceláře vstoupit. Zůstává na chodbě nebo v čekárně, nechává se předbíhat ostatními klienty. Známe i situace, že do kanceláře vůbec nevstoupí a po určité době odchází domů. Řešením je kontrola a pokud víme, že klient jde za námi, měli bychom ho sami vyzvat ke vstupu!!!! Otázka: Jak se lidé s mentálním postižením orientují v tištěných návodech? Nemůžeme předpokládat, i když umí číst, že správně pochopí logičnost jednotlivých postupů. Je to způsobeno jejich nedostatečnou schopností v plánování pracovních činností a postupů a v deficitu logického myšlení. - Nepředpokládejme, že budou umět obsluhovat terminály na pořadí. Pokud se jim podaří vytisknout lístek s číslem, nemusí být adekvátní avizované službě. Musíme být v tomto případě tolerantní. - Problémem bude i návěstí vstupte, čekejte atd. - Stejně tak nemusí i okamžitě reagovat na návěstí s číslicí pořadí. - Buďme trpěliví, kontrolujme a zahrňme do práce s osobami s mentálním postižení zásadu individuálního přístupu. Orientace 20
Otázka: Jakou překážkou může být pro ně výtah? - Musíme si uvědomit, že použití výtahu může být pro osobu s mentálním postižením PASTÍ, ze které není úniku. Klaustrofobní pocity, které s v nich ve výtahu promítají, mohou být brzdou k dalšímu jednání. - Mnohdy nejsou schopni pochopit instrukce k obsluze výtahu. - Protože mají problémy v orientaci, může být instrukce - nahorudolů - i závažným problémem. - Nikdy nepředpokládejme, že osoba mentálním postižením použije výtah, když ji pošleme z prvního poschodí do poschodí např. pátého. - Je také chybou, když budeme předpokládat, že ohlášená osoba z recepce za námi přijede do šestého poschodí výtahem. Pokud zvolí schodiště, dostaví se člověk na jednání unavený a nebude ochoten s námi spolupracovat!!!! - Je buď v doprovodu z recepce nebo sami zajistíme doprovod osobní účastí. Stává se ale, že osoba s mentálním postižením nechce výtah použít a vůbec se nedostaví a odchází z úřadu. Orientace Otázka: Je vždy nutný doprovod asistenta? Je bezesporu výhodné, když osobu s mentálním postižením doprovází asistent nebo jiný doprovod. Pokud tomu tak je, na průvodce se obracejte jen, je-li to bezpodmínečně nutné. Asistent samozřejmě pomůže eliminovat problémy v orientaci a v komunikaci. Pamatujme ale, že vždy i v přítomnosti asistenta budeme člověka s postižením oslovovat přímo a jako prvního.!!!! Přítomnost asistenta není vždy nutná a nemůžeme na ni spoléhat. Orientace 21
Otázka: Jaká je míra existence závislosti na druhých lidech u osob s mentálním postižením? Při každém kontaktu s osobou s mentálním postižením si musíme uvědomovat existenci jejich závislosti na druhých lidech. Míra závislosti je úměrná celé řadě faktorů, které jsou pro nás obtížně odhalitelné. Proto musíme být trpěliví a ohleduplní. Musíme si uvědomovat, že jejich jednání je zákonitě podmíněno právě tím, že jsou mentálně postižení!!!! - Vaše jednání by mělo vyznít jako příležitost k setkání s příjemnými lidmi. - Nemůžeme ale tento příjemný pocit posilovat dětskými posilami (samolepky, bonbóny atd.), které jsou často používány i u dospělých osob s mentálním postižením v domnění, že tato osoba má ráda jenom dětské věci!!! - Dospělý člověk se chová jako dítě tehdy, pokud je posilován za to, že se jako dítě chová. Když budeme člověka posilovat za dospělé chování, začne se tak i chovat!!! Učení Otázka: Jsou lidé s mentálním postižením sugestibilní? - Jsou zpravidla velmi sugestibilní. - Často nekriticky přejímají myšlenky druhých. - Sugestibilními otázkami je možné velmi snadno člověka s mentálním postižením manipulovat a ovlivňovat ho. Např. místo Nechcete počkat a sednout si tam do křesla, ve kterém jste se cítil pohodlně? se můžete zeptat Počkáte v čekárně, prosím? - Je ochoten jednat vůlí někoho jiného!!! - Nikdy nesmíme této skutečnosti využít Učení 22
Otázka: Je vhodné poskytnout materiály k vyplnění osobám s mentálním postižením domů? - Pokud nejsou materiály podmíněny zákonnými opatřeními s jejich nakládáním mimo úřad, měli bychom umožnit jejich vyplnění doma, především v případě, kdy klient bude avizovat osobu, která mu pomůže s vyplněním. - Musíme ale individuálně posoudit, zda bude odklad ve vyplnění efektivní, zda by naše podpora a pomoc na místě nebyla výhodnější. Učení Otázka: Jaká by měla být vaše reakce na případnou (podle vašeho uvážení) nevhodnost oblečení? Úprava zevnějšku patří ke specifickým formách neverbální komunikace. Oblečení člověka, čistota a upravenost celkového vzhledu tvoří užší okruh informací, ze kterých se dá mnohdy vyčíst i snaha patřit k určité skupině nebo prezentovat svým zevnějškem vlastní postavení. Moderní značkové oblečení nebo staré, obnošené oblečení je dokladem příslušnosti k určité skupině. Jedni se snaží být konformní, druzí za každou cenu odlišní. - Přijít v pracovním oblečení není často výrazem neúcty k jednání, ale výrazem vlastního statusu: člověk práce. - Vyjadřovat se k zevnějšku a oblečení člověka s mentálním postižením vyžaduje velkou opatrnost a takt.!!! - Mějme na paměti, že při setkání s lidmi s postižením se často setkáváme s lidmi v životní krizi nebo nouzi. - Předčasné posuzování člověka prostřednictvím zevnějšku a přiřazení určitého sociálního statusu by mohlo hned na začátku vytvořit bariéru v další komunikaci. Učení 23
Otázka: Kdo jsou to sebeobhájci a jak jich můžeme využít v kontaktu lidmi s s mentálním postižením? Jsou to zpravidla lidé s mentálním postižením, kteří se snaží i v České republice prosazovat své zájmy a názory. - Termín sebeobhajování je volným překladem anglického self-advocacy. - Sebeobhájce se učí hovořit sám za sebe, stát si za svými právy. Ve skupině se snaží hledat řešení problémů. Učí se rozhodovat, učí se nést zodpovědnost. - Sebeobhajování je proces, kde jedinec nebo skupina jedinců se znevýhodněním, hovoří nebo jednají svým jménem nebo ve jménu podobně znevýhodněných jedinců. Shrnutí všech problémových otázek a odpovědí na ně vyjadřují základní východiska Kréda pro podporu lidí se zdravotním postižením. Učení - Nepovažujte mé postižení za problém. Uznejte, že mé postižení je atribut. - Nepovažujte mé postižení za nedostatek. Jste to vy, kdo mě považujete za odlišného a bezmocného. - Nesnažte se mě opravit, protože nejsem pokažený. Podpořte mě, i já mohu přispět společnosti vlastním způsobem. - Nevnímejte mě jako pacienta. Jsem váš spoluobčan. - Považujte mě za svého souseda. Pamatujte si, že nikdo z nás nedokáže být úplně soběstačný. - Nesnažte se měnit moje jednání. Pokuste se mě poslouchat. - To, co označujete jako nevhodné, je možná můj pokus komunikovat s vámi způsobem, který dokáži. - Nesnažte se mě měnit, nemáte na to právo. Pomozte mně naučit se tomu, co chci vědět. - Neskrývejte svoji nejistotu za profesionální odstup. 24
Buďte člověkem,který poslouchá a nezbavte mě zápasu ve snaze všechno mně ulehčit. - Nezkoušejte na mě teorie a strategie. - Nesnažte se mě ovládat. Jako člověk mám právo na vlastní rozhodnutí. - Nepoučujte mě, abych byl pokorný a poslušný. Potřebuji mít pocit, že mám právo říci NE, když se chci bránit. Nebuďte vůči mě dobročinní. - Buďte mým spojencem proti těm, kteří mě využívají. - Nesnažte se stát mým přítelem. Snažte se mě poznat. Teprve potom se můžeme stát přáteli. - Nepomáhejte mně, i když vám to dělá dobře. Ptejte se mě, zda pomoc potřebuji. Dovolte mně, ukázat vám, jak mně můžete pomoci. Neobdivujte mě. Přání žít plným životem nevyžaduje obdiv. - Respektujte mě, protože respekt předpokládá rovnoprávnost. - Nepracujte za mě, pracujte se mnou. ( Kunc a Van der Klift, 1995) 25