Moderní metodické postupy v práci antikonfliktního týmu u policie ČR Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERSITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu Moderní metodické postupy v práci antikonfliktního týmu u policie ČR Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce : doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph.D. Vypracoval: Matěj Šašek Speciální edukace bezpečnostních složek Brno, 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně 15. dubna 2010 podpis 2

OBSAH ÚVOD..4 1 KONFIKT JAKO TYPICKÁ VLASTNOST SPOLEČNOSTI.6 2 KONFLIKT V MEZILIDSKÉ SPOLEČNOSTI.9 2.1 Neverbální komunikace..9 2.2 Verbální komunikace.12 3 ŘEŠENÍ KONFLIKTU V POLICEJNÍ PRAXI.14 3.1 Přístupy v řešení konfliktu PČR 16 4 ANTIKONFLIKTNÍ TÝM U PČR..19 4. 1 Základní informace o AKT..19 4. 2 Nová filozofie PČR a AKT..28 4. 3 Statistiky četnosti nasazení AKT 2007-2009...33 4. 4 Boj policie proti extremismu s využitím AKT.34 5 DISKUSE...39 ZÁVĚR...44 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...45 RESUMÉ...47 3

Úvod Téma bakalářské práce spojené s problematikou a činností antikonfliktních týmů (dále jen AKT) u policie ČR jsme vybrali hned z několika důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že o této problematice zatím není zpracováno mnoho publikací a také metodika jako taková je v samých začátcích a vytváří se, jak se říká, za pochodu. Působení AKT u policie ČR nemá dlouhou historii. Samotné AKT začaly vznikat až v roce 2006 jakožto reakce na zákrok policie na akci CzechTek 2005 nedaleko Mlýnce u Tachova ve dnech 29. 30. července 2005. Jejich zřízení doporučil ve své hodnotící zprávě JUDr. Otakar Motejl, v té době jakožto veřejný ochránce práv, který odkazoval na úspěchy obdobných týmů působících od roku 1999 v německé policii. Tam také hledali čeští policejní odborníci na tuto problematiku inspiraci a německé týmy využili s malými obměnami na české poměry jako vzor. Tito odborníci převzali koncepci z projektu AHA policie SRN Berlín ( druhý útvar pohotovostní pořádkové policie Berlín ), kde jako první byly vytvořeny týmy ke zvládání zvláštních situací při nasazení policejních jednotek viz.obr. 1. Jedná se o novou formu preventivního působení policie, kde je snaha předcházet protiprávnímu jednání při akcích s účastí většího počtu osob, a tím eliminovat hrozící riziko narušení veřejného pořádku (Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci postupu Policie ČR proti účastníkům CzechTeku 2005, Koryčanský M., 2008). Obr.1 Provedení reflexních vest německého AKT 4

Do roku 2005 byla policie v České republice chápána jen jako represivní složka státu a chyběl tu mezičlánek, který by ještě před nasazením oné represivní síly policie předem působil v davu, a preventivně upozorňoval na hrozící nebezpečí spojené s narušováním veřejného pořádku a protiprávním jednáním nejen osoby zúčastněné, ale především nezúčastněné. Působení antikonfliktních týmů je vstřícným krokem policie před demonstrací síly a služebním zákrokem pod jednotným velením ( 59 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii ČR). Cílem této bakalářské práce je seznámení veřejnosti s činností AKT, jeho důležitosti nasazení na hromadných akcích s účastí velkého počtu osob. Dále pak ozřejmit formy a metody jejich práce. 5

1. Konflikt jako typická vlastnost společnosti Co je to vlastně konflikt? Slovo konflikt pochází z latinského (conflictus srážka). Toto slovo, v češtině dnes již tak zdomácnělé, se skládá ze dvou částí: předpony (con) a jádra. Jádro slova konflikt odkazuje ke slovesu fligo, ere. Prvotní význam tohoto slovesa je: udeřit, uhodit. Odtud viz i podstatné jméno (flictus náraz, úder). Odvozený význam pak je: někoho něčím zasáhnout. Předpona con naznačuje, že jde o vzájemné střetnutí dvou účastníků, a ne o jednostrannou záležitost. Confligere tedy podle toho znamená nejen někoho zasáhnout (boj), ale vzájemně se zasahovat (souboj). Doslova: utkat se s někým, srazit se s někým ve vzájemném zápolení. Konflikt pak znamená střetnutí dvou, nebo více zcela nebo do určité míry navzájem se vylučujících či protichůdných snah, sil a tendencí. Zde se můžeme pokusit o výčet českých termínů blízkého významu, tzv. synonym: spor, srážka, neshoda, rozkol, nesrovnalost, svár. Konflikty mezi lidmi vždy byly, jsou a nepochybně budou součástí běžného života každého z nás. Ať chceme nebo nechceme, ke konfliktům mezi lidmi dochází neustále. Budeme-li se bavit o konfliktech vznikajících při běžné komunikaci, při běžných životních situacích, většinou se bude jednat o konflikty v mezích společenské normy. Takové konflikty se však mohou velmi snadno přehoupnout do stavu, kdy lidé stojící proti sobě v dané situaci neunesou konflikt psychicky a uchýlí se i k fyzickému násilí. Podle počtu zúčastněných osob je konflikt možné rozdělit do čtyř skupin: I. intrapersonální konflikty vnitřní, osobní konflikty jedné osoby II. interpersonální konflikty konflikty mezi dvěma lidmi III. skupinové konflikty konflikty, které existují uvnitř dané skupiny lidí IV. meziskupinové konflikty konflikty mezi dvěma skupinami lidí 6

Dalo by se říci, že členové AKT se nejčastěji setkávají s II. a IV. skupinou konfliktů, nicméně se stále jedná o lidi s vlastním rozumem a názorem a ne o naprogramované stroje a jako takový se nevyhnou ani I. a III. skupině konfliktů. Největší pozornost bychom měli věnovat interpersonálním konfliktům, jelikož v běžném životě jsou pravděpodobně nejčetnější. Tyto konflikty můžeme dále rozdělit podle extrémní dominance psychologické charakteristiky: A. konflikty představ B. konflikty názorů C. konflikty postojů D. konflikty zájmů Toto rozdělení konfliktů není výlučné. Nedá se o kterémkoli konfliktu říci, že by patřil do té či oné třídy a skupiny. V praxi se často setkáváme s tzv. smíšenými konflikty (Křivohlavý J., 2002, str. 17-37). A. Příklady konfliktu představ: Policista zastaví přestupce za agresivní jízdu. Každý z nich má svou představu o tom, co je agresivní jízda a co je ještě svižná jízda. Přitom se jejich představy zcela neshodují a umožňují vznik konfliktu. Zde bychom mohli uvádět i jiné podobné příklady konfliktů představ, kde matka s dcerou mají odlišnou představu o tom, co je perfektní-dokonalý úklid bytu atp. B. Příklady konfliktů názorů: Při hokejovém zápase došlo k situaci, na kterou projevili diváci různý názor. Pan A. souhlasí s rozhodčím: Nebylo to fair play. Pan B. se brání: Bylo to v pořádku. A konflikt je na světě. Dalším příkladem může být rozhodnutí obecního úřadu v občanskoprávním sporu panu A., aby pokácel vzrostlý smrk na své zahradě s čímž nesouhlasí a jeho soused pan B. s tímto rozhodnutím souhlasí, jelikož strom vrhá stín na jeho zahradu. 7

C. Příklady konfliktů postojů: Sledujeme argumentaci dvou lidí, kteří se dostali do sporu. Pozorujeme, že čím silnější je argumentace jednoho, tím houževnatější je odpor druhého. Přitom vidíme, že spor přechází z roviny FAKT na rovinu OSOBNÍ. Proč? Diskutujícím uniklo, že zde nejde o spor dvou odlišných názorů, ale o spor dvou odlišných postojů, Ve sporu názorů je možné argumentovat, ale ve střetu dvou odlišných postojů se argumenty mnoho nezíská. D. Příklady konfliktů zájmů: Při uzavírání obchodu s možností dohodnutí ceny jeden prodává a druhý kupuje. Prodávající chce dosáhnout co nejvyšší ceny s ohledem na potřebný zisk, kupující chce dosáhnout co možná nejnižší ceny s ohledem na snižování nákladů. Dalším podobným příkladem by mohla být situace, kdy o jedno konkrétní děvče mají zájem dva chlapci. Dostat ji však může jen jeden. Obdobná situace může nastat při žádosti o zaměstnání atp (Křivohlavý J., 2002, str.17-37). 8

2. Konflikt v mezilidské komunikaci Konflikt je něco, co všichni poměrně dobře známe a s čím se často ve svém životě setkáváme. S konflikty je lépe vycházet po dobrém, naučit se s nimi žít, ne proti nim bojovat. Uvědomíme-li si význam konfliktů v našem životě v širších souvislostech, můžeme k nim získat pozitivnější vztah a lépe k nim přistupovat. Respekt k odlišnostem, jinak řečeno tolerance, je přístup, který uznává, že se od sebe mohou lidé v mnohém lišit a že je to v pořádku. Má smysl ostatním naslouchat, přemýšlet o nich a respektovat je. Odlišnosti tříbí náš vkus, nutí nás přemýšlet a vytvářet si vlastní názor. Setkáme-li se diametrálně odlišným člověkem, nutí nás to přemýšlet o tom, jaký je, jak vypadá, ale zároveň o tom, jací jsme my samy. Bez tenze, vyplývající z lidských názorů, by pravděpodobně vyschl pramen lidské invence (vynalézavost, důvtip, nápad). Konflikt není však pouze přirozený a legitimní, je také užitečný, ba přímo nenahraditelný. Ve vztazích nás nutí myslet na ostatní a neuzavírat se do svého vnitřního světa, nutí nás přijímat podněty zvenčí. Také nás nutí nelézat ty nejlepší řešení, často nová, nutí nás být kreativní a tvůrčí. Schopnost řešit konflikty je životně důležitá, již od samého počátku našeho života nás učí adaptovat se na změny. Kultivací řešení interpersonálních konfliktů získáváme také něco, čemu se říká sociální kontrola (Plamínek J., 1994). 2.1 Neverbální komunikace Pokud se setkáme s neverbálním sdělením, které není v souladu s verbálním sdělením, je pravděpodobnost, že uvěříme neverbálnímu signálu, pětkrát větší (Argyle, Alkema, Gilmour, 1971, in Hayesová, 1998). 9

Neverbální komunikace zahrnuje širokou oblast toho, co signalizujeme svému okolí beze slov, nebo společně se slovy jako doprovod slovní komunikace. Neverbálně komunikujeme: - gesty, pohyby hlavou a dalšími pohyby těla - postoji těla - výrazy tváře (mimikou) - pohledy očí - volbou a změnami vzdálenosti a zaujímáním pozice v prostoru (přibližování a oddalování se) - tělesným kontaktem (dotyky) - tónem hlasu a dalšími neverbálními aspekty řeči - oblečením, zdobností, fyzickými a jinými aspekty vlastního zjevu Wahlstromová (1992) řadí mezi způsoby neverbálního komunikování, kterými člověk bezděky podává zprávu o dalších důležitých aspektech sebe samého: - chronemiku (zacházení s časem: uspěchané chování, spěch v řeči, pomalá vlekoucí se řeč, dodržování či nedodržování avizovaného časového rámce, zbrklost) - zacházení s předměty (např. způsob řízení auta, zařízení bytu, pořádek/nepořádek na pracovním stole) Tyto způsoby podle ní vytvářejí ekologii komunikace. Zacházení s předměty, jako je mačkání překládání a kroucení papíru (např. jízdenek), okusování tužky, téměř neuvědomované rozebírání některých věcí (propisky) může odkazovat buď k trvalejším rysům jedince, nebo k prožívání situačních okolností (nuda, nepozornost, nesoustředěnost). Vytváření malých ruliček z použitých jízdenek (a podobné zvyky) může být samozřejmě zcela nevinné a 10

psycholog by měl být v interpretaci zdrženlivý. Mnohé z těchto způsobů pokládáme za odreagování, zacházení s věcmi patří k naší relaxaci i nudě (Vybíral Z., 2005, str. 81-99). Tento tzv. motorický neklid může být však jistým vodítkem policistům v orientaci v komunikaci s občanem. Pozorování neverbální komunikace osoby, se kterou policista komunikuje, patří totiž nejen k taktice bezpečnosti zákroku, ale zároveň k taktice psychologie. Jelikož neverbální komunikace může být i neuvědomělá, osoba, se kterou policista jedná se tak leckdy sama přizná, aniž by chtěla. Jak uvádí citát v úvodu této kapitoly, verbální a neverbální sdělení může být velice často v rozporu (osoba říká něco jiného, než sděluje neverbální komunikací). Např. když osoba při dopravní kontrole policistou vystoupí ochotně z vozidla a nechává při jednání s ním ruce v kapsách. Zmíněný postoj však nemusí nutně znamenat, že osoba skrývá zbraň, nebo jiný závadový obsah kapes. V tomto případě se může jednat o neuvědomělý postoj člověka v kombinaci se stresem, který má jistá tajemství, jež nechce, aby byla prozrazena. Lze s určitostí říci, že správné posouzení takové situace bude o to přesnější, čím zkušenější bude policista, jelikož zkušenost je stavebním kamenem policejní práce. Zkušenost nám pomáhá nejen správně posoudit situaci, ale také zmírňuje haló efekt. Oblečení, upravenost, zdobnost, zařízení bytu apod., jež jsou součástí neverbální komunikace, mají podstatný vliv na haló efekt, kterým na nás osoba zapůsobí. Tento účinek může dlouho dominovat v našem úsudku o ní. Máme přirozený sklon posuzovat člověka hůře či zanedbaně oblečeného za jedince, který je svým statusem níže postavený než člověk perfektně oblečený. Ve středních a vyšších společenských vrstvách může být přítomnost jinak či zanedbaně oblečeného jedince zdrojem pohoršení, moralizovaní, vyjasňování norem nebo obav z takové osoby. Oblečením se lze hlásit ke své skupině, vykazovat příslušnost s ní bundy, obuv, čepice, barva oděvu, účes a další atributy stačí k neomylnému rozlišení skina od anarchisty apod. Začlenění do skupiny za pomoci oblečení (účesu) a doplňků signalizuje: chci mezi vás patřit, ztotožňuji se s vámi. Zvyšuje se tím 11

pocit sounáležitosti a zvýrazňuje hranice mezi skupinami (Vybíral Z., 2005, str. 81-99). Je vyžadováno, aby policista, nejen člen AKT byl seznámen se znaky neverbální komunikace (oblečení, grafické znaky apod.) členů radikálního extremismu, jak pravicového, tak levicového viz. obr. 5 a obr. 11. 2.2 Verbální komunikace Verbální komunikace (z lat. verbum, slovo) znamená komunikaci prostřednictvím jazyka a řeči. Verbální komunikace odlišuje člověka vůči jiným společensky žijícím živočichům, s nimiž ho naopak spojuje komunikace neverbální (nonverbální) komunikace gesty, mimikou a podobně. Na rozdíl od neverbální komunikace, která je bezprostředně vázána na situaci a může být široce srozumitelná, vyznačuje se verbální komunikace hlavně těmito rysy: - užívá artikulovanou řeč, tvořenou hláskami, slovy větami - je vázána na určitý jazyk - jeho slova jsou symboly se stálým a určitým významem, který není zcela závislí na souvislosti a situaci - proto může obsahovat i témata a obsahy nepřítomné, například minulé, vzdálené či budoucí - případně i neskutečné a fantazijní, například v literatuře nebo mýtu Člověk je pro verbální komunikaci náležitě vybaven fyziologicky, např. utvářením a umístěním hlasivek a svalovou ovladatelností jazyka a rtů. Člověk již přichází na tento svět s patrně vrozenou schopností jazyk se naučit. Sám jazyk však patří do oblasti kultury a každý jednotlivec se jej tedy naučit musí. V kulturách, které neznají písmo, se jazyk udržuje pouze předáváním z generace na 12

generaci a pokud se toto dědictví přeruší, jazyk vymře. Jazyk a řeč úzce souvisejí s intelektuálními schopnostmi a silně ovlivňují i lidské myšlení. Složitější formy spolupráce, organizace společnosti a zejména shromažďování a předávání znalostí, myšlenek a technik by byly bez verbální komunikace jen těžko možné (Gadamer, H. G.,1999, Sokol J, 2002). 13

3. Řešení konfliktu v policejní praxi Na úvod této kapitoly by bylo dobré zmínit, že prevence konfliktů jako soubor ucelených pravidel neexistuje. Nikdo nemá dost rychlé nohy na to, aby konfliktu utekl. Naopak je konflikt často jedinou cestou a vyhnout se mu znamená pokoušet se o návrat zpět. Jinou věcí je pak postavit se konfliktu tváří v tvář včas, dokud na něj stačíme. Dále se budeme zabývat především konflikty interpersonálními. Toto vymezení je nutné vzhledem k šíři problému, ale především k specifikám, které každá rovina obsahuje. Etologové a historikové popisují opakující se chování lidí v konfliktu. Zaznamenali několik strategií, jež jsme zvyklí v různých variantách při jejich řešení používat. - nejjednodušší je taktika pasivního vyčkávání při nečinnostech těch, kterých se týká - aktivní řešení konfliktů bývá většinou variací na téma soutěžení zainteresovaných subjektů, vzájemná spolupráce nebo intervence zvenčí Konkrétněji lze pojmenovat tyto čtyři taktiky takto: - Pasivita je málo efektivní a aktivní - Násilí zjevně obsahuje, nebo alespoň připouští nežádoucí násilné prvky - Delegace umožňuje účastníkům kontrolovat proces a výsledek řešení - Jednání nabízí nejlepší parametry pro řešení konfliktu, jako prostředek se užívá diskuze 14

Seznam jak zacházet s konflikty by nebyl úplný, kdyby zde chyběly způsoby, kterých využíváme k tomu, abychom se konfliktům úspěšně vyhnuli. Uvedeme zde tři typy strategie vyhnutí se konfliktu.nejjednodušší technikou (přesněji obranou) je popření. Znamená to, že popřený konflikt neřešíme, ani si ho v celé jeho šíři neuvědomujeme. Při jeho náznaku ho odstraníme ze svého zorného pole, odmítáme si ho připustit.další možností je vyjití z pole vyhnutí se konfliktní situaci, odklon k méně problematickým oblastem.třetí možností je hledání obětního beránka vyhnutí se konfliktu poukázáním na osobu a na vinu (Plamínek J., 1994). Až do této chvíle jsme se však věnovali prevenci, tedy jak konfliktním situacím předejít, a taktikám, kterých se často využívá ve chvíli, kdy už konfliktní situace nastala a my máme tendenci se ji vyhnout a minimalizovat tak její následky. To ovšem není možné a je to zcela nepřípustné v policejní praxi. Zde je vyžadováno, aby policista, který se dostane do konfliktní situace s občanem (čemuž se v této profesy, více než v jakékoli jiné, nedá zabránit), vyšel z této výměny informací jako vítěz, a zároveň aby občan měl pocit, že mu nebylo ublíženo, ba naopak. Jinými slovy, jsou situace, kdy policista musí např. přestupce poslat do horoucích pekel (udělit pokutu) a v ideálním případě to musí udělat tak, aby se přestupce už nemohl dočkat, až vyrazí. Předpokládá se tedy, že policistou se stane natolik silná osobnost, která bude schopna odprostit se od tzv. naučených taktik již zmíněných v úvodu této kapitoly, a která využije veškerou svou sociální inteligence k tomu, aby konfliktní situaci zdárně ukomunikovala. Nebudeme mnoho přehánět, když zde zmíníme fakt, že se jedná o téměř nadlidský úkol, zůstat klidný při řešení konfliktní situace a udržet si profesionalitu i ve vypjaté situaci. Zde nepochybně hraje sociální inteligence nemalou roli, nicméně i poznání sama sebe a poznání ostatních přispívá velkou měrou ke zdárnému splnění úkolu. Proto se již před několika lety zařadila do osnov základní odborné přípravy policistů také technika, nazvaná Metoda řešení konfliktů pomocí analýzy transakcí, které je mimochodem věnována pozornost i u členů AKT. Tato metoda byla přivezena původně ze Švýcarska, kde odborníci na řešení 15

konfliktů v rámci policejní praxe využili základu Transakční analýzy vytvořené americkým psychologem Ericem Bernem (1910 1970). 3.1 Přístupy v řešení konfliktů Policie ČR Metoda řešení konfliktů pomocí analýzy transakcí Americký psycholog Eric Berne, vytvořil v šedesátých letech 20. století tzv. Transakční analýzu (dále jen TA) na základě Freudova psychodynamického přístupu, poznatků Erika Eriksona a humanistické psychologie Carla Rogerse. Původně měla být TA technikou skupinové psychoterapie. Místo psychoanalýzy se však Eric Berne zabýval především interakcí mezi lidmi a tím, jak pomoci jejich pozitivnímu růstu. Výsledky své práce Berne sepsal ve svých knihách Jak si lidé hrají (1964) a Co řeknete, až pozdravíte. V pozdějších letech na Berneho práci navázal jeho dlouholetý přítel Thomas A. Harris (1910 1995) knihou Já jsem OK, ty jsi OK. Harris se velkou měrou postaral o zpopularizování TA v USA i jinde ve světě. TA je komplexní psychologickou teorií, vysvětlující všechny prvky psychiky. TA má jasně danou terminologii, která by měla být všem jasně srozumitelná a nezaměnitelná. Disponuje také propracovanou teorií osobnosti a životního scénáře, ze kterých se rozvíjí rozlišení tří základních komunikačních a osobnostních rovin (ego-stavů): Rodič, Dospělý a Dítě viz obr. 2, 3, a 4. Ty v literatuře, vždy začínají velkým písmenem a patří základním pojmům TA. Inspirují se Freudovým pojetím osobnosti a dále dělí ego složku osobnosti. Utvářejí se již v raných fázích života jedince a ovlivňují ho až do samého konce. V každém z nás jsou tyto tři typy v určitém poměru zkombinovány a záleží na tom, který z nich převládá. TA se zabývá rozborem komunikace (transakcemi) mezi jednotlivými osobami a vnitřní dynamikou intelektuální a emocionální složky osobnosti, nacházejících se v jednom z výše uvedených ego-stavů. Poznatky TA se využívají v individuální, párové i skupinové terapii (Smékal V., 2001). 16

Cílem Transakční analýzy je zdravý pozitivní rozvoj osobnosti. V řeči TA, by měl mít člověk emancipovaného Dospělého a Dítě schopné přirozených projevů, beze strachu z Rodičovského trestu. Měl by převažovat já jsem OK, ty jsi OK postoj. Vyspělá osobnost by dále měla být schopna: - spontánního, přirozeného, autonomního chování a navazování důvěrných vztahů - jasné nemanipulativní komunikace bez zažitých vzorců - plně prožít přítomnou chvíli tady a teď - vyjádřit srozumitelně vlastní pocity Transakční analýza je tedy jedním z prostředků, kterých příslušníci Policie ČR využívají při řešení konfliktů s občany. V předchozí kapitole jsme vyjmenovali taktiky řešení konfliktů (Pasivita, Násilí, Delegace, Jednání), které ač jsou v převážné většině v běžném výkonu policisty nežádoucí, jedna z nich je u členů AKT často užívána a to taktika Jednání. Při této taktice se jako prostředku užívá diskuse a ta je z pohledu činnosti AKT nezbytnou součástí při zjišťování důležitých, jinak těžko získatelných poznatků a informací. Obr. 2 Doplňkové transakce 17

Obr. 3 Příklad křížové transakce Obr. 4 Příklad dvojvazebné transakce 18

4. Antikonfliktní tým u PČR 4. 1 Základní informace o AKT Mnoho policistů dodnes prezentuje názor, že Antikonfliktní tým je naprosto zbytečná složka Policie ČR. Že vlastně není nutné s nikým vyjednávat. Nepřizpůsobivým se prostě naloží obuškem na záda a těm, co se jich budou zastávat, ještě pár navrch. Jak se ale ukázalo v severočeském Janově, není demonstrant jako demonstrant. Mezi skutečnými pravicovými radikály se v Janově pohybovali i místní obyvatelé, kterým už prostě došla trpělivost. Nebýt právě policistů z Antikonfliktního týmu, mohlo být daleko hůře. Situace, kdy je dav tvořený jak radikály, tak i novináři nebo zcela náhodnými pozorovateli, dnes nejsou výjimkou. Je tedy nutné účastníky takových akcí rozlišovat. Historie Něco málo k historii jsme uvedli již v úvodu této práce, proto tedy jen několik doplňujících informací. První Antikonfliktní týmy začaly vznikat v roce 2005 u Berlínské policie jako reakce na násilnosti provázející prvomájové demonstrace v Berlíně tzv. Maikrawallen. Při summitu G8 v roce 2007 prošel Berlínský AK tým zatěžkávací zkouškou, kde se ukázalo, že dokáže účinně působit jako prostředník mezi demonstranty a policií. Přestože došlo k násilnostem, jejich rozsah nebyl zdaleka tak velký, jak by se dalo očekávat. Značný podíl na tom měl právě AK tým. V současné době působí v Berlínském AK týmu na 220 policistů. Stejně jako v České republice není působení v AK týmu hlavní pracovní náplní těchto policistů, ale jejich vedlejší aktivitou v rámci policejního sboru. Standardní výstrojí policisty Berlínského AK týmu je zásahový stejnokroj tmavě zelené barvy, doplněný o baseballovou čepici s nápisem POLIZEI a reflexní žlutou vestu s nápisem AntiKonflikt Team viz.obr. 1. Na rozdíl od AK Týmů Policie ČR, které chodí ozbrojeny zcela výjimečně, je každý člen německého AK týmu vybaven i střelnou zbraní. 19

AKT v České republice Reakcí managementu Policie ČR na zákrok pořádkových jednotek proti účastníkům festivalu CzechTek 2005 viz. obr. 5 - a následnou mediální kritiku - byla mimo jiné iniciace vzniku českých AntiKonfliktních týmů. Rozkazem policejního prezidenta č. 54/2006 byly zřízeny první AntiKonfliktní týmy v Ostravě, Ústí nad Labem a Plzni. V roce 2007 mělo již každé krajské ředitelství svůj AntiKonfliktní tým. Policisté AKT mají k dispozici vozidla v barvách Policie ČR nebo civilním provedení, zapůjčená pro jednotlivá opatření ze základních útvarů, u kterých jednotliví členové AKT slouží. Jsou tedy vysoce mobilní a mohou se přesouvat tam, kde je jejich přítomnost potřebná. Policisté AKT provádí činnost zpravidla ve dvou, nikdy ne samostatně z důvodů bezpečnosti, ale mohou být také operativně rozděleni do několika samostatných týmu po 4-8 lidech. Jsou určeni vedoucí, kteří jsou odpovědni za činnost týmu v dané lokalitě. Ti se na místě spojí s velením pořádkových jednotek a pořadateli demonstrace nebo jiné veřejné akce, která na místě probíhá. Posléze členové AK týmu zprostředkovávají veškerý kontakt mezi pořádkovými jednotkami a účastníky veřejné akce. Využití AKT v rámci policejních akcí a bezpečnostních opatření Akt jsou nasazovány do policejních akcí a policejních opatření zejména tam, kde: - lze obecně očekávat zesílenou potřebu komunikace mezi občany a nasazenými policisty nebo mezi různými skupinami občanů - je třeba zásadním a transparentním postojem působícím na veřejnost objasnit základní klidový postoj policie a její zákonné povinnosti v případě páchání protiprávního jednání - je nutno upozornit účastníky akce nebo shromáždění na právní stav věci či shromáždění a na případná jednání, jež mohou přerůst v protiprávní jednání - policejní opatření nejsou zcela pochopitelná pro veřejnost, které je třeba objasnit základní roli policie 20

- lze očekávat emocionální vybuzení a odpor skupin osob, kdy případný zákrok policie by mohl vést k nepochopení činnosti policie - lze negativní skupinové dynamické procesy prolomit pouze nasazením moderátorů, myšleno tím členů AKT (Čl. 30 odst. 3 ZPPP 10/2009). Obr. 5 Czechtek 2005 (zdroj: www.jednota.net/fotky/axe2005/ct05/index.php?p=2) Základní úkoly AKT Základním úkolem antikonfliktního týmu je transparentním způsobem prostřednictvím komunikace předcházet agresivnímu jednání osob při opatření; za tím účelem a) se orientuje na stanovené cílové skupiny osob (sportovní fanoušky, sympatizanty extremistických hnutí apod.), na místní obyvatelstvo a na zástupce sdělovacích prostředků, b) vysvětluje v rámci rozhovorů smysl a účel opatření a konkrétního postupu policie a v případě potřeby diskutuje s osobami i o blízkých oblastech problémů, 21

c) upozorňuje osoby dotčené opatřením na zákonné povinnosti policie v případě spáchání protiprávního jednání viz.obr.6 (Čl. 30 odst. 2 ZPPP č. 10/2009). Při opatření je antikonfliktní tým postaven naroveň ostatním zúčastněným složkám policie (pořádkové jednotce, zásahové jednotce apod.); policisté antikonfliktního týmu plní výhradně úkoly uložené tomuto týmu (Čl. 30 odst. 4 ZPPP č. 10/2009). Obr. 6 Praha, Albertov. Pokus squaterů o obsazení soukromé budovy. Organizace činnosti při opatření Činnost policistů antikonfliktního týmu při vlastním opatření řídí určený policista z tohoto týmu, který zejména a) na základě skutečností uvedených při instruktáži podrobně seznámí policisty antikonfliktního týmu s právním stavem a bezpečnostními riziky při opatření, se všemi skutečnostmi, které mohou mít vliv na činnost antikonfliktního týmu a s rozsahem informací, které mohou poskytnout veřejnosti a sdělovacím prostředkům, i s okruhem informací, které již spadají do kompetence pracovníka oprávněného ke komunikaci se sdělovacími prostředky, 22

b) ve spolupráci s velitelem pořádkové jednotky, případně určeným policistou služby kriminální policie a vyšetřování, učiní potřebná opatření k zajištění bezpečnosti policistů antikonfliktního týmu při nasazení, c) po konzultaci s velitelem opatření provede rozdělení policistů do konkrétních míst a prostor, seznámí je s jejich úkoly a se způsobem střídání při nasazení, d) sleduje činnost policistů antikonfliktního týmu v průběhu nasazení a předává jim nové poznatky a informace o vývoji bezpečnostní situace; zároveň přijímá informace a poznatky od jednotlivých policistů antikonfliktního týmu, které dále předává a konzultuje s velitelem opatření, e) po konzultaci s velitelem opatření zajišťuje stažení antikonfliktního týmu nebo jeho části, je-li nasazení zjevně neúčinné, zejména dochází-li k hromadnému páchání protiprávního jednání a hrozí napadání policistů antikonfliktního týmu, nebo je připravován jednotný zákrok, f) zpracovává vyhodnocení nasazení antikonfliktního týmu (Čl. 31 ZPPP č. 10/2009). Cíle a úkoly AKT Cílem AKT je působení při hromadných akcích, kde je nezbytně důležité zajistit oboustranný tok informací a dochází ke kumulaci většího počtu osob, u kterých by mohl být předpoklad porušování veřejného pořádku. Jedná se zejména o - setkání extremistických hnutí -ohlášená i neohlášená shromáždění občanů viz.obr. 7 - rizikové hudební produkce - sportovní akce, kde hrozí střety fanoušků 23

- živelné pohromy činnost na uzávěrách komunikací, při evakuacích apod. viz. obr. 8. Obr. 7 AKT na demonstraci Ne základnám na Václavském náměstí v Praze, 2009. Obr. 8 AKT při asistenci RZS. Kongresové centrum, EU2009 Výběr členů a odborná příprava Členství v AKT je založeno na dobrovolnosti. Zatímco do roku 2008 byli do AK týmů veleni dobrovolníci z řad policistů základních útvaru pouze na základě písemné přihlášky, v současné době již musí zájemce projít přísným výběrovým řízením. Podmínkou je fyzická, duševní a zdravotní způsobilost a absolvování psychologického vyšetření formou strukturovaného pohovoru a modelových situací za účasti psychologa, které je zaměřeno na emoční zralost, komunikační dovednost, předpoklad vyjednávání, schopnost přesvědčování, schopnost naslouchat druhým, schopnost logického úsudku a odolnosti vůči 24

zátěži. Vzhledem k tomu, že policisté AK týmu musí být schopni reagovat na jakoukoli změnu chování a nálady davu, patří tato služba k extrémně náročným. Policisté AK týmu se během své práce pohybují mezi pořádkovými jednotkami a davem. Podstupují tedy vysoké riziko a jsou vystaveni nemalé psychické zátěži. Po přijetí policisty k AKT jsou jeho noví členové veleni do specializačních kurzů, kde se dále zdokonalují v oblasti psychologie, práva, taktiky policejních zákroků atd. Po absolvování těchto kurzů jsou dále členové AKT povinni zúčastňovat se následujících specializačních kurzů a společných cvičení s pořádkovou jednotkou krajského ředitelství policie ( zejména k procvičování modelových situací), případně dalších odborných kurzů nutných pro řádný výkon člena AKT (Čl. 33 ZPPP č. 10/2009). Vlastnosti člena AKT - emoční vyzrálost - fyzická i duševní kondice - schopnost vzbuzovat důvěru - umění přesvědčování - verbální obratnost (výřečnost) Schopnosti: - Naslouchat druhým - Komunikovat s lidmi různého postavení a vzdělání - Vyrovnat se s nejistotou - Uplatňovat přirozenou inteligenci Výstroj a výzbroj Policista AK týmu je do služby velen v civilním oděvu. Během zákroků nosí policisté AK týmu žlutou vestu s nápisem AntiKonfliktní tým a služebním 25

číslem. Dále jsou vybaveni neprůstřelnou podkošilovou vestou, teleskopickým obuškem, pepřovým sprejem, spojovací technikou a malou taktickou svítilnou. Zcela výjimečně jsou členové AK týmu ozbrojeni střelnou zbraní. V případě, že policisté AK týmu provádějí monitoring a vyhledávají možné problémové skupiny v dané oblasti působení, mohou být pouze v civilním oděvu. Policisté antikonfliktního týmu jsou nasazováni na opatření zpravidla v civilním oděvu. Dalšími součástkami výstroje jsou a) vesta reflexní ANTIKONFLIKTNÍ TÝM, b) vesta balistická skrytá speciální, c) v případě potřeby pouzdro pro skryté nošení zbraně, d) v případě potřeby čepice s nápisem POLICIE. Výzbroj policistů antikonfliktního týmu, včetně technických prostředků, tvoří a) LED svítilna, b) slzotvorný prostředek (kapesní, pepřový) na osobní ochranu, c) v případě potřeby chemické světlo, d) v případě potřeby teleskopický obušek na osobní ochranu, e) v případě potřeby služební zbraň (pistole či revolver) s příslušným počtem nábojů, f) radiostanice MATRA (SMART) s příposlechem. Nad rámec technických prostředků disponuje koordinátor antikonfliktního týmu přenosným počítačem a mobilním telefonem. Policista určený při opatření k řízení nasazených členů antikonfliktního týmu má při opatření k dispozici mobilní telefon (Čl. 34 odst. 1 a 2 ZPPP č. 10/2009). 26

Každý útvar policie ČR má svůj vlastní znak. Ačkoli antikonfliktní tým není plnohodnotným útvarem, ani on není vyjjímkou. Policejní prezidium rozhodlo, že znak AKT musí být celorepublikově jednotný, proto zvolilo pro konečnou podobu jako předlohu znak AKT Praha s drobnou úpravou. Tento znak tedy budou používat všechny AKT s obměnou barevného provedení svých krajů. Obr. 9 Znak AKT v barvách Krajského ředitelství hl. m. Prahy. 27

4. 2 Nová filozofie PČR a AKT Community policing Community policing je filozofie policejní práce, která klade důraz na místní znalost a ukotvenost policisty v lokalitě, ve které slouží. Cílem všech policejních postupů, které z této filozofie vycházejí, je zapojit veřejnost do policejní práce takovým způsobem a v takové míře, aby se zvýšila její efektivita, a zapojit policistu do veřejného života takovým způsobem a v takové míře, aby se zvýšila jeho prestiž. Jednotlivé postupy, které z této filozofie vycházejí, jsou založené na spolupráci policie, veřejnosti, samosprávy a místních organizací a institucí. Na otevřené, partnerské komunikaci, sdílení společných problémů v oblasti kriminality a hledání a přijímání společných řešení. Všechny tyto postupy jsou zaměřené na předcházení škodám a následkům kriminálního a rizikového chování nebo na předcházení recidivě takového chování. Partnerská spolupráce je založená na hledání společných cílů a společných cest, jak těchto cílů dosáhnout. Opatření, která všechny spolupracující subjekty přijímají, jsou buď dlouhodobá, zaměřená na zmírnění setrvalých problémů, anebo krátkodobá, vyžadující rychlé a okamžité řešení aktuálně vzniklého ohrožení (www.community-policing.cz). Základní východiska community policing: - Kriminalita není pouze věcí policie, policisté jí nemohou řešit sami. Kriminalitu vnímají jako součást prostředí a systematicky omezují prostor pro její vznik a projevy. - Policie je služba veřejnosti, proto se policisté občanů ptají, co od nich očekávají a potřebují. - Policisté jsou schopní včas rozpoznat veřejné problémy, které mají vazbu na bezpečnostní situaci, navrhují a hledají jejich řešení. 28

- I drobná opatření mají na kriminalitu a pocit bezpečí rozhodující vliv a policisté je nepodceňují. - Lidé se cítí dobře a bezpečně tam, kde se mohou vzájemně spolehnout jeden na druhého. - Policistova práce je hodnocena podle výslednosti a podle schopnosti pojmenovávat problémy, navrhovat jejich řešení a přijímat za ně svůj díl odpovědnosti. - Policista pomáhá občanům k svépomoci a věci řeší především problémově, nejen případ od případu. Problém se nejlépe řeší tam, kde vzniknul, těmi, kteří mu rozumí a chtějí ho řešit a tehdy, když je ještě zvládnutelný (www.communitypolicing.cz). Policista v komunitě Termín komunita nahrazuje obvyklí český výraz společenství společenství lidí, které vzájemně cosi spojuje. Většinou se nám vybaví nejrůznější komunity náboženské nebo národnostní. Jde ale i o komunity, které se svým projevem snaží docílit určité změny. Budou-li se všichni chovat modelově podle filosofie community policing, pak policie bude s veřejností aktivně komunikovat a nebude se chovat pouze reaktivně tedy vyšetřovat a řešit kriminalitu, která již nastala. Veřejnost pak přijme svůj díl odpovědnosti za vlastní bezpečnost a bezpečnost celého společenství. Policie nebude považována za jedinou složku, která se o bezpečnost má, může, a proto musí starat. Veřejnost oproti tomu bude brána jako rovnoprávný partner, na kterého je možné delegovat část odpovědnosti za oblast kontroly kriminality a pochopitelně i veřejného pořádku. Kdo se pod pojmem veřejnost skrývá? V podstatě každý, kdo se chce podílet na řešení problémů, přináší něco podnětného a přijme svůj spravedlivý díl odpovědnosti. Ta se projevuje zejména tím, že disponujeme nějakou schopností cokoliv řešit nebo se na řešení spolupodílet (www.community-policing.cz). 29

Úzká vazba mezi veřejností a policií byla samozřejmostí po dlouhá léta fungování všech policejních sborů na celém světě. Ve dvacátém století se ale policie začala obyčejným lidem v komunitách čím dál více vzdalovat. S občany se přestala při své práci nejen potkávat, ale žel se o sebe přestali i vzájemně zajímat. Postupným odcizováním došlo logicky k tomu, že policista umí komunikovat a jednat správně se zločincem, protože je k tomu vyškolen, zatímco s běžným bezúhonným občanem ne. Když se s ním setká, jedná s ním buď jako se darebáčkem, nebo zcela vypadne z role. Ve vztahu policie veřejnost nastal vztah odcizení. Občan ví, že má policii, která ho chrání před těmi největšími a nejnebezpečnějšími zločinci a je mu zřejmé, že koná záslužnou činnost, ale všechno to ví jen z doslechu. Policistu v takové chvíli vidí jen málokdo a nebezpečného zločince zrovna tak. Kontakt policie bezúhonný občan se tím redukuje pouze na problémové kontakty. Ve výsledku zcela pochopitelně nastane to, co nastat muselo. Policie, čím dál úspěšnější v odhalování zločinců, vysoce specializovaná a pracující s vysokým osobním nasazením očekává, že občan jí bude vděčný, ctít a vážit si jí za všechno, co pro něj dělá. A je velmi rozčarovaná, že tomu tak není (www.community-policing.cz). Občan v nejrůznějších průzkumech vyjadřuje čím dál menší spokojenost s prací policie a jeho důvěra v ní klesá. Tento stav známe dobře i z České republiky. Ačkoliv se to policistům, denně se pohybujícím ve světě darebáků všeho druhu, může zdát podivné, většina občanů je totiž opravdu bezúhonných. Policejní sbory na celém světě musely v reakci na tyto disproporce začít znovu hledat cestu ke svým občanům. V duchu community policing policisté vykročili na téměř zapomenutou cestu, která vede vstříc občanům, a současně udržují vysokou odbornost, která je v policejní práci nezbytná. Snad nejpodstatnějším opatřením pro posílení pocitu bezpečí je však fyzická přítomnost policistů na ulicích. Není to opakovaná pravda, ale skutečně podle zkušeností našich i zahraničních působí přítomnost policisty na ulici 30

uklidňujícím dojmem a odstrašujícím na potenciální narušitele pořádku. Předpokladem samozřejmě je, že policisté se chovají korektně a dobře komunikují s občany. Policista musí být schopen vyslechnout názory, pomoci, a pokud není pomoc v jeho kompetenci, umožnit předání podnětu svým nadřízeným (www.community-policing.cz). Preventivně informační skupiny V České republice byly od devadesátých let minulého století za účelem komunikace Policie ČR s veřejností zřizovány tzv. Preventivně informační skupiny. Vytvořila se tím síť specialistů na informování veřejnosti o práci policie a současně možnostech ochrany před trestnou činností. Tyto skupiny však plní spíše preventivní činnost a jejich role je spíše konzultační a poradenská. Nepohybují se přímo v terénu, nekomunikuje s občanem na ulici. Na rozdíl od těchto skupin, AKT pracují převážně v terénu a jsou více operativní. Reagují dle nastalé situace. Community policing a AKT Opět se tedy dostáváme k základu community policing ke komunikaci. Její součástí je samozřejmě naslouchání. Nejde o to stát se poslušným nástrojem veřejného mínění a požadavků veřejnosti, jde o to stát se plnohodnotným partnerem a jako takový jednat s partnery ostatními. To je cesta, kterou by se policie měla vydat. Samozřejmě to vše platí i ve vztahu fungování AKT. AKT samozřejmě z titulu svého působení nemůže disponovat místní znalostí. Tu zde musí nahradit ta součást, v jejímž teritoriu AKT momentálně působí. Stejně tak osobní znalost nemůže být plnohodnotná. I zde však platí výjimky, jaké jsou například doprovody fanoušků fotbalových klubů. Hromadné zájezdy jsou zpravidla vedeny stejnými lidmi a ty již znát lze. Čím více jsou členům AKT tyto osoby známy, tím lépe se s nimi komunikuje a o to lepší výsledky lze očekávat. Typickým příkladem je působení 31

AKT MŘ Ostrava. Ti znají své problémové fanoušky, respektive jejich leadery a to jim umožňuje efektivní komunikaci při doprovodech či na domácí půdě. Komunikace zde předchází jakémukoliv použití policejní síly, které by mělo být až na posledním místě. Samozřejmě si nelze dělat iluze, že komunikace vždy bude jednoduchá, nebo bude mít kladný výsledek. Vždy přistupují faktory, které nelze ovlivnit, zejména souvisejí-li s psychologií davu. Přes to je community policing pro činnost AKT zásadní. Jako klíčová se pak může projevit v případě pořádání různých hromadných akcí typu CzechTek apod. Zde je místní a osobní znalost zprostředkována místní policií a stejně tak komunikace se samosprávou. Členové AKT by měli být přítomni jednání policie se samosprávou, které se bude opatření týkat. Vhodnou komunikací či informacemi pak lze předejít celou řadou nedorozumění. Zkušenosti ze zemí, kde se tento způsob policejní práce rozvíjí, ukazují, že je to proces ovlivňující činnost policejního sboru na mnoha úrovních. Na otázky jestli vůbec případně jak rozvíjet community policing v České republice není ovšem možné odpovědět pouze na základě teoretických úvah. Proto se odbor prevence kriminality ve spolupráci s dalšími partnery snaží prostřednictvím svých aktivit předložit konkrétní argumenty zpracované na základě zkušeností v nejrůznějších lokalitách a nejrůznějších typech projektů. S pomocí těchto argumentů bude možné postupně odpovědět na otázky, které si policisté i občané v souvislosti s uvedenou problematikou kladou. 32

4. 3 Statistiky četnosti nasazení AKT 2007-2009 Obr. 10 Počet nasazení AKT v jednotlivých krajích v letech 2007 a 2008 Činnost AKT Krajského ředitelství policie hl. města Prahy v roce 2009 1. polovina roku 2009 2. polvina roku 2009 Fotbal 9x Fotbal 23x EU 23x EU 0 Ostatní 11x Ostatní 21x Celkem 43x Celkem 44x 33

Nasazení AKT v roce 2008 celkem celá ČR 102 bezpečnostních opatření (nárůst oproti roku 2007 o 32 opatření) 1. Riziková bezpečnostní opatření (fotbal) 34x 2. Pochody či koncerty extrem. skupin 42x 3. Demonstrace, shromáždění 24x 4. Technopárty, hudební produkce 2x Porovnání rok 2008 1. pololetí roku 2009 Rok 2008 1. pololetí roku 2009 - celkem 1173 hod. v BO - celkem 2894 hod. v BO - průměr na policistu 58 hod. - průměr na policistu 131,5 hod. - policista nasazen cca 7x - policista nasazen cca 14x Na výše uvedeném grafu viz. obr. 10 a dalších statistikách je celkem dobře znatelná nová policejní filosofie. Je na nich patrná snaha stále častěji využívat antikonfliktní tým. Jeho přítomnost na hromadných akcích s účastí většího počtu osob se postupně projevila jako pozitivní. 4. 4 Boj policie proti extremismu s využitím AKT Policie ČR se poslední dobou snaží aktivněji bojovat proti extremismu. Je to samozřejmá reakce na stále častější rasově motivované útoky, které vyvrcholily žhářským útokem ve Vítkově 19. dubna 2009. Policie se proto rozhodla vyrazit do boje proti extremismu a proto nehodlá tolerovat ani sebemenší jeho náznak, jako je třeba propagace fašismu nebo pokřikování rasistických hesel při shromáždění či 34

demonstracích. Z tohoto důvodu se vedení policie rozhodlo změnit politiku a vymyslelo novou filozofii, kterou popisuje na svých internetových stránkách. Nová policejní filozofie pro boj s extremismem; Antikonfliktní týmy komunikací proti násilí; Projekt Dovedu to pochopit? Hrozby neonacismu Nová policejní filozofie pro boj s extremismem Pomáhat a chránit jsou dvě hlavní zásady naší práce, které nás odlišují od militantních extremistů. Zatímco někteří extremisté používají násilí jako prostředek k dosažení svých mocenských ambicí, policie ho může využívat jen k tomu, aby pomáhala a chránila slušné lidi. Zatímco militantní extremista se nezdráhá použít násilí kdykoli mu to přijde vhod, policista může použít násilí jen v zákonech přesně vymezených případech. Naším cílem je používat násilí co nejméně. A pokud už se k němu musíme uchýlit, tak jen proti skutečným agresorům. Ministerstvo vnitra a policie se snaží vychovávat profesionály, kteří tyto zásady dokáží naplňovat. Tedy policisty, kteří budou umět dobře zhodnotit situaci a správně a citlivě na ni reagovat. Policie přijala novou filozofii zvládání bezpečnostních opatřeních při hromadných (v našem případě extremistických) akcích. Pro tento trend je charakteristický neagresivní a nevyzývavý projev, charakterizovaný dvěma zásadami: Low profile policing (1) a 3D strategie (2). Obě zásady leží zjednodušeně ve dvou rovinách: 1) snažit se maximálně zabránit eskalaci násilí. V tomto stádiu je činnost pořádkové policie založena na monitoringu hlídek a vyjednávání Antikonfliktních týmů. Vyzbrojené pořádkové jednotky jsou v této fázi mimo vizuální kontakt s veřejností. 2) v případě propuknutí násilí rychle a dynamicky zasáhnout proti jeho původci. Zde se uplatňuje zásada Get and back, kdy policisté zadrží konkrétního násilníka a okamžitě opouští místo zákroku. 35

Práci policie při extremistických akcích lze shrnout do čtyř principů: - Chránit slušné lidi. - Bránit extremistům v jejich nelegálních aktivitách všemi zákonnými prostředky. - Používat násilí jen minimálně. Zasahovat rychle a efektivně jen proti skutečným násilníkům. - Využívat antikonfliktní týmy. Projekt Dovedu to pochopit? Hrozby neonacismu Ministerstvo vnitra a Policie ČR se zapojily do společného projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a nevládních organizací Člověk v tísni a Asi-milovaní zaměřený na protiextremistickou výchovu. V projektu byl využit výukový koncept Člověka v tísni pod názvem Dovedu to pochopit Hrozby neonacismu. Policisté z preventivně informačních skupin budou mít vedle jiných pedagogických pracovníků možnost projít certifikovaným kurzem za účasti zkušených lektorů. Po jeho absolvování se budou věnovat vlastní preventivní činnosti na školách. Výukový koncept je založen na interaktivitě a diskusi mezi lektory a žáky a studenty. Předpokládá jejich vlastní aktivitu (např. kreslení myšlenkových map) a kritickou reflexi vlastních názorů. (1) Low profile policing znamená vystupování policie na veřejnosti v takovém počtu a takové výstroji, aby její přítomnost nevzbuzovala negativní emoce a nedeklarovala připravenost očekávání střetu (zákroku). Naproti tomu Hard profile znamená typické nasazení pořádkových jednotek s helmami, kuklami a těžkou výstrojí. (2) 3D je složeno ze tří slov: Discussion diskuze nebo komunikace, De-escalation - uklidňování a Determination rozhodný zákrok (www.policie.cz). 36

Jak už jsme jednou zmínily v kapitole 2. 1 je nezbytně důležité, aby každý člen AKT měl znalost extremistických symbolů, které společně s oblečením patří do kategorie neverbální komunikace. Díky této znalosti se dokázaží členové AKT lépe orientovat při vyjednávání v nastalé situaci, ale také rozpoznají zakázané symboly a na které upozorní odpovědné osoby. Obr. 11 Příklady zakázaných symbolů používaných pravicovými radikály (z leva: keltský kříž, Odal Rune, Odal Rune, Svastika-vlajka, Německo 1935-1945, Nacistická orlice, Znak SS, SS Totenkopf, Nacistický železný kříž) Keltský křiž - v současné době nejčastěji používaný runový symbol příznivci hnutí skinheads jako náhražka za svastiku a trigium. Odal - Rune - symbolizovala příbuzenství a rodinu. Byl to odznak Rasového a osídlovacího úřadu SS. Symbolizovala také čistotu rasy. Hákový kříž (Svastika) je obecným symbolem fašismu a je obvykle využíván příznivci hnutí skinheads na celém světě. Hákový kříž, jinak označovaný jako "svastika". Původně šlo o pohanský germánský znak Donnera, boha hromu. Nacistická orlice symbol nacistického Německa, původně stranická orlice NSDAP. Znak SS SS vznikly v roce 1925 jako elitní ochranná skupina vedení NSDAP. Pro soudobé neonacisty symbolizují SS elitnost árijské rasy. Totenkopf (smrtihlav) se stal jedním z hlavních symbolů SS. V 18. stol. byl symbolem pruských husarů vojenská tradice (Chmelík J., 2002, Mareš M., 2006). 37

Takovýchto symbolů používaných radikálními pravicovými i levicovými extremisty je veliké množství. Vybrali jsme proto na ukázku jen několik nejpoužívanějších, jelikož ono téma není předmětem této bakalářské práce. 38

5 Diskuse Jak už bylo několikrát uvedeno v této práci, antikonfliktní tým nemá dlouhou historii, což s sebou samozřejmě přináší několik problémů, které se projevují postupně v praxi. Některé z těchto problémů se daří odstranit hned v počátcích prvotního náznaku, jiné vyžadují dlouhodobější řešení, kterého lze docílit pouze opakováním a zkoušením stále dokola nových variant, dokud nebude problém minimalizován nebo odsraněn. Pokusíme se zde uvést několik, znovu se opakujících problémů, se kterými jsme se během působení AKT u nás setkali. Jednou z prvotních překážek v činnosti AKT je fakt, že se s touto novou metodou policie spousta laické veřejnosti ještě nesetkala, a mnoho lidí tak neví, co může od členů AKT očekávat. Toto je příklad onoho problému, který nelze samozřejmě odstranit ihned, ale naštěstí v dnešní moderní době je o AKT stále častěji v médiích slyšet a povědomí veřejnosti o jejich práci a významu stále roste, viz. článek ČTK. V první půlce roku zasahoval antikonfliktní tým v Praze u 47 akcí Praha 12. července (ČTK) - Pražský policejní antikonfliktní tým, jehož členové se při demonstracích či jiných hromadných akcích pohybují uvnitř velkého davu a upozorňují lidi na možné konflikty se zákonem, zasahoval v prvním pololetí letošního roku sedmačtyřicetkrát. Za celý loňský rok se zúčastnil 23 zásahů. ČTK to řekla koordinátorka týmu Gabriela Michalcová. Počet letošních akcí týmu v metropoli zvýšila podstatně opatření, která si vyžádalo české předsednictví EU. Tým tak zasahoval třeba při návštěvě amerického prezidenta Baracka Obamy v hlavním městě či při omezení výstupu z metra v okolí Vyšehradu kvůli bezpečnosti při jednání evropských politiků v nedalekém Kongresovém centru. Takových akcí eviduje pražský antikonfliktní tým 23, řekla Michalcová. 39

V první polovině letošního roku také policisté z týmu zasahovali v hlavním městě u devíti fotbalových utkání, při 12 demonstracích a třikrát se zúčastnili cvičení s policejními útvary. Za celý loňský rok byli v Praze nasazeni při 18 demonstracích, dvou fotbalových utkáních a při třech cvičeních s dalšími policisty. Tým vznikl v polovině roku 2007 jako reakce na zásah policie při technoparty CzechTek 2005 v Mlýnci na Tachovsku. Tehdy při tvrdém zásahu byly zraněny desítky technařů a policistů, kteří proti účastníkům použili kromě pendreků a ochranných štítů i vodní dělo a slzný plyn. V Praze má tým 23 členů. Stejné týmy fungují ve všech krajích. Jejich úkolem je zabránit střetům demonstrantů a předcházet agresivnímu chování lidí. "Měli by jim vysvětlit, čeho se dopouští, jaký je smysl policejní akce a co například bude následovat v případě porušení zákona," vysvětlila Michalcová. Antikonfliktní tým není samostatným policejním útvarem, jeho členové slouží jako policisté na jiných odděleních. Při akcích mají na sobě reflexní vesty, na kterých je uvedeno, že se jedná o antikonfliktní tým, a čepici s nápisem "policie". Mohou nosit zbraň a teleskopický obušek. (ČTK/Čechy, Marcela Mikesková). Jiný, bohužel horší problém nastává při fotbalových utkáních dvou znepřátelených klubů (např. Bohemians 1905 vs. Bohemians Praha Střížkov, nebo Sparta Praha vs. Baník Ostrava). Zde je tzv. na koni ten tým, který je domácí a proto určuje pravidla týkající se hostujícího týmu. Ta bývají většinou předem domluvena jak s policií, tak s Českomoravským fotbalovým svazem a zveřejněna na internetových stránkách klubů (počet lístků v prodeji, kolik a které vchody jsou určeny pro hosty atd.), nicméně pokuty za nedodržení této dohody jsou tak malé, že klubům nedělá problém je zaplatit za cenu toho, aby fanouškům znepřáteleného klubu co nejvíce znepříjemnili sportovní zážitek. Tato situace nastala v roce 2009 při derby dvou pražských Bohemek, jejichž dlouhodobé spory vyvolávají u fanoušků obou klubů nemalé emoce. Zápas klubů se odehrával na stadionu na pražském Strahově, kde jako domácí tým Bohemians Praha Střížkov udával 40