KSBR 32 INS 22515/2013 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Štefana Girgaše, nar. 8.11.1947, bytem Břeclav, Poštorná, Čs. armády 461/135, PSČ 691 41, adresa pro doručování: Jestřabice 28, Koryčany, PSČ: 768 05, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.1.2014, č.j. KSBR 32 INS 22515/2013- A-11, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně nejprve konstatoval, že insolvenčním návrhem, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 14.8.2013, ve znění doplnění, se dlužník domáhá rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Podle údajů uvedených v návrhu dlužník nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě (vyživovací povinnost vůči jeho manželce, stanovená soudem, zanikla rozvodem manželství), jeho průměrný čistý měsíční příjem ze starobního důchodu činí 17.397 Kč a z darovací smlouvy 300 Kč měsíčně, celkový rozsah nezajištěných závazků činí částku 1.468.469 Kč, která sestává ze závazku vůči věřitelce JUDr. Ivaně Girgašové, bývalé manželce, ve výši 1.460.666
pokračování - 2 - KSBR 32 INS 22515/2013 Kč (představující dluh na výživném manželky, stanoveném soudem) a ze závazku vůči druhému věřiteli. Ve vztahu k pohledávce věřitelky JUDr. Ivany Girgašové (soudem stanovené výživné) soud prvního stupně zdůraznil, že se jedná o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, jež je hrazena dlužníkem prostřednictvím osoby insolvenčního správce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení a v plném rozsahu. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník nesplňuje jednu ze základních podmínek pro povolení oddlužení, a to předpokládané uspokojení ostatních nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 30 % hodnoty jejich pohledávek v průběhu následujících pěti let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z celkových příjmů 17.697 Kč měsíčně by mohla být dlužníku pro účely oddlužení zabavena částka ve výši 8.414 Kč měsíčně, což by za pět let představovalo celkem částku 504.840 Kč. Z této částky musí být přednostně uhrazena pohledávka insolvenčního správce ve výši 65.340 Kč (v případě, že je plátcem daně z přidané hodnoty) jako pohledávka za majetkovou podstatou, a také pohledávka věřitelky JUDr. Ivany Girgašové (pohledávka postavená na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou) ve výši 1.460.666 Kč. Vzhledem k tomu, že však tyto přesahují částku 504.840 Kč, ostatním by se nedostalo plnění alespoň ve výši 30 % hodnoty jejich pohledávek, neboť na jejich úhradu by nezbyly žádné finanční prostředky. Podle dalších závěrů soudu prvního stupně je tak jediným řešením dlužníkova úpadku konkurs. Soud prvního stupně dále vysvětlil, že v případě prohlášení konkursu činí minimální odměna insolvenčního správce dle 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez DPH a hotových výdajů. V této souvislosti také vyložil, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžitých prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Výši zálohy určil soud prvního stupně částkou 50.000 Kč s tím, že prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že soudem uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení nemůže uhradit, neboť nemá žádné úspory. Jak soudu sdělil, o veškerý majetek a finance jej připravila jeho bývalá manželka. Poukázal na to, že insolvenční návrh podal dne 14.8.2013, v té době podmínku úhrady dluhu ve výši minimálně 30 % splňoval. Dále uvedl, že dodatečně zasílá nový výměr důchodu na rok 2014 a novou darovací smlouvu navýšenou na částku 400 Kč měsíčně s tím, že žádá o nový přepočet. Je třeba uvést, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II. přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
pokračování - 3 - KSBR 32 INS 22515/2013 Podle ustanovení 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále je IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo ( 212, 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání ( 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým Krajskému soudu v Brně dne 14.8.2013, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodu 06 návrhu uvedl, že má dva závazky vůči dvěma věřitelům v celkové výši 1.468.469 Kč závazek nezajištěný nevykonatelný vůči věřiteli AUTO WOZAR s.r.o., IČ 26278359 ve výši 7.797 Kč za opravu vozu, a závazek nezajištěný, nevykonatelný vůči JUDr. Ivaně Girgašové, nar. 12.1.1952, výživné na bývalou manželku ve výši 1.460.666 Kč. Závazky jsou více než tři měsíce po splatnosti, a byly zesplatněny jako celek. Uvedl, že má příjem ze starobního důchodu ve výši 17.397 Kč, a dále je obdarovaný z darovací smlouvy ze dne 13.8.2013, jíž se Drahomíra Průšová zavázala k pravidelnému plnění ve výši 300 Kč měsíčně od povolení oddlužení. Je zcela nemajetný, bydlí u přítelkyně, vlastní mobilní telefon, osobní věci a osobní automobil, který byl pořízen na leasing, jenž skončil 10.8.2013, a který hradila dcera bývalé manželky. Ve vztahu k návrhu na povolení oddlužení dále uvedl, že jeho nezajištěné závazky jsou ve výši 1.468.469 Kč, 30 % z této částky činí 440.539 Kč. Z příjmu celkem ve výši 17.697 Kč činí částka použitelná pro oddlužení nejméně 8.599 Kč měsíčně, což za dobu pěti let představuje 515.940 Kč. K návrhu dlužník připojil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, jež jsou opatřeny prohlášením o jejich úplnosti a správnosti a podpisem dlužníka. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků má dlužník dva nezajištěné závazky vůči dvěma věřitelům, a to nevykonatelný závazek vůči věřiteli AUTO WOZAR s.r.o. ve výši 7.797 Kč, splatný 2.5.2013, a vykonatelný závazek vůči věřitelce JUDr. Ivaně Girgašové ve výši 1.460.666 Kč. Podle údajů v seznamu majetku vlastní dlužník osobní automobil v odhadní ceně 200.000 Kč, mobilní telefon v odhadní ceně 1.000 Kč a věci osobní potřeby. K insolvenčnímu návrhu dlužníka se vyjádřila věřitelka JUDr. Ivana Girgašová podáním doručeným soudu prvního stupně dne 1.9.2013, k němuž připojila rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13.6.2013, č.j. 10 C 148/2012-40, který nabyl právní moci dne 13.7.2013, kterým bylo manželství dlužníka Ing. Štefana Girgaše a věřitelky JUDr. Ivany Girgašové rozvedeno. Na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 11.9.2013,
pokračování - 4 - KSBR 32 INS 22515/2013 č.j. KSBR 32 INS 22515/2013-A-7 pak dlužník dne 3.10.2013 předložil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10.12.2009, č.j. 10 C 24/2009-18, který nabyl právní moci dne 6.2.2010, z něhož vyplývá, že dlužníku byla uložena povinnost platit JUDr. Ivaně Girgašové výživné ve výši 22.000 Kč měsíčně s účinností od 23.1.2009 do budoucna, a dále byl dlužník zavázán zaplatit JUDr. Ivaně Girgašové dlužné výživné za dobu od 23.1.2009 do 31.12.2009 ve výši 248.387 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením. Podle ustanovení 108 odst. 1 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku a s ním spojuje rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Podle ustanovení 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. S ohledem na údaje uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva) s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (jako v praxi převažující formy oddlužení) totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.
pokračování - 5 - KSBR 32 INS 22515/2013 Námitkám odvolatele je možno v obecné rovině přitakat potud, že ve smyslu ustanovení 395 odst. 1, písm. b) IZ přestavuje základní podmínku pro povolení oddlužení požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů. Nutno ovšem zdůraznit, že pohledávky věřitelů na výživném ze zákona jsou ve smyslu ustanovení 169 odst. 1, písm. e) IZ pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za podstatou, což znamená, že dlužník nejprve i v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře musí tyto pohledávky vyrovnat v plné výši, a teprve poté, kdy jsou zcela uspokojeny, může být jeho příjem použit k úhradě pohledávek zjištěných (srov. také usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.9.2011 sp. zn. KSUL 46 INS 2320/2011, 3 VSPH 638/2011). V přezkoumávané věci má dlužník dva věřitele, vůči nimž má dva nezajištěné závazky celkem ve výši 1.468.463 Kč, přičemž jeho závazek vůči věřitelce JUDr. Ivaně Girgašové (bývalé manželce dlužníka) ve výši 1.460.666 Kč však představuje dlužné výživné, jež by dlužník i v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře jak shora vyloženo musel vyrovnat v plné výši, to je ve výši 1.460.666 Kč. I s přihlédnutím k vyšším příjmům dlužníka (dokládaných v odvolacím řízení), to je starobnímu důchodu ve výši 17.468 Kč měsíčně a se zohledněním daru ve výši 400 Kč měsíčně, by dlužník byl schopen uhradit v zákonem stanovené lhůtě pěti let pouze částku ve výši 515.000 Kč, což je (i s ohledem na nároky insolvenčního správce, jež představují pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení 168 IZ) ekonomická nabídka zcela zjevně nedostatečná. Závěr soudu prvního stupně, že dlužníkovi nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, je proto správný. Oddlužení dlužníka není možné ani formou zpeněžení majetkové podstaty, když u dlužníkem označeného majetku lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení. Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení 395 odst. 1, písm. b), IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha umožní správci uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka (případně jiných osob), který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy, neboť (kromě již uvedeného účelu) záloha slouží i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů
pokračování - 6 - KSBR 32 INS 22515/2013 správce pro případ, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč ( 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů ( 7 téže vyhlášky). Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani skutečnost, odvolatelem namítaná, že nemá na její zaplacení finanční prostředky. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, tudíž dlužníka, jako insolvenčního navrhovatele, nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení 219 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem. Olomouc 8. dubna 2014 Za správnost vyhotovení: Zuzana Žádníková JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. předsedkyně senátu