P ř e d s t a v u j í s e KLÍČEK Ústav sociální péče - Centrum zdravotně postižených v Záluží u Tábora Dagmar Jarolímová, Markéta Petr Homola Tenklová, Ústav sociální péče a Centrum zdravotně postižených (ÚSP-CZP) Klíček" v Záluží u Tábora je denní a týdenní stacionář, kde je klientům poskytována výchova, vzdčlání, terapie (muzikoterapie, arteterapie, ergoterapie, pracovní terapie, hipoterapie), rehabilitace, poradenská a diagnostická péče a možnost využiti volného času. ÚSP byl zřízen v 70 letech v budově býv alé ZŠ, ke které se přistavěly ještě dva okálové domy. Zde bylo zřízeno zázemí (ředitelna, kancelář, ordinace, jídelna, kuchyně). V původní budově byly vybudovány ložnice, koupelna, WC atd. Zařízení ve svý ch začátcích fungovalo jen jako zařízení pro mentálně postižené děti a mládež a o děti pečovaly vychovatelky a zdravotní sestry od pondělí do pátku. Víkendy trávily děti doma. O ústavu se toho v okolí mnoho nevědělo. Místní obyvatelé znali děti jen přes plot zahrady nebo z krátkých vycházek do okolí Záluží. Dřívější režim neměl zájem ukazovat postižené na veřejnosti. Přesto zde v roce 1988 začala výuka v pomocné škole. V roce 1992 byla vy budována tělocvična, výtvarná a keramická dílna, zmenšily se počty klientů v ložnicích z původních osmi na tři až čtyři. K personálu přibyl psycholog, psychiatr a sociální pracovník, kteří do ústavu dojíždějí jedenkrát týdně. Byla rozšířena logopedická péče přijetím logopéda na plný úvazek. Po všech těchto zménách se v roce 1995 přejmenovalo naše zařízení na ÚSP - CZP Klíček" Klíček symbolicky odmyká cesty k lidem, lidským srdcím, cesty klientů z ústavu do společnosti. Dnes pro obyvatele Záluží i Tábora a okolí není Klíček" jen velká neznámá. Klienti se zúčastňují divadelních představeni, navštěvuji výstavy, jezdi i hromadnou městskou dopravou. Pro klienty se pořádá mnoho akcí a téměř o všech je zmínka v regionálním televizním vysílání nebo v tisku. Pomocná škola při ÚSP v Záluží byla zřízena roku 1988 jako experiment. Vycházelo se z učebních osnov PŠ a ty se rozpracovávaly do měsíčních plánů. Dnes se při tv orbě výchovně vzdělávacích plánů vychází ze Vzdělávacího programu PŠ a přípravného stupně PŠ" a z konkrétních poznatků o jednotlivých žácích. Žáci jsou rozděleni do třech tříd podle věku a stupně. Celkem navštěvuje školu 16 žáků.
Důraz klademe na trivium, sebeobsluhu a přípravu na zapojeni do společenského života. Vvcházime při tom z učebnic pro PŠ, ale používáme i učebnice pro zvláštní a speciální školy. Nižši stupeň používá i některé pomůcky určené pro mateřské školy. Pracujeme s dětmi, jejichž inteligence se pohybuje většinou v pásmu středně těžké mentální retardace. Z toho musíme vycházet nejen při psáni výchovně vzdělávacích plánů, ale i při promýšlení příprav na jednotlivé dny a přizpůsobovat i učební metody Není možné vykládat nové učivo celé třídě najednou Platí u nás více než jinde individuální přístup. Pozor si musime dávat na slovní metody a verbální vyučování jako takové nezařazovat příliš často. Výklad musí být vždy krátký, výstižný a musí ho doprovázet množství praktických ukázek a důkazů. Dáváme-li otázky, musí být zřetelné a přesné Pokud žák neví, kladou se bezprostředně návodné otázky, a to i takové, které již samy odpověď napovídají. Nelze tedy jen opakovat stejnou otázku nebo ji jen jinak formulovat U našich dětí také nemůžeme požadovat zcela vyčerpávající a ucelené odpovědi. Daleko více jim vy hovuji názorné metody a praktické činnosti. Pokud se bavíme o určité věci, musí ji žáci velice dobře znát a umět šiji představit nebo ji maji před sebou skutečnou (model, obrázek). Stejně tak je nutné předvádět činnosti, které na žácích vyžadujeme. Od nejstaršich žáků je možné z představ o okolních předmětech a jevech chtít vyvozovat i jednoduchá zobecnění. U činností je důležité vytvářeni správných návyků hned od počátku, protože přeučování je mnohem složitější než vlastní učení. Často také chodíme na vycházky a exkurze. Na vycházkách se seznamujeme s okolím školy, využíváme lesy, louky, pole i rybníky v okolí k poznávání přírody a pozorování jejich zmén. Na exkurzích jsme se seznámili s prací požárníků, poznali jsme i provoz ve školním statku při střední zemědělské škole. Starší a nejstarší žáci už maji vžitý rozvrh hodin a je možné se jim při vyučování řídit. U těch nejmladších přecházíme během dne plynule od jednoho předmětu k druhému a činnosti často měníme Má- -li jeden žák práci, při které je nutná pomoc nebo dohled učitele, musí ostatní dělat něco, co je baví a u čeho jsou schopni vydržet. Vyhovují jim určité stereotypy a vytvářeni rituálů (např. stejné zahajování pracovního dne: po pozdravu a chvilce zpěvu se děti zklidní a můžeme začít pracovat). Průběžně si mohou děti odpočinout na koberci, kde nejen leží, ale mohou si půjčit stavebnici nebo hračku. Spontánní hru dále rozvíjíme a využíváme. Povídáme si se žákem o hračce, procvičujeme barvy, názvy oblečeni, tvary, velikost atd. V naší práci je důležitá osobnost učitele -jeho pedagogický takt, umění vcítit se do situace dítěte i jeho rodičů. S rodiči máme možnost mluvit na schůzkách, konzultujeme s lékaři, kteří do ústavu dojíždějí, a pokud to nestačí, kontaktujeme i specialisty v jiných zařízeních. Při výchově a vzdělání v pomocné škole je tře-
ba, aby žáci svému učiteli důvěřovali, cítili jeho lásku, znali jeho objektivní hodnoceni, věřili v jeho ochranu a pomoc. Potřebuji zakusit úspěch, pochvalu a dostat odměnu za vykonanou práci. Pomocí vhodné motivace se dokáží přinutit i k méně zábavné práci. Z úspěchu se pak raduji všichni - učitel i žáci Na školu navazuje pobyt děti ve školní družině Zde je cílem výchov)' aktivní odpočinek, rozvoj osobitých schopnosti, nadání a zájmů. Pomoci didaktických, tvořivých a konstruktivních her rozvíjíme rozumové schopnosti žáků. Procvičujeme již získané dovednosti a znalosti a dále rozvíjíme dovednosti komunikační Odborná péče o řeč je náplní práce logopéda, my jen kontrolujeme a opravujeme kvalitu výslovnosti a regulujeme ji nápravným cvičením. Zvláštní péči věnujeme nácviku sebeobsluhy bez pomoci druhých Seznamujeme žáky s různými druhy materiálů, s nářadím, nástroji i pomůckami. Věnujeme se i péči o osobní věci a životni okolí. S ohledem na psychické i fyzické schopnosti žáků se snažíme rozvíjet i jejich tělesnou zdatnost. Zaměřujeme se na zpřesňování pohybů, zlepšov ání kondice, nezapomínáme ani na koordinaci pohybů a prostorovou orientaci. Motorické schopnosti jsou individuální a musíme brát ohled na specifická postižení jednotlivých dětí. Velkou roli hraje i správná motivace. Nelze s nimi pracovat pod nátlakem a s donucením. Vždy musí mít pocit, že to, co právě dělají, dělat chtěly. Při odreagování a překonáváni únavy nám často pomáhá zpěv a další činnosti s ním spojené. Cvičení z hudební výchovy zařazujeme hlavné po náročných úkolech a výkonech. Pomáhají nám nejen k relaxaci, ale i ke zlepšeni koncentrace. Převážná část činností ve výchovném procesuje zaměřená na výtvarné a pracovní aktiv ity. K tomuto účelu nám slouží dílny a keramická pracovna. Cílem je rozvoj estetického cítěni a představivosti Pomocí výtvarných děl děti mohou vyjadřovat své vnitřní pocity a stavy. Pro nemluvící je to často jediný způsob, jak okolí sdčlit své nálady a přání. Stejně jako malováni maji klienti rádi i hudbu a pobyt ve vodě (hru v bazénu i perličkovou koupel). Do plaveckého bazénu jezdí klienti každé pondělí. V úterý a ve čtvrtek se účastni hipoterapie. (Na koních jezdí bez sedla. Kůň nechodí sám, ale je veden za uzdu a jezdec se přizpůsobuje jeho pohybovým impulzům To vede ke zlepšování koordinace pohybu, trénuje se i rovnováha, posilují se svaly či snižuje spasticita, edukuje či reedukuje se chůze. Hipoterapie působí na každý sval a zlepšuje celkové držení těla i psychiku jedince.) Každou středu pracují starší klienti v keramické dílně pod vedením zkušeného keramika. To neznamená, že práce s hlínou je těm mladším odpírána. Ti mohou přijít do dílny kdykoli jindy se svým učitelem nebo vychovatelem. Starší školáci chodí do truhlářské dílny a nejstarší klienti pomáhají na zahradě a při údržbě okolí ústavu. V zimních měsících budou nyní moci pracovat na tkalcovských stavech, které jsme instalovali během letošních prázdnin. Všichni mají možnost výtvarného vyžití
ve skupinách, kdy učitelé a vychovatelé využívají metod arteterapie. Nápady a náméty k práci mohou čerpat z knih v rozsáhlé knihovně Koncem týdne si děti mohou zakusit blahodárné působení perličkové koupele a kondičních masáží. Nemalá pozornost je věnována rozvoji řeči a komunikačním schopnostem. Denně děti navštěvují logopedii, kde pracují i na počítači s logopedickými programy. Vedle toho docházejí také denně na individuální muzikoterapii a jedenkrát týdně v rámci třídy probíhá muzikoterapie skupinová. Terapeutka s dětmi v rámci aktivní muzikoterapie rozviji rytmus, jemnou motoriku, taneční i pohybové dovednosti. Při receptivní muzikoterapii děti relaxují, vnímají vibrace na rezonanční desce, učí se uvolnit se a zlepšují si soustředěnost Aktivní i receptivní muzikoterapie prolíná s ostatními metodami psychoterapie a u našich dětí i s logopedii a metodami alternativní a augmantativní komunikace. Výrobky a výtvarné práce našich klientů může veřejnost vidět na výstavách. Ve školním roce 1997/98 byly tři, z nichž první byla zakončena aukcí, při které se vydražila keramika a obrazy v hodnotě 41000 Kč. Nékteři nekupovali jen na aukci. Domluvili si návštěvu a vybrali si přímo v Klíčku". Peníze z prodeje se vy u- žívají na nákup pomůcek a zařízeni nebo na dotace některých akcí. Takto mohli jet klienti na dva týdenní pobyty v přírodě (v zimě a na jaře). Pořádají se i kratší výlety. Pravidelně jezdíme na Havelskou a Matějskou pouť, někteří navštívili koncert rockové skupiny, v červnu jsme jeli parníkem po Vltavě. Byla to již druhá plavba parníkem Európa, které se zúčastnilo mnoho dalších postižených. Tyto a další akce bychom nemohli pořádat bez přispění sponzorů. Nedávno např. Mc Donald pozval děti na pohoštění do své restaurace a ke Dni dětí připravili program se svým maskotem. V restauraci jsme se setkali s velmi dobrým přijetím veřejnosti. Běžní návštěvníci nevnímali naše děti jako rušivý element, ale brali je jako kohokoli jiného. Kromě toho připravují řadu akci i sami pracovníci Klíčku". Ať už jsou to sportovní odpoledne, pečení vuřtů, zábavné soutěže, karnevaly a diskotéky, návštěvy divadel a výstav, exkurze k hasičům či do školního statku na zvířátka. V červenci 1998 jsme zorganizovali třidenni pobyt v kempu. Zde byly reakce ostatních návštěvníků zpočátku rozpačité. Avšak netrvalo dlouho a chovali se naprosto přirozené. Díky sponzorům máme také velice dobré vybavení na zahradě: prolézačky a houpačky, kolotoč i velké pískoviště, nechybí ani bazén a místo pro ohniště. Na rozsáhlé zahradě je i plocha upravená zámkovou dlažbou se zahradním krbem. Děti i jejich rodiče potřebuji naši spoluúčast, musí vědět, že my jsme tu pro ně a mohou se na nás kdykoli obrátit. Potřebují naši vstřícnost a otevřenost. Chlad a nátlak by u rodičů zavřel cesty k porozumění a u dětí by zhatil veškeré naše výchovné i vzdělávací úsilí. Je třeba vzájemný respekt i důvěra a veškerá komunikace mezi rodinou, dítětem a učitelem či vychovatelem musí probíhat v klidu. Mnozí z rodičů
nejsou zcela smířeni s postižením svého dítěte, a o to je komunikace s nimi složitější. Vedle doba- komunikace mezi žákem, rodiči a zaměstnanci je neméně důležitá i komunikace všeho personálu mezi sebou. Některé děti jsou zde na týdenní pobyt a je třeba, aby jejich speciální potřeby znaly i zdravotní sestry. (Nejen učitelé a vychovatelé školní družiny ) Nékdy nejde jen o zdravotní stav, ale i o určité výchovné zásady, které je nutné dodržovat Z tohoto důvodu se všichni výchovni i pedagogičtí pracovníci scházejí několikrát v roce na metodických sdruženích. Vzhledem k tomu, že naše zařízeni je malé a má i malé množství pracovníků, je možné se o problémech poradit se všemi a dohodnout se na určitých postupech, které se pak všichni snaží dodržovat. Nejstarším klientům je kolem čtyřiceti let. Zatím ještě mají vlastní rodiče, ale vyvstává zde otázka: Co bude dál?" A to je ten důvod, proč by vedení našeho zařízeni chtělo co nejdříve dořešit otázku chráněných dílen a placeni klientům za jejich práci v nich. Také se začalo angažovat v budování ochranného bydlení. Má už promyšlenou koncepci. Zbývá jen jediné, zato však nejdůležitéjši - PENÍZE. Představa je taková: Na velké ústavní zahradč je dost prostoru pro postavení bytovky. Zde by se obyvatelé o sebe starali pod vedením zkušených asistentů a Klíček" by jim poskytoval zázemí a pomoc v nouzi. A aby nezůstalo jen u představ, snad se najdou ochotni a obětaví lidé, kteří pomohou tuto myšlenku uskutečnit.