Katechetické možnosti trvalé výchovy ke svátosti smíení Úvod Všechny vás zdravím a peji pkné odpoledne. A dovolte, abych vám vyjádil svj obdiv a vdnost za to, že vytrváváte v katechetické služb, protože si myslím, že je to v dnešní dob a s dnešními dtmi takovými, jaké jsou, velice nároné. Když to kdokoliv z vás nehodí za hlavu a znovu a znovu pes všechny tžkosti vytrvá, je to velice dobrá známka, že jste napojeni na Ducha Božího, který vás v tom posiluje, protože lovk sám ze sebe by to asi vbec dlat nemohl. Mým úkolem je pohovoit o katechetických možnostech trvalé výchovy ke svátosti smíení a pedevším se dnes zamíme na dti a mládež zhruba od dvanácti do šestnácti rok. Rozdlil jsem si téma na urité bloky, o kterých budu nyní hovoit jenom strun, a pak k tomu dodám také pro oživení nco z praxe. V úvodu se zamím na to, jakým zpsobem se pokoušíme pracovat u nás v Kobylisích s dtmi staršího školního vku. Máme oproti jiným farnostem jednu velkou výhodu, že tch mladých máme pomrn dost. Dtí staršího školního vku od páté do deváté tídy uíme v našich prostorách ve dvou skupinách po patnácti asi ticet. Další oblastí je mládež ve farnosti obecn, a potom speciální skupinou jsou bimovanci. U skupiny dtí mám téma rozlenno do tí ástí: katecheze jako taková, dále svátost smíení a nakonec výjezdová duchovní obnova. Katecheze dtí staršího školního vku ve farnosti VLASTNÍ KATECHEZE Zaneme dtmi staršího školního vku: jednu skupinku v Kobylisích uím já, druhou další spolubratr ve spolupráci s naší sestrou salesiánkou, což je výborné, oni mají výborné metody a dobe se pipravují. Jeden rok mli v katechezi napíklad celý zamený na svátosti. Když mli katecheze o svátosti smíení, probrali postupn v nkolika ástech celou tuto svátost. Vybral jsem si na ukázku jednu z tchto katechezí, je na text Janova evangelia, 20 kapitoly, verše 19-23. Je to jakési ustanovení svátosti smíení, i když se to v prvotní církvi, jak jsme to slyšeli v pedchozí pednášce, takto nenazývalo. Výchozí text je tento: Téhož dne veer prvního dne po sobot když byli uedníci ze strachu ped Židy shromáždni za zavenými dvemi, pišel Ježíš, postavil se uprosted nich a ekl: Pokoj vám. Když to ekl, ukázal jim ruce a bok. Uedníci se zaradovali, když spatili Pána. Ježíš jim znovu ekl: Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Po tch slovech na n dechl a ekl jim: Pijmte Ducha svatého. Komu odpustíte híchy, tomu jsou odpuštny, komu je neodpustíte, tomu odpuštny nejsou. (Jan 20,19-23) Katecheze na toto evangelium byla ve velikononí dob, kdy se toto tení etlo v liturgii. Na zaátku této katecheze dti dostaly otázku: Zkuste si vzpomenout, co bylo v nedli za evangelium, zkuste ho pevyprávt a trochu vysvtlit. To byl docela nároný úkol. Kdysi jsem v jedné knížce Maxe Kašpar etl, jak skupina student teologie udlala na Morav jakýsi przkum, jak lidé v kostele vnímají Boží slovo. Z padesáti dotázaných vdlo tehdy pouze sedm, co se etlo, a ješt mén lidí vdlo, z kterého evangelia. Dti to mly usnadnné tím, že dostaly nápovdu a úryvek se potom ješt jednou peetl, k úryvku byl vytvoen komentá, který za chvíli postupn uslyšíte, a pak mly dti z toho, co peetly a mly v ruce, vybrat, co je zaujalo, pokusit se odpovdt na položené otázky a písemn shrnout nco o svátosti smíení. Komentá k úryvku z Jana, který byl v podstat vlastní katechezí, byl následující: Ježíš pišel tam, kde byli jeho uedníci Ježíš pichází za svými uedníky tam, kde se schovali za zavenými dvemi, protože oni nebyli schopni jít tam, kde byl on. Nebyli schopni sami od sebe otevít zamené dvee svého srdce a následovat ho ze strachu, že by je
mohl potkat stejný osud jako Ježíše. Jsou ve své uzavenosti, ve strachu a v provinilosti, temnot híchu. Zavené dvee veeadla jsou symbolem uzaveného srdce, srdce neobnoveného lovka, híšníka. Ježíš pichází jako první, tak jako Bh v ráji první oslovuje po híchu Adama, jako Ježíš první volá Zachea ze stromu, tak i k nám pichází a nabízí nám odpuštní. Pokoj vám. Ježíš pichází a íká: Pokoj vám! Vystrašené a zmatené, výitkami zavalené srdce nalézá pokoj, jakmile se objeví Zmrtvýchvstalý. Je to první slovo, které k nim po svém zmrtvýchvstání pronese. První slovo po jeho smrti, po útku uedník, po Petrov zapení. Nepichází žádný soud, pokárání, výitka, dokonce ani slovo odpuštní. To je jim dáno s pokojem. Pokoj je dsledkem odpuštní. Uedníci se zaradovali, když vidli Pána. Uedníci vidí rány na Ježíšov tle vidí svj hích, pro který on trpl a zemel. Ale tyto rány jsou opt na živém, oslaveném tle, které je znamením Božího odpuštní. Z Ježíšovy rány v boku vytekla krev a voda jeho život, a tím dal život nám. Velikononí radost je radost z odpuštní. Znovu jim ekl: Pokoj vám! Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás. Když Ježíš opakuje pozdravení pokoje, íká tím, že dar pokoje je také úkol, poslání. Jsou posláni odpouštt híchy, tedy šíit pokoj. A když to ekl, dechl na n a ekl jim: Pijmte Ducha svatého. K tomuto poslání jsou vybaveni silou Duchem svatým. Duch obnovuje lovka. Je to ten Duch, kterého Ježíš kvli nám vydal na kíži. Duch je darem Kristovy lásky až do krajnosti, lásky, v níž dává vše, svj život, svého Ducha. Je to práv Duch svatý, skrze kterého Ježíš proniká do zabarikádovaných srdcí a otvírá je zevnit. Komu híchy odpustíte Ježíš dává apoštolm poslání odpouštt híchy. Dostávají moc odpouštt všem v Ježíšov jménu. Tak i my mžeme pijímat jeho odpuštní, nechat se s ním smíit, moci zaínat znovu. Tato katecheze dále vyústila do otázek, které postihovaly všechny aspekty výše eeného; znly takto: Co zpsobil hích apoštol a jaký ml vliv na jejich chování? Jak to, že se po setkání s Ježíšem apoštolové tak zmnili? Co je dsledkem odpuštní? A na závr dostali celkem nároný úkol: Zkus si pedstavit kamaráda nebo kamarádku, který má problém se svátostí smíení, bojí se jít, nechápe, pro by se ml zpovídat. Zkus mu písemn formou dopisu nebo vzájemného dialogu njak vysvtlit, pro by tam ml jít, njak ho povzbu. Na ukázku vám petu nkolik úryvk z tchto prací: eklas mi, že nechceš jít na zpov. Je to takové dtské vyjádení, ale já se snažím být v pojmosloví jiný, proto nepoužívám slovo zpov, ale bu svátost pokání, nebo smíení. Neboj se, budeš mít pak dobrý pocit. Pokoj v duši je moc píjemný. Nemusíš se stydt, knz se ti nebude smát. Naopak, pomže ti, abys dobe litovala. Bh ti nabízí odpuštní, Tak to využij. Pichází za Tebou, aby Ti odpustil híchy. Neutíkej ped ním. Já tam taky chodím a mám pak takovej moc dobrej pocit. Když se bojíš, že zapomeneš nco vyznat, tak to napiš, a pak to klidn peti, nemusíš se nieho bát. To je vyjádení páaky. Pak ješt jeden píklad: Já ti mžu íct, že se nemáš eho bát. Protože za žádnej hích, kterej vyznáš, ti nikdo nic neudlá. Jestli se bojíš jít ke zpovdi kvli tomu, že jsi udlala njaký tžký hích, tak se fakt vbec nemusíš bát, protože ti ten hích bude odpuštn, ale musíš toho ze srdce litovat. Ke svaté zpovdi bys mla chodit tak jednou za msíc, mžeš i astji. Mla bys jít ke svaté zpovdi hned, jak udláš njaký tžký vážný hích, než ho zapomeneš, anebo aby t netrápil. Jakmile jdeš ke svaté zpovdi a zatajíš njaký hích, tak je celá zpov neplatná. A všechny híchy, které jsi vyznala, se ti neodpustí. Proto je lepší všechny híchy upímn vyznat. Anebo když nco ukradneš, tak aby se ti ten hích odpustil, tak tu vc musíš nejprve vrátit, a když ji
nemáš, tak ji musíš njak nahradit. Když jdeš ke svaté zpovdi, tak si mžeš vybrat, k jakému knzi bys chtla jít a který by t ml vyzpovídat. To je na tob, ke komu chceš jít. To byla sedmaka a zase to bylo velmi pkné vyjádení. A jestli dovolíte, ješt jeden dialog mezi dvma kamarádkami: Ahoj, jak se vede? Jde to. Práv jdu na zpov. To mi ani nepipomínej, nebyla jsem dva roky. A pro jako? No, když mn je to hrozn trapný. To nevadí, stejn... A nikdo z mý rodiny už nechodí do kostela, ani na zpov. No vidíš, mžeš jim být píkladem. Je pece úžasnej pocit, když jsou ti odpuštny híchy. Já nevím. Poj, neboj, se. Vždy Ježíš se sám obtoval na kíži, aby sal híchy svta. A my to stejn nerespektujeme a každý den ho híchy njak urážíme. Jenomže on je tak strašn dobrý, že nám dává možnost svých hích litovat a odpouští je. To jsi na mne docela zapsobila. Ale já už zapomnla, co se tam má íkat a jak se to má dlat. To neva, na zaátku pozdravíš. Nebo pokej, dám ti takovej papír, tam máš všechno napsaný. Jo, tady je. Já už musím, tak si to nastuduj a zejtra taky pkn pjdeš. au. Takže to dokázala také v tom dialogu velmi pkn vyjádit. Tolik tedy ukázka z této katecheze. SVÁTOST SMÍENÍ Obas u nás tyto dti od páté do deváté tídy mají pravideln v pondlí v 17. hodin eucharistickou bohoslužbu a po ní teprve náboženství. Pi této bohoslužb se obas také dlá njaké rozšíené zpytování svdomí. Nkdy probhne také svátost smíení tím druhým zpsobem, jak zmioval Prokop Brož je tam spolený zaátek, naslouchání Božímu slovu, které nás volá k obrácení, vyjití ze sebe, uvdomní si, jak to s námi vypadá, spolené vyjádení kajícnosti teba kratikou kající litanií, a následuje osobní vyznání. Na ukázku vám opt petu takový rozšíený úkon kajícnosti z jedné bohoslužby, kterou mli; vychází z tohoto textu: Zástupy se Jana ptaly: Co jen máme dlat? On jim odpovdl: Kdo má dvoje obleení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udlej to také tak. Pišli i celníci, aby se dali poktít, a ptali se: Miste, co máme dlat? On jim ekl: Nevymáhejte víc, než máte naízeno. Tázali se ho i vojáci: A co máme dlat my? ekl jim: Nikomu neite násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se svým žoldem. Lidé byli plni oekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem ekl: Já vás ktím vodou. Pichází však nkdo silnjší než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal emínek jeho obuvi; on vás bude ktít Duchem svatým a ohnm. (Lk 3,10-17) V této kající bohoslužb byl tento text použit, následoval úkon kajícnosti, uritá kající litanie, kterou vytvoili spolen katechizující s katechizovanými. Nakonec je dti jednotliv etly, každé jednu prosbu. Petu vám je také, protože to je hezky vyjádeno: Prosíme T o odpuštní: Za všechny chvíle, kdy jsme mysleli jen na sebe a nemli jsme srdce otevené pro druhé. Za všechny chvíle, kdy jsme nevidli tvé dary a nedkovali jsme ti za n. Za všechny chvíle, kdy jsme nechtli odpustit a podat ruku ke smíení. Za všechny chvíle, kdy jsme byli líní a neochotní pomáhat. Za všechny chvíle, kdy jsme na Tebe nemysleli, nenašli jsme si na Tebe as, v modlitb, nebo jsme se modlili bezmyšlenkovit. Za všechny chvíle, kdy jsme nechtli poslouchat rodie.
Za všechny chvíle, kdy jsme se chovali špatn ke svému tlu. Za všechny chvíle, kdy jsme ubližovali druhým, hádali se s nimi a mluvili o nich špatn. Za všechny chvíle, kdy jsme se nesnažili dlat druhým radost. Za všechny chvíle, kdy jsme nemluvili pravdu, nejednali poctiv a nemli odvahu se piznat k chyb. Za všechny chvíle, kdy jsme se t nesnažili poznávat, nenaslouchali jsme tvému hlasu. Vyjadovalo to uritý sestih života abych to neetl celé toho, co vlastn dti prožívají. Jedním z hlavních dvod mého povídání, je téma výchova ke svátosti smíení, aby dti neustrnuly na první píprav na svátost smíení a prvním svatém pijímání, ale aby dti staršího vku a mládež rostly ve správném pochopení toho, co prožívají, co je dobré a co je špatné. Nesmí to být tak, jak to nkdy jako knží zažíváme u starých, sedmdesátiletých a osmdesátiletých lidí; nemusí to však být jen u nich. Myslím tím nauenou litanii vyznání hích, íkanku, která se odíkává neustále dokola. V sedmdesáti letech vyznává babika napíklad: Zlobila jsem své rodie a odmlouvala jsem jim. Oni jsou pitom už dvacet let v hrob! Takže výchova svdomí slouží k tomu, aby lovk vnímal se svým rstem posuny toho, co je dobré a co je špatné, stále zralejším svdomím. A to je hlavní. Každý rok se snažíme v katechezích s dtmi aspo dvakrát do roka mluvit o svátosti smíení nebo mít dv katecheze o svátosti smíení, i když témata jsou úpln jiná. Druhá oblast je svátost smíení jako taková, kdy to dti prakticky prožívají. V rámci náboženství je dvakrát do roka, vtšinou v adventní a v postní dob, místo výuky náboženství svátost smíení a spolená píprava na ni. Tato spolená píprava se vždycky dje na základ slov Písma; to je podstatné. Bh nás svým slovem volá k obrácení, nastoupení nové cesty. Používáme pitom obmované tzv. zpovdní zrcadlo ; není to šablona, pokaždé se použije jiný model, vymyslí se njaké otázky k zpytování svdomí, aby docházelo ke zrání svdomí tch mladých lidí. Jedna z takových hezkých možností, která zde byla použita, aby to nebylo strnulé, ale dynamické, byl obraz z njakého italského asopisu. Pedstavoval soubor svící, ve kterých jsou namalovány urité obrázky. 1 Tento obrázek byl zvtšen na velký formát, aby ho všichni vidli, a potom nkdo z dtí pi píprav na svátost smíení nkterou svíci s obrázkem nesl a jiný k tomu etl text. Je to tedy píprava na adventn-vánoní zpytování svdomí. Nastíníme si alespo zhruba tyto texty: Svíce prorok: Lid, který chodí ve tmách, uvidí veliké svtlo. Proroci pipravovali lid dlouho dopedu na píchod Pána Ježíše. Jak se pipravuji já na píchod Ježíše do svého srdce, teba ve svatém pijímání? Tším se na setkání s ním? Svíce Jana Ktitele: Pipravte cestu Pánu. Jan Ktitel vybízel k obrácení, k pokání. Dokážu odmítnout to, o em vím, že to není dobré, i když mne to láká? Dokážu jít po pímé cest nebo se pouštím do boních uliek? Svíce Panny Marie: Jsem služebnice Pán. Maria byla ochotná splnit to, co od ní Bh žádal. Jak jsem ochotný plnit své povinnosti doma, ve škole a podobn? Svíce sv. Josefa: Josefe neboj se vzít Marii, tvou snoubenku. Josef hned poslechl a udlal, co mu ekl andl. Jak já poslouchám své rodie a uitele? Svíce andl: Oznamuji vám velikou radost, narodil se vám Spasitel. Andlé oznámili pastým radostnou zprávu. Dokáži dávat druhým radost? Potšit je ním? Povzbudit? Svíce pastý: Pastýi ekli: Pojme do Betléma. Chudí pastýi se rozdlili o to, co mli, a darovali to Ježíši. Jak já se umím dlit? Dokážu myslet na ty chudší, potebnjší? Svíce tí král: Pišli jsme s dary poklonit se Pánu. 1 Viz. pomcka piložená k brožue.
Mudrci pišli z veliké dálky, aby našli Ježíše. Snažím se já setkávat s Ježíšem v naslouchání slovu, v modlitb, pi bohoslužb, snažím se ho více poznávat? Svíce betlémských neviátek: Herodes naídil zabít dti do dvou let. Herodes chtl zniit všechny, kteí mu pekáželi v jeho plánech. Nemám já ve svém srdci pocit zloby, nenávisti, zášti vi nkomu? Dokážu odpustit? Svíce narozeného Ježíše. A Slovo se stalo tlem a pebývalo mezi námi. Bh nám dal ten nejvtší dar, dar svého Syna. Dkuji mu za to? Umím dkovat druhým lidem za jejich dary, za to, co jsou a ím jsou? Dokáži druhé pijímat takové, jací jsou? Je velice pkným zvykem, když se takto vykoná svátost smíení, že spolená píprava a jednotlivá vyznání vyústí ve spolenou hostinu. V nkteré místnosti se krásn pipraví takové prostedí, v nmž dti prožijí radost ze svátosti smíení, z pokoje v srdci i na té viditelné rovin tak, jak to známe z podobenství o milosrdném otci. VÝJEZDOVÁ DUCHOVNÍ OBNOVA Tetí podobou je aspo jednou za rok praktikovaná výjezdová duchovní obnova. To znamená, že dti vypadnou ze svého prostedí nkam na faru mimo Prahu a tam mají možnost prožít hloubji jak spoleenství mezi sebou, tak také vstoupit do hlubšího vztahu s Bohem, s Ježíšem Kristem. Tam se samozejm mohou mnohem více ješt rozvinout njaké dynamiky k prožití svátosti smíení. Mnohé vci urit dobe znáte: když zpytují svdomí a vdom si napíší své híchy, potom ten papír složí a hebíkem pibijí na velký pipravený kíž. Svatý Pavel íká, že náš dlužní úpis byl pibit na Kristv kíž a zmizel. Já sám to dlám u nejmenších dtí tak, že napíší híchy na papír a pak je v kostele pipraven lavór z plechu, kde hoí velikononí svíce jako symbol Krista vzkíšeného. Oni po vyznání, když vychází ze zpovdní místnosti, zapálí ten papírek s híchy a hodí ho tam: ohnm Boží lásky byly híchy odstranny. Nebo se také nkdy dlá, což je velice hezké, že se posbírají nkde na cest, když jsou na odpolední procházce, njaké poádné kameny, na které potom napíší své híchy, a když je v blízkosti rybník nebo njaká eka, což se zámrn vybere, pokud se to dlá, hodí se ty híchy i s tím kamenem do vody: obmytí z hích, zase nádherný symbol. Dají se samozejm vymýšlet i další vci, které jsou v rzných pomckách velice pkn popsány. Práce s mládeží ve farnosti O mládeži obecn pohovoím trochu rychleji. Má pravideln u nás bohoslužby v úterý; napíklad jeden spolubratr, když byl hlavním vedoucím pi tch bohoslužbách, ml seriál promluv o svátosti smíení: o poátcích, o djinách smíení, jak se svátost vyvíjela atd., až potom k probrání jednotlivých ástí, jak se hloubji na svátost smíení pipravit a jak ji prožívat. To bývají tedy katecheze nebo katecheticky zamená kázání. Takto v úterý pak mívají mladí, kterým je mezi tinácti a sedmnácti lety, ve farním sále jednou za trnáct dní takové veliké spoleenství, kde se jich sejde ticet, tyicet, nebo i padesát, a koná se tam dialogické povídání o svátosti smíení. To bývá minimáln jednou, dvakrát, nebo i tikrát do roka. Tato skupina pak rovnž má, stejn jako mladší dti, jednou až dvakrát do roka víkendovou výjezdovku, která je také zamena na duchovní obnovu, pi níž se opt prožívá svátost smíení hloubji, jak jsem pedtím ekl. Práce s bimovanci ve farnosti A nakonec máme takovou specifickou kategorii mládeže: bimovance. U nás dláme pípravu na tuto svátost hodn náronou. Když jsem s ní zaínal, nkolik lidí mi íkalo: Neblázni, dva roky pípravy oni nevydrží. Já jsem ho ale pesvdil, že to možné je.
Úelem je, že dnes nkdo mže jít k bimování ve vku trnácti let. Reakce jedné maminky v našem kostele byla následující: Moje dcera ve trnácti letech že by mla jít k bimování? To nemže jít, vždy vbec neví, o co jde. A proto my zaínáme s pípravou tak, aby se ti mladí, když mají 14 let, mohli pihlásit. Dležitá vc: musejí se pijít pihlásit oni sami! Ne že pijde maminka, tatínek, ddeek nebo babika a eknou: Tady nahlašuji svou dceru nebo syna nebo vnuka k bimování. Takovým íkám, te to bude znít drze, tím zpsobem to samozejm neeknu: Odchod! To není vaše záležitost, to je záležitost tch mladých. Tím chci íct, že to znamená, aby mladí sami pišli a pijali za své rozhodnutí vlastní zodpovdnost: Já jsem se rozhodl. Mžou je samozejm rodie nebo prarodie zpracovávat, ale pijít se zapsat musí každý sám s tím vdomím, že to trvá dva roky. Bimovanci mají jednou za trnáct dní setkání, a to bu po veerech, nebo jak si to sami naplánují a jak to té které skupin vyhovuje. Samozejm pi této píprav jsou opt katecheze o svátosti smíení nedílnou souástí v rámci, kde se mluví o svátostech a prožívání svátostného života. Dvakrát ron, a to v adventní a postní dob, mají i bimovanci víkendovou výjezdovku do jiného prostedí; tam je teba celá sobota zamena na pípravu na svátost smíení. Dopoledne jsou dv katecheze, které volají k obrácení na základ Božího slova, pak je možnost teba osobního zpytování svdomí a odpoledne píležitost ke svátosti smíení. Veer je pak volný a plný radosti Samozejm se snažíme povzbuzovat mladé ke svátosti smíení, jak to tady napsala ta jedna dívka, v tom, že je dobe jít alespo jednou za msíc. Každý si samozejm musí svj rytmus zvolit; vtšinou to lovk sám pozná, jak je to potebné, chce li žít do hloubky. Závr Ješt se zmíním o jedné vci, za kterou jsem vdný zdejší farnosti, kde psobím ti a pl roku; pedtím jsem byl sedm let v Brn. Celá ada mých spolubratí, kteí zde psobili pede mnou, a to nejen ve farnosti, ale i potají, kladla veliký draz na dobré prožívání svátosti smíení. Uili všechny dobe, neformalisticky, opravdov vyznávat vše tak, jak to je, nebalit híchy do krásného barevného nebo pozlaceného papíru, aby to navenek hezky vypadalo. Jeden otec dominikán to íkal velmi lapidárn: Neíkej praseti kvtinka, když smrdí. To znamená: neobaluj hích do neho hezkého, ekni vše, tak jak to je. Tak to bylo a hotovo. A to je to, co mne pekvapuje: velmi upímné, otevené vyznávání hích, což vidím jako krok vped teba i proti Brnu nebo Morav obecn, kde jsem psobil adu let. Tam panoval velikánský ostych vyznávat híchy oteven tak, jak jsou. Tady to vlastn nikdo ve vtšin pípad nebalí, ani mládež, ani dosplí. Je to moc dobe. Je to urit dáno tou mnohaletou výchovou ke svátosti smíení. Ale mladé lidi je poteba vdom po tch stupíncích ke zralosti vést. Vždycky mne potšilo, když pišel do naší komunity nkdo nový odjinud, jak žasnul nad tím, jak to, že tady tolik lidí pravideln chodí ke svátosti smíení, že to na jiných místech nebylo, a ve vtšin pípad to vbec nejsou jenom formální zpovdi. Jeden spolubratr ekl: Už ti nikdy nevlezu do zpovdnice v adventní dob. Bohužel. To k nám totiž pijedou lidé z okolí Prahy, kteí nejsou bohužel z rzných dvod tak dobe formováni a zpracováváni, aby dobe a pravdiv svátost smíení prožívali. Onen spolubratr ješt dodal: To jsou tak formální zpovdi, že já tam nemžu sedt, to radši jdu zpovídat bezdomovce, než tady takové jenom ty oddrmolené híchy bez pemýšlení, co to zlo, které dlám, skuten v mém život znamená. Tak to by bylo zhruba vše. Pokud byste se chtli na nco sami zeptat, mžete. A dkuji za pozornost.