ZDRAVÉ A NEZDRAVÉ NÁBOŽENSKÉ PEDSTAVY Arcidiecézní formaní den pro katechety 25. 11. 2006, P. Tomáš Roule Ježíš se zeptal svých uedník: Za koho pokládají lidé Syna lovka? Oni ekli: Jedni za Jana Ktitele, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z prorok. ekne jim: A za koho m pokládáte vy? (Mt 16, 13-14) Tématem této pednášky je v podstat: Kdo je Bh a jaký je Bh? Na tyto otázky máme možnost odpovídat rznými zpsoby. Mžeme to uinit formou pednášky o Božích vlastnostech, tzv. pozitivní cesta, via positiva, jinou možností je pokusit se vymezit Boha tím, že ekneme, co všechno není via negativa, mžeme se také zabývat rznými obrazy a symboly Boha, kterým se lidé snaží Boha trochu pipodobnit. Každé hovoení o Bohu bude nutn nedokonalé, protože náš lidský jazyk a pojmy ho nikdy nepostihnou vyerpávajícím zpsobem. Platí stará známá zásada Deus semper maior Bh je vždycky vtší, na vysvtlenou mžeme dodat Bh je vždycky vtší než lidská pedstava o nm. Proto je ve Staré Zákon lovku písn zakázáno Boha zobrazovat: Nezobrazíš si Boha zpodobením nieho, co je nahoe na nebi, dole na zemi, nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se niemu takovému klant ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvj Bh, Bh žárliv milující.(2 Mojžíšova 20, 4-5). To že už našim pedkm ped nkolika tisíci let bylo dáno toto pikázání, naznauje, že lovk bývá pokoušen si Boha zhmotovat a uzavírat ho do škatulek s pesvdením, že Boha pochopil a disponuje jím. Každé naše hovoení o Bohu musí probíhat s vdomím, že je vždy nedostatené, což ovšem neznamená, že si o Bohu nebudeme povídat vbec. Naopak, jen je teba si uchovat pokoru. Mistr Eckhart tuto skutenost vyjádil slovy: Bh je stále více než to, co se o Bohu dá íct, vdt a zakoušet. asem se vyvinuly urité obrazy, symboly, pímry a metafory, které se snaží vykreslit uritou Boží vlastnost na nem, co je nám známé z viditelného svta. Mnohé z nich nacházíme v Bibli. I Ježíš sám k mluvení o svém Otci, který je v nebesích a k tomu, aby vysvtlil, na jakých principech Bh operuje, využíval osvdený biblický pímr: podobenství. Každé podobenství mže být zavádjící, pokud je vytrženo z kontextu Bible; je známou zásadou, že Bibli je teba pojímat v její celistvosti se všemi souvislostmi, jen tak je její obraz, který o Bohu podává (asto velmi prostými pímry) pro nás dostaující. Pedstava, jakou má lovk o Bohu potom zásadn ovlivuje jeho prožívání sebe sama, druhých, jeho duchovní i tlesný život. To jaký Bh je neodvozujeme logickým úsudkem; Bh se zjevuje a zakouší v osobních setkáních, tak o nm vypráví Starý a Nový Zákon. Jedna vc je, co všechno o Bohu víme na úrovni intelektuální, druhá vc je, jak ho skuten prožíváme ve svém srdci, zda máme srdce a hlavu propojeny. Jde jednak o to, že lovk je uchvácen njakou vnjší pedstavou o Bohu a o její vnitní pochopení. Pedstava je jakési médium, skrze nž se lovk setkává se svým Bohem. Nkam sem míí Ježíšova pímá otázka: A za koho m pokládáš ty? Ped stava etymologicky je nco, co si stavíme ped sebe. Mezi sebe a Boha: živý Bh se skrze pedstavu piblíží anebo naopak vzdálí. Sv. Augustin to vyjaduje slovy: Chvji se hrzou, ponvadž jsem mu tak nepodoben hoím, pokud jsem mu podoben. Bh je zárove nejvzdálenjší i nejbližší, Mlící, jenž promlouvá; svatý a milující, zárove dopouští neuvitelné hrzy; Bh v sob spojuje protiklady. Pedstava o Bohu by se dala naznait obrazem mozaiky, obrazu Boha, kterou si lovk stále dopluje a nikdy není hotová. Pozd jsem si t zamiloval, lásko stará a pece tak nová povzdychne si sv. Augustin. Jedna vc je naše vdomá, eknme intelektuální pedstava o Bohu, druhou vcí jsou naše pedstavy nevdomé. Máme odvodnnou nadji, že lze pomoci lidem odmaskovat jejich nesprávné pedstavy a nahradit je pedstavami pozitivními ze Starého a Nového zákona. Dležité tyto pedstavy poznat a nahradit je proto, že zabraují lovku žít jeho život. I biblické pedstavy mohou být njak zneužity, nepochopeny, k tomu pozdji. Význam období dtství Asi málo doceujeme, jak mnoho je naše pedstava o Bohu utváena zvenku, jak mnoho závisí na prostedí, v nmž žijeme; samozejm vedle podílu Boží milosti. Nejvíce se do lovka jeho okolí otiskuje samozejm v dtství. Prvními, kdo ovlivní pedstavu o Bohu v nové bytosti, jsou rodie, pedstava o Bohu vzniká v prvních letech života, proto se také toto téma velmi dobe hodí na setkání katechet, kteí jsou v kontaktu pedevším práv s dtmi a mají tedy možnost mnoho ovlivnit, mnoho zachránit. Až do sedmi let vku myšlení o Bohu pedchází pedstava o nm. Katechetm se doporuuje využít dtské spontánnosti, toho, že dít ješt není tzv. zaneseno. Stereotypní pedstavy zužují jeho fantazii a práv fantazie je nco, emu bude dobe u dítte nebránit. Vždy nejen o královstvím Božím, ale také o Bohu samotném platí: Ani oko nevidlo, ani ucho neslyšelo, ani na lidskou mysl nevstoupilo... Ti rysy Boží, které bude pi výchov ohlídat ti rysy zdravé pedstavy o Bohu: Bh je osobní s osobním vztahem ke mn, Bh je univerzální a nezávislý na svt, Bh je tajemství, kterým nedisponujeme nkdo jiný. Dít si zaíná utváet svou pedstavu o Bohu ješt ped narozením matka je pro n všemohoucím okolím,, dít je na ní naprsoto závislé., je prvním symbolem Boha, rozhoduje o jeho život, pijme ho nebo dá pry. Postupn matka pestává ovšem být tzv. poslední instancí, je zde postava otce. Velmi úinná je zde spolená modlitba, kdy dít zakouší, že je ješt nkdo, kdo rodie pesahuje, k nmuž se rodie utíkají. Pokud otec chybí (zemel nebo odešel), mže to v lovku 1
podvdom hromadit hnv (jak nám to mohl udlat?), který si nkdy promítá na Boha. V dtech probíhá: imitace a identifikace. Proto záleží na tom, že náboženství zprostedkují lidé, kterých si dti váží a mají je rády. Dít si po uritou dobu pedstavuje Boha jako své rodie. Má pocit, že jsou nejdokonalejší. Tato dokonalost zane mít brzy trhliny, a tak se obraz Boha bortí. Doporuuje se využít dtské fantazie a tvoivosti: umožnit dítti, aby smlo Boha nakreslit a jeho pokus tzv. ustát a nezakazovat. Takhle Boha kreslit nesmíš. Spíše je vhodné tyto pedstavy pijmout, s díttem prohovoit a rozvíjet cílenými otázkami. Bylo už eeno, že se liší vdomé a nevdomé pedstavy o Bohu, pedstavy zprostedkované a osobn zakoušené. Potíž mže nastat v tom, že dti prožívají ne vdom zprostedkovanou pedstavu, ale nevdomou, potlaenou pedstavu Boha svých rodi a vyhovatel. Obtíž také psobí, když matky i otec svým dtem zprostedkovávají odlišnou pedstavu. Vypoádání se s Bohem zpracování vlastních cit lovku, který je v zajetí svých falešných pedstav se doporuuje vypoádání, vypoádání s vlastní minulostí. Nkdy je to komplikováno tím, že ped tímto konflitkem unikají. asto si lidé podvdom myslí, že nemají ukazovat své city, nejsou s nimi vbec v kontaktu, v nkterých rodinách to byla jedna z hlavních pedávaných zásad. Jde hlavn o cit agrese a vzteku. Takoví lidé žijí v potlaené agresi vi rodim, vi Bohu. Nesprávn si vykládají 4. pikázání a pížvají svj život jako milé dít, city hnvu a nenávisti potlaují. lovk doslova polyká hnv, což mže vést k depresi, alkoholismu, posedlosti prací a prefekcionismu, stává se malicherným šouralem, nebo naopak tím, kdo se stále usmívá, asto bývá milým lovkem, který se chce zavdit všem, prožívá falešnou pokoru, má pocit, že musí podle Boží vle žít život plný obti. City vytváejí ve skutenosti bohatství lovka. Hrají rozhodující roli na všech úrovních našeho života, k tíži lidského údlu patí, že jsou poznamenány naším zranním vlastními i cizími híchy. Dopouštíme se zásadní chyby, bereme-li svt emocí pi práci na sob na lehkou váhu: city jsou vždycky velice cenným zdrojem informací o nás samých a o nejskrytjších postojích ovlivujících náš život... První podmínkou dobré a moudré kontroly našich cit je bezvýhradn je pijmout íká jezuita Józef Augustyn. 1 Nezdravá pedstava: Bh pomocník v nouzi, fouka na bolístky, poslušný a ochotný plnitel našich pání (pání modlícího se) Takovou pedstavu mohou mít dti nechtné a ty, s nimiž se špatn zachází. Už nedokáží snášet skutenost, a tak se k nmu utíkají do svého koutku, promítají do Boha vše, co jim chybí prožívají rozštpanný svt. dobrý svt u boha, zlý svt u lidí. Nkdy tato pestava bývá první motivací ke vstupu do kláštera, který je spíše útkem, samozejm i tato motivace mže s Boží pomocí uzrát a perst v motivaci autentickou. Dti, které se narodily jako sirotci bez otce teba po válce, se potebují vlastn vypoádat se svým otcem (nestojíš za mou lásku, proto t tu nechávám). Potebují tohoto otce stojícího na Božím míst svrhnout z podstavce, který mu nenáleží. Pipustit si cit, který k nmu chovají. Jejich vztah k Bohu bývá jednostranný, jakoby se po nm jako trpaslíci škrábali, všeli se mu na krk a on ml pitom ruce dol. Rys pravé dvry by bylo jeho krku se pustit a vidt, že m nenechá padnout, ale zachytí m v náruí. Potebují uzdravení nedvry: rodie je tzv. nechali padnout, nebyli tam, Bh je jiný než zemelý otec. Doporuuje se na to cviení v moské vod, zkusit pestat plavat a teprv potom, v naprostém pokoji a zklidnní zjistíme, že nás voda nadnáší a že nás unese. Doporuuje se Bohu vyslovit pociované výitky, zklamání. Bh není malicherný, poradí si s tím. Nezdravá pedstava: Bh nahánjící strach a trestající Nkteí lidé žijí ve strachu, že je Bh potrestá za sebemenší vc, nkdy to také souvisí s tím, že lovk prožil trauma zneužití, teba od vlastního otce. Odkazuje se zde pi terapii na píbh Joba, který na Boha vychrlil všechnu svou bolest a zklamání a jeho vztah k Bohu se tím proistil. Psychologie doporuuje cviení, pi nmž lovk nevyslovený vztek na Boha (který je projekcí) vloží do kamene, který hodí na vodní hladinu, nejlépe do moe. Voda kámen pijímá. Udlají se kola a za chvíli je hladina klidná jako zrcadlo. Kámen klesne na dno, lovk se smiuje s Bohem. A navíc: Bh naše skryté myšlenky zná, nemusíme se bát je projevit. lovk ze sebe setese nezdravou pedstavu o Bohu jako pouta. Nahromadné pocity vzteku je také možno vložit do dopisu a s nkým prohovoit. Jde o to, že lovk tyto neuchopené city vyjme ze sebe a vloží do slov, tím se od nich oddlí a mže prožít smíení. eknme to ješt jinak, jde to se Bohu svit se svými nenávistnými myšlenkami. Bh zná naše nejhlubší nitro daleko lépe než my sami. Vyjádená agrese zde má význam ten, že lovk jde k (aggredi). Své pedstavy si konfrontuje s pedstavami Bible. Zpracování vlastní minulosti A už je minulost jakákoli, cestou kupedu je její pijetí a smíení s ní, pestat ped ní utíkat a zavírat oi. Obnáší to také pijetí rodi takových jací jsou nebo byli (i když nás nechtli nebo odmítali). Karl Frielingsdorf to ve své knize Falešné pedstavy o Bohu formuluje takto: Cílem práce s minulostí je vícemén pijmout negativní a 1 Svt cit, emocionalita a duchovní život, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydí 2004, s. 19 21. 2
pozitivní ddictví života, které bylo založeno již pi poetí, jako ást vlastního života. Vidno oima víry to znamená asi: Bh u m dopustil práv tuto minulost s tmito rodii i s tmito bolestnými zkušenostmi a sice k mé spáse. Má úloha spoívá v tom, abych z tohoto zdánliv dobrého a špatného ddictví s vlastní odpovdností sám utváel svj život... Mj život s touto minulostí je pro m ten nejlepší život. 2 lovk se uí pijmout svj vlastní život takový jaký byl a pijmout sám sebe takového, jaký je. Falešné pedstavy - Bh trestající soudce Podle tchto pedstav Bh plane pomstou, trestá lidi a jejich hích utrpením na tomto svt a pokud možno i na onom vným zavržením. Trest je zde prostedkem k obnovení porušeného ádu, každý dostane, co si zasloužil dle spravedlnosti. O této pedstav vypovídá také zpv Dies irae (den hnvu), který najdeme v ad klasických dl duchovní hudby - requiem. V dnešní teologii dochází k uritému posunu v chápání Boží spravedlnosti nikoli jako trestající a odplácející ale milující a budující. Zde je pohled jednoho teologa na posmrtný soud: Zjevením svého nitra bude Bh lidi tíbit k neztenené úasti na jeho lásce. Pitom musí zstat oteveno, zdali zloba života njakého lovka mohla tak dalce zkament, že ji ani Boží tvrí láska už nemže vzkísit k novému životu v lásce. Karl Frielingsdorf se dokonce pokouší na pojem trestající spravedlnost podívat novým pohledem, skloubit v Bohu obsažené paradoxy: Tžké situace, nemoc, smrt, postižení, krize atd. jsou asto vnímány jao úinky trestající a odplácející spravedlnosti Boží. Zkoumáme-li je však zevrubnjí, dá se vedle nevysvtlitelných prvk vystopovat také vlastní podíl, asto jako dsledek nevdomých zpsob jednání a života. Tím jsou nakonec dsledkem zatížení lovka ddiným híchem. Jsou-li tyto takzvané negativní zkušenosti chápány takovým zpsobem a ve svtle uzdravujícího a vykupujícího Boha, pak se naskýtá otázka: Co mi toto onemocnní, tato nehoda, tato tžká situace, tato smrt mže a chce íci pro mj život. V tomto smyslu v sob mže takzvaná trestající a odplácející spravedlnost skrývat pomoc na cest k životu v plnosti. Falešná pedstava: Bh trestající soudce V této pedstav je Bh chápán jako neúprosný soudce, který nemilosrdn trestá každý poklesek. Písný tyran nestrpí odpor, neexistuje pro nj milosrdenství, chápjící dobrota. Híšník musí pykat a bát potrestán. Považuje Boha za ješt horšího, než je jeho nelítostný otec, otcovy vlastnosti penáší na Boha. Takový lovk se potebuje hlavn vyrovnat se svou minulostí, se svým otcem, pijmout svou osobní historii, aby mohla být promnna. Nkdy bývá Bh prožíván jako svévolný, nevypoitatelný despota. lovk je mu vydán napospas. Takový lovk pak pemýšlí njak takto: Jestliže se nieho nedopustím, ídím se podle jeho píkaz, pak se na m Bh nemže hnvat, nemže m z nieho obžalovat a odsoudit mn.... Pak mohu klidn oekávat ospravedlnní u posledního soudu. 3 lovk si takového Boha nkdy chce naklonit sebepotrestáním, nakládá si kíže, které si sám vyrobil. Jde o tzv. negativní askezi: biování, nošení kajících pás, žínných košil. Ježíš naproti tomu hlásal milosrdného a milujícího Boha, který spchá vstíc s radostí marnotratnému synu. Falešná pedstava Bh smrti Vtšinou je u koene negativní poselství matky: Ty jsi neml žít. Jakoby ml lovk uvnit uloženo klíové slovo To snad nemže být pravda., Proboha, Ne, jen to ne, Pro už te?. Nedávali jsme pozor, jsi nehoda. Tato zvolání doprovází pímé nebo nepímé pání smrti, lovk si tuto hrozbu smrti nosí v sob má potíž dvovat lidem, Bohu. Takovému Bohu se nedá vit, šanci vi nmu má jen ten, kdo se chová tiše, podídí se mu, cítí se jako v hrob. Východisko dotyný hledá v nutkavém chování, propadá perfekcionismu, nemá žádné stanovisko, aby byl nenapadnutelný. Zde se jeví velmi léivý nap. text proroka Izajáše 43, 1. lovk potebuje íci svému životu ano. Falešná pedstava - Bh (malicherný) úetní, Bh zákona, policajt Takový Bh bezcitn automaticky zapisuje každou chybu a provinní proti zákonu, nco jako Big Brother. Zde na nkteré lidi psobí negativn také symbol Boží oko, protože ho mají spojen s poselstvím: Pokej, ty jeden, Pán Bh T vidí. K takové pedstav pispjí teba rodie, kde matka žaluje otci na dti a ten je trestá, pípadn ješt zdrazují dítti, že vidí i jeho tajné prohešky a potrestá je. Negativn se mže pak chápat i jinak velmi léivý žalm 139 Hospodine, zkoumáš mn a znáš mn. Potíž je také v tom, že toto chápání Boha utváelo celé generace knží a teolog. 2 Falešné pedstavy o Bohu, jejich vznik, odhalení a pekonání, Karl Frielingsdorf, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydí, 1995, s. 53. 3! " " # $! 3
Petžující Bh výkonu Tato pedstava svádí lovka k výkonu, která je sám o sob dobrý, lovk koná pak dobro nemírn. Model života je postaven na práci, výkonu a úspchu. Celé generace žijí v tomto sebehodnocení: Mám cenu jen natolik, nakolik pracuji a mám úspch. Ve vztahu k Bohu lidé trpící touto pedstavou myslí, že i Boží lásku si musí zasloužit svými výkony s velkou námahou. Bh jim vysává energii. V církevních kruzích se tak asto zamuje duchovní aktivismus za lásku k bližnímu. Petížení lidé si pak své tlesné potíže vykládají jako podíl na Kristov utrpení. Dotyný má strach z prázdnoty, která by nastala, kdyby odpadnul výkon, potebuje naopak ticho, odpoinek, vnímání vlastních poteb a pání. Nkdy se dotyný z petížení pestane modlit, protože na Boha nemá as, není schopen stále podávat výkon. Pozitivní, léivé pedstavy o Bohu Bh, který stvoil každého lovka jako svj obraz a dává mu život v plnosti. Vdomí, že m Bh chtl takového, jaký jsem, toto vdomí zlepšuje sebehodnocení. Bh jako dobrý Pastý doprovázející a chránící život lovka. Bh jako mateský Otec starající se i lidi - milosrdenství. Bh, který s lovkem trpí a svým utrpením a smrtí ho osvobodil k životu. Podle Písma sv. chápe lovk sám sebe pedevším na zákad svého vztahu k Bohu. Žít v dvrném spoleenství s Bohem je ideálem spásy. Ve spoleenství s Ježíšem Kristem je vztah k Bohu ješt vroucnjší a dvrnjší, protože ti, kdo se mu odevzdají, jsou vtaženi do trojiního spoleenství Otce i Syna i Ducha svatého. Nesprávné pedstavy o Boží Trojici Z katolických chrám známe pokusy o znázornní tohoto tajemství pro prostý lid. Symbolika vycházející ze Starého i Nového zákona má za následek pedstavu nkterých lidí, že Bh je tzv. staeek na obláku se všemi negativy, které pináší stáí (krom moudrosti, vyrovnanosti a zkušenosti samozejm). Jiným výsledkem nesprávné pedstavy je Bh žid a muslim, tedy netrojiní Trojjediný Bh, kde osoby splývají nebo jsou beze všeho zamnitelné Otec bez vztahu k Synovi nebo Syn bez vztahu k Otci Syn chápaný jen jako Bh nebo jen jako lovk Bh bez Ducha svatého (prakticky: dvojjediný). Objevit Boha jako Otce - Abba Bylo již eeno, že nkteí lidé Boha považují za toho, kdo odmuje a hlavn trestá podle pravidel lidské spravedlnosti, nikomu nic nesleví, dá každému pouze to, co si zaslouží. Nedávají možnot, aby se z nj nebe prost radovalo. Ježíš proti tomuto chápání staví svá podobenství o svém Otci, kterému íká Abba (tatínek). Je to dobrotivý (až marnotratný) otec marnotratného syna. Je to Bh Otec, který chystá oslavu. Je-li Bh mým Otcem, nemám už zapotebí udlat se hezkým v jeho oích nebo si utvoit - pouhý sebeklam svoji svatost svýma vlastníma rukama. Kdo je dost pokorný a estný a uzná svou híšnost, zakusí, že je opravdu synem, protože pozná nezištnou otcovskou lásku, íká A. Cencini. 4 Sv. Petr píše: Všechnu svou starost vložte na nj, nebo mu na vás záleží (1 P 5,7). Pesto pro mnoho lidí je Bh nkdo lhostejný, koho náš osud vbec nezajímá. Jeho zájem o náš život si pipodobujeme policajtovi íhajícího na naše pestupky, písného puntikáského soudce, nebo krutého sadisty, který se teší z našeho utrpení. Pestože souhlasíme s tím, že Bh je láska, vztahujeme tuto lásku na lidi vbec, na ty, kteí jsou výjimen zbožní. Nevím, že jeho láska se týká skuten mne, že se zajímá o mj osud, a to nejen osud vný, ale o mé každodenní záležitosti. Není snadné si pedstavit, že ho zajímají moje problémy v manželství, potíže v práci, nedostatek penz a to, že nemám byt. Nvím, že chce, abych byl šastný. Biblické pojmenování Boha jako Otce naráží na zkušenost nedostatku lásky za strany našich rodi. Z dtství si totiž mnoho lidí odnáší zkušenost podmínné lásky, pocit, že si lásku musíme zasloužit. To je ovšem pýcha. Chce to pokoru pijmout nco zadarmo, to je vlatnost Božích dtí. Když Ježíš íká, že kdo nepijme Boží království jako díte, vbec ho nepijme, míí nkam sem. Dít umí pijímat dary, nemá potebu se okamžit revanšovat. Tuto cestu prošlapala sv. Terezie z Lisieux. Setkání s Bohem je vlastn pijetí jeho lásky. Když s Bohem lovk navazuje osobní vztah, tehdy se s ním setkává. Bh není automat, jak ho vnímají zase jiní lidé: Modli se tolik a tolik dní ty a ty modlitby a dostaneš to, co chceš. lovk, který pozve Ježíše do svého života, dochází vnitního uzdravení, také uzdravení svých pedstav o Bohu Otci, o Bohu Trojici. 5 Otázky k zabývání se sebou. Jaký je mj obraz Boha? Jaké pedstavy o Bohu jsem pevzal od rodi? Jaké postoje a chování rodi jsem pensel na Boha? Jaké strategie pežití jsem v dtství pensel nevdom na svj vztah k Bohu ve víe, že tak získám jeho náklonnost? Které z mých pevzatých pedstav jsou blahodárné a které potebují doplnit? 6 Vím, že m miluje bez ohledu na to, co udlám, nebo mám naopak pocit, že si jeho lásku musím zasloužit dobrými skutky? Které zkušenosti si myslím, že mly vliv na mj obraz Boha? 4 Bh je mj pítel, psychologie seberealizace a autoidentifikace v Bohu, Amedeo Cencini, Paulínky 1997, s. 98. 5 Umt pijmout vlastní život, Józef Augustyn, Lucyna Slup, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydí, 1999, s. 32 37. 6 Agrese vytváí vztahy, Karl Frielingsdorf, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydí, 2000, s. 132. 4
Dodatek: Neudláš si modlu Toto pikázání chránící lidksou svobodu a dstojnost ped otroctvím a poklesnutím na druhoadé místo v celku stvoení...známe z Deuteronomia. Po mnoho století se o jeho obsahu uvažovalo spíše v souvislosti se zákazem zobrazovat Boha a pi sporech o obrazech svatých. I to musíme zvažovat, protože se stává, že nkdo svou víru tak siln ope o obraz i sochu, že je nakonec pesvden, že z nich vychází síla a pomoc. Zvlášt mariánská úcta bývá takto neblaze poznamenána. I když by se zdálo, že pece nikdo nemže vit v pomoc sádrové sochy, je tomu tak. Úchvatná postava naší Paní a Královny, Bohorodiky Marie, která je u nebeského trnu, je ovšem pro nás daleko a v nedohlednua pro mnohé je doslova zastoupena sochou, které se lze dotknout. Ty nesu me. Touží po skuteném prožitku Boží blízkosti a mají nepekonatelnou potíž ev svém uvznní do koneného svta. Co musíme odmítnout, jsou povry a fetiše. Co je dnes opt aktuální, je pravá modloslužba, to jest pijetí jiného než pravého a jediného Boha, a služba njaké ásti stvoeného svta, jako by to bylo božstvo. Moderních model je mnoho, pipomenu nejvýznamnjší. Zbožštní sexu a penz není nové. Pedstava, že sex je všechno a peníze mohou vyešit vše, je oividn mylná. Život je víc než sex a zdraví, nadání, lásku... nelze koupit. Nicmén božstvo penz má dsivou moc, která psobí a každého, protože cht necht musíme navštvovat jeho chrámy: banky a obchodní centra. Je poctivé se zeptat, jak tam chodíme a jak tam myslíme a jednáme. Božstvem se stala televize. Miliony lidí denn tráví hodiny asu tím, že mu naslouchají. Zabít se mohou, jak spchají, aby pišli vas. Božstvo televize uruje vzory jednání a rozhoduje, a co je a co není správné, vnucuje a vyžaduje urité chování. Je to kruté božstvo a my mu (nevdomky) podléháme. Televize nám pedkládá k bemyšlenkovité a tím pádem i bezmezné úct na nebesa vyzdvižené vzory. Pro by se jinak mluvilo o modelkách a populárních zpvácích jako o hvzdách? Mimoádnou sílu nového božstva pedstavují poítae a internet. Existuje rovnž ada menších, jaksi osobních model. Otroení autu nebo dálkám v podob cestování jsou astjšími pípady. Pi setkání se všemi tmito vcmi musíme vždy a za všech okolností trvat na tom, že mají lovku sloužit, nikoli být jeho pánem. Vždy musíme být na pozoru, aby nás nestrhávaly a neodvrátily od jediného prvého Boha. 7 7 Zpov, svátost smíení, Petr Piha, nakladatelství Studio Gabreta, 2006, s. 42-46. 5