Úvod Základy práce s počítačem už zvládáte spuštění počítače, práci s myší, spuštění programu, ukončení práce s počítačem. Ale co dál? Přece nebudete stále zapínat a vypínat počítač! Pro jakoukoliv další práci s počítačem je velmi užitečné zvládnout psaní textů, neboť většinou se počítač používá dnes především jako psací stroj. Pro psaní textů máme v počítači spolu s operačním systémem k dispozici textové editory tak se říká jednoduchým programům pro psaní textů. V operačním systému Windows je to program Poznámkový blok, v Linuxu program Vi nebo Vim, případně Joe v Unixu. V těchto textových editorech lze napsat jakýkoliv text a uložit ho pro další použití. Nelze však měnit vzhled textu (formátovat) ani ho jinak graficky upravovat. Pro začátek by tyto programy mohly stačit. Mohly, ale my se podíváme o kousek dál. Vyzkoušíme si jeden z mnoha textových procesorů. Textovým procesorem označujeme program, který nabízí více funkcí, a dokonce se snaží dělat řadu věcí za nás, uživatele. Ze začátku sice všechny dostupné funkce nevyužijeme, ale proč si hned nezvyknout na vyšší standard. Uživatelský komfort je samozřejmě u každého programu jiný. Podle toho je nutné počítat i s cenou za ten který program. K dispozici je celá řada textových procesorů od různých výrobců. Patří mezi ně Writer, WordPad, AbiWord, Ted, KWord, sada StarOffice Writer, WordPerfect, WinText602, Word Pro, Word a řada dalších programů. Důležité je, že většina textových editorů i procesorů s námi komunikuje česky. V této příručce se budeme zabývat základními postupy v programu z kancelářského balíku OpenOffice.org Writer, protože je multiplatformní a zdarma.
Obsah Úvod...1 Výhody psaní textu na počítači...3 Typy textů...4 Příkazy...4 Okno programu...7 Titulková lišta...7 Hlavní nabídka...8 Panely nástrojů...8 Pravítko...9 Pracovní plocha...9 Posuvníky...10 Stavový řádek...10 Psaní a úpravy textu...11 Začínáme psát...11 Práce s klávesnicí...12 Enter...12 BackSpace a Delete...13 Kurzorové klávesy...14 Home, End,...14 Page Up, Page Down...14 Shift, Caps Lock...15 Označování textu...15 Dokument...17 Uložení nepojmenovaného souboru...19 Uložení pojmenovaného souboru...20 Otevření souboru...20 Závěrem...22
Výhody psaní textu na počítači Jednu věc za nás počítač zatím udělat nedokáže vymyslet, co máme napsat. Jinak ale psaní textů na počítači má řadu výhod: Jednoduchost psaní textu. Snadná úprava slova, věty, odstavce. Možnost smazat jednotlivé znaky, věty, odstavce. Možnost prohodit věty nebo slova, kopírovat či přesouvat text. Snadné grafické úpravy textu. Vkládání obrázků do textu. Možnost vytisknout text v tolika kopiích, kolik jich potřebujeme. Možnost uchovat soubor s textem pro jeho další použití v budoucnu nebo jen z důvodu archivace. Snadné vyplňování formulářů. Pro mnohé z nás výtečný nástroj pro kontrolu pravopisu.
Typy textů Udělejme si malý přehled typů dokumentu, které můžeme pomocí textového procesoru vytvořit: Dopis, poznámka, sdělení. Tento typ textu obvykle obsahuje jednu nebo několik málo stránek s jednoduchým formátováním. Pokud rozesíláme některý z uvedených typů dokumentu na více adres, pak je k dispozici nástroj pro přípravu hromadné korespondence. Diplomová práce, kniha. Do textů tohoto typu jsou často přidávány obrázky, grafy a tabulky. Text je rovněž členěn na jednotlivé kapitoly. Směrnice, vyhlášky, předpisy. Opět obvykle vícestránkový dokument rozdělený na jednotlivé části. Jídelní lístek, pozvánky, svatební oznámení, inzeráty. Tady už převládá využití grafických možností programu. Příkazy V programu OpenOffice.org Writer je k dispozici velké množství příkazů, které po zadaní provedou námi zvolenou činnost. Nemusíme hned na začátku znát všechny příkazy, které program nabízí. Jen pro představu k dispozici je 22 kategorií (skupin) a celkový počet příkazů se pohybuje kolem šesti set. Pro začátek si vystačíme jen s několika nejdůležitějšími příkazy. Představu o tom, co nám program nabízí, tedy máme můžeme se pustit do práce.
Spuštění programu OpenOffice.org Writer Předpokládejme, že na našem počítači, který používáme k práci, je už program OpenOffice.org Writer nainstalovaný. Už jsme si zvykli, že v grafickém prostředí můžeme zamýšlenou akci udělat více způsoby. Začněme tedy tím nejjistějším způsobem přes tlačítko. Nejjistějším proto, že odkazy na všechny programy, které jsou na počítači instalovány, najdeme právě tady. Vzpomínáte si na to, jak jsme spouštěli svůj první program? Klepneme na tlačítko Kurzor posuneme na příkaz Kancelář. Všimněme si, že umístěním kurzoru na některý z příkazů nabídky se tento příkaz vždy barevně zvýrazní. Pokud je u příkazu ještě vpravo malá šipka, pak je k dispozici další nabídka. Chvíli po zvýraznění příkazu se rozbalí nabídka, která je pod tímto příkazem ukryta. Najedeme kurzorem na příkaz Textový procesor, jak je vidět na obrázku.
Teď potvrdíme výběr klepnutím na levé tlačítko myši. Po chvilce se nám na obrazovce objeví okno programu OpenOffice.org Writer tak, jak vidíme na obrázku. Mohou nastat nějaké problémy? Mohou, ale nemělo by jich být mnoho. Podívejme se na ty nejčastější. První může být, že se příkaz, kterým spouštíme program Writer, nachází někde jinde. V takovém případě doporučuji zkusit vyhledat soubor swriter, kterým se OpenOffice.org Writer spouští. Pokud je nalezen, máte vyhráno, stačí nad nalezeným souborem stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky si vybrat možnost Otevřít. Pokud soubor nebyl nalezen, s největší pravděpodobností není tento program na počítači nainstalován. Dříve než se pustíte do instalace, pro jistotu se poraďte s někým zkušenějším. Může se stát, že jste něco přehlédli a program byste zbytečně instalovali znovu.
Okno programu Jakmile se program spustí, můžeme začít psát. Zkusíme ale ovládnout svou netrpělivost a ještě se podíváme na prostředí programu. Na obrazovce máme okno programu se spoustou tlačítek, příkazů a informací. Pro názornost si jednotlivé části okna rozdělíme jako skládačku. Titulková lišta Titulkovou lištu známe ze základů práce s počítačem a je znázorněna na obrázku. Najdeme ji v horní části okna. V levé části lišty je vždy umístěn název okna, v tomto případě název dokumentu, a název programu. V pravé části titulkové lišty jsou umístěna tři tlačítka, která už známe: Levé tlačítko minimalizuje velikost okna tak, že se z okna stane tlačítko, které je umístěno na hlavním panelu. Prostřední tlačítko upravuje buď do výchozího nastavení okna s programem nebo ho maximalizuje. Posledním tlačítkem (v podobě písmene X) můžeme okno s programem a tím i program uzavřít.
Hlavní nabídka Pod titulkovou lištou máme hlavní nabídku příkazů, jak ukazuje obrázek. Tyto příkazy jsou rozděleny do jednotlivých kategorií a vybíráme je pomocí myši. Klepneme levým tlačítkem myši na vybranou nabídku a z rozbaleného seznamu příkazů vybereme klepnutím ten, který nás zajímá. Vyvolat jednotlivé příkazy je možné i pomocí klávesnice, a to buďto pomocí klávesových zkratek, které jsou u nabídky napsány, nebo za pomocsi klávesy Alt + podtržené písmenko (na velikosti v tomto případě nezáleží) a dále se v rozbalené nabídce pohybujeme pomocí šipek. Zvolení vybrané položky pak potvrdíme klávesou Enter. Panely nástrojů Při výchozím zobrazení máme pod hlavní nabídkou dva řádky s tlačítky. Jsou to panely nástrojů s nejčastěji používanými příkazy. Na panelech nástrojů jsou ikony obrázky v podobě tlačítek. Každé tlačítko umožňuje zadat specifický příkaz. Pokud potřebujeme některý příkaz zadávat často, pak je asi nejjednodušší použít právě tlačítko na panelu nástrojů. Na tlačítko klepneme levým tlačítkem myši a příkaz se okamžitě provede. Pokud si ze začátku nepamatujeme, co které tlačítko znamená, stačí chvíli ponechat kurzor na vybraném tlačítku a za zlomek vteřiny se objeví popisek, který nám hodně napoví, Panely nástrojů jsou vidět na obrázku.
Pravítko Při prvním spuštění je v okně programu zobrazena další součást. Tou je vodorovné a svislé pravítko. Pro pokročilejší práci využíváme častěji vodorovné pravítko slouží k nastavení okrajů nebo tabulátorů, jak je vidět na obrázku. Měrné jednotky, v kterých je zobrazeno můžeme změnit, pokud nad ním stiskneme pravé tlačítko myši. Pracovní plocha Konečně se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Bílá plocha nám určitě připomíná klasický kancelářský papír. A je to tak! V tomto prostoru vytváříme a upravujeme náš text. V levém horním rohu máme textový kurzor v podobě svislé blikající čárky. Jakmile začneme psát, začne se pohybovat i textový kurzor. Je to dobrá pomůcka. Vždy vidíme, kam se nám znak z klávesnice vloží. Kurzor můžeme v napsaném textu přemísťovat pomocí myši nebo kurzorových kláves.
Posuvníky Při práci s delšími texty se nám budou hodit i další prvky, které máme k dispozici v okně programu Writer. Je to především svislý posuvník. Ten nám umožní se pomocí myši rychle přesouvat v delším dokumentu. Důležité jsou šipky ve spodní a horní části posuvníku, které tyto přesuny zajišťují. Je ovšem nutné připomenout, že posouvat se v dokumentu je možné i pomocí kolečka myši. V souvislosti s nastavením zobrazení stránky na obrazovce může být důležitý i vodorovný posuvník. Ten nám umožní posouvat se na stránce vlevo nebo vpravo. Obvykle ale máme nastavené zobrazení šířky textové stránky tak, že vodorovný posuvník využíváme méně často. Oba posuvníky lze vidět na obrázku. Stavový řádek Na spodní straně okna máme stavový řádek. Na stavovém řádku je k dispozici poměrně dost informací. Vlevo vidíme na kolikáté straně z kolika se nacházíme, dále jakým stylem je aktuální stránka formátována, velikost zobrazení, zda text vkládáme (IN SRT), nebo přepisujeme (OVER), způsob označování textu (STD) a jak zacházet s hypertextovými odkazy (HYP). Pro začátek nám postačí pouze údaje o stránce a zobrazení. Pokud bychom si chtěli zobrazení změnit, poklepáním levého tlačítka myši na údaj v procentech se nám otevře okno Lupa, kde si můžeme vybrat jinou velikost.
Psaní a úpravy textu Práci s klávesnicí a využívání jednotlivých možností programu si nejlépe procvičíme na konkrétním textu. Mnohé z nás napadne stisknout nějakou klávesu či několik za sebou a dívat se, jak na monitoru počítače vyskakuje jedno písmenko za druhým. Představa je to lákavá, ale v podstatě k ničemu. Na takovémto textu se skoro nic nenaučíme. Maximálně tak text smazat, či pátrat, kde je textový kurzor. Napíšeme si tedy text, který velmi úzce souvisí s tím, že čteme tyto řádky. Text bude mít nadpis, jeden odstavec a nejméně dvě věty a bude vypadat takto: Národní program počítačové gramotnosti Národní program počítačové gramotnosti je určen pro všechny občany České republiky, kteří se chtějí seznámit se základy práce s počítačem. Tento program vyhlásilo Ministerstvo informatiky ČR pro širokou veřejnost s cílem zvýšit informační gramotnost občanů. Začínáme psát Po spuštění je program Writer připraven přijmout námi napsaný text. Stále se ujišťujeme, jak je psaní jednoduché. Tak si to vyzkoušejme. Napišme slovo Národní. Zatím nemusíme ani přemýšlet nad tím, jak napsat velké písmeno. Nevěříte? Vyzkoušejte si to. Je celkem jedno, zda při psaní písmen koukáme na klávesnici nebo na monitor.
Kdybychom dokázali psát a zároveň se dívat na monitor, viděli bychom, jak se posunuje textový kurzor spolu s přibývajícími písmeny. Napsali jsme slovo národní. Jakmile stiskneme mezerník, písmeno n se změní na velké N! Hned první věc, na kterou program Writer myslí za nás. Na začátku věty předpokládá vždy velké písmeno, proto ho tam za nás doplnil. Dokončeme psaní nadpisu. Za mezerou doplníme program počítačové gramotnosti. Práce s klávesnicí Kromě znaků máme na klávesnici k dispozici celou řadu důležitých kláves. Funkci většiny z nich jsme si už vysvětlili během kurzu Jak na počítač. Podívejme se na některé z nich znovu. Enter Kdy použít klávesu Enter při práci s textem? Vždy, když chceme vytvořit nový odstavec. Někdy je odstavcem jeden řádek, jindy odstavec obsahuje řádků několik. Začínající uživatelé mnohdy nedělají rozdíl mezi pojmy nový řádek a nový odstavec. Zatímco na psacím stroji je nutné posunout stroj na nový řádek a na začátek textu, počítač, či lépe řečeno textový procesor, dělá tuto práci za nás. To znamená, že klávesu Enter požíváme opravdu jen při začátku dalšího odstavce.
Většina textů začíná nadpisem či oslovením. Nadpisy či oslovení většinou nenaplní kapacitu jednoho řádku. V žádném případě nedoplňujeme zbývající prostor mezerami, ale stiskem klávesy Enter začneme další odstavec. Píšeme-li text delší než jeden řádek, nemusíme sledovat, kdy budeme při jeho psaní na konci řádku. Program za nás hlídá, co se ještě na řádek vejde a co už ne. Při plném řádku automaticky přesune kurzor na nový řádek v odstavci. BackSpace a Delete Občas uděláme při psaní chybu nebo se nám napsaný text nelíbí. V tom případě potřebujeme umět mazat znaky či rozsáhlejší celky. Pro mazání znaků nebo označeného textu můžeme použít dvě klávesy, BackSpace a Delete. Klávesa BackSpace maže znak nalevo od pozice kurzoru, klávesa Delete maže znak nebo znaky napravo od pozice kurzoru. Klávesu BackSpace bychom měli používat spíše na mazání jednotlivých znaků než celých vět. Pro mazání delšího textu je lepší text určený ke smazání nejdříve označit a teprve poté jej smazat. Není to ovšem předpis, spíše doporučení. Smazání znaku si můžeme hned vyzkoušet. Psaní našeho textu jsme ukončili tečkou. Jedná se ovšem o nadpis, takže tečku chceme smazat. Kurzor máme na konci věty. Stiskněte jednou klávesu BackSpace. Tečka zmizela.
Kurzorové klávesy Na chybu při psaní textu můžeme přijít my sami, ale také nám v tom může pomoci program Writer. Chybně napsané slovo, případně slovo, které nezná podtrhne červenou vlnovkou. V napsaném textu se tedy potřebujeme pohybovat. Při pročítání textu třeba zjistíme, že jsme udělali v nějakém slově chybu, a chceme ji opravit. Pro přesun k chybně napsanému slovu používáme kurzorové šipky. Směr jednotlivých šipek určuje, kam se textový kurzor bude posouvat. Pokud budeme držet klávesu Ctrl a stiskneme šipku doleva resp doprava, přesunem se na začátek nebo konec slova kde jsme měli umístěn kurzor. Home, End, Page Up, Page Down Pro přesun kurzoru je možné využít i klávesy Home a End. Klepnutím na tu kterou klávesu velice rychle zjistíme, kam se kurzor přesune. Klávesy Page Up a Page Down využijeme až u delších textů při přesunu kurzoru po jednotlivých stránkách.
Shift, Caps Lock Ne vždy za nás program Writer opraví malé písmeno za velké. Určitě to neudělá uprostřed věty tak chytrý není. Pro psaní velkých písmen používáme kombinaci kláves. Kombinací se rozumí držení jedné klávesy a stisknutí další. V případě psaní velkých písmen použijeme klávesu Shift. Při psaní delších textů, které obsahují všechna písmena velká, stačí krátkým stisknutím zapnout klávesu Caps Lock. Opětovným stisknutím klávesy Caps Lock ji vypneme. Označování textu Dopíšeme zbytek textu. Po napsaní nadpisu a odzkoušení pohybu kurzoru uvnitř napsaného textu umístíme kurzor na nový řádek odstavec. Doplníme text: Národní program počítačové gramotnosti je určen pro všechny občany České republiky, kteří se chtějí seznámit se základy práce s počítačem. Tento program vyhlásilo Ministerstvo informatiky ČR pro širokou veřejnost s cílem zvýšit informační gramotnost občanů. Abychom mohli text formátovat, je nezbytné umět text označovat program Writer musí mít jasno, kterého textu se úpravy budou týkat. Označený text je zvýrazněn podbarvením. Říkáme, že jsme text označili jako blok. K označování textu do bloku můžeme použít myš nebo klávesnici, případně kombinaci klávesnice a myši. Vždy záleží na tom, co je rychlejší, pohodlnější a hlavně jaký způsob nám vyhovuje.
Nejdříve si zkusíme označit libovolnou část textu pomocí myši: Kurzor myši umístíme na začátek textu, který chceme označit. Stiskneme (a nepouštíme) levé tlačítko a myš táhneme ve směru označovaného textu. Po označení textu pustíme levé tlačítko myši. Druhá možnost označení libovolné části textu je pomocí klávesnice: Umístíme textový kurzor na začátek textu, který chceme označit. Stiskneme klávesu Shift a pomocí kurzorové šipky označujeme text. Všimli jste si rozdílu mezi oběma způsoby? Ano, při označování pomocí myši se automaticky označí celé slovo v okamžiku, kdy přejedeme mezeru mezi slovy. Při označování pomocí klávesnice se nic takového nestane. Je to správně. Opět jsme poznali jednu z mnoha činností, které se program snaží dělat za nás!
Vyzkoušejte si i možnosti rychlého označení slova, věty, řádku, více řádků, odstavce, celého dokumentu: za pomoci myši: slovo označíme poklepáním (2x rychlé stisknutí levého tlačítka myši) větu označíme tak, že stiskneme rychle třikrát levé tlačítko myši nad libovolným slovem v dané větě. Celý odstavec označíme dvojitým poklepáním (4x rychlé stisknutí levého tlačítka myši) Již víme, že za pomoci klávesnice označujeme text klávesou Shift + kurzorové klávesy. Nicméně k označování textu klávesnicí lze použít i další kombinace: Shift + Home označí text od pozice kurzoru do začátku řádku Shift + End označí text od pozice kurzoru do konce řádku Shift + Ctrl + kurzorová klávesa nám označí jedno celé slovo ve směru kurzorové klávesy. Ctrl + A označí celý dokument Dokument Na počítači můžeme napsat text, opravit chyby a nakonec text vytisknout. Víme také, že můžeme napsaný text uchovat pro pozdější použití. Zatím ale nevíme, jak to udělat. Podívejme se nejdříve na první uložení souboru. Dosud neuložený soubor má na titulkové liště pouze pracovní název Bez názvu1. Po uložení souboru pod námi zadaným názvem se tento pracovní název změní.
Uložení nepojmenovaného souboru Najedeme kurzorem myši na nabídku Soubor. Z rozbalené nabídky vybereme příkaz Uložit. Zobrazí se dialogové okno Uložit jako, které vidíte na obrázku. V pravé horní části máme zobrazenou cestu, do které se soubor uloží. Měla by to být složka s názvem Dokumenty. Pokud má jiný název, stačí klepnout myší na ikonu s názvem Dokumenty. Ve spodní části dialogového okna Umístění zadáme náš název pro soubor. V našem případě použijeme zkratku NPPG. Nemusíme zadávat masku souboru, je vybrán automaticky. Pak stačí stisknout klávesu Enter nebo klepnout myší na tlačítko OK.
Uložení pojmenovaného souboru Soubor, který už přiřazený název má, můžeme průběžně ukládat snadnějším způsobem. Při jeho následném ukládání se už nezobrazuje dialogové okno. Uložit pojmenovaný soubor můžeme opět z nabídky Soubor příkazem Uložit. Rychlejší však může být klepnutí na tlačítko s obrázkem diskety v Panelu nástrojů nebo stisknutí kombinace kláves Ctrl + S. Poznámka: Kromě výše zmíněných způsobů ukládání program Writer automaticky ukládá soubor, se kterým pracujeme, v intervalu 10 minut. Je to výchozí nastavení, které je možné změnit. Pro běžnou práci je nastavený interval vyhovující. Otevření souboru Při spuštění programu Writer se automaticky otevře nový prázdný soubor. Další nový soubor můžeme kdykoli otevřít z nabídky Soubor příkazem Nový. Jiný způsob otevření nového souboru je klepnutím na tlačítko s obrázkem nepopsaného listu papíru v Panelu nástrojů nebo stisknutím kombinace kláves Ctrl + N. Jestliže chceme otevřít soubor, který jsme si dříve uložili, postupujeme takto: V nabídce Soubor klepneme na příkaz Otevřít. Otevře se dialogové okno Otevřít. Stačí vybrat složku a následně klepnout na název souboru. Pak klepneme na tlačítko Otevřít nebo stiskneme Enter. Jiný způsob otevření stávajícího souboru je klepnutím na tlačítko s obrázkem rozevřených desek v Panelu nástrojů nebo stisknutím kombinace kláves Ctrl + O.
Ukončení práce s programem Po skončení práce s psaním nebo úpravou textu ukončíme i práci s programem. Pro ukončení programu nejčastěji používáme tlačítko v podobě písmene X, která se nachází v pravé horní části okna. Klepnutím na tlačítko se program okamžitě ukončí. Že to není pravda? Program se okamžitě neukončil? Ano, i taková možnost existuje. Program se nezavře v případě, že jsme v textu udělali jakoukoliv změnu. Stačí napsat jeden znak a soubor neuložit. Program za nás tyto neuložené změny hlídá. Při ukončování práce se může zobrazit dialogové okno s dotazem, zda chceme uložit změny provedené v souboru, jak je vidět na obrázku. Formátování Jedním z důvodů, proč používáme dokonalejší textové procesory, je možnost napsaný text upravovat formátovat. Pro začátek vystačíme s nejčastějším způsobem formátování písma a odstavce. Pro formátování písma využijeme možnosti změny tvaru písmen, takzvaného řezu písma. Pro formát odstavce vyzkoušíme zarovnání textu.
Řez písma U řezu písma se jedná o tři základní možnosti: tučné písmo, kurzívu a podtržené písmo. Základní řezy písma je možné kombinovat, takže písmo může být například tučné i podtržené zároveň. Označíme celý nadpis, tedy první řádek. Z nabídky Formát vybereme příkaz Písmo. V zobrazeném dialogovém okně Písmo máme k dispozici řadu nabízených formátů. Zůstaneme ovšem u našeho záměru chceme písmo nadpisu zvýraznit. Z nabídky Řez písma vybereme volbu tučné a potvrdíme klepnutím na tlačítko OK. Změna se okamžitě projeví, písmo nadpisu je výraznější než ostatní text. Pro nastavení řezu písma můžeme rovněž použít tlačítka nebo kombinace kláves. Kombinace kláves je uvedena v závorce. Tlačítko pro tučné písmo (Ctrl + B), pro kurzívu (Ctrl + I) a pro podtržené písmo (Ctrl + U). Tlačítka nebo stisknutí kombinace kláves fungují jako přepínač zapnuto/vypnuto. Případně můžeme myší klepnout na ikonky pro tučné písmo, pro kurzívu a pro podtržené písmo. Změňte řez písma u textu počítačové gramotnosti na kurzívu a text Ministerstvo informatiky podtrhněte.
Velikost písma Jakmile jsme změnili řez písma, možná nás hned napadne, zda písmo v nadpisu není příliš malé. Velikost písma neboli výška písmene je udávána v bodech. Základní výška písmen je nastavena na 12 bodů. Změnu provedeme vybráním jiné velikosti klepnutím na šipku u tlačítka Velikost písma. Z rozbalené nabídky vybereme velikost, kterou považujeme za přiměřenou významu textu. Například pro nadpis vyberte 16 nebo větší. Písmo Třetím nejčastějším druhem formátování je změna typu písma. Typ písma (můžeme se setkat i s výrazem font ) je ve výchozím nastavení Times New Roman. Klepnutím na šipku u tlačítka Písmo si rozevřeme obrovskou nabídku různých vzhledů písma. Jak které písmo vypadá, vidíme u každého názvu. Typy písma lze rozdělit na dvě skupiny. Vycházíme z toho, že každé písmeno má určitou šířku proporce. Podle toho rozlišujeme proporcionální a neproporcionální písmo. U proporcionálního písma zabírá v textu každé písmeno jen tu šířku, kterou potřebuje, což znamená že prostor pro I je daleko menší než třeba pro W. U neproporcionálního písma je každému písmenu v textu přidělena stejná šířka, takže text takto napsaný vypadá jako na psacím stroji. Jednotlivé typy písma můžeme rozdělit také na patkové a bezpatkové, případně ozdobné.
Zarovnání odstavce Text v odstavci se zarovnává podle zarážek a může být zarovnaný čtyřmi způsoby: Zarovnaný vlevo. Je to výchozí nastavení programu Writer. Mezery mezi slovy jsou stejné. Rovnoměrnějšího zarovnání pravého okraje se může dosáhnout rozdělováním slov. Zarovnaný na střed. Zarovnání na střed se často používá u nadpisů. Zarovnaný vpravo. Nejčastěji se použije při psaní data či textů, které mají být v pravé části dokumentu a neznáme jejich přesnou délku. Zarovnaný do bloku. Text je zarovnán vlevo i vpravo. Pro dosažení tohoto vzhledu doplňuje program mezi slova mezery. Ve výsledku vypadá text velmi pěkně. Toto zarovnání nepoužíváme v případě, že je v řádku málo znaků.
Změnu zarovnání odstavce nebo odstavců zadáme z nabídky Formát příkazem Odstavec. V dialogovém okně Odstavec klepneme na záložku Zarovnání a vybereme ten typ zarovnání, který pro odstavec chceme použít. Dialogové okno pro změny v rámci odstavce vidíte na obrázku. Pak potvrdíme volbu klepnutím na tlačítko OK. Rychlejším a častěji využívaným způsobem je klepnout na tlačítko, které reprezentuje daný typ zarovnání. Popřípadě i na tyto funkce existují klávesové zkratky, a tak vůbec na myš sahat nemusíme a můžeme tyto změny hravě provést za pomoci kombinací Ctrl + L pro zarovnání doleva, Ctrl + E pro zarovnání na střed, Ctrl + R pro zarovnání doprava a Ctrl + J pro zarovnání do bloku. Vyzkoušejte si zarovnání nadpisu na střed nezapomeňte text předem označit nebo alespoň umístit kurzor do formátovaného odstavce.
Při formátování odstavců určitě nevystačíme pouze se zarovnáváním. Nadpis máme uprostřed. Text v následujícím odstavci je na nadpis hodně nalepený. Co s tím? Mohli bychom vložit jeden prázdný řádek. Ale raději se podíváme na možnost, kterou nám formátování odstavců nabízí. Můžeme totiž nastavit mezery před nebo za odstavcem. Nastavení provedeme v záložce Odsazení a proklad znaků, kde v položce Vzdálenost určujeme velikost mezery Nahoře (nad první větou v odstavci), nastavení Dole určuje velikost mezery za poslední větou v odstavci. Pozor na nevhodnou kombinaci mezer před a za odstavcem. Nastavením mezer mezi odstavci se text provzdušní a je přehlednější. Přehlednosti textu můžeme dosáhnout i správnou volbou řádkování. Výchozí nastavení je jednoduché řádkování.
Vzhled stránky a tisk Slyšeli jste také, že prací na počítači ušetříme obrovské množství papíru? Určitě je to pravda! Pravda ovšem také je, že většina z nás si raději přečte text na papíru než na počítači. Proto je nutné umět dokument vytisknout. Jestliže je k počítači připojena tiskárna, není to nic složitého. Stačí se správně zorientovat v množství nabízených funkcí tiskárny. Pro běžný tisk ale nemusíme nastavovat vůbec nic, stačí klepnout na tlačítko s obrázkem tiskárny v Panelu nástrojů.
Náhled Chcete-li předem vidět, jak bude vytisknutá stránka vypadat, klepněte na tlačítko s obrázkem lupy nad tiskárnou v Panelu nástrojů nebo volbou Soubor a následně Náhled strany. Kurzor myši se změnil na lupu. Klepnutím kamkoliv, do prostoru zobrazené stránky se zobrazení zvětší. Opětovným klepnutím se na obrazovce znovu objeví celá stránka. Chceme-li náhled zavřít, klepneme na tlačítko s názvem Zavřít náhled, nebo stiskneme klávesu Esc. Okraje stránky Každá stránka má nastaveny okraje, které vymezují prostor pro psaný text. Pro tisk běžného textu nastavení okrajů měnit nemusíme. Chceme-li okraje změnit, zobrazíme si přes nabídku Formát příkazem Stránka... dialogové okno Styl stránky. Vlevo dole se nalézá položka Okraje, kde vidíme stávající nastavení okrajů vlevo, vpravo, nahoře, dolní. Čím větší okraje, tím méně textu, a naopak. Orientace Výchozí nastavení tisku stránky je na výšku. Pro větší tabulky nebo obrázky ale může být praktické otočit stránku na šířku. Změnu provedeme v části Orientace v dialogovém okně Styl stránky klepnutím na volbu Na výšku nebo Na šířku. Důležitá je volba Nastavení rozvržení, která určuje, na jakou část dokumentu bude nastavení platit.
Dialogové okno Tisk Někdy můžeme potřebovat nastavit i jiné vlastnosti tisku. V tom případě zadáme příkaz pro tisk odlišným způsobem. Z nabídky Soubor vybereme příkaz Tisk... Zobrazí se dialogové okno Tisk. Zobrazit dialogové okno Tisk můžeme i stisknutím kombinace kláves Ctrl + P. Zobrazené dialogové okno Tisk nabízí celou řadu možností nastavení. Možnosti jsou rozděleny do jednotlivých částí. Pro běžnou práci často využijeme nastavení v části Kopie a Tisk oblasti. Dialogové okno je vidět na obrázku.
Více kopií Potřebujeme více kopií? Potom stačí, když využijeme předdefinované funkce, než abychom spouštěli tisk znovu a znovu opakovaným klepáním na tlačítko tiskárny. Při zadání tisku více kopií proběhne tisk rychleji! V pravé dolní části dialogového okna najdeme možnost Počet kopií. Vpravo je hodnota 1. Zadáme číslo odpovídající počtu kopií. Rámeček s názvem Seřadit je nezaškrtnutý. Pokud ho nezaškrtneme, tiskly by se vždy všechny kopie od jednotlivých stránek najednou po skončení byste museli kopie třídit. Pokud rámeček Seřadit zaškrtneme, nebudeme muset jednotlivé stránky po skončení tisku přerovnávat. Provedení tisku potvrdíme klepnutím na tlačítko OK. Rozsah stránek V části Rozsah stránek máme na výběr, co se bude tisknout: Volba Všechny je nastavena jako výchozí vytisknou se všechny stránky. Volba Aktuální stránka umožňuje vytisknout tu stránku, na které je umístěn kurzor. Volba Stránky umožňuje vytisknout pouze stránky, které zadáme. Zapsáním 1,3,5 vytiskneme stránky 1, 3 a 5. Zapíšeme-li 3-5, vytisknou se stránky 3, 4 a 5. Volba Výběr je dostupná v případě, že nějaký text označíme do bloku. Vytiskne se pouze tento označený text.
Tiskárna V části Název je napsáno, jakou používáme tiskárnu. Možnost změnit tiskárnu využijeme pouze v případě, že máme k počítači připojeno více tiskáren. Stačí klepnout na rozbalovací nabídku a vybrat požadovanou tiskárnu. Klepnutím na tlačítko Vlastnosti můžeme upravit nastavení tiskárny. Každý typ tiskárny má nastavení jiné. Netisknete-li na tiskárnu poprvé, je již pravděpodobně nastavena, a proto byste neměli její nastavení měnit. Vlastnosti V dialogovém okně Tisk vidíme ještě celou řadu dalších možností nastavení. Základní informace se můžeme dozvědět z nápovědy. Stačí klepnout na otazník v pravém horním rohu dialogového okna. Zobrazí se nápověda, která jednotlivé možnosti srozumitelně popisuje. Tisk Jakmile provedeme a zkontrolujeme všechna nastavení v dialogovém okně Tisk, stačí klepnout na tlačítko OK nebo stisknout klávesu Enter.
Závěrem Zatím jsme se naučili zvládat základy práce s textovým procesorem. Tyto základy stačí pro práci s krátkými a jednoduchými texty. Ovšem i tyto zdánlivě jednoduché činnosti je nutné procvičovat. Časem zjistíme, že od práce s texty chceme nebo můžeme chtít víc. Abychom se co nejrychleji dozvěděli jak na to, určitě sáhneme po podrobnější příručce. Mnozí z nás také raději navštíví kurzy, kde se o dalších možnostech textového procesoru dozvědí více.