Válcové a kulové souřadnice

Válcové a kulové souřadnice Podobně jako jsou polární souřadnice ve 2D prostoru často užitečnější než kartézské souřadnice, jsou válcové a kulové souřadnice užitečné ve 3D prostoru. Válcové souřadnice mají formát: (@)vzdálenost<úhel, vzdálenost: První vzdálenost je počet jednotek od počátku v rovině XY (u absolutní souřadnice) nebo od posledního bodu (u relativní souřadnice). Úhel je počet stupňů od osy X v rovině XY Druhá vzdálenost je počet jednotek v ose Z

Válcové souřadnice mohou být absolutní nebo relativní. Při zadávání relativních souřadnic přidáte před souřadnice znak @. Jestliže kreslíme úsečku pomocí válcových souřadnic, ani jedna ze zadaných vzdáleností nepředstavuje délku úsečky. Kulové souřadnice mají formát a zadávají se ve tvaru. (@)vzdálenost <úhel<úhel: První vzdálenost je celkový počet jednotek od počátku (u absolutních souřadnic) nebo posledního bodu (u relativních souřadnic). První úhel je počet stupňů od osy X v rovině XY Druhý úhel je počet stupňů od roviny XY ve směru osy Z Kulové souřadnice mohou být jak absolutní tak i relativní. Před relativní souřadnice zadáte symbol @. Jestliže kreslíte úsečku pomocí kulových souřadnic, první vzdálenost představuje skutečnou délku úsečky. www.upce.cz

Válcové souřadnice mají formát: (@)vzdálenost<úhel, vzdálenost: @5<30, 3

Jak zadat válcové souřadnice Zadání válcových souřadnic v 3D se podobá zadání polárních 2D souřadnic. Určuje přidanou souřadnici na ose, která je kolmá na rovinu XY. Válcové souřadnice popisují bod pomocí jeho vzdálenosti v rovině XY od počátku USS, jeho úhlu od osy X v rovině XY a jeho hodnoty Z. Bod určíte použitím následují syntaxe: X<[úhel z osy X],Z Souřadnice 5<60,6 určují bod 5 jednotek od počátku aktuálního USS, 60 stupňů od osy X v rovině XY a 6 jednotek podél osy Z. Souřadnice 8<30,1 určují bod 8 jednotek od počátku aktuálního USS v rovině XY, 30 stupňů od osy X v rovině XY a 1 jednotku podél osy Z.

Když potřebujete definovat bod, vycházející z předchozího bodu, můžete zadat relativní válcové souřadnice se symbolem @. Na obrázku určuje relativní válcová souřadnice @4<45,5 bod 4 jednotky od posledního zadaného bodu v rovině XY pod úhlem 45 stupňů od kladného směru X a prodloužená o 5 jednotek ve směru Z.

Úpravy 3D drátových modelů Některé 2D příkazy pro úpravy fungují dobře i v 3D prostoru, jiné mají speciální 3D verze. Protože drátové modely jsou 2D objekty umístěné do 3D prostoru. můžete u nich používat známé příkazy pro úpravy. Výběr objektů pro úpravy je nutné provádět opatrně. Jestliže například nakreslíte dva stejně velké obdélníky s různými souřadnicemi Z, v půdorysu vidíte pouze jeden obdélník. Ve výkresu mohou být velmi užitečné skládané výřezy, s jejichž pomoci si zobrazujete výkres z různých bodů pohledu. V jednom výřezu můžete mít například půdorys a v druhém pohled. Jak použít 3D souřadnice Lavice 3D

1. Panel nástrojů Kresli klepněte na tlačítko Obdélník 2. Zadejte 0,0,19 (umístění obdélníku 19 jednotek nad Z rovinou) 3. Rozměry 39,15 (rozměry samotné lavice) 4. Kopie, potřebujeme zkopírovat obdélník 2 jednotky nad původní obdélník (Určete referenční bod nebo vzdálenost nebo [Násobně]: 0,0,2. 5. Vyberte položky Pohled 3D pohledy Iso JV 6. Nohy Spusťte příkaz ÚSEČKA. Postupujte podle následujících výzev: Určete první bod: Vyberte koncový bod (horní, levý) Zadejte další bod nebo [ 0,0,0] Zadejte další bod nebo [ 1,0,0] Zadejte další bod nebo [ 1,0,21] Zadejte další bod nebo [ Uzavřít/Zpět] enter 7. Kopie nohy [38,0,0], druhý bod enter 8. Kopie zadních noh [0,15,0] druhý bod enter 9. Opěradlo na záda Úsečka, @15<90<45, orto režim 39 délka

Použití zdvihu a tloušťky Drátové modely mají spoustu omezení. Tvorba modelů by byla zdlouhavá, pokud byste používali jednotlivé úsečky nebo 3D křivky. Drátové modely nemají vlastnosti ploch ani těles. Nelze je zobrazovat realisticky ani počítat jejich vlastnosti (například plochu, hmotnost atd). Tvorba ploch pomocí tloušťky Jednoduché plochy lze vytvářet přidáním tloušťky 2D objektům. Přidáte-ti 2D objektu tloušťku, CAD jej vysune do třetího rozměru. Například z kružnice se stane válec a z obdélníku kvádr.

Plochy vytvořené přidáním tloušťky se někdy nazývají 2 1 / 2 D objekty. Ačkoliv mají tři rozměry třetí rozměr může být jen strana kolmá na 2D objekt základny. Rovnoběžné úsečky válce se nazývají čáry površek. AutoCAD pomocí nich znázorňuje zakřivené plochy. Ve skutečnosti površky nejsou částí válce - například na ně nelze použít uchopovacích objektů. Zdvih Výška určí vzdálenost, o kterou AutoCAD vysune dvojrozměrné objekty nad nebo pod jejich zdvih. Kladná hodnota se vytáhne podél osy Z ; záporná hodnota se vytáhne podél záporné osy negative Z ZDVIH řídí pouze nové objekty; neovlivňuje již existující objekty

Použití příkazu SKRYJ Příkaz SKRYJ považuje následující entity za neprůhledné plochy, které skrývají objekty: kružnice, tělesa, multičáry, text, oblasti, široké segmenty křivek, 3D plochy, polygonové sítě a vysunuté okraje objektů s nenulovou tloušťkou. shnastav Nastavení skrytých hran Pokud jsou vysunuty AutoCAD kružnicemi, objemovými tělesy, stopami a částmi křivek s nenulovou tloušťkou je zacházeno jako s objekty objemových těles s horní a dolní plochou. SKRYJ nemůžete použít na objekty, jejichž hladiny byly zmrazeny, tento příkaz však můžete použít na objekty s vypnutými hladinami.

Příklad Zdvih, Tloušťka, Skryj 1. Spusťte příkaz KRUŽNICE. Zadejte střed se souřadnicemi 6,6 a poloměrem 18 2. V panelu nástrojú Standard klepněte na tlačítko Vlastností. Vyberte kružnici. Klepněte na vlastnost Tloušťka. V textovém poli Tloušťka zadejte 3. Dalším klepnutím na tlačítko Vlastnosti paletu Vlastnosti uzavřete. 3. Zadejte zdvih. Na výzvu Určete nový implicitní zdvih <0. 0000>: zadejte 3. Na výzvu Určete novou implicitní výšku <0.0000>: zadejte 24. 4. Znovu spusťte příkaz KRUŽNICE. Nastavte velikost poloměru na 3. 5. Zadejte zdvih. Na výzvu Určete nový implicitní zdvih <3. 0000>: zadejte 27. Na výzvu Určete novou implicitní výšku <24.0000>: zadejte 3. 6. Spusťte příkaz KRUŽNICE. Zadejte střed se souřadnicemi 6,6 a poloměrem 18

Zobrazováním3D výkresů Při práci ve třech dimenzích, budete potřebovat prohlížet výkres z různých úhlů. Kombinací rozmanitých uživatelských souřadných systémů (USS) a pohledů můžete ve 3D nakreslit kterýkoliv objekt. Práce se standardními Pohledy AutoCAD nabízí v panelu nástrojů Pohled deset standardních pohledů. Jedná se o nečastěji používané pohledy. Pomocí těchto pohledů - Standardní pohledy zobrazíte pohledy vzhledem ke GSS, ne vzhledem k aktuálnímu USS. Proto jsou nejužitečněji pokud používáte GSS.

Standardní pohledy ve výkrese Horní pohled na 3D dům Horní pohled je půdorys. Na model se díváte z ptačí perspektivy (přímo nad modelem). Tento pohled získáte také zadáním příkazu PŮDORYS na příkazovém řádku.

Dolní pohled na 3D dům Dolní pohled na 3D dům pohled je půdorysný pohled na základy. Levý pohled na 3D dům Levý pohled zobrazuje model z levé strany. V architektuře by to byl jeden z pohledů. Ekvivalentní vektory příkazu OKO jsou -1,0,0.

Pravý pohled na 3D dům Pravý pohled zobrazuje model z pravé strany. Stejně jako levý pohled je i pravý pohled výškový. Ekvivalentní vektory příkazu OKO jsou 1,0,0. Dům zprava. Přední pohled na 3D dům Přední pohled je další z výškových pohledů a zobrazuje model zepředu. Ekvivalentní vektory příkazu OKO jsou 0,-1,0. Pohled na dům zepředu.

Zadní pohled na 3D dům Zadní pohled je další výškový pohled a zobrazuje model zezadu. Ekvivalentní vektory příkazu OKO jsou 0,1,0. Izometrický JZ na 3D dům Izometrický JZ (jihozápadní) pohled zobrazuje model šikmo ve všech třech rozměrech. Jeden z rohů domu (mezi levým a předním pohledem) leží nejblíže a díváte se mezi bočním a horním pohledem. Isometrické pohledy se výborně hodí pro prohlížení 3D objektů ve výkresu. Je zobrazeno mnohem více objektů než v horním nebo bočním pohledu. Ekvivalentní vektory příkazu OKO jsou -1,-1,1.

Izometrický JV na 3D dům Izometrický (jihovýchodní) pohled zobrazuje model šikmo ve všech třech rozměrech. Na model se díváte z rohu mezi pravým a předním pohledem a opět z bodu mezi bočním a horním pohledem. Vidíte stejné objekty, které jste viděli v isometrickém JZ pohledu Pokud ale není výkres symetricky jako tento dům, může některý pohled přesunout do popředí určité objekty. Ekvivalentní vektory příkazu OKO jsou 1-1,1. Izometrický SV na 3D dům Isometricky SV (severovýchodní) pohled zobrazuje model z rohu mezi pravým a zadním pohledem (z bodu mezi bočním a horním pohledem) Ekvivalentní vektory při OKO 1,1,1. Isometrický SV pohled na dům.

Izometrický SZ na 3D dům Isometricky SZ (severozápadní) pohled zobrazuje model z rohu mezi levým a zadním pohledem, z bodu mezi bočním a horním pohledem. Ekvivalentní vektory příkazu OKO jsou -1,1,1. Definice 3D pohledu pomocí hodnot souřadnic nebo úhlů Směr pohledu lze definovat zadáním hodnot souřadnic bodů nebo úhlu natočení. Tento bod představuje vaší pozici v 3D prostoru při pohledu na model, když se díváte směrem k počátku (0,0,0). Hodnoty souřadnic bodu pohledu jsou relativní vzhledem ke globálnímu souřadnému systému v případě, že nezměníte systémovou proměnnou WORLDVIEW.

Konvence pro definování standardu pohledů se mezi stavebním (AEC) a strojírenským modelováním liší. Při AEC navrhování je kolmý pohled na rovinu XY půdorys; při strojírenském navrhování je kolmý pohled na rovinu XY nárys. Pomocí příkazu DIAOKO lze pohledem otáčet.

DIAOKO - definuje nastavení 3D pohledu Nastavení úhlu pohledu Nastavuje směr pohledu buď vzhledem ke globálnímu souřadnému systému (GSS), nebo vzhledem k uživatelskému souřadnému systému (USS). Absolutně ke GSS Nastaví směr pohledu vzhledem ke globálnímu souřadnému systému (GSS). Relativně k USS Nastaví směr pohledu vzhledem k aktuálnímu uživatelskému souřadnému systému (USS). Od Určuje úhly pohledu Osa X Udává úhel od osy X. Roviny XY Udává úhel od roviny XY.

K zadání úhlů pohledu lze použít také obrázek. Černé rameno představuje nový úhel. Úhel zadáte výběrem vnitřní oblasti kruhu nebo půlkruhu. Když vyberete vnější ohraničené oblasti, zaokrouhlí se hodnota úhlu na hodnotu zobrazenou v této oblasti. Nastavit do půdorysného pohledu Nastaví úhly pohledu na půdorysný pohled (XY rovina) vzhledem k vybranému souřadnému systému.

Práce s trojnožkou a kompasem Bod pohledu Pomocí zadaných souřadnic X,Y,Z vytvoří vektor, který definuje směr, ze kterého se bude nahlížet na výkres. Pohled je definován tak, jako kdyby se výkres prohlížel z bodu za počátkem (0,0,0). Příkaz OKO postaví pozorovatele do takové polohy, jako by se díval z určeného bodu v prostoru zpět směrem k počátku (0,0,0). Příkaz OKO není možné použít ve výkresovém prostoru.

Práce s trojnožkou a kompasem OTOČIT Určí nový směr pohledu pomocí dvou úhlů. Zadejte úhel od osy X v rovině XY <aktuální>: Určete úhel První úhel je určen vzhledem k ose X v rovině XY. Zadejte úhel od roviny XY <aktuální>: Určete úhel Druhý úhel je určen směrem nahoru nebo dolů od roviny XY.

Kompas a trojnožka Zobrazí kompas a prostorový osový kříž ("trojnožka"), pomocí kterých nadefinujete směr pohledu ve výřezu. Kompas je dvourozměrnou reprezentací glóbu. Středový bod je severní pól (0,0,n), vnitřní kruh je rovník (n,n,0) a celý vnější kruh je jižní pól (0,0,-n). Pomocí grafického vstupního zařízení můžete tento malý nitkový kříž kompasu posunout na libovolnou pozici glóbu. Tak, jak pohybujete nitkovým křížem, otáčí se prostorový osový kříž (trojnožka), který se tak přizpůsobuje směru pohledu, naznačeném na kompasu. Chcete-li vybrat směr pohledu, přesuňte grafické vstupní zařízení do určité polohy na glóbu a stiskněte výběrové tlačítko.

Stínování výkresu Stínování je v podstatě jednoduchá verze renderování. Pomocí stínování můžete získat rychlou vizualizaci vašeho výkresu. Stínování používá jeden výchozí zdroj světla, který AutoCAD matematicky umístí za pozorovatele a který nasvítí model. V režimu stínování lze objekty upravovat. Jakmile vyberete stínované objekty, zobrazí se pro usnadnění práce drátové zobrazení a uzly. Objekty zůstanou stínované, dokud jejich stínování nezrušíte. Stínování nezruší regenerace výkresu, jeho zavření ani opětovné otevření. V různých výřezech můžete zobrazovat různá stínování.

Používání voleb stínování 2D drát: Zobrazí objekty ve známém drátovém zobrazení bez stínování. Tuto volbu vyberte, pokud se chcete vrátit k normálnímu zobrazení.

3D drát: Zobrazí objekty v drátovém zobrazení se stínovanou ikonou USS. Rastrové obrázky (bitmapy) a OLE (vložené) objekty, typy čar a tloušťky čar nejsou viditelné.

Skryté: Tato volba je ekvivalentní použití příkazu SKRYJ.

Ploché: Zobrazí polygony ploch pomocí barev. Mezi jednotlivými povrchy není použito vyhlazování. Gouraudovo: Přechody mezi povrchy jsou vyhlazeny. Výsledný vzhled je realističtější zvláště u zakřivených povrchů.

Ploché + hrany: Kombinuje ploché stínování a drátové zobrazení. Tato volba je užitečná při úpravách stínovaných objektů. Gouraudovo + hrany: Kombinuje Gouraudovo stínování a drátové zobrazení. Tato volba je užitečná při úpravách stínovaných objektů.

POUŽITÍ REŽIMU 3D ORBIT Pomocí 3D orbitu můžete prohlížet 3D model libovolným posunováním pohledu v reálném čase. Jakmile zapnete režim 3D orbit, nemůžete používat jiné příkazy. V tomto ohledu se 3D orbit podobá Rychlému panoramování a Rychlému zoomu. Režim 3D orbit opustíte stiskem klávesy Esc nebo Enter. 3D orbit máčtyři kurzory, které určují, jak se váš model otáčí. Každý kurzor určuje umístění. Při přesouvání kurzoru na nové místo se automaticky změní podoba kurzoru i typ otáčení.

Kulový ovladač Kompas: V prostoru kulového ovladače zobrazí kouli tvořenou třemi přerušovanými čarami jakoby s měrkami označenými jako osy X, Y a Z. Díky těmto čarám bude kulový ovladač vypadat jako míč.

Nastavování rovin oříznutí Můžete definovat dvě neviditelné roviny (tzv. přední a zadní rovinu oříznutí), které budou blokovat váš výhled na objekty vně těchto rovin. Nastavení rovin ořezání je vhodný způsob, jak se zbavit objektů, které nechcete vidět, protože jsou příliš blízko nebo příliš daleko. Protože roviny oříznutí jsou rovnoběžné s obrazovkou, musíte začít tím, že vytvoříte pohled tak, aby roviny oříznutí procházely modelem pod požadovaným úhlem. Je dobré použít jeden z nastavených pohledů.