29 3.1 JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE (ČJ) Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve vzdělávacím procesu, neboť dobré jazykové vzdělání a jazyková kultura patří k podstatným znakům všeobecné kulturnosti a vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazykové vyučování vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožní správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat a prosazovat výsledky svého poznávání a prezentovat se jako osobnost. Dovednosti získané ve výuce českého jazyka a literatury jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důležité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Jazykové vyučování vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Osvojení a užívání českého jazyka v jeho mluvené i písemné podobě otevírá cestu k poznání a pochopení přírodních a společenských skutečností a duchovního bohatství minulosti i dneška. Vytváří se tak předpoklady k úspěšnému dorozumívání s lidmi tím, že učí interpretovat jejich vyjádření a reagovat na ně, učí však také porozumět sám sobě, své roli v různých komunikačních situacích, nalézt vlastní místo mezi vrstevníky i ve společnosti. Vede k formování hodnotové orientace a k citlivému a esteticky účinnému vnímání okolního světa i sebe sama. V komunikační a slohové výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná), číst s porozuměním, kultivovaně psát a mluvit a rozhodovat se na základě přečteného i vnímaného textu. Žáci se učí výstižně formulovat a sdělovat své myšlenky, prožitky a pocity, rozumět různým typům textů, jež se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni, analyzovat je a kriticky posuzovat jejich obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat a hodnotit také formální stránku textů a jejich výstavbu. V jazykové výchově žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka a k poznávání a rozlišování jeho dalších forem. Při rozvíjení potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy a jejich shody a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek apod. a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzděláváíní stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání. 29
30 V literární výchově žáci poznávají prostřednictvím vhodné četby základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora i formulovat vlastní názory o přečteném díle. Učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu. Žáci dospívají k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, životní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní život. Verbální i neverbální komunikace se může vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy, zařazené v RVP jako neobligatorní obor vzdělávací oblasti Umění a kultura, který škola využije podle svých podmínek (vhodná učebna, aprobovaný pedagog). Vedle rozvoje komunikativních dovedností podporuje dramatická výchova významně i osobnostní a sociální rozvoj žáků. Využívá jejich schopností jednat v navozených situacích obdobně jako ve skutečných. Učí žáky orientovat se v nich, hledat vhodná řešení, lépe projevovat své city a chápat myšlenky a názory jiných lidí. Cizí jazyk přispívá k chápání a objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Poskytuje živý jazykový základ a předpoklady pro komunikaci žáků v rámci integrované Evropy a světa. Osvojování cizího jazyka pomáhá snižovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení mobility jednotlivců jak v jejich osobním životě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním uplatnění. Umožňuje poznávat odlišnosti ve způsobu života lidí jiných zemí i jejich odlišné kulturní tradice a prohlubuje uvědomění si závažnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance a vytváří podmínky pro spolupráci škol na mezinárodních projektech. Požadavky na vzdělávání v cizím jazyce formulované v RVP (ŠVP) vycházejí ze Společného evropského referenčního rámce pro výuku, studium a hodnocení cizích jazyků. Tento dokument popisuje různé úrovně ovládání cizího jazyka a spolu s tím vymezuje i cílové kompetence jazykové výuky, a to jak kompetence komunikativní (lingvistické, sociolingvistické, pragmatické), tak kompetence všeobecné (předpokládající znalost sociokulturního prostředí a reálií zemí, ve kterých se studovaným jazykem hovoří). Úspěšnost jazykové výchovy jako celku je závislá nejen na výsledcích vzdělávání v jazyce mateřském a cizích jazycích, ale závisí i na tom, do jaké míry se jazyková kultura žáků stane předmětem zájmu i všech ostatních oblastí základního vzdělávání. 30
31 Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané oblasti směřuje k: vnímání a postupném osvojování jazyka jako bohatého mnohotvárného prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření svých potřeb i prožitků a sdělování postojů a názorů; zvládnutí běžných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí; chápání jazyka jako svébytného historického jevu, v němž se odráží historický a kulturní vývoj národa; vytváření prostoru pro samostatné získávání informací z různých zdrojů, zvládnutí práce a jazykovými a literárními prameny a texty různého zaměření a pro všestranné využití získaných informací. Očekávané kompetence vzdělávací oblasti (OKVO) Na konci základního vzdělávání žák: 1. porozumí čtenému i slyšenému textu, orientuje se v jeho struktuře a vhodně na text reaguje; 2. vytváří v mluvené i písemné formě srozumitelné a souvislé projevy odpovídající dané komunikační situaci; 3. komunikuje pohotově a přiměřeně v běžných komunikačních situacích, které umí sám i vyvolat, respektuje základní pravidla společenského styku dané jazykové a kulturní oblasti; 4. vyhledá a ověří potřebné informace v literatuře, slovnících, encyklopediích, v katalogu knihoven, na CD-Romu a internetu; dovede je zpracovat a využít k dalšímu sebevzdělávání; 5. vnímá slyšené nebo čtené texty jako zdroje estetických prožitků; 6. chápe jazyk jako důležitý sjednocující činitel národního společenství a kontinuity kultury národa a uvědomuje si potřebu péče o něj. 31
32 3.1.1 ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Cílové zaměření oboru vzdělávací oblasti Vzdělávání v oboru český jazyk a literatura směřuje k : ovládnutí základních jazykových jevů pro dorozumívání v ústní i písemné podobě; osvojování a rozvíjení čtenářských schopností; rozvíjení kultivovaného písemného i ústního projevu; osvojování souvislého, plynulého a srozumitelného vyjadřování podle komunikačního záměru mluvčího a typu komunikační situace; osvojení pravidel pro vytváření psaných textů podle komunikačního záměru a jejich využívání v praxi ; porozumění různým druhům psaných i mluvených jazykových projevů, poznání záměru autora, hlavní myšlenky; porozumění různým druhům textů věcné i odborné povahy, včetně orientace v tabulkách, grafech apod.; posuzování vhodnosti a působivosti stylistických prostředků v uměleckém textu; vnímání literatury jako specifického zdroje poznání a prožitků; využívání různých zdrojů informací ( slovníky, encyklopedie, katalogy, bibliografie, internet) pro rozšiřování znalostí a dovedností potřebných k dalšímu vzdělávání a sebevzdělávání. Očekávané kompetence oboru vzdělávací oblasti (OKO) Na konci 1. a 2. období základního vzdělávání žák : 1. čte plynule, s porozuměním, nahlas a potichu přiměřeně náročné texty ; 2. rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova; 3. rozumí přiměřeně složitému sdělení, zapamatuje si jeho smysl a podstatná fakta reprodukuje; 4. zvládá vyjadřování v běžných komunikačních situacích, účinně a kultivovaně se dorozumívá ve škole i mimo školu; 5. v mluveném projevu používá podle komunikačního záměru náležitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo; uvědomuje si potřebu spisovné výslovnosti ve veřejném projevu; 6. odliší v textu podstatné a okrajové informace, posoudí úplnost a neúplnost sdělení; 32
7. osvojuje si základní normy písemného vyjadřování, zvládá jednoduchou grafickou úpravu textu; 8. rozpozná jednoduché případy manipulativní komunikace; 9. postupně zvládá základní principy lexikálního pravopisu slov českých a nejfrekventovanějších slov přejatých a základy syntaktického pravopisu (shoda přísudku s podmětem); 10. porovnává významy slov, hledá a poznává slova příbuzná; 11. třídí plnovýznamová slova podle zobecněného významu a podle slovních druhů ; 12. rozlišuje věty jednoduché i souvětí, určuje věty podle funkce (postoje mluvčího); 13. odliší literární text od věcného; rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších; 14. přednáší zpaměti literární texty přiměřeného věku; 15. využívá literární text jako zdroj informací a prožitků; 16. jednoduše a výstižně charakterizuje hlavní žánry dětské literatury; 17. při jednoduché analýze literárních textů používá elementární literární pojmy; 18. vyjádří své pocity z přečteného textu a názory o něm; 19. podle svých schopností volně reprodukuje text, případně tvoří vlastní literární text na dané téma. 33 Učivo (U) 1 Komunikační a slohová výchova 1.1 čtení praktické (pozorné, přiměřeně rychlé, uvědomělé, znalost orientačních prvků v textu), věcné (studijní, čtení jako zdroj informací, vyhledávací), kritické (analytické, hodnotící), prožitkové (součástí literární výchovy) 1.2 naslouchání praktické (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem, výchova k empatii, podnět k jednání), věcné (pozorné, soustředěné, aktivní), kritické (objektivní a subjektivní sdělení, komunikační záměr mluvčího, manipulativní působení projevu, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové), zážitkové 1.3 mluvený projev zásady dorozumívání (komunikační normy, role mluvčího a posluchače, základní mluvené žánry podle komunikační situace), pěstování kultivovaného projevu (základy techniky mluveného projevu, vyjadřování závislé na komunikační situaci) 1.4 písemný projev dovednost psát čitelně, přehledně a úpravně, rozvíjení kultivovaného písemného projevu na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech a žánrech směřující k vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, uspořádání informací v textu s ohledem na jeho účel 33
34 2 Jazyková výchova 2.1 zvuková stránka jazyka sluchová diskriminace hlásek, výslovnost samohlásek, souhlásek a souhláskových skupin, spisovná a nespisovná výslovnost, modulace souvislé řeči (přízvuk slovní a větný), intonace, tempo řeči, členění souvislé řeči (pauzy, frázování) 2.2 slovní zásoba a tvoření slov slovní zásoba a její jednotky, slova a pojmenování, slohové rozvrstvení slovní zásoby, význam slova, slova jednoznačná a mnohoznačná, homonyma, synonyma, antonyma, obohacování slovní zásoby, způsoby tvoření slov 2.3 tvarosloví slovní druhy, mluvnické významy a tvary slov 2.4 skladba výpověď a věta, věta jednoduchá a souvětí, stavba věty, pořádek slov ve větě, podmět a přísudek, rozvíjející větné členy a jejich druhy, přímá a nepřímá řeč, stavba textu 2.5 pravopis lexikální, morfologický, syntaktický 2.6 obecné poučení o jazyce čeština (jazyk národní, jazyk mateřský), skupiny jazyků (slovanské a jiné, jazyky menšinové), rozvrstvení národního jazyka (spisovné a nespisovné útvary a prostředky), jazyk a komunikace (jazyková norma a kodifikace, kultura jazyka a řeči, původ a základy vývoje češtiny, jazykové příručky) 3 Literární výchova 3.1 poslech literárních textů 3.2 zážitkové čtení a naslouchání 3.3 tvořivé činnosti s literárním textem přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce hlavních myšlenek, interpretace literárního textu, dramatizace, vytváření vlastních textů, vlastní výtvarný doprovod k literárním textům 3.4 základy literární teorie a historie struktura literárního díla (námět a téma díla, literární hrdina, kompozice literárního příběhu), jazyk literárního díla (obrazná pojmenování; zvukové prostředky poezie: rým, rytmus; volný verš), literatura 34
umělecká a věcná (populárně-naučná, literatura faktu, publicistické žánry), literární druhy a žánry (poezie, próza, drama, žánry lyrické, epické, dramatické), literatura v proměnách času (hlavní vývojová období národní a světové literatury, typické žánry a jejich představitelé) 3.5 literárněvýchovné aktivity besedy o knihách, návštěva knihoven, návštěva divadelních a filmových představení a výstav 35 35