MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy Proměna způsobu fungování kolumbijských drogových kartelů od 80. let do současnosti Bakalářská práce Soňa Lošťáková Vedoucí práce: Mgr. Martin Hrabálek UČO: 251 402 Obor: Mezinárodní vztahy, Evropská studia Imatrikulační ročník: 2007 Brno, 2010
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Proměna způsobu fungování kolumbijských drogových kartelů od 80. let do současnosti zpracovala samostatně, pouze s pouţitím uvedených zdrojů. V Brně dne 29. 4. 2010 Soňa Lošťáková - 1 -
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce, Mgr. Martinu Hrabálkovi, za vedení této práce, zapůjčení knih a podnětné rady, připomínky a inspiraci, které mi při psaní této práce poskytl. Mé velké poděkování patří také mému příteli Josefovi, který mi byl při psaní práce psychickou oporou a rovněţ svými odbornými radami přispěl ke zkvalitnění výsledného textu této práce. V neposlední řadě děkuji také svým rodičům, kteří mi poskytli zázemí a podporu nejen při psaní této práce, ale i při samotném univerzitním studiu. - 2 -
Obsah Obsah...- 3-1. Úvod...- 4-2. Tematicko-metodologické vymezení práce...- 5-2.1. Tematické vymezení práce, základní pojmy...- 5-2.2. Limity a výzvy práce...- 6-2.3. Pouţitá metodologie, zhodnocení zdrojů...- 6-3. Uvedení do problematiky...- 8-3.1. Vývoj obchodu s drogami v Kolumbii do 80. let...- 8-3.2. Produkce drog v Kolumbii...- 9-4. Éra kartelu z Cali a Medellínského kartelu...- 11-4.1. Medellínský kartel...- 11-4.2. Kartel z Cali...- 13-4.3. Srovnání medellínského kartelu a kartelu z Cali...- 14-4.4. Role kartelů v ekonomické, sociální a politické sféře...- 14-4.5. Personální sloţení kartelů a jejich struktura...- 15-4.6. Způsob fungování kartelů...- 16-4.7. Konec éry dvou drogových kartelů...- 18-5. Proměny kolumbijské drogové scény od poloviny 90. let...- 20-5.1. Obecná charakteristika současné kolumbijské drogové scény...- 21-5.2. Způsoby fungování současných drogových skupin...- 22-5.3. Boj proti současným kolumbijským drogovým skupinám...- 24-6. Role kolumbijských guerillových skupin v obchodu s drogami...- 26-6.1. Kolumbijští paramilitares...- 26-6.2. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC)...- 28-6.3. Národní osvobozenecká armáda (ELN)...- 31-6.4. Symbióza obchodu s drogami a guerillového boje...- 32-7. Závěr...- 34-8. Seznam pouţité literatury a zdrojů...- 39-8.1. Kniţní tituly...- 39-8.2. Články z odborných časopisů...- 40-8.3. Ostatní internetové zdroje...- 42-9. Seznam příloh...- 45 - - 3 -
1. Úvod Kolumbie je jiţ po několik desetiletí jednou ze zemí nejvíce zasaţených násilím v rámci Latinské Ameriky. Ačkoli má kolumbijský vnitřní konflikt politické kořeny, postupem času začal být stále více motivován zájmy plynoucími z obchodu s drogami, spíše neţ ideologií. V zemi se tak roztočila spirála násilí, která učinila Kolumbii jednou z nejnebezpečnějších zemí světa. Po likvidaci dvou dominantních drogových kartelů Medellínského kartelu a kartelu z Cali v polovině 90. let došlo na kolumbijské drogové scéně ke značné fragmentaci, jejímţ důsledkem byl vznik menších drogových skupin specializujících se pouze na určitou část procesu produkce a pašování drog, ve většině případů navázaných na zahraniční, zejména mexické kartely. Právě konfrontace způsobu fungování kolumbijských drogových kartelů v éře výsadního postavení Medellínského kartelu a kartelu z Cali s obdobím po jejich rozpadu bude hlavní náplní této práce. Její základní hypotézou je teze, ţe likvidace kartelu z Cali a Medellínského kartelu nepřinesla očekávaný úpadek obchodu s drogami v Kolumbii, ale následná fragmentace drogové scény naopak umožnila vznik malých, uzavřených drogových skupin, specializujících se pouze na určitou fázi drogového byznysu, jejichž dopadení je pro bezpečnostní složky mnohem obtížnější. Práce dále operuje s druhou hypotézou, která předpokládá, ţe výnosy z obchodu s drogami jsou v současnosti dominantním motivem činnosti kolumbijských guerillových uskupení a dochází tak k postupnému oslabování jejich ideologické pozice. Text práce je rozdělen do šesti částí. Po úvodní, teoretické pasáţi, zaměřené na metodologické a tematické vymezení práce bude následovat krátká pasáţ věnovaná uvedení do problematiky obchodu s drogami v Kolumbii. Jádrem práce budou kapitoly 4-6 zabývající se nejprve érou působení dvou dominantních kartelů, pokrývající období od 80. do poloviny 90. let a poté situací na současné kolumbijské drogové scéně. Následně bude pojednáno o napojení kolumbijských guerillových skupin na obchod s drogami. Závěrečná pasáţ shrnuje hlavní proměny, kterými prošel obchod s drogami v Kolumbii od 80. let do současnosti, zejména co se týče struktury a způsobu fungování drogových kartelů a skupin a jejich propojení s guerillami. - 4 -
2. Tematicko-metodologické vymezení práce 2.1. Tematické vymezení práce, základní pojmy Klíčovým pojmem, se kterým operuje tato práce, je pojem drogový kartel. Samotný termín kartel přitom můţe být v kolumbijském prostředí poněkud matoucí, neboť je v tomto případě významově odlišný od stejného termínu uţívaného v ekonomii. Pojem kartel v této práci označuje... organizaci, jenž koordinuje exportní zájmy jednotlivých producentů kokainu s cílem minimalizovat riziko odhalení bezpečnostními složkami a zároveň poskytnout ochranu svým členům v případě dopadení. 1 V praxi je pak pro kartely charakteristické prorůstání do politické a hospodářské oblasti státu a silné dopady jejich činnosti na prosté obyvatelstvo, vysoká míra korupce, zastrašování a uţívání násilí pro dosaţení svých cílů. 2 Výše uvedená charakteristika je velmi dobře aplikovatelná na éru dvou velkých kartelů v období od 80. do poloviny 90. let 20. století. Jak Medellínský kartel, tak kartel z Cali byly mocnými organizacemi naplňujícími všechna uvedená kritéria definice drogového kartelu. Nicméně po jejich rozprášení v polovině 90. let převzali obchod s drogami v Kolumbii aktéři, jejichţ označení jako kartelů je velmi problematické 3. Spíše se jedná o menší organizace či pouhé skupiny osob, specializující se pouze na určitý aspekt drogového byznysu. Tito aktéři proto budou v rámci této práce označováni jako organizace či skupiny zabývající se obchodem s drogami. V souvislosti se specifickým kolumbijským prostředím, v němţ od počátku 80. let dochází k masivnímu propojení obchodu s drogami se státními sloţkami či aktéry kolumbijského vnitřního konfliktu, dochází v odborné literatuře i běţném diskursu k uţívání řady pojmů, začínajících předponou narko-, které se budou vyskytovat i v této práci. Zejména se jedná o termín narkomafie, označující aktéry organizovaného zločinu zabývající se obchodem s drogami, dále termín narcoguerilla pro označení guerillových 1 Koonings, K. Kruijt, K. (2004): Armed Actors: Organized Violence and State Failure in Latin America, str. 79. 2 Tamtéţ. 3 Výjimkou je v současnosti pouze kartel Norte del Valle, který má poměrně rozvinutou organizační strukturu a širší záběr činnosti, neţ většina ostatních skupin. Nicméně jeho postavení na současné kolumbijské drogové scéně není příliš silné a kartel navíc prochází existenčními problémy, které by mohly vést k jeho frakcionalizaci nebi zániku. - 5 -
skupin financovaných výnosy z prodeje drog, narkoválka jako konflikt mezi státem a drogovými kartely či označení zámoţných vůdců drogových kartelů jako narkobaronů. 4 Z tematického hlediska se práce bude zabývat pouze problematikou kolumbijských drogových kartelů a současných skupin obchodujících s drogami, v širším smyslu pak obchodem s drogami obecně a jeho napojením na guerillové skupiny. Nebude zde tedy detailněji pojednáno o příčinách kolumbijského konfliktu, jeho průběhu ani o všech jednotlivých paramilitárních či guerillových organizacích. Ty budou zmíněny pouze v souvislosti s jejich napojením na proces výroby a distribuce drog v příslušných kapitolách. 2.2. Limity a výzvy práce Zkoumání působení drogových kartelů, ale i kolumbijského vnitřního konfliktu obecně, s sebou přináší řadu problémů, které mohou komplikovat výzkum realizovaný v této práci. V prvé řadě se jedná o fakt, ţe obchod s drogami je nesmírně dynamickou oblastí, v níţ dochází k častým změnám zainteresovaných aktérů a jejich působení, neboť drogové kartely jsou nuceny neustále reagovat na pronásledování ze strany státního aparátu např. změnou tras pro pašování narkotik, personální obměnou svých členů či novou hierarchickou strukturací organizace. Je však nutné odlišit tyto dílčí změny od celkové transformace kolumbijské drogové scény, která se udála v 90. letech 20. století a kterou se snaţí postihnout tato práce. Další problém můţe představovat fakt, ţe časové vymezení práce zasahuje do současnosti a není tedy moţné retrospektivně hodnotit nějaký ukončený děj, nýbrţ bude pojednáno o problematice, která i v současnosti prochází dynamickými proměnami a jejíţ vývoj ještě zdaleka není ukončen. Nicméně právě to dodává tématu práce na aktuálnosti a je jedním z důvodů, proč si autorka zvolila právě toto téma. 2.3. Použitá metodologie, zhodnocení zdrojů Tato práce bude psána dle empiricko-analytického paradigmatu a bude se tedy snaţit o maximální neutralitu a vyvarování se normativních úvah. Hlavní pouţitou metodou zde bude analýza, nicméně pro uvedení do problematiky kolumbijského vnitřního konfliktu 4 Hrabálek, M. (2007): Organizovaný zločin v Kolumbii, str. 171. - 6 -
a obchodu s drogami bude práce obsahovat i některé deskriptivní pasáţe. Jádrem textu by však měla být zmíněná analytická část. Co se týče literatury a zdrojů, vychází tato práce převáţně z časopiseckých statí a kapitol monografií zabývajících se konfliktem v Kolumbii či tématikou obchodování s drogami obecně, neboť problematika způsobu organizace a působení kolumbijských drogových kartelů je v odborných kruzích oblastí dosud nedostatečně zpracovanou. Většinou jde o anglicky či španělsky psané texty severoamerických, resp. latinskoamerických autorů. Tam, kde je to moţné, je zároveň reflektována česká produkce. - 7 -
3. Uvedení do problematiky 3.1. Vývoj obchodu s drogami v Kolumbii do 80. let Kolumbie se stala drogovou velmocí v rámci Latinské Ameriky jiţ v 70. letech 20. století 5. Obchod s drogami zde v určitých směrech navazoval na pašování smaragdů a jiných přírodních surovin do Spojených států, zejména při vyuţívání zavedených transportních tras a zkušeností kolumbijských pašeráků s provozováním ilegálního obchodu. 6 Aţ do konce 70. let byla hlavním vývozním artiklem kolumbijských producentů drog marihuana. Droga byla produkována převáţně v přímořských oblastech na severovýchodu země, kde postupně nahrazovala pěstování tradičních surovin jako byla káva či bavlna, neboť profit pěstitelů z této komodity byl nepoměrně vyšší. Klíčovým odběratelem pro kolumbijské drogy byly jiţ tradičně Spojené státy, kde místní překupníci zajišťovali jak transport drogy z Kolumbie, tak jejich následný prodej. Nicméně marihuanový boom 70. let neměl dlouhého trvání a jiţ na konci dekády došlo k výraznému poklesu produkce této drogy v reakci na slábnoucí poptávku. Obchod s drogami v Kolumbii však velmi rychle a flexibilně zareagoval na novou situaci a přizpůsobil se zvýšené poptávce po nové droze kokainu. 7 Jiţ od 60. let Kolumbie hrála významnou úlohu prostředníka mezi producenty surové koky (zejména z Peru a Bolívie) a kubánskými imigranty ve Spojených státech, kteří obstarávali distribuci jiţ hotové drogy. V Kolumbii, především v laboratořích v okolí Medellínu, tak docházelo pouze ke zpracování suroviny a její pěstování a finální distribuce byla obstarávána zahraničními partnery. Situace se změnila na přelomu 60. a 70. let, kdy příliv latinskoamerických emigrantů do Spojených států způsobil, ţe aktéři kolumbijského organizovaného zločinu začali v procesu obchodování s drogami navazovat kontakty se svými krajany v zahraničí. Vytvoření této nadnárodní vazby sníţilo závislost na kubánských distributorech a Kolumbie se tak od počátku 70. let stává nejen významným 5 Do této doby bylo klíčovým producentem drog v regionu Chile, kde však po vojenském puči v roce 1973 a nástupu Augusta Pinocheta byla odstartována vlna represí, která vyústila nejen v zatýkání předních drogových dealerů a jejich extradici do USA, ale také k masivnímu exodu zbývajících členů chilské narkomafie do Kolumbie. 6 Chepesiuk, R. (2003): The Bullet or the Bribe: Taking Down Colombia s Cali Drug Cartel, str. 20-21. 7 Camacho-Guizado, López-Restrepo (2003): From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers. - 8 -
producentem kokainu, ale i obchodníkem s ním. 8 Vliv na vytlačení Kubánců z obchodu s drogami ve Spojených státech měly i tzv. kokainové války v letech 1978 a 1979 v oblasti jiţní Floridy, v nichţ kolumbijští pašeráci násilím vytlačili či dokonce fyzicky zlikvidovali řadu kubánských obchodníků s drogami a převzali tak kontrolu nad drogovým byznysem ve Spojených státech. Tu usnadnila i výhodná geografická poloha Kolumbie mezi státy produkujícími kokové listy (Peru a Bolívie) a odběratelskými destinacemi (Spojené státy, popř. Evropa). 9 Převzetí kontroly nad obchodem s kokainem ve Spojených státech bylo klíčovým faktorem pro rozmach kolumbijské narkomafie, neboť Spojené státy představovaly klíčovou exportní destinaci s největší poptávkou po této droze. Díky rozmachu obchodu s kokainem v 80. letech tak v Kolumbii rychle došlo ke koncentraci drogového byznysu okolo nejvlivnějších narkobaronů, kterým se podařilo vybudovat rozsáhlou síť podřízených buněk, jíţ lze označit jako kartel. V Kolumbii v 80. letech obchod s drogami ovládly především dva kartely s centry v Medellínu a v Cali, kterým se bude věnovat příslušná kapitola. 3.2. Produkce drog v Kolumbii Kolumbie je v současnosti největším světovým producentem koky, kdy koková pole zabírají plochu téměř 100 tisíc hektarů a mnoţství vyrobeného kokainu se od poloviny 90. let pohybuje kolem 500 tun, coţ představuje 60-70% světové produkce kokainu. 10 V první polovině 90. let bylo mnoţství vypěstovaného kokainu v zemi přibliţně třikrát menší (cca 37,000 hektarů v roce 1995), coţ bylo dáno zejména faktem, ţe většina kokových polí se aţ do poloviny 90. let nacházela v Peru a Bolívii (viz. Příloha č.1). 11 V reakci na úspěšné ničení kokových polí ze strany peruánské a bolívijské vlády začala být od počátku 90. let koka pěstována přímo v Kolumbii a produkce kokainu se tak zvýšila z 200 tun v polovině 90. let na dnešních cca 400 tun (viz. Příloha č.2). 12 8 Tamtéţ. 9 Filippone, R. (1994): The Medellin Cartel: Why We Can t Win the Drug War, str. 325. 10 UNODC (2009): Colombia. Coca Cultivation Survey, str.6. 11 UNODC (2006): Colombia. Coca Cultivation Survey, str.3. 12 Camacho-Guizado, A. López-Restrepo, A. (2003): From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers. - 9 -
I přes rozsáhlé letecké práškování oblastí (v průměru 140 tisíc hektarů ročně), v nichţ se předpokládá největší výskyt kokových polí, však dochází k neustálému navyšování plochy, na kterých je tato droga pěstována. 13 Od 80. let v Kolumbii rovněţ dochází k pěstování opia, potřebného pro výrobu heroinu, jehoţ produkce se zvýšila od konce 90. let v reakci na zvyšující se poptávku ze Spojených států. Opiová pole zabírají v Kolumbii plochu přibliţně 4,000 hektarů a roční produkce heroinu činí cca 5 tun ročně. 14 Celkové příjmy z obchodu s drogami v Kolumbii byly v roce 1978 odhadovány na 2 miliardy dolarů, zatímco v roce 1985 to byly jiţ neuvěřitelné 3 miliardy dolarů. Pro srovnání, kolumbijský hrubý národní produkt v této době činil 40 miliard dolarů. 15 Od poloviny 90. let se příjmy z obchodu drogami odhadují na 5-7 miliard dolarů. 16 Faktorů, které přispěly k rozvoji obchodu s drogami v Kolumbii od 70. let, je hned několik. Za jeden z hlavních bývá povaţována krize kolumbijského zemědělského sektoru, kdy pěstování tradičních surovin přestalo být pro farmáře dostatečně finančně atraktivní a díky příznivým klimatickým podmínkám v Kolumbii se tak řada z nich přeorientovala na pěstování marihuany, koky či opia.velkou roli hrála i výhodná poloha Kolumbie uprostřed klíčových pašeráckých tras na pomezí latinskoamerických producentů drog a Spojenými státy. Etablování narkomafie umoţnila i slabá centrální kolumbijská vláda, která dodnes nemá kontrolu nad celým teritoriem země, kdy jsou některá území zcela ovládána levicovými povstalci. 17 13 UNODC (2006): Colombia. Coca Cultivation Survey, str.3. 14 Vargas Meza, R. (2004): Drogas, conflicto armado y seguridad global en Colombia, str.118. 15 Pardo, Rafael (2000): Colombia s Two Front War, str.66. 16 Berry, A. Barragán, J. (2005): Winners and Losers from the Illicit Drug Industry in Colombia, str.124-125. 17 Berry, A. Barragán, J. (2005): Winners and Losers from the Illicit Drug Industry in Colombia, str.123. - 10 -
4. Éra kartelu z Cali a Medellínského kartelu Poté, co na přelomu 70. a 80. let došlo k přeorientování kolumbijské drogové scény z marihuany na kokain, došlo i k proměnám v organizaci obchodu s drogami. Kokain představoval pro producenty i pašeráky drog mnohem lukrativnější byznys a i díky enormním ziskům začal být obchod s ním důsledněji organizován lidmi, kteří se sice nebáli riskovat, avšak snaţili se o maximální racionalizaci svého podnikání. Postupem času tak došlo ke koncentraci značného mnoţství finančních prostředků v rukou úzké skupiny osob, tzv. narkobaronů. V rámci obchodu s kokainem se vytvořilo několik organizovaných skupin, nicméně výsadní postavení si získaly zejména dva velmi dobře organizované a početně velké kartely, sídlící v Medellínu a v Cali. Tyto dva kartely od počátku 80. do poloviny 90. let ovládaly zhruba 60% celkového kolumbijského obchodu s drogami a většina ostatních skupin na ně byla více či méně navázaná, tvořící pouze jakési jejich satelity a jen málo z nich působilo samostatně. 18 Kolumbijské kartely se svojí strukturou v určitém směru podobaly sicilské mafii, zejména co se týče systému ochrany členů a vytváření paralelních státních struktur. Důleţitou roli zde hrály rodinné vazby, které dávaly členům organizace určitý pocit sounáleţitosti a bratrství. Pro kartely rovněţ byly typické určité styly oblékání, tetování, nošení výrazných šperků apod. 19 Základní charakteristikou kolumbijských drogových kartelů byla v tomto období jejich schopnost a ochota pouţít násilí a to nejen ke zničení svých protivníků a odpůrců, ale rovněţ vůči prostému obyvatelstvu, aby byla vyvolána atmosféra strachu, zaručující kartelům určitý respekt a zabraňující moţnému otevřenému odporu občanů vůči jejich aktivitám. 20 4.1. Medellínský kartel Rozkvět drogového byznysu v medellínské oblasti v 70. letech probíhal paralelně s úpadkem místní průmyslové základny, zejména jejího hlavního odvětví výroby 18 Camacho-Guizado, A. López-Restrepo, A. (2003): From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers. 19 Cadena, R.J.S.: Capturing the Cali Cartel: Selection from Jaque Mate, str.47. 20 Tamtéţ. - 11 -
textilu. Tato industriální deprese přetrvala aţ do 80. let, v jejichţ první polovině se Medellín stal městem s největší nezaměstnaností v zemi. Obchod s drogami zde proto absorboval řadu nezaměstnaných lidí, včetně zkrachovalých průmyslníků a vzdělaných odborníků. 21 Přesně identifikovat období vzniku Medellínského kartelu je poněkud obtíţné; jiţ od konce 70. let v oblasti působil syndikát místních pašeráků drog, z něhoţ se někdy na počátku 80. let vyvinula organizace s celostátním vlivem. 22 Důvodem, proč se z prosté skupinky pašeráků drog stal mocný drogový kartel, bylo zejména silné vedení kartelu, které tvořila tzv. velká trojka Pablo Escóbar Gaviria, Jorge Luis Ochoa Vasquez a Carlos Lehder. Sám velký vůdce kartelu, Pablo Escóbar, byl synem dozorce na farmě, patřící jedné významné medellínské rodině. Zpočátku se ţivil jako taxikář, nicméně brzy se z něj stal zloděj aut a krátce na to vstoupil do drogového byznysu. Jiţ od počátku se stal známým pro svou bezohlednost a bezcitnost, neboť kdokoli mu stál v cestě, Escóbar jej ihned odstranil, ať jiţ se jednalo o obchodní konkurenty, policisty, soudce či vládní ministry. 23 Escóbar brzy stanul v čele Medellínského kartelu, v němţ řídil především proces pašování a distribuce kokainu, zatímco problematika pěstování a nákupu koky ze zahraničí byla v rukou bratrů Ochoových a bezpečnostní otázky v rukou Rodrígueze Gachy. 24 Toto poněkud oligarchické vedení řídilo kartel čítající aţ 120 tisíc osob, z toho dva aţ tři tisíce působilo ve Spojených státech, klíčové destinaci pro export kokainu. 25 Nejvýraznějším rysem Medellínského kartelu byla extrémní míra násilí, které pro dosaţení svých cílů jeho členové neváhali pouţít. Mezi praktiky kartelu tak patřily bombové útoky (např. náloţ před Úřadem pro správní bezpečnost v roce 1989 si vyţádala 63 obětí), vraţdy soudců (ve druhé polovině 80. let dosáhly počtu téměř tří desítek), příslušníků bezpečnostních sloţek, ale i vraţdy vrcholných politiků včetně ministrů či prezidentských kandidátů. 26 O nesmírném vlivu i organizační síle kartelu svědčí i fakt, ţe v letech 1989 aţ 1990 vyhlásil Escóbar totální válku kolumbijskému státu a všem nepřátelským silám, kladoucím překáţky jeho obchodu s drogami. Samotný kartel tak měl schopnost ohrozit 21 Ill, R.L. (1988): Dimensions of the South American Cocaine Industry, str. 90-91. 22 Filippone, R. (1994): The Medellin Cartel: Why We Can t Win the Drug War, str. 324. 23 Koonings, K. Kruijt, K. (2004): Armed Actors: Organized Violence and State Failure in Latin America, str. 79. 24 Tamtéţ. 25 Filippone, R. (1994): The Medellin Cartel: Why We Can t Win the Drug War, str. 324. 26 Mahan, S. O Neil, K. (1998): Beyond the Mafia: Organized Crime in the Americas, str.109. - 12 -
stabilitu celé země. 27 Tehdejší kolumbijský prezident Belisario Betancur, konfrontován se vzrůstající moci kartelu, v roce 1988 prohlásil, ţe Kolumbie... čelí organizaci silnější než stát. 28 Válka se státem se kartelu nakonec stala osudnou, neboť od počátku 90. let začala být protidrogová strategie kolumbijské vlády úspěšná a po zastřelení Escóbara v roce 1992 došlo k rychlému rozpadu celého kartelu (více k rozprášení Medellínského kartelu viz. kapitola 4.7.). 29 4.2. Kartel z Cali V čele kartelu z Cali stáli bratři Rodríguez Orejuelové, kteří podobně jako Escóbar odstartovali svoji drogovou kariéru jako zloději aut a únosci vlivných osob. Po zapletení se do obchodu s drogami se z bratrů Orejuelových velmi rychle stali zámoţní podnikatelé, kteří své petrodolary investovali do výstavby ekonomického impéria v rámci Kolumbie. Pod jejich správou se tak ocitl například řetězec téměř 250 lékáren, který byl vyuţíván mj. k usnadnění importu chemických látek, potřebných k výrobě kokainu či řada hotelů, bank, rádiových stanic či fotbalových klubů. 30 Kartel z Cali byl velmi silně provázán s politickým i sociálním prostředím v zemi. Početná část jeho členů pocházela z vlivných politických rodin a korupce tak byla hlavní metodou kartelu pro zajištění hladkého průběhu jeho ilegálních aktivit spíše neţ uţívání extrémního násilí, jak tomu bylo v případě Medellínského kartelu. 31 Rozmach kartelu nastal zejména v souvislosti s tzv. narkoválkou, která představovala konflikt mezi státem a Medellínským kartelem probíhající od poloviny 80. do počátku 90. let. Kolumbijská vláda zaměřila svoje úsilí na boj proti Escóbarovi a kartel z Cali se dostal mimo oblast jejího primárního zájmu. Bratrům Orejuelovým se tak podařilo zkonsolidovat svoji organizaci, ze které se pomalu stával největší kokainový kartel světa. Úspěchu se mu podařilo dosáhnout zejména díky velmi propracovanému systému nezávislých buněk, z nichţ kaţdá byla specializována na 27 Tamtéţ. 28 Filippone, R. (1994): The Medellin Cartel: Why We Can t Win the Drug War, str. 324. 29 Hrabálek, M. (2007): Organizovaný zločin v Kolumbii, str. 173. 30 Koonings, K. Kruijt, K. (2004): Armed Actors: Organized Violence and State Failure in Latin America, str. 80. 31 Mahan, S. O Neil, K. (1998): Beyond the Mafia: Organized Crime in the Americas, str.109. - 13 -
určitou činnost. Od počátku 90. let kartel rovněţ začal více směřovat svůj export na evropský kontinent, zejména do Španělska, Nizozemí a Itálie. 32 Rozprášení kartelu z Cali proběhlo poměrně krátce po zastřelení Pabla Escóbara a likvidaci Medellínského kartelu. Jiţ v roce 1995 byli zatčení bratři Orejuelové a v roce 2005 vydáni do Spojených států, kde jim byly uděleny tresty odnětí svobody na dobu 30 let. Kartel z Cali tak stejně jako Medellínský kartel nepřeţil smrt svých vůdců. 33 4.3. Srovnání medellínského kartelu a kartelu z Cali Hlavní rozdíl mezi oběma kartely spočívá zejména v tom, ţe narozdíl od lidí pracujících pro Pabla Escóbara, jenţ byli profesionálními zabijáky (stejně jako sám Escóbar), si bratři Rodríguez Orejuelové do svého týmu vybírali osoby s vyšším vzděláním a s vyšším sociálním postavením. Členové obou kartelů se nejvíce obávali extradice do Spojených států. Escóbar proti ní bojoval bombovými útoky, zatímco bratři Rodríguez Orejuelové se proti ní jistili korupcí, zastrašováním a podvody. Obecně lze říci, ţe zatímco Medellínský kartel k dosaţení svých cílů uţíval převáţně násilí či hrozbu jeho uţitím, členové kartelu z Cali zaujali pragmatičtější taktiku, která spočívala spíše v uplácení politiků a úředníků, ze kterých se snaţili udělat své spojence a nikoli nepřátele, jak činil Escobar. 34 Z hlediska fungování kartelů byla struktura i praktiky obou velmi podobné; u kartelu z Cali však bylo moţno pozorovat větší nezávislost jednotlivých buněk, neţ u Medellínského kartelu. 35 Společný pak byl pro oba kartely zejména jejich enormní vliv na hospodářskou, sociální a politickou strukturu země. 4.4. Role kartelů v ekonomické, sociální a politické sféře Specifikem Medellínského kartelu a kartelu z Cali oproti běţným aktérům kolumbijského organizovaného zločinu byl fakt, ţe jejich působení dalekosáhle přesahovalo pouhou produkci či export kokainu. Oba kartely hrály velmi významnou 32 Nieves, J. Robert (1997): Colombian Cocaine Cartels: Lessons from the Front, str.19. 33 Hrabálek, M. (2007): Organizovaný zločin v Kolumbii, str. 175. 34 Cadena, R.J.S.: Capturing the Cali Cartel: Selection from Jaque Mate, str. 48. 35 Nieves, J. Robert (1997): Colombian Cocaine Cartels: Lessons from the Front, str.19. - 14 -
roli v politické, kulturní a sociální sféře a jejich obrovské zisky z obchodu s drogami byly zdrojem příjmů nezanedbatelné části obyvatel Kolumbie. 36 Přibliţně v letech 1983-1993 lze hovořit o narkoteroristickém období v dějinách Kolumbie, kdy medellínský kartel a kartel z Cali, dohromady kontrolující aţ 90% veškeré produkce a exportu kokainu v Kolumbii, byly v otevřeném střetu se státem, pro nějţ jejich likvidace znamenala nejvyšší prioritu. Typické bylo pronikání aktivit obou kartelů do ekonomického, sociálního i politického ţivota země. Členové narkomafie tak například v 80. letech zavraţdili tři prezidentské kandidáty a řadu vládních úředníků a politiků, nicméně i přesto jejich podpora u veřejnosti zůstala poměrně vysoká. 37 Je zajímavé, ţe v době působení dvou silných kartelů byla produkce a export kokainu nahlíţena běţnými (rozuměj zákony respektujícími) Kolumbijci méně negativně, neţ je tomu v současnosti 38. Docházelo tedy k určitému tolerování, někdy aţ respektování této nelegální činnosti, coţ však samozřejmě souviselo zejména s faktem, ţe řada narkobaronů ze svých finančních prostředků iniciovala řadu veřejně prospěšných projektů, např. stavbu domů či sportovních hřišť v chudinských čtvrtích 39. Kartely si v této éře vytvořily napříč sociální a politickou sférou podpůrnou síť spřátelených osob, aby ochránily svoje investice a zabránily odhalení svých aktivit. Vliv velkých kartelů tak na konci 80. let v oblastech, kde působily, dosáhl úrovně srovnatelné s regionálními vládami. 40 4.5. Personální složení kartelů a jejich struktura Lidé činní v kolumbijské narkomafii představovali aţ do 90. let velmi heterogenní směsici osob, pocházejících z nejrůznějších vrstev společnosti. Obchod s drogami byl jak městským, tak venkovským fenoménem, otevřeným pro všechny, kteří byli ochotni a schopni se v něm angaţovat. Jeho aktéry tak byli nejen lidé niţšího sociálního postavení, venkované či nejrůznější kriminální ţivly, kteří od zapojení se do těchto 36 Filippone, R. (1994): The Medellin Cartel: Why We Can t Win the Drug War, str.323-324. Například v roce 1987 oba kartely vyprodukovaly a distribuovaly kokain v hodnotě 20 miliard dolarů, coţ představovalo pro Kolumbii čistý zisk odhadem 2 aţ 4 miliardy dolarů. 37 Krauss, C. (2010): Development of Illicit Crop Cultivation and Drug Trafficking, online verze - nestránkováno. 38 Zaitch, D. (2002): Trafficking Cocaine. Colombian Drug Entrepreneurs in the Netherlands, str.50-51. 39 Hrabálek, M. (2007): Organizovaný zločin v Kolumbii, str. 173. 40 Krauss, C. (2010): Development of Illicit Crop Cultivation and Drug Trafficking, online verze - nestránkováno. - 15 -
nelegálních aktivit očekávali rychlou sociální mobilitu v podobě takřka pohádkového zbohatnutí ze dne na den, ale i vrcholní představitelé podnikatelských kruhů a politické obce 41. Ačkoli u kartelu z Cali bylo moţno pozorovat větší centralizovanost jeho operací, byly z hlediska struktury oba kartely jakýmisi konglomeráty specializovaných skupin. Kartely tak zastřešovaly skupiny zaměřené na produkci kokainu, jeho pašování a distribuci a rovněţ skupiny specializující se na politické působení, bezpečnostní otázky či finanční management. 42 Základní organizační struktura kartelů sestávala z vedení, na které byli přímo napojeni finanční poradci a dále skupiny zajišťující transportní a operační aktivity. Niţší úroveň tvořili ředitelé buněk, jenţ byli zodpovědní za regionální management obchodu s drogami a nejniţší jednotkou pak byly jednotlivé buňky v čele s vedoucími. Buňky vykonávaly pouze přesně dané úkoly, které jim byly svěřeny vedením; jakákoli koordinace byla prováděna jen na nejvyšších úrovních. Díky této decentralizované struktuře tak odhalení jedné z buněk v podstatě neohrozilo fungování těch ostatních. 43 Od počátku 90. let se z kartelů stávaly čím dál silnější organizace s mezinárodním dosahem jak říká Ron Chepesiuk (2003): Kartel z Cali získával své peníze z ilegálního obchodu to byl však jediný rozdíl mezi Kartelem z Cali a IBM či jinou nadnárodní korporací. Skutečně, co se týče struktury, marketingu či distribuce, měly kartely mnoho společného s velkými obchodními společnostmi. Byly však spíše rozsáhlým konglomerátem mezinárodního organizovaného zločinu. V rámci své decentralizované struktury umisťovaly svoje laboratoře na zpracování kokainu do prakticky všech latinskoamerických zemí a jejich distributorská síť působila v podstatě globálně. 44 4.6. Způsob fungování kartelů Od 80. do poloviny 90. let byla klíčovým faktorem určujícím mocenské uspořádání v rámci kolumbijské narkomafie otázka vlastnictví tras uţívaných pro transport drog. Vlastník těchto tras měl zajištěnou kontrolu nad exportem kokových 41 Zaitch, D. (2002): Trafficking Cocaine. Colombian Drug Entrepreneurs in the Netherlands, str.50-51. Napojení na drogové kartely se nevyhnulo ani bývalému prezidentovi Ernestu Sámperovi, který byl usvědčen z přijetí několika miliónů dolarů na svoji prezidentskou kampaň od kartelu z Cali. 42 Filippone, R. (1994): The Medellin Cartel: Why We Can t Win the Drug War,, str.327. 43 Sample, S. (1998): Drug Cartels: A Threat to National Security, str.19-20. 44 Chepesiuk, R.(2003): The Bullet or the Bribe: Taking Down Colombia s Cali Drug Cartel, str.110. - 16 -
listů ze vzdálených oblastí (nacházejících se většinou v Bolívii či v Peru) do místa jejich zpracování v Kolumbii a odtud nad jejich převozem do místa finální distribuce a prodeje. Tento proces byl pro ně velmi nákladný, neboť pěstitelské oblasti leţely aţ několik tisíc kilometrů od zpracovatelských laboratoří a zejména následná distribuce drogy do Spojených států, prováděná buď námořní cestou prostřednictvím rychlých lodí nebo pomocí letadel, vyţadovala vynaloţení značných finančních prostředků. Vlastnictví těchto tras velkými kartely tak ještě více umocňovalo jejich dominantní postavení v rámci kolumbijského drogového byznysu. 45 Oba velké kartely byly sloţeny z nezávislých pašeráckých organizací, které však na trhu jednaly koordinovaně. V odběratelských zemích (zejména ve Spojených státech) docházelo k budování vlastních sítí distributorů, sloţených většinou z osob více či méně napojených na kartel. 46 Do distributorských míst byly dováţeny velké zásilky drog v mnoţství aţ několika tun, dopravovaných většinou soukromými letadly z provizorních venkovských letišť. 47 Do klíčové odběratelské země Spojených států byly zásilky kokainu přepravovány zejména přes Karibik. Způsob přepravy zahrnoval především jiţ zmíněná letadla, v menší míře pak soukromé čluny. Vzhledem k mezinárodnímu dosahu kartelů nebyl kokain exportován výhradně z Kolumbie, ale i z jiných zemí, v nichţ měly kartely svoje zpracovatelské laboratoře či překladiště zboţí (například Kuba, Haiti, Guatemala apod.). Po intenzivním zapojení se Spojených států do boje proti drogám, který se týkal především Kolumbie jakoţto největšího exportéra drog do Spojených států, došlo od konce 80. let k bedlivému střeţení oblasti mexického zálivu a kolumbijské kartely tak byly nuceny hledat jiné exportní trasy. Jako nejvhodnější se jevil koridor přes Mexiko, který je jako hlavní transportní trasa uţíván pašeráky drog do dnešních dnů. 48 Mexický koridor byl ovládán místními drogovými skupinami, které se brzy staly nejdůleţitějšími obchodními partnery kolumbijských kartelů. Ty si v Mexiku vytvořily vlastní organizace pašeráků a velkou měrou tak napomohly sjednocení mexické drogové scény a vzniku mocných mexických kartelů v 90. letech. Od počátku 45 Jaén, S. Dyner, I. (2008): Criminal Cycles in the Illegal Drug Industry: A System Dynamics Approach Applied to Colombia, str.1431. 46 Traver, H. Gaylord, M.S. (1992): Drugs, Law and the State, str. 123. 47 Camacho-Guizado, López-Restrepo (2000): Perspectives on Narcotics Trafficking in Colombia, str. 162. 48 Chepesiuk, R. (2003): The Bullet or the Bribe: Taking Down Colombia s Cali Drug Cartel, str.111. - 17 -
90. let tak 60 aţ 80% kokainu putovalo do Spojených států přes mexickou hranici a v současnosti je tento procentuální podíl aţ 90%. 49 4.7. Konec éry dvou drogových kartelů Klíčovou roli pro rozprášení Medellínského kartelu a Kartelu z Cali mělo angaţmá Spojených států v boji proti kolumbijským drogovým kartelům. Milníkem byl v tomto ohledu rok 1993, kdy Spojené státy přesunuly svoje protidrogové operace přímo do Kolumbie, zatímco do té doby se zaměřovali spíše na střeţení mexické hranice a karibského pobřeţí a na boj proti domácím překupníkům drog. Cílem těchto amerických aktivit bylo zejména zefektivnění činnosti kolumbijské policie a dále snaha o narušení leteckého mostu mezi producenty kokových listů v Peru a Bolívii a kolumbijskými zpracovateli. 50 Kolumbijská vláda jiţ na konci 70. let vydala zákon, umoţňující vydání členů drogových kartelů do Spojených států, coţ odstartovalo odvetnou reakci Medellínského kartelu v podobě série atentátů na vládní činitele 51. Od roku 1984 tak lze v Kolumbii hovořit o narkoválce, tedy otevřené konfrontaci mezi Medellínským kartelem a státem, při níţ docházelo jak k útokům na vládní činitele a významné politiky, tak k pouličním střetům. 52 Escóbar se nakonec v roce 1991 vládě vzdal pod podmínkou, ţe bude zrušen onen zákon o extradici kolumbijských občanů do zahraničí a také s tím, ţe pro něj bude vybudováno speciální luxusní vězení s mnoha privilegii. Obou poţadavků se mu podařilo docílit a ze svého vězení navíc mohl pohodlně dál řídit svůj kartel. V roce 1992 nicméně uprchl a došlo k oţivení války se státem. 53 Z této situace značně těţil Kartel z Cali, jelikoţ vláda, koncentrující se na válku s Escóbarem, odsunula svůj zájem o Kartel z Cali na druhou kolej. Nicméně díky finanční pomoci ze Spojených států a také v důsledku nové strategie kolumbijské vlády došlo od počátku 90. let k výraznému zlepšení operačních schopností kolumbijské armády a policie. Ta začala být při honu na drogové dealery úspěšná a v roce 1993 se podařilo najít samotného Escóbara, jeţ byl v přestřelce 49 Tamtéţ. 50 Chalk, P. Rabasa, A. (2001): Colombian Labyrinth: The Synergy of Drugs and Insurgency and its Implications for Regional Stability, str.20. 51 Nejznámějším z nich byl atentát na ministra spravedlnosti Laru Bonillu v dubnu 1984. 52 Hrabálek, M. (2007): Organizovaný zločin v Kolumbii, str. 173. 53 Camacho-Guizado, A. López-Restrepo, A. (2003): From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers. - 18 -
1994. 54 Dominantní pozice v rámci kolumbijského obchodu s drogami tak zůstala s policií zabit. Ztráta velkého vůdce spolu s intenzivními zásahy policie znamenaly rychlou likvidaci celého Medellínského kartelu, jenţ byla dokončena v průběhu roku Kartelu z Cali, nicméně pouze na krátkou dobu. Bezpečnostním sloţkám se hlavní postavy kartelu podařilo vypátrat a zatknout krátce po Escóbarovi bratři Orejuelové byli zatčeni v polovině roku 1995, nicméně dostali poněkud mírné tresty. V roce 2005 však byli vydáni do Spojených států, kde byli odsouzeni k doţivotním trestům. 55 54 Pardo, R. (2000): Colombia s Two Front War, str.68. 55 Hrabálek, M. (2007): Organizovaný zločin v Kolumbii, str.175. - 19 -
skupin. 58 Ţádné z nových organizací se nepodařilo získat dominantní postavení 59 a obchod 5. Proměny kolumbijské drogové scény od poloviny 90. let V Kolumbii je celá nová generace překupníků drog, která se pečlivě poučila z chyb skupin existujících před nimi. Bojovat s nimi je mnohem těžší, protože je mnohem obtížnější je najít. 56 Generál Rosso José Serrano, ředitel kolumbijské národní policie Po smrti Pabla Escóbara a zatčení bratrů Orejuelových, tedy po událostech, které znamenaly faktickou likvidaci kartelu z Cali a Medellínského kartelu, došlo k zásadním proměnám kolumbijské drogové scény. 57 Nástup nových aktérů, jejichţ počet se narozdíl od předchozího bipolárního uspořádání vyšplhal aţ na tři sta, způsobil fragmentaci kolumbijské narkomafie a změny v organizaci a fungování těchto nových s drogami se tak stal záleţitostí mnoha malých či středně velkých organizací, jejichţ vzájemné vztahy oscilují mezi bodem konfrontace a spolupráce. Označení těchto aktérů jako nových přitom nemusí být vţdy zcela přesné, neboť řada z nich působila jiţ 56 Citováno dle Lunde, P. (2009): Organizovaný zločin. Zasvěcený průvodce nejúspěšnějším odvětvím světa, str.183. 57 Likvidace obou kartelů ze strany policie však nemusí být jediným faktorem, který napomohl proměně kolumbijské drogové scény. Někteří autoři (Zaitch 2002: 55-56) hovoří i o určité generační obměně, kdy většina drogových dealerů, činných v 80. a na počátku 90. let, byla v polovině 90. let buď po smrti, ve vězení či v pokročilém stáří. Nástup nových osob na drogovou scénu tak dle nich znamenal i novou organizaci celého byznysu. 58 Camacho-Guizado, A. (2005): Plan Colombia and the Andean Regional Initiative: The Ups and Downs of a Policy, str. 78. 59 Nejmocnější z nich je od poloviny 90. let kartel Norte del Valle, který má v porovnání s ostatními organizacemi činnými v obchodu s drogami nejrozvinutější strukturu a nejširší pole působnosti. U ostatních skupin lze pozorovat niţší stupeň organizovanosti a rozsahu jejich aktivit a jejich označení jako kartelů můţe být problematické. V rámci koherence textu však tato práce bude pracovat se souhrnným označením kartel pro všechny více či méně stabilní a organizované skupiny, angaţující se v procesu výroby a distribuce drog. - 20 -
v době existence dvou velkých kartelů, na které byla často různým způsobem navázána. 60 5.1. Obecná charakteristika současné kolumbijské drogové scény Ačkoli se po likvidaci velkých kartelů v polovině 90. let stala kolumbijská drogová scéna značně fragmentovanou a nepřehlednou, lze u nových drogových skupin vysledovat určité společné strukturální charakteristiky a obecné vzorce chování. Základní charakteristikou novodobých kartelů je především jejich flexibilita a schopnost okamţité reakce na poptávku i zásahy bezpečnostních sloţek. Liberalizace mezinárodního obchodu navíc těmto novým skupinám umoţnila snazší proniknutí na zahraniční trhy za existence niţšího rizika dopadení. Z hlediska struktury nových aktérů se jedná o malé, uzavřené skupiny s malou škálou aktivit, které nejsou schopny obstarat celý proces produkce drog od jejich pěstování aţ po distribuci. Specializují se tedy pouze na jeho určité fáze, přičemţ export drog a jejich distribuce (stále nejčastěji do Spojených států), je ponechán čím dál častěji na mexických drogových kartelech. Uţívají také nové exportní trasy a techniky a častěji spolupracují ze zahraničními partnery. 61 Členové těchto skupin jsou často osobami s dosud čistým trestním rejstříkem, se zdrţenlivějším způsobem ţivota a nevykazují příliš vysoký stupeň sebeidentifikace a oddanosti svému kartelu, jako v dřívějších dobách. Působí v anonymitě, často se vyhýbají i uţívání bankovních účtů či mobilních telefonů pro ztíţení identifikace policií a komunikují mezi sebou prostřednictvím kurýrů a poslů. Ti jsou většinou rekrutování ad hoc, stejně jako informátoři a další podpůrní členové. 62 V čele nových organizací stojí osoby, jeţ byly součástí i dřívějších velkých kartelů, měly v nich však pouze méně významné funkce (např. bodyguardi, účetní, příbuzní narkobaronů apod.). Výraznou změnou v současném kolumbijském obchodu s drogami v porovnání s předchozím obdobím je fakt, ţe přímo v Kolumbii jsou nyní produkovány kokové listy, jeţ byly dříve dováţeny z Peru či Bolívie. Příčinou této změny bylo zejména 60 Camacho-Guizado, López-Restrepo (2000): Perspectives on Narcotics Trafficking in Colombia, str. 162-163. 61 Camacho-Guizado, A. López-Restrepo, A. (2003): From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers. 62 Koonings, K. Kruijt, K. (2004): Armed Actors: Organized Violence and State Failure in Latin America, str. 82-83. - 21 -
rostoucí úsilí peruánských a bolivijských vlád o likvidaci kokových polí prostřednictvím práškovacích letadel a také určitý úspěch jejich protidrogové politiky obecně. 63 Druhým důvodem byl pak charakter nových skupin obchodujících s drogami, které vzhledem ke své malé velikosti a omezeným aktivitám nebyly schopny kokové listy importovat ze zahraničí a výhodnější variantou pro ně bylo její pěstování přímo v Kolumbii či odkup koky od místních pěstitelů. Kolumbie se tak od 90. let stala největším producentem koky na světě. 64 Co se týče exportu drog do zahraničí, zůstávají hlavní cílovou destinací Spojené státy 65, nicméně stále větší poptávka zaznívá z Evropy. 66 Velká flexibilita přitom novým kolumbijským skupinám obchodujícím s drogami umoţnila rychle zareagovat i na sílící poptávku po heroinu ve Spojených státech a ve stále větší míře tak v Kolumbii dochází k pěstování a zpracování opia, potřebného k výrobě heroinu. Díky tomu, ţe kolumbijský heroin je ve Spojených státech prodáván za niţší cenu, neţ heroin tradičně pocházející z jihovýchodní Asie, podařilo se kolumbijským drogovým skupinám ovládnout část amerického trhu s touto drogou. 67 5.2. Způsoby fungování současných drogových skupin V Kolumbii se pro produkci narkotik vytvořily dva typy organizace. Prvním z nich je lokální organizace sestávající z drobných farmářů, jeţ svoji produkci dále prodávají zámoţnějším rolníkům působícím regionálně, kteří rostliny zpracují na kokovou pastu či na nekvalitní kokain, které následně rozprodají dealerům. Ti jej buď přímo prodají místním zákazníkům, nebo jej distribuují do vybraných regionů či zahraničních destinací. Druhým typem organizace obchodu s drogami je systém prostředníků, kteří nakupují od farmářů suroviny, jeţ následně přepravují do specializovaných laboratoří situovaných v oblastech, ze kterých se droga nejsnáze exportuje do konkrétních destinací. Za účelem ztíţení odhalení ze strany policie dochází k častým přesunům laboratoří do nových oblastí, nicméně ty se v naprosté většině stále nacházejí podél 63 Camacho-Guizado, A. López-Restrepo, A. (2003): From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers. 64 Hrabálek, M. (2007): Organizovaný zločin v Kolumbii, str. 180. 65 Například v roce 2005 tvořil kolumbijský kokain dvě třetiny (640 tun) celkového mnoţství kokainu dovezeného do Spojených států. 66 UNODC (2006): Colombia. Coca Cultivation Survey, str.3. 67 Chalk, P. Rabasa, A. (2001): Colombian Labyrinth: The Synergy of Drugs and Insurgency and its Implications for Regional Stability, str.14-15. - 22 -
hranice s Venezuelou či u severovýchodního pobřeţí Kolumbie, odkud se transportují do Spojených států či do Evropy. 68 Tyto laboratoře, slouţící ke zpracování surové koky a výrobě kokainu, mají podobu buď malých zařízení, vlastněných pouze jednou osobou, které byly typické zejména pro období první poloviny 80. let, nebo velkých zpracovatelských továren ve vlastnictví mnoha obchodních partnerů, kteří jsou rovněţ zapojeni do exportu hotové drogy. Co se týče exportu drog mimo území Kolumbie, jedná se o mnohem sloţitější proces s širší škálou aktérů i operací. Pro úspěšný vývoz drog za hranice Kolumbie je nutná kombinace finančních, bezpečnostních a politických zdrojů tedy nutnost mít dostatečný kapitál pro pokrytí nutných investic (sluţeb subdodavatelů, uplácení úředníků apod.), bezpečnostní aparát (pro ochranu zboţí, vymáhání smluvních závazků či zastrašování konkurence) a udrţovat kontakty s příslušnými osobami činnými v politické sféře. Splnění všech těchto poţadavků je pro jednotlivce či malé skupinky velmi obtíţné, proto se v oblasti zahraničního exportu angaţují spíše větší organizace nebo dochází ke spolupráci menších skupin. Při pašování drog do zahraničí došlo od konce 90. let také ke změnám ve způsobu jejich transportu. Stále častěji zejména u drobných překupníků či menších skupin dochází k najímání obyčejných lidí, kteří pašují přes hranice malé dávky kokainu namísto velkých zásilek, pohybujících se v řádech několika desítek kilogramů aţ stovek, které byly charakteristické pro Medellínský kartel a kartel z Cali. Nicméně stále je často pouţívanou metodou i transport drogy prostřednictvím malých soukromých letadel či lodí. 69 Zcela novým fenoménem se pak zejména po roce 2000 stala spolupráce kolumbijských a mexických kartelů při pašování kokainu, kdy Kolumbijci drogu vyprodukují a zpracují a proces jejího transportu na trh ve Spojených státech je jiţ zajišťován Mexičany. Kolumbijské kartely tak většinou soukromými čluny dopraví zásilku drog do přístavů v Mexiku, kde je převezmou mexické organizace a zajistí jejich následný prodej překupníkům. 70 Distribuce drog v konkrétních lokalitách je většinou zajišťována překupníky, od nichţ se droga dostává k pouličním prodejcům, kteří jsou v neustálém kontaktu se 68 Camacho-Guizado, López-Restrepo (2000): Perspectives on Narcotics Trafficking in Colombia, str. 161-162. 69 Zaitch, D. (2002): Trafficking Cocaine. Colombian Drug Entrepreneurs in the Netherlands, str. 56. 70 Camacho-Guizado, López-Restrepo (2000): Perspectives on Narcotics Trafficking in Colombia, str. 162. - 23 -
zákazníky a nesou tudíţ největší riziko odhalení policií. Překupníci od producentů nakupují většinou mezi pěti aţ dvaceti kilogramy drogy, která následně putuje k distribuci. Je nicméně velmi obtíţné přesně určit, kolik prostředníků a aktérů existuje v celém procesu od počáteční produkce aţ po finální distribuci, neboť například překupníci často prodávají drogu dalším a dalším překupníkům a celý proces je tak značně nečitelný. Současné drogové kartely hrají důleţitou roli zejména v počátečních fázích procesu výroby a distribuce drog tedy pěstování kokových listů a jejich zpracování. Tyto aktivity jsou řízeny na lokální úrovni dvěma aţ třemi vůdčími členy kartelu, kteří své produkty prodávají dále, zpravidla dalším organizacím či kartelům, specializujícím se na distribuci drog či jejich pašování do zahraničí. 71 Většina současných kartelů tak není schopna zajistit kompletní proces produkce a distribuce drog a soustřeďuje se pouze na jeho dílčí etapy, přičemţ při své činnosti spolupracuje s řadou dalších aktérů organizovaného zločinu domácího i zahraničního charakteru. 5.3. Boj proti současným kolumbijským drogovým skupinám Z důvodu značné fragmentace současné kolumbijské drogové scény a charakteru nových drogových skupin je pro státní bezpečnostní sloţky velmi obtíţné vést úspěšnou protidrogovou politiku v zemi. Narozdíl od předchozího období, kdy kolumbijská policie znala identitu a rozsah aktivit hlavních aktérů drogového byznysu, ale bylo pro ni obtíţné bojovat se silnými a mocnými kartely, čelí současný bezpečnostní aparát spíše problémům spočívajícím v nedostatku informací o počtu jednotlivých skupin, jejich struktuře, záměrech, operačních schopnostech a rozsahu jejich činnosti. 72 Současná administrativa prezidenta Álvara Uribeho povaţuje obchod s drogami za jednu z hlavních hrozeb kolumbijské demokracii. Stále akutněji je rovněţ vnímáno kácení deštných pralesů, ke kterému dochází při rozšiřování kokových plantáţí. Současná protidrogová politika je zaloţena na několika pilířích: na vnitrostátních a hraničních kontrolách s cílem zabránit pašování drog a chemických látek potřebných k jejich výrobě, na likvidaci kokových a opiových polí, snahách o rozbití sítí 71 Camacho-Guizado, López-Restrepo (2000): Perspectives on Narcotics Trafficking in Colombia, str. 162. 72 Chalk, P. Rabasa, A. (2001): Colombian Labyrinth: The Synergy of Drugs and Insurgency and its Implications for Regional Stability, str.15. - 24 -
obchodníků s drogami a zabavení majetku a financí osob angaţujících se v obchodu s drogami. Dle kolumbijské vlády je rovněţ obchod s drogami v současnosti hlavním zdrojem financí kolumbijských guerillových skupin a dochází tak oslabování jejich ideologické motivace a k uchylování se k teroristickým praktikám ve snaze o ovládnutí kokových oblastí místního obyvatelstva. 73 Této problematice se věnuje následující kapitola. 73 Presidency of the Republic Ministry of Defence (2003): Demoratic Security and Defence Policy, str.25-26. - 25 -