Mgr. Klára Ptáčková
Každému studentovi vyhovuje jiný komunikační systém (mluvená řeč, znakový jazyk, znakovaná čeština) dle míry postižení a předchozího modelu vzdělávání U neslyšících jsou trochu odlišné společenské normy a pravidla (tykání, otevřenost, doteky) Při výuce nahrazení akustických signálů vizuálními (rozsvítit-zhasnout, jemný dotek na rameno či paži, zamávání v zorném poli, vibrace) Předem dát studentovi informace o probíraném tématu a včas upozornit na případnou změnu (mailem studenta upozornit na případné odpadnutí výuky, návštěvu muzea, ústavu či jinou změnu)
Pro neslyšící je nejefektivnější využití vizuálních pomůcek (dataprojekce, meotar, obrazový materiál, nákresy, časové osy, fotografie, mapy, modely, ) Ve chvíli, kdy je přednášející otočený k tabuli, přestat mluvit, ustat ve výkladu, protože student nemůže odezírat V diskuzi více mluvčích může pro studenta nastat problém vše stíhat a orientovat se Vše důležité písemně studentům připravit předem(požadavky k zápočtu a zkoušce, drobné úkoly na výuku, doporučená literatura) Technické kompenzační pomůcky typu FM systému přednášející má část pomůcky u sebe
Mluvit čelem ke studentovi ve vhodné vzdálenosti (cca 1-3 metry) po navázání zrakového kontaktu Osvětlení nesmí být ostré, oslňující Z hlediska koncentrace je odezírání velmi vyčerpávající max. 25minut Řeč by měla být srozumitelná, nekřičet, ne přehnaně artikulovat, dělat pauzy, ověřovat porozumění Co zhoršuje odezírání ze strany mluvčího: úsměv, vousy, chybění zubů, žvýkání, pohyby hlavou, rozčilení, spěch, únava U odezírání není pro studenta možné, aby si dělal poznámky a zároveň stíhal vše odezřít (potřebuje poznámky předem nebo zapisovatele)
Neslyšící mají problémy s českým jazykem, který vnímají jako cizí jazyk (není pro ně mateřským jazykem) Problémy s porozuměním ČJ (odlišná gramatika českého a znakového jazyka, malá slovní zásoba, problémy - frazeologie, odborná terminologie, cizí slova ) pokud možno dovysvětlit významy, napsat Psaná čeština neslyšících bývá kostrbatá podobně jako u cizinců (tvarosloví, záměna slovních významů, agramatismy)
Je přirozeným a plnohodnotným jazykem neslyšících, ve kterém se mohou neslyšící dle zákona vzdělávat a používat jej Má odlišnou gramatiku než český jazyk vs. Znakovaná čeština Je umělý systém znaků, který využívá gramatický systém češtiny (člověk artikuluje českou větu, kterou doplňuje znaky převzatými ze znakového jazyka)
Individuálně přizpůsobit vykonání zkoušky - spíše písemnou formou, využít přítomnosti tlumočníka do znakového jazyka (vhodné pro neslyšící studenty a studenty s těžší sluchovou vadou), znakované češtiny nebo artikulačního tlumočníka (tlumočník, který opakuje vše řečené s výraznou artikulací pro lepší odezření vhodné spíše pro studenty s lehčí sluchovou vadou) U testů nechat na zpracování více času, ověřit porozumění zadání, dovysvětlit
Neslyšící má právo na tlumočníka Tlumočení může probíhat formou znakového jazyka, znakované, mluvené či psané češtiny dle komunikační preference neslyšícího člověka Zažitý mýtus - že tlumočníci jsou jako asistenti a mohou mluvit za neslyšící, pomáhat jim, vyřizovat za ně nikoliv tlumočník není ničí asistent Tlumočník potřebuje na přípravu: čas (příprava na konferenci - 3 týdny, na školní výuku týden) poskytnuté materiály (osnova projevu a terminologie, příprava na hodinu, přednáška v psané podobě, handouty pro studenty, videokazety)
Standardní je přestávka (střídání) tlumočníků po 20min Tlumočník hovoří v 1. osobě Tlumočník nevstupuje do komunikace sám za sebe, není aktivní účastníkem komunikace (je vázán etickým kodexem) Rozhovor vedeme přímo s neslyšícím a udržujeme zrakový kontakt s ním, ne s tlumočníkem (je důležité stát tak, abychom za zády neměli zdroj světla, který by oslňoval) Tlumočník stojí vedle slyšící osoby, jejíž řeč tlumočí. Neslyšící člověk potřebuje vidět na oba. Mluvíme obvyklým tempem, tlumočník dle potřeby mluvčího zastaví. Pro neslyšící je obtížné sledovat tlumočníka a zároveň si psát poznámky (nestihne vše zapsat, potřebuje písemné materiály předem nebo zapisovatele)